Hora Katsuragi

*Bylo to už opravdu dlouho, co někam dál od vesnice sama cestovala. Pořád se nedokázala zbavit toho hloupého pocitu napětí. Ale aby jste tomu správně rozuměli, ne kvůli sobě. Ve svých letech přestože byla doku jasně chápala hranice světa a to jak funguje svět shinobi. Věděla že vždy se najde někde někdo silnější a byla připravená jako kdysi První padnout se ctí. To o co se ve skutečnosti ale bála byli její blízcí. Rodina a přátelé, které by zde musela zanechat. A tak po dlouhé době vytáhla z uskladněných pečetí staré poznámky z kterých sfoukla pomyslný prach. Byly to útržky povídaček, báchorek a jejím rukopisem pak sepsaný čistý fantasy odhad jak by asi mohla nějak ta super technika fungovat. Kdyby ten závěr někdo četl, nejspíš by usoudil že jde o zbožné přání malé snící holčičky. Ale ona už nebyla malá, a podškrtaná slova která označovala myšlenku - mrtví se nám mohou vrátit. Za tu by dal snad i vlastní duši. Co když někde ten způsob někdo vážně zná? Co když mezitím někdo zjistil víc? Byla mimo vlastní průzkum a pátrání příliš dlouho ale musela v něm nyní pokračovat. Cítila to. Kde byl Noctis netušila a tak ze dvou nejbližších duší zůstal jí jen jeden blízský koho byla ochotná požádat o radu. Navíc vědec, který si žil sám podle sebe jak se mu jen chtělo. Proto brzy k ránu, políbila dcerunku na čelo.* “Neboj, brzy se ti vrátím.” Slíbila jí i když to nemohla slyšet a pak zahalená v dlouhý cestovní plášť vyrazila k bráně. Tam pozdravila stráže, kteří jí beze slov díky jejímu postavení hned propustili a kousek za vesnicí se pozvolna zastavila. Zhluboka se nadechla a pak, vyvolala svou oblíbenou vránu. Krátce jí napomenula a když se zklidnila, obejmula něžně její hlavu.* “Poletíme daleko, tak se připrav. Bude to nudná ale nezbytná cesta za starým přítelem.” Vrána jako by rozuměla lehce drcla do Temari a ta jí naposledy políbila.* “Na jídlo nebude čas, dej do toho vše prosím!” *A pak se lehce vyhoupla na její záda. Vrána zamáchala mocnými křídly a během chvilky byly na ranní obloze. Tem určula vráně směr a pobídla jí ať si určí sama tempo. Pak už jen zachumlaná čekala v pohotovostním režimu, jak cesta uběhne. Uběhla bezpečně ale veeeeeelmi ano vážně veeeelmi pomalu. Tem se dokonce přistihla jak občas na hřbetě vrány podřimuje. Byla trochu zahanbená ale nakonec se ocitla v místě, kde mělo údajně stát tajné výzkumné zařízení. Teď už ho jen najít. A zazvonit starému příteli na zvonek. Jak pak se asi Itami bude tvářit? Nejspíš jako němý špalek! Ale i tak, bude uvnitř trošku zuřit že ho vyruší od práce. Na druhou stranu, snad by mohl být i rád, že mě uvidí. Zadoufala a pak s vránou přistála a s díkem jí poslala domů. Od teď už bude muset vyrazit pěšky. Nevadilo jí to ani trošku, alespoň se po tom dlouhém letu příjemně protáhne.*

NPC Arashi Tarse
*Věnovala se maličké Chice tak, jak byla domluvená s Itamim a Maiy. Ne, že by se někoho z nich bála, koneckonců byla už dávno mrtvá a bolest necítila, měla ale ráda práci s lidmi a pro ní to byl takový koníček. Modrovláska byla opravdu milá a vychovaná na to jak její rodiče pracovali a na to, jaký projevoval Itami zájem, takže se nemusela ani zlobit. Další výhodou ostrova bylo, že tu moc Bestií nebylo a nedocházelo ani k soubojům. Jenže přeci jen ta " nečekaná návštěva" dorazila.* Počkej tu, * řekla malé a nasadila si anbu masku, aby jí nikdo nemohl poznat.* Dobrý den, co tu potřebujete? * Vylezla z chatky a okamžitě se zaměřila na Temari. Přilétla s vránou kterou odlétl Itami a měla černé vlasy jako Maiy, ani jeden z těch dvou to ale nebyl.* Pokud hledáte Itamiho, tak ten odletěl do země Železa.*

*Pomalu a bez skrývání pokračovala dál. Neměla důvod předpokládat, že by zde narazila na nějaké nepřátelé. Ale i tak, nevypadala sice na to a byla plně uvolněná ale dávala pozor. Proto jí neunikla chakra, která se k ní najednou začala rychle přibližovat. Proto se zastavila a podívala se přesně směrem odkud chakra Arashi přicházela. Když se pak před ní objevila modrovláska, usmála se na ní. V klidu si vyslechla co má na srdci a pak si stáhla kapuci z tváře, takže mohla Arashi vidět její tvář. Měla krásné dlouhé černé vlasy a vypadala pořád dokonale na mladou krásnou ženu. Rozepla si mírně plášť a tak mohla Arashi spatřit i čelenku připevněnou přes pásek.* “Zdravím vás. Hledám Itamiho, je to můj starý přítel. Možná mě někdy zmínil, jmenuji se Temari Hayo.” Když pak dostane informaci, kterou potřebovala, mírně se zatvářila vážně.* “Dobrá a víte něco přesnějšího? Potřebuji ho najít co nejdřív a promluvit si s ním.” *Požádá dívku zdvořile. Pak si vyčká na odpověď. Hezky v klidu. Doufá, že jí dívka prozradí víc a že její jméno od Itamiho bude znát. Pokud ne, bude se muset holt vydat hledat naslepo. I tak ale doufá, že bude mít štěstí a starého dobrého Itamiho nakonec najde.*

Npc Arashi Tarse
*Temari... o nikom takovém se nezmiňoval, * zamyslela se dívenka s bílými vlásky z prvu.(Chika zustala v chatce, takze ji Tem pravděpodobně neuvidi) Pak jí ale došlo, že vy to mohlo černovlásku zamrzet a dodá.* Teda... Já tu nežiju moc dlouho a ani se s Itamim moc nebavím. On není moc výřečný, * začne mávat splašeně rukama, zatímco jí po čele začne stékat pomyslná kapička potu.* Vím jen, že letěl do pevnosti samurajů, aby jim tam pomohl. Bohužel, * pokrčí rameny, zatímco její maska kočky stále ukrývá její milý obličej.* Ale třeba by to tady ptáček mohl vědět. Myslím, že na takovém odlétal, * napadlo jí záhy a ukázala na černého opeřence s brněním.* Letěli jsme ještě s jednou dívkou. Maiy se jmenovala. Končili jsme v zemi Železa... Mohu tě tam vzít znám přibližnou lokaci, než mě odvolal, * dodala Girngashira z ničeho nic.*

*Jakmile opravdu zmíní, že se o ní nezmínil, tak lehce sklopí hlavičku. Možná ze smutku, možná jen přemýšlí. Ale to jak začne mávat Arashi rukama jí hned ukáže, že je to milá osoba. Temari si jí zkoumavě prohlédne a pak se musí znovu po jejich slovech pousmát.* “Je to vrána, pan Vrána je můj starý přítel. A nejde o stejnou vránu, kterou má Itami i když jí získal ze stejného zdroje jako já.” *Upřesní zamyšleně Temari a pak si zkoumavě dívku prohlédne.* “Děkuji ti za informace. Pokud mi popíšeš místo kam mířil, nejspíš ho dokážu snadno najít. Mám velké zkušenosti s hledáním míst a dost světa mám prozkoumaného. Jsem totiž Stopař. A nerada bych tě připravila o tvůj čas.” *Pak si lehce povzdechne.* “Ale Itamiho vážně musím najít. Je tu něco důležitého co můžu probrat jen s ním. A pokud má nějaké problémy, rozhodně mu zkusím být užitečná.” *Pak přijde k dívce a zkusí jí položit ruku na rameno, jen lehce a dobrácky. Usměje se mile u toho.* “Ale ty zkus být více opatrná, co kdybych nebyla Itamiho stará kamarádka a ty jsi mi právě vyzradila kde je? Mohl by z toho jednou mít problémy, proto prosím… příště buď opatrnější ano? I tak ti ale děkuji za tvou pomoc.” *Temari se kousne do prstu a vyvolá znovu svou vránu. Vrána se postaví na zadní a neohroženě zakráká. Tem se usměje, přitáhne si její hlavu a povídá panu Vránovi.* ,,Musíme spolu podniknout ještě jednu cestu. Omlouvám se, doufám že jsi se najedl dosyta. Ale tobě plně věřím a vím, že mě doneseš za naším přítelem Itamim v pořádku.” *Pak se na vránu vyhoupne. A nejspíš odletí směrem, kam jí Arashi navedla. Pokud by se Arashi chtěla mermomocí přidat, pak k ní natáhne ruku a dovolí jí aby si přisedla za ní. Tak či onak, hodlá za Itamim vyrazit co nejdřív.*

NPC Arashi Tarse
*Kdyby jsi byla zlá, tak na mě už dávno zaútočíš a pokud by jsi se dostala vůbec přes mě... i tak si nemyslím, že by jsi ublížila Itamimu, * odpoví klidně aniž by se pohla. V této formě jí mohla černovláska i třeba urvat ruku a stejně by to nebylo moc platné. Měla aktivní regeneraci a stejně tak i svůj hachimon. Kdyby něco zkusila rozkope jí na kouky... a kdyby ne. Byl tu Itami, kterého se v zájemném souboji ani nedotkla.* Hodně štěstí. Svět je opravdu velká kupka na to, aby člověk našel jedno stéblo uvnitř. Věřím ale, že to zvládnete. On po sobě určitě zanechal stopy.* Dodala přivětivě, když Temari začala vzlétat. Sama se pak vydala k Chice. Museli dohrát rozehranou hru a navíc musela dbá na to, že si neublíží nebo neublíží někdo jí.*
Itami Espere
*Seděl uvnitř holé hory, kterou jako jedinou nepřikrývala sněhová pokrývka kvůli Katonu, který bílý povlak roztál. Od té doby co použil tuto techniku ještě nesnězilo a tak se na celé hoře vytvořila ledovka s obrovskými rampouchy u vchodu. Držel krabičku pevně v ruce, povytaženou ač stále uchycenou na chakrových vláknech. Čekal, až venku uslyší lidské hlasy. Jenže pořád nic. Zřejmě se tu nedalekou věž rozhodla pevnosti ignorovat a Nyoko usoudila, že byla na jeho slovech alespoň špetka pravdy.*

*Ve svém stavu bych neprošla ani přes ty, se kterými bych normálně neměla sebemenší problém. Nebo by mě to hodně vyčerpalo - pomyslí si Temari. Ale nahlas neřekne nic, jen na slova Arashi přikývne.* “Jsem stopař, navíc Itamáka tak trochu znám. Pokud nechal stopy pro přátelé, stéblo bude stačit.” *Pronese sebevědomě Temari. Zamává jí na rozloučenou a pak s panem Vránou zmizí udaným směrem na obloze. Letí dlouho, sem tam sletí níž a někdy dokonce i přistane aby si ověřila směr nebo orientační vodítka. Občas zahalená v plášť promluví s pár místními, kterým zaplatí pár drobných za každou informaci. I když už dopředu ví, že jde třebas i o zbytečnou. Navíc se vždy ptá nepřímo, nebo se často ptá i na věci co jí nezajímají aby zmátla případně každého, kdo by pátral po tom, po čem pátrá ona samotná. To že létá na vráně je výhoda, že nezanechává fyzické stopy, ale zároveň se jí pak Itami špatně hledá. No ještě že po cestě zná i pár informátorů, kteří jsou jí samotnou nebo jejím klanem placení za to, aby se dívali kolem sebe. Takže se jí nakonec podaří oblast zůžit. Protože se náš Itamák ale nacházel poblíž věže, na kterou dohlížel jeden jejich ninja a sbíral informace, tak se na Tem usmálo nakonec štěstí. Ukázal jí směr k hoře, kam viděl Itamiho se pohybovat. A tak za krátkou dobu, dorazila k hoře i Temari. Pana Vránu odvolala. A začala oblast pomalu prohlédavat, potlačovala svou chakru a tak musela dost překážek obcházet. Nakonec ale našla jakýsi další vchod. Jako vždy se ze strany aby nebyla vidět přikradla k němu. U vchodu chvíli poslouchala, než se přikrčila a opatrně na půl očka nakoukla dovnitř. Dobré, žádný smrad bestií necítila a nic podezřelého neviděla také. Nasadila si proto termovizi a tiše vklouzla podél stěny dovnitř. Nestála ve vchodu jako jasný cíl. Začala prostor před sebou tiše prohlédávat, zda neuvidí nějaké stopy něčí nedávné přítomnosti. Třeba upadlý dřevěný prst nebo tak něco.*

*Nevnímal chakru. Stačilo jen poslouchat, aby měl jistotu, že se sem nevyšplhaly bestie. Jeskyně sama o sobě nebyla nějak velká, ale i tak to stačilo k tomu, aby ho uvalila do tmy. Vstup byl zledovatělý od roztálého sněhu. V tom se ulomil jeden z několika velkých rampouchů, který se pádem roztříštil jako zrcadlo. Modrovlásek okamžitě otevřel oči a zaklapl lehce vyndanou krabičku se srdcem zpět do loutkového těla. Zapl termovizi a začal zvedat paži směrem k rudému teplovydávajícímu cíli. Zmrzlé vlhkem roztáhlé dřevo začalo praskat a hlavice slitinové trubky začala zářit teplem. (No vidíš... přeci jen ti ta termovize bude k něčemu  XD) Za malý okamžik z ní dokonce vyšlehl plamen o síle Katon techniky ranku S, který po nárazu do jeskyně rozlezl do všech stran po kameni a rozzářil temnotu.* Temari? Co tu děláš? * zeptal se překvapeně, pokud se z Temari nestalo grilované kuře plné vláken.* Proč by jsi sem teď chodila? * začal se za skřípavých zvuků celého těla zvedat na nohy. Čekal tu kohokoliv, ale jí rozhodně ne. Proč se rozhodla zrovna teď pouštět rodinu, když celý svět sužuje krize? A proč hledá jeho? Doufal, že mu na tyto otázky řekne záhy jasnou odpověď. *

*Blížila se, tiše jako myška. Bez úmyslu zabíjet ale i tak doufala že po všem tom prohledávání okolí hory i jí samotné bude mít konečně štěstí. A pak konečně našla další vchod. Dost prostorný oproti všem předchozím na to, aby se snad nejednalo pouze opět o malou slepou chodbičku. A čím víc se blížila, tím se jí začalo víc zdát, že uvnitř hory za silnou vrstvou prosakuje celkem silná chakra. Že by to byl konečně on? Začala v to doufat, ale i tak našlapovala opatrně když se po opatrném prozkoumání konečně rozhodla vejít dovnitř.* Ita… *Chtěla se zeptat něco jako - Itami jsi tu ty? - Ale už k tomu nedošlo protože zahlédla jak se z jednoho temného místa začne zvedat plamen Katonu a sílit! Past! Zareagovala podvědomě a rychle vložila chakru do nohou aby vyskočila ven z jeskyně. Kousla se u toho do prstu a použila kuchiyose na vyvolání pěti velkých železných bran za sebou čímž jeskyni dokonale uzavřela. Tahle technika dokáže zastavit i techniku ranku S (Tem ma cca 80 v nin). Jenže tahle technika ji v nynějším stavu snížené chakry na chvíli velmi oslabila. Dopadla doslova do kolen. Těžce dýchala. Nechápala zda to byl vážně Itami kdo techniku použil, ale tak či tak to nebylo dobré. Pokusila se zabořit prsty o poslední stěnu a postavit se. Na první pokus marně, skousla si plné rty. Měla pocit, že zaslechla nějaká slova, ale nemohla si vzpomenout kdo a především co říkal. Okamžitě věděla, že pokud je zde nepřítel, nemá šanci. Znovu se zapřela a vstala, bylo logické utéct. každý by volil nejsnadnější cestu rovně pryč po horské cestičce ale to by byla pro ni v jejím stavu smrtelná past. Proto se chytila skály a začala šplhat na samotnou skálu, jen kousek od vchodu. S chakrou v nohou by to ještě měla nějak zvládnout. Snad se stihne včas někde o trochu výš ukrýt než nebezpečí pomine a jí se pak podaří nějak zmizet. proto pokud doteď Itami nezničil brány, tak je sama zruší a skryje vlastní chakru. Hodlá jen vyčkávat a pozorovat. tedy pokud vše stihne, nemusí to jít podle jejího plánu.

*S momentální situací, kdy Temari nestihla pořádně nic vyslovit mohl jen těžko tušit, že jde o ní. Co se ku však potvrdilo byla skutečnost, že tu není sám. Železné brány zapečetily východ a zpusobily uvnitř naprostou tmu. Několik poměrně velkých kamenů spadlo po otřesu ze stropu a jen se štěstím nezasáhly Itamiho. Modrovlásek z obtížemi znovu zavřel skleněné oči, na které se usadil mráz tak silný, až vytvořil tenkou vrstvu ledu. Ta s tímto mrknutím však popraskala a vytvořila na rudých duhovkách krásnou mozajku. V ten moment brány zmizely jakoby tu nikdy nebyly. Itami ten zůstal bezduše sedět na zemi. Srdce měl zpět na svém místě a po těle opět kroužila plnohodnotná chakrová soustava. Ven za vetřelcem neplánoval jít. Věděl, že se může vrátit, pokud má dost odvahy odrážet další útok, teď mu však termovize jasně oznamovala, že v dohledu není.*

Temari: *Její brány někdo zničil? Nerozuměla tomu, jak to dokázal někdo takhle rychle ani o jakou techniku muselo jít. Naštěstí se jí podařilo skrýt nahoře někde nad vchodem. Seděla tiše a přemýšlela zda za ní vyleze aby jí hledal, nebo ne. Dokázala potlačit chakru, takže by mělo být obtížné jí najít (stopař). A čas chvilku plynul a plynul, Temari odpočívala a divila se že se nic nestalo. Bylo to zvláštní. Rozhodla se ještě chvíli odpočívat, ale nakonec se rozhodla chakru použít. Sáhla pod plášť na druhou stranu dozadu, kde měla druhé pouzdro které vypadalo stejně jako první pouzdro na zbraně. Jenže tohle pouzdro bylo prázdné, tedy alespoň žádné zbraně v něm neměla. Mírně nadzvedla okraj víka, nastavila prst a na ten jí vylezl malý brouček (Potápník vroubený).* Půjč mi prosím své oči… *Zašeptala a pak použila stopařskou techniku (Konchū Supai) v naprostém zklidnění, příjemně usazená se zavřenýma očima. Brouček roztáhl krovky a tiše zabzučel. Opatrně sletěl níž, ke vchodu a přistál bezpečně na stěně uvnitř vedle vchodu. Pak pomalu lezl, sem a tam a pečlivě prozkoumával okolí. Potichu, pomaloučku se očima broučka Temari blížila blíž a blíž aby se mohla podívat co za děsivou stvůru tam uvnitř nedokázala ani její technika železných bran uvěznit.*

*Stále si tam vegetoval a skrze termovizi spatřil maličký flíček. Čím vice se približoval, tím lépe mohl poznat, že jde o brouka.* ,,Jo tak přesně ti tu žijou no. Zamrzlé pláně jsou pro drobnou faunu naprostý ráj," * zakroutil nevěřícně hlavou. Už věděl, že po něm jde pravděpodobně nějaký stopař. S pomyslnou kapičkou potu plné skepse, ale nemohl říct, že by byl jakkoliv dobrý. Možná šlo o mladé ucho, co se teprve učí a tak mu nechtěl kazdit radost a dělat z jeho tvorečka praženou pochoutku. Zůstal proto sedět nehnutě a čekal, co bude následovat. Možná že příjde nějaká hra, co mu zkrátí čekání.*

Temari: *Brouček byl vážně maličký a tak bylo až s obdivem, že ho vylepšený zrak Itamiho vůbec dokázal postřehnout. Kdyby byl nejspíš ještě Itami živý, neměl by šanci si ho všimnout. Brouek přišel blíž a Temari z bezpené vzdálenosti zkoumala osobu, co se zde skrývá. Měla štěstí, brouček i když byl prozrazen nebyl tím vetřelcem zničen. Ona sama si ale myslela, že oni neví. Spokojeně se víc naklonila a chvíli postavu zkoumala. Pak zaklela. Brouček se najednou otočil a vyrazil pryč. Temari po chvíli přeruší techniku, tedy pokud se jí vrátí zpět. Hezky ho uklidí k ostatním do bezpečí a pak se-skáče dolů ke vchodu.* Neútoč ty starý blázne jdu dovnitř! *Zavolá již celkem uvolněným hlasem, skoro až veselým. Hned však pokračuje.* Kdo by to byl řekl, že tě nakonec přeci jen najdu a ještě mě málem hned usmažíš nějakou technikou! Tss, zlý zlý a zlý Itami! *Pokud neútočí, tak opatrně vejde dovnitř. Není si jistá, zda tu nemá nějaké pasti a proto jde pomalu a velmi opatrně zkoumá každé další místo k došlápnutí.*

*Její hlas pozná téměř okamžitě po prvním slovu. Jen nechápe, co tu to černovlasé trdlo vymýšlí.* Temari? * zeptá se spíše jen do větru. Nepochybuje o tom, že je to její hlas. Poznal by ho kdykoliv. Začne se zvedat na nohy a z povrchu těla mu začnou sklouzávat kusy ledu na zem. S termovizí si jí bez problémů najde, rozevře náruč a nechá jí, aby mu do ní zaplula.* Proč jsi prostě nezavolala moje jméno? Tady vymýšlíš ty tvoje stopařský techniky a už jsi mohla být kvůli tomu mrtvá a ne jednou, * zakroutí nechápavě hlavou a rukou jí pohladí ve vlasech. Spiše ze zvyku.* Co tu děláš? Jak jsi mě našla a kdo tě poslal? * Měl moc otázek, na které neznal odpovědi a domyslet si je bylo opravdu těžké. Napadlo ho, že jí poslala Maiy, jenže to nebyl její styl. Kdyby ho Maiy chtěla najít, dojde si pro něho sama a mnohem přímočařeji.* Proč by jsi zrovna v tu nejhorší dobu opouštěla vesnici a rodinu? * pokračuje s dotazy dál. Nedávalo mu to moc smysl.*

*Když se pomalu ukáže, že tu není snad nic nebezpečného, do čeho by mohla šlápnout, tak spokojeně doťapká k Itamimu. Jeho se narozdíl od pastí nebojí, Itami by přeci nikdy nespustil jen tak sám od sebe narozdíl od nich. Spokojeně ho obejme, když v tom na ní spustí palbu otázek. Tiše se zasměje. Mírně se odtáhne a prstem mu jemně i zamyšleně přejede po nosu jako by něco zkoumala.* Noo… nedal sis u vchodu vývěsku se jménem a skála tlumila tvou chakru víš? Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala. *Pak ho pustí, začne si ho prohlížet a po chvilce z něho začne sklepávat led či sníh.* Neboj, umím se bránit a skrývat takže nemusíš mít obavy, že bych se o sebe nepostarala i když… *Trochu se zamyslí a pak mu upřímně dozná.* …mám teď dočasně velmi málo chakry. *Koukne na něho a usměje se tím nevinným způsobem, kdy je mu snad hned jasné že je to součástí jejího plánu.* Dlouho jsem tě neviděla a pak tahle doba nejspíš jen tak sama neskončí. Nakonec mě přinutila zdejší nekončící situace hledat způsoby jak zesílit. Proto jsem spojila příjemné s užitečným a jsem tady. Přede mnou se nikdy nedokážeš dost dobře schovat i kdyby jsi zamrzl do ledu… *Prohlásí v žertu ale pak zvážní.* Víš, chtěla jsem mluvit s přítelem. A ty jsi navíc vědec, takže by se mi líbilo znát tvůj názor. Takže k tobě chci být naprosto upřímná. *Chvilku se odmlčí a pak až pokračuje.* Kdysi jsem hledala zakázané techniky, způsoby jak zařídit aby mrtví lidé, ti dobří a přiznávám třeba i má rodina a přátelé… no víš… zkrátka aby mohli zůstat navždy se mnou. Já vím, já vím že ti to musí znít jako bláznovství, ale jen si vezmi například našeho Prvního. On by nikdy nikomu neublížil a kdyby byla nějaká katastrofa jako tato, nebo velmi silný nepřítel jistě by toho nezneužil a kdyby…kdyby byl způsob jak ho na chvíli vrátit…chápeš mě ne? Navíc by to byl způsob jak bych s nimi mohla i mluvit, možná by mohli na něco přijít. *Odmlčí se a prochází se sem a tam. Přemýšlí u toho, pak koukne na Itamiho.* Kdysi jsem našla malé, možná falešné stopy. Zakázané techniky. Dobrá, možná šlo o legendy, ale někdo něco podobného zkoušel a já mám podezření že uspěl. Proto jako vědce by mě zajímalo co si o tom myslíš, zda by mělo smysl dál pátrat. Zda by to vědecky mělo nějakou oporu víš? *S nadějí, že jí podpoří a řekne že by se neměla vzdávat, s tím za ním přišla. Potřebovala ho vidět, povzbudit aby se mohla vrhnout dál. Sebrat se a získat potřebnou vůli pro další pátrání.* Bylo, ne je to pro mě dost důležité. Proto musím riskovat, navíc má rodina je teď v bezpečí. Musím tomu věřit… *ke konci její hlas zeslábne, možná odezní v zamyšlení.*

*Málo chakry říkáš, * zopakuje a poklepá jí na čelo v místech, kde se tvoří lékařská pečeť. Byl to jen takový tip, ale byl si jím docela jistý.  Když zmínila zakázané techniky, zpozorněl o to víc.* Temari... zakázané techniky jsou ZAKÁZANÉ z nějakého důvodu. Když se jí naučíš, mohou tě okamžitě prohlásit za nukenina. Mimo vesnici rodinu neochráníš, * zakroutil nechapávě hlavou. Nerozuměl tomu, co ta holka zase vymýšlí za blbiny.* Vzdej se takových blbostí. Přivést mrtvé zpět k zivotu v jakékoliv formě je bláznovství, * odpověděl nesouhlasně, což zřejmě nečekala. On sám byl snad člověk, co s mrtvými experimentoval snad úplně nejvíc. Nechtěl do toho ale nikoho zatahovat a už vůbec ne Temari.* Asi by jsi se měla vrátit do vesnice, * pustil jí a rozešel se zpět ke svému místu.* Měj se hezky... rád jsem tě viděl, * snažil se ukoncit záměrně konverzaci co nejrychleji a obrátit Temari z té pošetilé cesty, kterou si zvolila.*

*Při první zmíňce souhlasně přikývne.* Hai, máš naprostou pravdu jde o lékařskou pečeť ale vážně se mě to vyplati uvidíš! *Přikývne spokojeně hlavičkou a trpělivě mu vysvětluje.* Budu se pak doslova v chakře koupat a navíc budu mít tu největší ráánu na světě. Koukej PUM! PUM! PUM! *Při každém pum pak předvádí box jako by byla malé děcko a jemně ho šťouchá do nosu. Když se pak ale rozčílí, tak jen pokrčí rameny.* Máš pravdu, že je určitý důvod proč jsou zakázané. Ale ty si myslíš, že všichni ti nukeniny to bude zajímat až přijdou zničit naší vesnici? *Zvážní a zamračí se.* Existují nepřátelé tak silní, že si to možná ani ty neumíš představit. Když někdo takový přijde a obrana padne, pak bude i zakázaná technika pouze zbraň a pokud jí využiji pro dobrou věc a ochráním je tak ať. Možná mě za to pošlou pryč, ale možná mi udělí výjimku. Důležité bude pak jedině TO, že tu bude někdo kdo bude moct řešit že jsem porušila nějaký kodex rozumíš mi? *Začne rozčíleně chodit sem a tam. CHtěla za ním přijít, mluvit s ním jako s vědcem a přítelem ale on jí nechtěl pochopit jako by byla malé děcko. Otočí se na něho a pokračuje.* Nikdo by se to nedozvěděl, navíc bych vyhledala jen ty mrtvé kteří by souhlasili mi pomáhat. Žádná rizika s neznámými. Třeba jako byl První, ale to ty nechceš pochopit. Záleží ti vůbec ještě na někom? Máš touhu někoho chránit Itami? *Sleduje ho velmi pozorně. A pak sklesle dodá.* Přišla jsem za tebou jako za přítelem kterému věřím. A navíc jsi vědec, takže jsem čekala teoretickou přednšku a milý rozhovor proč by to šlo nebo nešlo ale ty… *Přijde k němu a podívá se mu do očí.* …jsi nějakou zakázanou techniku už zkoušel, proto se toho bojíš a snažíš se mě odradit. A víš ty co? Nechci vědět o co jde. Ale nezacházej se mnou jako s malou holkou ano? *Otočí se k východu a chce odejít.* Neboj, mám tě furt ráda. Zase se někdy stavím…

*Hlavou mu prochází další a obdobný scénář jak tomu bylo v minulosti. Opět zažíval důvod, proč skončil tu. Snažil se před tím utéct a ono ho to stejně znova dohnalo. Zas a znova...* ,,Možná teď je ten čas, kdy se tomu mám postavit. Protože když ne teď, tak kdy? " * pomyslel si. Zřejmě celá tato myšlenka vyšla z jeho srdce. Taky kde jinde by se vzala když mozek neměl.* Počkej! * zastavil jí nahlas před odchodem.* Jestli ti vážně něco nejde, tak je to stopování Tem. Vyzařuje ze mě temná chakra na míle daleko a jsem loutka. Jasně že jsem ty techniky v minulosti použil. Protp nechci, aby jsi dopadla takto. Temnota v mém srdci se mě pokouší zničit a pomalu postupuje dál a dál. To je ta daň ze zakázaných technik! * začal vysvětlovat a i když se na pár sekund odmlčel, tak opět navázal dalším výkladem.* Na těchto technikách je nejhorší to, že nikdy nevíme,  jak se to na nás podepíše. Každopádně.... naučím tě tu techniku pod jednou podmínkou, kterou ti neřeknu. Může jít o cokoliv a zjistíš to až v moment, kdy se tu techniku naučíš. Je to stejné jako se zakázanýma technikama o jejichž následcích se dozviš taky až na konci. Takže? Jsi ochotná obětovat sebe sama? * zeptal se vážně. Pokud řekla ne, nechal by jí odejít. Pokud to bylo ano, opět si stoupl a zahájil trénink.

*k této technice je v první řadě potřeba živá lidská obět, * začal s prvním úkolem.* Bež ven nějakou sehnat. Nejlépe dvě... Možná ať nejde raději o bestie. U těch nevím, co se stane. * Zaukoloval jí jako kdyz mamka posílá dítko nakoupit a sám si opět dřepl zpět na své místečko.*

*Vážně chce odejít, možná se chvíli procházet někde po okolí než by se uklidnila. A pak buď odejít hledat další stopy, nebo se ještě na malou chvilku vrátit za ním. Za Itamim. Přeci jen ho dlouho neviděla a přišlo jí, že byla možná až příliš ostrá. Jenže pak jí jeho slovo zastaví, překvapeně se na něho otočí. Vážně si myslela, že jí prostě nechá odejít protože byl vážně takový… rozhodnutý. Jeho dalším slovům naslouchala pozorně (o temnotě z technik), nesklopila oči. Naopak se k němu vrátila.* Šššššš… já vím. Ale jsem tady… *Byla připravená ho podepřít, protože očekávala že u něho vyvolala nějakou bolest tím co řekla. Proto mu položila ruku na rameno a právě ho chtěla obejmout, když uplynulo pár vteřin a on pokračoval. Tak nějak podvědomě věděla, že jeho chakra není v pořádku i to, že změna na loutku nebude úplně legální technika ale prostě si to nechtěla nějak připustit protože šlo o…no prostě to byl…Itami. Její Itami i přes všechny techniky byť by byli sebehorší by přeci nemohl být zlý, byl to hodný Itami. Takový jako vždy. To co však netušila byl fakt, že on tu techniku, přímo tu co chce…zná! Po opravdu dlouhé době jí někdo dokázal překvapit, její oči se rozšířily překvapením a ona na něho prostě nějakou dobu pouze zírala. Pak několikrát zamrkala. Pustila jeho rameno a musela si zopakovat to co právě řekl ještě jednou v hlavě. Sjede dolů do podřepu, přemýšlí.* Ty víš, že temnotu znám. Kdyby nebylo tebe a těch pár ubohých životů které přinášejí světlo do mé duše tak… *Zvedne k němu oči.* Temnota uvnitř mě je větší, než ta co by mohla ještě přijít. Nebojím se přijmout tvou podmínku. Pokud mám obětovat sebe abych ochránila na čem záleží, tedy nejen blízké ale nové generace pak jsem ochotná to udělat. *Pak trošku zaváhá.* Ale dej pozor, abys pak nesfoukl svou žádostí světlo kvůli kterému jsem nyní tady…prosím… *Pokud mu ta odpověď stačí, vyslechne si jeho další slova.*

Takže, živé oběti… *Pochopí o čem mluvil. Její úsměv se mírně protáhne. Pomalu se postaví. Pak se protáhne.* V téhle oblasti nebude snadné někoho najít, ale aspoň si při hledání trochu odpočinu. Nebudu spěchat aby se mi trochu doplnila chakra. *Vysvětlí mu a pak dodá.* Ale rozhodně se vrátím, nikam nechoď ano? *Pomalu vyrazí ven. Cítí se tak že… no je toho na ní hodně, ale jako vždy to potlačila v sobě někam hluboko do kouta. Po pravdě nečekala, že by mohla najít u Itamiho odpověď. Možná si to představovalo její malé romantické trdlo asi tak, že budou sedět pod hvězdami s Itamim a při sledování oblohy diskutovat o tom proč to nejde. Možná by se mohli jemně hádat, ale rozhodně se hodně smát. Zavrtí hlavou aby se vytrhla z myšlenek a pak prostě od vchodu zmizí, protože se rozběhne plnou rychlostí. Pozvolna nabírá pravidelný rytmus běhu. Jak běží a vnímá kolem sebe proudící čerstvý vzduch, pozvolna se její mysl vyjasňuje. Dostává se do takového toho módu, kdy jste na misi a důležité je jen uspět. Takže se plně soustředí. Nejdřív nemá cíl, prostě se jen potřebovala dát do pohybu. Ale pak si v hlavě projde mapu a místa kudy prošla. Vybaví se jí pár míst která minula. Byla zde jedna skupinka lidí, pokud věděla tak mluvili o tom že se brzy mají rozdělit na dvě dvojice. Byli nemocní a pátrali po léku který zde ale neexistoval. Jejich životy budou první a vhodné. Nezemřou nakonec zbytečně, měli by být rádi. Bylo až děsivé jak byla Temari připravená akceptovat menší zlo pro možné věší budoucí dobro. Možná si to jen nechtěla nyní plně přiznat nebo jí možná ovlivňovala temnota v ní více než by si kdy dokázala sama připustit. Tak či onak pozvolna zpomalila na běžné tempo. V hlavě si vyznačila první místo které bylo vhodné na nerušený odpočinek. Netrvalo to k němu více než půl hodinu. To by mělo stačit. A tak tomu i bylo a ona během půl hodiny dorazila do menšího lesíka. Byl dost hustý na to, aby v něm malá holka dokonale zmizela i kdyby jste jí uvnitř cítili. Nalezla si ten nejvíce nepřístupný strom v jeho vysokých větvích se dokázala schovat tak, že nebyla vůbec vidět. Pěkně si nanosila větve jako podložku a zakryla se. Tak mohla pár hodin odpočívat a nechat chakru, ať se jí doplní. Trochu pojedla a pak byla v takovém tom polospánku kdy nedokážete úplně usnout a vnímáte zvuky okolí. Ale zde v odlehlé krajině nebylo nic co by jí vyrušilo. Jen známé zvuky ptáků, zvěře především té drobné a dokonce měla dojem že nedaleko jednou zaslechla i probíhající dusot nohou, podle chrochtání nejspíš šlo o divoká prasata. Nic zvláštního a tak v moment kdy ucítila, že by to šlo vyrazila dál. Cestování bylo nudné, monotónní tedy dokud se nedostala k prvním menším cestám v kraji kudy občas už i prošli lidé. Tehdy zpozorněla, prošla si stopy a zkontrolovala že žádné další přibyly. Šla po nich až k místu kde se nacházelo něco jako rozcestí. Zde chvíli pátrala a pak se zamračila. Říkali jí, že se zde rozdělí ale z nějakého důvodu ti obyčejní cestovatelé, které předtím potkala když hledala Itamiho, pokračovali dál společně. Nebyli příliš silní, takové standardní úrovně chakry ale za to že už jí lhaly se na ně vážně namíchla. Jistě neměla na to nikdy přijít ale i tak. Nebylo to od nich hezké, takže se rozhodla že se nebude držet zpátky pro změnu ani ona. Podle stop by neměli být daleko. Posadila se a nahromadila trochu té senjutsu chakry kolik jen zvládla. A pak nahodila nejvyšší úroveň Raiton brnění. Tentokrát vážně zmizela jako blesk aby se vzápětí objevila uprostřed těch čtyř. jedna žena, dva muži a jeden mladíček. Byli zaskočení a neměli žádnou šanci. Vyřídila to doslova bleskově. Jakmile je domlátila do bezvědomí bez varování samozřejmě, tak si z pečetě vyvolala zásobu léků. Jako lékařka sebou měla všechno co by se mohlo hodit na polní operaci. Sedativa nebyli problém. Všem je aplikovala a lehce je spoutala. Pak si zase už menší chvilku odpočinula. S tou chakrou to bylo otravné, ale pokud to vydrží bude to dobré. Spokojeně se zadívá na oblohu a zamyslí se. Jo odtáhnout ty čtyři by byla moc velká otrava na jednu malou holku. A jít jen dva nechat nemůže i kdyby by zbylé dva nějak dovlekla. Proto se rozhodla že vezme všechny. Znovu se po odpočinku zvedla, vyvolala přítele vránu a nějak je všechny naložila. Pokud by se nevešli, tak by holt letěla dvakrát. A jednu dvojici mezitím někde bezpečně ukryla. Pod sedativi stejně nehrozilo že by utekli a pokud by je něco zabilo, ano bylo by to smutné ale neohrozilo by jí to. Šance že by je zde někdo našel byly téměř nulové. Takže pohodka. Nakonec před vchod tedy navozí na vráně čtyři těla. Teprve pak čapne do každé ruky jedno tělo a vtáhne první dva dovnitř. Možná že to zabralo delší dobu, než očekávala i ona samotná ale nakonec to přeci jen zvládla a byla zde. byla zpátky. Kus před Itamim těla upustí na zem. Trochu unaveně se na něho zadívá.* Lhali mi že se rozdělí, byla to jejich chyba že to neudělali. *Pokrčí rameny u svého zbytečného vysvětlení. ALe prostě po tom dlouhém mlčení měla potřebu alespoň něco říct. Dítko se vrátilo k mamce s větším nákupem než mamka očekávala.*

*Sedl si zpět a opět poračoval ve sledování padání kapek na zem z vchodu v jeskyni. Úplně Nechápal, kam by měl asi chodit a ani na Temari netlačil časem. Toho tu měl koneckonců dost. Za nějakou dobu se černovláska vrátila i s oběťmi. Ty z toho nadšený zrovna nebyly, ale kdo by byl že?* Koukám, že jsi toho vzala víc. Další těla ale nebudou na škodu, * poznamenal, když zaslechl z venčí hluk.* Dobře,  tak teď pozorně sleduj. S omezenou chakrou to budeš muset provést o to lépe, * upozornil jí a z pouzdra na zadku vytáhl prázdný svitek. Ten rozvinul na zem a začal na něj psát potřebné pečetě. Na ty pak rozmazal krev jednoho z pacientů určeného ke kremaci několik let dozadu.* Dej mi to tělo, * čapl oběť za límec a hodil s ní o svitek. Pak začal skladat ruční pečetě. Kolem oběti se začal zvedat okamžitě prach, který pokrýval celé jeho tělo. Muž kvílel bolestí, která ho paralizovala a jeho vzhled si pomalu měnil. V tom Itami pustil ruční pečeť a celý nedokončený proces skončil. Muž, stále živý a pokrytý prachem který mu trhal tělo padl na zem. V tom mu skrze hlavu proletěl kunai a on tak zemřel.* Takto je potřeba to celé provést jen s tím rozdílem, že to dotahneš až do konce, * vysvětloval zatímco si vytahl druhý kunai s lískem na kterém byly další pečetě. Ten Temari pak podal.* Tohle pak vložíš té kreatuře do hlavy než se zcelí. Pomůže ti jí ovládnout, aby jsi se vyhla možným problémům, * doplní a kdyz si ho divenka vezme tam po ní hodí dalsi specialni svitek a založí ruce v bok.* Tak teď ty.*

*Když přijde na celou věc s vysvětlováním, tak se snaží Itamiho co nejvíce poslouchat. Dokonce se jí v ruce jako zázrakem objeví pergamen a ona si začne psát poznámky. Nechá si jej jen krátce, dokud bude s Itamim a dokud se to s ním nenaučí nazpaměť. Pak ho třebaa…sní. To je fuk jak ho později zničí, hlavně že tajemství bezpečně uchová. Nakreslí si i nákres ale spíš je to jen taková ta malá umělecká čmáranice v které by nikdo nepoznal o co jde. Pak sleduje jaké pečetě Itami dělá. Napodobuje je, ne opakuje je hned po něm. To je to správné slovo, jen bez použití chakry. Všechny ty přípravy si nechtěla uvědomit, nepřiznávala si až do poslední chvíle co musí neodvratně přijít. Prostě poslouchala mechanicky. Chtěl dotáhnout tělo? Pak mu dotáhla tělo. Chtěl kreslit svitek? odolala touze kreslit si malé roztomilé medvídky a kreslila taky. A opravdu kreslila tu čmáranici v které viděla to co kreslil on jen s velkou dávkou fantazie. Měla dělat pečetě? ANo, šla dělat pečetě ale… jak už bylo řečeno bez chakry! To byla chvilka, kdy výuku Itamiho poprvé přerušila nějakými slovíčky. **Rozumím, ale vydržíš chvilku? Chci si to zarýt do paměti prosím.** Itami může vidět, jak opakuje pečetě jako nějaká malá kunoichi cvičí pelivě někde na cvičišti svou první techniku. Třeba zrovinka tu na chození po stromech. To byli tenkrát časy! Jenže tenkrát nebyla zdaleka tak dobrá jako nyní. Tenkrát neznala pečetě a musela se učit i je, nyní jen šlo o to dostat známé pečetě do správné kombinace a to co nejrychleji. Během minuty, možná a kousek to měla už velmi rychle v paměti těla. To je ten stav jako u taijutsu, kdy něco děláte klidně v reakci na podnět aniž by jste o tom přemýšleli nebo to úmyslně chtěli udělat. Má přijít na mě kop? Pak ruka reaguje aby kop zachytila a tak nějak podobně. Jak jen to bylo? Svalová paměť, tak nějak doufala že jí to bude fungovat i u pečetí. A tak nějak to zatím u všech technik co znala fungovalo. Stačilo chtít něco použít a už její ruce chrlily potřebné symboly pečetí. Možná to mohlo vypadat, že zdržuje. Ale Itami si to snad nemyslel. Snad. Snad jí znal natolik, aby věděl jak je v důležitých věcech vážná a především…pečlivá! Pak si i ona vytáhla kupu svitků z uložiště v pečeti a začala kreslit. Tentokrát ale nešlo o nečitelné umělecké čmáranice. Kdepak! Nyní vedla peččlivé, přesné čáry a snažila se o dokonalé dílo. Sem tam hodila očkem po originálu, i když těžko říct kdo měl výslednou kresbu hezčí že, aby hned na to pokračovala v kopírování čar. Byla na své obkreslování hrdá. I nyní nejdřív hodně přemýšlela a sledovala. Ale pak, pak když už pomalovala asi dvacátý-šestý list pergamenu jí to šlo krásně ráz na ráz. A nejen, že to měla dokonale symetrické a bez chyby, ale prostě to měla perfektní že by o tom mohla přednášet na školách. Tedy o tom kreslení, né té zakázané technice. Tak hloupá vážně nebyla a vše co předtím Itamimu řekla myslela smrtelně vážně! Hodlala se tu techniku naučit tak tvrdě a tak moc, aby jí mohla použít kdykoliv jí bude potřebovat. Musí to být rychlé, aby nikdo na nic nepřišel. Musí se připravit a pak už bude jen roky čekat a čekat. Opravdu neměla v plánu techniku použít pro zábavu, nebo vlastní ulehčení. Jen pokud to jednou bude nezbytně nutné. Byla pevně odhodlaná to udělat. Proto nakonec když už zvládala celý ten postup Itamimu oznámila.* Jsem připravená… *A pak postupovala přesně podle toho, jak jí to ukázal. Ještě jednou, pěkně od začátku. Jen se dvěma malými změnami. První změna byla v tom, že použila živé tělo člověka a druhá? No ano, že použila chakru, bez které by to celé logicky nešlo. Ona samotná samozřejmě neměla krev, nebo nějakou část někoho, koho by mohla přivolat. Ale Itami zdá se, na to byl připravený a tak se neptala. Prostě udělala co po ní žádal a i když nečekala, že to bude těžké tak… přeci jen chvilku během té techniky zaváhala. Možná tak maximálně na dvě vteřiny, ale pak si uvědomila že ona už pár nevinných životů kdysi vzala. Jen na to nikdy nikdo nepřišel a jen to bylo také, jak si často opakovala když v noci tenkrát nemohla spát, pro dobrou větší věc. A pak jí ještě něco napadlo, na oživení toho někoho, použila krev toho nebožáka co právě zemřel kunaiem Itamiho. A pak to přišlo, začal se zvedat prach i kolem druhého těla druhého muže. Doufala, že to že je předtím uspala silnou dávkou sedativ jim zabrání cítit bolest. Ale ten první muž buď měl větší odolnost, dostal menší dávku, nebo ta proklatá technika zrušila účinnost léků i tak a on dost sebou škubal a křičel. Ať už v bezvědomí, nebo se škubáním a křikem toho druhého muže Temari pokračovala v technice. Prach začal obalovat i jeho a on se také pomalu měnil na podobu toho původního muže, která ležel mrtvý vedle toho druhého. A pak se změnil úplně. S otázkou v očích se podívala na Itamiho, čekala zda jí povede dál... Itami jí podal kunai s medailonkem, jehož funkci vzápětí vysvětlil. Lehce se zamračila, ona nechtěla své přátelé ovládat ale chápala že u tohohle to jinak nepůjde. Tohle nebyl přítel, byla to nutná oběť k tomu, aby se naučila techniku ovládat. Proto přikývla, omrkla jak omezení sepsané na medailonku funguje a zapamatovala si ho. Po té dle pokynů vložila vše do hlavy muže. Pak se svalila do sedu, rukama se opřela o zem a zaklonila hlavičku.* Jatata… to je ale náročné..tolik věcí…postupů…Itami musíš být génius! *Pak sáhne po svitku na poznámky a vše si znovu zapíše. Je vidět, že si vše přeříkává ale beze slov. Pak jukne na Itamiho.* Než odsud odejdu, tak to spálím. Ale chci tu chvíli zůstat pokud to nevadí, pořádně si to ještě procvičit, ano? *Tázavě se na něho podívá zda souhlasí.*

*Všechno to vypadalo slibně. Pečetě Temari napsala na svitek jako naprostý profík a bylo vidět, že si na přípravě dala vskutku zaležet. Oběť začala stejně jako ta minulá pociťovat bolest a prach jí začínal pomalu lést po kůži vzhůru. V tom se i takový bezduchý tvor nebo co vlastně byl, jako Itami sděsil. Nešlo to tak, jak mělo. První časti těla vznikajícího Edo Tensei odhalovaly zrůdu. Na ni nečekal, strčil do oběti dlaň, která mu v tu ránu začala svítit jako žárovka. Kolem ní se pao zformovala krychle, která v mžiku vzrostla a pohltila jak svitek, tak i tělo. Pak jako mrknutím oka, jen co Itami ruku z kostky vyndal, se všechno rozletělo na mikročástice.* To bylo těsné, * oddychl si v duchu. Nevěděl čím to bylo, zda tím počasím, oběťmi, DNA nebo dokonce Temari. Věděl ale jistě, že to, co jim vznikalo před očima nebyl člověk. Tento svět mohl ukrývat skutečně cokoliv a proto se to Itami rozhodl znova neriskovat.* Promiň Temari... myslím, že jsi na tu techniku přiliš slabá, * odebral se zpět na své místečko.* Zakazuju ti kdykoliv v budoucnu zkoušet tuto techniku znova. Je to pro tvé dobro, * zavřel oči jako kdyby chtěl v klidu usnout i kdyz spát nemohl.* Zapoměň, že jsi tu kdy byla a vrať se zpět k rodině domu. Sbohem Temari, * dodal na závě a v tu chvíli se mu svěsila hlava bezvladně dolu. Působil jako mrtvola, i když stopar schopností černovlásky musel lehce poznat, ze tomu tak neni.*

*Nechali všechno zmizet a ona se nejspíš chtěla usadila někam na zem vedle Itamiho. Jenže on se najednou rozhodl nečekaně odejít.* Víš… díky za všechno. Mohl sis to nechat pro sebe. *Pokusí se za ním ještě zavolat..* Trochu si odpočinu, než budu muset vyrazit zpět. *Stále mu nepotvrdila, že ho hodlá poslechnout. Možná to dnes nevyšlo, ale kdo ví co přinese zítřek?* *Pak se rozhodne vstát, pomalu. Přijde ke spoutané ženě, která je stále v bezvědomí pod sedativy.* Náš život je tak dlouhý proto, že ho žijeme za jiné. *Přiklekne a pak uchopí tělo, mírně ho zakloněné zvedne. V ten moment se její hruď rozevře aby vyslala silnou vlnu vláken. Ta samotná vlákna proudí do těla ženy a ta i přes silné léky sebou zaškube. Temari pomocí klanové techniky uzme srdce mladé ženy, skoro dívky a přesune ho do své hrudi. Jakmile ho vyjme, tělo ženy se bezmocně zhroutí a naposledy vydechne. Za srdcem dívky které se přesune do hrudi Temari se vlákna stáhnou a není po nich ani památky. Pak se staré srdce odstaví a aktivuje se nové. Temari nyní vážně vyčerpaná se zhroutí znovu na původní místo Itamiho.Zazívá a pak usne. Potřebuje nabrat síly. Celé tohle šílenství bylo na ní přece jen dost. Až se probudí, tak plánuje odejít zpět až se samozřejmě s Itamíkem hezky rozloučí. A to je nejspíš konec.*