Náměstí

*Vzácný den pro Kaede. Kdy se konečně vyprostila z rodinného sevření. Konečně se vrátila domů po delší misi v Amegakure a za pár dní se hodlala vydat do Kirigakure. Tak, jak si s Ayatem dohodla, pátrat po informacích ohledně věží a temného jevu. A taky se podívat na vesnici, kde všechen její trabl začal. Nicméně dnes měla volno. A jelikož bylo vyjimečně docela teplo, i přes nepřízeň měsíce, vzala si na sebe delší černé šaty po kotníky. Pod nimi měla šortky, na to si vzala delší kardigan s kapsami. Vlasy měla v culíku na krku svázané. Nelíčila se, ani si nebrala žádné vybavení, jelikož měla namířeno někam, kde věděla, že bude v bezpečí za každých okolností. K Sorovi a Aodovi domů. Netušila, zda její primární cíl, Sora, doma vůbec bude. Ale mohla to alespoň zkusit. Po cestě nakoupila několik koláčů plněných vším možným. Počet cca 8 koláčů. Zastavila se pak, když po cestě zdravila známé tváře, až přede dveřmi domku v klanové části Dokusei. Zhluboka se nadechla a zabouchala na dveře. Však taky mohl být třeba v pokoji a neslyšet, nebo venku za domem, nebo něco pracovat. Takže se do toho opřela.*

*chlapci měli po dlouhé době zase čas být spolu doma. Věnovali se svým záležitostem, zatímco Maiy si zase řešila to své. Dělala si přípravy na cestu, ale zatím jen teoretické a.spise přemýšlela, co nacpat ještě do svitků, aby byla byla připravena na všechny možnosti, které mohou po cestě nastat. Okolí jí už tak nějak automaticky hlídá její pasivní "čich" takže když se někdo začne blížit k jejich dveřím, zaregistruje osobu a aktivuje Byakugan. Prohlédne si dívku. Jediné co ví je to, že se jmenuje Kaede Hisa, ale to jsem vše co zjišťovala. Měla by se znát s klukama, takže pokud ji oni věří.. Udělá si Maiy stejně svůj vlastní názor. V kožené sestavě (zajimavosti-> oděv pro Kiri -> ta část bez pláště) se vydá dolů ke dveřím, zatímco jsou kluci v zadní části domu. Ve chvíli, kdy dojde ke dveřím a chystá se zaklepat, nebo spíš zabušit podle držení ruky. Ještě předtím, než ji ruka poprvé udeří do dveří, tak je Maiy otevře a deaktivuje Byakugan, kterým ji celou dobu sledovala. Postaví se do dveří a dívá se jí do očí. Není to tak těžké, protože Maiynych 178 není tak velký rozdíl. Vidí to tak na 1 centimetr, že je Kaede menší. Zdravím. Kaede Hisa, že? Jak ti mohu pomoci? zeptá se jí takovým neutrálním tónem, který toho moc o Maiy neřekne. Její, přes techniku, mladiství vzhled je k její výšce velmi zavádějící pro to, jak stará vlastně Maiy může být. Netváří se nepřátelsky, ani přátelsky. Asi dost neutrálně a spíš trochu zvědavě vyčkává na její odpověď.*

*Kaede se rozmáchla a ruka jí proletěla vzduchem. Ještě, že Maiy stála ve dveřích tak krok za futry, jinak by se Kaedina ruka nedokázala vyhnout její hlavě. Nějak to zmákla ale. Stáhla ruku k sobě a zprvu vyplašeným pohledem sjela Maiy. Její tvář ale rychle přešla do normálního pohledu s jemným úsměvem. Rukou, kterou málem narazila do ženy si stáhla vlasy na bok ramene.* Ano, Kaede Hisa. *Představila se neznámé ženě s jemným pokynutím hlavy na znak úcty.*Pokud jsem se nespletla, tak zde bydlí Sora-kun? Aoda-kun? *Podívala se na Maiy tázavým pohledem.* Vím, že hodně cestují, tak jsem chtěla zkusit štěstí a zjistit, zda je Sora doma? *Optala se. Ruce spojila před sebou a v hlavě přemýšlela nad tímc kdo tahle žena před ní může být.*

*prohlédla si ji už předtím, takže se zaměřuje na její oči. Její oči, které jsou dost podobné, v podstatě stejné, jako má Sora se na ni zaměřují. [color=#990099]Nejspíš tě potěším, ale oba doma jsou. Před pár dny se vrátili. Máte nějaké plány?/color] zeptá se. Možná zní trochu jako až vtíravě zvědavá matka, ale to se ještě ani pořádně nerozjela. Zatím to zkusí pomalu, než ji bude úplně vyzvídat. Bude muset zjistit co nejvíc, než si oba všimnou, že tu je. Předci jen, jsou to její kluci a teď se objevila nějaká jiná holka. Musí si na ně dohlédnout, aby měli pěkné vyhlídky a neskončili jako Maiy.*

*Oči doopravdy měla jako Sora. Takže si Kaede začala v hlavě počítat, kolik Maiy může tak být. Buďto to byla jejich matka, nebo starší sestra. Špatně se to odhadovalo. Tak jako tak ale příbuzenská spojitost byla takřka 100%, protože tyhle oči měli jenom lni dva, co znala a žili pod jednou střechou.* Fakt?! *Rozzářila se, až trochu drze nahlédla Maiy přes rameno, jakoby je tak hledala.* Promiňte, ale uniklo mi vaše jméno. Vy moje znáte, proto si myslím, že bych i já měla znát vaše. *Usmála se mile. V jejích očích ale bylo jasně vidět, že na další otázky neodpoví, dokud i její nebude zodpovězená. A taky že čekala. Až když by se jí Maiy představila, odpověděla by.* Neplánovala jsem nic, jen se třeba trochu poflakovat. A přinesla jsem koláče. Pro případ, že by chtěli raději být doma. *Zvedla ruku, ve které držela pláťenku za ucho a v ní koláče.*

*lehce se nyní pousměje. Ano. Neuniklo. Neřekla jsem ho. Pokud o mně nic nevíš, tak dostanou kluci pochvalu za dodržení slova. usměje se na ni Maiy a ustoupí stranou, aby mohla projít. Můžeš použít jen Maiy. Jsem jejich matka. poví a nechá jí projít. Pak za ní zavře. Tyhle mají rádi. Určitě budou nadšení. Chtěla jsem péct, ale jestli to máš takhle, tak vám k tomu udělám aspoň nějaké nápoje. Pojď. povídá, zatímco ji předchází a vede ji hlouběji do domu a k zadním dveřím ven na dvůr. Schválně jde pomalu, aby ji měla ještě nějaký čas jen pro sebe.*

*Kaede prošla vedle Maiy. Zula si hned boty. Takhle byla vychovaná. A ony ty tenisky jdou i behem chvilky zase nazout, takže jí to neštvalo.* Nic neřekli. U nich jsou očividně všechna tajemství v bezpečí. *Usmála se.* ráda vás poznávám, Maiy-san. *Pokynula zase hlavou. Že je jejich matka musela ještě chvíli zpracovat. Nakonec, vypadala velmi mladě. Ale v tomhle světě, se nemohla ničemu divit.* Tak to jsem ráda, že jsem se trefila do vkusu mlsným jazykům. *Usmála se a rozhlížela se po chodbě. V jedné ruce boty, v druhé taška.* Můžu vám pomoci i s pitím, a pak to přineseme vše najednou za klukama? *Navrhla. Sama chtěla vědět trochu více o Maiy, jako takové.* Můžu se zeptat, co děláte za povolání? Já bych měla být lovkyní nukeninů a tak. Jaksi si nepřijdu úplně kompatibilní s takovou prací, i když mám ráda její výhody, není to naplňující. *Fakt, že s většinou nukeninů, které potkala, má spíše přátelské vztahy, si nechala pro sebe.*

*zastaví se na rozcestí chodeb. To by bylo milé. poví a zabočí tedy ke kuchyni. Boty si polož ke dveřím a můžeš jít za mnou. poví a jde do kuchyně, kde začne připravovat dzban, sklenice, talířky a tác. Můžeš tam naskládat pečivo. ukáže ji k tácu. Sama zajde ke spajzu, aby vzala ovoce, ale moc ho tam není. Sakra. Došlo. zamumla. Zatím co je hlavou v komodě, tak aktivuje Byakugan. Ani ne 500 metrů od nich je obchod s ovocem. Otevře před sebou trhlinu a půlkou těla do ní vstoupí. Druhá se otevře na regály s ovocem. Do košíku nahází několik kusů ovoce, položí zpět peníze a zase zaleze zpět a vše deaktivuje. Tak, uděláme ten džus. poví a donese košík ke zbytku, aby se pustili do čištění a odšťavňování ovoce. Co dělám za povolání? Trochu tam a trochu tam. Kdybych ti to řekla, asi by tě pak už nikdo nenašel. poví konec vážně a podívá se na ní tajemně a nechává na ni svůj pohled. Pak se zasměje. Dělám si srandu. Mým úkolem je všechno a všechny vědět a znát. poví, zatím co krájí pomeranče. Co tě nenaplňuje na práci lovce lidí? Co ti tam chybí? zeptá se.*

*Udělala jak Maiy řekla. Boty nechala u dveří. Tašku s pecivem nechala na lince a vzala si od Maiy tác, na který ho pak začala skládat hezky, jakoby to chtěla vystavovat v obchodě. Ani si nevšimla, že Maiy zmizela v nějaké trhlině. Sledovala jak odšťavňuje ovoce, zatímco zvedla obočí. Jak jako by jí nikdo nenašel?! Zas tak tajný to přeci bylt nemůže. To jí projelo hlavou. Ale nechtěla rýpat nebo se v tom více šťourat. Maiy jí nakonec sama dala jakus takuc odpověď.* Takže dejme tomu informátorka? *Naklonila hlavu a opřela se loktem o pult kuchyně. Otázka na tělo přišla náhle.* Zabíjení lidí. Chybí mi ta odpověď na morální otázky. Ne každý je nukeninem z vlastní volby. A já jako prodloužená ruka zákona mám bezmyšlenkovitě zatýkat a zabíjet? V čem jsem pak lepší, než nukeninové? Taky mám na rukou krev lidí, které jsem odsoudila neprávem. Mnohem raději bych věděla o všem a všech všechno. *Usmála se. Mnihem raději by byla třeba infiltrátor. To jí šlo. Splynout s davem a nosit informace. Bejt bonzák, ale část informací si nechávat pro sebe. Jako Rias, bažila po moci vědění. A pak se jí rozsvítilo nad hlavou.* Maiy-san, když máte všechno o všem vědět. Co víte o věčné noci a věžích? Bestiích? *vybalila otázky bez žádných oklik.*

*zamýšlí se nad zjednodušením, které použila. Informace, infiltrace, tajemství. Tak nějak všechno. pokrčí rameny. Také jsem začínala jako lovec. Soudy nejsou na nás, bohužel. Někdo odsoudí a my jdeme konat. Máš možnosti je přesvědčit, aby šli s tebou to vysvětlit buď podobném, nebo po zlém. Jsou typy, u kterých je to jasné a není zbití, než je prostě zneškodnit. Ani je všechny už nespočítám. dodá. Sice to říká, ale nikdy nebyla lovec. Jen ji nemůže říct, že je oinin. V podstatě je to skoro to samé, ale vlastně vůbec. Pak se pousměje. Tuhle otázku slýchám celkem často. Vím toho tolik, co každý jiný. Někdo si řekl, že by bylo fajn něco takového udělat. Setkala jsem se s.mnoha lidmi, kteří byli změnění na bestie. Stejný.vzor chování. Nakažení jiných stejný problém. Přepnou se do stejného vzorce. Vir? Gen? Bakterie? Nebo snad technika, co z lidí dělá tohle? Kdo ví. Mam známou, která je jeden z nejlepších vědců, které znám. Zkoumá je už od začátku a zjistila, že jde o krev. Proto si pichame jejich krev. Nechápu proč. Když nás jejich zranění nakazí, jak to, že krev, kterou si pichneme, funguje jako imunita. Tohle je na myšlení jiných lidí. Mě stačí, že to funguje, tak prostě chodím a dělám zásoby pro Konohu. Mám místo, kde jich je několik uvězněných, nemohou utéct a chodím je tam sklízet. Zatím se připravuji, ale brzy vyrážím na věž tady v zemi Ohně. Někdo to už zkoušel, ale úplně neuspěl. povídá během přelévání tekutin do džbánu, přidání ledu a nějaké máty pro osvěžení. Vědět všechno a o všech není snadná práce. Časové náročná a dosti samostatná. dodá když je vše hotové. A z jiného soudku. Doufám, že budeš na kluky hodná a nijak jim neublížíš. To bych pak nebyla moc ráda. řekne ještě, když je vše hotovo.*

*Tiše naslouchala. Mluvila skoro jako v hádankách, ale Kaedina vycvičená hlava si vše zakládala do patřičných šuplíčků a všemu porozuměla.* Co se stalo těm, kteří neuspěli? Jsou mrtví? *Optala se ohledně věže. Poslední otázka, kterou k tomu měla, protože Maiy jí toho dost sdélila sama od sebe. Sledovala, jak je džbán takřka plný.* Jsem zvyklá být sama. Vlastně i proto jsem tu. Se Sorou jsme si kdysi slíbili, že budeme cestovat i společně. Čekal mě cesta do Kirigakure, ale pak bych se s ním chtěla na čas spojit. *Varování matky di vzala k srdci, i když to byla slabá výhružka.* Mám je ráda jako vlastní bratry. Ještě jsou mladší než já. I když silnější, nedovolila bych si jim ublížit. *Vzala do rukou tác s koláči.* Můžeme? *Usmála se, jakoby k tomuto rozhovoru ani nedošlo. Nepříjemné vyptávání měla za sebou. Příjemné setkání se Sorou a Aodou před sebou. I když se trochu víc ťešila na Soru.*

Mrtví? Když měli štěstí, přidali se k těm, co tu věž stráží. Já mám pocit, že to nechce zabíjet. Ale taky si nejsem jistá na 100%.. pokrčí rameny. Zasměje se. Víš jaký kluci jsou. Když jsem o ženský, tam jsou vždycky bezradní. poznamená a vezme tác s pitím a třemi sklenicemi. Dobrá. Pojďme. poví a vykročí ke dveřím na zahradu. Když se k nim blíží zvedne nohu a stiskne kliku, aby si otevřela. Strčí tak i do dveří a pokračuje v chůzi bez zastavení. Pánové, svačina a návštěva. Ať děláte cokoliv, tak toho nechte. zavolá na zahradu když tam vstoupí. Pokud bys někdy něco potřebovala vědět, můžeš se zastavit. Třeba budu znát odpověď. poví ještě ke Kaede, než se ti dva dorazí.*

*Obaja boli vzadu na záhrade zamestnaný menším bojom, ktorý proti sebe viedli, aby nevyšli z formy. Podstate si ani ničoho nevšimli, do chvíle, než na nich prehovorila Mayi. Obaja prestali, otočili sa so spýtavými pohľadmi, no tie zmizli hneď potom, čo do ich očí padla Kaede.* Kaede-chan, už je to chvíľa. *Usmial sa na ňu Sora a vydal sa k nej, aby ju mohol na privítanie objať.* Vitaj, Kaede-chan. *Usmial sa i Aoda a vydal sa k nim, no nechal svojmu mladšiemu bratovi priestor a pozrel sa na mamu. Možno by mohla do Sory kopnúť, predsa len to bude ďaleko viac učínnejšie, než od bielovlasého chlapca a on by sa Kaede konečne vyznal. Ak sa Kaede nechala objať, tak Sora od nej odstúpil a prehliadol si ju.* Rád ťa vidím? Ako sa máš? Darí sa ti dobre? *Musel z hlavy vytesniť na spomienku z toho, čo zažil počas opileckého stavu, aby sa jej zvládol pozrieť do očí a usmievať sa.*

*Usmála se na Maiy.* Děkuji, určitě se ráda někdy zastavím, i kdyby jen si poslechnout nějaké příběhy ze život. Ve vzpomínkách jiných lidí je spousta moudrosti. *S těmito slovy se dostali ke klukům. Kaede se na ně smála jako měsíček na hnoji. Když k ní Sora došel, zvedla ruku s tácem nad hlavu a druhou rukou ho k sobě v obětí pořádně přimáčkla. Po pár vteřinách pustila a vrhla se pro změnu na Aodu, kterého taky bejmula.* Tak ráda vás vidím. Hele co máme. *Usmála se a ukázala tác s koláči. Bylo jich dost, aby si každý dal dva.* Musíte mi vyprávět, jak je se vám dařilo na vašich cestách. *Usmívala se. Od posledního setkání na misi, kde Kaede byla chodící deprese, to byl obrat o 180 stupňů. Ale radost měla upřímnou. I když zbytky smutku v srdci rozhodně našla.* Jak dlouho tu budete? Doma myslím…v Konoze.

*docela ji to zabolelo. Jakmile si všimli Kaede, tak jakoby nebyla. No, co čekala. Je to přeci jen jejich matka. Kaede je dívka, která.. no, nechá si tyhle myšlenky. Dojde ke stolku položí džbán se sklanicemi a zase se otočí a odchází zpět do domu. Nechá je tam, ať si řeší svoje. Sama jde uklidit v kuchyni po té přípravě a pak se přesune zase do svého pokoje. Ale je zvědavá, co se řeší. Jak jinak by věděla vše co ví. Po celou dobu, co je doma tak má aktivní Byakugan a odezírá ze rtů.*

*Kaede bolo dievča, ku ktorému choval city, takže ho zaujala najviac, objatie s ňou, potom prešiel na rad Aoda, než sa obaja chlapci pozreli na koláče, ktoré priniesli spoločne s mamou. Rovnako tak ako pitie.* Vieš čítať myšlienky? *Nadvihol Aoda pobavene obočie, obzrel sa po mame, no tá tam už nebola. Jedným okom sa pozrel po Sorovi, ktorý vyzeral, že nad niečím premýšľa, no nakoniec to nechal tak.* Hm, ani nie je veľmi o čom. Pár týždňov sme boli v Iwe, potom v Sora-ku a nakoniec sme šli sem. *Mali pekný rozhovor s mamou, naučili sa niečo nové, dostali informácie s ktorými mohli pracovať.* Asi tak dlho, ako tu bude mama. Takže môžeme odísť zajtra, či o niekoľko dní... i dlhšie. *Zodvihol ramená. Premýšľal, či aktivuje byakugan a pozrie sa kam zmizla mama, no nakoniec to nechal tak.* Ako sa darí tebe na cestách, Kaede-chan? *Usmial sa na ňu Aoda. Chcel počuť o jej cestách a veril, že i Sora.*

*Kaede se jen Aodovi trochu zasmála. Objala každého z bratří stejně. Odložila tác tam, kde Maiy položila pití.* wau, v Iwagakure jsem ještě nebyla. Spadá pod říši Kou, divím se, že vás tam pustili. *Zasmála se. SoraKu nekomentovala, sama tam byla. Jen si oddychla, ža chlapci jsou doma. Ona byla dítě štěstěny a nic se jí nestalo, ale kdyby Ayato byl zmrd, byla by pod drnem a nikdo by po ní neštěkl. Byla tedy ráda, že jsou doma.* Takže vlastně kdykoliv můžete zase odejít? *Povzdychla si. Měla už plány, kterých se chtěla držet, jinak by hned šla s nimi.* Mně? No…dobře. Jsem celá. Ale už jsem taky měla na mále. *Zasmála se.* Musím vám říct, že některé věci se nikdy nezmění. Některé rány ale čas zahojil. *Zazubila se. I když úsměv byl trošinku přehnaný, protože ho i z části vynutila.* Hlavně, že jste v pořádku. *Usmála se a vzala di jeden koláč.* Mám nějaké plány na budoucích pár týdnů, ale pak bych se ráda připojila k vám, pokud budete chtít? *Podívala se na Soru. Však si dali slib, a po chuuninských už dávno bylo a stále si jej nesplnili.*

*Objala ich rovnako, toho si Sora všimol, o to viac mal pochybnosti a o to viac jeho odvaha, ktorú ani nenabral odchádzala ďaleko od neho. Priam brala nohy na ramená. No dnes to urobí. Potom, čo jej dá podpísať zmluvu, ktorú jej sľúbil už roky dozadu spolu s malým darčekom navyše. Nevedel však čo očakávať, aj keď podľa správania Kaede... nie, nie! "Nemysli na to, inak sa nevyznáš ani za tristo rokov." *Snažil sa dať dokopy, zatiaľ čo Kaede rozprávala.* Presne tak, kedykoľvek môžeme odísť. *Prikývol Aoda. Ono nebol dôvod tu potom nejako zostávať, podstate v Konohe sa nedalo v týchto časoch ani veľa čo robiť. Geninovia robili misie, zaskakovali civil... ale to nebolo nič pre nich a ako tokubetsu joinini obaja chlapci nestáli za nič v istom slova zmysle a tak bolo pre nich lepšie byť na cestách.* Musíš si dávať väčší pozor, Kaede-chan. *Robil si Aoda starosti, no kto z nich sa nepozrel smrti do očí...* Pravda, niektoré veci sa časom zahoja, niektoré zas trvajú dlhšie. *A niektoré vôbec. Bielo vlasý chlapec sa však usmial, hlavne, že bola v poriadku.* Hlavne, že si ty v poriadku. *Usmieval sa naďalej. Bol rád, že jej nič nie je, rovnako, ako nebolo nič im.* Nevidím v tom problém. Kaede-chan, zájdem pre zvitok s vranami a dám ti ho po rokoch podpísať, nie? *Pousmial sa Sora a šiel pre neho.*

*Usmála se. Aoda byl ten výřečnější, což netušila jak si vyložit, Sora vypadal, že mu to v hlavě šrotuje.* Ah tak…cestovat budete s mámou? Nebo sami? *Další otázka, jako u výslechu. Ano, měla by si dávat větší pozor. Nebyli ani první, ani poslední, kdo jí to říkal, ale Kaede byla chodící sebevražedná mise.* Ja? Vy si dávejte pozor. Moje cesty vždy vedou zpátky domů, vy jste byli pryč hodně dlouho… *Nafoukla tváře, jakoby jí tady nechali samotnou, ale pravdou bylo, že i ona zde byla vždy maximálně týden v měsíci. Otočila se na Soru, který už po několikáté co se znají, odsouhlasil její připojení se k němu a jeho bratru, pak zmínil vrány, na které Kaede málem zapomněla. Sora se vydal do domu a Kaede se rychle zvedla.* Aoda-kun…půjdu s ním. *Usmála se na Aodu a vyrazila za Sorou.* Sora-kun, počkej, jdu s tebou. Alespoň mi ukážeš jaký máte dům. *Zasmála se potichu, ani moc nekřičela, aby nevyrušila Maiy, která tu někde buďto byla, nebo nebyla, to nemohla Kaede vědět.*

*Sorovi sa priam z tej hlavy parilo, preto Aoda takticky získaval čas pre svojho brata, ktorý sa už niekoľko rokov nevedel dokopať k jednej veci a to vysloviť svoje city nahlas.* Sami. Myslím, že mama si živelnú pohromu užije viac než dosť tu. Ak by sme s ňou boli na cestách, pravdepodobne by nás prestala považovať za svoje deti. *Zasmial sa Aoda, aj keď vedel, že by to nikdy neurobila. Predsa len, už tu bolo toľko veci medzi nimi, že by ich toto nerozdelilo snáď nikdy. No boli to veci, ktoré sa Kaede nikdy nedozvie, keďže to boli záležitosti ich rodiny, ktoré zostávali medzi nimi.* Haha, prepáč, prepáč, pokusíme sa chodiť do konohy častejšie. *Usmieval sa, zdvihol aj ruky, ako by sa vzdával, než Sora začal brať nohy na ramená s výhovorkou, že zájde pre zvitok s vranami, aby sa stihol vydýchať a pozbierať rozsypanú odvahu po zemi. No plány najmladšieho z trojčiat nevyšli tak, ako si predstavoval, Kaede sa hnala za ním a on poslušne zastavil, aby ho mohla dobehnúť.* Potom... keď podpíšeš zmluvu, chcel by som ti niečo dať a povedať. *Povedal, ako by to nebolo nič vážne, sám nevedel, ako sa voči tomu postaviť a tak volil neutralitu, jednoducho nič nedá najavo až do samého konca a spoločne tak išli smer izba chlapcov.*

*Kaede se zasmála Aodovým slovům. Jedna rodina musí držet pohromadě, ale samozřejmě sama věděla, že se jí s rodiči lépe vychází, když je nevidí denně. Taky kvůli tomu byla zde, měla rodičů už dost pro tento týden.* Tak hlavně opatrně. Nebo si stoupnu za vaší mámu a nasekám vám, kdyby se vám cokoliv stalo. *Smála se, ale myslela to vážně. Vytáhla by je z hrobu a profackovala, až by vstali z mrtvých, jeden jak druhý. Natáhla ruku a když se Aoda vzdával, tak mu pocuchala bílé vlasy a vyrazila za Sorou. Ten zastavil a oznámil jí plán na budoucích pár minut. Čekala něco zajímavého z cest. Tak jen s úsměvem přikývla a šla za ním.* Dobře. Víš…já na ty vrány úplně zapomněla. *Nervózně si prohrábla vlasy a následovala ho do jeho/jejich pokoje (nevim zda ma každý vlastní pokoj).* Vážně jsem ráda, že jsi doma…naposledy, co jsme se viděli Soro, jsem nebyla moc milá…gomene… *Narážela na její depresivní období, které se s ní táhlo ale tak dobré dva roky. Dostala se z toho až díky misi v Amegakure, před pár týdny.*

*Usmieval sa, na chvíľu sa zatváril vystrašene, keď to počúval. No nakoniec sa uculil od ucha k uchu.* Budem o to viac opatrnejší a Sora-chan tiež. *Uistil ju. Podľa všetkého by to isté urobila aj ich mama, takže dvojité prefackanie by ich skutočne prebralo k životu dostatočne, nechal si poničiť jeho už tak strapaté vlasy z tréningu, no nakoniec utekala za Sorom...*
Ja ich mám stále v hlave. *Povedal jej. Stále na to myslel. Držal to v hlave a čakal na vhodnú situáciu, ktorá sa stále nenaskytla, tak sa ju rozhodol vytvoriť... a dať jej ju, spolu s darčekom a jeho vyznaním. Mali spoločnú izbu, dve postele pri stene, naproti v kúte menší šatník, vedľa toho skriňa s poličkami na ktorých boli knihy, dva stolíky so šuplíkami vedľa seba, kde sa učili keď boli mladší, nad nimi poličky so zvitkami a ďalšími knihami. Ťažko povedať, že to je izba ešte študentov akadémie a geninov. Nad posteľami boli poličky, na ktorých boli uložené hračky - prevažne len plyšáci, na ktorých padal prach, to sa však nedalo povedať o bábke, ktorá sedela na Sorovej posteli od ich otca.* Všimol som si. Mala si pekný vzťah s Dantem z Kumo, že? *Spýtal sa jej.* Zomrel mi pred očami, na B misii. Nemohol som sa hýbať, jeden z nukeinov ma znehybnil a všetko odmakal Aoda. Keď som sa mohol hýbať bolo už neskoro. *Povedal jej a vytiahol zvitok. Chcel jej to povedať už dávno, ale rovnako k tomu nebola vhodná situácia... mal by sa jej vyznať, keď jej toto povedal? Mal v sebe ďalšie pochybnosti...*

*Vešla do pokoje pro dva, rozhlédla se. Vše rychle prozkoumala rentgenovým pohledem a nakonec se posadila na jednu z postelí, čí, to netušila. Ale sedla si jen na okraj u nohou tak, aby nepomačkala povlečení a peřiny. Poslouchala Soru, zaskočil jí otázkou ohledně Danteho. Už to bylo docela dost let, co zemřel...Kaede však jakoby se jeho slovy rozevřela rána v srdci, ale ta pachuť nebyla tak nepříjemná, jako tenkrát, kdy na ní Danteho Sensei řval na celou Kumogakure. Kaede však cítila takový hořký nádech v ústech. Ztěžka polkla.* Byla jsem tenkrát zamilovaná. Bláhové dítě. Zpětně to taky vidím jinak. Ale ano....byl mi blízký. *Odpověděla na dotaz, na který následovalo první z přiznání Sory. Které jí zabolelo ještě více, enž strhnutá náplast ze srdce. Zhluboka se nadechla a rukama si stiskla kolena. Nekoukala na Soru, ale na druhou stěnu před sebou.* Chápu... *Nevěděla, co na to říci...Dřív by brečela, křičela, nadávala mu, že to dopustil, bůh ví co všechno, ale Kaede byla nyní žena. Ne dítě. Sice jí stále provázelo pubertální chování, ale v hlavě to měla lépe srovnané, než někteří starší lidé. Po pár vteřinách ticha se konečně podívala na Soru. Její nečitelný pohled provázel její slova. Emoce však ani v pohledu, ani ve slovech cítit nebyly.* Stalo se, je to dlouhá doba, myslím...že už čtyři roky možná. Nemá smysl nad tím více truchlit. Nakonec...Takový je život. Něco nám dá a něco nám vezme. *Natáhla si ruce před sebe a protáhla zápěstí.* Jsme Shinobi a na tento ostud jsme při výběru tohoto života kývli...Proto je třeba život žít naplno, jakoby následující noc měla být tou poslední. *Usmála se na Soru. Ona se rozhodla už dávno takto žít. Zkoušet nové věci, ochutnat nová jídla, zkoušet mluvit s každým, i když je to nebezpečné...žít na hraně. Protože co pak? Bude umírat v lese a litovat toho, že nikdy neochutnala ústřici? Nebo že nikdy nezkusila bolest ze zlomené nohy? Ře chtěla někoho políbil a nikdy to neudělala ze studu? Proč?* Po čase, kdy jsem to brala velmi, velmi vážně, mi došlo...že od sebe akorát odháním lidi, přátele, kteří by mi bývali mohli pomoci. Ale jak říkám, je to už minulostí.

*Sora hľadal zvitok, podpis už sľúbil veľmi dávno, no roky ubehli ako voda, na zmluve pribudol jeden nový podpis dievčiny z Iwy. Medzitým viedli rozhovor o tom, čo bolo pre Kaede citlivé téma, no musel jej to povedať. Chcel, aby vedel, že to bol Sora a Aoda, kto ho videl poslednýkrát vydýchnuť. Zaslúžila si to vedieť, presne tak, ako priznala otvorene city k nemu, aspoň nie, ktoré chovala kedysi, keď začal. Nepovedal jej na to nič, pokiaľ nepovedala, že chápe.* Mrzí ma tvoja strata. *Dodal k tomu, cítil, že to má povedať, aj keď v jeho očiach bol Dante... masochistický maník? Niekto, kto bol bezočivý a u koho bolo len dobré, že bol mŕtvy. Ak by mohol, zabil by ho vlastnými rukami, no nie kvôli tomu, že k nemu chovala Kaede city a on bol teda jednou veľkou prekážkou... ale preto, lebo bol agresívny voči Sorovi a Aodovi. Bol hrubý, nespolupracoval... nechápal, čo na ňom Kaede videla, no ani to chápať nechcel. Sám nevedel však povedať, či by ho skutočne zabil alebo nie, ublížil by Kaede, no Dante... nehodlal sa nad ním ďalej zamýšľať, už bol po smrti a to bolo hlavne, aj keď tým Kaede trpela. Nad jej slovami sa pousmial. Život niečo dával a niečo bral. Tak tomu bolo a vždy bude.* Stále... ak by si potrebovala, som tu pre teba. *Ponúkol jej. Aj keď boli shinobi, aj oni mali city. Aj keď on sám vedel, že ako shinobi musí dať city bokom a žiť... žiť a bojovať za to, čo si myslel, že je správne. Ochrana Konohy, rodiny a až potom všetko ostatné. Umrieť pri ich ochrane... a zakiaľ bude žiť, získavať skúsenosti, informácie, žiť ako nikdy, skúšať veci, čo nikdy neskúsili a žiť opatrne pre dlhší život, zatiaľ, čo riskovali. Nakoniec však rozprestrel zvitok na stolíku.* Poď ho podpísať, Kaede-chan. *Povedal jej a zatiaľ, čo by jej podpisovala by prešiel k svojej taške a vytiahol by krabičku s náhrdelníkom (Snáď som trafil ten, ktorý si vybrala). Nosil ho u seba dlhšie, no... chcel jej ho dať, hneď potom čo podpíše zmluvu a až potom, čo ho prijme vysloviť svoje city nahlas. Boli tu len oni sami dvaja. V tejto izbe. Bola nejaká šanca, že ich mama sledovala, no nech sa pozerá, Sorovi to nevadilo a Kaede o tom nemala najmenšie tušenie. Buď bude svedkom prijatia citov... či ich odmietnutia.*

*Kaede se pousmála. Sora říkal konejšivá slova, ale i tak Kaede neřešila, co se stalo. Minulost, byla minulost. Zvedla se na jeho popud a došla ke stolu. Jen tak projela očima jména na svitku a podívala se na Soru.* Krví? *pokud jí to odsouhlasil, hryzla se do prstu a jím pak zapsala své jméno. V případě, že to nebylo nutné, se podepsala perem. Svitek pak nechala zaschnout a otočila se k Sorovi čelem.* Děkuji…jen abys věděl, Sora-kun, já tady pro tebe jsem taky vždy, kdyby tě něco trápilo, nebo jsi potřeboval pomoci, jsem tady. *Usmála se. Měsíční světlo procházelo oknem a prosvětlovalo jí vlasy, dopadalo až Sorovi na obličej, kde se leskly jeho zlatavé šupiny. Kaede se na něj usmívala. Co teď? Z neznámého důvodu měla pocit, že atmosféra v místnosti houstla.* (btw přivěšek je perfektní)

*Nechal ju sa podpísať, on medzitým hľadal v batohu malú ozdobenú krabičku s príveskom vnútri. Genin, ktorý ho balil bol úžasný... zlatý a dal si skutočne záležať s balením. Aktivoval aj byakugan, aby videl, či sa podpísala alebo nie, len aby vedel, kedy je správna chvíľa na to otočiť sa.* Krvou. Musíš tam nechať i otlačok svojej dlane - tiež krvou. *Dal jej za pravdu a nechal ju v pokoji to urobiť a keď sa otočila jeho smerom, tak deaktivoval byakugan a otočil sa k nej. Usmial sa na ňu.* Ďakujem, Kaede-chan. *Usmieval sa vďačne. Atmosféra v izbe bola zvláštna, hustla, mesačný svit sa odrážal v jej bielych vlasoch... jej modré oči... bola nádherná. Jeho srdce vynechalo jeden, možno zopár viac úderov, no nakoniec k nej natiahol onú krabičku s príveskom.* Toto je pre teba... svieti v tme, takže ti bude svietiť na cestu, keď sa ocitneš v temnote a stratíš cestu... *Hoc skladba vety neznela smelo, rovnako ako jeho slová, snažil sa o to. Dúfal, že sa jej bude páčiť a aj keď nebude svietiť tak, ako by si mnoho ľudí predstavovalo, malo to svoje obrazné pomenovanie, ktorým ho myslel. Bol to dar od neho. Chcel mať istotu, že jej prijme, skôr než sa vyzná.*

aha, dobře dobře. *Udělala co řekl, mohlo jí to dojít, když to viděla stejně u každého jména. Nicméně měla brzy hotovo
A jen si vložila prst od krve do úst, velmi rychle jí krev přestala téct. Sora před ní za pár okamžiků natáhl ruku s krabičkou. Zamrkala a nesměle ji vzala do ruky.* Tos nemusel… *Ještě než ji otevřela. Pak se podívala dobnitř a rukou si skryla ústa, protože jí málem spadla brada že by ji sbírala po zemi. Krásný přívěsek na řetízku. Jeho slova byla sice trochu krkolomná, ale i tak Kaede zahřála u srdce. Hned vytáhla řetízek a podívala se na krystal skrze měsíční světlo.* Je to nádhera. Moc děkuju. *Pevně ho objala okolo krku. Otočila se zády a natáhla dozadu ruce s otevřeným řetízkem.* Zapneš mi to prosím? *Poprosila Soru. Moc se jí to líbilo, byl to krásný dárek a mnohem hezčí krystal, který doopravdy vypadal, že září. Řetízek byl dost dlouhý na to, aby se jí přívěsek schoval hluboko ve výstřihu a tak nelákal případné zloděje. Samozřejme šlo nastavit na řetízku, jak vysoko bude.* Já pro tebe nic nemám… *Došlo jí najednou. No, přinesla koláče, ale tohle bylo mnohem lepší, než to… otočila se k němu čelem, s přívěskem v dlani. Prohlížela si ho velmi důkladně.* Nikdy ho nesundám. *Usmívala se.*

*Nemusel, ale chcel. Chcel jej ho dať, chcel, aby mala niečo od neho, okrem zmluvy s vranami. Dával si záležať s výberom, dokonca poslal aj Aodu preč, aby to mohol urobiť sám. Vybrať niečo, čo sa jej bude páčiť a strávil s tým mnoho času, mnoho dní premýšľania, ale stálo to za to.* Chcel som. *Povedal. Sledoval jej reakciu na prívesok, páčil sa jej, to bolo hlavné. Sorovi spadol kameň zo srdca. Aspoň jeden z mnohých, ktorých ho ťažili.* Za málo. Som rád, že sa ti páči. *Usmieval sa a pevne ju objal, keď mu skončila okolo krku. Bol rád, šťastný, že sa jej páčil. Že sa usmievala, presne tak, ako chcel. Mal sa jej teda vyznať? Čo ak pokazí túto chvíľu, ktorú vybudoval?* Samozrejme. *Pustil ju a pomohol jej hoj ho zapnúť okolo krku, než sa k nemu otočila naspäť. Vyzeral na nej dobre.* Vyzerá na tebe dobre. *Povedal jej s úsmevom na tvári. Sedel jej, vyzeral dobre, aj keď sa kryštál schovával pod oblečením... stále jej sedel dokonalo. Bol šťastný v túto chvíľu. V jeho vnútri bol príjemný teplý pocit, ktorý jej zohrieval z toho, ako videl Kaede sa usmievať, žiariť.* Teraz alebo nikdy Sora. *Musel jej to povedať, ďalšiu príležitosť už možno nedostane. Niečo jej zabije, vážne ochorie a umrie na to, nebodaj sa niečo stane Kaede... nesmel riskovať.* To nevadí, takto je to lepšie. *Nič po nej nechcel, a ani nikdy chcieť nebude. Až na vyjadrenie k jeho otázke, k jeho citom, ktoré k nej choval.* To verím. *Prikývol, prezeral si ju. Vždy mu vyrazila dych, bolo jedno koľkokrát sa na ňu pozrel.* Kaede-chan... vždy som ťa mal rád. Viac ako kamarátku či sestru. Ja... milujem ťa. *Pevný hlas sa rozoznel miestnosťou. Jeho tváre nabrali červenú farbu veľmi rýchlo. Aj keď už bol mladým mužom, stále jeho tváre červenali tak rýchlo a jednoducho v týchto tématach. Pozrel sa jej do očí, chcel vidieť, čo cíti, čo si myslí...* Bola by si mojou priateľkou? *Jeho telo bolo napäté, nedočkavé z jej odpovedi, cez to to však na sebe nedal poznať. Nech už príde čokoľvek, čokoľvek negatívne, Kaede to neuvidí.*

*Sledovala jak se jeho šupinky a bílé oči třpytí v měsíčním svitu. Bylo to docela romantické. Dala si druhou rukou vlasy za ucho, zatímco v druhé držela přívěsek. Sora ale hned na to začal. Ticho rozseklo vyznání. Kaede na něj koukala s lehkým úsměvem, jakoby jí to díky ozvěně a rezonanci zvuku teprve dotékalo do mozku. Mrkla jednou. Na druhé mrknutí přišla otázka. Kaede se prudce nadechla, protože jí zaskočil natolik, že zapomněla i na dýchání. Mrkla ještě párkrát, nyní doopravdy s pootevřenými rty. Šrotovalo jí to. Sora pro ní byl blízký, hezký a hodný kluk. Na tohle ale nikdy nepomyslela. Ani ne tak na to, že by snad skončili spolu, ale v životě jí nenapadlo, že by k ní choval nějaké city. Ona sama nevěděla. Byla celá zmatená, sice smrt Danteho byla dávno, ale její srdce bylo rozpolcené. Sama netušila proč. Zavřela ústa, došlo jí, že moc civí a je ticho až moc dlouho. Rozhodla se na jeho otázku neodpovědět. Sora byl jen o malinký kousíček vyšší než ona a tak to bylo snadné. Jak mohla odpovědět, když netušila, jak její tělo bude reagovat. Udělala krok a jejich odstup snížila na minimum. Trochu se třásla, protože byla nervózní.* Sora-kun… *myslela na svoje vlastní slova. Žít jakoby to byl poslední den. Neodpustila by si, kdyby mu teď podrazila nohy a po týdnech zjistila, že je mrtvý. I když sama o svých citech nevěděla nic, nechtěla, aby Sora žil s vědomím, že to ani nezkusila. A ani ona sama nechtěla hned usuzovat na základě chaosu. Natáhla ruku a přejela mu prsty po šupinách pod okem, tou slanou dlaní pak zajela do jeho vlasů a přitiskla svoje rty na ty jeho. Chtěla vědět, zda jí projede onen elektrický náboj, o kterém kdysi četla. Který necítila ani poprvé, když byla s mužem, a vlastně jej necítíla ani, když kdysi políbila Danteho. Chtěla vědět, zda Sora bude jiný.*

*Bol pripravený na obe možnosti. Buď na prijatie jeho citov, či ich odmietnutie. Svoje oči však nechával na nej, na mesačnom svite, ktorý sa odrážal v jej bielych vlasov, topil sa v jej modrých očiach, ktoré pripomínali nekonečný oceán. Nie raz sa v nich chcel skutočne utopiť, boli nádherné, úžasné... nenachádzal slov. Po jeho vyznaní však nastalo ticho, hrobové, nepríjemné, ktoré mu naháňalo strach. Cítil v sebe kŕčovité napätie, strach, cez to však mlčky čakal na odpoveď, díval sa na ňu, nevedel čo od nej očakávať. Bola tak dlho ticho a jeho zožierali pochybnosti jeho slov, za ktorými by si mal pevne stáť. Nešiel na to moc rýchlo? Nemal radšej mlčať a nechať to tak? Plávať? Netušil. Netušil čo si myslieť, netušil čo čakať. Stále mal červené tváre. Držal to v sebe tak dlho... tak veľmi dlho, že zo svojich úst vypustil aj to čo nechcel. Nechcel sa jej spýtať, či s ním bude rovno chodiť, prišlo mu to hrrr, cez to to z neho vyletelo. Sledoval ako sa k nemu priblížila, prikročila. Videl ako sa trasie z nervozity... aj on bol, cez to stál pokojne. Nechvel sa. Jeho meno... nevedel rozlúštiť tón hlasu, no zaznelo len to, len jeho meno, on však mlčal a čakal, čo urobí ďalej. Jej dotyk, pohladenie jeho zlatých lesknúcich šupinách, zašla mu rukou do vlasou a ich pery sa stretli. Nikdy sa predtým nebozkával, ale už mal prax... žena, ktorá sa mu venovala v dobách, kedy jeho žilách prúdil alkohol. Nechcel však myslieť na dievča, ktoré sa podobalo Kaede v dobách jeho opilosti. Teraz tu bola, priamo pred ním, držala jej, bozkávala. Jeho ruka zablúdila k jej pasu, pritiahol si ju bližšie k sebe, privrel oči... premýšľal či v tomto všetkom nemá prsty jej spôsob života, ale aj keby, pokiaľ budú spolu bude spokojný, aj keď on sám chcel, aby bola Kaede, kto bude tá šťastná, tak ako pred chvíľou. Miloval ten úsmev, ktorý jej vyčaroval a nechcel ho stratiť. Pomaly sa odtiahol, položil svoje čelo na to jej, položil jej ruku na líce. Srdce mu vynechávalo zopár úderov... jeden za druhým, cítil zo seba teplo, ktoré pretínal chlad. Cítil sa zvláštne, nevedel to pomenovať.* Kaede-chan. *Vyslovil jej meno s opatrnosťou, ako by bola krehká bábika s ktorou by sa malo opatrne zachádzať. I jeho držanie bolo opatrné, aby jej neublížil, aj keď nemal ako. Cítil sa šťastne, no otázkou bola, ako sa cítila ona.*

*Cítila, jak mu tluče srdce a jak se celý jejich uzoučký kruh pomalu zahřívá. I ona cítila jemné šimrání v těle. Náznak toho, co se snažila najít. Ale stále to nebylo dost na to, aby se do vztahu vrhla po hlavě. Kaede Soru nemilovala bláznivě, nehnala jí vášeň, celé to na ní vybalil tak náhle. Ale polibek, který si vyměnili, jí byl fyzicky i psychicky příjemný. Možná kdyby tomu dala šanci. Třeba by se bláznivě zamilovala. Jemně se odtáhla a jejich čela se o sebe zapřela. Oslovení, které jí poslalo zpátky do reality.* J-já si vážím tvých slov. Tvého daru…a tím nemyslím nic míň, než toto.. *Položila mu ruku na hrudník, darem myslela jeho srdce. Druhou rukou ho stále hladila ve vlasech.* mám tě velmi, velmi ráda…v téhle vesnici, ani v žádné jiné, není nikdo, ke komu bych měla blíž. Ale tvůj návrh si musím rozmyslet, než jej přijmu. *Nelhala. Byl to fakt. V žádné vesnici nežil nikdo, koho by měla radši než Soru. Ale dnes to na ní doopravdy bylo velmi rychlé. Možná kdyby nestrhával tu záplatu. Nebo kdyby se jí zeptal při dalším setkání, aby měl čas zpracovat jeho city k ní. Jenže on zase brzy odejde a bůh ví, kdy se vrátí. Jak se bude ona cítit, až se vrátí…bylo toho hodně. Ale co když se jejich příště bude konat na onom světě? Znovu ho políbila. Tentokrát více…déle a ještě dospěleji, než předtím. Místa, kde jí Sora jemně držel, se zahřívala, i ona celá cítila podivné teplo. Po polibku se odtáhla, ale jen maličko.* Chceš se mnou… *Byla ještě červenější ve tvářích, než Sora. Nebyla ani schopná doříct větu. Jemně si skousla spodní ret. Ruka z jeho vlasů jí sjela a chytila lem jeho kalhot u knoflíku. Druhou nechávala na jeho srdci. Bylo tedy jasné, na co narážela.*

*Bol pripravený na obe možnosti. Buď na prijatie jeho citov, či ich odmietnutie. Svoje oči však nechával na nej, na mesačnom svite, ktorý sa odrážal v jej bielych vlasov, topil sa v jej modrých očiach, ktoré pripomínali nekonečný oceán. Nie raz sa v nich chcel skutočne utopiť, boli nádherné, úžasné... nenachádzal slov. Po jeho vyznaní však nastalo ticho, hrobové, nepríjemné, ktoré mu naháňalo strach. Cítil v sebe kŕčovité napätie, strach, cez to však mlčky čakal na odpoveď, díval sa na ňu, nevedel čo od nej očakávať. Bola tak dlho ticho a jeho zožierali pochybnosti jeho slov, za ktorými by si mal pevne stáť. Nešiel na to moc rýchlo? Nemal radšej mlčať a nechať to tak? Plávať? Netušil. Netušil čo si myslieť, netušil čo čakať. Stále mal červené tváre. Držal to v sebe tak dlho... tak veľmi dlho, že zo svojich úst vypustil aj to čo nechcel. Nechcel sa jej spýtať, či s ním bude rovno chodiť, prišlo mu to hrrr, cez to to z neho vyletelo. Sledoval ako sa k nemu priblížila, prikročila. Videl ako sa trasie z nervozity... aj on bol, cez to stál pokojne. Nechvel sa. Jeho meno... nevedel rozlúštiť tón hlasu, no zaznelo len to, len jeho meno, on však mlčal a čakal, čo urobí ďalej. Jej dotyk, pohladenie jeho zlatých lesknúcich šupinách, zašla mu rukou do vlasou a ich pery sa stretli. Nikdy sa predtým nebozkával, ale už mal prax... žena, ktorá sa mu venovala v dobách, kedy jeho žilách prúdil alkohol. Nechcel však myslieť na dievča, ktoré sa podobalo Kaede v dobách jeho opilosti. Teraz tu bola, priamo pred ním, držala jej, bozkávala. Jeho ruka zablúdila k jej pasu, pritiahol si ju bližšie k sebe, privrel oči... premýšľal či v tomto všetkom nemá prsty jej spôsob života, ale aj keby, pokiaľ budú spolu bude spokojný, aj keď on sám chcel, aby bola Kaede, kto bude tá šťastná, tak ako pred chvíľou. Miloval ten úsmev, ktorý jej vyčaroval a nechcel ho stratiť. Pomaly sa odtiahol, položil svoje čelo na to jej, položil jej ruku na líce. Srdce mu vynechávalo zopár úderov... jeden za druhým, cítil zo seba teplo, ktoré pretínal chlad. Cítil sa zvláštne, nevedel to pomenovať.* Kaede-chan. *Vyslovil jej meno s opatrnosťou, ako by bola krehká bábika s ktorou by sa malo opatrne zachádzať. I jeho držanie bolo opatrné, aby jej neublížil, aj keď nemal ako. Cítil sa šťastne, no otázkou bola, ako sa cítila ona. Ich pery sa znovu stretli. Bolo to príjemné, fyzicky aj psychicky. Páčilo sa mu to. Ako sa ich pery stretli, ako sa ich postoj k tomu druhému vyvíjal. Už to nebol taký ten detský bozk, oveľa dospelejší, no cez to však Sora držal krok. Aj keď podstate začiatočník. Bol dlhší, krajší, no aj ten dostal svoj koniec, ktorý však znamenal začiatok niečoho iného. Jeho červené tváre boli ešte viac červenejšie, keď sa však díval na jej tvár, nevyrovnala sa tej jej. Jeho oči sa pozreli na jej ruku... chcel. Nevidel dôvod prečo nie. Obaja boli pri zmysloch a Sora tentokrát tiež. Cítil sa poctený, zverila mu jej telo. Znovu ju pobozkal, zatiaľ, čo jej ruku, ktorej ju držal za tvár presunul na chrbát, pod oblečenie, chcel sa dotknúť jej pokožky, než sa odtiahol.* Ďakujem ti, Kaede-chan. *Povedal, než jej začal pomaly vyzliekať tričko. Dúfal, že ak ich pozorovala ich mama, teraz deaktivuje byakugan, či pôjde robiť spoločnosti chudákovi Aodovi, ktorý nemá ani najmenšie tušenie o tom, čo sa v ich izbe deje.*

*I přes její v podstatě odmítnutí nabídky být partnery, Sora neodmítl její nabídku, kdy se spojí na několik okamžiků v jedno tělo. Chtěla to zkusit, zda by v ní probudil to, co hledala. Pak by její odpověď byla jasná. Museli to proste zkusit. Kaede netušila, že Maiy mohla sledovat vše, takže ani nebyla více nervózní, než už byla ze Sory. Ten jí opět políbil, během polibku mu Kaede rozepla knoflík u kalhot, brala to jako povolení, když on zajel pod tričko jí a dotkl se její horké kůže. Stále nebyla tak horká, jako ta jeho. Prodlužovala polibek co jen to šlo, aby měla dost prostoru na prodolování se rukou do jeho kalhot a pozdravení se s jeho tělem. Sora jí začal sundavat tričko, společně s tílkem, které vždy nosila namísto podprsenky. Takže během jednoho úkonu tam stála polonahá a sama začala sundavat tričko Sorovi. Couvala u toho tak, aby se posadila na postel.* Věř mi. *Sama si byla svými kroky nejistá, ale když jí svěří své tělo, jako ona jemu to svoje, bude to o mnoho lepší. Obzvláště, když se Kaede rozhodla prozkoumávat efekt dávání slasti tomu druhému ústy. K tomu se jí sezení na posteli perfektně hodilo, když měla tvář přesně v oblasti jeho rozkroku. Vše pak bylo snadné, stáhnout mu kalhoty a dát se do toho. Alespoň na chvíli, sledovala reakce jeho těla, kde se jemně zatne, kdy vydechne, kdy se jí u toho dotkl, naopak kdy se zdálo že sám netušil, zda je mu to příjemné..aby zvolila to nejlepší tempo a styl, který udržovala pár minut. Chtěla mu oplatit jeho dar slastí a laskáním a doufala, že to Sora přijme pozitivně. Rozhodně si nepřipadala ponižovaná, nebo že se nutí. Kupodivu jí to bavilo a byla ráda za drobné reakce, kterými jeho tělo dávalo najevo spokojenost.*

*běhala po kuchyni a dělala si svoje, zatímco se kluci bavili na dvorku. Než pak teda odešel Sora s Kaede do jejich pokoje. Byla zvědavá a tak měla stále aktivní Byakugan. Nějak rychle se to tam ale začínalo přiostřovat. Sorovu nervozitu jasně pozorovala v tepu jeho srdce, v jeho dechu i jeho pohledu, kterým se díval na Kaede. No, tak snad je ta holka dost rozumná, aby mu hlavu nepletla. řekne si, když tam padla ta otázka. Jenže jak tak sleduje, tak to vypadá... no.. Dobrá, není. pousměje se Maiy. Ona není ten typ, který by nějak řešil nějakým způsobem zábrany. Jestli je tělo nahé, nebo není, jestli někdo sleduje při aktu. Asi by jí ani nerozhodilo, že by takhle sledovala svého syna, ale na druhou stranu, on už je takhle dost v háji a pokud by zjistil, že viděla všechno..no.. Jejich vztah by to asi moc nepotěšilo. Počkala, jestli ještě nepadnou nějaká slova. Ono řešit, jestli je vidí nebo ne je paradox, když vlastně Byakugan dává navenek všechny kolem v nahém prostředí. Proto jí to tak nikdy nepřišlo. Pohled se jí na chvíli zaměří na Aodu, který zůstal chudák sám na dvorku. Říka si tak, že si musí připadat jak druhé kolo u trakaře. Chika je někde s Itamim a je věnována pozornost jí. Sora zase po Maiy podědil Byakugan a teď je zavřený v pokoji s Kaede. Co má ale Aoda? A tady se začala rozhodovat. Dá Aodovi do budoucna nějaký smysl. Koneckonců, on je její prvorozený. Rozhodla se tedy obnovit svůj plán a zahrnout do něj Aodu. To pro něj může udělat. Sora by se tak mohl stát jeho pravou rukou, pokud bude zrovna... No, to se dostává zase do horního pokoje a tam dvojice pokročila. Nechá tedy Sorovi aspoň nějaké soukromí a Byakugan dekativuje. Vydá se pak za Aodou a věnuje se jemu chvíli. Zjistila, že se Aoda zaměřil na lékařské umění a tak mu předá pár rad a pomůže mu s rozvinutím této schopnosti.*

*Bol trochu sklamaný, no teraz na to nebol čas. Až príde na to, čo cíti, dostane presnejšiu odpoveď, či už pozitívnu alebo negatívnu. To záležalo len a len na nej. Bol pripravený na oboje, či už na jej odmietnutie, alebo prijatie. Nechcel na ňu tlačiť a ani nebude, nikdy by neurobil to, čo jej vadí a keď povie nie aj potom všetkom... Sora vedel, ako sa zachová, no nechcel na to myslieť teraz, robiť predčasné závery skôr, než to vysloví. Behom toho, čo jej venoval bozk, ona mu rozopínala nohavice. Hladil ju po chrbte, po jej teplej pokožke, jej ruka v jeho nohaviciach, predĺžený bozk... bolo to iné ako vtedy, keď bol opitý. Nečakal, že ju vyzlečie do polonahá hneď prvou snahou vyzliecť ju, no keď sa jeho biele oči, v ktorých sa neodrážala žiadna emócia pozreli na jej polonahé bledé telo... bola nádherná spolu s tým príveskom, čo jej dal. S jeho tričkom jej pomohol, mala tak krásny výhľad na to, kde všade mal Sora zlaté šupiny, ktoré mu zdobili tvár. Boli i mierne na začiatku krku, ťahajúce sa po pravej ruke až po predlaktie z vonkajšej strany. Podobne to bolo aj na ľavej ruke, kedy sa ťahali rovnako po vonkajšej strane ruky až niekde do štvrti predlaktia. Na jeho chrbte bolo rôzne pousádzané, samo o sebe to ale nevyzeralo zle, rovnako ako po pravej strany boku v oblasti bedrových kĺbov. Jeho telo bolo vypracované... brušné svaly boli viditeľné a výstupné, rovnako ako svalnaté paže. Mlčal, len prikývol, veril jej, rovnako, ako ona verila jemu. Zveril sa jej, tak ako to urobila ona. Nechal sa posadiť, nechal si stiahnuť dolu nohavice i so zvyškom... nabral viac červenej, obaja boli nervózny, nevedel kto viac. Cítil slasť, ktorú predtým necítil, Kaede pri tom vyzerala... bola v jeho očiach ešte viac nádherná, aj keď sa trochu bál, že by sa pri tom cítila trochu ponížene, no z toho ako sa snažila, ako v ňom čítala, z jeho úst sa drali slastné vzdychy, rozhodne bol sám o sebe dosť tichý, pokiaľ s nim nebol Aoda a nemali nejakú dobrú tému, no v tomto okamžiku nevedel byť potichu. Jednou rukou sa zaprel o posteľ, zatiaľ, čo tou druhou sa začal hrať s jej vlasmi, zatiaľ, čo ju sledoval.* Kaede...chan... *Vzdychol jej meno. Možno si pripadal trochu viac chamtivo, než doteraz, ale nechcel, aby toto niekedy skončilo, aby mu Kaede povedala nie. Pocítil strach, ktorý sa miešal so slasťou, ktorú mu spôsobovala bielo vlasá kunoichi pri jeho nohách, no nakoniec to vytesnil z hlavy nádychom, pohladením po tvári, než sa však po niekoľkých kratších minútach pre neho prestal opierať.* Kaede-chan, prestaň teraz... *Nechcel ju vidieť s jeho tekutinou na tvári, nechcel, aby sa ocitla v jej ústach, nedaj bože prehltla. Na jeho hlase, rovnako tak, aj podľa napnutia tela mohla sama určiť, prečo po nej chcel, aby prestala.*

*samozřejmě, že byla rudá až za ušima. Prsty přecházela po jeho těle. Po kůži, po zlatavých šupinách, po jemných chloupkách, které chránily kůži každého. Prst jí zapadl do rýhy mezi jeho svaly. Jeho modré vlasy jakoby padaly do jeho tváře, jako vodopády nekonečně hluboké, hypnotické barvy. Sora byl krásný na pohled. Jedinečný. Fyzicky se jí líbil ještě více, než před chvílí, imponovaly jí jeho šupiny. Sama byla jenom z myšlenky toho, co se stane, v jiné dimenzi. Její tělo, respektive, její kůže a ňadra to dávaly najevo dostatečně. Husí kůže, ztvrdlá místa zabarvená do jemně růžova, její krk jí červenal, spolu s hrudníkem. Při laskání Sory jej jednou rukou držela tam dole a druhou jemně přecházela po jeho boku, břiše, zádech, po ruce, kterou jí projížděl vlasy. Vnímala každý jeho výdech a byla na sebe pyšná. Pyšná na to, že mu může dát alespoň toto. Malá jiskřička v jejím těle doutnala. Jeho projevy spokojenosti, jakoby rozfoukávaly jiskru v jejím nitru. Dokud jí nezastavil. Jemně se odtáhla, věděla, kecám, nevěděla..ale cítila, že se s ním něco dělo a pokud by pokračovala, nejspíše by byl všemu konec. Bylo dobře, že jí zastavil. Protože začínala chtít víc. Očima hádavě koukala do těch jeho bílých, do upřeného nečitelného pohledu. Hřbetem jedné dlaně si otřela ústa. Druhou rukou si zakryla ňadra, která jakoby do nebe volala po něčem víc. A rozhodně jejich stav nebyl kvůli zimě. Sama zrychleně dýchala. Chytila jeho ruku, nechtěla se na něj vrhat jako na kus masa. Chtěla, aby další krok udělal on, protože on sám chce a ne protože to na ní vidí. Z očí pohledem sklouzla opět na jeho tělo, na část, kterou měla přímo před nosem a pak se zase vrátila k jeho tváři.*

*Jeho vzdychy sa roznášali izbou, kde Sora a Aoda trávili svoj čas štúdia na akadémii, či taktických príprav na chuuninské skúšky. Spali tu, keď sa vrátili do Konohy z dlhých ciest, kde zložili hlavu s pocitom plného bezpečia. Teraz to však bola miestnosť plnej slasti a rozkoše, ktorú mu spôsobovala jedno jediné dievča kľačiace pri jeho nohách, prechádzajúca prstami, rukami po jeho tele. Dospievajúci chlapec nevnímal nič iné. Okolie, to, že v dome nie sú sami. Len jeho, Kaede a slasť. Bolo to nádherné, skvelé. Bol si istý, že sa takto dobre necítil ani ako opitý v Sora-ku. Kaede predsa len bola Kaede, dievča, ktoré miloval, choval k nej dlhé roky city. Bolo to úplne iné už len z toho dôvodu. Nakoniec sa však blížil k vrcholu a tak ju zastavil. Prišlo mu to správne, predsa len, samo o sebe jej by to aj nesvedčalo. Jemu samému by sa nepáčila tá predstava. Ako ju sledoval bielymi očami... hltal ju, div ju nezjedol za živa. Oh, síce nebol tak nečestný, aby si takúto chvíľu predstavoval, no v dobe keď bol opitý videl veľkú podobu v jednej slečne jej podobu, hanbil sa za to. Pousmial sa na ňu, keď mu venovala pohľad, to, ako jej držala za ruku... jej pokožka bola teplá. Zhlboka dýchal, jeho srdce bilo ako splašené. Prechytil jej držanie, snahou vytiahnuť ho k nemu a uložiť ju opatrne do postele. Musel byť opatrný. Bol mladý, rovnako ako Kaede, jedna chyba z jeho strany mohla viesť k možnému nešťastiu. Nie, že by nechcel deti, od kedy spoznal Naomi, premýšľal, aké by to bolo mať dieťa ako je ona... no stále mal pred sebou celý život a nebol v pozícii, aby ich mal. Ako náhle ju uložil, aby ležala pod ním, natiahol sa k bozku. Pohladil ju po tvári, venoval jej pár bozkov na kľučnu kosť, než sa jej pozrel do tých modrých očí. Mal pocit, že sa znovu utopí... no nakoniec tomu odolal.* Dôverujeme si, áno? *Položil otázku. Predsa len, toto bola otázka dôvery, ktorá bola v ich živote kľúčová, rovnako, ako práve v túto chvíľu. Aspoň pre Soru. Ak by jej v tom utvrdila, či už slovne, alebo náznakovo, chcel si byť istý úplne, aj keď videl, že mu Kaede v tomto dôveru... potom do nej opatrne vnikol. Skutočne sa cítil inak ako v Sora-ku, skutočne to videl úplne inak. Aj keď si z toho veľa nepamätá.*

*Když se zvedala ze země a Sora jí dával najevo možnost hajnutí si na postel, spolu s jejím tělem šly dolů i kalhoty, které měla. Jejich hřejivá těla si nyní byla tak blízko, že by mezi sebou mohli tavit drahé kovy. Jeho jemné polibky na rty i tělo jí byly velmi, velmi příjemné a neubránila se tichému vydechnutí. Rukama neustále zkoumala jeho tělo, vlasy, tvář. Jestli někomu v této vesnici věřila nejvíc, byl to Sora. Otázkou bylo, zda je důvěra dostatečná. Kaede nemyslela na možnost otěhotnění tak moc. Věřila, že s tím pravým k tomu prostě dojde i kdyby nechtěla. Přikývla hlavou na souhlas. Ano, důvěřuje mu. Jednu ruku opřela na jeho rameno a když byl v ní jemně ho stiskla. Její dech na to reagoval stejně tak. Už od této chvíle jí bylo jasné, že je to naprosto jiné než její poprvé. Ten rozdíl byl ohromný. Ne kvůli menším zkušenostem Sory, ale díky jeho ohleduplnosti a laskavosti a celkově jí přišlo, že takhle to má být, když druhého miluješ. Když si užíváš rozkoš a sám jí chceš dávat, ne jako kdysi, kdy byla jako panenka na použití a na její potřeby byl brán skoro minimální ohled. To tady necítila, byla v bezpečí a procítila každý pohyb chlapce nad sebou. Samozřejmě to chvíli trvalo, v průběhu se se Sorou i vystřídala ve “vedení”, aby to vše nebylo na něm, hladila a líbala jeho tělo a ústa, a vše to skončilo v pravou chvíli tak, aby předešli následkům (malému vetřelci).*

*City ktoré boli ku Kaede boli silné. Odrážali sa na jeho dotykoch, bozkoch, opatrnosti a ohľaduplnosti. Vždy ich držal pred ňou ukryté, aj v čase, kedy videl puto medzi ňou a Dantem a držal by aj naďalej nebyť Aody, ktorý ho do toho neustále kopal. Zbieral rozsypanú odvahu okolo svojho mladšieho brata a dával mu ju do deravého batohu na jeho chrbte. Robil to stále, deň i nocou, zakaždým, čo nejakú stratil. Bol mu za to vďačný, toto čo prežíval práve teraz s Kaede, v duchu sa pousmial. Aoda bol skutočne výborný starší brat... snažil sa byť ku Kaede čo najjemnejší, brať ohľad na ňu čo najviac. Aby sa cítila čo najlepšie. Bezpečne, aby cítila presne to čo cíti Sora. Slasť, rozkoš, neustály pocit spokojnosti a šťastia. Počas toho všetkého sa venoval aj on plnú pozornosť jej telu. Pobozkal ju, hladil ju, nechával, nech si rukami blúdi po jeho tele kam len chce. Bol jej úplne odovzdaný a verný. Cítil sa neskutočne šťastný.... aj keď všetko malo svoj koniec a, aby zabránil následkom, ktoré by úplne zmenili ich životy skončil. Musel si dávať pozor, obaja. Zhlasna vzdychol, ušlo mu to na Kaede. Nabral červeň na tvári, ktorá počas všetkého opadla a zmenila sa na istotu v jeho konaní, ale bolo lepšie vonka, než vnútri. Bol jednoducho plný rozkoše, nedokázal to. Predsa len, bol to jeho druhý sex a podľa všetkého to bolo úplne prirodzené. Svoje biele však uprel na Kaede, na jej tvár, snažil sa ju skúmať. Ona mohla jasne vidieť chlapcove pocity, ktoré boli vpísané na jeho tvári, pokiaľ nie i v obvyklých mŕtvych očiach.* Kaede-chan... *Hlesol jej meno. Nemohol si pomôcť, než prísť bližšie k jej tvári tou jeho a vášnivo ju pobozkať. S istotou... než sa jeho ústa presunuli k jej ušku.* Ďakujem ti. *Zašepkal jej. Predsa len, zverila mu jeho telo... chcelo to veľkú dôveru... na jeho tvári sa objavil nevídaný úsmev.*

*Nezlobila se na nic, Sora udělal nejlepší možnou věc a její tělo se teď na místech lesklo jeho dílem. Sora jí ještě jednou políbil. Změť jejich těl byla rozpletená a oba dva na sebe koukali zvídavými pohledy. Sorův úsměv, takový ještě neviděla, štěstí, které z něj čišelo… jemně ho pohladila po tváři.* Já děkuju, že mi věříš…za tvojí lásku. *její červený obličej zdobil spokojený úsměv, nejraději by takhle zůstala. Pocit toho, že jí někdo takhle miluje, snesl by jí modré z nebe, ochraňoval…necítila tohle nikdy, tohle vědomí prostě nikdy neměla, a hrozně si přála, aby sama do podobného stavu jednou dospěla, aby mu byla schopná oplatit lásku láskou, ale nebyla si tím prostě jistá. Času na zkoumání života oba dva měli hodně, a kdykoliv se m sobě mohli vrátit, brala Soru jako bezpečný přístav, který pokud u něj zakotví, bude láskyplně opečovávat, ale nemohla se zaslíbit teď, když byla vnitřně rozpolcená. Natáhla se po nejbližších kapesníkách, aby setřela pozůstatky po jejich aktivitě na svém těle. Až pak se začala oblékat, hlavně protože jí začínala být zima. Jen co se oblékla, pevně Soru objala, aby se k němu přitulila. Chtěla si tuhle chvíli vtisknout do vzpomínek tak moc, aby na to nikdy, nezapomněla a neunikl jí žádný detail.* Tvoje pokožka je fascinující. Moc se mi líbí… *Mluvila potichu .*