Quincy

*Teiry se připravovala na jednu ze svých zkoušek. Snažila se být jako její sestra avšak stále jí utíkala. Byla jen o rok starší a už byla tak daleko před ní. Frustrovalo jí to. Vždycky jí otec říkal že i když je Quincy tak i na někoho z tohoto klanu byla až příliš ambiciózní. Denně od něj slyšela že je silná svým vlastní způsoben, že je skvělá jako její sestra ale ona prostě viděla tu obří propast mezi něma.* "Jednou budu lepší než ona. Uvidíte. Proslavím jméno naší rodiny ještě více než jak je vážené teď." *Rodina Toriko byla mezi Quincy dost vlivnou rodinou avšak na hlavu klanu pořád neměli. Zamířila na školní pozemky ale věděla že tu sestru potká, přece jen tu nebylo zase tolik škol aby se nepotkávali. Chtěla se jí vyhnout. Měla ji opravdu ráda, byla to její rodina ale pořád na ní koukala očima, které byly plné zášti a závisti. Prvních několik hodin se jí dařilo se sestře vyhýbat dokud však nepřišla přestávka. Teiry se posadila na svoje obvyklé místo které si vyhlédla už nějaký ten čas zpátky. Bylo to místo pod stromem, vedle malého pítka na kterém sedělo několik barevných ptáčků které Teiry pozorovala.* "Už jen kdybych měla křídla tak bych toho dokázala tolik"

*Karami pozorne počúvala výklad učiteľa na hodine. Teda, aspoň sa tak na prvý pohľad tvárila. Bolo to niečo čo už vedela a tak si mohla dovoliť tváriť sa takto, ale z časti pozor dávala na prípadne otázky senseia. Myšlienkami bola inde. Škola bola síce viac menej rozsiahla, ale na druhú stranu... Teiry ešte ani raz nezahliadla. Mrzelo ju to. To ako sa na Karami díva, ako sa jej vyhýba. Tá súťaživosť, zášť a závisť. Ale aj keď sa Karami snažila zvoľniť tempo, všetko išlo tak nejako samo. Učenie, práca s chakrou, ninjutsu... nech robila čo robila, jednoducho jej to išlo od ruky. Vo svojej sestre ale videla potenciál. To ona by tu skôr mala žiarliť na ňu, než Teiry na Karami. Mierne povzdychla. Pozbierala svoje veci a odišla z triedy hneď čo ich sensei prepustil na prestávku. Vzala so sebou jedlo, išla von. Chvíľu sa obzerala či Teiry nevidí, dokonca sa opýtala i jej spolužiakov, ale nikto jej nepovedal kde je. Nevedeli. Už to chcela vzdať, než ju zazrela pod stromom. Nahodila priateľský úsmev, pevnejšie zovrela bento box a pevným zároveň istým krokom sa vydala k nej.* Teiry-chan, čo keby sme sa najedli spolu? Sklonila sa. Mala svoju sestru neskutočne rada. Chcela si k nej nájsť cestu, aj keby to Teiry odmietala celý svoj život.*

*Sledovala ptáčky zatímco sama ujídala z bento, které jí a její sestře matka připravila než odešli do školy. Jednou okurka, kousek mrkve ale měla tam i onigiri na které se velice těšila ale řekla si že to nejlepší si nechá na konec. Z jejího zahledění se na fauny Kirigakure ji probral známý hlas. Viděla svoji sestru a tak se sladce usmála až vypadala jako to nejvíc nevinně stvoření na světě.* Karami. Samozřejmě přisedni si. Většinou tu jím sama, když nepočítáš společnost místní opeřené zvěře. *Teiry se zahleděla do svého boxíku ze kterého vytáhla ono slastné onigiri. Její matka uměla to nejlepší onigiri v celé Kiri, aspoň tak to Teiry viděla.* Už máš hotovo? Nebo máš taky jen přestávku než na tebe budou učitelé chrlit další informace. *Poznamenala s napůl plnou pusou. Na její tváři stále tančil úsměv. Sice měla své důvody na sestru žárlit a vzhlížet k ní ale stejně tak ji měla ráda a její přítomnost si užívala.* Nikdo tady do tohohle rožku nechodí. Vždy všichni sedí na lavičkách před akademií ve skupinkách a nebo si hrají okolo. Je tu takový klid. Člověk se může plně ponořit do svých myšlenek. *Ač bylo Teiry pouhých 9 let tak byla na svůj věk velice vyspělá a přemýšlela podobně jako o 7 let starší obyvatelé Kirigakure.*

*Usmiala sa a posadila sa k nej, keď dostala zvolenie. Otvorila bento box, zobrala paličky a do úst vložila prvý kúsok zeleniny, zatiaľ čo počúvala sestru.* Vidíš, tak ti tu dnes budem robiť spoločnosť ja. *Chcela tu s ňou sedieť a veľmi. Bola preto veľmi rada, že mohla. Karami vzala svoje origimi a dala ho sestre do boxu. Vedela ako ho má rada a ona dnes nebola toľko hladná, takže by ho nezjedla.* Ešte nie. Mám pred sebou poslednú hodinu s Kurigayom. *Povzdychla vyčerpane. Nebol to dvakrát dobrý sensei, skôr vôbec. Jeho hodiny boli nudné, zdĺhavé a jeden by si povedal, že až priveľmi náročné. Ak by nepatrila do klanu Quincy, dosť možno by zvolila taktiku svojich spolužiakov a jednoducho hodinu vynechala, ale to si ona dovoliť nemohla. Nie len kvôli svojmu klanu ale i rodine. Nejako to už pretrpí. Do úst vložila ďalší kúsok zeleniny. Započúvala sa do slov svojej sestry i do toho ticha štebotu vtáčikov z napájadla. Mala pravdu, bolo tu obzvlášť príjemné. Pousmiala sa. Presunula prameň vlasov za ucho. To áno, je tu nádherne. Našla si vážne dobré miesto, Teiry-chan. Zavrela oči na moment. Deti sa hrajú na jednom mieste, nikto tu nebehá, nekričí. Je vzácne nájsť takéto miesto na akadémii. Mierne sa zasmiala, ako keby ani ona sama nebola dieťaťom. S kým máš ďalšiu hodinu ty?

*Teiry dojídala potichu své onigiri když si všimla že jí v boxíku přistálo další. Jedním okem sjela sestře do boxíku a všimla si že je to to od ní. Na chvíli položila boxík vedle sebe a z ničeho nic sestru objala.* Děkuju Karami. Ty moc dobře víš jak mamčiny onigiri mám ráda. *Zakousla se do dalšího kousku a to s velkou chutí. Když ho takhle dostala tak to bylo ještě chutnější.* Je těžké najít takové místo. Nevím proč ale i když jsou to kolikrát děti starší než já tak.....jejich zábava mi vůbec nic neříká. Myslíš že je to tím že jsme Quincy? *Teiry si byla vědoma toho co se o Quincy říká, arogantní, cílevědomí a kolikrát až fanaticky chtějí uspět. Na poznámku ohledně toho že má hodinu se senseiem Kurigayou se jen zasmála. Moc dobře věděla jaké jsou jeho hodiny a nebylo to něco na co by Teiry dobrovolně šla ale musela. Obě nesli na bedrech jméno své rodiny. Matka je jeden z nejlepších doktorů v Kirigakure a jejich otec zastává vysokou pozici v armádě. Museli jim dělat jen čest a ne si dovolit jakékoliv výstřelky.* Další hodina je s...s...s. Jo už vím s Rangao sensei. *Rangako sensei byla jedna z těch učitelek která byla spíše se svou třídou kamarádka než aby byla přísná učitelka, přesný opak Kurigayi. Poslední sousto bylo snězeno a Teiry schovala boxík do tašky co měla kolem sebe.* Doufám že jsi nezapomněla že po škole máme trénink s otcem. Posledně to prý ode mě nebylo nic moc a musíme se prý naučit víc i když nevím proč nás furt nutí trénovat hlavně s lukem. Čekala bych spíš trénink s nějakou zbraní na blízko nebo v pěstním souboji.

Vedela ako ich má rada. Priam ich zbožňovala a rovnako na tom bola i Karami, ale úsmev na tvári svojej sestry videla oveľa radšej, než mala onigi pre seba. Objala ju naspäť s veľkým úsmevom. Len si nechaj chutiť,Teiry-chan. Pohladila ju po vláskoch a do úst vložila vykrojenú hviezdičku z mrkvy. Nad jej slovami sa poriadne zamyslela. Taktiež nikdy nevidela zábavu ostatných ako niečo zábavné pre ňu. Nech už to boli guličky, panák, poflakovanie sa vonku, naháňačky, jednoducho tie klasické hry, ktoré deti v ich veku hrali. Myslím, že je to jeden z dôvodov. Veľmi často na hodinách počúvam, že to záleží i na vchove a prístupu rodičov. Ak sa k nám správajú ako k dospelejším, tak sa správame i my. K tomu, že sme Quincy je len taký bonus k tomu. Odpovedala jej na to a svoju reč zakončila ďalším kúskom zeleniny. Niesli bedro rodiny, nepsrávali sa k nim ako k deťom, ale ako starším. Chceli aby boli chytré a silné. Aby vedeli prežiť a hlavne nerobili hanbu. S Rangao sensei ti hodinu úprimne závidím. Povzdychla a zasmiala sa. Mala hodiny s ňou rada, kdež to s Kurigayom sa to jednoducho nedalo, až sa jeden čudoval, prečo na akadémii stále je. Nad slovami s tréningom sa zatvárila prekvapene. Úplne na to zabudla! Myslela si, že to bude zajtra alebo pozajtra, ale už dneska?! Myslela som si, že to bude buď zajtra alebo pozajtra. Dobre si pamätala neurčitý výraz otca, ktorý s nimi trénoval a aj napriek tomu vedela povedať, že z ich výkonu nebol dvakrát nadšený. To je záhadou. Nikto z klanu tiež nechce povedať, keď som sa pýtala. Prečo luk? A nie katana, tanto... niečo iné. Ale všetci mlčali ako hrob. Povzdychla znovu a teraz už i ona zavrela svoj bentobox a položila vedľa seba do trávi. Tak dúfam, že sa nám dneska bude dariť viac ako minule. Inak si vezmeme luky a pôjdeme trénovať spoločne i po mimo.

*Někdo by řekl že se tu baví dvě dospělé ženy a ne dvě děti které by měli pobíhat venku, chodit domů s odřeným kolenem a dělat problémy jako ostatní. Ony prostě tohle nedělaly. Byly vychované k disciplíně jejich vysoká inteligence to jen podporovala. Trochu překvapeně se na Karami podívala když řekla že zapomněla.* To jsi na to fakt zapomněla? Tak to je dobře. Víš jaký je táta když vynecháš trénink bez pádného důvodu. Posledně mě nechal s rukama natáhlýma před sebou a musela jsem v každé držet kbelík s vodou a vydržet jak jen to šlo. To jsem ráda že jsem ti to připomněla. Nechci aby ses dostala do průšvihu. *Ještě chvíli mohla posedět a jen tak sledovat okolí zatímco vedle na pítku poskakovala opeřená zvěř.* Je pravda že mě taky nikdo nic neřekl. Jako by to bylo nějaké velké tajemství či co. Proč se furt učit s lukem. Rozumím té pohyblivosti co po nás otec chce, to se hodí vždy ale toto je prostě zvláštní. *Teiry se s těmi slovy zvedla a vydala se směrem do budovy.* Za chvíli zvoní, měli by jsme se přesunout zpátky do tříd. Pak se sejdeme po škole před akademií. Půjdeme na trénink současně.

Nikdy sa nechovali ako malé deti. Nemali na to čas, priestor. A Karami to nikdy ani veľmi nevadilo a bolo vidno, že ani Teiry. Skôr im to mohlo i vyhovovať. Na svet sa dívali inak, všetko vnímali inak. Boli skôr pripravené na to, čo ich čakalo v blízkej i vzdialenej budúcnosti. Mali pred sebou toľko a na rozdiel od ich spolužiakov, rovesníkov a starších na to boli viac menej pripravené viacej. Úplne sa mi to vyparilo z hlavy. Mňa raz otec nechal drepovať pomaly celý voľný deň. Teiry k nej vtedy ani nemohla, vlastne k nej nikto vtedy nemohol a ona sa ku koncu nevedela dostať ani do svojej izby a druhý deň takmer celý prespala. Objala ju tentokrát ona. Ešteže ťa mám, Teiry-chan. Takto sa vyhla trestu, ktorý by dostala. A ostatné deti tiež nepovedali. Ani tí, čo sú chuuninovia. Buď ma odbili alebo totálne ignorovali. Je to snáď najväčšie tajomstvo sveta? Spýtala sa skôr sama seba. To bolo niečo, čo ani jedna z nich nemohla pochopiť. Napodobnila svoju sestru, vzala do ruky bentobox. Usmiala sa na ňu. Pokiaľ prežijem Kurigayovú hodinu, tak pôjdeme. Zasmiala sa. Už videla, že keď vkročí do triedy, bude poloprázdna. Ona by sa k nim rada pridala, ale hrdosť jej rodiny a klanu jej to nedovolila. Nemohla. Urobila by tak hanbu a sklamala by ich. Preto musela zaťať zuby a prežiť to. Bola to jej posledná hodina a potom koniec.

*Teiry tak vyrazila na svoji hodinu. Neměla proč tu ještě zůstávat. Dochvilnost byla taky jedna z předností které jim otec neustále vštěpoval a tak se rozhodla že bude mnohem lepší když si pár minut posedí v lavici navíc než aby přišla pozdě na hodinu.* "Už bych chtěla mít chvíli času na sebe, zajít si na dobrý čaj a zákusek s Karami. Ale tohle musím ještě přežít." *Hodina jako vždy byla plná smějících se dětí, zábavy a sem tam užitečné informace což byl jediný moment kdy Teiry hodina opravdu zajímala. Se zvoněním se celá třída jako lavina vyhrnula na chodby a vyrazily si to pryč z akademie. Teiry však na chvíli ještě odchytila Rangao sensei.* (Rangao) Teiry, ráda bych si s tebou promluvila. (Teiry) Jistě Rangao sensei. Co se děje. (Rangao) Všimla jsem si že js iv hodinách taková tichá a moc se nezapojuješ do průběhu hodiny. Děje se něco? Máš s někým problémy? (Teiry) Problémy? Ani v nejmenším Rangao sensei. Jen nevidím smysl v tom se zapojovat stejně jako ostatní. Pro mě je akademie o tom že se chci co nejvíce naučit a ne se bavit. Zábavu si užívám svým způsobem a jak si já zvolím. V těchto zdech zase čerpám znalosti. (Rangao) Dobrá tedy. Bála jsem se jestli se něco neděje. Můžeš jít. (Teiry) Nashledanou Rangao sensei. *S úklonou Teiry odešla ze třídy, tak nějak počítala s tím že teď na ni bude muset Karami čekat když se zdržela s Rangao sensei.* "Snad nebudu mít až takové zpoždění" *Vyrazila lehkým poklusem na místo kde se po škole měly potkat.*

Odobrala sa i ona na svoje miesto, usadla vedľa spolusediacej a nachystala sa. Vraj chce dať Kurigaya písomku z toho minule. Prehodila k nej Arami traumatizujúcim tónom v hlase a keď sa Karami pozrela na jej tvár, sršalo to z nej. Minulé učivo od neho nikto moc nepochytil, dokonca i Karami to musela dohnať doma, inak by vyzerala ako zvyšok. Šťuchla do nej. Opisuj. Usmiala sa na ňu a za svoje slová si vyslúžila objatie. Bola jediná, ktorá mohla, keďže Karami sedela žiaľ pri okne a meniť si miesta len tak nemohli. Zazvonilo, dnu vošiel obávaný učiteľ i so svojou podľa jeho slov drobnou a ľahkou písomkol, všetci ale vedeli kde bola pravda. Karami dosť potom čakala, kým jej kamarátka opíše jej slová. Dúfala, že si skutočne pokazí pár odpovedí a neopíše veci od slova do slova, ale na tom sa predsa len dohodli už dávnejšie. Po hodine sa zvyšok triedy, ktorý sa odvážil prísť na hodinu odchádzal z triedy vo veľmi desivom stave. Najviac sa ale mali báť tí, ktorí na dnešnú hodinu neprišli. Pre Karami to znamenalo jednu voľnú hodinu, kedy mohla sledovať, ako sa trápia tí, ktorých skúša ústne a dodatočne oveľa horšie než písomkou. Zastavila pred akadémiou, rozhliadla sa. Teiry nebolo a tak na ňu čakala pokiaľ sa nevynorila z dverí. Stalo sa niečo, Teiry-chan? Spýtala sa jej, keďže vedela, že sa jej sestrička nezvykne zdržovať takto.

*Doběhla ke Karami a začala se vydýchávat.* Nic velkého. Jen Rangao sensei se zdá že jsem až příliš vážná a nebavím se tak jak se baví ostatní. Však to znáš. Pro ni je hodina skoro spíš hra ale to není nic pro mě. Tak jsem ji uvedla na pravou míru s tím že prsotě mě tohle nebaví a jsem ve škole abych se učila. *Narovnala si oblečení a jak popadla pořádně dech tak zamířila slovy opět ke Karami.* Co tvoje hodina s Kurygaiou? Vidím že jsi přežila ale beztak jsou tam nějaké psychické újmy jak hádám. *Té poslední poznámce se lehce zasmála a pokynula Karami že je na čase vyrazit domů na trénink. Po cestě jí navrhla že by se mohli zastavit si koupit aspoň zmrzlinu. O peníze si starosti dělat nemuseli jelikož jejich rodina nebyla zrovna chudá ale i tak nedosávali žádné extra velké kapesné. Prostě tolik aby sem tam mohly zajít si dát něco dobrého. Pokud bude Karami souhlasit tak si Teiry dá pistáciovou zmrzlinu a budou pokračovat v klidu směrem k domu.*

Nečakala dlho. Na chrbte mala tašku, obzerala sa po okolí. Okolo nej sa pred chvíľou prestali mihať ostatní žiaci akadémie. Či už jej alebo z iných tried. Von vyšli i dvaja senseiovia ktorých pozdravila s menším úklonom, než vyšla von Teiry. Celá Rangao-sensei. Ostatní žiaci jej hodinu môžu brať tak, ale niekedy mi príde, že to jej štýlom trochu zdržuje. Počkala kým k nej príde a spoločne sa vydali preč od akadémii. Musela sa zasmiať nad jej slovami. Kurigaya na nás vytiahol písomku z učiva, čo nás učili včera. Nie len, že sme mu nikto takmer nerozumeli, ale on nám dal z toho test. Na čo sa víťazne usmiala. Ale zajtra bude skúšať tých, čo ušli, takže to vidím tak, že budeme mať ešte dve hodiny pokoj od učenia. Rozprávala jej cestou. Ona sama si od zmrzlinára vzala vanilkovú zmrzlinu. Myslíš si, že bude tato dnes veľmi prísny po minulom tréningu? Spýtala sa jej zatiaľ čo pokračovala pokojným krokom domov.

To na vás už zase vytáhl nečekanou písemku? Ten se v tom nějak vyžívá. Hlavně co jsem slyšela tak jsou fakt hodně těžké a velmi často se musí psát znovu jelikož všichni rupnou až na pár zlatých vijímek. *Jen tak rychle poukázala na sebe a svoji sestru. Obě dobře věděli že pokud šlo o vědomosti a učení tak ani jedna ve své třídě neměla žádnou pořádnou konkurenci. Ještě by měli když pokaždé co přišly domů tak nad nimi táta pomalu stál s rákoskou dokud neudělali všechny úkoly. Zatímco si pochutnávala na ledové pochoutce tak se zamyslela nad poslední větou.* Upřímně nemám tušení s čím se dnes otec ukáže. Jestli to bude něco normálního nebo nás zase bude dřít z kůže až na pokraj našich možností. *Podívala se na své prsty a lehce s nimi zahýbala.* Od toho věčného natahování luku mám pořádně ztrnulé prsty. Pomalu už nejsem schopná je ani narovnat. *Prosnesla s trochu ironickým úsměvem. Jejich dům už byl vidět v dáli a ona polkla. Věděla že to otec myslí dobře ale ona prostě věděla že je toho moc. Na druhou stranu pořád nesla jméno své rodiny a její prestiž a tak neměla na výběr.* Tak se připravme na peklo Karami. Za chvíli jsme doma.

Podľa všetkého je to jeho obohacovanie svojich dní. Dá nám písomku, kochá sa ako nikto nič nevie, pozbiera ju v zborovni sa zabáva nad tým... a potom pripraví ďalšiu! A tých čo mu ušli pred hodinou čaká odpoveď pred tabulou, kde z nich vyžmýcha doslova aj to, čo sme sa učili keď sme na akadémiu len prišli. Pousmiala sa. Vždy skončili v akadémii v top päťke, čo sa týkalo výsledkov testov, ale i v ninjutsu a narábaniu so zbraňami. Bolo na nich vidieť, že niekedy nerobia nič iné, len sa celý deň učia a trénujú. Ale stále sa tam niekedy ukázal ten voľný čas, ktorý mohli zúžitkovať ako chceli. Ísť von s kamarátmi, trénovať, oddychovať, alebo sa len tak spolu rozprávať s Teiry o tom, ako si predstavujú budúcnosť. Brrr, dúfam, že dnes to bude niečo normálne. Striaslo ju, dosti k tomu pomohla i zmrzlina, ktorej si nabrala na jazyk viacej, aby sa jej čím skôr zbavila. Mohli by sme dnes robiť niečo iné okrem naťahovania ruku. S takouto ani pero za chvíľu neuchopíme. Mierne sa zasmiala. Pamätala si prvé tréningy s lukom. Mala problém potom udržať pero v rukách. Prsty vždy mala červené ešte niekoľko dní a pohnúť s nimi bolo často nad jej silu. Nikdy sa však nemohla sťažovať. Ani kamarátom, ani sestre. Obe niesli meno rodiny a jednoducho sťažovanie na to, ako ich otec trénuje... na to tam nebol jednoducho priestor. Museli sa s tým zmieriť a so stýčenou hlavou robiť tak, ako vravel. Predsa len, obe vedeli, že to robí i pre nich. Aby vedeli prežiť až opustia bezpečie akadémie, až sa budú môcť vydať i mimo Kiri. V rýchlosti dojedala posledné kúsky zmrzliny. Poďme na to. Vydýchla, oblízla si prsty od vanilkovej zmrzliny a sladkého kornútiku.

*Všimla si že Karami má podobný problém s prsty jako ona. Nebylo divu když se prakticky narodily s lukem v ruce. Jen co otevřeli dveře domu tak už slyšeli svého otce.* (Otec) Máte 15 minut. Za 15 minut vás čekám na zahradě s vašimi luky. *Teiry se jen poraženě podívala na Karami.* No asi nám nic jiného nezbývá. Uvidíme se na zahradě. *Teiry s těmi slovy vyrazila do svého pokoje kde odhodila své věci a začala hledat tréninkovou uniformu. Bílo-modrá uniforma která se skládala z kalhot, bílých bot a stejně sbarveného sáčka které mělo na zádech znak Quincy. Byla tu ještě jedna verze kdy která se skládala s blůzy která byla dosti podobného designu jako sáčko doplněné o bíle silonky, krátké raťasy které měli zakrýt vše co by mohla odhalit poslední část uniformy a tou byla sukně. Byl to zajímavý zvyk ale i jejich otec měl svou vlastní kterou dokonce sám designoval.* "Bojová unifroma. Všimla jsem si že ji nosí dost Quincy. Asi se to jednoho dne stane taky mojí uniformou v boji." *Popadla ocelový luk který ač byl z tohoto materiálu tak byl překvapivě lehký a jeho přesnost a všechny vlastnosti vypiplané do dokonalosti pro střelbu. Vyběhla z pokoje s tím že jí zbývali poslední 2 minuty takže díkybohu stíhala. Došla před otce a provedla mírnou úklonu.* Teiry Toriko hlásí svou přítomnost.

Sotva došli domov a už ich prepadol otec, nepripravené samozrejme. zaujímalo ju, ako dlho ich bude dnes držať u seba a kedy ich pustí z tréningu, ktorý mali podstúpiť. Opäť luky, už ju to ani neprekvapovalo. Len sa súcitne pozrela na Teiry, prikývla. Vidíme sa tam. Preniesla a vydala sa do svojej izby, kde zhodila tašku na zem, začala sa vyzliekať a hneď na to na seba dávať cvičebnú uniformu, ktorú mala rovnakú so sestrou. Len o pár čísel väčšiu, aj keď bol medzi nimi rok, trochu sa to v tej výške odrážalo. Vzala luk, ktorý bol zakaždým pripravený pre ňu na mieru, rovnako ako mala i Teiry. Nie len, že bol dokonalo prispôsobený pre strelbu, ale každé z dievčat malo aj pre nich samotné. Nechcelo sa jej. Vôbec. "Dneska by som si najradšej lahla len." Prešlo jej hlavou, ale zavrtela ňou. Opustila svoju izbu, schody brala po dvoch až troch a do záhrady došla prekvapivo ešte pred Teiry. Uklonila sa. Karami Toriko hlási svoju prítomnosť. Narovnala sa a postavila tak, ako ju to otec učil, zatiaľ čo čakali na Teiry, ktorá sa ukázala minútu po nej. Neodvážila sa pozrieť na svoju sestru, stála v pozore s neutrálnym výrazom na tvári s lukom v ruke.

*Přiběhly k otci, obě nastoupené v uniformách a s lukem u pasu. Otec se nad nimi tyčil, byl to docela obr a o to děsivější a víc autoritativně vyhlížel.* (Otec) Jste tu obě na čas. Tentokrát žádný trest. Pravidla a podmínky znáte. *Otec ukázal do velké dálky na 2 terče, jeden pro Teiry a jeden pro Karami.* (Otec) Obě máte 20 šípů, aspoň 15 z nich musí trefit terč, je jedno do jaké části ale čím víc ke středu tím lépe. Vemte si své toulce a začněte. *Teiry chňapla po svém toulci který již byl naplněný šípy a připnula si ho k pasu na karabinu která byla přesně pro toto stvořená. Vytáhla první šíp a natáhla tětivu. Byl to tak přirozený pohyb že nad tím ani nepřemýšlela. Šíp v rychlosti vystřelil a bylo slyšet jen jeho zasvištění. Pisklavý zvuk se jí zabodl do uší a jen sledovala jak si povede. Trefila, ne do středu ale povedlo se, první střela našla svůj domov v terči. Uvnitř jásala ale na venek nemohla dát nic vědět. Takhle vystřílela všechny šípy a 17 z 20 našlo domov v terči. Spustila ruku s lukem podél svého těla.* (Otec) Pěkné Teiry. Zlepšuješ se. *S těmi slovy se podíval jak to jde Karami.*

Boli na čas, za čo ich nestihol žiaden trest. Nechcela si ani len na chvíľu v myšlienkach odbehnúť, aký trest by dostali tentokrát. Minule prišla o minútu a takmer sa nepostavila na vlastné nohy. V duchu ju striaslo, na vonok nedala nič najavo. Len počúvala pokyny otca, ktorý ich ihneď zaúlohoval. Vydala sa pre svoj túec so šípmi, pripevnila si ich ku karabine. Na niečo tie uniformy dobré boli. Vždy si mohla do nej odložiť veci, ktoré jej dal otec do rúk. Ako keby všetci z klanu Quincy cvičili skutočne jedno a to isté. V duchu sa nad tým zasmiala, vedela by si predstaviť celý klan v tejto uniforme s rovnakým účesom. Mierne potriasla hlavou, teraz nebol čas na také myšlienky. Pevne uchopila luk v ruke, zobrala šíp a prirodzeným pohybom natiahla tetivu, zamierila a vystretila. Prvý šíp narozdiel od Teiry ciel minul. "Kurnik..." Preletelo jej hlavou, ale nepanikárila. Ani v duchiua ani na vonok. Pustila ďalší šíp, ktorý preťal ticho, švišťal s vetrom o závod a tento už svoje miesto v terči našiel. Rovnako aj zvyšok. Prvý jej síce ušiel ale o to viac sa snažila, aby jej neušli tie ostatné. Preto sa sústredila tak najlepšie ako len vedela. Nevnímala svoje okolie. Videla len jeden šíp za druhým, ktoré preťali vzduch a zabodli sa do terča. "19 z 20, dobre. Môže byť."

*Otec sledoval Karami a jakmile obě dostříleli tak se ozval potlesk.* (Otec) Obě jste to zvládly. Chválím vás. Karami trefila skoro vše ale i Teiry má velice krásný výsledek. Kdybychom to měli vzít do detailů tak ale o boji může rozhodnout i první střela takže v tomhle zase si vede dobře Teriy. *Teiry při prvních slovech opět přepadla její žárlivost vůči její sestře.* "Jasně že to trefila skoro všechno. Ach jo. Jak ji mám dohnat." *Trochu ji uklidnil dodatek který otec dodal. Takže nakonec to nebylo až tak zlé. Přísný výraz na obličeji jejich otce se však změnil na úsměv.* (Otec) Tak dcery moje. Jdeme dovnitř. Zatímco jsme byly tady a trénovali tak matka připravila malé občerstvení v salónku. Tak jdeme. *Teiry se rozzářili oči. Takovou odměnu nečekala a hlavně tak krátký trénink. Tahle stránka jejich otce se jí velice líbila. Byl tvrdý ale zároveň velice laskavý člověk. Teiry se vyhrnula do salonku kde už na stole byl čaj, sušenky, různé cukrovinky a jak jinak, její oblébené onigiri.*

Pozorne počúvala slová svojho otca, zatiaľ čo si v duchu nadávala za tak primitívnu a začiatočnícku chybu v podobe netrafenie prvého cieľa. Ak by bola na bojisku, mohlo by ju to stáť život. Pochvalu zaznamenala, rovnako i dodatok, ktorý ju svojim spôsobom zožieral. Nie, pretože by chválil Teiry, bola naopak rada, že dostala takú pochvalu, bolo to za jej výkon, ktorý predviedla. Trafila síce 19 terčov ale minula ten prvý. Nič sa s tým nedalo robiť, musela sa dobudúcna zlepšiť. Teraz sa musela sústrediť na iné veci a tieto myšlienky odsunúť bokom. Dnešný tréning... prekvapivo skončil. Len strelanie 20 šípov z luku a za to ich čakala odmena? Nemohla si pomôcť, než sa nad tým len pousmiať. Otec bol tvrdý, ale takéto chvíle kedy im ukazoval jeho usmievavú tvár s milými slovami mala rada. Ba čo viac, boli nachystané i dobroty mamou! Vošla teda dnu, dobre, takmer dnu vletela priamo za Teiry, posadila sa na svoje miesto a prezerala si tu nádheru pred sebou. Rôzne sladkosti, slané, čaj, mamine výborné onigiri, ktoré mali všetci toľko radi. Bol to ako sen z ktorého sa nechce nikto zobudiť.

*Teiry se posadila a ihned si chytla první onigiri a zakousla se do něj.* (Otec) Teiry, Karami. Doneslo se ke mě že se obě pořád ptáte okolo proč tolik trénujete střelbu z luku a ne tak moc ostatní styly boje jako ostatní děti. No rozhodl jsem se že vám ukážu důvod proč vás učím hlavně s lukem. *Otec odkryl své zápěstí a na vnitřní straně ruky jim ukázal pečeť ve tvaru hvězdy. Během sekund se v jeho ruce zformoval luk tvořený chakrou.* (Otec) Toto je důvod proč vás učím bojovat pomocí luku. Jedná se o hlavní techniku našeho klanu. Quincy se soustředí na boj z dálky a to pomocí chakrového luku. K tomu slouží tato pečeť kterou jsem vám ukázal. Avšak je tu i jiná možnost. *S těmi slovy vytáhl ze šuplíku vedle přívěsek Staru.* (Otec) Pomocí tohoto jsme schopni taky vyvolat onen luk. Reaguje na chakru ale nemůžete použít cizí. Bude reagovat ale svůj si musíte sami vyrobit. Na to jste ale ještě malé abych vám to ukázal. Ale můžete zkusit jak bude tenhle na vás reagovat. *Podal přívěsek Teiry která ho vzala do rukou a začala na něj soustředit chakru. Přívěsek zareagoval mnohem víc než kdokoliv z jejích rodičů čekal. Díky tomu že její síla ninjutsu byla velice vysoka na někoho jejího věku tak se přívěsek rozzářil silným světlěm až i Teiry to vylekalo. Podala přívěsek zpět otci který byl taky viditelně otřesen a překvapen.* (Teiry) Co to bylo tati? Proč to reagovalo takhle když je to tvůj přívěsek. (Otec) Zdá se Teiry že máš velké nadání v ninjutsu, takovouhle reakci jsem většinou viděl od někoho na úrovni Tokubetsu Jounina. Toto je překvapivé. Teď ty Karami. *Teiry na sebe byla pyšná ale věděla že jakmile se dotkne přívěsku její sestra tak tu bude ještě šílenější reakce. Netušila že má v sobě sílu ninjutsu kterou kolem ní nikdo neměl. Otec mezitím podával přívěsek Karami.*

Karami Toriko (NPC): *Karami stála u okna a dívala se ven na ulice Kirigakure. Mlha halila vesnici do závoje, který byl pro tuto oblast typický. Slunce se skrývalo za mraky, a tak bylo venkovní světlo tlumené a zamlžené, což jen přidávalo na temné atmosféře vesnice. Její oči se chvíli zastavily na vstupní bráně do jejich domu, odkud měla každou chvíli přijít její mladší sestra Teiry. Byla to její denní rutina – vyhlížet sestru, těšit se na její návrat a zároveň plánovat, jak ji dnes překvapí. Dnes to bylo ale jiné. Karami měla pro Teiry něco speciálního. Po poslední misi, na které se podílela, se jí podařilo získat nějaké peníze navíc, a tak se rozhodla je využít k tomu, aby své sestře udělala radost. Koupila jí malý stříbrný přívěsek ve tvaru hvězdy. Věděla, že Teiry si ten přívěsek okamžitě oblíbí. Byla to drobnost, ale pro Teiry by to znamenalo celý svět. Zatímco čekala na její návrat, rozhodla se čas využít produktivně. Nejprve se pustila do úklidu. Jejich dům byl už tak velmi úhledný, ale Karami chtěla, aby byl dokonalý. Zametla dřevěnou podlahu, přerovnala knihy na stole a ujistila se, že vše je na svém místě. Byla vděčná za chvíle, kdy mohla být doma a ne na misích. Sice byla pouhým Geninem a tak plní pouze mise ranku D ale brzy ji čekají Chuuninské zkoušky a tak se na ně řádně připravuje a opravdu dře a plní mnoho misí aby dokázala že si zaslouží účastnit se jich. Poté, co dokončila úklid, si oblékla věci na cvičení a vyšla na malý dvorek za domem. Otec ji vždy vedl k tomu, aby se tréninku věnovala s plným nasazením, a ona to brala vážně. I když byla sama, nikdy nevynechala denní rutinu. Trénink jí pomáhal udržet mysl čistou a soustředěnou, a to zvláště v takové vesnici, jakou byla Kirigakure. Zatímco cvičila základní bojové techniky s kunaiem a zlepšovala svou rychlost a přesnost, myslela na Teiry. Věděla, že její sestra se snaží, aby se jí vyrovnala, a často cítila, jak na ni žárlí. Ale Karami svou sestru milovala a chtěla jí pomoci, aby se stala silnou, aniž by mezi nimi vzniklo jakékoli nepřátelství. Po tréninku se Karami vrátila do kuchyně a začala připravovat jídlo. Věděla, že Teiry má ráda palačinky, tak se rozhodla připravit ty nejlepší palačinky. Když bylo vše hotové, Karami byla i po sprše a převlečená, vše bylo připraveno na návrat její sestry. Karami se posadila k jídelnímu stolu a zvedla přívěsek, který pro Teiry koupila. Prohlížela si ho a přemýšlela o tom, jak její sestra zareaguje. Doufala, že jí udělá radost. Dnes nebyl den pro žárlivost ani srovnávání. Dnes byl den pro to, aby si připomněly, jak jsou si blízké. Znovu pohlédla k oknu. Ulice byly stále prázdné, ale věděla, že Teiry se brzy vrátí. A až to udělá, Karami bude připravená ji přivítat s úsměvem, jídlem a malým, ale významným dárkem.*

*Nad školou se nesl zvuk bavících se a hrajících se dětí. Ale jedno z dětí sedělo v zapadlém rožku samo a sledovalo kratochvíle vrstevníků, které jí osobně nic neříkaly a brala je čistě jako "zábavu pro prosťáčky". Teiry mířila vysoko po vzoru svého otce, jež uzmul jedno z vyšších míst v armádě Kirigakure ale i tak byl stále milujícím otcem. Oblečená ve své uniformě složené z bílé blůzy s modrými prvky, krátké bílo-modré sukni pod kterou měla ještě kraťásky aby každý zvhlý kluk na akademii neviděl vše. Byla dáma, musela dbát na nějaký standart. Zbývaly už jen 2 hodiny na kterýc hse Teiry musela ukázat ač věděla že přesně z těchto dvou nebude mít ani za mák užitku. Jedna hodina byla tak nudná že Teiry ač dávala pozor tak zvládala ještě číst ve své knížce vlastního výběru. Byla obecně nadaná jakožto většina Quincyiů. Druhá hodina byla taky ne moc zajímavá ale to proto že starší sensei spíš povídal o svých zážitcích z dob jeho jak on to označil "staré dobré časy". Teiry ho skoro vůbec nevnímala. Tato hodina byla doslova jen žrout času který Teiry mohla využít úplně jiným způsobem který by ji spíš pomohl dosáhnout jejích velkých ambucí. Místo toh otady seděla a poslouchala jak údajně sensei kdysy zachránil feudálního pána a podobné snůšky keců. Netrvalo dlouho než opět obrátila svůj zrak ke knize. Konečně konec a Teiry se mohla vydat domů.* "Když tu ještě byla Karami bylo to mnohem lepší. Byla jediná v celé akademii kdo mi intelektůlně stačil. Jenže kdo by to čekal že moje zlatá sestra se stane tak brzo geninem a už bude chodit na mise." *Teiry měla Karami ráda ale zároveň její ctižádostivost, ambice a arogance v ní vidělu pomyslnou, nepřekonatelnou překážkou se kterou bude vždy srovnávána. Karami se ale k Teiry nechovala špatně. Byly skvělé sestry, jedna druhou podržela když to bylo potřeba. Toto byla komplikace v osobě Teiry která to celé viděla trochu jinak. Zamyslela se po cestě natolik že si ani neuvědomila že je doma. Velmi často se ztrácela ve svých myšlenkách a toto nebyla vyjímka. Co však vyjímkou bylo byl dnešní dne kdy jí její otec nepoctil dalším úmorným a vyčerpávajícím trénikem střelby z luku. Dnes měla právo na to aby si odpočinula a ztrávila čas po svém. Když už otevřela dveře ucítila dosti povědomou vůni. Palačinky, to byla ta vůně. Stačilo pár sekund než viděla ve dveřích Karami s úsměvem a už jí bylo jasné kdo onu dobrotu připravil. Jak jinak, opět dokazovala že je ta schopnější a lepší sestra. Teda aspoň tak to viděla Teiry.* Ahoj Karami. Cítím že jsi nejspíš vařila. Máme nějakou ostavu nebo jinou speciální událost? *Teiry si musela lehce rýpnout. Na sestru se ale pořád usmývala, neměla důvod na ní přímo útočit. Žárlila, ale stále to byla její sestra.*

Karami Toriko (NPC): *Karami slyšela otevírání dveří a v srdci ji zaplavila vlna radosti. Teiry byla konečně doma. Zanechala své úvahy a zvedla se od stolu, aby přivítala svou mladší sestru. Jakmile se setkaly pohledem, Karami si všimla toho jemného úsměvu na Teiryiných rtech, i když v jejích očích byla ta známá jiskra rivality. Byla na to už zvyklá. Teiry měla v sobě ohromnou ctižádost a touhu vyniknout, což bylo pro jejich rodinu typické. Ale pro Karami bylo nejdůležitější udržet mezi nimi pouto, které by je spojovalo navzdory všem ambicím.* Ahoj, Teiry. *Odpověděla Karami s lehkým úsměvem a přikývla na její poznámku.* Ano, vařila jsem. Myslela jsem, že bychom si mohly udělat něco dobrého k obědu. Zasloužíme si malý odpočinek, nemyslíš? *Udržovala tón svého hlasu přívětivý a nevinný, nechtěla provokovat. Věděla, že její sestra může vidět její snahu jako další důkaz její schopnosti, ale Karami to tak neviděla. Chtěla jen udělat něco milého pro svou sestru. Všimla si, jak se Teiryiny oči zastavily na stole, kde ležel malý balíček. Karami se rozhodla nepodléhat napětí a přešla přímo k věci.* Mám pro tebe překvapení. *Řekla s úsměvem, když vzala balíček do ruky a podala ho Teiry.* Koupila jsem ti to po své poslední misi. Myslela jsem, že by se ti to mohlo líbit. *Čekala, jak bude její sestra reagovat, trochu nervózní z toho, zda se trefila do jejího vkusu. Ale zároveň byla připravená na to, že možná Teiry svou radost nepřizná. Teiry byla složitá, ale Karami věřila, že i ona ocení ten drobný dárek, který pro ni s láskou vybrala.* Není to nic velkého, ale chtěla jsem, abys věděla, že na tebe myslím.

*Nevěděla že dnes bude Karami doma. Od doby co byla geninem se viděli čím dál tím míň a to do otho nepočítá všechny individuální tréninky kterými je jejich otec velmi rád překvapil. Přesně to byl důvod dnešního volno. Teiry 2 dny zpátky takový trénink obsolvovala a ještě se plně nezotavila.* Odpočinek? Otec s tebou mluvil? *Teiry nikdy nevěděla o individuálních tréninzých pro Karami a stejně to bylo naopak. Toto nechával mimo jejich sesterství. Obě věděli že tyto tréninky probýhají ale kdy a jakou podobu pro danou osobu mají, to už bylo záhadou kterou věděl jen jejich otec.* Pár dní zpátky jsem měla zase jeden z tátových tréninků. Myslím že malý odpočinek nebude vůbec na škodu. A pokud se ti i ty palačinky dobře povedli tak by to mohl být ve výsledk udost dobrý den. *Pronesla s úsměvem. Překvapení však bylo něco co vůbec nečekala. Teiry vzala balíček do ruky a rozbalila ho. Hvězda. Znak který ji vždy připomínal kým vlastně je a jak daleko se může dostat. Byla Quincy. Vycházející hvězda, která jednou dosáhne až vrcholu oblohy. S radostí Karami objala.* Děkuju ti Karami. Je to moc pěkný dárek. *Ihned si jej připla kolem krku. Dokonce jí připomínal i přívěsek Staru. Tak důležitý předmět pro kadého Quincyho. Vzpomínala jak její otec jí dal možnost si jeden podržet a jak velkou reakci pomocí své chakry ona samotná vyvolala. Nebylo to nic malého a byl to u malý záblesk že v něčem je i popředu před Karami i když nevěděla jak moc. Jejich ninjutsu bylo na jiné úrovni. Teiry si v mezičase sundala svoji blůžu a zůstala jen v tílku. Sundaná vrchí část oblečení tak odhalila ruce plné modřin, škrábanců a sem tam i nějakého toho seknutí. Inu otcovi tréninky nebyly pro každého a jeden měl co dělat jestli jeho trénink chtěl vůbec přežít.* Tak co. Jdeme se najíst? Docela bych ráda svůj žaludek zaplnila něčím dobrým.

Karami Toriko (NPC): *Karami se zaleskly oči radostí, když Teiry s úsměvem přijala dárek a dokonce ji objala. Ten okamžik v sobě nesl víc než jen prostou výměnu daru, byla to chvilka sesterství, kterou Karami často toužila udržet živou. Pocítila úlevu, že se trefila do vkusu své sestry. Možná ten symbol hvězdy znamenal pro Teiry víc, než si Karami dokázala představit.* Jsem ráda, že se ti líbí. *Řekla upřímně a sledovala, jak si Teiry přívěsek okamžitě připnula kolem krku. Nemohla si nevšimnout modřin a škrábanců na Teiryiných pažích, když si sundala blůzu. Věděla, že otcovy tréninky jsou tvrdé, ale tyto rány vypadaly obzvlášť surově. Přesto se snažila nedat najevo své obavy a místo toho si zachovala klidný výraz. Karami vždy respektovala otcovy metody, i když je považovala za extrémní. Ale věděla, že to dělá s cílem, aby je obě připravil na krutou realitu života v Kirigakure.* Pojďme. *Odpověděla s úsměvem a ukázala na stůl, kde byly palačinky pěkně naskládané na talíři.* Udělala jsem je s trochou ovoce. Myslím, že to bude přesně to, co potřebuješ po tomhle náročném týdnu. *Posadila se ke stolu a nabrala si jednu z palačinek. I když byla sama zvyklá na tvrdý trénink a život v Kirigakure, nikdy nezapomínala na to, jak důležitá je rodina.*

*Sama Teiry se v zrcadle podívala na stav svého těla. No nebyl úplně ideální co tak z pohledu mohla říct.* "Dívám se že to otec tentokrát dost přehnal, ale co se dá dělat. Má na mě vysoké nároky a já jim musím dostát." *Vzala si z komody krém který jí dala její matka a začala si natírat ramena a ruce. Vlastně každou část kde bylo nějaké zranění. Mělo se dle slov její matky jednat o zazračnou mast, která nezanechá po nějakém zranění ani stopy. Sice Teiry byla zabraná do způsobů Quincy ale stále pořád to byla dívka a tak chtěla být i krásná a než mít celé tělo zjizvené tak si radši dá chvilku an to aby se o sebe více postarala do budoucna. Přisedla si ke stolu s Karami a podívala se na palačinky. Jednu si nabrala a položila před sebe. Barevná směs ovoce zdobila jinak nahnědlou placku.* "Trochu barev a hned se vše zdá veselejší." *Pomyslela si při pohledu na palačinku. S trochou ovoce si nabrala a vložila do úst. Její sestra opět dokázala že umí něco co ona ne. Teiry dokázala přežít na doslova darech přírody když bude zle, přece jen její otec se dost vyznalve výživě a taky se to na jeho doplňcých stravy podepisovalo. Fungovaly ale chuťově se jednalo o asi to nehorší co Teir ykdy jedla.* Povedly se ti Karami. Zlepšuješ se každým dnem. *Pronesla Teiry trochu smutně a vložila další sousto do úst.* "Kdy už mi přestaneš tak rychle utíkat abych tě mohla dohnat."

Karami Toriko (NPC): *Karami si všimla, jak Teiry zamyšleně jí svou palačinku, a i když její sestra pochválila její kuchařské umění, Karami v jejím hlase zaznamenala nádech smutku. Byla si dobře vědoma toho, jak moc se Teiry snaží dohnat její pokroky a jak náročné pro ni musí být srovnávání s někým, kdo je o krok napřed. Karami však nechtěla, aby se jejich sesterství měnilo v závod.* Děkuju, Teiry. *Odpověděla s jemným úsměvem, který měl Teiry uklidnit.* Ale víš, že v některých věcech jsi naopak ty ta, která je napřed. Pamatuji si, jak jsi mě učila zlepšovat můj střelecký postoj. Tvoje schopnosti jsou úžasné, a to nejen v tomhle. *Karami věděla, že jejich otec měl na obě vysoké nároky, ale zároveň si byla vědoma, že každá z nich má své vlastní silné stránky.* Měla bys na sebe být hrdá. *Pokračovala Karami, jemně si natáhla ruku a položila ji na její rameno.* Myslím, že otec to také ví, i když to někdy neukazuje. My obě jsme důležité pro rodinu a každá přinášíme něco jedinečného. *Po těchto slovech se Karami vrátila ke své palačince, ale stále pozorovala sestru. Chtěla se ujistit, že se Teiry cítí podporovaná a milovaná. V hloubi duše doufala, že tento rozhovor pomůže zmírnit napětí, které někdy mezi nimi panovalo kvůli srovnávání.*

*Jakoby byla myšlenkama a duchem někde jinde, Teiry do sebe cpala jedno sousto za druhým. Nijak nepřemýšlela, přepla kompletně na automat. Další věta.....ač byla myšlena dobře tak na Teiry měla doslova úplně opačný účinek. Odložila příbor u skoro už snězené palačinky a jen se koukala do země. Nic neříkala, mlčela a přemýšlela.* "Věci ve kterých jsem napřed? Dělá si snad ze mě srandu? Cokoliv jsem jí ukázala za vyhcytávku tak si to hned osvojila bez větších problémů. Když jsme stříleli z luků, kdo byl ten kdo zasáhl víc šípu s větší přesností. Rychlost, síla, vnímavost. Všechno jí jde líp. Jediné v čem jsem lepší já je rozzářit otcovu Staru a i to vypadalo že je to mimo kontrolu. Jak může říct že jsem v něčem napřed. Takhle se mi vysmívat." *V Teiry to vyloženě vřelo. Svou sestru měla ráda nade vše. Chránila by ji ale teď, teď prostě nebyla ta správná doba na to aby jí Karami tohle říkala. Zasostávala tolik že z její sestry už byl skoro chuunin a ona nebyla ani genin. Doma? Ona byla ta co dokázala uvařit, ona byla ta co se lépe starala o domov. Všechno jen Karami. Proto Teiry je takhle dobitá. Nutí svého tátu aby jí dával ještě tvrdší tréninky než co dostávala do teď. Nemůže se jen tak zastavit a stát. Nemůže zůstat ani na stejné rychlosti. Musí přidat, musí víc. Jít až za svoje limity.* Karami. *Řekla tiše ale zároveň i vážně.* Je pěkné že tohle říkáš, ale obě víme kde je realita. Ty jsi ta která ponese dál hlavní odkaz rodiny Toriko. Utekla jsi mi už tolik že nevím jestli tě někdy dokážu ještě dohnat. *Na vždy tak vyrovnané tváři Teiry se začaly tvořit kapičky. Netrvalo dlouho a přešly do pláče. Tichého, smutného, plného bolesti.* Nikdy nebudu schopná tě dohnat.

Karami Toriko (NPC): *Karami zůstala tiše sedět, když viděla, jak se její sestra rozplakala. Cítila, jak jí srdce tíží, když si uvědomila, jak moc Teiry trpí. Nechtěla svou sestru zranit, ale byla pravda, že jejich otec měl pro ni měl jiné plány. Sice to nikdy nechtěla připustit, věděla, že od ní se očekává, že ponese hlavní odkaz rodiny Toriko. Pomalým pohybem odložila příbor a podívala se na Teiry. Jemně vzala její ruku do své a pevně ji stiskla, snažila se ji dodat alespoň trochu síly.* Teiry, chápu, že je to pro tebe těžké. *Řekla tichým, ale pevným hlasem.* Je pravda, že od naší rodiny se očekává, že já budu ta, kdo ponese hlavní odkaz. Ale to neznamená, že tvá role je méně důležitá. Každý z nás má svůj vlastní úkol, své vlastní poslání. Není to jen o tom, kdo je silnější nebo rychlejší. *Karami se na chvíli odmlčela aby to na Teiry vše nevychrlila na jeden zátah a dala ji prostor vstřebat vše co říká.* Možná to vypadá, že jsem ti utekla, ale věř mi, že bez tebe bych to nezvládla. Tvá podpora, tvé dovednosti, tvá odhodlanost... To všechno je pro mě důležité. I když moje cesta je jiná, tvá cesta má svůj vlastní smysl a hodnotu. *Pohlédla Teiry do očí a jemně se na ni usmála.* Nezáleží na tom, kdo nese hlavní odkaz, protože bez tvého přispění by naše rodina nebyla celá. Ty máš v naší rodině své místo, a to místo je důležité. Možná to není hlavní role, ale bez tebe bych já nemohla být tou, kterou potřebuji být.

*Ucítila jak jí Karami chytla za ruku. Byl to moment překvapení a dost jí to zaskočilo. Co se to právě děje? Vysypala ze sebe všechny své myšlenky. Doslova vyčetla Karami že je lepší než ona a stejně to celé dopadá takhle? Teiry byla patřičně zmatená a nevěděla co říct. Tím překvapením a šokem dokonce i její slzy se zastavily a jen nevěřícně koukala.* Já......já vím Karami, ale když ono.... *Teiry se nedařilo se vymáčknout, pořád se snažila přijít na to co chce vlastně říct. Když už se ale odhodlala cokoliv říct zůstala jen s otevřenou pusou a ven nevyšla ani hláska. jediné co zvládla bylo to že Teiry chytla Karaminu ruku silněji a její slzy se opět spustily ale tentokrát se jednalo doslova o proudy slz. Nemohla je zastavit, nemohla se uklidnit, prostě to nebylo v jejích možnostech. Teiry se prostě zhroutila. Slzy jí stékaly po její tváři a končili na jejím tílku kde vytvářeli mokré skvrny.* Omlouvám se Karami. Nechtěla jsem na tebe takhle vyjet. *Teiry se teď spíš styděla. Pořád měla své ambice ale tohle byla přece její sestra. Jedna věc je to kdo je jak dobrý ale i tak by tohle nemělo stát v jejich cestě a ona musela takhle prostě vyjet a úplně vezdůvodně pokazit den kdy měly na sebe konečně čas.*

Karami Toriko (NPC): *Cítila, jak ji sestra pevněji stiskla za ruku, a jakmile uviděla, jak se Teiry znovu rozplakala, tentokrát ještě silněji, její srdce se sevřelo lítostí. Byla zasažena tím, jak hluboko tyto emoce v Teiry zakořenily, a jak moc ji tíží. Neexistovala žádná slova, která by mohla tuto bolest zmírnit. Bez váhání Teiry přitáhla k sobě a pevmě ji objala. Nechala ji plakat, aniž by řekla jediné slovo. Jen ji držela, v bezpečí ve svém náručí, a hladila ji po zádech, zatímco slzy dopadaly na její rameno. Bylo to tiché gesto, ale Karami věděla, že někdy právě ticho a blízkost mohou přinést víc útěchy než jakýkoli proslov.* Je to v pořádku, Teiry. *Zašeptala s jemností v hlase, jakmile se trochu zklidnila.* Nikdy se nemusíš omlouvat za to, že cítíš, co cítíš. Já vím, že to všechno není snadné, a jsem tu pro tebe, vždycky budu. *Karami se lehce odtáhla, jen aby se mohla podívat Teiry do očí, a otřela jí slzy z tváře.*

*Teiry ještě nějakou dobu zůstala v její objetí, její slzy stékaly po tvářích až na oblečení Karami, kde se vpilo do oblečení. Její myšlenky byly obklopené kolem toho co řekla, udělala a jak moc si myslela že to vše je pravda. Teiryny myšlenky se začaly uklidňovat, a to hlavně i díky tomu co jí Karami řekla. Pomalu ale jistě se uklidňovala a její brek se ztišoval, ztišoval až nakonec úplně zmizel. Zvedla svoji hlavu a podívala se na Karami.* Je mi to líto Karami. Nechtěla jsem to říct. Máme konečně den na sebe a já musím všechno na tebe vypustit. *Teiry si otřela zbytky slz na své tváři a opět se zahleděla na Karami.* Jednou se dostanu nahoru, stanu se hvězdou co bude zářit víc než ostatní. *Řekla hrdě, jakoby před chvílí vůbec nebrečela a nic se tu nestalo. Mohlo to znít jakože Teiry má vyloženě výkyvy nálad ale už to bylo za nimi a už si to nechtěla víc připomínat.* Půjdeme pokračovat v našem občerstvení?

Karami Toriko (NPC): *Karami se usmála, když viděla, jak se Teiry opět vzpamatovala a její oči znovu září. Bylo pro ni úlevou vidět sestru v lepší náladě a slyšet její sebevědomá slova. Pevně věřila v Teiryiny schopnosti a byla si jistá, že jednoho dne dosáhne všech svých cílů.* To je ta správná Teiry, kterou znám. *Řekla Karami s hrdostí v hlase.* Vím, že jednou budeš zářit jasněji než kdokoliv jiný. *Jemně pustila Teiryinu ruku a vrátila se zpět ke svému místu u stolu.* A ano, naše palačinky na nás čekají. Nechceme přece, aby vystydly, že? *Dodala s lehkým smíchem, snažíc se odlehčit atmosféru a vrátit se k příjemnému odpoledni, které si společně plánovaly užít. Jakmile obě znovu zaujaly svá místa a začaly jíst, Karami se na chvíli zamyslela a pak navrhla.* Co kdybychom si po jídle udělaly volné odpoledne? Mohly bychom zajít k jezeru nebo se podívat na ten nový obchod se zbraněmi ve městě. Slyšela jsem, že tam mají skvělé vybavení. Mohla by to být dobrá příležitost strávit spolu nějaký čas mimo domov a třeba si i pořídit něco, co nám pomůže v tréninku. *Karami sledovala reakci své sestry, doufala že ji její návrh potěší.*

*Teiryno sebevědomí a příčetnost se rychle vracela tak kam měla a to do její pitomé halvy. Ona míříla vykosoko, jednou z ní bude ona hvězda na kterou každý bude koukat a ona pyšně bude zářit.* Studené palačinky? To je to nejhorší co by se teď mohlo stát. *Usmála se a posadila se opět ke stolu a pustila se do svých palačinek. Už jich nezbývalo moc a ona si z toho pomyslně udělala soutěž že sní víc než ona. Hodila na Karami ten známý soutěživý výraz a čekala jestli jí ho oplatí nazpátek. Padl zajímavý návrh nad kterým se Teiry viditelně zamýšlela.* Nezní to jako vůbec špatný nápad. Silně pochybuju že tam najdu lepší luk než jaký mám teď ale aspoň bych se mohla podívat na nějaké nové kunaie nebo katany. *Teiry sice moc fanoušek boje z blízka nebyla ale vždy se hodí mít něco s čím se může bránit i s bezprostřední blízkosti. Vložila jeden z posledních kousků palačinek do úst a polkla.* Po čem by ses tam chtěla podívat ty? Je mi jasné že zůstáváš u luku, přece jen jsme se s ním učili pořád ale od doby co je z tebe genin, nevím jaký je tvůj bojový styl a na co se vlastně teď soustředíš. *Teiry zabrouzdala v hlavě a vzpomněla si na přívěsek Staru který byl základem boje Quincy ale jejich otec jim jasně řekl že dřív jak na chuuninských zkouškách jim nedovolí jej vytvořit.*

Karami Toriko (NPC): *Karami si všimla Teiryina soutěživého pohledu a s úsměvem jí ho oplatila. Měla radost, že se její sestra zase dostává do své obvyklé nálady. S mírným škádlivým tónem se naklonila nad talíř a rychle vložila další palačinku do úst, jako by se snažila vyhrát jejich malou nevyhlášenou soutěž. Když Teiry začala mluvit o zbraních, Karami naslouchala s pozorností, kterou si její sestra zasloužila. Uvědomila si, jak moc se Teiry vyvinula, jak se z ní stává stále sebevědomější a schopnější shinobi.* No, máš pravdu. *Přikývla Karami, když Teiry zmínila luk.* Luk je pro mě stále základ. Je to zbraň, se kterou se cítím nejjistější. Ale od doby, co jsem se stala geninem, jsem se také snažila rozšířit své dovednosti. Nikdy nevíš, kdy se dostaneš do situace, kde ti luk nepomůže. Nicméně na katanu teď ani nemůžeš myslet.. na tu bys potřebovala ještě povyrůst, nejsi ještě dost vysoká a máš stále moc krátké ručičky na velkou katanu... to spíš wakizashi když už. *Karami na chvíli zamyslela, jak by nejlépe vyjádřila své myšlenky.* Chtěla bych se podívat na nějaké lehčí a flexibilnější zbraně, možná na krátké čepele nebo na něco, co by mi umožnilo rychlé a přesné útoky na blízko. Luk je skvělý na dálku, ale musím být připravená i na situace, kdy nebudu mít prostor střílet z dálky. Zvažovala jsem také nějaké doplňky nebo vybavení, které by mi mohly pomoci zlepšit mou rychlost a reflexy. *Karami se na chvíli odmlčela, přičemž si pohrávala s myšlenkou, která jí právě přišla na mysl.* Co kdybychom si po cestě z obchodu udělaly i krátký trénink? Mohly bychom si vyzkoušet nové zbraně, co najdeme, a zjistit, jak nám sedí. Je to sice trochu netradiční, ale kdo říká, že trénink musí být vždycky v tělocvičně?

*Poslední palačinka padla za vlast a to do Teiryného břicha. Poslouchala její myšlenky. Měla pravdu. Teiry ještě na katanu byla menší. Ale to se během krátké doby určitě změní. Prozatím se díkybohu nemusí rvát o svůj život, takže zatím může bojovat jen tréninkově.* Nejsem až tak málá. Ale wakizashi. To by možná šlo. Nevím co by mi mohlo sedět. Pokud se nad tím zamyslím tak bych se chtěla podívat na něco s tím můžu bojovat jak na blízko tak na dálku. Možná nějaké speciálně upravené kunaie nebo něco takového. *Teiry vypadala skutečně zamyšleně. V hlavě jí to šrotovalo a objevovali se tam nejruznější a nejdivnější tvary kunaiů. Otázkou je zda by se tomu dalo říkat ještě kunai ale to bylo jedno. S největší pravděpodobností nic takového co si Teiry vymýšlela ani ještě neexistovalo.* Máš pravdu. Musím se naučit taky i boj z blízky. Nebudu vždy bojovat jen z dálky. *Trénink zněl dobře ale s tím plným žaludkem? Mohla jen doufat že než k tomu dojde tak jim oběma vytráví nebo teda aspoň jí. V hlavě už se jí rodily plány kdy Karami dostane křeče z toho že ještě dostatečně nestrávila palačinky ale stějně se skutečně jednalo jen a pouze o fantazýrování které své sestře ani náhodou nepřála.* Trénink zní dobře. Můžeme určitě něco malého zkusit. Jdu se převléct. Sejdeme se u dveří. *Teiry s těmi slovy vyběhla do svého pokoje. Jak jinak než její typická uniforma klanu Quincy. Přece jen ona byla na svůj půvdo velice pyšná a proč se tím nepochlubit. Po chvíli vyrazila směrem ke dveřím aby s Karami už mohly vyrazit.*

Karami Toriko (NPC): *Karami se s úsměvem dívala, jak Teiry rychle vyběhla z místnosti, aby se převlékla. Bylo jasné, že se její sestra opět dostává do své obvyklé soutěživé nálady, a Karami se těšila na to, jak si užijí společný čas. Jakmile Teiry dorazila zpět, oblečená ve své typické uniformě klanu Quincy, Karami ji pečlivě prohlédla a nemohla si nevšimnout, jak její sestra vypadá sebevědomě a připraveně. Uniforma vypadala perfektně a Karami byla hrdá na to, jak Teiry vypadá, když se připravuje na trénink.* Vypadáš skvěle. *Pochválila ji Karami a otevřela dveře.* Myslím, že s takovým přístupem se na geninskýách zkouškách určitě neztratíš. *Obě vyrazily směrem k obchodu se zbraněmi, povídaly si a smály se ři cestě. Karami byla nadšená, že si mohou vyzkoušet nové zbraně a zároveň se navzájem povzbudit v tréninku. Když dorazily k obchodu, cítila se jako dítě v cukrárně. Obchod byl plný různých zbraní, od elegantních krátkých čepelí až po vysoce specializované kunaie. Karami si okamžitě začala prohlížet lehčí zbraně. Její oči se zastavily na krátkých čepelích, které vypadaly, že by mohly být ideální pro její styl boje. Hned je vzala do rukou a začala s nimi cvičit, aby zjistila, jak se cítí v její ruce.* Co říkáš na tyto? *Zeptala se Teiry, když zvedla jednu z čepelí (Wakizashi) a provedla s ní několik rychlých a precizních pohybů.*