Náměstí

*Jen stojí a přemýšlí nad hodně věcmi  a přitom jí poslouchala.*Půjdeme spolu a ukažuti vesnici .*Pomalu se rozešla a počkala na ní až se taky rozejde. Vedla jí po vesnici  a směrem k hlavám hokagu .*Jak to vlastně vypadá v kumo a jak to tam chodí?*Chtěla zabyt ticho co bylo mezi ní má.  A také se chtěla o ní dozvědět trochu víc. Přece jenom se potkali , tak by to nebylo na škodu.*Samá chci časem cestovat a poznávat svět a jakou máš práci? *Zeptala se jí milé a dávala si i pozor na cestu kudy jí vede a na to aby jí neztratila . *“Myslím ,že si vedu dobře ,ale nevím jak jí přijdu. Snad ne jako blbec to by bylo pro mě zklamaní.“*pomyslela si a užívala si dnešní den a to krásné počasí jím dneska přálo.*

*Jde vedle ní a jen se směje a má radost ,že se chce bavit.*Aha to tam musí byt zajímavé žit  a to ti věřím aspoň můžeš poznávat i ostatní vesnice a jiné krajiny jak já ti závidím.*Pak se chvilku odmlčela a podívala se na ní s rozzářenýma očima. *To jsou super povolaní  a jistě i hodně užitečné akorát si nejsem s cela jistá jak vlastně to stopovaní  funguje?*Řekla jí milým hlasem a pak se dívala na cestu aby nezavedla tam kam nechce.*“ Je hrozně milá a roztomilá , krom toho je s ní sranda .“*Pomyslela si a zdálky už šli vidět hlavy kagu.* V kumo musí byt krásné hory a z nich krásny výhled na krajinu. *Jen se usmívá a nic neříká a jen přemýšlí o čem by si mohla povídat.*

*Jen se podívala do oči  a poslouchala cene  informace ,které by se jí časem mohli hodit.*Na akademii se to dá ,ale radši bych už chodila na míse  než se pořád učila. Jinak se to dá akorát mám strach ze zkoušek že bych je dát nemohla. Jinak to stopovaní je opravdu zajímavé. Asi jsi neobyčejný člověk katsumi a možná že tě jednoho dne překvapím v kumo. Nebo se potkáme na jedné z misích svět je malí a není dokonali .*Povijí milým hlasem a pak se odmlčí a dívá se zpět před sebe a když dojdou před hlavy hokagu tak se zastaví.*Maté v kumo taky něco takové ho? To jsou hlavy všech naších kagu této vesnice a kousek odtud je je i skvěla restaurace kdybys měla hlad mohli bychom tam zajít a trochu se i osvěžit. Pak bychom mohli pokračovat dál co ty na to?*Zeptala se jí milým hlasem.*

*Stala vedle ní a dívala se na ní a vyslechla si jí.*Děkuju za upřímnost a super tak jdeme.* a vydala se směrem k restauraci po jejím boku. Dnešní den si sní užívala a myslela na to že si našla kamošku z kumo ,která je nejen chytrá ,ale i pěkná.*“ Je pohodová a krom toho se s ní dobře povídá .“*Pomyslela si  a dívala se před sebe a jen vzpomínala na lidí ,které potkala a že jích málo nebylo.*Víš katsumi jsem ráda že jsem tě potkala už jsem si dlouho takhle s nikým nepopovídala a děkují ti za dnešní krásný den.*Pak by se odmlčela a jen by se dívala dopředu a chtěla jen říct co měla na srdci  Chtěla si sní vytvořit přátelské pouto ,ale nevěděla jak na tom vlastně u ní je a zdá je i na dobré cestě k přátelství.*

*Sívala se do předu a přemýšlela co by jí všechno ukázala a zarověn jí poslouchala.*Většinou něco řešíš z vesnice nějaké věcí nebo jak si to myslela? *Zeptala se jí zadávím hlasem a moc nechápala co tím myslela pro ní to mělo hodně významu ,nechtěla to pochopit zlé tak se jí radši zeptala.* Jinak tady bud jako doma , vůbec se bát se nemusíš. Jsou tady příjemní lidé a hledí si svého a nezajímají je moc ostatní.*Pověděla jí milým hlasem a jen se na ní usmála a zdálky už šla vidět restaurace ,kterou měla moc rada.*Víš jsi úplně jiná než holky co jsou z téhle vesnice hlavně z klanu nara dělají většinou že jsou někdo když jsou chytré. Já si na nic hrát nemusím jsem prostě svá.*Pak by se podívala před sebe aby náhodou špatně neodbočila.*

*Pomalu se blížili k restaurace a přemýšlela nad tím co myslela o její vesnici.*To máš pravdu a praví kamarádí si nemusí na nic hrát a lidé, kteří si jsou prostě sví jsou ti nejlepší tak jako jsi ty nejlepší společnice a kamoška co můžu mít.*Řekla jí to od srdce a s úsměvem na tváří .* Ale zase na druhou stranu je příjemné se snímá setkat po čase a vidět jak se změnili.*Když došli k restauraci  sedla si do kraje a čekala až se katsumi taky posadí.*Dej si co chceš platím já.*Řekla milé a dívala se jí do oči.* Máš to od mne jako dárek k našemu přátelství snad jestli nevadí?*Zeptala se jí milým hlasem a měla na ní ještě dost otázek ,ale nechtěla jí zase tak moc s tím zatěžovat.*

*Jen jí poslouchala s úsměvem na tváří a v hlavě se jí honilo mnoho dalších myšlenek.*máš pravdu .*a vzala ze stolu jídelní lístek a dívala se co by si dala.Když přišla tak si objednala s katsumi a obsluha odešla.*Moje mamka je kunoichi a je lovkyně nukeninu a tak jsem se rozhodla jít v jejích stopách  a proto jsem nastoupila na akademii a otce jsem vůbec niky neviděla ani nepoznala. Tak jsem šla na akademii a proč si šla ty do akademie ?*Zeptala se jí na oplatku a taky jí to zajímalo .* Navíc chci  zažívat  dobrodružství a chci se toho učit a to jen praxi a nevzdám se svého snů . A krom toho chci ještě najít svého otce a poznat ho.*Pak by se odmlčela a jen by čekala co jí poví katsumi.*

*Další den, kdy Hana nemusela trénovat a proto se rozhodla procházet se po Konohagakure. Zajímala se o to, zda nebude moci nějakým lidem pomoci.* No jo, i když se mi ty mise dostávají pod kůži, neznamená to, že nebudu pomáhat lidem nijak jinak. No tak uvidím, co mi osud připraví. *Při těchto myšlenkách se Hana provází po uličkách. Tento den nebyla nikým napadena, což byla pro ní celkem smůla, jelikož jí bavilo se šermovat a rvát se, proto také u sebe vždy nosí svojí výbavu.* Ale no tak, to tu musí být taková nuda? Proč tu nikdo dneska není? To je na nic, proč nemohu trénovat šerm v praxi. *Vypluje jí v hlavě a celkem jí to užírá. Prochází se zrovna naproti náměstí a tam si všimne Misaki. Pomyslí si:* Takže nekecala a doopravdy se vrátila. *Poté se rozhodne vejít za ní, avšak se to kvůli mnoha lidem nepovede a na Misaki místo toho spadne, avšak naštěstí se na poslední chvíli vzchopí a nespadne na zem. Pak naléhavě vykřikne:* Omlouvám se..

*Misaki jí pozdravila a Hana se tehdy postavila vzpřímeně. Když to Misaki nějak nevytahovala a vypadalo to, že to přešla, Hana se usměje a poví:* No.. Snažila jsem se najít rvačku někde v uličkách, jenže je dnes nějaký klid. Po pár hodinkách bloudění jsem tě spatřila v dálce, tak jsem tady, no.. Mimochodem, ještě jednou se omlouvám, že jsem do tebe vrazila, jenže do mě někdo ze zadu strčil a já prostě neudržela balanc. *Po vyřčení jejích slov se trochu začne rozhlížet, jenže jelikož je malá, tak i stoupnutí na špičky moc nepomůže. V hlavě si poví:* Kdyby tu byl kovář, mohla bych si koupit i další čepel pro případ, že by mě odzbrojili. No jo, ale s mojí velikostí toho moc neuvidím.

*Když Misaki pokárá Hanu za ty rvačky, Haně zmizel ten úsměv z tváře a nahradil jen neutrální výraz, přitom si pomyslí:* Ano, plánuji, že by se mi to vymstilo, protože pak bych se dozvěděla o svých slabinách a dírách v taktice. *Následně, když Misaki řekla, že to bylo v pohodě, Hana jen kývne. Věděla, že to bylo v pohodě, avšak jí připadalo vhodnější se raději znovu omluvit. Nakonec zmíní místo, kde by bylo méně lidí, tak Hana jen odpoví:* Jistě, doveď mě kamkoliv budeš chtít. Mě je to již jedno.

*Po slovech Misaki Hana jen instinktivně kývne a pomalu se rozejde, přičemž poví:* Jistě, můžeme.. *Po chvíli, kdy Misaki poví další větu, i její dodatek, Hana jen sklesle odpoví:* Ne, jsem v pohodě a je mi ctí, že jsi se tu zastavila. A určitě, mnoho věcí se změnilo, jen si nejsem jistá, zda k lepšímu. *Poslední větu poví trochu s obavami. Od té doby, co Misaki odešla a ukázala jí tu techniku, ze které se nemohla dostat, začala ještě více usilovně trénovat a schválně se pouštěla do šarvátek. Naštěstí nikdy nedošlo k ničemu vážnému, ale v klanu se o ní povídají klepy, že již zmrzačila několik lidí, nebo o tomto se Hana doslechla, když byla v Henge no Jutsu.*

*Na její první otázku jen odpoví:* Věř mi, zlé to je. Po pár šarvátkách mě musel jednou zastavit nějaký ANBU, abych nepřizabila nějakého šmejda z uliček. *Poví to s trochou nadsázky, avšak následně dodá:* Jenže to jsi již nejspíš slyšela, je toho plná Yamanaka. *Následně po tom, co řekne, že je Sanin Hana se jen pousměje a odvětí:* Vidíš, jak jsi úžasná. Věřím, že toho dosáhneš mnohem více. *Vše poví neutrálním hlasem, jelikož si není jistá, zda by z toho měla být spíše šťastná, nebo smutná, protože to znamená mnohem nebezpečnější mise. Při tom si pomyslí:* Snad jsem neřekla nic špatného, jinak to dopadne. Jen ať to nedopadne jako minule.

*Když Misaki poví, že o tom neslyšela, Hana si jen zakryje ústa, protože řekla něco, co říci určitě neměla.* A do háje, do háje, já to zase pokazila. Co se to se mnou do háje děje, proč mluvím víc, než bych měla. Tohle je na nic, měla bych se naučit držet jazyk za zuby. *Při těchto myšlenkách jí přeruší její hlas, jenž protne ticho. Když jí povídá o jejích misích, avšak i mnoho věcí získala, Hana jen přikývne a řekne:* To mě mrzí, ale jsem ráda, že jsi získala tolik věcí. A raiton, ten je asi super. Určitě se ti bude hodit. *Nakonec dojdou do tréninkové oblasti a ona jí ukáže ten meč, který ještě nikdy neviděla. Na chvíli si jej potěžká, avšak jej po pár vteřinách kvapně Misaki vrátí. Měla z něho špatný pocit a ten chlad, jenž vždy pociťovala, byl extrémně nepříjemný. Nakonec se zmíní i o Sunagakure a Hana jen smutně pokývá hlavou a nechá Misaki mlčet, protože jí ještě nechtěla její stav zhoršit.*

*Po jejích slovech si Hana jen oddychne. Už jí ten svět i život shinobi vytáčel, avšak nebylo dne, kdy by jí toto téma někdo nepřipomenul.* No jo, legendární zbraň pro legendární kunoichi, asi tak. Jen doufám, že po chunninských zkouškách budu moci s tím konečně bodnout. Tento život není pro mě, jak jsem mohla být ze začátku tak naivní? *Při těchto myšlenkách sleduje Misaki, jak jí vysvětluje unikátnost této katany. Když se nakonec vrátí a zeptá se, zda se naučila nové techniky, jen stroze řekne:* Ne, nemám, ale ani mi to nijak nevadí. Když bych předvedla při chunninských zkouškách, že ovládám hlavně kenjutsu, možná mi nedovolí chodit na mise a místo toho se budu moci věnovat něčemu mnohem prospěšnějšímu. *Při poslední větě jde v jejím hlase znít odhodlání a naděje.*

*Po slovech Misaki jen nálada Hany trochu více sklesne a její myšlenky se promění jen na vír zármutku a hněvu:* Takže stejně bych musela dělat jejich špinavou práci? I když bych neovládala žádnou pokročilejší techniku? Proč to musí být tak nespravedlivé? Musím počkat do patnácti a pak nějak zařídit, aby o mě již nikdo nikdy neslyšel. *Nakonec se jen usměje a řekne:* No uvidíme, doufám ale, že nebudou otravovat nikoho, aby se mnou musel chodit. Místo toho, aby mě prostě vyrazili, jako to udělali s bratrem. *Její grimasy, i když se to snaží zakrýt, občas se projeví náznak hněvu. To kvůli Hokage její bratr zmizel, nebo si to alespoň myslela.*

*Posléze, když je ticho, Hana jen sekne do jedné z těch figurín a udělí celkem hlubokou rýhu a začne svojí sérií útoku, jako kdyby tancovala na pódiu jako baletka. V jejích myšlenkách bylo pusto a její tělo, jakoby klidem a chladem celé tělo prostoupeno. Svým stylem se již přizpůsobila rychlejšímu tempu, přesnosti, avšak přesto stále vypadala elegantně, jako tanečnice se šermem. I když to Hanu štvalo, její styl by mohlo připomínat boj kunoichi, jenž se velice zaměřuje na kenjutsu.* Je jedno, že připomínám shinobi, stejně jí nejsem. *Pomyslí si a dává do svých úderů i agresi. Agresi a hněv vůči sobě, jelikož naštvala Misaki.*

*Ze sérii úderů a touhy po tom, aby ona byla tou figurínou, Hanu přeruší její hlas. Hlas někoho, kdo jí dokázal občas i celou řadu temných myšlenek rozptýlit jedním, pouhopouhým, slovem. Sekla naposledy, přičemž to kakuto, neúmyslně, zasekla až moc hluboko. Kakuto tam zůstalo, avšak Hana se otočila a s uvolněným úsměvem se otočí na Misaki. Z jejího hlasu jde cítit radost, která byla, nejspíš již dlouho tlumená:* Vážně? Tohle mi už dlouho nikdo neřekl... Omlouvám se, ale bylo toho na mě moc. Prostě, musím být zatím shinobi, aby mě otec nevyhnal z domu, ale plánuji se odstěhovat a pak začít nanovo..

*Po jejích slovech se Hana rozzáří a jde zpět k té figuríně. Rukojeť Kakuta chytne do levé ruky a pevně sevře. Pak rychle cukne a její zbraň je volná. Pak se vrátí zpátky, z trochu lepší náladou. Pak se na Misaki otočí a zeptá se:* Co by jsi vlastně chtěla dělat ty? Přeci jen, když jsi Sanin, určitě to víš. A já jsem jen genin, takže mě to může být jedno a budu se muset přizpůsobit. *Po těchto slovech raději drží svojí katanu v defenzivní póze, kdyby náhodou chtěla Misaki zaútočit. Jen si takticky stoupla dále od vody, jelikož už nemá moc zájem se nechat uvěznit.*

*Hana je celkem překvapená, když se žádný útok nekoná, proto dá své Kakuto zpět do pochvy. V její hlavě se rozezní:* To je divné, proč je najednou taková. Chápu, že nejsem nyní v nejlepší náladě a nejraději bych utekla někam hodně daleko. Jakoby nad něčím až moc přemýšlela, to jsem udělala zase já? Proč se to vše musí tak srát? Musíme přemýšlet, Nozomi. *Nozomi však mlčí a Misaki jí odpoví. Její odpověď je však neuspokojivá, protože ona jí nechtěla dělat ještě více starostí. Na to jí odvětí:* Hele, mě je to úplně jedno. Pokud chceš, můžeme trénovat ninjutsu s kenjutsu, nebo se můžeme jen projít. Nechávám Ti volnou ruku.