Náměstí

Byť nukeinom sa jednoducho neopláca. Nikdy nevieš, kto ti tam bodne kudlu do chrbta. O to viac sú ale opatrnejší. *Spomenul si, ako ťažké bolo dostať sa čo i len k názvu schopností, ktoré jeho uši nezačuli. Bolo to ťažké a má pred sebou dlhú cestu, aby si v ich radách vytvoril dobrých informátorov. Ono bolo lepšie získať si na stranu tých, čo sedeli bokom a popierali svoju existenciu. Síce boli častokrát slabí, ale niečo vedeli a mali v tej hlave.* Maličkosť. Nedovolil by som, aby sa mu niečo stalo. Síce by potom dotyčný čelil hnev inej osoby. *Narážal tak aj na ich mamu, ktorá by sa pomstila za smrť jej dieťaťa. Nech už bol protívnik akokoľvek silný nukein, pokiaľ sa naskytne šanca, ona určite...* Keď tak mu vtlčem rozum do hlavy! Za tých pár rokov sa mi to dosť podarilo. Keď sme boli mladší, tak to bola bitka tam, bitka sem, neskutočne agresívny bol, dokonca premýšľam aj po kom.

já vím, ale někdy si tenhle osud nevybereš dobrovolně a musíš jej prostě přijmout. Obzvláště když jsi dítě a nikdo ti nic neuvěří…někteří lidé mají doopravdy zlé osudy. O to víc je třeba být vděčný za vlivnou rodinu. *Nenarážela tím jen na Maiy, ale i na své rodiče, kteří měli v rámci klanu docela vliv a v rámci vesnice by se dalo tvrdit, že mají konexe.* Tak ten si raději odpustím. *Lehce se zasmála. Maiy ji doppravdy děsila, takže čím méně času s ní, řešíc nějaký vzájemný problém, tím lépe. Nechtěla skončit rozbitá na X částí. Aoda byl vtipný. Kaede se jemně usmála, když mluvil o jejich bitkách v dětství. Až na to, že si to uměla živě představit, nedokázala si Soru postavit do pozice agresivního jedince, naopak. Jí vždy přišel jako jemná duše. Nebo měl Aoda zkreslené představy o agresivitě a o tom velmi pochybovala.*

*Prikyvoval jej slovám. Niektorí si to skutočne nevybrali, ale čo sa s tým dalo robiť? Nikto im neveril. Ani vlastná rodina.* Kaede-chan. *Jeho hlas znel vážne, keď začala narážať na ich mamu.* Naša mama by nás bez váhania zabila ak by sme zradili konohu. Naša mama má síce konexie, ale nukeinstvo u nás v rodine neexistuje. Ani omylom. *Vysvetlil jej, ako na tom sú. Čo ich čaká, keď sa len omylom stanú nukeinmi. Nebolo tu cesty ako jej uniknúť. A ak sa stanú všetci traja... za to, že chceli vstúpiť do rodiny? Kto vie ako to bude. No ďalej sa len zasmial, nad tým, že s hnevom Mayi nechce mať nič spoločné. To vlastne ani chlapci. Nikdy nepocítili jej hnev a dúfali, že nepocítia. Aspoň nie ten skutočný.* Tváriš sa, ako by si mi neverila. *Napil sa džúsu v poháre. Skôr jeho obsah dopil a tak sa postavil a šiel po krabicu s ktorou sa posadil a nalial si. Ponúkol i ju.*

*Pokrčila rameny.* Nemyslím to nijak zle, ale když vás porodila a vychovala, miluje vás…pak bych si tímhle tak jistá nebyla. Možná by vás zavrhla, ale mateřská láska je silnější než rozkazy. Alespoň to mi matka řekla, když můj nejlepší přítel z dětství se stal nukeninem a jeho matka odmítla rozkaz ho zabít. Až budeš mít děti, taky na to budeš koukat jinak. *Nadechla se a dopila džus.* Já jsem ho taky chtěla zabít. Myslím na to každý den. Kdybych využila nestřežené chvíle, slušně bych si vydělala, udělala si jméno mezi lovci, zbavila se risku vlastního života a zátěže tady.. *Položila si ruku na srdce,* ale prostě jsem nikdy nebyla schopná to udělat. Ten cit ti vše komplikuje. A to s ním nic nesdílím, ale s dítětem žena sdílí život, doslova. Krev, buňky, čas…vytvoří ho v sobě, stará se o miminko, utírá mu zadek, kojí, krmí…učí…vážně si myslíš, že by vaše máma, ať umí být sebeděsivější, tenhle cit udusila, jen aby vás zabila? Já ti nevím. Stále je to matka, a dle toho jak se mnou mluvila, velmi milující a ochranářská, že by najednou otočila, jako když hodíš mincí, se mi zdá nepravděpodobné. Ale jak říkám, já jí neznám, jen mi to prostě nepřijde jako jeden z konců… *Pokrčila rameny a položila ruku na skleničku.* Děkuji, ale já si už nedám. Když tu Sora není, půjdu si vyřídit nějaké věci do nemocnice, slíbila jsem, že budu pomáhat mámě. *Zvedla se ze židle.* děkuji, že jsi, kdo jsi, Aoda-kun. *Usmála se, připravená během pár vteřin odejít.*

*Pozorne počúval jej slová. Uznával, že ich mama miluje a pre ich záchranu života by urobila čokoľvek, veril, že ak by jedno z jej detí zahynulo rukou niekoho iného tak by ho našla a zabila bez mrknutia oka, za to, že siahol na to, čo jej bolo najdrahšie. Jej ratolesti, ktorým dala život o ktoré sa starala a toľko chránila, cvičila, aby sa o seba v živote vedeli postarať. Postaviť sa na vlastné nohy... avšak veril, že ako náhle ich meno i fotka bude v bingo knihe, na ich hlavu bude vypísaná odmena, bude to ona, kto si príde po ich hlavu.* Neurobila by to preto, lebo by to bol rozkaz konohy. *Začal vysvetľovať, potom čo si vypočul jej názor na vec. Milo sa pri tom usmieval.* Urobila by to preto, lebo nás miluje a nezniesla by pomyslenie, že nás už viac nemôže chrániť, starať sa o nás, nemôže sa snami vídať, ísť s nami niekam na výlet, či povečeriať pri jednom stole u nás doma. *Dal si pauzu a napil sa.* Urobila by to práve pre toto a aj preto, že je na svete mnoho lovcov, ktorý by sa po nás vydali. Konoha má mnoho oininov, ktorí lovia tých, čo ujdú. S bratom veríme, že ak by nás jedného dňa niekto zabil, ten dotyčný sa nedožije nasledujúceho rána, nikde sa pred ňou neskryje a dostane to čo si zaslúži. Každý, kto sa pozrie krivo na jej deti a ona sa to dozvie, nikto nie je pred ňou v bezpečí. *Hoc pre Kaede bola niekto kto zberal informácie, Sora a Aoda ju videli inak. Ako Mayi Kaizo. Najsilnejšiu kunoichi z Konohy, ktorá nemohla zomrieť.* Neznáša, keď niekto ubližuje jej deťom a radšej nám vezme život ona, niekde nás pochová, než aby myslela deň i nocou, kto môže jej deti zabiť a vybrať si za ne odmenu. Len ona môže byť tá, čo nám vezme život a len ona je tá, od ktorej si ho necháme vziať. *Snažil sa jej vysvetliť politiku v ktorú s bratom veria. Ak by sa stali nukeiny, bola by to materská láska, ktorá by ich poslala na druhý koniec sveta, nie nejaké cudzie chladné ruky, niekto, kto nepozná ich mená a ani tým, kým boli a sú. Chcel jej doliať, no Kaede odmietla.* Dobre teda. Prajem príjemné pomáhanie v nemocnici teda. *Postavil sa i on, aby ju mohol odprevadiť ku dverám.* Nemáš prečo ďakovať za to. *Venoval úsmev aj on jej. Počkal kým sa obuje a tak, než jej otvoril dvere.*