Náměstí

Ragyo: *Ragy po dlouhem a umornem boji s nemoci, ktere ji nyni indisponovalo na hodne dlouho, konecne pobrala par sil a vydala se pro dalsi zadani Mise. Nyni dostala Misi, na kterou si mela nekoho zvolit, aby ji pomohl a sel s ni. Ragyo z toho byla docela zoufala, protize nemela tuseni, co se stalo s jeji kamaradkou, sama byla vycerpana a ze vseho unavena. Natoz jeste aby premyslela nad tim, kde najde Yakeno. Povzdychla si a zakempila to v Ichiraku Ramen kramku. Vedle ni se valel svitek a Ragy do sebe cpala treti ramen.* Se picnu, nikdy tu zkousku neudelam, pokud to pujde takto...

Vyzerá to tak, že je ešte kopa ľudí stále chorých, čo? *Povedala Yakeno svojej kamarátke usmievavo, keď prešla popod závesy legendárneho Ichiraku rámenu. Dnes sa rozhodla sa tam ísť znovu pozrieť po tom, čo tam pred niekoľkými rokmi utratila nehoráznu sumu peňazí. Chcela zistiť, či ešte stále chutí tak dobre, ako vtedy. Zrovna bola v strede tréningu Hachimonu, takže uvážila, že jej zase až tak nezaškodí zobrať si day-off a proste sa vyliečiť a zregenerovať.* Máme sa dobre? *Pokračovala Yakeno na Ragyo, ktorá tam sedela a smutne jedla misku rámenu za miskou.* Už si zjdela tri, takýmto spôsobom priberieš toľko, že budeš na chuuninských tučná. *Karhala Yakeno svoju kamarátku, ktorej životný štýl sa vôbec Yakeno nepáčil.*

Ragyo: *Otráveně se ohlédla za hlasem a pak se usmála.* No jo...celá naše rodina, i já...ale ty jsi koukám v pořádku. Pojď si dát taky....dneska oslavuju. První den po několika měsících, kdy jsem opět schopná pohybu. *Odložila příbor a zaplatila útratu.* Bohužel, nevím, zda se na chuuninské dostanu....nemoc, hodně práce doma a nula času se věnovat své shinobi kariéře. Se podívej.....mise pro dva, pro studenta akademie pomalu, a já jí nemohu plnit, protože jsem prostě vyčerpaná a nikdo- Nechceš mi pomoct s misí? Když už jsme u toho. *Zvedla se a usmála. Hodně vyrostla, vlasy měla dlouhé a rovné, oči stále zlatavé, objala svou kamarádku a pak sebrala svitek.* Co ty na to?

A ty si myslíš, že Veľká Yakeno bude nejakou slabou chorobou zdolaná? To si ešte nevidela, čoho som schopná. *Samoľubo sa so zatvorenými očami zatvárila. Vzrastovo síce veľká nebola, no bola skutočne schopná oproti kope jej rovesníkom. Bola oveľa rýchlejšia, silnejšia, mala lepšiu kondičku, čo bolo ešte viac poznať teraz, keď kopa ľudí bolo nakazených nejakou zvláštnou chorobou.* Misia hovoríš.. *Yakeno si v kľude vypočula slová svojej kamarátky. Potom sa veľmi rýchlo rozhodla.* Rozhodne ti s ňou pomôžem. Potrebujem sa odreagovať. Posledné týždne som nerobila nič iné, iba od rána až do neskorých hodín alebo do odpadnutia trénovala. *Po tom, čo prijala Ragyoine objatie sa pozrela ustarane na svoje ruky, ktoré mala obalené v obväzoch, pretože mala hánky zapálené od všetkého toho udierania do kôry.* Robila som toho skutočne dosť, ale som si istá, že sa mi to neskutočne v budúcnosti vyplatí. *Silou mocou nechcela hovoriť o hachimone, pretože pred sebou mala svoju možnú budúcu protivníčku a nechce stratiť tú jednu výhodu, ktorú nad ňou má.* Môžme vyraziť? *Spýta sa nedočkavo Yakeno, pretože pred sebou má svoju druhú misiu v živote vôbec (1. je rozpísaná).*

Ragyo: Hmm... Tady nekdo mel asi stesti. Kez bych mohla trenovat tak, jako ty. *vzala do rukou jeji obvazane ruce a chvilku na ne koukala.* Jsi dric, zaslouzila bys konecne postoupit o hodnost vyse. *pak ji pustila a pousmala se.* Dobra.... V teto misi jde o tohle. *roztahla svitek. A zacala cist.* Pred par dny utekla jiste bohate pani kocka. Dve kocky.... Jedna tlusta, druha hubena a bez srsti. Ta tlusta je cela bila. Nicmene je mame chytit a vratit majitelce driv, nez chcipnou na hlad. *srolovala svitek* no takze.... Snad to nebude tak tezky jak se zda. Tlusta by nemusela bejt moc rychla a ta bez srsti se da snadno identifikovat.

No, môžeš tomu povedať aj tak. "Ja si to ale neymslím." *Choroba, ktorá robila Ragyo zo života peklo zasiahla aj Yakeniných rodičov. Nebolo to úplne až také šťastie, pretože viacerí ľudia sú chorobe imúnny, no mala šťastie z pohľadu rodiny.* To si myslím aj ja, ale vieč ako to je: nie si chuunin bez chuuninských. *Povzdychne si.* Kiežby sa nemuseli konať. Proste by sa skúšalo v dedinách a bol by pokoj. Ale zase, viem, prečo sa robia. Nechceme ďalšiu vojnu a bla bla.. *Ako jej monológ pokračoval, začínala byť viac a viac frustrovaná. Radšej sa utla pred tým, než by toho bolo moc.* Ach, ako rada by som žila mimo dediny. *To ale úplná možnosť nebola. Narodíš sa v dedine, zomrieš s ňou spjatý. Nevie síce o ľuďoch, čo prišli o domov a už pod dedinu nepatria. Teda, nepočítaje Yugu a tých pár ľudí z Ketchu. Tie sú už ale minulosť a tak je zbytočné nad nimi uvažovať.* To chytíme ľavou zadnou. S mojím telom a tvojou hlavou to bude za pár hodín hotovo. *Nádejne uvažovala nad budúcnosťou tejto misie. Potom sa však vrátila do reality.* Vieme ale kde posledne tieto mačky boli? *Spýtala sa, teraz už trochu napjato.*

Ragyo: *Lehce s pousmála.* Jistě...chuuninská zkouška, nakonec je to další možnost vycestovat z vesnice a podívat se do světa. *Pokrčila rameny a pak jen poslouchala, ne že by Yakeno ignorovala, jen neměla co by jí na to řekla, tak se tedy raději rovnou přesunula k té misi. Rozvinula svitek a nadechla se.* ,,Kočky byly naposledy spatřené před parkem, ten je však rozsáhlý a plný možných nebezpečí pro tak malé zvíře. Prozkoumej park, zjisti, zda se v něm kočky stále nachází, následně se porozhlédni po okolí. Pokud kočky chytíš, budeš náležitě odměněn. Kočky je třeba nalézt jak živé, tak jejich případné mrtvoly. Kočky byly naposledy viděny ve středu." No a dneska je čtvrtek....takže pravděpodobnost, že tam stále jsou, je tak padesát na padesát. Podle mého tam ta tlustá furt bude. Tady je fotka. Ta bez srsti vypadá jako krysa a ta tlustá jako parní válec. Divím se, že dokázala utéct od domu tak daleko. *Smotala svitek a rozešla se směrem k parku.* Tak jdeme.... Nikam ale nepoběžím.

No dokým niekto znovu nevystavá Yugakure, môj domov, tak sa nebudem nikde cítiť skutočne dobre. *Povedala Yakeno. Aj za tých veľa rokov, čo žila v Konohe sa ju neopovažuje nazvať domovom. To síce neznamená, že sa jej to tu nepáči, ale Yuga bola napred svojmu času úplne vo všetko. Či to bola architektúra, učebný systém, pracovné miesta.. Bolo toho jednoducho veľa. Yakeno Yugu milovala a bude si do smrti myslieť, že čokoľvek odtiaľ je lepšie, ako kdekoľvek na svete, dokonca aj ľudia.* Aj tuční ľudia dokážu utekať rýchlo, so si zase nemysli. Ale aspoň máme nejaké vodítko. Dobre, vyrážame teda. *Povedala Yakeno a vydala sa rýchlo za svojou kamarátkou.* To ani nemusíš, to zvládnem ja. *Povedala ešte Yakeno svojej kamarátke povýšeneckým ale veselým hlasom.*

Ragyo: *Usmala se.* No, o tom dost pochybuju a i kdyby to nekdo postavil, uz by to nebyl domov, ktery jsi znala. *povedela Yakeno a pak se uz uplne soustredila na misi. Pomalicku se blizily k parku. Ragyo sla rychlejsi chuzi, jelikoz ji cele telo bolelo, nemelo pro ni smysl se nekam hnat. Vyhoda toho, ze Yakeno stejny osud nepostihl a tak alespon jedna z nich byla schopna tu kocku nahanet do pasti.* musime ji najit a vytvorit past, ja ji tedy kdyztak chytim ale potrebuju abys byla dost rychla a ustvala ji. *utahla si culik, rozhledla se u brany parku.* Zda se, ze jsme na ne narazily drive, nez bylo predpokladane. Tam! *ukazala na tlustou kocku, ktera se prave prevalila pres plot a s dunenim dopadla na zem. Ragyo slozila pecete a vyslala proti ni svuj stin po zemi, ale kocka, i kdyz tlusta, byla rychlejsi a Ragy musela svuj stin rychle stahnout, protoze to ani nemelo smysl ji s nim honit. V mezistromovi zahledla i druhou kocku, jak ceka na speka a spolecne utikaji dal do lesu.*

To máš asi pravdu.. *Odpovedala Yakeno svojej kamarátke trochu posmutnene na múdrosť, ktorú jej vložila do hlavy. Ragyo mala pravdu, Yuga už nie je a nikdy znovu nebude. Pre Yakeno toto znamenalo, že už sa nikde nebude cítiť skutočne doma. Bude sa jej to ťažko dostávať z hlavy, ak sa to vôbec bude dať odstrániť. Tento fakt jej trochu pokazil život, pretože si z nejakého zvláštneho dôvodu myslela, že sa ako dospelá vráti do novej Yugy a bude tam, doma, žiť. Ragyo však v prítomnosti pokračovala a tak sa Yakeno vydala za ňou. Bola síce pravda, že na tom bola z telesnej stránky Yakeno lepšie, no stále nebola úplne tip top. Jej tréning na nej zanechal celkom silné šrámy, ktoré jej sťažovali denno denný život. Mala skoro všetky svalové spojenia spretrhané, takže nemohla používať celú svoju silu. Jej status jinchuurikiho jej s týmto trochu pomáhal, no regenerácia nebola dostatočne rýchla na to, aby do pár hodín vyliečila svalové tkanivo tak spretrhané. Trvalo to až okolo dňa, a od včerajška sa jej ešte končatiny nezotavili. Stále však bola pravda, že na tom bola lepšie ako Ragyo. Mačku si po slovách a ukázaní svojej kamarátky všimla a dala sa do 'bojového režimu'.* "Mám ju!" *Povedala si v mysli a v plnej rýchlosti sa po malom tlsťochovi rozbehla so snahou ho chytiť do svojich natiahnutých rúk. Vedľa seba si stihla všimnúť naťahujúceho sa tieňu, no nedávala mu moc pozornosti. Yakeno ani technika Ragyo neboli dosť rýchle a mačka sa stíhla postaviť a utiecť im.* Pomalá! *Vynadala si Yakeno, sledujúc behajúcu guličku tuku a srsti utekajúcu do lesa, kde si tiež všimla druhý cieľ.* Rýchla.. *Opísala mačku ešte pred tým, než vstúpila do lesíka.* Musíme ju unaviť. Inú možnosť nevidím. Mačky sú hbité, takže roh tiež nebude musieť fungovať. *Konštatovala Yakeno situáciu a hneď vyslovila svoj, iste perfektný, názor na stratégiu pri tomto love.* Ako to vidíš ty? *Spýtala sa Yakeno svojej kamarátky, ktorá ešte neprišla úplne ku nej.*

Ragyo: *Povzdychla si, kdyz ani Yakeno nechytila kocku. Klidnym behem se k ni dostala a pokrcila ramena.* Jsou rychlejsi, nez jsem cekala. *pousmala se. Dost ji ta tlusta kocka prekvapila.* No, nakonec nam asi nezbude nic jineho, nez je tady nahanet po meste. Zkusim do toho dat vsechno, snad me to nebude stat plice. *zamrucela posledni vetu a rozebehla se smerem, kterym bezely kocky. Nemusela se po Yakeno ani ohlizet, bylo ji jasne, ze je jeji karadka rychlejsi a ze ji predbehne behem minutky. Nasledovala kocky, ktere nebyly moc daleko z dohledu, ale byly nedosazitelne. Ragyo potrebovala byt v klidu, aby je mohla chytat stinem, takze si musela udelat nejaky naskok, nebo jr dostat do pasti.*

Rýchla možno je, ale pohyb toľkej hmoty vyžaduje hrozne veľa energie. Takýmto tempom sa rýchlo unaví, takže nebude problém. Viac sa bojím toho naháča. Bude sa asi chytať oveľa ťažšie, keďže nemá žiadnu srsť a je vychrtlá. *Ragyo sa potom rozbehla k lesu, čo Yakeno celkom prekvapilo. Bol to síce jej výber, no takto by o pár dní prišla o kamarátku. Rozhodla sa teda konať. Prebehla tú celkom krátku vzdialenosť, ktorú sa Ragyo podarilo utvoriť, zastavila ju a zobrala ju do náruče.* Viem, vyzerá to divne. Radšej ale bude niesť celú váhu teba ako nechať ťa ubližovať si. *Povedala svojej kamarátke, ktorá jej teraz ležala na rukách. Yakeno ju držala ako princ princeznú, ktorú práve zachránil, no bol to najlepší spôsob, ako niekoho niesť. Yakeno si uvedomovala výzor situácie len málo, lebo nikdy sa o kultúru a podobné veci nezaujímala. Vedela však, že väčšinou by mal ženu držať chlap a teraz to bola inak.* Budeš mi ukazovať smer, ktorým mám ísť. Drž sa ma! *Povedala Yakeno svojej kamarátke a rozbehla sa za mačkami. Teraz boli prakticky jedno telo s mozgom Ragyo a telom Yakeno. Skoro perfektný ninja.*

Ragyo: *Yakeno jí prudce zastavila, chytila do náruče a rozeběhla se dále za kočkou. Ragy neměla moc času reagovat, spíše vyplašeně chytila kamarádku kolem krku.* D-dobře. *Zamumlala s růžovýma tvářema a ukázala směrem, kterým běžela kočka.* Doprava, rovně, doprava, doleva, pozor na ten keř! Oběhni tenhle kus obloukem, jsou tam velké balvany, ta kočka než je přeleze, tak budeme na stejné úrovni jako ona. *Navigovala lesem. Park byl sice už daleko za nima, ale les obklopující vesnici a částečně zasahující i do jejího prostoru, stále neřídl.* Už jí vidíš? *Ukázala na tlustou kočku nedaleko nich.*

*Yakeno poslušne počúvala každý rozkaz celú cestu. Raz to bola zatáčka, druhý krát to bolo uhnutie kríku, inokedy zase zohnutie pred vetvou.. Yakeno ani nevedela, ako dobre sa cvičí s bonusovou váhou, teda až do teraz. Beh si veľmi užila a keď dorazili ku mačkám, bola šťastná, že nijako nezareagovali.* Áno, vidím. *Odpovedala a už uvažovala, akým spôsobom by sa im mohlo podariť chytiť ju. Pokračovala vo svojom behu popri ktorom sa spýtala.* Máš ju nejako chytiť? *Mačka pokračovala v behu a Yakeno za ňou, stále sa vyhýbajúc kroviam a rôznym vetvám, ktoré vychádzali zo stromov o ktoré by sa mohla zachytiť, alebo boli dostatočne nízke, aby si o ne mohla trafiť hlavu.*

Ragyo: Výborně! *Pochválila svou kamarádku, když byly úspěšně v závěsu kočky.* Hmmm.... *Zapřemýšlela, měla plné ruce práce s držením se Yakeno, navigováním a sledováním kočky, vůbec nad tímto nepřemýšlela, ale napadlo jí něco vcelku snadného.* Zrychli ještě trochu, pokud můžeš, potřebuju stáhnout vzdálenost ještě o kousíček. *Poprosila kamarádku, za tohle jí musela pozvat na něco dobrého, vždyt se celou dobu nesla... Jakmile se však Yakeno pokusila přiblížit, Ragy spoléhala na to, že to zkusí, natáhla ruku před sebe a její paže se v cuku letu začala prodlužovat, až byla schopná chytit tlustou kočku a omotat jí paží, nakonec dlaní chytit její kůži na krku. Takhle obmotanou kočku, jakoby jí škrtil had, k sobě přitáhla opětovným smrštěním paže.* Super, jednu máme! *Zaradovala se Ragyo, ale bylo to dalších 10kilo váhy na bedrech Yakeno.*

*Pochvalu od kamarátky počula a trochu sa začervenala. Komplimenty dostávala, kade chodila, ale stále si na ne nevie zvyknúť.* Zrýchliť? *Uchechtla sa.* Za čo ma máš? Školáčika? *'Pokiaľ môžeš' do Yakeno vrátilo energie, koľko si väčšina ľudí nemyslí, že má počas dobrého dňa. Tempo behu sa jej zdanlivo zrýchlilo dvakrát. Keď sa Ragyo jednou rukou pustila Yakeninho krku, chytila ju silnejšie. Drncanie z behu mohlo veľmi jednoducho spôsobiť, že sa Ragyo proste vyšmykne z rúk Yakeno a spadne. Udrela by si hlavu a už by sa na chuuninské nemohla dostaviť. Natiahnutie ruky Yakeno celkom zaujalo. Už o tej technike počula, ale nikdy nevedela vymyslieť, na čo jej bude, tak sa ju ani nenervovala naučiť. Teraz, keď videla využitie tej techniky, rozmýšľala o zmene názoru. Ragyoina ruka sa ladne ovinula okolo mačky a zodvihla ju zo zeme bez toho, aby sa mačka potkla. Yakeno si skoro trafila hlavu o konár sledovaním činu svojej kamarátky. Už keď Ragyo zodvihla mačku cítila, že ju mačka v predu prevažuje. Bolo to však lepšie, keď ju pritiahla naspäť. Mačke sa to síce moc nepáčilo, ale držaná za krk toho moc urobiť nemohla.* Tak ako? Mám ešte pokračovať s nádejou, že nájdeme aj tú druhú, alebo si dáme nejakú pauzu? *Spýtala sa svojej kamarátky ešte počas behu. Potom ešte dodala.* Už začínaš byť ťažká.

Ragyo: Mám tě! Super, výborně Yakeno-chan! *Zasmála se a pak si sama všimla, že Yakeno už asi mohla mít trochu dost.* Můžeme jít vrátit toho špeka a pak jít najít tu druhou potvoru, co ty na to? Já myslím, že je to docela dobrý nápad, odpočineme si trochu mezitím. *Poklepala Yakeno na záda, pevně držíc špeka. Pokud Yakeno zastavila, lehce se jí pustila a stoupla i na nohy. Rozešla se směrem, kde bydlela paní, které kočky patřily. Měla adresu v paměti, neměl by to být velký problém.*

Veľmi dobrý nápad.. *Uľavene si vydýchla.* Už ťa asi zložím, nie si moc ťažká, ale chcem si aj oddýchnuť. *Povedala a ako predpoveďou zložila Ragyo zo svojej náruče na svoje nohy.* Zoberiem tú mačku? Predsa je dosť ťažká.. *Ponúkla sa Yakeno, pretože jej bonusová váha, ktorú Ragyo nabrala, celkom prekvapila. Mačku prípadne zoberie a vyberie sa, s mačkou aj bez nej, po boku svojej kamarátky kamsi do stredu mesta.* Už tam budeme? *Spýtala sa Yakeno niekde po ceste v strede mesta.*

Ragyo: Ah jo... Klidne ji vezmi, dost mi to ulehcis. *zasmala se a vice nez ochotne dala kocku do rukou Yakeno. Pak si to stradovala do mesta spolu s nimi.* Neboj Yakeno-chan, dve odbocky a jsme tam. *usmala se a jak rekla, se i stalo. Dve odbocky a staly u dveri vetsiho domu, kde zazvonila na zvonek a za chvilku se vynorila starsi obtloustla pani.* Tady mate jednu kocku, druhou vratime, az ji chytime. *usmala se Ragyo a ukazala na kocku, kterou drzela Yakeno.* /Ah dekuji vam devcata, ale myslim, ze to nebude uz treba. Bambulka, ta druha kocicka, se vratila sama pred par minutami. *usmala se pani a ukazala za sebe do domu, kde lezela na rohozce bezchlupa kocka. Ragyo nahodila lehce podrazdeny usmev.* Tak to je dobre, ze jsme sli nejprve sem. No... Mohla byste nam to tady podepsat? *pani podepsala svitek, se zadanim mise. Podekovala a vzala kocku, zavrela dvere. Ragyo si oddychla a oprela se celem o Yakeno.* Nesnasim kocky. Nechces jit nekam na jidlo, pozvu te.

*Mačku teda zobrala odpis pokračuje. Ohľadom ich blízkosti k svojmu cieľu sa jej uľavilo. Keď sa dostali ku svojmu cieľu, Yakeno očila na extravagantnosť tohto domu. Aspoň teda na veľkosť, pretože to sa jediné dalo rovnať ich rodinnému sídlu. Jej vlastné bydlisko bolo veľké, ale tento dom sa skoro rovnal jej. Na chvíľu zastala, aby si ho poriadne prehliadla, no ako pred sebou videla pokračujúcu Ragyo, dobehla ju. Ku domu sa stihla dostať akurát, keď Ragyo zaklopala. Onedlho im dvere otvorila žena, veľmi podobná mačke, ktorá jej patrila.* Dobrý.. *Pozdravila sa Yakeno s nevôľou takej oblude.* "Je skutočne také ťažké sa raz za čas vydať zabehnúť si?" *Yakeno toto nešlo do hlavy. vedela pochopiť, že nie každý bude tak aktívny ako ona, ale toto jej šlo totálne ponad hlavu ako nejaký príliš múdry vtip. Na slová Ragyo mačku poriadne uchopila a vystrela ruky k majiteľke.* "Musia vždy bezdetné tučné ženy vlastniť toľko mačiek?" *Bezdetnosť z nej bola priamo cítiť, preto si pomyslela svoju otázku.* Už sa vrátila? Super! *Toto Yakeno nadchlo, lebo už by sa nemusela namáhať pre niekoho takéhoto. Dúfala len aby niektorý z budúcich Hokagov nebude takýto, lebo to by odišla z dediny a stala sa Nukeninom. Chvíľu len sledovala, ako žena podpisuje svitok poďakuje a zavrie dvere.* Neznášaš? Ja by som zrovna jednu chcela. *Odpovedala svojej kamarátke a potom si vypočula jej pozvánku na jedlo.* Ak niečo vymyslíš.. Iste pôjdem. *Vyslovila svoj názor Yakeno, ktorá položila svoju ruku na hlavu Ragyo a začala ju hladkať po hlave. Po zvyšok dňa nasledovala svoju kamarátku, kamkoľvek sa vydali najesť.*

---

Ryuu *Poznal Maiy, ale stále nepoznal město a tak se vydal prozkoumat cesty Konohy, vážně...pro něj hotel asi nebylo nic víc, než postel a sprcha, protože tam moc času nestrávil a ani trávit nehodlal. Vykračoval si to po vesnici, bílý šátek kolem krku, skrýval žábry, černé oblečení a na rameni se mu leskla čelenka kirigakure. Vlasy měl do culíku. Přemýšlel, zda si zastřihnout konečky, ale vždy si vzpomněl na Akiru "nezabila jsem tě jen díky barvě vlasů." Hned si to rozmyslel. Procházel se nyní po náměstí Konohagakure, zastavil se skoro ve středu a díval se na hlavy Hokagů...resp. obří hlavu jedné Hokage.* Bože....to je tak narcistický. *Zamručel.*

*Kai si to vykračoval cestou po Konoze, jelikož ji chtěl poznat a udělat si o ní vlastní obrázek. Čelenku vesnice měl přivázanou na stehnu, na hodně nezvyklém místě. Měl na sobě klasické černé oblečení. Sem tam se občas zastavil u obchodu, kde si prohlížel nějaké ty zbraně nebo něco, co by mohl donést sestře jako suvenýr. Být na návštěvě v cizí vesnici bylo pro něj něco, co si přál vždy zažít. Sice sám věděl, že později bude moci cestovat do ostatních vesnic lehce, ale takhle malému se to vyplatilo.* 'Konoha není tak špatná, alespoň tu není takové horko jako u nás.' *pomyslel si a po chvíli stanul na náměstí a tak se podíval na skálu, kde byla vytesaná nějaká hlava. Kai si ji pořádně prohlédl, aby si ji zapamatoval. Po chvíli koukání se chtěl rozejít si sednout na jednu z laviček, ale všiml si dalšího hocha, který koukal stejně jako on na ty tváře. Přišel blíže a zastavil se za ním.* Z té tváře nejde poznat, jak je silná co? *zeptal se mladíka a udělal ještě jeden krok, čímž se ocitl vpravo za ním.*

Ryuu *Se škubnutím se otočil a podíval na chlapce u něj. Sjel ho pohledem a viděl čelenku Sunagakure. Pokrčil rameny.* Z její tváře je vidět, že je to žena....a tím to hasne, ale i tak si myslím, že by jí Mizukage sejmul raz dva. *Pousmál se.* A nebo mám předsudky vůči ženám a považuju je za slabší, než jsou muži. *Zasmál se, rozhodně si to nemyslel, uznával sílu žen možná ještě více, než mužů, ale byla to zajímavá představa, souboj Kagů, na Mizukageho vsázel jen kvůli jeho krutosti.* Jsem Ryuu a ty?

*Hoch si vyslechl jeho slova a jen se nad nimi pousmál.* Máš pravdu, vypadá jako žena, ale možná to je jen chlap, co vypadá jako žena. Nikdy nevíš. A jestli si myslíš, že ženy jsou slabší, tak to tě mohu vyvést z omylu. Znám v naší vesnici jednu dívku stejně starou jak já, ale slabá určitě není. *řekne jen a dál si prohlíží onu sochu.* 'Toho chlapce neznám. A ani sem ho neviděl před dvěmi lety na chuuninských. Takže bude mladší jak já. A jelikož je z Kirigakure, určitě je tu na zkouškách.' *pomyslí si a podívá se na chlapce.* Já sem Kai. Těší mě. *opětuje pozdrav. Rozhlédne se kolem a najde jednu volnou lavičku.* Předpokládám, že si tu taky na chuuninských zkouškách, že? Stejně jako já. *zeptá se.*

Ryuu *Zamručel.* Takových znám spoustu, ale nikdy nevíš....tváří se drsně a pak si zlomí nehet. *Pokrčil rameny a zamyslel se.* Kai? Nebyls ty na minulých zkouškách? To jméno i tvůj obličej jsou mi povědomé, sledoval jsem zkoušky z tribun. Co tady děláš? Tos neprošel nebo co? *Zatvářil se trochu nechápavě.* Jinak ano....já jsem tu kvůli zkouškám, brzo by měl být ten první test, jsem zvědavý, jaké otázky tam budou. *Promnul si krk a rozešel se k blízké lavičce, nepotřeboval celej den stát jako morovej sloup na náměstí.*

*Chlapec se zarazil, když ho onen mladík poznal.* Máš pravdu, byl sem na minulých a bohužel sem neuspěl během poslední zkoušky. Protivník byl silnější a já se tam moc nepředvedl. *odpověděl a zatnul dlaň v pěst.* Ale tentokrát ukážu všem kage moje umění. Všichni poznají sílu Sunagakure. *řekl odvážně a jde se posadit společně s Ryuuem. Začne přemýšlet nad prvním testem, který ho brzy čeká.* Jo, taky mě zajímá, jaké tam budou otázky. Bohužel co sem slyšel, tak jsou každý rok jiné, takže se nemohu připravit ani na první test. Ale v druhém testu, který je skoro každý rok stejný vím co mě čeká. *řekne, zatímco se dívá do země. Ani jednou nezvedl hlavu a nepodíval se jinam.*

Ryuu *Zasmál se.* Jojo, síla Sunagakure, každý zvolává sílu vesnice, ale co ta tvoje? Copak tvoje ruce ovládá katekage, nebo tvoje svaly jsouo svaly všech ve vesnici? Podívej! *Vyhrnul si tričko, ani nemusel zatínat a břicho měl jako kámen, jeden sval vedle druhého.* Tohle je moje vlastní, tyhle ruce jsou moje vlastní a to, co umím, je moje síla, Kirigakure mi může vylízat prdel, protože mi reálně krom čelenky a misí nedala nic! Tobě snad Sunagakure dala něco víc, že svou sílu dáváš vesnici? *Ušklíbl se.* Pokud tohle neděláš pro sebe, ale děláš to pro Sunagakure a zvoláváš sílu vesnice a ne svou vlastní, pak se ani nedivím, že jsi neuspěl. Nejde o to, aby ses předvedl, abys předvedl sílu vesnice, ale o to, abys bojoval srdcem! *Praštil se do hrudníku a podíval se na hlavu Hokage.* Ona bude rozhodovat o tom, zda postoupíš...přemýšlej, koho radši nechá projít? Někoho, kdo sám sobě pořádně nevěří? Nebo někoho, kdo i přes to, že není nejsilnější, dokáže bojovat srdcem a je ochotný pro úspěch udělat všechno, i kdyby měl zemřít? To oni potřebují, ne trdla, co jim olizujou boty, ale blbečky, co pro ně obětují život.

*Kai se si vyslechl kluka a jen se na něj díval.* Jestli mi něco dala? Jo dala mi dovmov, bezpečí a díky akademii sem se stal geninem. Možná ne všichni si toho jsou vědomi, ale vesnice nám dává mnohem víc, než jsme si schopni přiznat.* řekne a dá ruce na prsa. Nakonec si vyslechl celý jeho projev, než aby ho přerušoval.* 'V něčem má pravdu, ale v něčem se zase mýlí.' *Pomyslel si a ušklíbl se.* Moje ruce neovládá náš Kazekage, ale sem ochotný pro něj zemřít. A moje svaly jsou svaly jen moje. Nikoho jiného. *vzhlédne k jediné tváři vytesané ve skále.* Máš pravdu, to ona rozhoduje. A nemyslím si, že my dva pochopíme, jak ona přemýšlí. Je to čistě na ní a možná si vyslechne i názor ostatních kage. Každopádně nikomu neolizuji boty a nejsem ani vlez do prdelka. Ale věř, že mám větší odhodlání zemřít pro dobro vesnice, než kdokoliv jiný z naší vesnice. *natáhne ruku k Hokageho tváři, dlaní vzhůru.* Letos překonám všechny, co jsou na zkoušce. *poví a když dopoví poslední slovo, zatne dlaň v pěst. Otočí se k Ryuuovi.* Bude zábava s tebou bojovat v posledním kole. Uvidíme, kdo se stane Chunninem. *řekne a natáhne k němu pěst.*

Ryuu *Pousmál se, Kai vypadal odhodlaně, což byl i Ryuu. Jen se jemně usmíval, zdálo se, že sunagakure své geniny měla radši, než Kirigakure ty své.....vlastně, viděl Ryuu za celou dobu Mizukageho? Začal přemýšlet nad něčím úplně jiným najednou. Kai mezitím vedl proslov k hlavě Hokage a pak natáhl ruku k Ryuuovi. Ten se usmál.* Nakonec se uvdií, zda spolu vůbec budeme bojovat, ale schválně, zda mne překonáš u testů....alespoň tam se můžeme předhánět, protože ten píšeme všichni stejný. *Zasmál se, postavil z lavičky a oprášil si kalhoty.* Hele....moc jsme si nepokecali, ale nechci ztrácet čas a raději už půjdu, zkontrolovat kamarádku a trochu si zatrénovat před zkouškou. *Usmál se a natáhl ke Kaiovi pěst.* Rád jsem tě poznal a přeju hodně štěstí u zkoušky! *Otočil se na patě a vyrazil k hotelu, kde byli ubytovaní.*

*Kai se jen usmíval a nijak na slova Ryuua nereagoval. Jen na rozloučenou se přestal usmívat a pohlédl na něj.* Jasně, ty se taky měj a uvidíme se na zkoušce. Čau. *řekne a dál sleduje jak odchází. Kai se znova podívá na obličej Hokage, vytesaný do skály. Přeci jen tohle v Suně neměli. Chvíli tam tak stojí a dívá se. Po chvilce se však rozejde na místo, kde byl spolu s Kazekagem a ostatními ubytováni.*

Itami, dnes mají být na náměstí trhy, nechceš jít nakoupit čerstvé ovoce?*zeptala se chlapce u snídaně mamka stojící u plotny.* ,,Jasně že nechci," *pomyslel si otráveně. Nahlas by to však nikdy neřekl.* To tam nemůže jít ségra? *pokusil se jí přemluvit.* Vždyť víš, že celé dny tráví na misích nebo tréninkem, a když je výjimečně doma, tak spí nebo si čte, *odvětila mu a pousmála se na něho. Její úsměv zvládl modrovláska přemluvit v jakékoliv situaci a tentokrát tomu nebylo jinak. Zanedlouho byl na náměstí. Sám nečekal, že by tu mohla být taková kopa lidí a ještě větší kopa chutně vypadajícího jídla. Zbrkle začal navštěvovat jeden stánek za druhým, přičemž nakupoval a rovnou také ochutnával. U stánku s citrusovými plody se zrovna natahoval pro jeden hezky vypadající kousek, ležící na druhé straně pultu, aby ho následně podal prodavači, když v tom mu podklouzla noha a on začal padat přímo mezi desítky citrónů.

*Aya akorát vstávala když v tom k ní do pokoje přišla její mamka*No ne ty už si vzhůru *Řekla překvapeně mezi dveřmi a vešla dál. *No.. Jo už to tak bude*Vstala z postele a podívala se na mamku. *Něco potřebuješ nebo si mě zase šla vzbudit *Dala si ruce v bok a čekala co z mamky vypadne. *Nojo vlastně něco potřebuju. Dneska mají být na náměstí trhy takže bych potřebovala abys tam šla a koupila nějaký ovoce a zeleninu *Řekla její mamka co od Ayi potřebuje. *Heh nojo co s tebou mám dělat *Povzdechla si a když její mamka odešla z pokoje převlíkla se z pyžama do kraťasů a trička. V koupelně se trochu poupravila, vlasy si stáhla do culíku. Svojí ochranou čelenku co dala na pravou ruku. Vyšla z pokoje a seběhla do kuchyně kde jí mamka dala peníze na to ovoce a zeleninu. *Prosím tě, ale vybírej pěkný kousky jasný*Ještě jí poučila. *Hai hai*Přikyvovala hlavou a vyrazila z domu přímo na náměstí kde mají být trhy. Přiběhla tam a ty trhy byli opravdu velký. Velký stánky a jak to Aya procházela byl i pěkný výběr ze všeho. Aya se zastavila u stánku s citrusama a vybírala. V tom si všimla kluka jak se natahovat k jednomu kousku, ale podklouzla mu noha*"On tam snad do toho sletí" *Pomyslela si a složila jednu speciální ruční pečeť a kluka chytila do svýho stínu a tím se jeho pád zastavil. Aya udělala krok zpátky a ten kluk taky. *Tak to bylo těsný dávej větší pozor *Mrkla na něj a zrušila svojí techniku. *

*Měl zavřené oči a očekával bolestivý a hlasitý pád. Už si přikrýval obličej rukou, aby následná koupel v kyselině citrónové pálila na citlivých místech co možná nejméně. Jenže dopad stále nepřicházel, a tak pootevřel jedno oko, aby se koukl, co se to vlastně děje. K jeho překvapení byl stále v poloze, která nasvědčovala pádu, jenže místo toho začal sám od sebe couvat. Pomalu si uvědomoval, že své tělo neovládá, ale v tuhle chvíli mu to ani tolik nevadilo. Najednou si všiml, že se stín pod ním začíná rozpojovat a on dostává své svaly opět pod kontrolu.* Hýbající se stín? To může znamenat jen jediné. Nějaký člen z klanu Nara na mě musel použít svojí podivnou stínotechniku, *přemýšlel nad tím, co se právě stalo a zároveň sledoval, kdo by mohl být majitel onoho záhadného stínu. Všechno směřovalo k malé blondýnce zhruba v jeho věku. Když na modrovláska začala mluvit, tak bylo jasné, že to ona ho opravdu zachránila. * Ano to bylo. Děkuji za záchranu, *odpověděl Itami a po čele mu stekla kapka potu.* Nikdy jsem tě v akademii nepotkal, navíc máš už ochranou čelenku, takže musíš být přinejmenším Genin.
,,Pokud je z klanu Nara, tak musí bejt navíc i chytrá," *pomalu si dívku projížděl pohledem do hlavy až k patě a přemýšlel, co je zač.* Málem bych zapomněl, mé jméno je Itami, pořád ještě chodím na akademii. Jak se jmenuješ ty a máš už nějaký tým? Jo a kolik těch užasných triků se stínem umíš? *při té debatě a návalu otázek, směrováných k dívce, si rovnal košík a kontroloval, zda něco nevysypal.*  Koukám, že jsi také na nákupu. Copak ještě scháníš? *zazubil se na ní.*

Nemáš zač *S úsměvem na něj mrkla*Uhm no máš pravdu už nechodím na akademii a jsem genin a nejspíš se budu muset zúčastnit chuninské zkoušky *Vydechla Aya už se kolikrát mohla stát chuninem ale byla líná se jich zúčastnit. *No mamka mě do toho tlačí takže se tomu nejspíš letos nevyhnu *Podrbala se na zátylku. Když potom na ni Itami spustil další salvu otázek jen se překvapeně pousmála. *No jmenuju se Aya Katoru a v týmu nejsem. A co se týče mých triků se stínem tak to bude tajemstvím *Odpověděla mu na otázky až na tu poslední přece na sebe nemůže hned všechno prásknout. Itamiho vidí po prvý takže mu hned vše neřekne. *No ovoce už mám tak ještě nějakou zeleninu potřebuju *S úsměvem se na Itamiho podívala. *

*Docela se podivil, když mu dívka s lehkým odporem řekla, že se bude s velkou pravděpodobností účastnit chuninských zkoušek. Přinejmenším svým chováním dokonale ukazovala temperament, pro který byl klan Nara tak známý po celé vesnici. To blondýnce však neubíralo na jejím sympatickém úsměvu. Sám by se nejraději stal jouninem co nejrychleji by to bylo možné a naplnil tím vysoká očekávání, s kterými je spojovaný každý člen klanu Dokusei. Následně by si zbytek života užíval zasloužený klid a odpočinek mimo centrum  všeho dění. Odpovědi na otázku ohledně  "stínotechnik" se mu nedostalo a vlastně ani ohledně jiných technik, které dívka umí.* ,,Jediný způsob jak to zjistit je souboj," *uvažoval a moc dobře si uvědomoval, že by s ní nemohl v žádném ohledu držet krok. Zároveň to byla motivace zesílit o to víc, aby se jí časem měl možnost po bojové stránce aspoň přiblížit* ,,Mohl bych jít s tebou? Pokud ti to tedy nebude vadit. Také mi ještě chybí nakoupit nějaká zelenina," *zeptal se dívky a oplatil jí úsměv. V hlavě si sice nevybavoval, že by měl za úkol koupit nějakou zeleninu, ale jeden přebytečný ledový salátek ještě přeci nikoho nezabil. Při té konverzaci zároveň úplně zapomněl na ten zlatý citrónek, kvůli kterému se z něho málem stal postrach všech příležitostních (hobby) farmářů v Konoze.*

Hmm?Jasně klidně poď se mnou mě vadit nebude*Pokrčila Aya rameny. Itami se jí jevil jako fajn kluk a proti tomu, že půjde s ní pro zeleninu vůbec nic neměla. Bude to i změna po tom co se Aya většinou zašívá někde na kopci od ostatních.*Takže Itami ty si teda ještě na akademii jo*Řekla cestou když se rozešli od citrusů a Aya se rozhlížela kolem kde by byla nějaká pěkná zelenina.*Jak ti to tam jde. Mě o tam moc nebavilo často sem při hodinách spala*Zeptala se Itamiho cestou aby řeč nestála.*

*Rozešli se společně ke stánkům a začali si povídat od akademii.* No, já na tom nejsem o moc lépe. Většinou tam chodím jen z povinnosti, koukám z okna a sleduju, co se děje venku. Doufám, že brzy splním chuninské zkoušky, *odpověděl. Jejich přístup k akademii byl zřejmě velmi podobný.* Navíc mě nemá kvůli mé lenosti učitel moc v oblibě. *Konečně došli k obchůdkům a začali nakupovat různé druhy zeleniny. Itami především sledoval blondýnku a pomáhal jí s jejím nákupem, protože měl sám už téměř plný košík.* Kolik ti je vůbec let a máš nějaké koničky? *zeptal se jí, protože mu přišlo divné, že by dívka jen spala nebo odpočívala. Přeci i členové klanu Nara musí mít nějaké zájmy, které jim dělají radost. Postupem času se i dívce plnil košík, ale obchodů bylo stále všude plno.* Copak ještě potřebuješ? *zeptal se dívky s lehkým úsměvem, sám měl totiž už vše, co potřeboval koupené nebo si to aspoň myslel.*

No nejdřív musíš projít zkouškou na genina abys mohl to zkusit na chunina*Trošku si do něj rýpla,ale hned na to se zasmála, aby věděl, že to nemyslela nijak zle.*Heh tak nějak sem to taky měla na akademii*Pousmála se a volnou rukou se podrbala na zátylku, když jí Itami řekl jak to má v hodinách na akademii.*Hmm koníčky?Nejradši jdu někam kde je pěkný výhled na nebe kde si užívám jen tak okolí. Nebo když mám zápal tak i tréningy*Řekla Aya něco málo co považuje za svoje koníčky.Při tom se oběma plnily košíky potřebných věcí pro který šli na trhy.*No já mám asi všechno*Podívala se na všechno so u sebe měla a usmála se na Itamiho*Jak si na tom ty?*Oplatila mu otázku.*