Náměstí

*Jej slová ho potešili. Veľmi. Chcel si túto chvíľu zapamätať, každú jednu sekundu, všetko. Napĺňalo jej to. Ten pocit neuveriteľného šťastia, jeho city, láska ku Kaede. Nútilo sa ho to sa usmievať, cez to však prirodzene, tak ako sa nikdy na nikoho neusmieval...* Nemáš prečo ďakovať Kaede-chan. *Hlesol. Miloval ju. Dal by jej všetko na čo by si ukázala. Urobil by pre ňu všetko. Nech by to bolo čokoľvek. Vážil si toho, že videl na Kaede, aká bola uvoľnená, veril, že sa cíti v bezpečí, tak, ako by mala... nesmierne si toho vážil. Bol to preňho ako sen, ktorý by nemal nikdy končiť... Kaede sa natiahla pre servítok, očistila sa, obliekla sa. Sora nasledoval jej príklad, obliekol si však len spodné a nohavice, než ho objala a on jej to objatie oplatil. Pritisol ju k sebe.* Som rád. Je to úplne niečo iné, než majú ostatní shinobi z iných klanou. Som na svoje šupiny hrdý. *Jeho tón bol rovnaký. Jednou rukou ju spokojne hladil. Bola to nádhera. Vedel by si to predstaviť. Objímať Kaede stále, dlhšie, pravidelne, hladiť ju, aby sa mohla cítiť čo najviac v bezpečí.* No na tvoje prenikavé modré oči... raz sa v nich utopím. Nikdy som tak krásne oči nevidel... ani taký úsmev. Len ty sa tak jedinečne usmievaš. *Privrel oči.* "Zober si toľko času koľko len chceš... počkám si naňho tak dlho, ako bude potreba." *Počká si naň, nech už bude trvať akokoľvek dlho, kým sa k nemu dostane odpoveď. Bude ju milovať. Vždy ju bude milovať.*

Ale mám, dáváš mi to, co ještě nikdy nikdo…mám za co děkovat. *Usmála se. Byli tam jako dva měsíčkové na hnoji. Ona ještě stále se zarudlýma tvářema. Byla ráda, že Sora něco, za co se ostatním v jejím ročníku Akademie hlupáci smáli, jako něco vyjimečného, protože to tak i bylo. Kaede klan Dokusei fascinoval. A Sora o to víc díky jeho vzhledu, bílé oči a modré vlasy. Zlatavé šupiny. A měl ji rád. Ona by pro něj do ohně skočila, jen ten romantický aspekt její lásky k němu pokulhával.* Přivádíš mě do rozpaků. *Jemně sklopila pohled. Lichotky se hezky poslouchaly, to ano, ale sama je neuměla moc přijímat. Ale i tak se stále držela Sory a nevytvářela větší odstup.* vrátíš se sem během chuuninských zkoušek? Letos budou tady… *mapovala Sorův plán, aby tak nějak věděla, a byla připravená na případnou konfrontaci se svými city.*

*Pousmial sa nad jej slovami. Robil to, čo by robil zamilovaný chlapec. Mojkal ju, laškal. Držal pri sebe... hovoril jej prívetivé slová. Bol jednoducho po uši zamilovaný a to sa na dlhé roky ešte nezmení. Nie po tomto.* Chovám ich k tebe už dlhé roky. Nebyť Aody-chan, tak by som mlčal naďalej. *Priznal, zatiaľ, čo ju hladil. Sora vyzeral, ako by naňho vylial niekto niekoľko vedier farieb, svietil na kilometre ďaleko, ale jemu to vyhovovalo. Bol spokojný so svojim telom po tejto stránke. Nikdy by na sebe nič nemenil. Modré vlasy po otcovi, biele vlasy po matke, zlaté hadie šupiny od klanu Dokusei, rovnako ako belšia pokožka. Nad jej slovami sa zasmial.* Ale je to pravda. Páči sa mi na tebe mnoho vecí. Tvoje vlastnosti, správanie. Chcem, aby si to všetko počula. *Pretože to bola pravda. Chcel, aby to počula, zaslúžila si tie slová.* Pravdepodobne prídeme. Na chuuninské skúšky by mali prísť, čo som s nimi trénoval a trochu ich učil, tak som na nich zvedavý, ako sa zlepšili. *Ale nebol si istý ako dlho sa zdrží. Ak by Aoda dostal počas skúšok misiu, pravdepodobne by odišiel z Konohy aj on, aby sa stretli niekde v blízkosti.* Ale na ako dlho, to záleží na okolnostiach. *Dal jej pusu do vlasov.*

*Všechno teď bylo o něco komplikovanější, na jednu stranu děkovala v duchu Aodovi, který dopomohl Sorovi posbírat odvahu, na druhou stranu tohle všechno co se stalo byla malá komplikace a vroubek na přátelství. I když teď bude Kaede vědět, že Sora k ní chová city a dělá pro ní věci z lásky. Musí si teď dávat pozor, aby ho nevyužívala. Ale jí na Sorovi a jeho komfortu taky záleželo a nedovolila by si zneužívat situace. * Jsem ráda, že jsi se vyznal. Moc si toho vážím. Doopravdy hodně to pro mě znamená. *Pohladila ho po tváři. Každé jeho vlídné slovo, jakoby jí nutilo si sama sebe více vážit a mít se raději. Za tohle mu bude vždycky vděčná. Každé jedno slovo nechávalo za sebou stopu. Pak jí řekl, že by na chuuninské měli dojít jeho “studenti”. Usmála se. Bylo to fakt neuvěřitelné. Kaede nebyla schopná učit ani samu sebe, natož někoho, měl její obdiv.* To je super, že máš své studenty. Máš můj obdiv…nikdy bych nedokázala kohokoliv cokoliv naučit. Jsi doopravdy super. *Jemně se od něj odtáhla, po té, co jí dal pusu do vlasů. Došla k oknu a koukala ven. Ruku si přiložila na přívěšek schovaný od oblečením.* Zkusím se vrátit v průběhu chuuninských. Ale nic neslibuji. *Nebyla z toho nadšená. Měla nějaký plán, který musela dokončit, než se do Konohy vrátí.*

*Sora to vedel. Keď sa jej Kaede nakoniec rozhodne odmietnuť, naruší to ich priateľstvo. Už to nebude také ako predtým. Narušil to, nechcel to, bál sa toho, že jej nakoniec odmietne a nikdyy to nebude tak ako predtým, začnú sa jeden druhému vyhýbať. Netušil. Nechcel nad tým ani premýšľať. Nech už to dopadne akokoľvek, bude sa s tým musieť popasovať. Ak jeho opätuje, bude najšťastnejší na svete, ak nie, bude potrebovať čas to vstrebať. Ah, to bolo dilema. Snažil sa stáť na rozcestí a nevykročiť ani jedným smerom. Nechcel sa predčasne tešiť, taktiež nechcel predčasne cítiť úzkosť.* Som rád. *Privrel oči, keď ho pohladila po tvári. Katonom podpálil negatívne myšlienky, teraz nie. Potom. Teraz to bola ich chvíľa. Len a len ich a nikoho iného. V náručí toho druhého.* Nenazval by som ich svojimi študentami. Len som ich niečo málo naučil. Snáď. *Sám nevedel, či ich si z toho niečo odniesli, no hádal, že snáď len to najlepšie. Hlavne malá Naomi, tej venoval viac času než jej bratovi a predal jej začiatky taijutsu čo ovládal on sám. Či ale jeho prvky používa doteraz netušil.* Ale snažil som sa. *Snáď si našli potom lepších učiteľov, ktorí ich zaučia lepšie než on. Nebol v pozícii, aby niekoho učil. Bol neskúsený... až priveľmi. Potom, čo dostala pusu sa postavila a išla k oknu. Sora naďalej zostal na posteli, sledoval ju bielymi očami.* Uvidím zase... ako dlho sa zdržím v Konohe počas chuuninských. Snáď sa neminieme. *Ak by šiel Aoda na misiu bez Sory, rozhodne odídu obaja z Konohy a stretnú sa na nejakom prijateľnejšom mieste.*

*Vyslechla ho. Něco málo naučit..to málo, co se ona naučila jako student jí formuje ještě dnes. Proto jí bylo jasné, že Sorův vliv na ty děti musel být velký. A nejspíše pro něj museli taky něco znamenat, když je chtěl vidět v průběu chuuninských.* Určitě jsi odvedl dobrou práci. Občas když trénuju, tak sama využívám tvoji radu na trénink chakry. *Mluvila o jeho stání vzhůru nohama na větvi, zatímco pracoval s chakrou. Ještě jednou pořádně Soru objala. Každou vteřinu sdílení tepla si chtěla užít. Protože už byla dýl pryč, než říkala doma, že bude.* Zkusím si to nějak zařídit s být tady. *doufala, že do té doby už bude vědět a nebude na vážkách jako teď.* ještě chvilku si tě užiju. Ale budu muset jít domů. *Zdržela se proste trochu dýl, než počítala. A tak se tulila k Sorovi, jakoby to bylo naposledy, co se vidí.*

*Nenaučil ich veľa, vôbec. Sám si myslel, že skoro nič. Malej Naomi venoval len podpis zmluvy s vranami, rovnako ako Kaede. Možno len základ boja v taijutsu, ale kto vie, či si do vtedy nenašla iného učiteľa, či ju neučil jej otec, rovnako ako Soru učila jeho mama. Naotovi viac menej predal veci po psychickej stránke, preto bol zvedavý ako psychicky to malé dieťa ešte dospeje, no kto vie, či sa uvidia. Či ich stretne. Všetko to bolo vpísané vo hviezdach na temnej nočnej oblohe, ktorá nad ich hlavami bola niekoľko rokov. Nad jej slovami sa pousmial. Rád to počul.* Som rád, že to občas urobíš. *On sám osobne však dlho takto netrénoval. Zameral sa viac na meditáciu, než na visenie dolu hlavou. No urobilo mu to radosť.* Dúfam, že tu budem vtedy. *Nitko nemohol tušiť akým smerom zafúka vietor a on bude musieť odísť. Jej objatie opätoval. Kto vie, či ju bude môcť ešte niekedy takto objať. Držať ju v náručí, chrániť ju pred všetkým. Aj keď bola silná, každý potreboval tú oporu, pomocný bod, prístav. Nebude vravieť, že sa nebál odmietnutia, bál a ako veľmi. Cez to to však v sebe hlboko pochoval rozhodnutý nerobiť predčasné závery.* Chceš odprevadiť potom? *Ponúkol sa jej. Aspoň by zistil, kde býva. Popravde to bola vždy Kaede, čo sem prišla, Sora za ňou nikdy nechodil. Držal ju, objímal, snažil sa si to užiť čo najviac pokiaľ mal tú možnosť. Neisté pocity jej budú môcť zožierať až potom, čo odíde. Nechcel jej ukázať túto svoju stránku. Trochu ju jemne hladil, nechcel myslieť na to, že ho čoskoro pustí a odíde.*

*Byla už oblečená a vlastně jí nic nebránilo v tom se vydat na cestu domů. Sora jí připomínal trochu domov, takový ten bezpečný přístav. S jeho nabídkou doprovodu souhlasila.* Ano, bude to fajn, když mě doprovodíš. *Už dlouho s nikým domů nešla, co Izumi opustil Konohu, nikdo jí nedoprovázel a tak pomalu zapomněla na to, jaké to je, příjemný pocit toho, že někdo je s ní i na takové krátké cestě...celkově to byl jiný, příjemný pocit bezpečí.* Klidně můžeme vyrazit hned, jen by bylo vhodné abych se rozloučila s Aodou a pokud tu ještě je, i tvojí matkou... *Zarazila se a začala rudnout.* Myslíš, že vědí...co jsme tady teď dělali? *Znervózněla...ne, že by jí nějak extra vadilo, že se Sorou spala, tedy, to jí nevadilo ani náhodou, ale spíš jí bylo trochu nepříjemné to tušení, že Maiy teď určitě ví, že se jí sápala po synovi a pokud ho odmítne nakonec, tak nejen že bude muset čelit zhrzenému Sorovi, ale k tomu ještě naštvané Maiy....no, kdyby nad tím teď měla přemýšlet, vybouchla by jí hlava. Spíše se trochu styděla před v podstatě cizí ženou a k tomu všemu ještě matkou jejího milence. V takovém případě se docela bála nějakého loučení...*

*On bol stále bez trička, ale bol najmenší problém ho na seba natiahnuť. Bol rád, že súhlasila s tým. Aspoň bude mať istotu, že domov príde celá a dozvie sa aj kde býva. Aj keď sa bál, že sa už dlho na to neuvidia. Síce chuuninské skúšky boli za rohom, ale kto vie, čo sa stane?* Dobre, bude fajn keď sa rozlúčiš s mamou a Aodom. *Pousmial sa. Patrilo by sa. Hoc mu až teraz akosi došlo, že ich mama mohla sledovať. Aspoň zo začiatku. Aj keď ho videla nahého toľkokrát keď bol malý, vedel, že im toľko súkromia rozhodne dodala.* Netuším. *I on znel trochu nervózne, no svoju nervozitu len hral. Veril, že tento akt videla jeho mama byakuganom toľkokrát, že sa nad tým už ani nepozastavovala. Netušil však či to vedel i Aoda. Možno mu to doplo, nebol hlupák. Na Kaede sa však pousmial.* Nemáš byť prečo nervózna. *Snažil sa ju ubezpečiť, že je všetko v poriadku a nemá prečo vyzerať nervózne, či sa trochu báť rozlúčiť sa s nimi. Nebol tu najmenší dôvod. Nechcel nad tým nejako premýšľať.*

*Přikývla. Nakonec , byla slušně vychovaná a i kdyby tohle spojení nevyšlo, nebyl důvod okolo toho dělat tajnosti, obzvláště když Aoda o tom věděl od začátku a Maiy všechno viděla a slyšela, protože byla místní informační centrum. Vzala si tedy všechny věci na sebe, co ještě neměla. Zkontrolovala si pod oblečením přívěsek, počkala, než se Sora sám oblékl a vyšla z pokoje.* Dobrá tedy…od vás to k nám není tak daleko, jak by sis mohl myslet. Je to tak na deset, maximálně patnáct minut. *Uvedla na oravou míru, ačkoliv její dům byl v zadní části její klanové čtvrti, Konoha nebyla tak velká, aby cesta trvala déle. Sešla na zahradu, kde byla Maiy s Aodou (nejspíše tam stále byli), aby se rozloučila.* Už budu muset jít. Ráda jsem vás poznala Maiy-san, my se zase brzy uvidíme, že? Aoda-kun. *Hodila na starší dvojče milý úsměv. Předpokládala, že se stejně jako Sora vrátí na chuuninské a nějak se jim povede se sejít.*

*chvíli to trvalo a věnovala se nějakou dobu Aodovi, zatím co se Sora věnoval Kaede. Netuší, jestli má Aoda alespoň nějaké tušení, co se dělo, ale není hloupí a musí mu to dojít. Snažila se nevnímat chakry těch dvou, jak se v horním pokoji prolínali, ale i tak to nebylo jednoduché. Také jsem tě ráda poznala drahá. Určitě můžeš kdykoliv zajít. Tvá společnost bude pro nás jistě velkým potěšením. otočí se a usměje se na ní pohledem, který jasně říká, že ví přesně, co se právě nahoře odehrávalo. Hlavu pak lehce skloní a pohled se jí změní, aby jí připomněl, to co jí předtím řekla. Že nedovolí nikomu, aby jejím klukům nějak ublížil. Trvalo to zlomek vteřiny a zase přešel do toho milého úsměvu, který je sice plastický, ale naučila se ho ve své praxi dokonale, aby působil věrohodně. Nikde se dlouho netoulej, za chvíli budu dělat večeři. poví Sorovi, pokud jí má v plánu doprovodit domů. Pomůžeš mi viď? otočí se na Aodu, s kterým dokončuje učení lekářských technik a praktik.*

*Aoda viedol rozhovor s mamou, nebol však hlúpy, aby nevedel, čo tí dvaja tam robia. Predsa len podpísať zmluvu je sekunda a on do Sory kopal roky, aby sa vyznal. Preto si vedel domyslieť, že tak urobil a zatiaľ čo ignorovali existenciu Mayi a Aody sa udávali niečomu inému. Na to poznal svojho brata až moc dobre. Obaja však po nejakom čase došli dolu za nimi. Ako by sa nič nedialo, no pravdou bolo, že to obaja vedeli. Vedeli čo sa dialo v izbe. On sa však len mierne usmieval, sledoval oboch smaragdovými očami, na pár sekúnd venuje Sorovy taký istý pohľad, aký dala ich mama Kaede, vedel to, no neriešil. Robil si však starosti. Ak sa s ním vyspala a potom odmietne, ako to ponesie? Tento pocit však neukázal, veril, že to mama poriešila.* Nebudem dlho, prídem hneď ako ju odprevadím. *Povedal jej Sora, ktorý sa tváril neutrálne. Vedel, že Aoda i mama vedeli o tom, čo tam hore robili a tak nebol dôvod nič zatĺkať, no ani jeden sa nepýtal, len to bolo vidieť na ich tvárach. Len ju odprevadí a príde naspäť, nebude sa nikdy zdržiavať, nemal to v pláne.* Rád pomôžem. *Usmial sa ako by bolo všetko v úplnom poriadku, zatiaľ, čo dokončovali učenie. Rád sa za tú dobu priučil niečomu novému, rovnako, ako sa priučí i pri varení.*

*Pohled Maiy v jejím obličeji rozehrál všechny možné barvy. Od rudé až po mrtvolně zelenou. Nechala se unést situací a přítomností Sory, nedomýšlela následky a už vůbec ne hrozbu toho, že by jí Maiy přetrhla vejpůl. Když výměna pohledů, které mluvily za vše, skončila, Kaede pomalu vycouvala z domu. Před domem si skrze oblečení chytila přivěsek od Sory a trochu si povzdychla, jakoby z ní opadla nějaká tíha. Pomalu se spolu s ním rozešla směr domov. Mlčela, dokud nebyli v uctivé vzdálenosti od jeho domova.* Vaše máma mi nahání hrůzu. *Přiznala na plnou pusu. Maiy ji doopravdy nahnala hrůzu, ale ona si na své pocity musí přijít sama. Soru měla velmi, velmi ráda, kdyby neměla rodinu, v téhlw vesnici by nebyl nikdo, koho by měla raději. Ale nevěděla stoprocentně a nemohla mu nic slibovat, dokud si nebyla jistá. Kráčela směrem k domu svému, ani ne moc rychle. Ani pomalu.*

*Von z domu sa dostal ani netušil ako. Vlastne nasledoval Kaede, ktorá brala do zajačích, nemal jej to však za zlé, rovnako ako jej slová. Sám vedel, ako môže byť jeho mama desivá, cez to si myslel, že nikdy v skutočnosti nezažil jej skutočný hnev, kedy mu prejde mráz po chrbte, dostane husiu kožu, pocit, že urobil niečo skutočne zlého z čoho sa nevylíže už do smrti, hoc by mu to bolo odpustené. Snažil sa byť dobrým synom, robiť to najlepšie. Preto sa len mierne pousmial.* Aj keď sa s ňou stretneme raz za niekoľko rokov, stále je to naša mama, ktorá by pre nás skutočne urobila prvé i posledné. *Predsa len, jej rodina bola najväčšia Achylová päta, ktorú mala. Jej tri deti a muž, ktorý bol kto vie kde. Rovnako tak by konal i Sora. Na svete mu nebolo nič cennejšie ako Mayi, Aoda, Chika a ten chodiaci strom s ktorým sa stretol len raz v živote. Kráčal vedľa Kaede, odprevádzal ju domov.* Každopádne sa nemáš čoho báť. Moja mama je skutočne dobrý človek. *S úprimným úsmevom jej venoval pohľad. Chcel od nej skutočnú odpoveď, úprimnú, želal si jej šťastie viac, než to svoje. Predsa len to bolo dievča, ku ktorému choval city a aj keď nebudú opätované, nič nezmení skutočnosť, že v jeho očiach zostane výnimočná.*

*Sledovala Soru, když o Maiy mluvil, chápala ho. Však nic není víc, než ženská láska a mateřská starost. Chápala Maiy, emocionální bolest byla leckdy horší, než ta fyzická. Chápala cokoliv....* Řekla, že pokud ti ublížím, tak si jí nemám přát. Asi tolik k tomu, umí mi nahnat husí kůži jedním pohledem. *Netajila to, proč by měla, Sora svou matku znal a znal i Kaede, tvrdohlavé obě dvě. Kaede ale ne vždy jednala po chuti "dospělým", takže měla pocit, že dřív nebo později nakonec Maiy bude muset čelit. A ne protože by sama toužila po zraňování Sory, nebo Aody, nebo kohokoliv, ale protože je to jejich nevyhnutelný osud. Konflikt dvou žen, motajících se okolo stejných lidí byl vždy předuřen.* Ale jsem moc ráda, že jsem jí poznala, nakonec, je to tvoje máma, čím víc lidí z tvé rodiny znám, tím blíž k tobě si přijdu. Tím spíš dokážu pochopit, kým doopravdy jsi tady. *Položila si ruku na srdce. O ní se to samé říct nedalo, i když Sora a jeho rodina by jedne pro druhého padli nebo skočili do ohně, u Kaede doma byla láska, ale stále držená na uzdě. Bratr se ženil z donucení, Kaede v budoucnu čekalo to samé, pokud si sama nepostaví hlavu a nepřijde domů s vrhem v břiše jako potulná kočka.*

*Bol rád, že to pred ním Jaede netajila, bola k nemu úprimná a slová jeho mamy smerujúce ku Kaede ho neprekvapovali. Boli si blízky, v ich žilách kolovala spoločná krv, no i silné puto, aj cez to, ako málo sa stretávali. Bolo tu i to, že sa ako rodina nikdy nestretli všetci u jedného stolu. Aoda doteraz nikdy nestretol Itamiho, Chiku nevideli od svojich šiestich rokov kedy ich rozdelila pre ich vlastné bezpečie. Kedy sa stretnú bolo vo hviezdach, ale Mayi ich ubezpečila, že raz určite.* Celá mama. Porozprávam sa s ňou. *Predsa len, veci ktoré sa majú stať, cestu, ktorú si zvolil Sora a Kaede, z tých sa už nedalo vycúvať a nech už sa rozhodne akokoľvek, prijme to. Nič iné mu ani nezostávalo. Bol pripravený. To si aspoň myslel. Ako to bude v skutočnosti netušil.* Haha. Vyzerá trochu prísne a tvrdí to čo tvrdí, ale vďaka nej a jej výchove som tým, kým som. *I vďaka a Moe, ktorá sa o nich starala do ich chuuninských skúšok. O to viac ju však zaujímala rodina Kaede.* Ako je to u teba doma? *Nikdy sa o to nijako nezaujímal, no asi bolo na čase začať. Spoznať jej rodinu, zistiť o nej niečo viac. Čím sa líšia od nich. Aký majú medzi sebou doma vzťah. Rovnako pevný ako ich mali oni, či krehký na rozbitie?*

*Pokývala hlavou na souhlas. Ano, rodiče formovali své děti, i když se jim moc nevěnovali. I malá poznámka od rodiče měla větší vliv než výchova chůvy. Pak přišla otázka na její rodinu. Zastavila se na místě.* U nás v domě se láska a uznání musí zasloužit. Já si konečně vydobyla obojí, ale stále nade mnou visí povinnosti v klanu. Pokud nezasáhnu do několika let svým vlastním rozhodnutím. *Znovu se rozešla.* Moji rodiče jsou sice k sobě uctiví, a asi se i mají rádi, ale je to smluvený sňatek. Můj bratr se bude brzy také takto ženit. A já…kluk, kterého jsem si měla vzít se stal nukeninem a rodiče od té doby hledají vhodného chlapce z našeho klanu. Utvrzuje to postavení rodiny a celkově tím drží klan pohromadě. Já to ale nechci…však se na mě podívej. Nemám tušení, co se životem, nejsem připravená se vdávat, nebo mít dítě s někým, jen protože to dítě bude stmelovat dvě cizí rodiny. Chci se vdát z lásky, mít děti z lásky. Ne z povinnosti. *Pokrčila rameny. Víc neměla co k tomu říct. Bratr s tím byl smířený. On to bral jako pomoc. Nemusel trávit čas námluvami a se svojí nevěstou se znal od malička. Kaede o Izumiho přišla, aniž by věděla, že měl být její muž. Pak jí po tomto zjištění došlo, proč odešel a proč tak nenáviděl Danteho. Měla by ho najít a vyříkat si s ním vše.*

*Deti sa vždy obracali ku svojim rodičom, či už im svoju pozornosť venovali alebo nie. Vždy sa na nich spoliehali, mali v sebe istý druh nádeje, že ich aspoň trochu povedú životom, pokiaľ neprišiel čas, kedy pochopili, že to nemá cenu a začali žiť vlastným životom. Tak isto, pokiaľ im rodičia diktovali budúcnosť, ktorá sa im nepozdávala. Prijať ju, či si ísť po svojom? Počúval jej slová, mrzelo ho to, to čo počul. Mayi ich milovala takých akí boli, od narodenia, nechala ich, nech si vyberú sami čím chcú byť, akým smerom chcú kráčať a čo chcú v živote dokázať. Podporovala ich vo všetkom. Nevedel si to predstaviť, vzťah Kaede s jej rodičmi. Zaslúžiť si to, čo mala byť samozrejmosť. Láska a uznanie rodičov.* Nedokážem si to predstaviť. Zaslúžiť si niečo, čo má byť od rodičov samozrejmosťou. *Pokrútil hlavou. Jej ďalšie slová ho prekvapili. Manželstvo dohodou. Niečo čo by si nevedel ani vo sne predstaviť. On sa chcel oženiť z lásky, mať ženy z lásky, rovnako ako Kaede. Mrzelo ho to čo počul.* Nechápem takých rodičov. Zaslúžiť si lásku a uznanie rodičov... svadba po dohode. Príde mi to nefér voči tebe. Nedokázal by som žiť v takej rodine. *Povedal. Mayi by sa pre svoje deti rozkrájala, každému, kto by na nich ruku položil v zlom, akokoľvek im ublížil... ona by ublížila im, viacnásobne, len preto, lebo siahli na jej deti.* Máš to doma ťažké Kaede-chan. To, pred čo sa ťa chystajú tvoji rodičia postaviť je hnusné od nich. Pre každého rodiča by malo byť prvoradé dobro a šťastie dieťaťa, nie záležitosti klanu, či rodu. *Ak bude mať v budúcnosti deti, nikdy by toto nedopustil. Nechá svoje dieťa rásť, vyberať si cestu ktorou chce kráčať a len pomáhať, aby nezakoplo tak, že už sa nebude môcť postaviť. Pomáhať sa rozvíjať... nie diktovať mu život, s kým si má založiť rodinu, s kým má mať deti. Nech už by to bolo akokoľvek výhodné. Položil jej ruku na rameno.* Ak by toho bolo pre teba veľa, vždy som tu pre teba, aj keď sa občas túlam vo svete. No, teraz bude stačiť poslať vranu a ja pribehnem čo najrýchlejšie, aj keby som bol na druhom konci sveta. *Vyjadril jej svoju podporu, bude tu pre ňu, či už jeho city prijme alebo nie. Bude rád, keď sa na ňu kedykoľvek obráti, znamená to vtedy mnoho vecí pre daného človeka. Puto a dôvera...*

*Lehce se usmála.* Když v tom vyrůstáš, přijde ti to normální. Já v tom problém nevidím, jen nehodlám jejich rozhodnutí respektovat. Je to můj život, budu ho žít po svém. Ale respektuji moje rodiče a jejich rozhodnutí. Jejich lásku a uznání mám, nic víc nechci. Zasloužila jsem si to. A pokud mě zavrhnou až si zvolím i vlastní milostný život, pak už to nebude můj domov. Tak snadné to je. *Emočně se s rodinou moc nevázala. Otci v jeden okamžik ruplo v bedně a několik let s ním nebyla řeč, matka byla vše, co chtěla Kaede v životě být, ale nutně to nepotřebovala. Její bratr jí miloval a ona jeho, ale i bez něj by se obešla, i když Takashi ji vždy bez podmínek podporoval. Takže tam se zavržení bát nemusela.* A vůbec, já s nimi vlastně nežiju. Tady jsem tak týden v měsíci, někdy ani to ne. V podstatě je navštěvuji, jakobych si žila vlastní život už teď někde jinde, za mých pravidel.celkově si z toho moc hlavu nedělám. Rodina je důležitá, ale žít v kleci za účelem spokojené rodiny? Ne děkuji pěkně. *Usmála se, jakoby o nic nešlo, neměla problém je opustit prostě.*

*Jemu to neprišlo správne, zle sa mu to počúvalo. On by bojoval rovnako ako mala v pláne Kaede, nepodvolil by sa. Preto sa len usmial, bol rád, že si nemusel toľko robiť starosti. Bola skutočne silnou kunoichi a vedela, že ten život, ktorý po nej chcú rodičia nie je život pre ňu. Pokiaľ ju zavrhnú... asi by sa takým ľuďom v živote nedokázal pozrieť do očí. Postaviť sa pred nich a prehovoriť. Neprišlo mu to normálne.* Dúfam, že naberú toľko rozumu a budú to rešpektovať. *Snáď to budú rešpektovať. Mali by. Od toho boli predsa len rodičia, aby rešpektovali rozhodnutia svojich detí, smer ktorým sa vydali.* Ja sa s mamou stretnem raz za pár rokov, ale chováme k sebe silné puto... *Raz za čas, cez to by každý za druhého položil život. Kde sa stala teda chyba?* Tiež by som to nechcel, zvolil by som radšej život bez rodiny, než žiť v klietke a nikdy viac nerozprestrieť krídla. *On ich mohol rozprestrieť v rannom detstve, cez to však vedel jednu vec - chce kráčať cestou, ktorou kráčala jeho mama, aj keď sa teraz odchýlil na cestu lovcu nukeinov, nakoniec sa pridá k armáde nakoniec k anbu. Len chcel nabrať skúsenosti, zosilnieť a spoznať vo svete mnoho vecí, než sa bude cítiť pripravený zmeniť zamestnanie a chrániť plnohodnotne Konohu.* Popravde sa mi uľavilo teraz. Nechápem zmýšľanie tvojej rodiny a nech sa na to pozerám ako chcem, nepríde mi to normálne. Som však rád, že si plne rozhodnutá a ak by si stratila svoj domov v Konohe u svojich rodičov, dvere domu, kde som vyrastal a bývam sú pre teba vždy otvorené. *Usmieval sa, zatiaľ čo kráčal po jej boku. Ak stratí svoj domov tam, nemusí zúfať, pretože ho bude mať inde.*

budou muset, jinak přijdou o dceru. Myslím, že ego starého morouse v tom nebude hrát moc roli. Buďto budou respektovat mě, nebo se naše cesty rozdělí. *Pokrčila ranemy. Přikyvovala na souhlas Sorovi.* Možná proto, že jste se tolik nevídali, máte takové pouto. U nás bychom si taky kryli záda, ale prostě to neni tak snadné vždy. *Usmála se a opět přikývla. Nikdo nechce žít v kleci, i kdyby zlaté osázené drahokamy. Ani tehdy by se Kaede nenechala spoutat. Podívala se na Soru s úsměvem. Natáhla ruku a jemně jí stiskla tu jeho.* Toho si moc vážím. Jsi velmi laskavý. A nakonec…domov není tam, kde máš postel. Ale tam, kde se cítíš v bezpečí a obklopen láskou. *S těmito slovy pak Sorovu ruku pustila. Byla přesvědčená o tom, že osoba, která bude její domov, jí dodá stoprocentní pocit bezpečí. I když to nebyla pravda a nikdy a nikdo jí tenhle luxus v tomhle světě nedopřeje. Už byli v části klanu Nara. Domy se lehce změnily, byly více tradičnější, více zeleně, protože se mezi domy proplétaly části klanové obory s jeleny, ty ale nebylo nikde vidět.* náš dům je jen pár minut už. Tady bydlíval Izumi mimochodem, než se rozhodl zradit vesnici. *Pronesla s lehkým úsmevem. Netrápilo jí to, ať žije volně a svobodně, hlavně ať žije.*

Nemajú veľmi na výber, ale tak to má byť. Ego stranou, všetko stranou, deti by mali byť prednejšie. *Zodvihol ramená. Radšej by sa vzdal ega, než prísť o dcéru. Mali by ju rešpektovať, mali by jej dať ich podporu a keď sa rozhodnu inak, hanba im, prísť o tak úžasné a chytré dievča ako je Kaede.* Netuším, nemyslím si však, že by to bolo týmto. S Aodom som stále, a sestru sme nevideli vyše jedenástich rokov, ale viem povedať, že by sme ju chránili svojimi vlastným životom. Podstate si už ani nespomínam ako vyzerá, jediné čo viem je jej meno. *Zodvihol ramená. Asi to bolo aj tým, že mali silného rodinného ducha, či presvedčenie, že by sa mali chrániť navzájom stoj čo stoj. Rodina bola rodina a nikto iný im nemohol byť dosť blízky na toľko. Teplo jej ruky ho zahrialo.* Tak tak. To je skutočný domov. Miesto, kde sa môžeš cítiť bezpečne a si obklopený len tým dobrým. *Preto jeho domov bol všade, kde bol s ním Aoda. Tam, kde bola mama. Chika. Mieso, kde sa cítil bezpečne, rozhodne to bolo v ich blízkosti. V ich prítomnosti. V prítomnosti rodiny, kedy dávali pozor jeden na druhého. Ako kráčali, tak sa pomaly ale iste menilo aj ich okolie. Klanová štvrť Nara vyzerala inak, podstate tak ako každá jedna, hoc boli za hradbami tej istej dediny. Venoval pohľad domu, kde žil muž, ktorý sa stal radšej nukeinom, než sa poddať rodine. Mierne sa pousmial, sprevádzal Kaede k jej domu.* Snáď sa mu darí lepšie a toľko neškodí toľko, aby na seba privolal pozornosť lovcov. *Bolo mnoho nukeinov, ktorí popierali svoju existenciu a robili všetko pre to, aby sa vyhli pozornosti a mohli žiť mierumilovným životom, či nejakým iným. Jedným z nich bola i Rias o ktorej sa vôbec dohadovalo, či skutočne žije alebo nie. Či jej meno odstrániť z bingo knihy alebo jej tam ponechať. Kto vie, či vôbec ešte žila. No bolo tam i mnoho takých iných. Kto vie koľko bezmenných nukeinov sa pohybovalo v Sora-ku, kde sa ukrývali a už si nikto nespomenul na ich mená a tváre, až je dosť možné, že by si ich príchod do veľkej dediny ani nikto nevšimol.* Vyzerá to tu pekne a pokojne. *Späté s prírodou. Ak by kráčal po týchto uliciach so slnkom nad hlavou, bolo by to ešte viac čarovné. Svoju ruku z jej ramena dal dolu a len vedľa nej kráčal, bielymi očami, ktoré vyzerali mŕtvo sa rozhliadal po okolí s vystretou hlavou hrdo ukazujúc svoje zlaté šupiny na tvári, rovnako ako biele oči, ktoré zdedil po kunoichi, ktorú obdivoval zo všetkých najviac - jeho mamu.*

*Otočila se na něj.* Jak můžeš vědět, že je to zrovna tvoje sestra? Ne světě snad není člověk s originálním jedinečným jménem...proč vlastně není s vámi, vaše sestra? *Zeptala se, moc nechápala, jak může mít takové silné pouto k někomu, koho vlastně nezná. Krev nekrev, Kaede by asi nebyla schopná k někomu cítit takové pouto, aniž by ho viděla alespoň jednou za rok... No nedalo se nic dělat. Přikyvovala, když Sora souhlasil s její definicí domova. Ona byla přesvědčená o tom, že domov pro ní prostě jednoho dne bude její drahá polovička, ať už to bude kdokoliv. Jednou to tak bude. Při zmínce Izumiho Sora reagoval tak, jak nepředpokládala.* Hmm....no, snad bude rozumný a udrží se mimo radar. Byl...nejspíše ještě je, to fajn člověk. Ale pokud ho někdo z našich lovců zabije...budu raději, abych to byla já sama. *Popravdě by nejspíše toho člověka našla a udělala z něj kaši, ale to před Sorou říkat nechtěla. Nemohla ani. Už vůbec ne za branami vesnice něco takového říkat nesměla.* Když tu bylo slunce, bylo to mnohem hezčí...stromy už skoro nemají listí...už aby bylo po všem. *Povzdychla si, když se před nima tyčil relativně velký dům s patrem a zahradou. Olemovaný kamenou zídkou do úrovně pasu, s brankou pod obloukem rovněž z kamenů. Branka byla nonstop otevřená, takže mohli projít až ke dveřím.* Tady bydlím Sora-kun, tady to okno je můj pokoj. *Ukázala na okno v patře, které bylo do ulice.* Ale dovnitř tě nevezmu, zatím...otec není nejmilejší osoba a nejsem úplně připravená na nějaké drama, které by se určitě odehrálo... *Nervózně si prohrábla vlasy, ale stále se usmívala. Natáhla ruce a objala Soru okolo krku, lípla mu pusu na tvář.* Děkuju za doprovod.

Ako to môžem vedieť? *Zopakoval po nej a usmial sa. Mal na to dobrú odpoveď.* Bude mať hadie šupiny rovnako ako ja a Aoda, navyše verím svojej mame a keď povie a ukáže na dievča, že je toto moja sestra, tak to je moja sestra. Nemám dôvod neveriť svojej mame, predsa by si neprivlastnila cudzie dieťa, nie? *Zasmial sa. Veril svojej rodine ako nikomu inému. Mame, Aodovi, Chike, dokonca aj tomu stromu veril hoc so sestrou a otcom nemali taký vzťah, aký mal s Aodom či mamou. No povedala, že ich za nimi raz vezme. Uvidia sa všetci. Rodinné stretnutie na ktoré sa tešil.* Pre bezpečnosť. *To bolo jediné, čo jej Sora povedal a jediné, čo od neho dostane. Toto bolo téma o ktorom rozprávať nemohol. Sľúbil mame, že o takýchto rodinných záležitostiach rozprávať nebude. Ani on, ani jeho starší brat. Nič čo sa týkalo rodiny nesmelo vyjsť na povrch a aj keď Kaede veril, že by to nikomu nepovedala, aj keď ju považoval za súčasť jeho rodiny, stále tu bola hranica, ktorú nemohla prekročiť.* Mojou úlohou je loviť nukeinov a pokiaľ viem, že ich uloviť môžem, tak po nich pôjdem. Nie je v tom nič osobné, ale je to naša práca. Preto by sa mal vyvarovať možnému zviditeľňovaniu svojej osoby. *Povedal jej. Nechcel, aby v tom hľadala niečo osobné, ale takto to bolo. Vedel, že ak by sa on alebo Aoda stali nukeinmi, či niekto iný, stali by sa prioritou v love ich krvi. Či už by sa nimi chceli stať alebo nie. Taká bola politika. Je jedno ako jeden druhého milovali, nukeinstvo bolo tabu a aj keby ich to veľmi bolelo, ničilo, musia to urobiť.* Snáď to čoskoro skončí, táto nekonečná tma... som už plný. Chýba mi slnko, teplé lúče a válanie sa v smaragdovej tráve, zatiaľ, čo som si užíval teplo z celého dňa. *Súhlasil s ňou, bolo to tak. Toto už malo skončiť. O to viac sa chcel pozrieť do veže a o to viac chcel zistiť ako s tým skončiť. Zastavili však pred veľkým domom. Sora mu venoval pohľad, rozhodne vyzeral väčšo než ich, no s tým sa nedalo nič robiť. Pokývol hlavou, keď mu ukázala okno jej izby a pousmial sa.* V poriadku, nechcem, aby si mala doma zle. *Nebral to v zlom, pravdepodobne by sa aj s jej otcom pobil, ak by na neho sykol. Predsa len nemal dráždiť hada bosou nohou... no Sora by šiel na istotu - pre jeho smrť, inak by vyhrať nemohol. Tiež ju objal, rovnako ako ona jeho. Trochu mu tváre nabrali červenej, keď mu dala pusu na tvár. No o to viac sa usmial.* Maličkosť. Prajem ti pekný zvyšok dňa. *Úsmev na jeho tvári bol príjemný a hrejivý, nebolo v ňom ani známky po iných emóciach. Po smútku, ktorý cítil z rozlúčenia, strachu z odmietnutia.*

Ah....tak to je samozřejmost, že pokud ti máma řekne, bude to tak. Ona by sama měla nejlépe poznat svoje dítě. *Souhlasila se Sorou. Zprvu hlavně netušila, že by Sora na svoji sestru měl narazit vždy po boku své matky. Ale více to nerozváděla. I odpověď na její otázku nechala tak, jak byla. Sice nechápala, co by mělo být bezpečnějšího pro dítě, než pobyt s rodinou za hradbami vesnice, ale nerýpala se v tom, to byl jejich rodinný život, jejich důvody. stejně jí do toho nic nebylo, třeba si jejich matka nepřipadala v Konoze stoprocentně v bezpečí, však sama říkala, že ví o všem všechno. Takže rozhodně měla svoje důvody.* Vůně květů mi chybí...a vůně podzimu a jeho barvy. Ta tma je doopravdy ubíjející. *Postěžovala si, sama měla v plánu s tím něco dělat...ale na to potřebovala ještě zjistit pár informací. Loučení přišlo záhy, Sora jemně nabral barvy ve tvářích, přišlo jí to roztomilé. Odtáhla se od něj a pomalu se vydala ke dvěřím.* Tobě taky. Snad se zase brzy uvidíme. *Usmála se na něj a pak zmizela v domě.*

*Len sa pousmial. Mala by to vedieť najlepšie. Veril, že Chika vyrástla do krásy a určite má mnoho nápadníkov. Tešil sa na to, až ju uvidí. Už teraz vedel, že jeho sestra bude patriť k najkrásnejším dievčatám na zemi. Ďalej to však nebolo treba riešiť. Kaede pochopila, že je tam určitá hranica, kedy musí zastať a nemá do toho špárať. Nebola to jej starosť a ani nebude. Nastala čas však rozlúčenia. Kedy sa znovu uvidia? Na chuuninských skúškach, či až potom? Kto vie, čo im príde do cesty.* Snáď. *Pokývol hlavou a sledoval, ako zmizla vo dverách a až keď sa zavreli, vydal sa naspäť domov za mamou a bratom. Bol si istý, že sa rozhovoru o ňom a Kaede pri večeri, či po nej nevyhne.*

Aoda

*Aoda sa vydal počas chuuninských skúšok na misiu, takže s ním šiel i Sora s tým, že sa stretnú potom na blízkom mieste keď skončí. Čo však nečakal je, že mu Shisha - kuchiyose počas misie oznámi, že Sora vstúpil do veže... a tú pomocou techník s vranou Shiryoku našiel. Nemalo však cenu snažiť sa motať okolo, bolo to aj pre neho samého nebezpečné a tak sa vydal do Konohy. Vedel, že ak sa z tadiaľ ten bezočivý blázon s možnými samovražednými sklonmi dostane živý, príde domov. Dúfal, že príde ako celý... teraz však sedel vonku pred domom, díval sa na temnú oblohu a v duchu želal, aby sa jeho mladší brat vrátil vcelku. Možno to bolo i dobre. Netušil.* Keď sa vráti, roztrhám ho ako žabu. *Zabrblal pre seba. Čakal, že ho pár dní, možno i dlhšie nebude. No keď to prekročí dlhší čas... bude jej považovať za mŕtveho. Premýšľal teda či neexistuje nejaká technika, ktorou by ho mohol oživiť a znovu zabiť vlastnými rukami.*

*Kaede se konečně odhodlala promluvit se Sorou. Po tom, jak jí proškolil Tatsuya a po X týdnech, kdy nad tím přemýšlela, se rozhodla nakonec Sorovi nevyhýbat a prostě rozseknout nezodpovězenou otázku. Tušila, že kvůli tomu o něj na nějaký čas příjde, dost možná navždy, ale raději ho chtěla zklamat hned, než po letech, co by ho tahala za nos jen protože by jí to bylo líto. Takhle se možná co nejdříve z té bolesti oklepe, dokud je jeho srdce a duše ještě tvárné, a pak by mohli být opět přáteli.Naivní představa, ale Kaede v to doufala. Oblečená opět celá v černém se vydala do části klanu Dokusei, chvilku stepovala před domem, kde naposledy když byla, tak proplétala těla s jeho obyvatelem. Nyní mu chtěla sdělit, že se to už nikdy opakovat nebude a ona dala svoje srdce nevědomky někomu jinému. Zhluboka se nadechla, posbírala svojí na zemi rozsypanou odvahu a zaklepala na dveře domu.*

*Dúmal nad bratom. Ako mu rozbiť hubu potom, keď sa vráti? Mal mu zlomiť i niečo iné? Obe ruky a nohy, aby na čas nemohol niekam ísť? Nie, nie, to bola hlúposť, musel by potom Konohe trčať spolu s ním, kým sa dá dokopy?* Čo mu urobím? *Premýšľal nahlas, zatiaľ, čo si lial džús do pohára. Vonka nevydržal dlho a tak sa presunul dnu, bo ho tam zahnal smäd. Sotva prvé kvapky dopadli do pohára a už začul zaklopanie na dvere.* "Kto to môže byť?" *Prebehlo mu hlavou, odložil krabicu, ani si nedolial a šiel otvoriť.* Sekunda. *Povedal a upravil si cestou tam biele vlasy, nakoniec však vošiel ku dverám a otvoril ich.* Oh, Kaede-chan, vitaj. *Odstúpil stranou, aby mohla ísť dnu.* Ak si prišla za Sorom, tak ten tu nie je. Ten idiot išiel do veže, zatiaľ, čo som bol na misii. *Povzdychol.* Nie je to až priveľký idiot? *Pousmial sa. Dúfal, že ten idiot sa z veže vráti celý a zdravý.*

*Kaede se zarazila, když jí otevřel Aoda, ne že by jí to přímo vadilo, ale spíše to prostě nečekala. Aoda okamžitě spustil.* A-ahoj… *Stačila jen potichu pozdravit a vešla do domu, zatímco starší dvojče remcalo na mladší.* Co že to šel? *Zamrkala, jakoby špatně slyšela, ale ona moc dobře věděla, co jí Aoda řekl. Zula si automaticky boty. Ruku si přiložila na tričko, pod kterým byl schovaný přívěsek.* No. Nemám slov…tebe taková hloupost nenapadá, že ne? *Ujistila se, že Aoda neplánuje jít svého bratra zachraňovat. Sora si to nadrobil sám. Trochu jí bylo blbé, že tam šla jej odmítnout a namísto toho se začala strachovat. Jemně se opřela zády o stěnu.* Zbláznil se? *Optala se opatrně.*

*Zavrel dvere, keď vošla dnu, zatiaľ, čo v duchu nenachádzal milých slov na svojho najmladšieho súrodenca.* Šiel do veže. *Zopakoval, on sám tomu viac menej stále veriť nemohol. Bol snáď blázon, čo si nevážil vlastného života? Kto vie, čo tam bolo, ešte aj mame povedali, že sa k nim nepriblížia a aj cez to, ten debil v jednej teraz bol a kto vie, či s vráti zdravý a živý, či sa vôbec vráti.* Nie som samovrah. Navyše, nehodlál porušiť sľub mame, kvôli bezhlavému kreténovi. *Povzdychol. Teraz sa budú báť všetci a dúfať, a až sa vráti...* Veď ja mu vtlčiem nejaký ten rozum do hlavy. Nezaujíma ma, či sa zbláznil alebo nie. *Začal si praskať kĺbmi na rukách.* Poď sa posadiť do kuchyne, či obývačky, bude ti to lepšie, než sa opierať o stenu. *Prezrel si ju smaragdovými očami. Nechcel sa rýpať v ich vzťahu, vedel, že tu Kaede nebola náhodne, Sora mu povedal, že by sa mala v časoch skúšok dostaviť s odpoveďou na jeho otázku.*

*Kaede se zhluboka nadechla. Přišlo jí to jako hloupý žert. Věřila, že Sora se o sebe postará. Ale i tak…Kaede tam hodlala jít také, ale chtěla sebou vzít Ayata, o jehož síle nepochybovala. Ale s kým tam byl Sora? Sám? S někým? Ubrání se? Co se tam děje? No rozhodně to nebyl příjemný pocit. Bez odmlouvání šla do kuchyně a posadila se u stolu.* Mám teď o to víc špatný pocit…není to vůbec příjemná věc tohle. *Povzdychla si. Jemně prstem klepala o hranu stolu.* No…co na to říct. Nevíš, zda je tam sám?

*I Aodu zaujímalo s kým tam je. Určite by nešiel sám a popravde i veril, že by nešiel, ak by nemusel. Dali sľub. Sám mal však starosti o svojho brata a rozhodne to nehodlal ututlať i pred mamou. Popravde zvažoval, či by jej neposlal vranu.* Nie si sama. Stiahnem ho z kože, ak sa vráti. Keď príde bez ruky, nohy, slepý, nech si ma neželá a určite dostane aj od mamy. *Povzdychol a dolial si pohár džúsu, ktorý posunul Kaede.* Keď som ho videl naposledy bolo to pred misiou a zostal vtedy sám. No nemyslím si, že by tam šiel dobrovoľne. Chceli sme sa pozrieť bližšie, ale to je všetko. Sám by tam nešiel. Vedel, že vnútri tej veže môže prísť o život, takže... bez tvojej odpovede by takto nehazardoval so svojim životom. *Vytiahol si druhý pohár a nalial aj sebe a napil sa.* Preto tu si, nie? *Pozrel sa jej do modrých očí.*

*Posadila se ke stolu a poslouchala Aodu. Jejich mama byla děsivá, takže si ani nedovedla představit, co se Sorou sama provede. Ona věděla, že mu moc nadávat nemůže. Však se hodlala mu zlomit srdce a ještě aby mu nadávala? To fakt by od Kaede bylo moc. Přitáhla si pohár od Aody.* Doufám, že to zvládne a vrátí se. Neumím se moc vyjadřovat, ale Sora je jeden z mých nejbližších lidí, bez ohledu na city, znamená prostě hodně. *Sklopila pohled a prstem přejela po skle. Sklopila pohled.* No…v podstatě ano. Ale očividně jsem přišla do slepé uličky. *Pousmála se. Snažila se to brát sportovně. Teď to bude pár let divné a pak se jejich vztah zlepší. V to alespoň věřila.* Vaše máma nenafláká jenom Sorovi… *Napověděla mu své rozhodnutí.*

*Nechcel ani len hádať, čo urobí ich mama, keď jej to povie, no v tento moment to bolo viac než na mieste. Možno sa to dozvedela aj sama a len čaká, kedy sa jej najmladšie dieťa vráti do Konohy. Tým pádom jej ale nebude môcť zbiť Aoda, ak dostane skôr od mamy. Bola to zložitá situácia, asi to bude musieť hneď ako sa ukáže.* Myslím, že toto si všimol každý okrem neho. *Pousmial sa a napil sa. Bolo to na nej vidieť. K slepej uličke sa nevyjadroval, len miesto toho prešiel od linky s pohárom a sadol si naproti nej.* To sa nestane. Prehodí s tebou pár slov, možno vyzerá desivo a občas nás stiahne z kože, ale z tohto pohľadu to bude pre Soru len dôležitá lekcia do života. *Odmlčal sa a napil sa. Aj keď netušil, ako jeho brat zareaguje. Nikdy v takejto situácii predtým neboli.* Poviem ti len jedno, v žiadnom prípade mu nikdy nepovedz meno. Je jedno ako veľmi mu veríš... aj keby to bol teraz niekto, kto je mimo jeho dotaz, ešte sme poriadne nezačali rásť a len tak plávame v tomto svete, pre jeho vlastné bezpečie a pre váš vzťah to tak bude lepšie. *A ak sa pridajú do rodiny... počká si na to tak dlho, ako bude potreba. Usmial sa na ňu. Bude to rozhodne iná situácia, než keď sa pozeral Sora smrti do očí dvakrát v tom istom roku. Teraz jej čelil bez strachu v očiach.* No, od toho má svojho veľkého brata, aby naňho dal pozor.

*Sklopila pohled a jemne jezdila prstem po skle. Povzdychla si.* Já se ale snažila…popravdě jsem si přála, aby moje tělo říkalo něco jiného, než hlava a srdce, a donutilo mě to přehodnotit úsudek… *Pokrčila rezignovaně rameny, když Aoda obhájil svojí mámu, jemně zvedla koutek. Zrovna ona je něčí životní lekce…Kaede, která by taky potřebovala trochu vyškolit životem. Nicméně raději mlčela. Ale jeho další slova byla…Kaede na plno zvedla pohled.* Kdyby se dozvěděl jméno, byla by to moje smrt. Ten člověk má hodně daleko do řádového shinobiho. Kdyby proti němu Sora šel, byla by to sebevražda! *Vyhrkla. Představa, že Sora jde a bojuje s Ayatem…ať už teď, nebo v budoucnu. V budoucnu o to horší, když věděla, co Ayato plánuje s Nanabi. Natáhla se a chytila Aodu za ruku.* Nikdy se to nesmí dozvědět a nikdy nesmí proti tomu člověku jít, nebo umře a to by bylo horší, než kdyby na mě zanevřel úplně. *Byla v tomhle trochu zoufalá. Uvědomovala si Sorův postoj. Sama by na tom nebyla jinak. Zároveň věřila, že Aoda jej pohlídá. Protože ačkoliv jí byl Sora blízký, Ayato by neměl problém se ho zbavit.*

V tomto smere sa nedá v ničom snažiť. Nemôžeš sa prinútiť niekoho milovať a aj keby si to zvládla a povedala by si mi, že si išla do toho len z toho, že sa snažíš do neho zamilovať, zastavil by som ťa. Je lepšie to utať teraz, než potom. *Povedal jej.* Človek sa nemôže donútiť milovať, nie pokiaľ miluje niekoho iného. Trpela by si a potom by ste časom trpeli obaja ešte viac. *Nemal jej to za zlé, ani nemohol. Predsa len, ak ju to ťahalo k niekomu inému, s tým sa nedalo nič robiť.* Navyše, on od teba niečo žiada, takže je správne sa rozhodnúť tak, ako sa cítiš bez výčitok svedomia. Otrasie sa z toho a potom sa budete znovu smiať ako kamaráti. Si mu najbližšie zo všetkých ľudí, ak nepočítam tých, ktorí sú pre neho rodinou. *Snažil sa nejako zachrániť jej pochod myšlienok týmto smerom. Bola hlúposť, aby sa do toho nútila. Sora by si to skôr či neskôr všimol a bolo by to ešte horšie pre oboch a už by sa na seba nemohlo pozrieť ani ako kamaráti.* Takže niekto z bingo knihy? *Uprel na ňu s vážnosťou jeho smaragdové oči, ktoré zdedil po Itamim. Ak to bol niekto z Bingo knihy, nič by ho neochránilo, nehovoriac o tom... že Sora bude v nejskoršom živote neskutočne podobný mame, chce kráčať v jej stopách a to doslovne.* Nie je tak hlúpy, aby išiel do boja, kde mu hrozí smrť a nemôže utiecť. V tomto smere sa oňho báť nemusíš, ujde, stratí sa a počká si na inú šancu alebo urobí všetko preto, aby dostatočne zosilnel. Meno nehovor ani mne, nikomu, nikdy. *Napil sa.* Už len pre vlastné bezpečie. *Mohol sa z nej stať nukein tiež, ak by sa to niekto dozvedel. Navyše, Sora by bol v tomto smere nezastaviteľný... a ak by sa z nej stal nukein, bol by to jeho mladší brat, či mama, kto by sa zameral na jej lov, oni dvaja kráčali viac menej v stopách mamy, hoc Aoda stále váhal, či vstúpiť do Anbu a odtadiaľ sa vydať ďalej cestou Oinina, brat bol rozhodnutý, že to tak bude z jeho strany. Z Aodovej strany mohla rátať s plnou mlčanlivosťou, pokiaľ i on zostal u poznania minimum informácii.*

*Aoda byl doopravdy mentálně někde jinde. Rozhodně se jí zdálo, že mluvila se starším člověkem a ne o dva roky mladším klukem. Měl pravdu. Akorát by oba dva trpěli, kdyby se do toho nutila. A ubližovat Sorovi více nechtěla. Ale konfrontace s tím, zda je její srdce upnuté k někomu z Bingo jí zarazila. Civěla Aodovi do očí. Mlčela. Jen přestala prsty jezdit po skleničce, i slepý a hluchý by pochopil, že je to její náznak souhlasu. Napila se.* Nikdy nikomu neřeknu, kdo to je. Pro dobro všech. A bezpečí ostatních, to tak bude lepší. *A hlavně by jí to mohlo stát hlavu. Hokageho drsňácký přístup = sejmutí všech nukeninů, by znamenal, že by jí taky rovnou zabili, kdyby se rozhodla zradit vesnici pro lásku. Byla v pasti. Ve slepé uličce.* Ale dávej na něj pozor prosím. Ať zesílí, trénuje, cestujte…přijde na jiné myšlenky. Hlavně aby nepátral po tom, o koho jde. *Ujišťovala se.*

*Aoda mal na to všetko svoj vlastný názor, nebol na Sorovej strane a ani na strane Kaede, díval sa na to inak a hlavne, bol to jeho starší brat, musel mu byť teda v oporou mnohých veciach. Bola to jeho úloha, ako staršieho brata, aj keď bol starší len o pár minút, nič to na tom nemenilo - aspoň pre neho. V duchu sa len pousmial, keď trafil do čierneho. Rozhodne bude musieť mlčať, prístup Hokageho, prístup všetkých sa voči takýmto ľuďom zmenil z hodiny na hodinu a ak by sa ňou stala aj dievčina pred ním, nikto by nerobil výnimky, nech už mala dôvod akýkoľvek.* Hlavne pre to tvoje. Až sa staneš nukeinom, nikto ti nebude môcť zaručiť bezpečie. Ani keď sa ukryješ v Sora-ku, či na iných miestach, kam sa ani lovci neodvážia bez toho, aby sa zbavili všetkého, čo ich spája toho byť lovcom. *Naznačoval jej tak, že je tu niekto, kto ju nájde, kamkoľvek sa vydá, pretože byť nukeinom z konohy skončí tak, ako kázal Hokage. Konoha mala mnoho oininov, mocných a šikovných, ktorí sa o toto isto postarajú čo najrýchlejšie.* Dám. Bude rásť rýchlo, bude silný skôr než stihneš mrknúť. Než sa nadeješ, budete sa znovu spoločne smiať a trénovať, tak ako predtým. Avšak, tú poslednú vec sľúbiť nemôžem. Nie sme na každej misii spolu, nie vždy, keď prídeme niekam, sme spolu. Nedozerám na neho dvadsať štyri hodín denne a ani nemôžem. Môžem mu len povedať, aby to nerobil, to je však všetko. *Mierne sa na ňu pousmial.* No, tento rozhovor zostane len medzi nami, takže sa nemusíš báť, že by na niečo prišiel. O koho ide, o tom, že je na jeho hlavu vypísaná odmena. Nič z toho sa nedozvie z mojej strany. *Ubezpečil ju, že mu v tomto v žiadnom smere nepomôže, no nebude mu v tom nejako extrémne brániť, nemohol.* Sora to ale pochopí, takže nič také ako hľadanie snáď ani podnikať nebude. Nechce ťa stratiť rovnako, ako ty nechceš stratiť jeho.

V Sora ku nejsou v bezpečí ani nukeninové mezi svými. Jsou to magoři. *Kaede se pomalu začala smiřovat s tím, že to jednou prostě přijde a ona se nukeninem dost možná stane, až v Konoze přijdou na to, jak vlastně celou dobu byla v kontaktu s Nukeniny, jak pracuje pro Tatsuyu, dokonce i proti vlastním lidem. Aoda se snažil jí trochu odlehčit, v tomhle si toho moc vážila, ačkoliv se rozhodla v pdostatě ublížit jeho bratru, stále byl na ní hodný. Tihle dva doopravdy byli doopravdy až moc hodní.* Moc si toho vážím, Aoda-kun. V první řadě mi jde o Sorovo bezpečí, ať je to jakkoliv mezi námi, vždy to tak bude a toto se nikdy nesmí dozvědět, jsem tedy moc ráda, že budeš diskrétní. Vážím si toho. *Napila se džusu, prsty stále klepala o skleničku.* No prostě doufám, že na svého bratra, na tebe dá. *Usmála se. Byla z toho taková celá prostě nesvá. Kdo by byl…*