Náměstí

--KONEC RPG--

*Byl večer před geninskýma zkouškama a Asaki seděla doma a přemýšlela, co vše se může stát no a nějak moc možností nebylo. Buď to je přežije a bude genin nebo tam totálně pohoří i přes to, že se snažila co nejvíce trénovat a bude muset jít znovu, což se jí moc nelíbilo, takže by byla moc ráda, kdyby se jí povedlo postoupit. No největší strach měla z toho, že bude bojovat proti své sestře, což by pro ně bylo moc zlé, proti Azami prostě bojovat nechtěla a nevěděla, co by v tu chvíli dělala, nechtěla prohrát, ale ani nechtěla, aby její sestra musela zkoušky opakovat.* ‘S mým štěstím proti sobě dostanu Azami nebo někoho, kdo je hodně dobrý na boj na blízko,‘ *pomyslí si v duchu Asaki, protože obě varianty byly až moc reálné a to se Asaki ani trochu nelíbilo. Z jejích myšlenek jí po chvíli dostanou slova mamky, která jí volala k večeři. Asaki dojde do kuchyně a bez jediného slova do sebe otočí večeři a následně se vydá do svého pokoje, aby si nachystala vybavení na zítra, protože by nebyla moc ráda, kdyby pak někde mimo domov zjistila, že jí třeba něco chybí a už by se pro to nestihla vrátit, třeba by to byla věc, která by mohla rozhodnout o jejím životě. Nachystá si kuanie, senbony, shurikeny a rozhodla se, že si s sebou vezme i Tanto, které by se jí třeba mohla hodit, kdyby musela s někým bojovat na blízko, přece jen je o něco delší než kunai, ale zase není moc dlouhé a Asaki se s ním celkem dobře bojuje, co měla možnost vyzkoušet. Když má nachystané vybavení, tak si ještě nachystá oblečení, které si bude chtít zítra vzít na sebe. Jakmile má vše, tak se rozejde do koupelny, aby si dala sprchu a pak si jde lehnout, protože už byla celkem unavená a chtěla být dost odpočinutá na zítra, aby jí náhodou nepřepadla únava. Jenže, když si lehne do postele, tak se jí nedaří usnout a přepadají jí samé zlé myšlenky, co by se mohla zítra stát.* ‘Sakra, nejraději bych tam nešla, když tam jde ségra, protože mám největší strach z toho, že prostě budeme proti sobě a to já nechci,‘ *pomyslí si v duchu Asaki, protože opravdu z ničeho jiného neměla takový strach jako z toho, že prostě bude bojovat proti své sestře. Po nějaké době se jí nakonec povede usnout, ale není to moc klidný spánek, protože se jí pořád zdá o tom, že jde proti Azami nebo proti někomu, proti komu nemá vůbec žádnou šanci a že je to její konec. Po nějaké době se probudí celá zpocená.* ‘Jestli mě takto děsí jen geninské zkoušky, tak mám celkem obavy, co mě bude děsit dále, jak budu chodit na normální mise,‘ *pomyslí si v duchu Asaki, protože tohle se jí ani trochu nelíbilo, protože měla takový pocit, že by se z toho mohla za chvíli zbláznit. No asi byla ráda, že si něco takového nezačala přiznávat mnohem dříve, protože by se na to s takovou nejspíše vykašlala. Nakonec se rozhodne, že by se mohla ještě na nějakou chvíli prospat, protože ještě bylio dost brzo na to, aby vstávala. No nakonec se jí povede usnout a probudí jí až zvuk budíku, který se jí ani trochu nezamlouval, kdyby je mohla, tak by ho nejraději zaklapla a spala by ještě dále, protože se jí na ty zkoušky prostě ani trochu nechtělo. No nakonec se rozhodne že vstane a pak se vydá do koupelny, kde stráví nějakou chvíli a pak se vrátí do svého pokoje a převlékne se. Když je nachystaná, tak se rozejde dolů na snídani, kde mamka udělala oblíbené jídlo no Asaki toho moc stejně nesní, protože nějak nemá chuť. Když se nají, tak se rozejde zpět do svého pokoje pro zbraně a tašku. Matka jí dá ještě nějaké jídlo a pití a Asaki se pak vydá do předsíně, kde se obuje a následně si to zamíří rovnou na místo, kde se mají geninské zkoušky konat. Vzhledem k tomu, že s nikým nechtěla mluvit, tak se vydala cestou, o které moc dobře věděla, že nikdo jiný než ona jí nevyužívá. Po nějaké chvíli se konečně dostane na místo, kde se zkoušky mají konat, tak už tam nějací spolužáci jsou. Asaki si jen trochu smutně povzdechne a rozejde se za svou kamarádkou, se kterou celou dobu sedí v lavici. Jen se pozdraví a poté jsou obě potichu, protože Asaki se evidentně nechtěla s nikým bavit, tak se její kamarádka rozhodla, že jí nebude rušit. Proti ní Asaki taky jít nechtěla, protože ostatní lidi by jí byli asi celkem jedno kromě těch dvou. Prostě nechtěla, aby kvůli ní jedna z nich musela opakovat zkoušky znovu. Po nějaké chvíli se tam objevil i sensei a další senseiové z akademie, kteří měli dneska sledovat zkoušky.* ‘Mno mám takový pocit, že jsem na nervy z toho, kolik je tady lidí,‘ *pomyslí si v duchu Asaki, protože na ní to bylo celkem dost lidí. Následně ještě nějakou chvíli mají klid, než se jeden z nich ujme slova a začne říkat co a jak, ale většinu z toho už Asaki věděla, takže to pro ní nebylo nic moc nového.* ‘Hmm, takže dokud jeden z nás nebude schopen bojovat,‘ *pomyslí si v duchu Asaki. Po nějaké chvíli začnou říkat dvojice, které proti sobě půjdou, tak Asaki pozorně poslouchá proti komu půjde. Jak tak poslouchá, tak uslyší jméno své nejlepší kamarádky, která jde proti někomu jiného. Po nějaké chvíli dokonce uslyší jméno své sestry, ale tak jde tady proti někomu jinému, za což je Asaki celkem ráda, protože to znamenalo, že půjde proti někomu jiného než proti těm dvěma. Když se po nějaké chvíli dostane konečně na řadu její jméno, tak neví, jestli se má smát nebo má brečet, protože jde proti někomu, kdo je pod průměrem jejich třídy, takže to nebude nic moc zábavného, ale zase by to mohl být celkem jistý postup nebo taky ne, může se stát cokoliv. Poté ještě nějakou dobu čekají. Asaki se přesune do arény, kde se mají konat zkoušky a čeká, až se tam objeví její oponentka. Následně sensei zahájí souboj a Asaki se připraví a nechá první útok na své oponentce. Po Asaki letí kunai, tak se mu bez problémů vyhne a přemýšlí, co by mohla dělat ona, protože toho nějak moc není a nechtěla hned vše použít ze startu. Asaki vezme dva kunaie a hodí po ní jeden a poté až na kterou stranu se rozhodne uskočit, tak tam hodí druhý. Vzhledem k tomu, že nejsou zase až tak moc daleko od sebe, tak jí kunaie zasáhne do ruky. Asaki si jen v duchu oddechne, protože je ráda, že se jí hned něco povedlo. No následně se proti ní její oponentka rozběhne. Asaki si vezme do ruky Tanto a začne se bránit jejím útokům s kuaniem, no úplně se jí to nepovede a utrží nějaké řezné zranění, ale není to zase až tak hrozné, protože může pokračovat v souboji. Následně Asaki složí několik pečetí a použije Bushin no Jutsu a rozběhne se proti oponentce, která se od ní rozhodla vzdálit. Asaki nevěděla vůbec, proč ona udělala, ale dala tím možnost Asaki, aby mohla zaútočit. Asaki běží proti ní a když je skoro u ní, tak vytáhne kunai a zabodne jí ho do ruky. Vzhledem tomu, že si její nepřítel nebyl úplně jistý, která Asaki je pravda, tak se jí to povedlo, což jí hodně překvapilo, protože doufala, že se bude trochu více snažit, ale to se nastalo. Následně jí podkopne ona dívka nohy, což Asaki celkem překvapí a ona skončí na zemi. Na nějakou chvíli se ona dívka zamyslí, tak Asak rychle složí pečetě na Kawarimi no Jutsu a vymění se za jeden kámen, který je od Asaki vzdálený asi tři metry.* ‘Sakra, na to, jak to vypadalo původně jednoduše, tak to teď bylo hodně těsné a ona mě málem dostala a to bych teda nebyla vůbec ráda,‘ *pomyslí si v duchu Asaki, protože to by pro ní nejspíše znamenalo to, že by musela zkoušky opakovat a to opravdu nechtěla. Asaki si vezme do ruky dva senbony a hodí je po ní. Jeden letí mimo, ale druhý se jí zabodne do nohy a opět jí trochu zpomalí, i když to není nějaké těžké zranění, tak to je celkem nepříjemné. Ona dívka se ale ještě nevzdává a hodí po Asaki několik kunaiů, většina jich sice mina, ale dva jí zasáhnout do pravé nohy.* ‘Sakra, i když jsem celkem rychlá, tak jsem se stejně nevyhla,‘ *pomyslí si v duchu Asaki, protože nechápala, ale se v tu chvíli prostě nepohla, i když mohla. Asaki se následně i přes to rozhodne, že by to už mohla ukončit, protože jí to pomalu přestávalo bavit pouze po sobě házet zbraně a rozběhne se proti oné dívce. Holka se rozhodne, že to bude ještě trochu prodlužovat a rozběhne se pryč od Asaki. Nějakou dobu jen utíká a Asaki nevěděla, jestli se snaží vymyslet nějaký plán nebo prostě jen zpanikařila, protože nevěděla co má dělat a prostě se rozhodla, že jen bude běhat, aby Asaki unavila, ale tím unavení i sebe. Po chvíli Asaki zmenší kruh, který běžela její soupeřka a tak se jí ji povede doběhnout.* ‘Tss, mám takový pocit, že už by bylo fajn to ukončit, protože už mě to nebaví,‘ *pomyslí si v duchu Asaki. Následně se jí pokusí podkopnout, tak aby spadla na zem a to se jí povede. Asaki vytáhne rychle Tanto a namíří ho dívce na krk.* „Myslím, že tohle je konec,“ *poví Asaki. Následně sensei ukončí souboj a obě odejdou z arény. Poté co všechny souboje skončí, tak jsou vyhlášeni ti, kteří prošli a Asaki je mezi nimi. Vezme si čelenku Kumogakure no Sato a poté se vydá domů, aby to řekla doma, protože byla moc šťastná, že se jí to povedlo, i když nějakou chvíli měla celkem pochybnosti, protože měla chvíli dost namále.*

*Konečně skončila akademie a Kamiko byla ráda, že je konečně konec, ne že by jí to tam nebavilo, ale dneska to bylo nějaké nudné, prostě základy, které by se lépe učily v praxi než jen učit se teorii a praxe až později. Kamiko má na sobě, samozřejmě než čelenky. Jde z akademie a přemýšlí, co by dneska mohla dělat, protože doma bez tak nikdo nebude, otec bude někde mimo domov na misi a mamka bude v práci, takže se asi nejspíše bude nudit zase doma.* 'Hmm, takže kde bych se mohla podívat,' *pomyslí si v duchu Kamiko, ale nic moc jí zatím nenapadá, tak trochu doufala, že třeba potká někoho z akademie, ale měla takový pocit, že se jí to nějak nepovede.*

*Kamiko pokračuje v cestě a přemýšlí, co by mohla dneska dělat, nic moc jí nenapadlo, vzhledem k tomu, že ještě neuměla žádné techniky, tak trénovat jít nemohla a a fyzičku se jí dneska trénovat nechtělo, takže se nejspíše bude ještě nějakou chvíli potulovat po vesnici, než se nakonec rozejde domů a pak si bude doma v pokoji asi číst nějaké knihy, které berou na akademii, protože jí nic moc jiného nenapadá. Jak tak pokračuje v cestě, tak si všimne nějakého kluka, který se dívá do země a vypadá celkem duchem mimo.* 'Hmm, myslím, že jsem ho jednou minimálně viděla na akademii, sice jen na chodbě, protože chodí do jiného ročníku, ale tak možná bych si s ním mohla popovídat nebo ho aspoň zkusit pozdravit,' *pomyslí si v duchu Kamiko, protože nic moc jiného nenapadlo. Po chvíli dojde k němu a mile se usměje.* „Ahoj, myslím, že jsme se viděli na akademii,“ *poví mu Kamiko milým hlasem a je celkem zvědavá, jestli na ní nějak zareaguje nebo bude pokračovat v cestě a mine jí, protože jí přišlo, že nevypadal na první pohled, že by se chtěl s někým bavit, ale tak snad se plete.*

*Kamiko se dívá na onoho kluka, tak si jen v duchu povzdechne, protože měla takový pocit, že ho otravuje podle jeho tónu hlasu.* 'Hmm, takže mám takový pocit, že jsem ho asi neměla otravovat,' *pomyslí si v duchu Kamiko, protože by si nerada udělala nepřátele.* „Promiň, nechtěla jsem otravovat,“ *poví mu Kamiko, protože měla takový pocit, že by ho asi neměla otravovat.* „Mno jen jsem tě chtěla pozdravit,“ *odpoví mu na jeho slova Kamiko, protože si nějak moc nebyla jistá, co by mu měla říct, že by si s ním chtěla povídat nebo co, tím si prostě nějak moc nebyla jistá, takže raději nic moc neříkala.*

*Jen se na něj mile pousměje a doufá, že bude nakonec trochu milejší. Ve chvíli, kdy se jí omluví, tak jí to trochu překvapí, ale nakonec jen souhlasně kývne hlavou. Poté si vyslechne jeho slova a jen si v duchu povzdechne.* 'Aha, mno asi bych ho neměla otravovat, když nemá moc dobrou náladu, zase na druhou stranu, bych se mohla pokusit mu jí zlepšit,' *pomyslí si v duchu Kamiko, protože byla trochu smutná, že má na nic náladu, i když ho skoro ještě nezná.*„Aha, tak to mě mrzí, nemohla bych ti nějak pomoct,“ *zeptá se ho trochu zvědavě Kamiko, protože si tím nebyla jistá, ale přece jen se zeptá.* „Těší mě. Já jsem Kamiko,“ *představí se mu dívka a následně k němu taky natáhne ruku a potřese si s ním.*

*Kamiko se na něj podívá a jen se trochu pousměje nad jeho slovy.* 'Mno myslím, že něco ho něco uričitě napadne,' *pomyslí si v duchu Kamiko. Poté se jen pousměje, když řekne, že ho taky těší. Následně stáhne ruku zpět k tělu a chvíli je ticho. Kazuya prolomí to ticho a promluví.* „Jo, klidně můžeme,“ *odpoví mu souhlasně, protože to asi bude mnohem lepší, než tam jet tak stát ve prostřed ulice. Poté co ukáže, kde by se mohli vydat, tak se Kamiko rozejde tím směrem a doufá, že Kazuya půjde vedle ní. Jak tak jdou, tak Kazuya promluví a Kamiko se na něj celkem zvědavě podívá.* „Jo jasně, klidně si můžeme někdy zatrénovat, samotnou mě to taky moc nebaví, nemám s tím problém,“ *poví mu Kamiko a na nějakou chvíli se odmlčí.* „Můžu mít dotaz,“ *zeptá se trochu nerózně Kamiko, protože si nebyla jistá, jestli to bude dobrá otázka.*

*Pokračuje v chůzi a jen se trochu pousměje. Když řekne, že se ho může zeptat, tak se na něj podívá a jen kývne hlavou.* „Chtěla jsem se zeptat z jakého jsi klanu, pokud ti to teda nevadí.. Já jsem třeba Supaida,“ *poví mu Kamiko, protože stejně měla takový pocit, že by to třeba časem zjistil  jakého je klanu, kdyby spolu třeba někdy později bojovali.* 'Snad ho tím nenaštu, protože to bych nebyla moc ráda, kdyby se na mě kvůli tomu naštval a odešel by pryč,' *pomyslí si v duchu Kamiko a podívá se na něj trochu zvědavě a čekala, jestli jí na to odpoví nebo ne.*

*Kamiko se na něj dívá a je celkem zvědavá, co jí řekne, protože měla takový pocit, že teď odejde pryč, ale nakonec se tak nestane a po nějaké chvíli promluví. Když řekne, že je z klanu Kumomuchi, tak se na něj jen mile usměje.* 'Jasně, už chápu, proč říkal, že může trénovat jen s bratrem a je to takové složíté,' *pomyslí si v duchu Kamiko.* „Super, máš zajímavý klan,“ *poví mu Kamiko, zatím co pokračuje v cestě.* „Jestli chceš, tak se mě můžeš taky na něco zeptat,“ *poví mu Kamiko a čeká, jestli se jí bude chtít na něco zeptat a bude tam nějakou dobu trapné ticho.*

*Vyslechne si jeho slova a jen se pousměje.* „Mno abych řekla ravdu, tak mi přijde celkem zajímavé, když jste dva a můžete se různě domlouvat věhem soubojů a tak,“ *poví mu Kamiko a pak se na nějakou dobu odmlčí a je celkem zvědavá na jeho otázku. Ve chvíli, kdy svou otázku položí, tak se na něj podívá celkem převapeně, protože se jí nikdy nikdo na něco takového ještě neptal.* „Abych řekla pravdu, tak na toto se mě ještě nikdy nikdy neptal,“ *poví mu Kamiko a mile se na něj usměje.*  „Ale jo, jsou doma v pohodě, trénovat a učit se nějaké nové techniky a tak musím, za chvíli budu muset i klanové, ale většinou nikdo není doma, takže mám celkem klid i na to, co chci dělat já sama,“ *poví mu Kamiko a pousměje se.* „A u tebe doma to je vlastně jak,“ *zeptá se ho trochu zvědavě, ale nebyla si jistá, jestli jí odpoví.*

*Nad jeho slovy se Kamiko jen pousměje.* „Mno jako je to fajn, ale občas je to celkem na nic, když přijdeš domů a nikdo tam není, což je vlastně většinou,“ *poví mu Kamiko trochu smutně, protože to bylo takové dost na nic, že tam je většinu času sama. Poté si jen v duchu povzdechne, když jí řekne, jak to má doma ona.* „Aha, mno to ti nezávidím, ale neboj časem ho to přejde nebo už tam pak s nimi nebudeš, jedno nebo druhé se časem stane,“ *poví mu Kamiko a mile se na něj usměje.* „Hmm, a co tě třeba baví, když nejsi zrovna na akademii nebo netrénuješ,“ *zeptá se ho trochu zvědavě Kamiko, protože jí to zajímalo.*

*Nad jeho slovy se jen pousměje, protože je to pravda. Poté nějakou chvíli sleduje Kazuyu, který nic moc neříká a vypadá celkem zamyšleně. Jen si v duchu povzdechne. Kdy promluví, tak se na něj podívá a poslouchá jeho slova. No první jeho slova po zopakování otázky jí nějak moc nepotěší.* „No abych řekla pravdu, tak taky celkem dost přemýšlím, co se mnou jednou bude, jestli budu dále shinobi nebo se stane něco, že nebudu už moct být shinobi,“ *poví mu Kamiko a pak se na nějakou chvíli odmlčí.* „Abych řekla pravdu, tak mě celkem baví číst nějaké zajímavé knihy, ale ne, že bych v nich zase seděla pořád. Pak bych jednou chtěla cestovat a asi se najdou i další věci, ale teď si asi nevzpomenu,“ *odpoví mu.*

*Poslouchá si jeho slova a pak se na nějakou chvíli odmlčí.* „Abych řekla pravdu, tak nikdy nevíš, co se může stát,“ *poví mu Kamiko a pak se na nějakou chvíli odmlčí, protože neví, co dalšího by mu k tomu měla říct. Poté poslouchá jeho slova a jen se trochu pousměje.* „Abych řekla pravdu, tak to vidím stejně, aha, mno třeba jednou najdeš nějaké věci, co budeš rád číst nebo si najdeš něco jiného,“ *poví mu Kamiko a pak se na nějakou chvíli odmlčí, protože já opravdu nenapadlo, co by mu k tomu ještě měla říct.* „Hih, co ty víš, třeba se spolu na nějakou misi vydáme vzhledem k tomu, jak je na tom Kumogakure teď, jeden nikdy neví,“ *poví mu Kamiko a pak se na nějakou chvíli odmlčí, kdyby se jí chtěl Kazuya na něco zeptat.*

*Nad jeho slovy jen souhlasně kývne hlavou.* „Jo chce to čas no,“ *poví mu Kamiko a pak se na nějakou chvíli odmlčí, protože nevěděla, co dalšího by mu k tomu řekla.* „No to je pravda, že těch knížek jsme četli celkem dost,“ *poví mu Kamiko a na nějakou chvíli se odmlčí. Poté si vyslechne jeho další slova a přemýšlí, co by mu na to řekla.* „Abych řekla pravdu, tak mi to je asi celkem jedno, kde bych se chtěla podívat. Třeba další kontinent, by mohl být fajn,“ *poví mu Kamiko a pak se na nějakou chvíli odmlčí.* „A ty by jsi chtěl jednou cestovat kam,“ *zeptá se ho trochu zvědavě, protože jí to zajímalo, kde by se chtěl jednou podívat.*

*Kamiko je celkem zvědavá co jí odpoví. Následně poslouchá jeho slova. Když pak domluví, tak se jen trochu pousměje.* „Jo, v Suně je prý jen písek a nejspíše tam bude i velké horko, ale i tak bych se tam třeba jednou chtěla podívat, jak to tam vypadá. Taky bych chtěla navštívit velké vesnice a podívat se, jak to tak vypadá, ale třeba i do některých menších zemí bych se ráda podívala, přece jen všude to bude jiné, že,“ *poví mu Kamiko a mile se na něj pousměje. Nad jeho dalšími slovy se jen trochu pousměje a nic moc k tomu neřekne.* „Mno kdo ví, kde se jednou podíváme,“ *poví mu, protože ani jeden z nich nevěděl, kde se jejich cesty po chuuninských zkouškách pak vydají. Při jeho dalších slovech se zamyslí, protože nějak moc nevěděla, co by mu na to měla odpovědět.* 'Hmm, zrovna takovou otázku jsem teda nečekala, nikdy jsem nad něčím takovým nepřemýšlela, takže nevím, co bych mu měla říct,' *pomylsí si v duchu Kamiko, protože to byla pravda, nikdy jí něco takového nenapadlo a ani se o tom nějak moc nezajímala.* „Mno abych řekla pravdu, tak nevím, nikdy jsem nic moc takového neřešila a ty,“ *zeptá se ho trochu zvědavě, aby se přesunula pozornost na něj, protože o něčem takovém nechtěla nějak moc mluvit, prostě to nebylo téma, ve kterém by se nějak moc vyznala a prostě se o to nezajímala. Následně si trochu prohlédne místo, na kterém se zrodna nacházeli, celkem se jí to tam i líbilo.*

*Kamiko se jen posuměje a nějakou chvíli je potichu, protože nějak moc nevěděla, co dalšího by měla říct Kazuyovi, takže poslouchá jeho slova a přemýšlí, co mu na to opdovědět. Když jí po chvíli něco napadne, tak se na něj podívá.* „Hmm, asi je to možné, kdo ví co je nad námi,“ *poví mu Kamiko, protože nic moc jiného jí nenapadlo. Při jeho další otázce se musí zamyslet o něco více.* „No abych řekla pravdu, tak nevím, ono lidi prostě věří a tak navštěvují takové místa, protože mají strach, že kdyby je neuctívali, tak by se jim mohlo něco stát nebo tak,“ *poví mu Kamiko a pak pokračuje.* „Jako nevím, ono je to prostě taková tradice, která se prostě dodržuje,“ *dodá ještě.* „Co ty víš, třeba se ti to splní, nikdo neví co jednou bude,“ *dodá.* 'Hmm, já nějak moc v boha nevěřím, protože kdyby byl, tak bych nevypadala tak jako vypadám,' *pomyslí si v duchu Kamiko, protože jí to prostě štvalo, že není taková jako ostatní, že je prostě jiná, kdo ví, třeba to jednou bude výhoda, ale teď to pro ní bylo něco, co by raději nikdy neměla a byla by jako všchni ostatní a nemusela něco takového vůbec řešit.*