Hoshigakure no Sato

Mise C: Ochrana před monstrem.

Legenda:
Jaashi
Kojiki



*Jaashi jen stál a užíval si padající kapky na své tělo. Bylo to tak jiné než jejich vesnice plná písku a sucha. Moc si nevšímal zvláštních pohledů lidí co se rychle běželi před deštěm schovat. Jemu to nevadilo, a ještě si pěknou chvíli vodu užíval, než se vydal k místu, kde by měl bydlet zadavatel mise. Hvězdná vesnice byla malebné, místo které se mu hodně líbilo. Celé okolí bylo zelené, plné života a on se toho nemohl nabažit. Ale teď tu byl pracovně, a tak nebylo moc času na užívání si. Zastavil před větším domem, kde by podle pár lidí, co se jich ptal měl bydlet vůdce vesnice. Párkrát zaklepal a čekal na vyzvání. Po chvíli se dveře otevřou a dovnitř ho pozve mladá dívka ne o moc mladší než on. Po úvodních pozdravech ho zavede do pracovny svého otce a muže, který si vyžádal přítomnost shinobi. Muž seděl za stolem, prohrabával se velkou hromadou papíru a chvíli trvalo než od své práce zvedl pohled.* Eh, omlouvám se vůbec jsem si neuvědomil, že jste tady. *Omluvně se usměje, zvedne se od stolu a mírně se ukloní.* Mé jméno je Kojiki Nasumo a jsem místní vůdce vesnice. Prosím posaďte se, mladý pane. Jsem moc rád, že vesnice poslal někoho na pomoc. *Ukáže na židli před svým stolem a posadí se. Jaashi se také mírně ukloní, představí se mu a vezme nabízené místo. Ještě než se muž pustí do mluvení ujme se slova Jaashi.* V zadání mise se píše, že máte problémy s nějakým … teď budu citovat … s monstrem, které přepadává vaše lidi na pole, ničí úrodu a vy tak máte strach, že nepřečkáte zimu … chápu to dobře? *Zeptá se a snaží se to vše pochopit, protože na monstra prostě nevěřil. Ale muž mu to odkývá.* Je to tak. Jakmile pošlu lidi pracovat na severní pole je z toho pak strašná polízanice. Ženské mi vyprávěli o tom, co je napadlo … obrovské jako dům, vočiska rudý a hubu plnou zubů větší, než mám já ruku. *Převypráví zážitek, co zažili jeho lidé a Jaashi o tom přemýšlí. Představa, že vážně někde mají nějaké takové monstrum bylo … fakt dost divné.* Jestli dovolíte tak se půjdu podívat na to místo kde se to celé stalo. Severní pole počítám, že najdu směrem severně od vesnice. *Nepatrně se usměje při té poznámce a vůdce vesnice přikývne a přesně mu vysvětlí, jak se tam dostane. Jaashi opustí jeho dům a vydá se směrem k místu celé té události. Pole je celkem rozlehlé a jeho konec je skoro až u hranice lesa. Jaashi pomalu prochází po poli a prohlíží si stopy po tom co se stalo. Rozrytá půda, vytrhne velké kusy zeminy a rozházené do okolí. O kus dál ležící prasklá násada od motyky, na padrť rozdrcený košík a pak stopy vedoucí z pole do lesa. Jaashi po stopách vyrazil a našel tam zničený plot. Ať už je tady napadlo cokoliv nemělo to problém projít přes celkem pevné stromky opracované a použité jako ohrada proti nezvaným hostům. Nevěděl, zda tu bylo skutečně nějaké monstrum, ale jeho úkolem bylo to vyřídit, a tak se vydal po stopách do lesa. Po nějaké době ho stopy zavedli až na velkou mýtinu, která byla rozrytá skoro celá, malé stromky na jejím okraji byly vyvrácené a odhalovaly tak své kořeny. Nikde neviděl přítomnost toho, co to mělo na svědomí, ale stačilo mu to jako důkaz toho, že tam něco je. Chvíli se tam procházel, než se vydal po cestě zpět na pole. Byl skoro na pomezí lesa a pole, když v tu uslyšel praskající větve, okolí se začalo třást a skoro to vypadalo, jako by celý les rezonoval v očekávání toho, co se stalo. Naštěstí ho praskající větve upozornili odkud přijde útok, a tak stačil uskočit před obrovskou masou hmoty, která se kolem něj prohnala, ohnula statný strom jako by nic a vyběhla na pole.*“Co tohle má být?“*Napadlo ho, když sledoval strom, který ta věc ohnula a pak ale na nic nečekal a rozeběhl se za tou věcí. Doběhl to na poli a jak to tam, tak viděl začal se hlasitě smát. Byl tak moc z vyprávění a z toho co viděl přesvědčený, že jde o nějaké monstrum, že ho pohled na divočáka upřímně rozesmál. Ano zvíře bylo obrovské, větší, než jaké kdy viděl, ale bylo to stále jen zvíře. Rudé oči zřejmě viděli jen vyplašené ženské na poli a ty jeho obrovské zuby … no pravda kly měl teda pěkné, ale velké jako lidská ruka? Pobaveně nad tím zakroutil hlavou, ale pobavení zmizelo hned vzápětí co se proti němu zvíře rozeběhlo a Jaashi tak musel uskočit zvířeti z cesty. Divočákovi se evidentně nelíbilo, že někdo je na zdroji jeho potravy. Pole bylo plné úrody a pro zvíře to byl snadný způsob, jak se pořádně najíst. Ale bohužel pro něj si vybral špatné pole a Jaashi se ho teď nějak musel zbavit.* Padej odsud … tady nemáš co dělat. *Křikne na něj a vlastně ani neví proč to udělal, ale zvíře na jeho slova moc nedbalo a opět se rozeběhlo v útoku. Jaashi tentokrát neuskočil stranou, počkal až se zvíře dostane blíž a vyskočil do vzduchu, levačkou ho pořádně nakopl do rypáku, odrazil se tak výš a přeskočil na druhou stranu za něj. Zvíře vzteklé tím úderem poskakovalo kolem jako splašené a rozrývalo pole ještě víc.* Tak hele padej odsud … no ták. *Křikne na něj a otráveně si protáhne ramena, aby se připravil na boj … s divočákem. Celé mu to přišlo absurdní, ale zvíře na něj upřelo pohled, z tlamy mu tekla pěna a Jaashimu bylo jasné, že zadarmo tuhle misi mít nebude. Zvíře se opět proti němu rozeběhlo a Jaashi se nepatrně ušklíbl, protože s tím, jak zvíře útočilo bylo snadné ho porazit. Jen stačilo počkat až se přiblíží a zopakovat to co před tím jen do kopu musí dát větší sílu, aby to to zvíře vůbec poznalo. Ale zvíře těsně před ním začne brzdit, nohy zaražené v blátě pole až je za ním dlouhá rýha, a tak Jaashi vyskočí do vzduchu zbytečně a jen co si to uvědomí zvíře ho nabere svou velkou hlavou a pošle ho silným úderem přes pole stranou, kde sebou tvrdě praští o zem.* Blbý zvíře. *Křikne na něj a bolestně si tře naražený bok.* Udělám z tebe slaninu. *Začne se zvedat ze země a sleduje, jak prase proti němu běží a vážně to vypadá, že má rudé oči, jak bylo vzteklé. Mírně se tomu faktu pousměje a sleduje, jak se zvíře blíží. Pomalu zvedne ruce a namíří je směrem proti praseti, rozevře dlaně a pak použije Zankuuhu a prase tak začne rapidně zpomalovat a házet hlavou, aby zahnalo nepříjemný pocit v hlavě. Jaashi spokojený s tím, že to zabralo se proti divočákovi rozeběhne, a to jen překvapeně zvedne hlavu a než stihne zareagovat udeří ho pěstí podpořenou Oukashou a síla úderu prase pošle k zemi kde zůstane ležet. Jaashi si chvíli majestátní zvíře prohlíží, než se vydá k vesnici, aby jim oznámil, co se stalo. Ten večer zažije jednu z největších hostin, jaké do té doby viděl a ráno dalšího dne opustil vesnici a vyrazil domů.*

-----------------

*Po prvý krát bola na stope skutočného nukenina. Takže po prvý krát plnila reálne svoje poslanie - dala si načas to áno, ale hold toto bol prvý oficiálny nukenin a člen tej skupiny čo unášajú deti a ktorých sleduje už niekoľko rokov. Nanešťastie nemal byť sám a teda sa mala stretnúť ešte s nejakými posilami - vlastne bolo asi fajn, že z toho spravili dediny misiu a teda za to bude aj niečo mať. Peniaze a pomsta - to bola dobrá kombinácia obzvlášť keď už veľa peňazí nemala. Dorazila teda do Hoshigakure no sato, ubytovala sa a po raňajkách sa vystrojila do boja. Skrytá čepeľ na na pravom zápästí, púzdra s bombami a shurikenmi vzadu na opasku. Kunaje na stehne - na pár z nich boli aj výbušné bombičky. Tanto mala krížom cez chrbát. No skrátka bola v plnej poľnej. Svoju ninja výbavu mala ale dobre skrytú pod pomerne nevinne pôsobiacim kimonom. (Vzhľad) Na nohách mala vyššie topánky s uzavretou pätou aj špicou, ktoré boli ako stvorené na brodeneie sa v krvi nepriateľov. Svoje do pol stehien dlhé, ružové vlasy si vypla do dvoch copíkov a mierila si to ku bráne kde sa dnes mala stretnúť s posilami a odkiaľ sa mali vydať na lov. Oprela sa teda o nejakú stenu budovy a s úsmevom hľadela na zamračené nebo. Bol síce deň, no vďaka búrkovým mračnám, ktoré sem privial vietor nebola terčom útočného slniečka. Stále však bol celkom teplo takže všetko bol perfektné - ideálne podmienky na hon darebákov. Len dúfala, že jej spoločníci nebudú veľmi hrr.. z toho nukenina, po ktorom ide chce dostať nejaké informácie. Nie je síce mučiteľ ale prešla si nejakú brožúrku takže nejaké základy mala.*

*Ve zbrojírně na sebe navlékal samurajské brnění kvůli nadcházející misi. Vedle něho byl ještě jeho starší kolega, který dělal totéž jen s tím rozdílem, že jeho zbroj působila mnohem honosněji. Ono překonat tu Meiyovu nebylo až tak tězké a zářnější by byla snad i popelnice na ulici průměrné vesnice. Bohužel pro mladé samuraje nebylo moc jiných možností. Jejich rozpočet ani zásluhy nestačily na to, aby si nějakou koupili a s kovářskými schopnostmi to nebylo o nic lepší. Bělovlasý mladíček se tak musel spokojit s otlučenou, zohýbanou a ne úplně velikostně správnou výbavou, ve které už pravděpodobně zahynul nejeden kluk, který měl celou budoucnost před sebou. Tato mise však mohla všechno změnit. Pokud by si vedl dost dobře, mohl by si koupit své vlastní brnění v nějakých ekonomicky snesitelných mezích. Zrovna si utahoval chrániče na rukou, když v tom zaslechl nějaký dusot zvenčí.* Meiyo! Přišel ti dopis. Mistr říkal, že tě tu zastihnu, * doběhl jeho spolužak z akademie. Vždy si pro dopisy chodil sám. Tohle byla ale vyjímka. Možná proto, že by si dopis už nikdy nemusel vyzvednout.* Díky Kuhatsu, * usmál se na něho a vzal si zabalené psaní. Ihned jak ucítil vůni červených třešní, tak věděl od koho je.* ,,Naomi," * pomyslel si v duchu a okamžitě se začal dostávat dovnitř. Z dopisu se moc nedozvěděl. Snad jen to, že je v pořádku a sleduje skupinu únosců malých dětí. Ještě než by vyrazil chtěl poslat psaní zpět, aby se mohl těšit na to, až bude zase v pevnosti a zase tu na něho bude čekat nějaké milé psaní. Omluvil se proto u kolegy, poprosil ho, aby za něho připravil koně a rychle rastící běžel do kasáren, kde měl věci na psaní. Sedl ke stolku a svým hrozným škrabopisem, který podtrhovala necitlivost v brnění začal vymýšlet odpověď. Vymýšlel opravdu dlouho. Možná až moc...* Meiyo musíme jít. Pošleš ho po cestě! * zavolal na něho spolubojovník zvenčí na celou kasárnu. Jak mohl tak rychle osedlat koně Meiyo nechápal, ale zřejmě se nad tím vším rozplýval až nezravě dlouho. Mise nepočkala a čas taky ne. Strčil psaní za prsní pancíř a vyběhl ven. Ve dvojci s párem koní tak vyrazili na dlouhou cestu.
Po několika dnech se dostali do míst, kde měl být jejich cíl. Ronin, který porušil kodex a zabil svého pána. Nastal bohužel jeden zásadní problém. Ač uměl Meiyův zkušenější kolega základy ninjutsu, nebyl to stopař. Ani jeden tak neměl šanci vycítit chakru nepřítele a to se jim stalo osudným. V jednu chvíli cválali vedle sebe lesem, ozvalo se zastvištění jako když foukne silný vítr a najednou se koni pod Meiyovým zadkem podlomily předný běhy a oba udělaly nepovedený kotrmelec. Stalo se to všechno hrozně rychle. Než se mladíček postavil na nohy a srovnal si helmu na hlavě, byl kůň pryč. Zůstala po něm jen krvavá stopa a to dost silná. Najednou jeho parťakovi proletěl proud vody skrz břicho.* Co to sakra je! * vyděsil se Meiyo. Nikdy nic takového neviděl. Okamžitě ho napadlo, že jde o elementární techniky a že mají co dočinění nejen s roninem, ale někde tu musel být i nukenin. Rychle zašmátral do vaku vysícího po Wakizashi na zádech. Vytáhl z něho několik kouřových bomb a hodil je kolem nich. V zápětí vyskočil na druhého koně před spojence, pobídl ho a vyrazili směrem kterým přijeli. Cvičený kůn byl díky bohu natolik schopný, že v kouři nespanikařil a naopak z něho vystřelil jako blesk. Stejně tak i z onoho lesa, po kterém se bělovlásek jen ohlédl. Mezitím mu za zády neříkal samuraj držející se za břicho, zatímco mu skrze prsty protékala krev na koňskou hřívu a barvila jí do karmínově rudé. Rychle vyhledali nejbližší vesnici, shodou okolností Hoshigakure no Sato a zde i místní ošetřovnu, ve které Raizovi (npc samuraj) ošetřili ránu, vydezinfikovali a zastavili krvácení. Bylo však jasné, že pro něho mise skončila.* Meiyo musíš se tam vrátit nebo nám utečou. Ve službách pevnosti jim musíš čelit. Vezmi si mojí zbroj... hodně štěstí. * S rozhodnutím velitele skupiny byl tak mladik poslaný na smrt. Oblékl se do nové soupravy, i kdyz o něco větší,  tak stále seděla lépe než ta parodie na konzervu. Jediné co si nechal původní byl dopis, který stále neposlal, katanu a wakizashi. Ve vaku pak mezi výbavou muže objevil termovizi a pár dalších užitečných věciček. S pomíjevým odhodláním pak na koni krokem vyrazil zpět na místo činu.
Pomalu se kolébající přijížděl k braně vesnice, kde spatřil povědomé růžové vlásky.* Naomi?! * sundal si helmu a odepnul krční chránič, který do ní hodil jako do misky. Když si byl jistý, že to je ona, pobídl k ní koně a několik metrů před ní seskočil na zem. S větším brněním, rozcuchaný, upocený a špinavý po pádu v lese vypadal jako vandrák a černými kruhami pod očima. Vypadala pořád stejně krasná, jako v když jí viděl poprvé v pevnosti.* Co tu děláš? * zeptal se nadšeně. Úplně v tu chvíli zapomněl, že se nemá dožít večera.*

*Mala zavreté oči a vnímala chakru v prírode okolo seba, nevedela sa na ňu napojiť ako jej ocko, no cítila ju - bolo to ako dívať sa na ten zázrak cez sklo, ktoré jej zabraňovalo dotknúť sa tej nádhery. Z toho rozjímania ju vyrušil známy hlas. Pozrela sa smerom z ktorého prichádzal a keď si dal dole prilbu - šokovane vytreštila oči a zoširoka sa usmiala.* Meiyo-kun?! *Zvýskla od radosti keď ho spoznala a pobehla ku nemu aby sa mu vrhla okolo krku. Bolo jej jedno, že vyzerá ako keby ho vláčili bahnom. Zdalo sa jej, že je vyšší než keď sa videli naposledy a bol aj o niečo starší - no aj tak ho bez problémov spoznala!* Tak ty si ten posledný človek, ktorého by som tu čakala! Čo tu robíš? Prečo si mi nenapísal, že sa sem chystáš? Chcel si ma prekvapiť? *Odtiahla sa a venovala mu žiarivý úsmev po tom čo ho zasypala otázkami. Vyzeral trochu dotlčene a tak si ho zbežne prezrela či nepotrebuje ošetriť.. mala jednu základnú liečiacu techniku v rukáve.* Som tu na misii, chystám sa na lov a čakám tu na posily .. *Len čo to povedala - jej mozog začal pracovať o sto šesť.* Nehovor.. nehovor, že si prišiel na lov a ja čakám na teba! *Opýtala sa ho so šťastným úsmevom a oboma rukami ho chytila za tú jeho jednu.*

*Objal jí rukou nad pasem a na chvilku zavřel oči. Po tom všem co dnes zažil konečně cítil nějaký ten nával radosti ve svém mozku.* Jsem tu na misi. No... Já... * nestíhal odpovídat na všechny její dotazy a pomalu se začínal v rozpacích červenat.* Pochybuji, že bych byl někdo z tvého týmu na koho čekáš. Pevnost určitě nebude spolupracovat s tvou vesnicí v tak velké míře. Vypadá to ale, že náš nepřítel bude dost podobný. Teda chci říct, že se naši nepřátelé spojili. Bohužel jsem jim už čelil a ne moc úspěšně, * v jeho obličeji se úsměv změnil v pochyby.* Nechci malovat Jashina na zeď, ale pokud tu čekáš déle než ti káže zadání mise. Možná tvoji spojenci už nedorazí.... nikdy, * koukl směrem ven z brány. Široko daleko nikdo nebyl. Jen ten temný les v dáli, kde byl schovaný jejich cíl.* Jsem rád že jsi tu. Znepokojuje mě ale to, proč tu jsi, * věděl jaká hrůza tam v lese čeká a nedokázal si představit, že by se to mělo v boji zlomit na jejich stranu. I když byla Naomi jistě šikovnou kunoichy, byl tu stále on který neuměl používat ninjutsu. Věděl, že bude jednou čelit jiným shinoby, nečekal však, že to přijde tak brzo a po boku člověka, kterého má rád.* No nesmíme propadat zoufalství, *pousmál se na ní a hluboce jí pohleděl do očí. Přistihl se, že se zhluboka nádechuje a cítí u toho vůni trešní. Nepochyboval, že to je od toho růžového kvítka z Iwagakure, které stojí před ním. Pohladil jí po vlasech a poté se opět vyhoupl na koně.* Viš Naomi. Nemusíš tam se mnou. Můžeš se vrátit do vesnice a misi vzdát, protože je náročnější než se původně zdálo, * hrabnul do brašny zabudované v sedle.* Vezmi si tohle jako důkaz, že tam bylo více nepřátel, * podal jí svitek s misí a pečetí pevnosti, který byl lehce potřísněný krví z predešlé potyčky. Pak se ale lišácky pousmál.* Nebo vyskoč za mě a vymysli plán, kterým ty dva parchanty porazíme!*

*Keď ju držal cítila sa tak dobre! Videli sa síce spolu len raz, no za ten čas čo odišla z pevnosti si vymenili toľko listov, že sa stal Meiyo jedným z jej najbližších ľudí. Keď prehovoril - rýchlo si uvedomila, že má Meyio pravdu a pravdepodobne tu čaká márne na ľudí, ktorí asi už nedorazia. Keď sa od nej odtiahol - lepšie sa mu prizrela. Ach .. prepáč, nechala som sa ovládnuť radosťou.. máš pravdu. *Zažmurkala a previnilo sa mu pozrela do očí čím mu opätovala jeho intenzívny pohľad. Následne sa jemne usmiala keď ju pohladil po vlasoch a ani si neuvedomovala, že sa pri tom aj trochu začervenala. Na zvitok postriekaný krvou, ktorý jej podával položila dlaň a druhou rukou ho jemne chytila na zápästie aby ho odtlačila. Bolo to jasné gesto, že tento nápad odmieta.* Ja nie som typ čo sa len tak ľahko vzdáva, to už by si mohol vedieť. *Opätovala mu lišiacky úsmev a vyskočila za neho. Chytila sa ho okolo pása aby nespadla - ešte nikdy nešla na koni a tak sa ku nemu tlačila asi viac než bolo nutné.* Kým tam dorazíme porozprávaj mi čo sa stalo, vyzeráš, že si si prešiel cestou sem hotovým peklom. *Špitla a čakala kedy pokynie žrebcovi do klusu.*

*Přepadli nás v lese. Dokonce si myslím, že jsou to ti, po kterých jdeme, * odpověděl jí, zatimco se kolébali na koníkovi, který si sem tam zavrtěl hlavou. Jinak to by příjemný společník, který je nechával mluvit.* Jak se daří tobě Naomi? Nějaké novinky, které jsi mi nesdělila v dopisech? I když jsou to vždy vskutku dlouhé zprávy, za což jsem rád. Alespoň si je vždy po tom čekáni mohu déle užít, kdyžsi je před spaním čtu. Někdy jsou tvé dobrodružství o kterých píšeš opravdu fantastické, * otočil se na ní a zaculil se. Mezitím míjeli malé dřevěné stavby povětšinou farmářů. Sem tam se vyhli nějakému dostavníku s koňmi, které vezly obchodníky s jejich zbožím. Nebylo to ale nic, co by kůň nezvladl a dokonce mu nemusel Meiyo dávat zádné pokyny skrze oprátku. Majestátný lichokopytník byl tak naučený z pevnosti a někdy to bylo vskutku potřeba. Především v boji, kdy nebylo na komunikaci se zvířetem tolik času. Kůň pak odbočil k lesu a Meiyo po chvilce seskočil na zem. Přilbu položil do trávy a natáhl ruce k Naomi.* Tak pojďte princezno, * zazubil se na ní a naznačil jí, že má seskočit.* Bohužel to říkám nerad, ale to peklo z kterého jsem přišel je tady v lese. Jsou tam dva nepřátelé a pravděpodobně oba silnější než my. Mám ale nápad, * začal jí vysvětlovat plán, který po cestě vymyslel.* O tobě neví a a moje chakra je natolik slabá, že pro stopaře bude pravděpodobně téměř neviditelná. Můžeme tak využít mé slabiny a tvého momentu překvapení najednou. Půjdeš v dali za mnou a pokusíme se, aby se má chakra ukryla do té tvé. Pravděpodobně na mě pak oba nepřatelé zaútočí a ty budeš mít par sekund na to, jednoho z nich překvapit a zabít jedním úderem, * klekl si a vzal helmu do podpáždí.* Když sejmeš oba, bude to o to lepší,  ale jeden musí být jistota. Jedině pak to pro nás dva bude nějak hratelné, * druhou ruku si opřel o rukojeť katany a koukl jí do očí.* Nevím jistě,  zda ten plán nebude mít nějakou větší chybu. Klidně se poděl o svůj názor. Rád si ho vyslechnu. Nakonec ty jsi ta zkušenější a rozumíš užívání chakry více než-li já.*