Náměstí

Seš dobrá učitelka! Bez tebe by nám to trvalo o dost déle. Doufám že jednoho dne budeš učit nějaký tým budoucích talentů jako jsme teď my. A vlastně i ty. Budeš skvělá Sensei! *Adiane se zápalem v očích i hlase zasypává Yin poklonami až se z toho dounaví. Nakonec ještě pogratuluje bratrovi a seskočí dolů ze stromu.* No, pro dnešek mám asi dost. *Pronese spíše do větru. Musí toho ještě dost dokázat, ale jak si řekla na začátku dne. Je to kouzelný den. A to bylo důležité, vyplnilo se co si řekla. Úkol splněn, musí se ale vymyslet další výzva. Nechce zůstat na jednom místě.*

*Atsushi odpočíval opřený o kmen stromu a poslouchal co jim Yin říká a vzápětí co říká jeho sestra. * Díky Yin. * Řekl ze zavřenými oči, následně je otevřel a usmál se na Yin. Když Adi nazvala Yin Sensei tak obrátil oči v sloup. * " Už zase.. " *Usmál se a seskočil dolů hned po sestře, jakmile dopadl na zem tak se pořádně protáhl a podíval se na nebe. Slunce už zapadalo.. * "To jsme vážně trénovali celý den? Ani mi to tak nepřipadá." *Usměje se a následně na to se podívá na Adi a řekne. * Už by jsme měli jít Adi, už brzo bude tma a víš co nám minule říkali rodiče. * Nadzvedl lehce obočí a chvíli čekal. Pak se podíval na Yin a řekl * Ještě jednou díky Yin.. * Usmál se a odmlčel se po chvilce pokračoval. * Ale už budeme muset jít, pokud se nevrátíme domů než bude tma rodiče nám vynadají. * Opět se usmál a podíval se na Adi * Závod k nám domů dobře? * Atsushi svojí sestru nenechal ani zareagovat a už utíkal domů. *

Měj se Yiiiiiin. *Zahulákala Adiane a začala mávat. Bratra ignorovala. Ať si běží, neměla teď moc chuť s ním závodit. Stále si promítala v hlavě jak vlastně funguje to chození po stromech. Yin říkala že se s tím dá chodit i po vodě. Musela si to zkusit, ale dnes na to bohužel nebyl čas, tudíž se vydala pomalým tempem směr domov následujíc bratra. U toho si pobrukovala svou oblíbenou melodii. Měla z dneška radost. Byl to dobrý den, něco se naučila, má novou kamarádku, dala si čokotyčku. Prostě úžasný den.

tak to pochop už je

KONEC

*Jen co ráno Itami vstal, tak zamířil do koupelny, aby vykonal ranní hygienu. Poté, co si umyl vlasy a vyčistil zuby, tak se šel obléct. Pro dnešek si vzal modré tričko a k tomu také černé ninja kalhoty, jenž měly zavázané konce nohavic obvazy. Tento nenápadný obleček doplňovaly pevné boty, dvě loutky na zádech a wakizashi na spodní straně zad. V kuchyni se moc nezdržel, jelikož si rychle namazal toust s marmeládou a vyrazil ven. Důvod jeho spěchu byl trénink, na který se chtěl dostavit co možná nejrychleji, než se tréninková oblast naplní velkým počtem ostatních ninjů z Konohy. Po necelé půl hodině byl konečně na místě. Přesně podle očekávání tu bylo prázdno. Jedinou výjimkou byl jeden shinobi, jenž venčil domácího mazlíčka. Ten byl ale za pár sekund pryč a tak se Itami pustil do tréninku. Jelikož chtěl dnes trénovat ninjutsu, tak si sundal loutky ze zad. Z prstů mu pomalu začala téct chakra, která se proměnila v chakrová vlákna a spojila se s loutkama. Ta začala vstávat na, až po před modrovláskem stálý dvě postavy. Jenda vypadala jako zahalený ninja a druhá byla téměř totožná, jako Itami. Obě loutky se začaly pohybovat, až přišly k nejbližšímu stromu a do toho začaly sekat, řezat a mlátit. Takhle to bylo přes hodinu, dokud nebyl Itami unavený, z dlouhodobého používání chakry. Pak si na chvilku sedl pod další strom, o který se opřel zády a odpočíval. Za pár desítek minut se opět cítil plný sil a tak celé cvičení opět zopakoval. Po hodině skončil opět pod stromem a zhluboka oddechoval. Jen co se znova "oklepal", tak přešel na další cvičení. Rozdělil svojí loutku Karasu, na několik částí, jejichž konec tvořily železné hroty. Modrovlásek si nakreslil do okolí různé terče a pak je začal pomocí chakrových vláken vrhat na cíl. První terč trefil bez problémů těsně vedle středu, druhý projektil terč dokonce rozpůlil, poté následovaly dva přesně zásahy do středu a poslední rána líznula okraj terče a zanechala na něm pouze barevnou skvrnu od jedu Mahi. Itami si všechny částí rozdělené loutky opět přitáhl k sobě a začal znova střílet. První terč, zásah... Druhý terč, ležící rozpůlený na zemi také... Třetí, čtvrtý a pátý jako přes kopírák do středu. Druhý pokusy dopadly o poznání lépe, což Itamiho náramně potěšilo. Byl proto čas na poslední cvičení. Itami připravil kunaie, uvázané na lankách tak, aby pri jejich přerušení kunai vystřelil do určitého místa. Všechny lanka následně lehce zapálil svým katonem a sám si s loutkami stoupl do místa, kam ony kunaie mířily. Netrvalo dlouho a první lanko přehořelo a vystřelilo na chlapce kunai. Ten Itami zblokoval loutkou a tak ostří zůstalo zapíchlé ve dřevě. Následoval další ze strany a opět výborně zablokovaný. Takhle se to opakovalo několikrát, ale žádný projektil se Itamiho ani nedotkl. Pak ale přišel menší oříšek, protože se vystřelily dva kunaie, každý z jiný strany. Naštěstí měl Itami k dispozici i stejné množství loutek a tak oba jen tak tak zblokoval, načež mu stekla po čele pomyslná kapička potu. Když cvičení skončilo, tak obě loutky připomínaly házecí terče. Co však bylo nejdůležitější byl Itami, který na sobě neměl sebemenší škrábanec. Následně si chlapec uklidil všechno své vybavení, zavázal loutky do obvazu a hodil si je na záda. Jelikož už byl jeho dnešní trénink u konce, tak vyrazil domů.*
Konec RP

*Zrovna vyšla z jedné budovy, kde ji dělali oblečení na chuuninské zkoušky. Pocházela celkem z bohaté rodiny, tak ji otec zařídil kvalitní bojové oblečení, které může předvést a taktéž podpořit firmu, která to oblečení dělala. Sama na sobě jinak žádné firemní oblečení neměla. Měla na sobě bílé krátké triko, hnědé tepláky a pantofle. Neměla důvod si brát něco navíc a tak. Měla svůj klidný den, který teď dále pokračoval. Dokonce ani peněženku u sebe neměla, tak si nemohla zajít do obchodu něco koupit, tak byla z toho trochu naštvaná, ale neřešila to. Spíš se procházela takovou veselou chůzí po uličce, než dorazila na náměstí, kde byla fontána. Sedla si na lavičku, která byla hned před fontánou a opřela se zády o lávku. Hlavu dala dozadu a koukala na nebe, kde nebyl ani mráček. Stále jaksi přemýšlela, co dělat, ale nic ji nenapadalo. Tak prostě odpočívala a užívala si klidu. Žádné mise, žádný trénink a hlavně.. žádné starosti!*

*procházela se jen tak po vesnici. I když bylo slunečno, tak jsem měla velké oblečení na sobě. Musím se dost skrývat... Jak bych to nazvala... jsem brouky prolezlá skrz na skrz. Měla jsem na sobě zelený svetr s rolákem a zelený kalhoty. Jsem sice malá ještě, ale myslím si že si umím zachovat chladnou hlavu ne jako hodně dětí v mým věku. Šla jsem jen tak ven, nudila jsem se a bratr mě pustil ven uplne samotnou. Jen si v pořádku jdu když mě nějaký běžící děcko srazilo, za ním letělo dalších 5 děcek a vypadali že před něčím utíkají. jen jsem si sednula na zem a nechala je proběhnout. Malinko jsem se odřela, ale jako by mě to nějak obtěžovalo.*

*Uslyšela křik dětí, které jakoby běží. Nejdřív si toho nevšímala, ale když se blížily, tak se koukla před sebe na mrňousi, kteří zřejmě běželi před něčím. Arika se jenom usmála, jak je tak pozorovala. No netrvalo dlouho a jedno z dětí zchodilo nějakou osobu na zem. Tedy nějaké další dítě. Arika to poznala jenom díky výšce a zřejmě díky tomu, že dotyčná osoba jenom seděla na zemi a nic dětem neřekla. Nad tím jenom protočila očima a postavila se. Následně jenom aktivovala čtvrtou bránu hachimonu a v obrovské rychlosti se dostala k osobě, která seděla na zemi. Vypadalo to jako teleport, ale nebyl. Ihned hachimon deaktivovala, jak se dostala k osůbce a následně si dala ruce bokem. Zvedla pravé obočí a pozorovala tu osobu, kdy si ji spíš prohlížela.* To ti takové jednání nevadí? *Zeptala se zvědavým tónem, jak tak pozorovala zelenovlasou dívku.*

*koukne se na osobu a pokrčí rameny.* ,,je mi to jedno, proč se starat" Huh ? A- asi mi je to j- jedno *zakoktala se, nemá úplně zmáklou komunikaci s ostatními dětmi či celkově s lidmi. Pousmála se na osobu.* ,,Je to holka nebo kluk ? Má to krátký vlasy, tak asi kluk" *koukne na něj a ušklíbne se* na to že jsi klk, se nějak zajímáš o jiné lidi ? *vyslovila špatně zformulovanou otázku protože nevěděla jak jinak se zeptat. Srdce jí bilo jako splašené a ona se jen tak tak držela v klidu, je nervózní okolo lidí.* ,,Asi tuším z jakého je klanu, tipla bych že je to Akimichi. Podle vzhledu, ale je mi to asi jedno, je hele ahoj" *pomyslela si když jí pár členů z jejího hmyzího rodinného království vylezlo na ruku z jejího rukávu. Usmála se a nechala je jen tak chodit po ruce. Vůbec si neuvědomila že to ten kluk může vidět*

*Nahnula lehce hlavu doprava, když slyšela odpověď od dívky. Byla z té odpovědi celkem zmatená, ale i překvapená. "Její to jedno, že ji někdo zchodí dolů a pak si v klidu odejde?" Pomyslela si zmateně. Ovšem otázka ji taktéž překvapila.* I kdybych byl bůh, nebo něco víc, tak to nezmění nic na tom, že bych se neměl zajímat o jiné lidi. Když někdo potřebuje pomoc, tak pomůžu. *Bavilo ji to mluvit jako chlapec. Navíc si o ní myslí, že je chlapec, tak proč toho nevyužít, že? Už tak vypadala jako chlapec a nebyly to jenom krátké vlasy, ale taktéž díky tomu, že neměla žádnou podprsenku! I kdyby však měla podprsenku, tak ji je k ničemu, protože Arika neměla žádná prsa. Všechnu genetiku zdědila po otcovi a to co zdědila po matce? To zhubla díky hachimonu. - Takže sayonara nadváho! Všimla si i brouků, ale jenom nad tím zakroutila hlavou.* Nebude lepší, když si sedneš aspoň na lavičku? Sedíš tu totiž na zemi, jak nevím co..

*zasmála se. Ten kluk byl docela milý. její brouci se jmenujou kikaichū (tak je to tedy na internetu) a ona je měla ráda jsou to vlastně něco jakou mouchy. Mají křídla a umí létat. Všichni z klanu Aburame jelikož mají tyto bouřkomouchy odmala s nimi dokáží komunikovat, rozumí jim a nedělá jim problém s nimi komunikovat. Opatrně nechala nepozorovaně přelétnout jednu broukomušku kterou pojmenovala Aiden sednout si někam na neznámého kluka který by broukomušku neměl cítit nějak. Když se totiž kluk zamýšlel tak Aidenovi pošeptala at ho sleduje že je to divný kluk a ať se k ní zítra vrátí. věnovala pozornost temo co říká.* já pomoc nepotřebuji,když mě chtějí shodit tak ať, asi nekam pospíchali. Sedím tu jak co ? jak bezdomovec, no jo *zvedne se a oklepe se od bordelu. Nechá všechny mouchy zalézt do rukávu* Ty.. Z jakého jsi vlastně klanu ? *jméno jí moc nezajímalo, spíše klan, zda její doměnka byla pravdivá*

*Opět protočila očima nad tím, co dívka řekla. Ruce si dala jenom do kříže, jak ji tak pozorovala přímým výrazem.* Jsi celkem.. submisivní a necháš zřejmě sebou zametat, jak koštětem, ale jsou tací a znám takové. Když se ten člověk nechce za sebe postavit, tak se nedá nic dělat. *Odpověděla ji a stále ji pozorovala. Ohledně zmínky bezdomovce nic nedělala. Nechtěla to nijak rozebírat a bylo to trochu jiné téma, na které zrovna dneska neměla chuť.* Z klanu? *Zopakovala si tu otázku, ale zřejmě byla dívka zvědavá.* Nejsem z žádného klanu.. *Odpověděla ji jednoduše, ale řekla to tak nějak zmateně. Samozřejmě si dělala srandu, ale tak chtěla se pobavit. Brouků od dívky si moc nevšímala, protože hmyz ji jaksi nedělal problém. Byla zvyknutá už jen díky tomu, že jeden její spolužák z akademie byl z klanu Aburame a občas ji šikanoval. Tedy do té doby, než měla celkovou svou proměnu.* Závidím ti tvou schopnost ovládat brouky. Musí to být úžasné ovládat něco takového, ale nebýt schopen pořádně využít ten talent..

*ted koukala zmatene.. * ,,Co tim mysli, chce me urazit ? No co už, nejsem submisivní jen klidná, neřeším kraviny... No tak Neomi řekni to i nahlas." *nadechla se*Nejsem sub, ale jen neřeším kraviny jako dítě ze školy že jejda mě někdo shodil.... A využívám potenciál brouků v rámci mých schopností, jsen jen student akademie, zatím broukům poskytuji mé tělo *řeknu docela zmateně, tahle věc mě překvapivě vyvedla z míry jak jsem to nečekala.* ,,Ach proto jsou kluci otravní.. z jakého jsi klanu.. bože stejnak to vím, jen chci si dokázat že jsem měla pravdu a říct to mému bráškovi.* ,,To je divný kluk.... je zajímavý... nenene Neomi, potřebuješ jen sebe, brášku a své broučky" *nemá ráda lidi moc, bojí se jich a je nervózní a tak radši více času si povídá s brouky a nebo s bráchou.* Z jakého jsi klanu ? *zopakuje otázku a chce odpověď*

Dobře, dobře. Nemusíš se hned vztekat, prcku. Já to nemyslel špatně. *Odpověděla ji veselým tónem a jenom se mile usmála. Teda pokusila se o to, protože chtěla zlepšit atmosféru.* To je dobře, že už využíváš nějaký potenciál brouků, ale zřejmě na to, aby tě chránili před divokými jsou stále krok pozadu. *Řekla veselým tónem a jenom se nad tím lehce usmála. Otázka však z jakého je klanu ji přišla už divná. Protočila jenom otráveně očima a dala si ruce křížem.* Opět oznamuji, že nejsem z žádného klanu. Proč bych měl být vůbec z nějakého klanu? Copak vypadám, jak někdo, kdo by byl z klanu? Jsem jenom obyčejný hoch, který se snažil pomoc nebohé dívce. *Chtěla se smát, ale udržela to. Místo toho si držela na tváři jenom veselý úsměv.*

*byla nastvana samozrejme ale né napovrch, na povrchu byla klidná jako voda, ale vevnitř to v ní strašně vřelo. Sama ví že když se naštve tak brouky vypustí na volno bezúčelně. Nadechla se a vydechla normalne a zamyslela se co odpovedet a pak jí to napadne.* Jak chceš, ale když vyrůstá v nějakým klanu a učí se nějakou techniku, nelži tu, je mi to jedno *pak si odkašle protože ví že on je starší jak ona* Jsem Neomi Tochiru, z klanu Aburame *zamumlala ze slušnosti. Nechce se představovat a hold zapomněla na slušnostní základy, Je jí 8 tak co by jste po ní ještě chtěli. Pak si něčeho všimla* Na kluka máš docela jemné rysy *ted si uvedomila co rekla* ,,a ted to vypada jako ze ho pozoruji a venuji mu pozornost a sakra" *v duchu se plácne do čela ale ví ž co bylo řečeno se nevrátí zpátky ach jo musí udržovat tuto konverzaci dále jakoby nebyla už tak dost trapná*

*Zamrkala jenom zmateně, protože tu první větu jaksi nepochopila, ale když dívka řekla, že ji to je jedno, tak nad tím jenom kývla. Nebylo co víc vysvětlovat a ona by se stejně nepřiznala z jakého klanu je.* Neomi Tochiru.. *Zopakovala si to jméno a trochu nad tím přemýšlela.* Nemi.. Neo... Nemo! Budu ti říkat Nemo, protože to zní pěkně a rozkošněěě~ *Oznámila ji vesele, kdy se chytla za ruce celá nadšením. Ovšem poznámka o rysech ji celkem překvapila. Přestala se vrtět nadšením a jenom koukala po Nemo překvapeným výrazem, který se změnil na chladný. Sama jaksi nevěděla, co teď dělat nebo co říct. Poděkovat nebo oplatit taky nějak něco? Přemýšlela rychle, ale nic normálního ji nenapadlo, než na jednu věc.* Ty... ty máš zase zelené vlasy. Jako tráva. *Odpověděla klidně, ale trochu nejistě.*

*Začali jí cukat koutky když řekl poznámku o Nemo a o trávě. Měla co dělat aby se nazačala smát. Okamžitě si dala ruku na pusu a snažila se nevyprsknout smíchy. Kdo by to jen řekl, ale ten kluk je docela dost vtipný. Po chvilce to nevydržela a začala se smát naplno. To že se o kroutil jak holka neřešil protože si toho moc nevšimnul a byl v myšlenkách ztracený.*p- promin, t-to t-te nemelo u-u-urazit *začne se smát tak že si musí sednout nabobek aby se tu nezačala válet pozemi. je sice klidná osoba ale má smysl pro humor, i když ví že to bylo myšleno jako urážka, ale i tak se smála protože jí to prostě přišlo vtipné.* j- jak s-se jmenuješ? *dostane ze sebe*

*Když se Nemo snažila nesmát, tak ji to přišlo hezké, že ji konečně aspoň rozesmála. Vypadalo to, že to směřuje k dobré cestě. Když však vyprskla smíchy, tak Arika to taktéž nezvládla začala se smát taky, protože ji to taktéž přišlo vtipné. Ovšem když si opět Nemo sedla na zem, tak protočila očima, protože ani ne o pár kroků byla lavička. Otočila se hlavou za sebe, ale lavička už byla zasednutá jinými lidmi, kdy si povzdechla a opět se normálně nadechla. Pak koukla na Nemo, jak tak sedí na zemi a jenom si k ní klekla.* Nejsem uražený. Jsem šťastný, že ty si šťastná. *Oznámí ji milým tónem, kdy se u toho lehce začervená. Tedy jenom líčka.* Jmenuji se Arika. Ale kamarádi mi říkají Ari. "Jako bych nějaké měla.." Ovšem teď chci slyšet důvod, proč tak ráda sedíš na zemi..

*smála se hlavně tomu že se smál i on prostě se smáli oba dva. Poté co si k ní sednul, tak jí zčervenali ouška.. to se jí vždy dělo když je v rozpacích a stydí se* Těší mě Ari *usměje se. pak přemýšlí nad tou otázkou* To vííííš, ta zem je tak pohodlná a moc lidí tam nesedí a tak je to jen mé místo *uchechtla se.* Hmm Arika... Ari.. to zní jak Ara.. ten papoušek *začne se zase smát až z toho pláče. její broučci se tomu taky smáli ale tišejc jako ona.* Aro... kolik ti je ? Jsi starší jak já že ? *zeptá se potom co se uklidní +-*

"Jen mé místo.." *Pomyslí si a dívka ji přijde celkem divná. Ovšem v tom dobrém smyslu. Nebyla jako ostatní děti, které znala. Tahle byla neobyčejně zajímavá. Nejen díky jejím barevným vlasům, protože moc lidí v Konoze nemělo zelené vlasy, ale díky tomu svému jednání.* Chápu, chápu. Tvoje zem, tak snad mi dovolíš.. Osedlat tvou zemi. *Oznámí ji, kdy si sedne do tureckého sedu přímo před ní. Pravý loket si dala na stehno a rukou si popřela bradu. Koukala pak takovým příjemným pohledem na Nemo.* Papoušek.. *Zopakovala si to po ní a jenom se nad tím usmála. Měla jakousi radost, že se dívka směje. Dělalo ji to dobře na duši. Byla ráda, že jsou lidi kolem ni šťastní.* Bude mi čtrnáct za pár dnů. Už budu za chvíli skoro dospělý, haha. *Odpověděla ji vesele. "Čtrnáct.. ten čas ale rychle ubíhá." * Kolik je tobě, Nemo? Tedy pokud se nestydíš za svůj věk. *Mrkla na ni pravým očkem a stále ji sledovala.*

*naklonila hlavu na stranu* mhm...můžeš Aro *zasměje se, sice nikdy nebyla na to extrémní bratříčkování s ostatními, ale zdá se že je tohle vyjímka* Mně ? no za nějakou dobu mi bude 9 *zasmála se, je oproti týpkovi tak malá a mladá. Koukala se mu do očí a mrkla na něj s úšklebkem.* ,,Má hezky oči.... jaky by mě vtahovali dovnitř" *zaklepe hlavou jen tak z ničeho nic a opře se dozadu na ruce* Myslíš, že zvládnu geninské zkoušky někdy ? Připadám si slabá *řekla a nahlas se zamyslela prostě pouze přemýšlela nahlas nebyl to její záměr, ale co už*

Devět? Tak to jsi ještě prcek hele. *Usmála se na ni, jak ji tak pozorovala. Přišlo ji to hezké, že se zasmála nad svým věkem. Bylo to hezký, když se lidi kolem ni usmívali. Ovšem otázka ohledně zkoušek ji překvapila. Jenom polkla a protočila opět očima.* Hele, tady nejsou tak těžké geninské zkoušky. Co jsem slyšel, tak můžeš být ráda, že budeš dělat zkoušky tady. V ostatním vesnicích se bojuje na smrt, ale tady to je v klidu. Budeš mít spolubojovníka, se kterým budete proti dalším dvou. Znám jednu dívka, která ty zkoušky dala i na vozíku. Narodila se nemocná a postupem času se stala silná a statečná. Když to dala ona, tak to zvládne každý, malá Nemo. *Řekla veselým hlasem a chtěla ji tak nějak povzbudit.*

já prcek ? si mě s někým pleteš tsch *odfrkne si se smíchem* ,,jak asi vypadáme pro ostatní když tu sedíme na zemi jak bezdomovci" *usměje se na Aro* Bráška mi říkal že zkoušky jsou moc těžký... protože nemáme rodiče tak jsem se ho zeptala no a nevím zda jsou tedy lehké nebo těžké ach jo *povzdychne se a pak ji něco napadne* Slibuji a přísahám, že se stanu geninem co nejdříve to půjde a budu cvičit a cvičit až do bezvědomí abych byla geninem co nejdříve *bouchne svoji pesti do sve dlane jakoze to ma vymysleny*

"Nemá rodiče? Chudinka.. Nemůžu si představit být bez mámy nebo táty.. Snad se o sebe umí dobře postarat." Kdyby si.. Kdyby si chtěla jakkoliv pomoc, tak mě můžeš kdykoliv kontaktovat. Musí to být těžké žít bez rodičů, ale já ti kdykoliv můžu pomoc. *Odpověděla ji upřímným tónem a snažila se ji prostě nějak povzbudit tím, že není na vše sama. Ovšem pak se Arika postavila a koukala na Nemo z hora a přemýšlela. Přemýšlela nad tím, co řekla. "Geninem co nejdříve..." * Proč? Proč chceš být geninem? Proč chceš být kunoichi? *Zeptala se ji zvědavým tónem, ale na tváři si držela stále vážný výraz.*

Není to těžkký, jjá je narozdíl od brášky neznala, a stačí mi on, ale dobře *usmála se zvědavě si ho prohlížela.* ,,proč bych chtěla být geninem ? to je jednoduché" *ušklíbnu se* Jednou chci být nejsilnější kunoichi na světě a stát se Hokage aby mě všichni uznávali... zřídila bych tooolik věcí v Konoze a všem by bylo dobře.. úplně všem *zachichotá se, je to její sen... kdyby bylo totiž líp, ona by měla maminku i tatinka.* A ty ještě nechceš být geninem.. pro chceš být shinobi ? *zeptá se ho na seou otázku jako se on zeptal před chvílí jí. Kousek od nich pak leží fialkyá. utrhne ji a podá jí Aro*

*Jenom kývla na její odpověď ohledně rodičů. "Kdybych neměla rodiče a neznala je, tak by to pro mě nebylo těžký, ale kdybych o ně přišla teď, tak by to zřejmě bylo moc těžké, protože je znám a mám tolik vzpomínek.." Pomyslela si trochu depresivně, ale i tak se snažila být dobrou náladu.* Hokagem? *Pronesla překvapeně, ale následně se jenom usmála, kdy pokračovala Nemo. Čekala jenom, že chce respekt, ale když začala mluvit o tom, že všechno by zařídila a všem by bylo dobře, tak ji to hřálo u srdce. Nemo dle ní měla čisté srdce a navíc žádnou negativní energii z ní necítila.* Doufám, že se ti ten tvůj sen splní, Neomi Tochiru z klanu Aburame. *Řekla milým tónem a lehce se i uklonila, jak se snažila být zdvořilá. Když se ji však zeptá Nemo, proč ona nechce být geninem, tak mlčí do té doby dokud ji nepodá fialku. Vezme si květinu od ni a dá si ji za pravé ucho, kde ji pěkně zdobila hlavičku.* Děkuji. Ještě jsem nikdy.. Od nikoho kytky nedostal. *Pronesla takovým nervózním, ale až nadšeným tónem.* Máš ráda kytky?

Ano přesně tak Hokagem a budu nejmilejší Hokage ze všech a snad se mi povede nastilit uplny mir a podporu uplne vsde a proto musim hodne makat, vsichni si ze me delaji srandukvuli broukum, ale jednou, jednou zjisti ze ty maly potrvuky jsou vlastne dobry *zase se usmala a mrkla na nej. Byl milý, ale i taks i o nej snazila drzet odsup protoze ho vubec neznala a podobne. Kdyz se ji na otazku ohledne kytek zeptal tak nehcala popolezt neumyslne broucy z rukávu.* Kytičky jsou mooooooc kraásny strašně moc je mam rada, hlavne tyto fialky.. ty jsou nejrasnější ze všech *zasměje se* předtím ses uklanět nemusel, formality budu dodržovat až bud starší *vyplázla trošku jazyk*

*Jenom se usmívala, když Nemo povídala dále. Byly to dle ni hezké plány, které by ráda viděla, jak se uskuteční. Proto i trochu, ale jenom trochu přemýšlela, že by ji mohla pomoci v budoucnu. Už tak ji předtím nabídla pomoc, ale Ari mohla pomáhat i tím, že o tom Nemo nebude vědět. Něco jako pomoc ve stínech. Sice jiné děti mají taktéž sen se stát Hokagem, ale to jsou většinou dětské sny. U Nemo to bylo jiné. Ona to cítila, že je to jiné, že to myslí vážně a chce vážně změnit svět.* Když se ti smějí, že máš brouky, tak je můžeš postrašit. Není nic horšího, než brouci, kteří tě neustále sledují. Navíc většina lidí se bojí brouků, ale kvůli tomu, že je nemůžou ovládat. Každý se bojí něčeho, co neumí ovládat. *Odpověděla ji upřímným tónem, jak ji sledovala vesele.* Fialky jsou krásné. To musím uznat, ale jednou jsem viděl obrázek květiny strelície. Bohužel rostou v jižním světě a tady v Konoze jsem žádnou neviděl, ale doufám, že je jednou uvidím a budu je mít doma. Jednu ti i přinesu a dám ti ji, protože si zasloužíš květinu krásnou. *Řekla opět milým tónem, kdy si dala ruce křížem a koukla se jenom na nebe, když Nemo začala mluvit o formalitě.* To nevadí. Já rád držím formality. Je to slušnost a úcta být kamarád budoucí Hokage. *Následně se podívala s úsměvem opět na Nemo.*

*chvilku nez Aro zacal mluvit, ,,sledovala" jeho myslenkove pochody a pomalu se usmala kdyz rekl to co rekl.* ,,To je krásny... někdo ve mě věří... nesmím zklamat za žádnou cenu a pokud se mi to povede dotáhnou až na Hokage tak nesmím zklamat v to co jsem tu slíbila. Pak ji něco napadlo* Až budu Hokage... budeš mým rádcem a budu tě posíla na různé výpravy aby jsi ty kytičky mohl mít *zasměje se a dá si ruce v bok, lidé kolem nich chodí a koukají jak dva blázni sedí na zemi a povídají si. Malinko svých brouků pustila ven, aby našli jejího bratra a zjistili kde je. Dneska totiž měl být mimo vesnici a tak se o něj stará.* Co když ale selžu a zůstanu studentkou akademie navždy ? *chytne se za hlavu protože je to dost možný ona takový pako.*

*Jenom se uklonil letmo uklonila, když ji řekla, že bude jejím rádcem.* To bych byl moc vděčný. *Následně se jenom narovnala opět a stále koukala na z hora, protože stála a jaksi už neseděla na zemi.* Co když selžeš? I kdybys selhala, tak kdo ti říká, že bys měla být studentkou akademie? Víš.. někteří to nechápou, ale život kunoichi a shinobi není jen jediné na světě. Ne každý je ninja. Někteří dělají věci, které je baví a nechrání vesnici. Někteří lidé mají málo chakry a nebo ji neumí ovládat, tak dělají normální věci, které pomáhají ostatním. Není to jen o tom chránit vesnici, ale i pomáhat uvnitř. Úklid, vaření, stavění, hlídání, vyřizování.. Všechny práce skoro. Sám neumím ovládat chakru a nevadí mi to. Dělá mi to problém, ale neztrácím naději, víš jak. *Oznámila to Nemo, kdy doufala, že to pochopí. Ne každý prostě může být ninja a i kdyby prostě Nemo nevyšel titul Hokage, tak jsou další důležité tituly, které se dají získat.*

Já se Hokage stanu ať se děje cokoliv... Slíbila jsem to jednou a tak to také dodržím... Já budu tak moc makat aby se to stalo pravdou *zasměje se a poté si lehne na té zemi a zývne* je tu tak hezky že bych tu už i usnula.... co ty ? *zepala se ho, koukající na ty mraky co byli na nebi a co připomínali zvířata a zámek a anděly.* Koukej na ty mraky... co v ních vidíš ? *zasněně se koukala a bohužel jeho proslov ignorovala ale slova se jí zapsali hluboko do paměti* Jak je nádherná obloha... kéž bych uměla lítat jak pták... odletěla bych hezky do teplých krajin a nemusel se o nic starat *zasměje se a dál kouká*

Dobře, dobře. Když se Hokagem chceš stát, tak aspoň si pak stále nestěžuj na to, že nezvládneš geninské zkoušky. *Zasmála se tomu, protože ji to přišlo celkem vtipné. Když však zmínila mraky a všechno, tak se jenom podívala na nebe. Vzpomněla si na to, jak spala v přírodě při chuuninských zkouškách mezi malinami a pak i v dešti, kde pak neměla ani moc chuť žít kvůli tomu, co vše se tam stalo a jaký to vliv na její psychiku mělo. "Spát na zemi.." Pomyslela si jenom a zamračila se nad tím. No, když vrátila svůj pohled na Nemo, tak se jenom usmívala, protože nechtěla vypadat otráveně kvůli vlastní vzpomínce.* V mracích nevidím nic. Nemám fantazii a neumím to rozpoznat, promiň. *Odpověděla ji slušně a jenom se zasmála nad zmínkou o ptácích.* Vážně? Tady není dostatečné teplo? *Zeptala se překvapeně a trochu zmateně.*

Já víím, ale nejistota je dobrá víš *zasměje se* ,,Je sice strašně zvláštní, ale myslím že je fajn a nemusím se ho bát... měla bych ho představit bratrovi jako mého kamaráda ? Ne.. Ne v žádném případě ne" Fantazii má každěj jen musíš umět pracovat i s kreativí částí mmozku víš *zasměje se a dále sleduje mrak* Někde je prý i teplejí... slyšela jsem že v suně ? nebo snad ne ? *zeptá se a kouká dál* co je vlastně tvůj cíl ?

*Kývnula jenom na tu informaci s fantazií a dál to neřešila. Ona měla docela velkou fantazii, ale jen prostě v mracích fakt nic neviděla. Její fantazie jsou spíš ku večeru aktivní a nebo když je ve sprše. To pak má v hlavě tolik nápadů a scénářů, které mohla udělat, ale neudělala. Navíc, když ona nad ničím přemýšlí, tak se ji to nevydaří. Je ambiciózní trochu, ale nemá na to moc sebevědomí chudinka.* Suně? Myslíš Sunagakure, že? *Zeptá se ji zvědavě. Ona sama o Sunagakure slyšela. Otec ji o té zemi říkal, že to není země pro život. Dalo by se říci, že ji otec nevědomky přiznal, že z té vesnice ti chytřejší lidé tajně utíkají a jejich blbá Kazekage si ničeho nevšímá,  i když Arike to v ten moment přišlo vtipné. No, ne každá vesnice je vhodná pro život.* Je tam teplo, ale dokázal bych žít někde, kde je písek a každý den boj o život. To prostě nejde. Konohagakure je to nejlepší, kde člověk může žít. Všude plno života, štěstí a lásky. Teplo, voda, jídlo, spokojení lidé.. To je to, co dělá tuhle tu vesnici nejlepší! *Řekla hrdě jako pravý člen Konohagakure.* Cílem? Chci být hrdinou. Chci zachraňovat životy a pomáhat spravedlivě všem. Nechci, aby zlo vyhrálo. Chci taktéž pomáhat lidem, kteří si to zaslouží.

*Dneska byl den kdy se měla její mamka vrátit domu z mise tak se vydala na sobě měla černé tričko a černé kraťásky . Na nohou měla své černé sandále a  pomalu se blížila k bráně. Dívala se jestli někde neuvidí svojí mamku ,ale marně ta nedorazila ,ale všimla si jisté modro vlase dívky.*“ Kdo to asi je tu jsem tady ještě neviděla ,ale je možné že je z daleka.“*Pomyslela si a šla pomalu k ní.*Ahoj nepotřebuješ průvodce? *Zvolala na ní milým hlasem a pomalu došla k ní kde se přední zastavila a jen se na ní smála.Prohledla si jí a jen se na ní smála.*“ Vypadá skvěle ,ale nikdy jsem modro vlase holky neviděla aby měla modré vlasy a oči.“*Pomyslela si a čekala na její odpověď přitom se jí dívala do jejích modrých oči. *

*Jen stojí a dívá se jí do oči.*Aha ráda tě poznávám jsem Kiasagi Miotori a jsem z konohy a moc tě tu provedu když si tady poprvé a kam by si chtěla jít?Jaké to je v kumo zatím jsem nikde nebyla kromě konohy .*Poví jí milým hlasem.*Jinak mi kamarádi říkají kias je to kratší a jednoduší než cele mé jméno. Takže kam by si se chtěla podívat?*Jen se nemohla dočkat její odpovědí a přišla celkem zajímavá .*  Takže kam by si se chtěla podívat?*Jen se nemohla dočkat její odpovědí a přišla celkem zajímavá a hlavně ta barva byla celkem dost o sobě podivu hodna.*“ V kumo žádného kamaráda nemám byla bych ráda kdyby byla moje první kamarádka z kumo a krásně by jsme spolu ladili modra s červenou jako oheň a voda.“*Pomyslela si a smála se na ní a chtěla se o ní dozvědět víc.*