Hřiště

*Je to tady. Kenova první mise.* Jsem zvědavý, co mi přiklepnou jako moji první misi. *Usmívá se Ken a kráčí si to směrem k sídlu, kde si vyzvedne svoji první misi. S sebou má svůj bublifuk, a svého vodního přítele, kterýho se ani jen tak zbavit nedokáže. Usmívá se. Má dobrou náladu a těší se na svojí misi. Je mu jasný, že to nebude nijak extra super záživná mise, ale to mu asi moc nevadí. Nic takového by zatím asi ani nechtěl.* "Dokavaď se mi jí nepovede alespoň jednou zasáhnout, nechci do žádného souboje." *Pomyslí si. Najednou stojí před sídlem se svitkem, ve kterém informace o jeho první misi.* "Jedna z vlivných rodin Sunagakure odjíždí zítra ráno na oslavu. Jejich děti ale sebou vzít nemůžou, proto potřebují hlídání." *Čte Ken potichu v hlavě.* Tak tohle jsem fakt nečekal. *Pronesl Ken, ve zbytku stála už jen adresa a čas, v kolik Ken začíná. Jde se na to pořádně vyspat. Ráno vstává včas, jako vždycky, to aby se stihl nasnídat a pořádně upravit. Na adresu přichází ještě o čtvrt hodiny dřív, než by měl. Rodina už na něj ale čeká a vřele ho přivítají.Přijme nabízený čaj a usedá v obýváku do křesla.* Malý Ichigo a Ishida jsou dvojčata, jsou to takový rošťáci, ale nejsou s nimi žádné problémy. *Dala se mamka do povídání o dětech. Další čtvrt hodinu si jen takhle povídají, dokud nenastane čas, kdy musejí rodiče už odjet.* Tak kluci. Já jsem Ken a jsem váš kamarád. Doufám že se spřátelíme. *Rozpovídá se Ken k dětem, když rodiče odjedou.* Trhni si troubo. *Odsekne mu Ichigo. Ishida hned vytáhne z kapsy kouřovou bombu a hodí ji pod Kena. V tu chvíli se objeví obří kouřová clona, ve které není vidět na krok a děcka zmizeli. Ken naštěstí zamknul dveře, takže je jistý, že nemohli utéct nikam ven. Během chvilky je kouř pryč a Ken opět vidí. Rozhlíží se a všimne si, že když děcka utíkaly pryč, nechali za sebou stopu z vody, kterou měli v ruce.* "Zas tak chytrý nejsou." *Pomyslí si Ken a jde po stopě dál bytem.* HAHAHA! *Zaslechne najednou smích nad sebou. Otočí se a vidí jak na něj kluci vylévají kýbl plný jakého si želé. Ken už se tomu nestihne vyhnout a tak ve chvíli kdy by měl být zasažený, použije (KAWARIMI NO JUTSU) a prohodí si místo s jídelní židlí, co se nachází opodál.* "Povídala mamka že jsou hodný. Buď teda před mamkou hodný jsou, nebo lhala, aby se jich mohla dneska zbavit." *Usměje se Ken sám pro sebe. Poté z kapsy vytáhne svůj bublifuk a vyfoukne proti nim několik bublin. Kluci se hned při pohled na bublifuk zděsí. Oba vědí o klanu Toku a co je to za lidi. Vědí že ve vesnici mají velké slovo a že není radno si s nimi zahrávat.* ZDRHÁME! *Zavolá Ichigo a oba jsou během několika vteřin pryč.* "Škoda že je mi zatím ten bublifuk jen k zastrašování. Ále počkejte příště." *Pomyslí si a rozběhne se rychle za klukama. Než se dostane do patra kluci jsou zase pryč. Probíhá bytem a hledá kam se mohly zašít. Najednou zaslechne ránu, rychle se otočí a běží ke zdroji zvuku.* "Okno" *Děcka vyběhli oknem a šinou si to někam do města. Naštěstí je pořád vidí, takže ví kudy se za nima vydat. Nejsou ani tak moc rychlí, takže je Ken za chvilku předběhne. Zastaví se asi 15 metrů před nimi."Isobu: Tak je trochu vystrašíme, co ty na to?" Poví a začne se hlasitě smát."Proč ne" Odpoví Ken a jeho tělo pomalu začne obalovat zářivá červená aura. (SANBI CHAKRA).* Tak co. Pořád máte chuť a náladu utíkat? *Usmívá se Ken a pomalu jde blíž k děckám. Ty si strachem sedly na zadek a nemohli se pohnout.* Měli by jste se začít lépe chovat. *Řekne jim když dojde až k nim a zruší svůj chakrový plášť.* Omlouváme se. *Pronesou sklesle děcka. Ken je poté oba vezme za ruce a jdou si na hřiště pohrát. Hrajou si splou a baví se až do večera, kdy je Ken odvede domu a sám se vydá na kutě.*

---KONEC---

*Ken se prochází vesnicí, až nakonec skončí na opět na hřišti.* "Tady jsem už dlouho nebyl." *Pomyslel si a zavzpomíná na Tatsuki a jak mu dala posledně do těla. Trošku se mu po ní zasteskne. Pořád vlastně neví jak se jmenuje, ale zanechala v jeho životě velkou stopu.* "Doufám že ji ještě někdy potkám. Jsem na tom už o dost lépe než jsem byl. Bude z toho mít radost.... snad...." *Prožene se mu opět hlavou. Má přes sebe hozený plášť, který zakrývá pečeť kterou má na krku a na rukách má speciálně upravený rukavice, aby nebyli vidět ústa na dlaních. Plášť je dělaný z takového materiálu, že ho v tomhle počasí trochu ochladí, takže v těchto horkých dnech tolik netrpí.*

Tatsuki Arisawa: *opět se po dlouhé době vrací do vesnice. Měli by se brzo konat ChZ takje zvědavá, jak je na tom Ken.*Určitě mu chybím. *poví s úsměvem. "Tak to si nemyslím." odpoví jí Raziel poťouchle.* Jo, já si to taky nemyslím. Ale kdo ví. Mi jsme jediný, kdo si ho kdy všímal. Takže jsme si určitě udělali nějaké místo v jeho srdci. *pokračuje Tatsuki. Netuší, kde by se mohl nacházet, nebo kde ho hledat, ale vydá se automaticky ke hřišti, kde se setkali poprvé. Třeba bude mít štěstí a opět ho tam najde. Jakmile se blíží ke hřišti, zahlédne tam postavu, která by mohla odpovídat jeho popisu. Blíží se do jeho zad a tak jí zase napadne možnost, si s ním pohrát. "Uvidíme, jak pokročil." řekne si poskládá pečetě. V okolí se zvednou okvětní lístky a míří rovnou ke Kenovi. Začnou pak ve víru poletovat kolem něj a dostávají ho do genjutsu, ve kterém nic nevidí. HANA NINPŌ: KYŌKA SAI Tatsuki pak dojde pře něj a zustává stát. Čeká, jestli si tím nějak poradí, ale je to genjtusu vyšší třídy, takže si tím není jistá.*

"Nastal čas podzimu." *Pomyslí si s úsměvem Ken, když kolem něho prolétne první okvětní lístek.* "V tuhle dobu? Tady? V poušti? Kde by se tu vůbec vzaly takovýhle kytky." *Bleskne mu znova hlavou. V tom ale začne lístků přibývat a poletují kolem něho, takže Ken nedokáže vidět skrz. Je uzavřen v jakési bublině.* "Nevím přesně co je to zač, ale slyšel jsem o klanu ze Suny, který používá kytky jako zbraně. Že by tohle bylo ono? Ale neznám nikoho kdo by ty techniky dokázal použít. Že by to byla ona? Chce si se mnou zase hrát?" *Honí se Kenovi v hlavě spoustu myšlenek.* "Když já nevidím ven, tak nikdo nevidí dovnitř." *Pomyslí si Ken a natáhne ruce před sebe. Pomalu dojde až k lístkům, těsně, aby se jich nedotkl, a jakmile je u nich, vytvoří v obou rukou výbuch (Bakuhatsu Tenohira). Poté dá ruce zas dolů. Doufá že to vyšlo.*

Tatsuki Arisawa: *dívá se dovnitř na Kena, který tam stojí. Možná se snaží rozhlížet, ale ona dovnitř vidí. Jeho zrak je ale zatemněny. Ovšem může dojít k lístkům, kde je začal vidět se objevovat. Pozorně si ho prohlíží, když zvedá ruku. Zajímá jí ten divný tvar, co tam na té ruce má. Ovšem, než si to mohla stihnout prohlédnout, vyšel z toho výbuch. Tatsuki to měla jen tak tak. Sice to byla menší exploze, ale spoustu lístků je takto spálena. Techniku zruší úplně. Jakmile se rozplynou a popadají na zem, přiskočí k němu. Chytne ho za zápěstí a otočí je k sobě.* Tohle si nemíval. Našel sis něco zajímavého. *poví a prohlíží si jeho dlaně, na kterých jsou ústa.* Až budeš starší, najdeš v nich další využití. *poví s pošklebkem.* Tak, myslím, že je čas, aby jsi znal i moje jméno. Zasloužíš si ho. *poví a ustoupí o kus zpět.* Tatsuki Arisawa. Ruku ti ale nepodám. Nepotřebuji mít olíznutou dlaň. *poví a opět se trochu usměje.*

*Skoro mu to zápěstí vykloubila.* "Tak se to nepovedlo na moc dlouho schovat. Nevadí, stejně bych jí to dřív nebo později řekl. Nebo to použil proti ní." Tatsuki *Pronese potichu mezi zuby.* Nevím kde jsem to vzal. Jednoho dne jsem se probudil celej spocenej, bolavej. Bolestí jsem se nemohl ani pohnout. Trvalo to dlouho a dost jsem se toho zděsil. *Poví, sundá si rukavice a prohlíží si ruce.* Tohle je to jediný co s tím zatím dokážu. Věřím že při dobrém načasování s tím zvládnu dost. *Poví. Pak se Rozhlédne kolem.* Mám ještě něco co bych ti chtěl ukázat, ale někde v soukromí. *Poví a pomalu jde pryč. Doufá že ho Tatsuki zavede někam na ňáký opuštěný místo.*

Tatsuki Arisawa: *prohlíží si jeho ruce dál, ale nakonec ho pustí.* No, zajímavé. Určitě to bude velkým přínosem. Jen tomu dej čas. Zatím je brzy, aby ti to dalo nějaké zázraky. *poví a narovná si kufřík na zádech.* Nějaké opuštěné místo. O něčem bych věděla. *poví a vydá se na cestu. Vede ho postupně přes ulice vesnice až do klanové části klanu Sumi. Zamíří si to s ním rovnou k domu jejích rodičů. Jak čekala, je to správné období. Rodiče jsou i se sestrou pryč a doma je jen pár služebných.* Všichni! Ven! *zakřičí do domu a počká, až projde kolem ní ze dveří poslední služebná. Zavře za Kenem a podívá se na něj.* Tak, tohle ti vyhovuje? *zeptá se ho.*

*Jak Ken čekal. Nakonec se Tatsuki chopila vedení a Ken ji následuje. Prochází uličkami které v život neviděl.* "Tady jsem nikdy nebyl. Je to dost daleko od mého domova." *Pomyslí si, ale stále se drží nejdál na dva kroky od Tatsuki. Najednou se před nimi objeví obrovský dům, do kterého nakonec vejdou. Prořítí se kolem nich spousta služebných, až se Ken udiví, že je její rodina tak bohatá.* "Snad bohatší než kage." *Pousměje se.* Nevím proč, ale objevilo se to stejně s těma ústama na rukou. Chvíli jsem nevěděl ani co to znamená a proč to mám zrovna já. To teda pořád nevím. Stejně jako ty ruce, Ále po chvilce zkoumání jsem zjistil že to je úžasnej zdroj síly. *Poví a během toho ze sebe sundá svůj plášť.* Docela dlouho mi i trvalo, než jsem zjistil jak to vůbec funguje, ale moc se mi to líbí. *Pousmál se a v tu chvíli se mu po těle začne rozlézat od pravého ramena prokletá pečeť, dokud ho celého nepohltí a Kenovo tělo se celé změní. Narostou mu další dva páry pod těmi co má a celé tělo mu zrudne.* Za chvíli mě čekají zkoušky a potřeboval bych vědět, jestli ty o tomhle něco víš. Zda je to bezpečné používat a zda nevíš, kde jsem to vzal. *Stojí a vyptává se Tatsuki. Stále však v proměněné formě.*

Tatsuki Arisawa: *poslechne si, co jí říká, ovšem nechápe proč se svléká. Jakmile se ale začne po jeho těle rozlezat tetování, tak ji to dojde. "Ten malý bastard. Zapečetí do něj Sanbiho, pak se mu objeví nějaké KG. Stoprocentně to musí být KG. Žádný klan tady c suně nic podobného nemá. A do toho ještě plně vyvinutá Juinka? Někdo nahoře hi musí strašně milovat." řekne si Tatsuki. "A tebe to očividně sere." dodá Raziel s úsměvem. "Mlč." odsekne a prohlíží si ho.* Vím přesně, co to je. *poví po chvíli po tom, co ho obešla a prohlíží si ho.* Tohle je prokletá pečeť. Dává velké množství síly, ale dej si pozor. Během Chz je tato schopnost zakázaná. Pokud ji aktivuješ, mohou tě vyloučit. Stejně tak i Sanbi. I když se necháš ovládnout, protože budeš v koncích, je to tvůj problém a končíš. Doporučuji ti se zaměřit spíše na ty tvoje ruce. *poví.* Sílu prokleté pečetě nemá moc lidí v lásce a jedna se o kinjutsu. Už to, že si mi to ukázal vystavuje problémům i mě. Pokud možno, nikomu dalšímu to ve vesnici neukazuj. A zruš to, než to zachytí nějaký senzibil. *dodá a sundá si kufřík ze zad.* Ach bože. Ty děti. *řekne si když odchází směrem ke kuchyni.*

"Prokletá pečeť?" *Pomyslí si Ken a hned jak mu Tatsuki řekne, tak ji zruší a zas se oblékne.* "V ton případě chápu proč je to zakázáný. Jsem rád že o tom teď vím trochu víc. Hold budu muset dávat pozor kdy a před kým ji aktivuji." *Hlavou se mu honí spousta myšlenek. Poté přesune svůj zrak na dlaně a prohlíží si usměvavá ústa, která se sem tam olíznou. Pomalu se přesune za ní do kuchyně, kde se posadí ke stolu na židli. Chvilku jí sleduje a pak k ní promluví.* Až budu mít po zkouškách, pomohla bys mi s mými schopnostmi? Náš poslední trénink mi hodně dal, i když mě zavedl skoro až na pokraj mých schopností. Chtěl bych další. *Zeptá se s úsměvem.*

Tatsuki Arisawa: *Tatsuki se zatím pustí do přípravy svačiny. Vytáhne chleba, který nakrájí na plátky. Vyskládá ho na talíř. Na další talíř naskládá nakrájené uzené a sýr. Celé to takhle donese ke stolu a sedne si.* Najez se taky, jestli chceš. *poví a sama si vezme krajíc chleba a plátky uzeného se sýrem. Poslouchá ho, na co se jí ptal.* Takže jsi došel k závěru, že se ti to líbilo jo. *usměje se a ukousne další kousek uzeného.* Nemám s tím problém. Když tu budu, nemám problém ti pomoci. Až budeš mít po zkouškách, můžeme spolu klidně vyrazit i na mise. Určitě se něco najde. Semnou si nebudeš muset lámat hlavu, kdo uvidí tvoje schopnosti. Nikdo to nepřežije. *poví a zamyslí se.*Jaký typ zbraně preferuješ? *zeptá se nakonec.*

*Nesměle si Ken taky nabídne a pomalu ukusuje z občerstvení.* Asi bych byl radši kdyby jsem šel na misi s tebou než sám. *Odpoví na její nabídku mise.* Zbraň? *Řekne do prázdna a na chvíli se odmlčí.* Ještě jsem nikdy s nikým nebojoval. Kromě tebe s tvým mečem, takže kdybych to měl brát takhle, tak asi tvůj meč. Ále moc se mi líbí tohle. *Odpoví a z pod pláště vytáhne bublifuk, který má uvázány na šňůrce kolem krku.* Klanová zbraň. *Dodá a usměje se.*

Tatsuki Arisawa: *zkoumá jeho bublifuk.* Zajímavé. Asi jsi pořád dítě. *poví s úsměvem. Pak před sebe nastaví pravou ruku do vodorovné polohy a z druhé odloží chleba. Třením prstů o sebe odstraní drobky z ruky.* Nevím, jestli jsem ti to už ukazovala, ale i já mám něco extra. *poví a pak nad svým předloktím přejede dlaní druhé ruky. Postupně se jí tam vytváří čepel z tmavě modrého krystalu, který se spojí s její rukou na třech místech, ale čepel zůstává pět centimetrů od ruky.* Toto je ono. Mohu s krystalem dělat defakto cokoliv mě napadne. Ovšem, má to i své zápory. Čím více či větší, tím náročnější. *poví a nechá zase krystaly rozpadnout na prach a zmizet.* Proč jsem se ale ptala na zbraň? Nedala jsem ti odměnu za geninskou zkoušku. *poví a dá dlaně k sobě. Začne do nich vkládat chakru a postupně je od sebe oddalovat. Mezi těmi dlaněmi se začne formovat její tmavě modrý krystal, který začíná nabírat podobu meče až do délky metru dvacet. Uchopí ho za jílec a prohlédne si ho, než ho podá Kenovi.* Tenhle materiál je dostatečně pevný. Jen tak ho nic nerozbije. Opovaž se ho ale ztratit. *vstane u toho a podá mu ten meč.* Odkaz Snad ti přinese hodně úspěchů. *dodá a vrátí se zase na své místo, kde bude sledovat jeho reakce. ''Jestli ne do teď, tak tímhle sis ho určitě kompletně omotala.'' poví Raziel. ''Věř mi, nebo ne, ale pro tohle jsem to momentálně nedělala.'' odvětí mu Tatsuki.*

*Ken sleduje Tatsuki a její ruce, ve kterých vytvoří čepel.* To je úžasný. A hlavně je to moc hezký. *Odpoví jí s údivem po první ukázce. Poté poslouchá co mu povídá a dojde mu, že mu asi chce něco dát. Než se naděje, podává Tatsuki Kenovi meč, který přímo před ním vytvořila vlastně z ničeho.* Tak to je úžasný. Mockrát děkuji. *Poví a vezme si ho z jejích rukou. Váha je cítit, ale brzy se s ním naučí a bude to v pohodě. Poté se postaví, chvilku balancuje a snaží se meč pořádně chytit. Chytí ho do rukou a párkrát s ním na prázdno švihne.* Je opravdu moc hhezkej děkuji ti. Věřím že trénink s tebou k něčemu byl a zkoušky zvládnu a nezklamu tě. A taky bych byl rád, kdybys mě na ně do Konohy doprovodila. Uděláš si na pár dní volno? *Zeptá se a snaží se u toho tvářit mile. Meč položí hrozem na zem a zlehka se o něj opře, aby nepoškodil podlahu v kuchyni.*

Tatsuki Arisawa: *pozoruje ho a lehce se u toho usmívá. Jsem ráda, že se ti líbí. *poví a opět vstane, aby uklidila na stole. Zarazí se, když ho požádá o doprovod.* Jít s tebou na ChZ? Ale proč ne. Ráda se podívám na plody své práce. Volno si zajistím jako doprovod, to by mohlo jít. *poví a podívá se na hodiny.* Měli bychom jít. Brzy se vrátí otec a nepotřebuji se s ním setkat. *poví Tatsuki a umyje nádobí. Zbylé nakrájené potraviny si uloží do vaku. Hodí se to na později.* Tak si vezmi meč a jdeme. Půjdeme složit kosti někam jinam. Ostatně, ty by si měl jít už taky asi brzy domů ne? Brzy se konají zkoušky tak si na ně všechno připravit a potrénovat ještě trochu. Nebude to snadné, tak ať si na ně připravený. *poví a na chvíli se zavzpomíná na svoje ChZ, při kterých díky Razielovi málem zemřela. ''Jo to byli časy co?'' poví spiklenecky Raziel. ''No jo, už je to dávno.'' odpoví Tatsuki a odvádí Kena ke dveřím, aby mohli vyjít ven.*

Děkuji, moc to pro mě znamená. *Poděkuje Ken Tatsuki, když souhlasí, že ho doprovodí na zkoušky, které se konají v Konoze. Jakmile začne Tatsuki povídat o tom, že by měl jít Ken brzy domu, podívá se na hodiny.* Máš pravdu, už je hodně hodin, asi bych měl vyrazit. Poví a jde s Tatsuki ke dveřím.* Musím si sbalit spoustu věcí, budu pryč asi hodně dlouho. *Dodá a rozloučí se s Tatsuki.* Mockrát děkuji za ten meč. *Poví a rychle se rozběhne domu. Doma si pořádně změří rozměry meče a nechal si ve vesnici vyrobit pouzdro přímo na míru. Poté si zabalil všechny věci, zbraně, vybvavení, které by mohl na zkouškách potřebovat a šel spát. Ráno vstal brzy a čekala ho dlouhá cesta do Konohy.*

---KONEC---

*Kami se rozhodla, že si dneska dá pauzu od učení a od tréninku. Doma se jí sedět nechtělo, tak se rozhodne, že se projde po vesnici a zkusí vymyslet, že by mohla něco dělat. Nakonec se tedy rozhodla, že zajde na hřiště, že by tam mohl být někdo zajímavý s kým by se mohla seznámit a popovídat si. Když dojde na hřiště, tak se trochu porozhlédne.* 'Hmm, nevím jestli tady najdu někoho s kým bych se tady bavila,' *pomyslí si trochu smutně Kami.* 'Hmm, tak půjdu asi na houpačku, nikdo tam není,' *řekne si v duchu a pak se tedy rozejde k houpačce, posadí se a začne se houpat zatím co pozoruje okolí a děti, které si tam hrají a přemýšlí, jestli by potom pak někoho oslovila.*

*Kureya právě byl na hřišti a klouzal se na skluzavce. Byl hezký slunečný den jako vždycky ve vesnici, a tak bylo na hřišti docela dost dětí. Bylo tu i pár rodičů, kteří hlídali své děti. Kureya ale přišel sám.Jen tak se klouzal a přemýšlel, jaké to bude v ninja akademii, kam nedávno nastoupil.* "Už se nemůžu dočkat až budu ninja. Dostanu super čelenku, budu dělat všechny zajímavý mise. Ach jo, už aby to bylo." *Řekne si v duchu, když tu si náhle všiml, že na hřiště přišla holčina, kterou tu ještě neviděl. Pozoruje ji, jak si sedá na houpačku a začíná se houpat. Kureya přemýšlí, jestli se s ní má seznámit. Párkrát se ještě sklouzne a pak se rozejde k ní. Sedne si na houpačku vedle té její a řekne.* Ahoj, jsem Kureya. Ještě jsem tě tu neviděl, tak se s tebou jdu seznámit. Jak se jmenuješ ty? *Řekne s úsměvem a pomalu se začne houpat*

*Dále se houpře a přemýšlí nad vším možným.* 'Hmm, asi bych mohla pomalu začít s tréninkem, ať se mi daří,' *pomyslí si Kami. Když se pak k ní rozejde nějaký kluk, tak si ho prohlédne.* Ahoj, já jsem Kami, ráda tě poznávám, *řekne Kami a mile se usměje.* Mimochodem, zdá se mi, že jsem tě viděla v akademii, ale jen pár vteřin, *poví Kami, protože se jí zdálo, že ho opravdu někde viděla.* Popravdě jsem přemýšlela, že bych někoho tady oslovila, ale nějak si nejsem jistá, že by se tady se mnou někdo bavil, *řekne Kami zamyšleně.*

*Chvíli pátrá v paměti a Kami opravdu říká pravdu. Kureya má taky pocit že se už někde viděli. Asi na chodě v akademii.* Asi máš pravdu, taky se mi zdá, že jsme se někde možná potkali. *Odpoví ji, protože mu Kami taky přišla povědomá* No jo, většina dětí tady nejsou děti ninjů a ani nechodí na akademii. Moc nás nechápou. *Poví a po chvilce přemýšlení dostane nápad.* Hele, nechtěla by sis zatrénovat? Mohla by to být zábava a taky bychom se zlepšili? Popravdě jsem sám chtěl trénovat, ale samotného mě to nebaví. Ale s tebou to bude legrace. Co říkáš? *Navrhne ji nadšeně.*

Hmm, řekla bych na sto procent, že jsme se viděli, *řekne Kami. Následně si poslechne jeho slova a na chvíli se zamyslí.* Jo, to máš pravdu, že jsou trochu jiní, *řekne dívka.* Chceš jít trénovat? Hmm, to je dobrý nápad, ráda si půjdu zatrénovat, aspoň se nebudu nudit, *řekne Kamai.* Mimochodem, jak se ti na akademii líbí, *zeptá se ho, protože moc nevěděla o čem se bavit.* Popravdě, už se těším, až budu genin a budu moct dělat něco pro vesnici. *řekne trochu zasněně Kami.*

Taky se nemůžu dočkat až budu dělat něco pořádnýho. Až budu dělat super nebezpečný mise, zachraňovat lidi, bránit vesnici a tak.*Řekne nadšeně.* Třeba jednou budeme dělat mise spolu. *Poví a zasměje se.* Jinak se mi na akademii líbí. Je to tam docela fajn. Učí nás tam docela zajímavý věci. A co ty? Jak se tobě líbí akademie? A co budeš vůbec dělat ty až budeš velká, nebezpečná, super silná kunoichi? *Zeptá se s úsměvem a tak nadšeně, až mu z toho svítí v očích.*

Jo, bude to fajn, *řekne jen dívka.* Jo, to bude zajímavé dělat super těžké mise, bojovat se zajímavými nepřáteli, /řekne zamyšleně Kami.* Uhm, jo na akademii je to fajn, naučím se tam plno zajímavých věcí, *odpoví mu dívka.* Tak to nevím, co budu dělat, až zesílím, na to ještě mám čas než si vyberu, co budu chtít dělat.* Tak co vyrazíme třeba na cvičiště, abychom mohlo trénovat tam, přece jen to tam bude vhodnější než tady, *navrhne dívka. Následně seskočí z houpačky a počká, až se za ní vydá i Kureya.*

Mám to stejně, taky nevím co ještě budu dělat. *Řekne Kureya.* Jo, na cvičišti to bude určitě lepší než tady. *Přikývne a taky seskočí z houpačky. Rychle Kami dožene a jde vedle ní.Na chvíli se odmlčí a jde v tichosti vedle ní. Potom, když už vidí cvičiště přímo před sebou, dostane nápad.* Závod na cvičiště, schválně kdo tam bude dřív! *Vykřikne na Kami a rozeběhne se co nejrychleji ke cvičišti. Ruce má napřažené dozadu, je nakloněný dopředu jako pravý ninja a běží co nejrychleji ke cvičišti.* "Možná, že bych ji měl nechat vyhrát. Je to holka. Tyhle věci by se měly dělat ne?" *Přemýšlí během závodu.*

Však časem něco vymyslíš, než budeš chuunin, tak máš ještě nějaký čas, *řekne dívka a vyrazí směrem na cvičiště. Když je během cesty ticho, tak jen pokrčí rameny a taky nemluví, protože se na chvíli zamyslela, co by asi chtěla dělat, ale na odpověď zatím přišla.* Hmm závod, proč ne, *řekne dívka a pousměje se. Když Kureyu už běží, tak si jen povzdechne.* Hele a co třeba to odstartovat, *řekne trochu uraženě Kami, zatím co už běží za ním. * 'No počkej předvedu ti, že při tréninku budu mnohem lepší než ty a taky, že se stanu geninem dříve,' *řekne si v duchu dívka.*

Startování je nuda! *Zavolá na ni a běží dál.* "Asi bych ji fakt měl nechat vyhrát." *Řekne si v duchu a tak před koncem začne trochu zpomalovat tak, aby ho mohla předběhnout. Po skončení závodu se předkloní a unaveně vydýchává.* Jsi dobrá. *Řekne, stále ještě celý udýchaný.* No, tak jsme se aspoň zahřáli a můžeme rovnou začít s tréninkem. *Řekne a začne si protahovat ruce.* Vyhrála si závod, takže rozhoduješ o tom, co budeme dělat. *Pokračuje a přesune se k protahování nohou.* No, tak co budeme teda dělat? *Zeptá se Kami.*

*Dále běží za Kureyou.* Za to podvod je lepší, co, *řekne Kami a trochu se ušklíbne. Jak dále běží, tak si všimne, že začíná Kureyu dohánět.* 'Takže on mě nechce nakonec nechat vyhrát,' *pomyslí si dívka. Dále tedy běží, co nejrychleji může. Nakonec tedy vyhraje závod.* Takže jsi mě nakonec nechal vyhrát, *řekne trochu překvapeně. Následně se rozejde trochu dále na cvičiště a doufá, že jí bude chlapec následovat. Po chvíli chůze se zastaví a podívá se na něj.* Takže já mám vybrat, co budeme dělat, fajn, *poví mu jen a následně se na chvíli zamyslí, co by tam mohli dělat.* Hmm, co třeba si dát trénink na rychlost a tentokrát to prosím ber vážně, *řekne mu dívka.* Nebo máš jiný nápad?

Ne ne, vyhrála jsi férově. Už jsem nemohl. *Řekne a následuje Kami po cvičišti.* Trénink na rychlost zní fajn. A já beru všechno vážně. *Řekne s úšklebkem, ale hned po tom nasadí na obličej vážný výraz.* Takže teda budeme trénovat rychlost, ale jak? Budeme tu běhat dokola, dokud se nezrychlíme? Nebo budeme dřepovat dokud se nám nezvětší svaly na nohách? Nebo máš v plánu sofistikovanější systém trénování? Co máš v plánu, trenérko? *Zeptá se a zašklebí se.*

Když myslíš, *řekne Kami.* tak to je fajn, *odpoví mu dívka s úsměvem. * Hmm, tak to nevím jak trénovat, já bych to zkusila třeba běháním nebo se vyhýbáním. Nebo máš ještě nějaký jiný nápad, že bychom to třeba střídali, protože mě teda nic jiného nenapadá, *řekne Kami.* Tak asi jsme už rozcvičili dost nebo se pletu, *zeptá se ho dívka. Následně se sama trochu protáhne.*

Tak zkusíme nejdřív to běhání, a pak se můžeme kdyžtak pustit do toho vyhýbání. *Navrhne a ještě si trochu protáhne nohy. Když jdou teda běhat tak to nechce podcenit.* Tak připravená? *Zeptá se a připraví se ke startu. Pak vyběhne. Ze začátku běží jen lehce klusem, ale postupně zrychluje. Nakonec se tempo ustálí na poměrně svižném běhu. Jak tak běží vedle Kami na dráze na cvičišti, navrhne ji.* Co takhle to trochu obměnit? Poběžíme půlku kola takhle, a druhou půlku co nejrychlejším sprintem jakým dovedeme? Pak zase půlku takhle a pořád do kola. Co říkáš? Zkusíme to?

*Kami si vyslechne Kureyu a pak jen souhlasně kývne hlavou.* Já jsem pro, mohl by to být dobrý trénink, *řekne dívka. Následně se ještě trochu protáhne, než se pak následně rozejde za Kureyou a postupně přechází v poklus a následně začne běžet.* 'Je to fajn, že na trénink nejsem sama,' *pomyslí si dívka. Poté co Kureya začne sprintovat, tak Kami taky, aby mu stačila.* Zajímavý trénink, snad bude účinný, *řekne jen dívka.*

*Celou dobu běží po boku Kami, a každý další sprint se snaží být rychlejší a rychlejší. Nakonec sprintují už dost rychle. Kureya pak trochu zpomalí a zase začne běžet stejným tempem celé kolo, aby si trochu odpočinuli.* Tak co, dobrý? *Zeptá se Kami, aby kdyžtak zpomalil, kdyby už nemohla.* Snad se ten trénink vyplatí a budeme rychlejší. Ale řekl bych že jo. *Mluví, stále za běhu. Pak dostane další nápad.* Hele, a teď pozadu. *Řekne Kami, načež se sám otočí a začne běžet pozadu.* "Trénovat s někým je fakt zábava. Tisíckrát lepší než když člověk trénuje sám." *Pomyslí si. Po běhu pozadu si trochu odpočinul a tak se rozhodl, že bude dobrý zakončit běhání jedním posledním dlouhým sprintem. Otočí se dopředu a řekne Kami.* Teď dáme poslední sprint celý kolo a pak si odpočineme jo?

*Dále běží co nejrychleji to jde. Trochu se diví, že drží krok s Kureyou, ale je ráda, že jí to jde.* Jo, já jsem v pohodě a co ty, *zeptá se ho.* Mám taková pocit, že ten trénink bude dobrý, i když trochu únavný, ale bez toho by to nebylo ono, že, *řekne Kami a usměje se na něj. Dále běží co nejrychleji může, když najednou kluk promluví.* Hmm, takže to chceš udělat trochu těžší jo, tak proč ne, *řekne jen dívka a následně se otočí a běží pozadu. Sice to nešlo tak rychle jako běžet normálně, ale taky to byl dobrý trénink. Ve chvíli, když řekne, že si dají poslední sprint a poté si trochu odpočinou, tak se Kami podívá na Kureyu.* Jako já ještě můžu, ale tak souhlasím s tebou, *řekne Kami. Následně se otočí a poté se co nejrychleji rozběhne.*

*Taky se rozeběhne jak nejrychleji dokáže. Postupně nabírá rychlost, až nakonec dosáhne maxima. To drží co nejdéle to jde. Vítr mu fouká do tváře a po čele mu stéká pot, ale je šťastný. Když dokončí kolo, začne zpomalovat až úplně zastaví. Pak si sedne na zem a začne silně oddechovat.* Jsi fakt rychlá. Jednou z tebe určitě bude ta nejrychlejší kunoichi na světě. *Řekne a zasměje se. Setře si z těla pot a z brašny, kterou měl celou dobu na zádech vytáhne láhev s pitím. Napije se, pak natáhne ruku i s lahví směrem ke Kami a řekne.* Napij se. Určitě máš po takovém běhu žízeň. Tak, co budeme dělat teď? Můžeme jít zase běhat, nebo zkusit něco jiného, co myslíš? *Navrhne.*

*Dale pokračuje v běhu.* 'Je to celkem makačka, ale baví mě to,' *pomyslí si Kami. Jakmile začne Kureya zastavovat, tak Kami začne taky běžet pomaleji až nakonec zastaví. Nad jeho slovy se jen pousměje.* Ty seš taky rychlý, původně jsem měla trochu strach, že ti nebudu stačit, *řekne mu dívka a usměje se na něj, Když jí podá vodu, tak se napije.* Díky, *poděkuje mu a pak se na chvíli zamyslí nad jeho slovy.* Hmm, to nevím co bychom teď mohli dělat, běhat se mi už moc nechce, aby řekla pravdu, tak bychom teď mohli zkusit něco dalšího na trénink, ale co, napadá tě něco, *zeptá se ho Kamai a zvědavě se na něj podívá.*

(Navazuje to na Kami, Tensai ještě není smazanej tak to radši vysvětluju idk) *Kureya se na chvíli zamyslí a pak nadšeně řekne.* Dostal jsem nápad! Jestli máš u sebe kunaie nebo shurikeny nebo tak něco, tak vím co bysme mohli dělat! Můžeš po mě házet kunaie a já se musím vyhýbat. A pak si to zase vyměníme. Jasně, můžeme se zranit, ale o to při tréninku jde ne? Až budeme ninjové, taky půjde o život! Takhle si to aspoň můžeme nacvičit. Tak co, zkusíme to? *Zeptá se natěšeně.*

*Vyslechnu si slova Kureyi a pak jen souhlasně kývnu hlavou.* To by šlo, přece jen je to něco na co se stejně budeme muset připravit. Jo, mám s sebou nějaké zbraně, sice jich není moc, ale něco mám, *řekne Kami.* Já jsme pro, takže tedy mám začít já a potom budeš házet ty, *řekne Kami a usměje se.* 'Doufám, že se mi to nepovede zabít, to by asi nedopadlo moc dobře, protože by bylo po něm a já bych zase neměla řádné kamarády,' *řekne si v duchu dívka. Následně si z pouzdra vytáhne dva kunaie a hodí je po Kureyovi, míří na jeho ruce. Poté co se jim vyhne, tak hodí další dva kunaie, ale tentokrát už míří na jeho nohy.*