Země Blesků

*Shin na první pohled už byl zase v tom svém klasickém pohodovém stavu, ale vevnitř byl stále stejný. Pořád svým způsobem netečný, ale ve chvíli útoku by se nejspíš přestal ovládat a projevila by se ta temnota, která ho zevnitř sžírala. Ale ve chvíli, kdy do něj před tím civilistou Shimiru drkl, tak i on si všiml, že správce skladu je nějaký nervózní a zpozorněl. Ale nechal konverzaci na Shimirovi, přeci jen se opět hodil do toho "submisivnějšího" postavení, ačkoli to jeho temné já... No, dá se říct, že by docela rádo velelo. Ale přeci jen jako žoldák na sebe nemohl strhávat tolik pozornosti, kolik by asi strhnul, kdyby se tím nechal ovládnout* Předpokládám, že je tu v noci docela zima, co? *přidal se s nepatrným úsměvem Shin a sledoval správce, kterému chvilku trvalo, na co naráželi. No, nakonec se na ně pousmál* (Správce) Máte pravdu, noci tu bývají velice ledové *odpověděl a pdoíval se někam za ně, než jim jen naznačil, aby ho následovali. Zavedl je do svého skromného domku vedle skladu. Bylo to za minutu dvanáct, kdy se tu konečně nějací shinobi objevili*

Shimiru: *Shimiru se pousmál když konečně slyšel i Shina mluvit.* To je moc dobrá otázka.....kapitáne. *Pousmál se Shimiru na Shina, kdy na odpověď správce kývl a čekal až se Shin pohne jako první, aby ho následoval. Shimira napadlo, že když ho nechá být spíše v té velitelské roli třeba zapomene právě na ty problémy protože bude muset řešit jiné. Nenechával ho ovšem velet úplně 100%, stále dával pozor co Shin dělá a dával si celkově i pozor na to jak se chová, přeci jen ještě před chvílí na tom nebyl nejlépe. Došli tedy do skladu, kdy Shimiru hlídal dveře, čímž dal najevo Shinovi, že má teď dostatek času, důvod proč Shimiru zůstal u dveří je ten, že se bál, aby je tam nezavřeli nebo nepřepadli zezadu, zároveň tak kryl Shinovi záda zatím co Shin mohl chránit ty jeho.* Nesnáším zimu. *Zasmál se Shimiru z ničehonic.*

*když ho Shimiru oslovil jako kapitána, tak po něm střelil pohledem. Tahle situace se pro něj jako pro žoldáka nevyvíjela dobře. Ale nedával to na sobě moc znát, hlavně musel v sobě udržet tu netečnou stránku a zachovat se tak, jak by se choval ten původní Shin. Což k blízkosti Shimira nebyl zatím takový problém. No, otázkou bude, jak se začne Shin chovat, až dojde na boj a nebo na samotné balení zbraní. Přeci jen potřeboval získat alespoň nějaké ty zlaté kunaie. Nebylo mu řečené množství a ani kolik jich je ve skutečnosti ve skladu. Jen má na žoldácké misi napsáno, že je má prostě z té dodávky ukrást. Což bude dost sranda vzhledem k tomu, že Shimiru je velmi pozorný pozorovatel. Každopádně se Shin vydal se správcem až do toho domku ke skladu. Správce se podíval na oba, než se jeho klidný výraz změnil* (Správce) Jde, hoši, o to, že ty zbraně... Nejsou tu všechny, které Raikage-sama požadovala. Před nedávnem to tady začal drancovat jeden nukenin. Žádám už týdny o pomoc od shinobi, ale jste první, kdo se objevili *promluvil tiše správce a Shin jen povytáhl obočí. Nechápal, jak je to možné* (Shin) Je pravda, že ve vesnici je ta situace dost napjatá... *začal opatrně Shin, samozřejmě věděl o tom, co se děje mezi klany. A bohužel to věděl moc dobře*

Shimiru: *Poslouchal potichu správce, kdy Shin mohl vidět, že Shimirovo očko dělá to co dělalo dříve, velice rychle se začalo pohybovat, což značilo jediné. Přemýšlí. Ovšem co ho zastavilo, byla Shinova věta. Přec jen ten bordel začal především klan Taigajointo nebo-li jeho klan za což se docela i styděl. * Myslím, že kvůli tomu tady nejsme kapitáne. *Řekl Shimiru najednou trochu zostra, kdy bylo poznat, že se od tohohle tématu chtěl dostat co nejdál mohl.* Pokud ovšem mohu kapitáne. *Kývl na Shina a tím se zeptal na povolení zda může promluvit. Pokud by mu to Shin dovolil, Shimiru by si překřížil ruce a díval se přímo na správce.* Týdny...Raikage...zbraně...nukenin.. *Začal nahlas říkat Shimiru, jelikož Shin ho znal už dost dlouho. Tak mu zřejmě muselo být jasné, že Shimirovi tu něco hodně nesedělo.* I když je ve vesnici napjatá situace, nevěřím tomu, že by vám někoho neposlali. Kumogakure má stále dostatek Shinobi. Za druhé jste ozbrojený a vyklepaný i když víte, že proti tomu nukeninovi nemáte šanci, ovšem nevidím žádné zranění. Proto se vás zeptám.......jak dlouho s ním jste v kontaktu ? A za kolik mu ty zbraně necháváte ? *Zeptal se Shimiru s velkým podezřením.*

*Shin se o situaci ve vesnici zmínil tak jen skoro "omylem", ale to, jak Shimiru odsekl, pochopil, že si to bere osobně, že jeho klan vyprovokoval tuhle situaci. Kdyby jen Shimiru věděl, tak by věděl, že Shin je do toho zapojený víc, než by se mu možná i líbilo. Ale to teď nebylo na pořadu dne, protože byli na misi a Shin se otočil na Shimira, ale postavil se tak, že viděl na oba, jak na Shimira, tak na správce skladu. Když se Shimiru dovolil, aby promluvil, bylo Shinovi jasné, že mu něco nesedí. Jen přikývl a sledoval oba dva. Nehodlal se do Shimirových myšlenkových pochodů míchat, přeci jen většinou se dostal na správnou stopu. Tak jen poslouchal, zatímco správce bez nějaké emoce poslouchal Shimira. Ten klidný výraz mu ale nevydržel dlouho. Sice teď byl civil, ale dostal se jako shinobi aspoň na jounina, takže v případě potřeby dokázal bojovat. Ale to ani jeden z těch kluků nevěděl* Myslíš si, že by Raikage-sama nechala sklad zbraní hlídat civila, co nezvládne se ubránit běžným nájezdům banditů nebo slabších nukeninů?! *odsekl mu uraženě, rozhodně teď už nevypadal jako vyklepaný civil, ale jen jako shinobi ve výslužbě, dá se říct. Mohlo mu být tak čtyřicet*

Shimiru: *Shimiru se pouze zadíval přímo do očí toho muže, kdy jako by to Shimirovi bylo jedno, ovšem to vše bylo v jeho plánu.* Víte, co by se vám stalo, kdyby jste náhodou spolupracoval s tím nukeninem a zatajil to ? *Zeptal se Shimiru, kdy kolem něj začal chodit.* Vaše rodina by byla stažena z kůže za živa, za tím co vy by jste se na to díval. *Stále kolem něj kroužil a když byl za tím mužem, jen jemně mrkl jedním okem na Shina, aby pochopil, že je to v jeho plánu. Nakonec se zastavil před tím mužem.* Já nikdy neřekl, že jste CIVIL. *Podíval se do očí toho muže, kdy se jemně pousmál.* Civil jinému civilovi neřekne, že je civil, ovšme Shinobi ho jinak neoznačí, že ? *Díval se mu stále do očí.* To znamená, že vy sám o sobě jste shinobi. Zároveň ta vaše herecká role, kdy jste ze všeho byl nervozní a nyní jste spíše naštvaný, mi říká, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku. *Shimirův mozek v tuhle chvíli jen na plné obrátky, kdy stále sledoval toho muže.* Ovšem pokud to není pravda, nebude problém si vás kdyžtak potom najít. *Dodal Shimiru, kdy se usmíval.*

*když ho Shimiru začal obcházet a vyhrožovat mu, tak správce jen hodil pohled na Shina, ale nehnul jinak ani brvou. Na tenhle způsob povýšeneckého chování shinboi byl zvyklý. No, minimálně on to tak bral tak, že se Shimiru nad něj povyšuje* (Správce) Zklamu tě, hochu. Moje rodina už mrtvá je. Včetně těch, kteří už jen čekají, až je někdo zabije, protože mají profil v bingo knize. *ušklíbl se správce a hned pokračoval, než by Shimiru řekl nějakou určitě chytrou připomínku* (Správce) Jsem věrný Kumogakure a Raikage-sama. Nespolupracuji s nukeninem, i kdyby to měl být můj syn *poznamenal zahořkle a sledoval vždycky Shimira, když ho měl v zorném poli. Když se Shimiru na něj podíval a pousmál se, ten nepatrný úsměv mu oplatil* (Správce) Býval jsem shinobi ještě v dobách, kdy tys nosil plenky. Bohužel svět se změnil a jsem jen správce skladu zbraní *poznamenal s nepatrným úšklebkem. Shin všechno jen nerušeně pozoroval a zuajala ho jedna maličkost, co správci evidentně uniklo* (Shin) Naznačujete, že ten nukenin je váš syn nebo jiný rodinný příslušník? *zeptal se a zvědavě si muže prohlížel. Muž neměl problém odpovědět, vypadalo to i, jako kdyby si oddychl, že o tom mluvit může* (Správce) Ano, je to můj syn. Nejdřív zabil svou matku, své dva sourozence a teď chce dokonat, co začal. O zbraně mu nejde, ale nějaké vždycky ukradne, aby mě ještě víc zneuctil. Nejspíš mu dělá problém zabít vlastního otce. *ušklíbl se* (Správce) Obávám se, že jsem přecenil své schopnosti. Měl by tu být někdo mladší s ne tak temnou rodinnou historií *pousmál se nevesele a přešel k jedné zdi, o kterou se opírala katana v pouzdře. Vzal si ji do ruky a podíval se na oba zatím mlčky*

Shimiru: *Shimiru si vyslechl co správce řekl, ale jako by mu stále prostě nevěřil. Možná za to mohla jeho psychika, která stále nebyla na sto procentech, ale prostě nemohl, proto překřížil pouze ruce na prsou a poslouchal nadále rozhovor Shimira a správce, když poznamenal, že je to jeho syn. Shimiru nehnul ani prstem, ovšem jak zmínil to, že zabil své dva sourozence, Shimirovi se udělalo lehce nevolno. Okamžitě si vzpomněl na to, že jeho sourozenci byli zabiti právě nukeniny. Bylo na Shimirovi vidět, že se to v něm vše nashromažďovává, ale navenek se snažil být klidný a vyrovnaný, alespoň tedy tak, aby to nepoznal správce. * Omlouvám se, hned se vrátím. *Uklonil se, kdy vyšel ven a hlídal venku, vytáhl si cigaretu a zapálil si ji. I když mu Riku řekl, že se toho musí vzdát tohle byla přesně chvíle, kdy tu cigaretu potřeboval, stále pokud by slyšel nějaký zvuk nebo by se někdo přibližoval venku, Shimiru by ihned zakročil.*

*Shin si všiml té nedůvěry u Shimira, ale zvykl si prostě na to, že Shimiru byl víceméně nedůvěřivý ke všem a víc než Shin. Jenže Shin se taky už změnil a měl ve tváři nicneříkající výraz. Ne, že by správci nevěřil, ale nebyl tak empatický, jako býval. Prostě se projevila ta Shinova druhá stránka, když tam byl se správcem sám. Shimira nechal jít bez jediného slova, i temná stránka Shina Shimirovi naprosto důvěřovala* (Správce) Mám tušení o tom, kde se skrývá. Mohli bychom vzít zbytek zbraní ze skladu a vydat se tam *prohlásil správce a dal si katanu za opasek. Shin jen zamyšleně přikývl* (Shin) Půjdete s námi? A co vaše služba tady? A co chcete s těmi zbraněmi dělat? Dát mu je?! *zeptal se Shin zamýšleně, přičemž trochu zvýšil hlas. Tenhle plán se mu moc nelíbil. Mohlo by se to o to víc zkomplikovat. Správce se na něj jen mírně usmál* (Správce) Jestli budeš klidnější, budeš mít zbraně u sebe ty, kapitáne. A tak já nedostanu možnost zbraně dát svému synovi, pokud mi nevěříš *navrhl v dobré víře. V jeho tváři bylo jasně vidět, komu patří jeho loajalita. A že je připraven svého syna zabít, pokud na něj ve třech budou mít. Což sám doufal, že ano. Nepodceňoval dva mladé kluky, přeci jen museli mít nějaké zkušenosti, když je vesnice poslala pro takovou zásilku zbraní. Nakonec Shin souhlasil a společně se správcem se přesunuli do skladu, kde správce pečetil zbraně po jednotlivých druzích a dávat Shinovi do vaku. Mezi těmi zbraněmi byli i zlaté kunaie, které měl vzít Shin ze zásilky do žoldácké centrály. Tenhle svitek si strčil bokem, aby se náhodou nestalo, že by je odevzdal spolu s ostatními zbraněmi. Hlavně tyto kunaie na seznamu z oficiální mise ani nebyly*

Shimiru: *Klidně si dokuřoval cigaretu, stál dá se říct hned za dveřmi, takže slyšel i konverzaci co se děla uvnitř, ovšem jak slyšel, že se kroky vzdalují vrátil se zpět a následoval Shina i správce do skladu, kdy ani nepostřehli, že jde za nimi. Nepodezíral Shina, ale stále podezíral toho správce. Jak viděl, že sbírají ty svitky všiml si, že Shin dal jeden bokem, v tu chvíli se na scéně objevil Shimiru, který svitek vzal to ruk a podíval se na Shina, kdy lehce pootočil hlavou jako by Shimiru nechápal proč zrovna tenhle svitek dal na stranu. Podíval se zpět na správce, který stále bral jiné svitky, opatrně šáhl do svého pouzdra odkud vytáhl kunai a ten svitek začal vkládat do pouzdra Shina i s Kunaiem, kdy to vypadalo, že Shimiru pouze prohledává Shinovo vybavení, ovšem najednou Shin mohl ucítit, že mu něco spadl právě do pouzdra a Shimiru vytáhl právě svůj kunai, který namířil na Shina.* Jen si půjčím tenhle kunai. *Dodal, ale jeho pohled byl jako kdyby bez citu, ale stále napomohl Shinovi, aby svitek měl u sebe. Nevěděl proč ho Shin takhle má, ale dal si vše dohromady a pochopil, že si ho Shin potřebuje vzít a on mě stále v Shinovi důvěru. Poté odešel opět ven, kdy čekal na ty dva s další cigaretou v ústech.*

*Shin sice byl podezřívavý, ale přeci jen si říkal, že kdyby byl na straně svého syna, tak už by byl sklad zbraní úplně prázdný. Ačkoli, co tak mohl říct, když se do něj se správcem přesunuli, tak sklad rozhodně nebyl tak plný, jak by si Shin představoval. Ale to mohlo být způsobené více faktory, přesto jeden z nich byl ten, že zbytek těch zbraní, co tady měl být, měl správcův syn a nukenin, který právě dělal na sklad nájezdy, aby potupil službu svého otce. Zdálo se to uvěřitelné, ale snadnější by pro nukenina přeci jen bylo, kdyby otce zabil, a sebral všechny zbraně naráz. Jednoduchý způsob, jak se zbavit posledního žijícího člena rodiny. Bylo to rozhodně složité a zapeklité, ale snažil se být v pozoru a moc nad tím nepřemýšlet. Třeba se to nějak vyvrbí samo. Každopádně ve chvíli, kdy pišel Shimiru dovnitř, nemohl nezavětřit cigaretový kouř, ale neřešil to. Jasně, starý Shin by se zeptal. Ten nový to prostě vzal jako fakt, jako kdyby se o Shimira ani nezajímal. V tuhle chvíli se dostal do šílené situace, protože zrovna schovával do svého pouzdra ten svitek s kunaii. Jinam než ostatní svitky. Sice Shimiru mu tak nějak pomohl ten svitek skrýt, ale Shin byl přeci jen trochu napjatý* Bez problému *pousmál se a společně se správcem si douklidil zbraně to jiného pouzdra, než společně vyšli ven* (Shin) Můžeme vyrazit? *zeptal se Shimira, jeho sebejistota a přímost byla až zarážející. Ale okolnosti posledních měsíců ho naučili*

Shimiru: *Shin se sice usmíval, ale Shimirův pohled se njak neměnil, stále byl takový bez citů. Když však vyšli ven a Shin se zeptal zda mohou vyrazit Shimiru jen lehce kývl.* Poté si ovšem musíme promluvit. *Řekl až příliš klidně, skoro z toho vycházel strach jak klidně to řekl. Nechápal proč SHin vzal zrovna tenhle svitek a k čemu ho potřeboval, přeci jen věděl, že jeho rodina byla dost bohatá a on sám také, proč by potom potřeboval zrovna tenhle svitek. Chtěl si s ním o tom promluvit, ale až nastane vhodný moment, zatím jeho podezření jen rostlo. Pootočil se poté na správce.* Vašeho syna najdeme a dost možná to nebude jediné co najdeme. *Dodal, kdy byčekal až Shin vyrazí.*

*Shinův úsměv sice něco vypovídal, ale byl to takový ten úsměv, který se ani neměl šanci dostat do očí. Snažil se chovat jako ten starý Shin, ale zrovna mu to nešlo, co si budeme říkat. Když se společně se správcem vydali ven a Shimiru zmínil, že si musí promluvit, jen přikývl. Bylo mu jasné, že to Shimirovi nedá spát, že takhle "ukradl" vesnici jeden svitek se zbraněmi. Přemýšlel, co všechno by mohl říct. Co všechno mu vůbec chce říct. Nejradši by mu neříkal vůbec nic, ale tušil, že s takovou by daleko nedošel. Musí mu říct aspoň část. Ale vůbec se mu do toho nechtělo* Pak teda nás veďte *otočil se Shin na správce, ale bylo jasné, že ani jemu toho nehrálo víc než dost. A Shimiru byl podezřívavý i vůči němu, takže to byla super kombinace. Správce vyrazil na východ, kde se podle jeho informací skrýval jeho syn. Sám byl po cestě trochu nervózní, ale snažil se to nedávat najevo* (Správce) Není tak úplně sám *pronesl suše, ale neřekl k tomu víc. Jeho hlas zněl teď tak nějak jinak. Ne tak přátelsky, pokud se to o něm vůbec dalo říct*

Shimiru : *Jak šlipo cestě, Shimiru šel jako poslední, aby jim hlídal záda. Jakmile řkel, že není úplně sám, Shimiru musel přijít s novým plánem.* Pokud vám to nebude vadit jen si odskočím. *Pousmál se, kdy šel kousek do křoví, ale tak, aby na Shimira neměli výhled. Poté na sebe nakreslil menší znak, který v nejhorším chtěl použít, bylo to jeho takové skryté číslo v rukávu. Vyprázdnil i lehce čutoru s vodou, aby to znělo, že se vyprázdnil než se vrátil zpět.* Omlouvám se, můžeme pokračovat dál. *Usmíval se a to i přes to, že se správcovi změnil ton hlasu, tentokrát měl silné podezření i u správce.* Je mi jasné, že s ním někdo bude. *Usmíval se a ukázal, že mohou pokračovat dál.*

*když správce prohlásil, že není úplně sám, nijak h to navenek nebralo. Bylo mu jasné, že bude mít kolem sebe nějaké bandity nebo jiné poskoky. Nějak si nedovedl představit, co by to mělo být jiného. Ale kdo ví, třeba ten správcův syn překvapí. Když promluvil Shimiru, že si odskočí, tak jen přikývl. Snažil si během té pauzy pročistit hlavu od toho, co je čeká evidentně po misi. Rozhovor ohledně jeho žoldáctví. Nechtěl na to vůbec ani myslet, přeci jen před nimi byla mise a museli se vypořádat s nukeninem a s velkou pravděpodobností i se správcem skladu. Když se k nim Shimiru vrátil, tak pokračovali dál. Trvalo skoro dvě hodiny, než správce zastavil.* (Správce) Ten úkryt je asi půl kilometru před námi *oznámil a Shin přeci jen se na správce podíval* (Shin) Hodili by se nám nějaké informace o něm. Z jakého jste klanu? Jaký je styl boje vašeho syna. Přeci jen, jak jste říkal, bojoval jste s ním poslední dobu velice často, takže to víte nejlépe *promluvil, když teda zastavili* (Správce) Jsme z klanu Kumamuchi. Můj syn ovládá Suiton a Raiton. Nevím, co by vás zajímalo víc *odpověděl mu a Shinovi v tu chvíli došla ta změna nálady. Jasně, že jeho syn nebyl sám, když měl své dvojče. Ale kdo ví, jak to vůbec správce myslel* (Shin) Každopádně si myslím, že byste se měl vrátit do skladu. *z nějakého důvodu ho při tom souboji, který určitě proběhne, nechtěl*

Shimiru: *Zastavil se, kdy slyšel o tom úkrytu stejně jako ti dva a poslocuhal správce a Shina, tentokrát však Shimiru nic neříkal, ale celou dobu sledoval Shina, jako by se stále snažil přijít na to, proč ten svitek vzal. Dokonce i když mluvil Správce tak se stále díval jen a jen na Shina. Bylo na něm poznat, že přemýšlí přeci jen ho Shin znal docela dobře a tak to nebyl žádný problém poznat. * Jak schopný váš syn je ? *Zeptal se Shimiru, kdy se konečně na správce podíval.* A kolik toho vzal ? *Při téhle větě se lehce oči Shimira pootočili zpět na Shina, kdy se to stále snažil pochopit. Ovšem souhlasil s jednou věcí a to, že by se skutečně měl správce vrátit zpět.* Nechci být hrubý, ale nemůžeme se starat o vašeho syna a k tomu o vás. *Dodal, kdy se už díval opět na Shina.*

*jak se bavil se správcem, tak si samozřejmě nemohl nevšimnout, že na něj Shimiru zírá a pozoruje ho. Snažil se vytěsnit jakékoli myšlenky, které se netáýkaly právě probíhajícího boje stranou, ale stejně nemohl nemyslet na to, jak mu, aniž by to věděl, pomohl se žoldáckou zakázkou. Samozřejmě znal Shimira natolik dobře, aby věděl, že přijdou otázky, proč to udělal. Proč ten svitek ukradl. Ale to byla starost Shina v budoucnosti. Teď potřeboval dostat správce mimo dosah, nebyl by si stoprocentně jistý, zda má v zádech spojence nebo nepřítele. Mezitím správce začal reagovat na to, na co se ptal Shimiru* (Správce) Je na úrovni sanina a je dost schopný na to, že je to nukenin. Nevím, jak moc dobře znáte techniky našeho klanu, ale hojně jich využívá *zatvářil se tak neutrálně a když byl oběma vyslaný pryč, tak jen pokrčil rameny* (Správce) Chtěl jsem jen pomoct *nezněl nijak a jen kývl na Shina, něco si zamumlal pod vousy a vracel se zpátky ke skladu, čímž Shin a Shimiru osaměli. Otázkou je, jestli byli v tuhle chvíli opravdu tak sami, jak si nejspíš oba mysleli*

Shimiru: *Jak mu správce vyprávěl o tom na jaké je jeho syn úrovni Shimiru jen lehce přikyvoval, ale stále sledoval Shina. Když poté pokrčil rameny, Shimiru se konečně otočil na správce.* Věřím, že jste schopný shinobi a dokázal by jste nám pomoct, ale pro vaší bezpečnost jak fyzickou tak psychickou to bude lepší věřte mi. *Pousmál se Shimiru, když poté ovšem odešel. Shimiru se podíval zpět na Shina, ke kterému přišel blíž a celou dobu se mu díval do očí. * K čemu máš ten svitek ? *Shimiru v očích neměl žádný vztek, nebylo tam ani zklamání prostě nic. * Je to snad kvůli něčemu co se děje ve vesnici ? *Možná přeci jen to co se děje ve vesnici a to čím procházel kvůli svému klanu byl právém paranoidní.* A nechci slyšet žádné vymlouvání nebo, že je to tajné ! *Skutečně na něm bylo vidět, že o ty věci ve vesnici se zajímá více než by Shin mohl vůbec tušit.*

*potom všem, co si správce vyslechl, se nakonec otočil k odchodu směrem ke skladu zbraní, který byl vlastně teď naprosto prázdný. Jenže ani on se snadno nevzdával, takže ve chvíli, kdy byl mimo dohled těch dvou, tak se otočil a vyrazil trochu jiným směrem ke skrýši svého syna. Tohle byl i jeho boj. Měl ho už dávno zabít, ale on na to neměl dostatek psychické síly. Ale teď by se mu to povést mohlo. Vytvořil si dva klony (Kinsei Bunshin - každý o zásobě 15b.), takže správci zbývalo 20 bodů chakry. Sám správce zůstával pozadu, ale oba jeho klony se rozeběhli směrem ke skrýši jeho syna.*

*mezitím Shin si oddechl, že správce tak s klidem odešel. Byl tím docela překvapený, ale nedával to extra najevo. Ale jeho záměr vyšel, takže si jen Shin zkontroloval, zda má všechny pouzdra bezpečně na svém místě, to samé zbraně, když v tom uslyšel Shimira a podíval se na něj. Být to dřív, asi by se mu s tím svěřil už při cestě na misi, ale takhle se k tomu neměl ani teď. Prostě i Shin se změnil, nejspíš až příliš. Pokud se Shimiru zajímal o záležitosti ve vesnici, tak Shin do nich byl namočený komplet. Jen si povzdychl* Dostal jsem jen misi navíc, abych doručil ten svitek do vesnice. Nic víc za tím nehledej *odpověděl dost neochotně tak, že by to mělo znít dost důvěryhodně. Vlastně to byla pravda, jen Shin jaksi zapomněl zmínit, od koho tu misi má*

Shimiru: *Sice Shin odpověděl pravdivě, ale Shimiru v tu chvíli měl strach o Shina když řekl, že vzal ještě jednu misi. Proto ho lehce chytl za triko a povytáhl.* Shine...nezaplétej se, se špatnýmy lidmi prosím.. *Poté ho hned pustil a upravil mu zpět tričko, kdy se rozešel směrem, kterým měla být ta skrýš. Celou dobu přemýšlel nad tím proč mu Raikage dala takovou misi, samozřejmě ho nenapadlo to, že by za tím mohl být někdo jiný, dokonce ho ani nenapadlo se v tuhle chvíli na to zeptat. Ani na to nějak nebyl čas i když bylo jasné, že se ho na to jednou zeptá. Shin přeci jen věděl moc dobře, že jakmile Shimiru nad něčím začne přemýšlet, nenechá to jen tak a vždy svou práci dodělá.*

*když se na něj Shimiru po jeho odpovědi tak podíval a ještě ho chytil za tričko, jen se na něj trochu nevesele usmál* Dokážu se o sebe postarat, neechan *přeci jen nějaký zbyteček toho starého Shina tak byl, jinak by Shimira takhle neoslovil. Kdo ví, co za tím bylo, nejspíš ten starostlivý pohled, možná celkově ten "starý" Shimiru, který pomalu probouzel z dlouhého spánku toho starého Shina. Ale byla to jen chvilka. Nakonec se vydal spolu se Shimirem k té skrýši, kde už probíhalo rodinné setkání. Teda, ne tak docela. Správce tam měl své dva klony (Kinsei Bunshin), přičemž jeden z nich měl v ruce katanu, kterou původně měl u sebe správce. Naproti němu stálo sedm postav téhož člověka. Šest klonů Danketsu Bunshin a originál nukenina* (Nukenin) Tak tentokrát jsi přišel sám, otče... Jak odvážné *evidentně se mu vysmíval a myslel si, že má všechno plně pod kontrolou* (Správce) Dneska zemřeš, Kitsune. I kdybych měl zemřít s tebou, tak dnešek je tvůj poslední! *odpověděl mu jeden z klonů a ten, který neměl v ruce katanu proti té skupině hodil kunaie navlečené na drátě, takže měli větší rychlost a přesnost než normální (SOUSHUUHA). Ty kunaie se zabodli do dvou klonů, ale jako by se nic nestalo. Nukenin se začal smát* (Nukenin) Vážně si myslíš, že mě tímhle zastavíš? *celý tenhle rozhovor mohli Shimiru a Shin slyšet. Shin tentokrát chytil Shimira za předloktí, aby ho zastavil. Sám si nasadil termovizi, aby zkontroloval situaci před sebou a ze stran. Viděl hlouček sedm lidí před nimi a ty dva správcovy klony. A asi sto metrů vlevo viděl správce. Teda samozřejmě viděl jen ty tepelné "fleky" (předpokládám, že tyhle klony jsou podobně teplé jako lidi)* (Shin) Je jich tu nějak víc, než bych čekal *ušklíbl se Shin a řekl mu, co viděl*

Shimiru: *Shimiru veděl, že se Shin o sebe dokáže postarat, ale jeho starostlivý výraz se o nezměnil, i když se jemně pousmál když ho oslovil neechan. Najednou však Shimiru ucítil Shinovu ruku, kdy sledoval Shina, který měl termovizi. Samozřejmě slyšel i ten rozhovor mezi těmi muži, ale nad tím nijak extra nepřemýšlel. Shin v tu chvíli mohl zahlédnout jen jak se tím směrem dívá Shimiru, ale jeho očko se nehýbalo klasicky jako by měl plán, což u Shimira bylo jednak riskantní, ale také velice nečekané. Dost možná za to mohlo i to, že Shimiru přeci jen měl otce hajzla a tady byl hajzl ten syn, třeba ho to nějak i zasáhlo. Z ničehonic však vyšel z úkrytu, kdy šel přímo směrem kde byli ti muži.* Řeknu ti to takhle chlapče.... * Shimiru si v tu chvíli lehce poupravil čelenku a otevřel hned druhé oko, čímž byl vidět jeho Sharingan.* Jakožto bývalej lovec je mi jasné, že se nevzdáš. *Začal chodit sem a tam, kdy měl ruku u brady. Opět byla podezřelá další věc, Shimiru si nějak moc věřil což u něj opět bylo nezvyklé.* Což znamená, že to skončí bojem. Co si takhle jednou prostě sednout a popovídat si ? Třeba ti to i pomůže a mě nebude zítra bolet celé tělo... *Usmál se Shimiru, kdy se podíval směrem na ty muže.*

*ten problik starého Shina trochu toho současného rozhodil, ale měl v hlavě samozřejmě misi, takže když se dostali dostatečně blízko ke skrýši, aby mohli vyslechnout ten rozhovor, tak si nasadil termovizi, aby prozkoumal okolí. Byla to docela spolehlivá hračka, která mu jen potvrdila, že těch lidí, případně klonů je tam víc. Samozřejmě neměl tušení v první řadě, že jsou to jen klony. Po schování termovize sledoval Shimira, který evidentně neměl plán, alespoň to na první pohled vypadlo. Shin neměl v plánu Shimira zastavovat, no spíš byl tak překvapený, že se Shimiru vydal ke skrýši bez toho, aniž by s ním cokoli probral, že ho ani zastavit nestihl. Shin zatím zůstával schovaný mezi stromy a vyčkával. Skoro neslyšně vylezl do koruny stromů, aby měl lepší výhled. Nukenin a jeho klony se zaměřili na Shimira, aby nebylo jisté, kdo je originál. Jen si unisono všichni zasmáli* (Nukenin) Myslíš, že mě přesvědčíš? Jsi jen naivní děcko *ušklíbl se, byl o pár let starší než Shimiru a rozhodně nedostatkem sebevědomí netrpěl. Správce v lesích si připravoval svitek, který hodlal použít ve správný okamžik, jenže momentálně mu v tom bránil Shimiru, který se objevil na scéně. Klon s katanou si posilní katanu Hien a vyrazí proti té skupině svého syna a hodlal jich zlikvidovat nebo minimálně poškodit co nejvíc. Ať se v rozhovoru mezi jeho synem a Shimirem dělo cokoli. Shin zatím vyčkával a vymýšlel nějakou taktiku*

Shimiru : *Jen si povzdechl když ho nazval děckem a začal se smát. Ovšem nebyl to typický Shimirův smích, ale skoro jako by Shimiru v tu chvíli zešílel.* Doufal jsem, že to řekneš. *Podíval se směrem na všechny ty muže. Ovšem když se na scéně objevil klon toho správce Shimiru si ho jen lehce prohlédl a překřížil ruce na prsou. Z Shimira ta sebejistota doslova srčela až to mohlo být děsivé. Poté si jen lehce prokřupal kosti a dál nehnutě sledoval ty muže, kdy si zpět překryl oko čelenkou. Ovšem pokud by na něj chtěli čelně zaútočit Shimiru by koncentroval svou chakru do znaku na hrudníku, čímž by ho začal obalovat inkoust (Tōtarudifensu) , kdy by poté nabyl úplně jiné podoby. (Viz.zde) . Poté by se jen začal šíleně smát.* Nebudeš mi věřit chlapče...ale ten koho jsi nazval děckem, rád ochutná tvé masíčko. *Řekl až příliš hlubokým hlasem jako by byl posedlí, samozřejmě Shimiru nade vším měl plnou kontrolu, ale chtěl nahnat nukeninovi trochu strachu přeci jen technika nebyla zrovna málo strašidelná. V tu chvíli bohužel, ale mu nedošlo, že vlastně ani Shin neviděl Shimira v téhle formě.*

*Shin poslouchal dění před sebou a viděl i na správce v lese, který vytahoval svitek. Nevěděl přesně, co to mělo být, ale sázel na to, že se správce proti nim neotočí. Každopádně musel to nějak rozseknout a pro tuhle chvíli ho zařadil na jejich stranu. Protože kdyby to vyhodnotil jinak, byl by Shimiru zezadu v ohrožení. Doufal, že se nespletl. Nic víc dělat nemohl. A tak se víc soustředil na to, co se dělo před ním. Nukenin se podíval na Shimira, který se mu začal smát, a jen se ušklíbl* (Nukenin) Pořád jsi jen děcko, které tady zabiju. Nebudeš první ani poslední. *zasmál se, ale ve chvíli, kdyby na sebe Shimiru použil tu techniku, tak by se přeci jen trochu zarazil. V tu chvíli se proti nukeninům vydal správcův klon. Předtím vůbec, než se správcův klon dostal s katanou ke klonům, tak se těch šest spojilo do obrovského monstra (​SHIROI KYOJIN​), které skrylo originál. Bylo to, jako kdyby se nukenin schovával, ale on akorát získával čas. V tu chvíli viděl Shin periferně, že správce ten svitek rozdělává* (Shin) Pozor! *upozornil Shimira a sledoval jeho podobu. Podle toho, co viděl a co slyšel, tak měl neoprávněně pocit, že to Shimiru prostě nemá pod kontrolou. Než se ale do toho chystal zapojit, tak do prostoru u skrýše vyletělo velké množství kunaiů, shurikenů a senbonů rychlostí 14 a silou 20 (SOUSHOURYUU)*

Shimiru: *Stále sledoval toho nukenina a když se přetvořil do toho monstra ani to s ním nehlo, ba naopak začal se ještě více usmívat, stále tam musel hrát ten dojem, že tohle Shimira ovládá a tak musel mít nukenin, alespoň částečný strach, co ovšem by mohlo pomoct ještě ke strachu bylo to, že jakmile vyletěli kunaie zasáhli Shimira přesně do hrudi, kdy bylo slyšet jen jak vše dopadlo na zem před něj. Kunaie i senbony se odrazili od jeho brnění (Tōtarudifensu). Shimiru se tak začal opravdu šíleně smát a jen se lehce opucoval.* Něco ti upadlo ! *Začal se ještě více a šíleně smát, ale stále se nehýbal nešel kupředu nikam jen tam tak stál a stále se smál. Ještě chtěl trochu pomoci tomu, že to nemá pod kontrolou, i když ve skutečnosti měl tím, že spadl na všechny čtyři a díval se na to monstrum jako hladový vlk.* Poslouchej chlapečku. Chlapec, který je ve mě spinká, a já mam KURVA VELKEJ HLAD ! *Zařval na něj, kdy velice pomalou chůzí šel směrem k tomu monstru, kdy ta jistota z něj stále jen srčela. Stále Shimiru hrál na strach.*

*správce se pokusil odříznout tomu monstru aspoň jednu končetinu (klon), ale neměl šanci. Musel odskočit dostatečně daleko, aby se připravil na další útok, kdy vytáhl podobný svitek jako originál v lese. Tentokrát ho dokázal nasměrovat lépe než originál, kdy svitek už byl krví potřený, stačilo jen tak pustit chakru a vypustit na monstrum další salvu malých zbraní (SOURYUU TENSASAI). Tentokrát větší silou (25) a rychlostí (40). Sice ty zbraně neměly sílu, aby zranili to monstrum, ale přeci jen se trochu otřásl v základech. Na to přesně čekal Shin, protože prostě to nechtěl nechávat na Shimirovi a on se bude schovávat. Jasně, měl u sebe všechny ty zbraně a bude mít jistě další, ale prostě měl pocit, že Shimiru to nemá vůbec pod kontrolou. V tuhle chvíli mu prostě nedokázal věřit, ačkoli s tím nikdy problém neměl. Shin na chvíli aktivoval Raiton no Yoroi, aby získal rychlost a skoekm ze stormu se dostal k tomu monstru, ve chvíli, kdy k němu přiletěl, tak bleskovou obranu zrušil a použil Oukashou, aby to monstrum odpálil dostatečně daleko a ideálně ho srazil k zemi (HARU NO SHUURAI). Ten jeden správcův klon padl k zemi, ale nezmizel jako normální klony. Jen zůstal ležet. Zůstával ještě jeden klon, který stál poblíž Shimira. Správce zůstával v lese, on jediný věděl, co teď můžou čekat. Něco, co těm dvěma neřekl. Shin s monstrem skončí o pár desítek metrů dál, kdy monstrum zůstane prostě nehybně ležet. Shin jednoduše použije HONE NO TSUME v kombinaci s Kaze no Ken, aby ty těla rozdělil tak, aby se ani jeden klon z toho nevzpamatoval. Ta nejistota z toho, že Shimirovi nemůže věřit, způsobila, že se objevil na scéně ten temný krvežíznivý Shin a nějak se s tím nepáral. Za tím monstrem byl nukenin, který ale teď vypadal úplně jinak. Jeho tělo obalily svaly (NIKUTAI KASSEI NO JUTSU - temná lékařská). Když viděl Shimira, tentokrát se začal smát on* (Nukenin) Takže tu jsou dvě děcka! Skvělé! Nejdřív si poradím s tebou *smál se, ale první útok nechával na Shimirovi, i když byl v tomhle stavu rychlejší a silnější*

Shimiru: *Klon, který stál před Shimirem zase takový problém nebyl, přeci jen se k němu SHimiru dostal opravdu rychle a v ruce se mu z inkoustu vytvořilo delší ostří, kterým klona rozsekl, bohužel hned poté techniku zrušil, když viděl nukenina jak vypadá teď. Kdy jen pomalu přešel až k Shinovi jako by se nic předtím nestalo. Shimiru byl úplně klidný a vyrovnaný.* Můžeš jít s tím děckem už někam ? Narozdíl od tebe, to co vidíš na našich tělech je tvrdá práce a nepotřebujeme k tomu nějakou techniku, aby jsme vypadali víc cool. *Zasmál se Shimiru, když mu však dal příležitost k útoku, Shimiru se jen lehce pousmál a díval se přímo na na nukenina, kdy by složil pečetě a přímo na jeho pozici by se začali objevovat plameny, které by ho zapálili. (​Katon: Suyaki no Jutsu) . I když to Shimiru na sobě nedával tolik znát, přeci jen, ale chakry spotřeboval dost už jen ve své technice takže od teď by se měl trochu šetřit. * V pořádku Kapitáne ? *Zeptal se Shina, kdy tak nějak trochu tušil, že ten nukenin se z toho nějak dostane.*

*vzhledem k velikosti monstra, které bylo spojené z šesti klonů, Shimiru možná zaútočil na monstrum, ale zničil by jen jednoho z těch šesti klonů, kteří by se nejspíš rozpadly na pět klonů a šestý by zůstal zničený, kdyby na monstrum nezaútočil Shin svým taijutsu, takže mezi Shimirem a nukeninem zůstala jen ta odříznutá část monstra, zatímco o tak sto metrů dál si Shin poradil se zbývajícími. Byl docela daleko od ostatních a tak mohl dát průchod své krvelačnosti na klonech. Nějak tu svou temnou stránku ventilovat prostě musel i přes to, že se Shimirovi ho předtím povedlo hodit do docela pohodového stavu. Ve chvíli, kdyby Shimiru kolem nukenina prostě jen prošel a šel by k Shinovi, tak by se svou plnou rychlostí (8+25)  dostal za Shimira a prostě by ho chytil pod krkem a znehybnil ho (síla 7+50)* (Nukenin) Řekl jsem, že si to nejdřív vyřídím s tebou, spratku! *zavrčel a otočil se tak, aby ho otcův klon viděl. Nevěděl, zda je tam někde i originál, ale odtušil to* (Nukenin) Tak co bude?! Nechte mě toho starého páprdu konečně zabít a já vám nechám všechny zbraně, co jsem nakradl! Pro nic jiného jste stejně nepřišli! *Shimira by nějakou dobu přiškrtil, než by ho nechal nadechnout se a případně ho nechal odpovědět. Sám věděl, že má v tomhle stavu dost omezený čas. Doufal tedy, že Shin se tak brzy nedostane k nim. I když se mu Shimiru snažil nahnat strach, tak on strach neměl. Nebo ho minimálně nedával najevo*

Shimiru: *Jakmile ho nukenin chytl pod krkem, Shimiru se nemohl ani pořádně nadechnout, ale stále se jemně usmíval. Když ho konečně nechal nadechnout, Shimiru se díval přímo do očí tomu šmejdovi.* A tohle je všechno co dokážeš ? *Zeptal se, když v tom se místo Shimira objevilo dřevo (Kawarimi no jutsu) a Shimiru se objevil kus od něj.* Víš...tohle jutsu jsem už viděl. Zdá se mi, že ho opravdu používají jen zbabělci. *Zasmál se.* Zároveň vím, že v tomhle nevydržíš nijak dlouho. Jak to tak vidím, zřejmě nic moc nedokážeš. *Pokusil se toho šmejda vyprovokovat k dalšímu útoku, kdy si Shimiru posunul čelenku, kdy na něj už koukal svým Sharinganem a hrábl do pouzdra ze, kterého vytáhl výbušný lístek, ale tak, aby to monstrum nevidělo.* Proto by mě zajímala jedna věc. Jaké to je, když si z tebe děcko utahuje ? *Zeptal se s úsměvem na tváři.*

*Shimirovi se ta výměna nepovedla jak z důvodu, že ho nukenin držel, tak z potřeby pečetí, které Shimiru nemohl složit, protože ho znehybnil dost na to, než aby mu dovolil skládat jakékoli pečetě. Smál se Shimirovi přímo do tváře* (Nukenin) Rozhodně toho svedu víc než ty teď *ušklíbl se zvesela a podíval se k lesu, odkud vycházel správce. Žádné zbraně už u sebe neměl, všechny měl Shin, takže jeho role správce skladu zbraní byla jaksi neopodstatněná. A pokud by mohl pomoct těm dvěma, aby odsud vyvázli živí, tak to udělá. Takže pár metrů od nich stáli dva správci, klon a originál* (Správce) Konečně mě chceš zabít? Už jsem se začínal bát, že to neuděláš *promluvil hlasem, jako kdyby mu syn řekl, že se chystá vrátit po dlouhém výletu domů. Bylo to svým způsobem pro něj osvobození, přeci jenom žít s hanbou, že nechal svého syna vyvraždit celou jejich rodinu a ještě aby z jeho skladu kradl zbraně... To bylo moc i na bývalého shinobiho* (Nukenin) Vzdáváš se? *otočil se na otce a Shimira odhodil o pár metrů dál. Přeci jen o něj ztratil zájem pro tuhle chvíli. Během okamžiku stál za svým otcem, v jedné ruce měl katanu, kterou stihl během nepatrné chvíle ukrást klonu a už jí měl položenou na krku správce* (Správce) Nemám už co ztratit, Kitsune. *ušklíbl se a podíval se směrem na Shimira* (Správce) Nezdržujte se tu víc, než je nutné. Vezměte ty zbraně a vraťte se do Kumogakure *promluvil správce, kdy nukenin, jako kdyby se na tom domluvili, směrem k Shimirovi hodil asi pět dalších svitků* (Nukenin) Víc jsem toho nevzal *řekl klidně, jako kdyby o nic nešlo. Pořád udržoval tu svou formu, ale už jen pro efekt víceméně*

Shimiru : *Jak odhodil Shimira o několik metrů dál, jen se ztěžka snažil nadechnout, což se mu i povedlo a když otevřel oči viděl tu katanu u správce. Shimiru se tedy z těžka zvedl a, i když předtím zněl jako by mu na správci nezáleželo a záleželo mu víc na misi, Shimiru si svitků vůbec nevšímal.* Zbabělče ! *Zakřičel Shimiru směrem k nukeninovi.* Neozbrojeného staršího muže by jsi zabil, ale nedokážeš si poradit ani jak ty říkáš s děckem ?! *Shimiru si poposunul čelenku, kdy na nukenina koukal svým sharinganem. Snažil se nukenina vyprovokovat natolik, aby začal útočit na něj a jeho otce nechal na pokoji. Pokud to Shin viděl, bylo vidět, že přeci jen něco ze starého Shimira zůstalo, ale zároveň to byla jedna z těch horších věcí a to vždy se objetovat pro ostatní.* Já stále můžu ! Tak ukaž co v tobě je...SLABOCHU.. *Poslední slovo naschvál zdůraznil, aby ho dobře slyšel.*

*nukenin už držel svého otce a sledoval, jak se Shimiru sbírá ze země. Vypadalo to sice, jako kdyby ho chtěl každou chvíli podříznout, ale jen držel katanu tak, aby to tak vypadalo. Přeci jen vražda vlastního otce bylo něco jiného, než kdyby zabil jen dalšího shinobiho. A kdo ví, jestli nakonec opravdu správce v tom nejede s ním. Shin se u těch klonů, kteří nemizeli, přeci jen trochu uklidnil a rozeběhl se směrem k Shimirovi, správci a nukeninovi. Dorazil právě ve chvíli, kdy promluvil správce na Shimira. Podíval se na ty dva pozorněji, přeci jen svůj rozhovor se správcem měl ještě v živé paměti a ne všechno slyšel i Shimiru. Jen přikývl a podíval se na Shimira* Vezmeme ty svitky se zbraněmi a vracíme se do Kumogakure. To je rozkaz *pronesl bez jediné emoce, jako kdyby on sám byl voják. Tohle byl ten temný Shin, ten nový Shin, kterému tak nezáleželo na ldiech okolo mise, jako spíš na její splnění. Ale bylo v tom ještě něco víc, co Shimirovi prostě neřekl. I když celkově mezi nimi bylo hodně nevyřčeného*

Shimiru: Pusť ho ! *Zakřičel Shimiru, který měl čelenku už poposunutou, v tu chvíli však přišel Shin a dal mu rozkaz, kdy Shimiru se jen lehce pousmál.* Shine tohle my neděláme ! Shinobi mají chránit ! *Opět zařval, kdy se zahleděl přímo směrem na nukenina, kdy pokud by se mu byť jen na chvíli podíval do očí Shimiru by použil Kokakku Shi, kdy by se dostal do genjutsu, ze kterého se začnou vynořovat kostry, které začnou nukenina pomalu stahovat z kůže. Pokud Shin byl v tom krvelačném modě teď mohl vidět zároveň i bez citného Shimira, který se začal jen lehce usmívat jako by si to užíval.* Co je v tom svitku Shine, který máš hm ? Něco proti mému klanu ? Taky tě chtěji poslat proti mně ?! *Bylo to tady a bylo to vidět i na Shimirovi, to vše co bylo kolem něj. Skoro občanská válka ve vesnici, smrti všech okolo a hlavně změna Shina, které si všiml ho doslova už položila a v tuhle chvíli nebyl ani při smyslech.*

*Dante si domluvil se svým sensei, že bude moci opustit pohodlí Kumogakure a zkusit, zda se opravdu hodí na lovce odměn. Zira mu pořád tloukl do hlavy, že by musel přežívat v přírodě, což je v této době snad horší trest, než nukeninství. Sbalil si tedy proto všechno své vybavení, krom drátu a vybavení pro Reisu (jeho termovizi a boxery), protože se s ním stále nebavil a neměl v úmyslu se vůbec projevovat. Nevěděl, jak Zira překecal Raikageho, ale stalo se. Sebou si do batohu vzal jen hrnec, vařečku, příbory a ešus, aby mohl přežívat nějak kultivovaně. Zároveň tímto mohl ukázat rivalským rodinám Kumamuchi, že on je stejně silný, nebo i více, než jeho generace v rodinách ostatních. Před bránou Kumo si jen naposledy hluboce vydechl.* "Tak a je to tu. Mám venku vydržet týden minimálně, takže buď je tohle mé poslední rozloučení se s Kumogakure no Sato, nebo začátek nové éry mého rodu. Tak či onak, musím doufat v přízeň osudu," *pomyslí si Dante a udělá první krok z vesnice. Nyní se zdálo, jakoby mu ze srdce spadlo obrovské břímě a on cítil svobodu. Rozeběhl se k pohořím, o kterých slyšel, že jsou tam neustálé bouře.* "Kdybych byl ta bestie, tak se nejspíše místu plnému blesků vyhýbám. No jo, to dává smysl. Teď jen doufat, že mě nesejmou po cestě," *proplulo mu v myšlenkách a po půl hodině si dal od běhu pauzu a prohlížel si přírodu. Díky jeho znalostem o bylinách, lesních plodech a dalším věcem potřebným pro přežití, poznával většinu věcí, kterých také řádně využil. Do druhé brašny, která byla nyní prázdná, trhal byliny, co se v případě nouze mohly přiložit na obvaz a zabránit tak šíření se infekce, nebo třeba bylinu, která tlumila bolest.* "No jo, já říkal, že čtení knih má něco do sebe. Kdybych je nečetl, tak bych si svůj pobyt tady tak neulehčil. Jen doufám, že to nebude jako při druhé části zkoušek. Tentokrát by po mě šli bestie a těm bych se měl, na popud Misaki, vyhýbat obrovským obloukem. No, možná bych se jim ve čtvrté bráně vyrovnal, ale pak bych tu skapal v přírodě, protože by mě neměl kdo léčit. No, takže spoléhat se na starou dobrou taktiku 'nenechat se spatřit' je v mé situaci nejrozumnější. A také do sebe nenechat uhodit bleskem," *mluví si sám pro sebe Dante v hlavě, protože si chce zkrátit cestu. První den skončí ve větvích stromů, aby se uchránil před vlky či jinou divou zvěří.*
Druhý den: *Dante se probouzí trochu rozlámaný, avšak na snídani neměl ani pomyšlení. Zprvu neměl ani čeho se nasnídat, za druhé musel najít říčku, aby doplnil své zásoby vody.* "Takže logicky, jsem stále v lese, takže sehnat vodu nemůže být tak složité. Jistě to bude složitější, než v Zemi Vody, ale alespoň to bude trochu výzva," *pomyslí si Dante a zaposlouchá se do zvuků lesa. Krom ptačího cvrlikání uslyšel i jemný náznak tekoucí vody.* "Bingo, směr mám, alespoň zhruba," *pomyslil si a vydal se tím směrem. Cestou si myslel, že zahlédl nějakou osobu, proto si zacpal ústa a začal zadržovat dech. Slyšel kroky, které jakoby kroužily.* "No, tohle není ani zdaleka moc dobré. Pokud je to bestie, jsem mrtvý, protože bude kurva rychlá.. Pokud to bude nukenin, bude rozhodně vyššího ranku, než jsem já a dostanu klepec. No, možná bych se mohl proplížit pod zemí.. Jo, to by snad šlo," *utvrdil se Dante a zaplul do země {Kagerō}. Pohyboval se co nejrychleji to šlo a také byl rád, že zde lidstvo neudělalo změny v chodníky, či něco podobného, protože to by se ještě narazil do hlavy. Po asi dvou minutách jeho tvář zaplavil chlad a on si uvědomil, že má tvář mokrou.* "No jo, možná není nejlepší cestovat tak rychle, když hledám vodu," *uvědomil si a vystrčil na povrch hlavu, aby se ještě rozhlédl, zda tam ta osoba není. Nejspíše měl zatracené štěstí, protože ta silueta byla asi sto metrů od něj. Ihned toho využil a vylezl celý. Klekl si a do všech pěti láhví naplnil přízračně průhlednou kapalinou.* "No, vystačí mi to na tři dny určitě, pak musím doufat, že si najdu bázi někde u horského potůčku," *problesklo mu hlavou, když si dával láhve do batohu. V tom mu zakručelo v břiše.* "Ale no tak.. Vždyť jsem nejedl jen jeden den, tak z toho nedělej vědu, žaludku," *káral svoje útroby a všiml si, že na druhé straně jezírka jsou keře s borůvkami. Rozešel se tedy podél jezera, přikrčený, aby nevydával moc velký hluk a zároveň, aby byl hůře postřehnutelný. Je pravda, že na tu dálku se to mohlo zdát zbytečné, ale Dante nechtěl nic podcenit. Odmontoval víčko z lahve a položil jí před sebe na zemi. Ze všech trochu upil, aby on sám si svlažil rty a následně začal borůvky ve svém ešusu mačkat tak, že s nich udělal takovou kaši. Dělal to takhle asi půl hodinu, než naplnil ešus po polovinu. Vzal si ze svého batohu lžíci a začal výslednou směs míchat, přičemž občas nalil trochu vody, aby uměle zvětšil množství. Když byl ešus plný ve tří čtvrtinách a směs se nezdála, že by mohla dělat hrudky, ešus zapečetil víkem a dal jej do batohu.* "Tohle mi vystačí jak na dnešek, tak i na zítřek, pokud se uskromním na dvě dávky jídla denně a budu to postupně ředit vodou," *probleskne mu hlavou a on se sám poplácá pomyslně po rameni, že to takhle vykoumal. Ihned si vlezl na strom a trochu si smlsnul na jeho jídle. Bylo to sice nakyslé, ale moc dobře věděl, že tohle musí jako dočasná strava stačit, dokud neuloví nějaké zvíře.* "No, hlavně nesmím lovit jako se Zirou. On vždy to nese díky Fuinjutsu, ale já bych zdechlinu jelena nesl asi těžko," *řekne si a trochu si po pozdním obědě odpočine. Neusne, prostě jen leží na větvi a poslouchá štěbetání ptáků, šumění blízkých řek a tlukot svého srdce. Takto odpočíval asi hodinu, když se posadil, nasadil si batoh, brašny a pouzdra a opět se vydal na svojí pouť do hor. Cesta probíhala dobře, dokud jeho vnitřní hodiny neřekly, že je čas na šlofík. Kupodivu neměl ani hlad, ani chuť. Byl asi sto metrů od konce lesa, kde to přecházelo v údolí, což hrálo v jeho prospěch. Samozřejmě studoval nějaké mapy a ví, že přes údolí se dá dostat za půl dne, pokud člověk nejde vycházkovou chůzí. Dante si opět vylezl na větev a uvelebil se. Našel stromy, které měly větve spletené, takže fungovaly jako taková provizorní houpací síť.*
Třetí den: *Danteho vzbudila noční můra. Zdálo se mu, že kolem něj umírá spousta malinkých bytostí, které vlastně neviděl, jen slyšel jejich cupitání.* "Do háje, jestli je toto nějaká blbá předtucha, že jsem předem určený k záhubě, tak je to super. Ne, byl to jen sen, Dante, mysli racionálně," *přikázal si Dante a vstal ze své houpací sítě. Vzal si veškeré své vybavení, nasnídal se, až z té směsi byla jen polovina. Tu polovinu zředil vodou a opět míchal. Finální směs nebyla, jak se dalo očekávat, již tak hustá, ale stále mohla být v konzistenci podobná, jako bramborová kaše. Už to ani nebylo tak kyselé, což Dante zjistil tím, že si olízl ušpiněný prst, když tak horlivě míchal lžící. Vydal se tedy údolím, které bylo duchaprázdné. Dante si pro jistotu nasadil i termovizi, avšak opravdu, nikdo tam nebyl.* "Tohle se mi vůbec nelíbí.. Vždy by tu měla být i zvířata. Možná jsou tu ty bestie vrcholní dravci a právě vstupuji na jejich území. Bylo by nejlepší, kdybych si trochu pohnul prdelí," *hecne se Dante a přes to údolí prosviští, samozřejmě s pár přestávkami. Když přišel k horám, díky kterým byla tato Země pojmenována, ohlédne se, zda neuvidí nějakou schůdnou cestu.* "No, tak na to holt kašlu. Cesta je nejspíše na druhém konci, avšak nade mnou je něco, jako cestička. No, zkusím to vylézt," *odhodlá se Dante a začne lézt po skalní stěně. Občas, když je úchytů opravdu málo, je nucen lézt jen jednou rukou {Gake Nobori no Gyō}. Po chvíli, která se zdá Dantemu jako celá věčnost, vyleze na skalní pěšinku. Zrovna tudy prochází nějaký starší muž s čelenkou Kumogakure. Dante by mu typoval šedesát let, ale dosti možná měl mnohem více. Nesl sebou obří krosnu, která vypadala velmi těžce.* Dobrý den, pane. Omlouvám se, pokud nějak vyrušuji, jen jsem se chtěl zeptat, zda byste mi neřekl, kde je nějaký pramen s vodou, ideálně i s vodopádem, *otázal se jej na rovinu Dante. Věděl, že se již třetí den nemyl a to lezení jej celkem zpotilo. Muž se na něj podíval a pověděl:* No, ano, jeden vodopád je téměř na vrcholku hory, ale tam by se ti lézt opravdu nechtělo, věř mi, *poví stařec rozklepaným hlasem.* Pane, vy tam nahoře bydlíte? Ano, bydlím asi jen tři kilometry po cestě. Tak mi tu krosnu dejte, ponesu vám jí. Alespoň vám nějak vynahradím tu pomoc s mým problémem, *nabídne se mu Dante, avšak muž na něj podezíravě kouká. Nakonec mu tu krosnu předá a Dante se pod její tíhou asi dvakrát zatočil.* "Co v tom sakra nosí? Kameny, nebo něco mnohem těžšího," *proběhne mu v myšlenkách, avšak setne zuby a nese to.* No, ty jsi mi ale zajímavý hoch. Zeptá se vodopád a pak mi pomůžeš. Ale proč jsi od vesnice tak daleko? Pochybuji, že jsi dosáhl dostatečné hodnosti, aby tě Raikage nominoval na Okubyōna Sennina. No, víte, chci být lovcem odměn. Jedna má kamarádka jím je a ta druhá nejspíše za pár momentů začne. Jenže můj sensei nevěří v mé schopnosti přežít ve volné přírodě a tak jsme se domluvili, že pokud alespoň týden přežiji, tak budu mít i jeho uznání a on se za mě u Raikageho přimluví. No, to je velmi zajímavé. Ale pokud by jsi chtěl, mohl by jsi bydlet přes noc u mě. Řekněme, že bestie se skrývají téměř všude v těchto jeskyních a horách, takže by jsi na ně mohl narazit a ani by jsi o tom nevěděl. A jak to, že o tom víte vy? No, řekněme, že jsem také shinobi, jak jsi mohl poznat z té pásky, avšak už dlouho to řemeslo nevykonávám. Jsem moc starý, už mi táhne na pětasedmdesát a chci dožít v klidu a pokoji. Nebojte se, to se vám určitě povede, *poví Dante konejšivě. Dále už se muž spíše ptá na Danteho minulost a on mu řekne, jak složil geninské a jak chunninské. Nikdy však nezmínil Kaede, protože ona byla jeho malé tajemství. Nakonec došli k takové dřevné chatce a Dante vešel se starcem dovnitř. Jakmile stařec odemkl, ozvalo se ptačí štěbetání.* Vy tu chováte ptáky? *Udivil se Dante.* No ano, ale neboj se, nechytám je. Spíše jsem si jich pár vycvičil, že donáší zprávy do Kirigakure, kde mám známé, *odvětil stařec a pokynul, kam má Dante jeho břímě položit. Trochu si všiml povrchu a zdálo se to jako zrní.* "Takže já jsem vlastně nesl zásoby těm ptáčkům," *pomyslí si a mile se otočí na starce.* Kluku, nech mě se ti s něčím svěřit. Víš, proč jsem donesl tolik zrní? Je to pro ně zásoba na celé měsíce, dokud mě mí potomci tady nenajdou ležet mrtvého. Jsem vážně nemocný a teď jsem se vracel od doktora. Vypadá to, že se nedožiji rána. Mám na tebe jednu prosbu. Jsi sice na to ještě mladý, ale nemohl by jsi se tu o ně pár dní, nebo týdnů, postarat? *Stařec zněl naléhavě a pravdomluvně. Dantemu vyhrkly slzy, protože nyní potkal člověka, který se nedožije dalšího dne.* "Sakra, kdybych mu nepomohl, tak jsem se do toho nemusel namočit.. Ale co už, poslední přání se musí splnit, no ne?" *Pomyslí si a kývne.* Jistě, postarám se tu o ně, *slíbil Dante a muž mu věnoval náhrdelník.* Díky tomu tě pozná, až půjde zkontrolovat stav mých přátel. Nehádej se s ní. Je moudrá jako sova, *poví mu muž a Danteho to zarazí. Náhrdelník přijde a nasadí si jej. Zbytek dne trávil Dante se starcem naplno. Ukazoval mu, jak přežíval o kašovitých borůvkách a jak měl již připravené byliny na zranění a proti bolesti. Probíhalo to, takzvaně, v údolí smíchu a naděje, avšak ne do konce. Když chtěl Dante servírovat večeři, stařec seděl na židli, ale bezvládně. Zkontroloval mu tep na krku, avšak srdce již nebylo. Bez jakéhokoliv váhání o své cti se rozbrečel. I když jej znal jen krátce, věděl, že má dobré srdce. Ještě než šel spát mu vykopal hrob a důstojně jej pohřbil. Na jeho čest poskládal mohylu, která dosahovala pěti metrů.*
*Další nespočet dní splývalo do sebe. Vždy vzal zrní a nakrmil přesně dvacet malých ptáčků, kteří nyní byli bez pána. Nemluvil, protože byl uzavřen do sebe a maximálně si mluvil v myšlenkách. Rozhodl se ještě dům zabezpečit více tím, že dal přes okna prkna, která přibil hřebíky. Jednoho dne, mohl to být klidně i začátek druhého týdne, slyšel zaťukání na vchodové dveře. Dante si povzdychl a šel otevřít, připraven říci tu špatnou zprávu. Otevřel a viděl, že ve vzduchu se vznáší pták o velikosti orla, avšak měl ženskou tvář.* A ty jsi jako kdo? *Otázala se jej.* No, já jsem Dante.. Dante Kyōki.. *odpověděl zmateně. Nikdy předtím tohle, ani nic podobného, neviděl. Ta tvář ženy se podívala na jeho náhrdelník a jen se usmála.* Upřímně jsem myslela, že to nechá kolovat v rodině, avšak překvapil. Nuže dobrá, Dante Kyōki, nyní se podíváme, zda na to máš. *rozkázala žena a Dante jen couvnul.* "Co se tu sakra děje? Kdo je ta žena a na co bych podle ní měl mít?" *Tyhle a asi tisíce dalších otázek se mu linuly hlavou, když ta entita vletěla do chatky.* Hm, zajímavé. Všichni jsou v úžasném stavu. Krmíš je správně, dolíváš jim čerstvou vodu. No dobrá, Dante Kyōki, uděláme test důvěry. Ty si vezmeš nějaké zrní do dlaně a já budu vypouštět ty malé ptáčky. Pokud si k tobě vybudovali důvěru a věří ti, sednou si ti na dlaň a začnou zobat. Pokud tak učiní, budu tě moci jmenovat naším zástupcem mezi lidmi. Pokud však ne, s okamžitou platností si je beru a ty již nikdy nebudeš mít šanci pokus zopakovat! *Pověděla rázně, že to spíše znělo jako série příkazů. Dante si do obou dlaní vzal hrst zrní a entita jedním mávnutím otevřela všechny klece. Zprvu se ptáčci dívali z okraje klecí a když to vypadalo, že ta entita zakročí, rozletěli se k němu. Zprvu kolem něj začali kroužit a následně si mu sedli na ruce a dlaně a postupně se obměňovali, aby každý měl svojí dávku potravy.* Mé jméno je On'na a jsem jednou ze zástupců Ptačího Kuchyose. Ty jsi zkouškou prošel a jak jsem ti slíbila, budeš naším lidským zástupcem. *V tom máchne křídly a do domu vyletí asi stovka malých ptáčků, kteří uprostřed něco nesou. Něco, co se zdálo jako svitek, padl Dantemu k nohám.* Nemusíš se bát, není to žádná léčka. Otevři to a podepiš to, *řekla, tentokráte však mnohem méně panovačně. Dante svitek, dle jejích pokynů, opravdu otevřel a tam viděl pár kolonek, na kterých byly zaschlé krvavé otisky prstů. Upřímně by se na to raději vykašlal, kdyby si nevzpomenul na slova starce. Vzal svůj kunai a trochu se píchnul, aby tekla krev. Poté přiložil prst na svitek a otiskne tam i svůj otisk. Upřímně, moc těch kolonek vyplněných nebylo, ale co se dalo dělat.* Mě si zatím přivolat nejspíše nemůžeš, avšak ty pode mnou určitě ano. Dokážeš si přivolat houf ptáků, jako jsou ti, co ti svitek přinesli. Také si dokážeš přivolat takovou divnou potvůrku, Pakku. No, já tě již nebudu dále zdržovat, jelikož tě čeká společnost, *poví a v ten moment všichni ptáci odletí. Dante si schová svůj náhrdelník pod tričko, aby nebyl spatřitelný. Klece zůstanou prázdné a on již nemá důvod to tu hlídat. Šel po cestě dolů, protože mu to přišlo jako jediná logická cesta, kde by mohl mít společnost, kunaie připravené. V tom jej však rychle někdo zezadu odzbrojí.* Myslíš, že je to on? Myslím, že jo. Jedno oko rudé, jedno šedé. Oblek také sedí a výbava jakbysmet. Fajn, chlapče. Jsme stopaři Kumogakure a vyslal nás tvůj sensei, Zira, abychom tě našli. Nevíme, co jsi si myslel, ale již jsi třetím týdnem v divočině. Třetí týden? *otázal se Dante, avšak odpovědi se mu nedočkalo. Cestoval s těmi stopaři dva dny, než se dostali všichni za brány Kumogakure. Nejprve mu pogratuloval Zira a slíbil, že se u Raikageho za něj přimluví. Další pozitivum bylo to, že jeho popularita za úspěch stoupla i u hlavní rodiny klanu Kumamuchi. Když zjišťoval, co se stalo, málem se jim vysmál. Prý se vrátili zástupci jejich rodin i druhým dnem, protože to pro ně bylo dosti nekomfortní. Dante se tímto úkonem mohl pyšnit, avšak on raději požadoval slovo, které něco znamenalo. Přeci jen, stále byl Kyōki, z jednoho ze tří vlivných rodů.*
Počet slov: cca 2750