Náměstí

*O zkouškách věděl moc dobře. Považoval je za takový první větší test na jeho cestě ninji. Následně se zmínila i o těch chuninských, ty však byly u Itamiho v nedohlednu, ale bylo mu jasné, že to blondýnka použila spíše jako menší provokaci a tak se taky rozesmál. Navíc bylo celkem výjimečné potkat někoho se stejně lenivou povahou.* ,,Mít nás sensei oba dva ve stejné třídě, tak by asi skončil v nějakém oddělení pro duševně choré," *pomyslel si modrovlásek. Ohledně jejích zájmů se Itami taky moc nedozvěděl a věk nezaslechl vůbec, možná si opět klasicky "seděl na vedení." Rozhodně se mu vybavilo pár hezkých míst, která oplívala klidem a úžasnou přírodou kolem. Ostatně těchto míst muselo být v Zemi Ohně opravdu dost, především díky velkému množství lesů a zelených luk.* Já už mám také vše, *ukázal dívce svůj košík.* Tak tedy půjdem? Doprovodím tě domů a pokud chceš, tak ti pomůžu s tím košíkem, musíš ho mít dost těžký, *zeptal se opět s lehkým úsměvem a zároveň jí nabídl svojí pomoc.

Hmm tak oba máma všechno tak asi můžeme jít*Pousmála se na Itamiho, když jí taky ukázal svůj košík, který byl plný stejně jako u ní.*Jasně nejsem proti, aby si mě doprovodil*Pokrčila rameny.*To nemusíš, ale když se teda nabízíš tak to beru*Usmála se, když jí Itami navrhl pomoc s jejím košíkem. Moc těžký to nebylo, ale proč nevyužít pomocnou ruku od kluka,který se sám nabídl.*Bydlím tady kousek snad to nebudeš mít na druhou stranu od tebe*Ukázala mu prstem severně kde se nacházela čtvrť klanu Nara.*

*Vzal oba košíky, do každé ruky jeden. Kupodivu byl i ten blondýnky poměrně lehký a tak neměl s unesením jejich váhy sebemenší problém. Dívka s doprovodem domů souhlasila a tak šli pomalu do čtvrti klanu Nara. Bylo to poměrně z ruky, ale to jí neřekl a vlastně mu to ani nevadilo. Nikdy v životě tam nebyl a tak byl zvědavý, jak vypadá.* Budeš mě ale muset vést, nikdy jsem tu nebyl, *sdělil jí s úsměvem na tváři, když procházeli okolo brány s kulatým znakem klanu. Bylo tu opravdu krásně a jak se dalo očekávat i klid a ticho.* Máte to tu vážně hezké, *řekl dívce s údivem a otevřenou pusou dokořán. Přesto však stále musel dávat pozor na cestu, aby nezakopl. Nerad by opět ukázal svojí nešikovnost a rozsypal oba košíky na zem a zvlášť teď, když se snažil udělat dobrý dojem.* Máš nějaké sourozence? *zeptal se, aby řeč nestála. *A co nějaké kamarády? Já se s moc lidma ve vesnici nebavím, většinou si na mě ukazují prstem, že jsem z klanu Dokusei a berou mě jen jako nějakého hadího mutanta... Tobě to očividně nevadí, což mě těší. Víš vůbec něco o mém klanu? *Mezitím, co debatovali, míjeli jednu ulici za druhou. Rozhodně už nemohli být daleko od jejího domu.*

Hm jasně náš dům je tady kousek odsud*Začala vést Itamiho po čtvrti. Vždy když někoho z klanu potkali Aya s milým úsměvem se mírně poklonila a pozdravila. Říká se, že ninjové z klanu Nara jsou velmi inteligentní a dobří stratégové, ale Aya si myslí, že až taková není. *Ehm díky*Reagovala na to, že to tu mají hezký.*No to ne sem jedináček. S jedním klukem sem se kamarádila, ale už dost dlouho jsem ho neviděla bůh ví kde je mu konec. Mě jako hadí mutant nepřipadáš*Nakonec se cestou na Itamiho pousmála*Jednou když jsem byla v knihovně jsem našla nějaké informace o tomhle klanu něco málo sem si přečetla*Odpověděla mu a to už byli skoro u jejího domu kde bydlí.*Co ty nějaký sourozence máš?*Oplatila mu otázku na rodinu.*

*Pokračovali stále k jejímu domu a dívka mezitím odpovídala na otázky, které jí Itami položil.* ,,Měla kamaráda, ale dlouho ho neviděla?" *pomyslel si. Zeptal by se jí, jak je to možné, ale v tomhle světě znamená zmizení dost často i smrt. Nemusela to být pravda, ale rozhodně to nechtěl více rozvádět do detailů. Když mu řekla, že nevypadá jako kříženec hada a člověka, tak ho to dost potěšilo a maličko se začervenal. Oproti jiným členům klanu opravdu neměl tak viditelné hadí rysy. Jediné, co bylo u něho neobvyklé a nejspíše způsobené hadí DNA byl delší jazyk, ten však úspěšně schovával a pokud možno neukazoval na veřejnosti. Poté se blondýnka zeptala na Itamiho sourozence.* No, já mám starší sestru. Trochu vyšší, než já červené oči, černé vlasy a maličko potrhlá. Myslím, že jestli jsi jí někdy potkala, tak si jí budeš určitě pamatovat, *zasmál se a následně si podložil rukou bradu a zamyslel se.* I když, jen tak jí potkat na ulici je docela neobvyklý. Furt jen studuje nebo trénuje a v práci také netráví úplně málo času. Upřímně do dnes moc nechápu, jak mužem být sourozenci. *Šli už poměrně dlouhu na ten "kousek," o kterém se dívka zmiňovala. Dokonce i původně lehké košíky, za tu cestu musely přibrat dobrých pět kilo a to se Espereho rukám pomalu přestávalo líbit. Nebyl to však důvod k tomu, jakkoliv dávat únavu najevo a tak se modrovlásek snažil nastavit obličej do co nejpřirozenějšího výrazu, který dovedl.* Až budu genin, tak by jsme spolu mohli vyrazit na nějakou misi. Třeba ti tam budu moct oplatit tvojí záchranu... Nebo mě budeš muset zachraňovat znovu ty, což je vlastně dost pravděpodobný, *chtěl se před členkou klanu Nara trochu vytáhnout, ale postupně si začal uvědomovat, že ona je téměř na úrovni chunin a on ještě ani nemá svojí vlastní členku. Tohle zjištění dával znát na tónu hlasu, který se pomalu začal vytrácet někam do neznáma, stejně jako jeho sebevědomí. Při té debatě se mu zdálo, že začínají zpomalovat. Že by už byli u domu, kde žije?

Hmm?Asi sem neměla tu čest potkat tvojí sestru*Zamyslela se a jak se začal smát Itami tak se trochu taky pousmála.*Co košíky nejsou už na tebe těžký?*Cestou se Itamiho mile optala neměla by problém mu s tím pomoci.*No o tom si můžeme promluvit až získáš ochranou čelenku*Udělala pár kroků rychle a zastavila se před Itamim a scvrnkla ho do čela. Měl plné ruce takže se nemohl ani bránit, ale musela se zasmát. Za chvíli už dorazili k domu kde bydlí Aya a na prahu domu už nedočkavě vyhlížela její mamka Ayu s nákupem pro který jí vyslala na trhy. *"Bože to zase budou problémy že jdu pozdě"*Pomyslela si Aya, když z dálky si všimla její mamky jak tam ni netrpělivě čeká a klepe nohou.*

V pořádku, *usmál se na ní. Jeho neškodnou provokaci mu dívka oplatila a k tomu ho najednou cvrnkla do čela.* Heleee... *zasmál se na ní a snažil se jí to oplatil. Jenže v tu chvíli si uvědomil, že má obě ruce svěšené pod náporem košíků směrem k zemi a sotva se pohnul. Po této oplacené provokaci si všiml, že jdou směrem k baráku, před kterým stojí nějaká žena s poměrně naštvaným výrazem.* D-dobrý den, já jsem Itami, *představil se s jistou dávkou nervozity v hlase. Nejspíš šlo o blondýnky mamku. Neměl vůbec tušení, co se teď bude dít a tak pomalu sjel pohledem směrem k dívce kterou doprovázel domů a doufal, že vše nějak ujasní na pravou míru.* ,,Nejdřív citrusy, teď tohle... Sotva jsem Ayu poznal a už to vypadá, že bude mít kvůli mně problém... Co teď?,,přemýšlel a panikařil zároveň. Rád by divce pomohl, ale momentální nejlepší možná chlapcova volba byla mlčet a  nahodit co nejmilejší výraz dokáže.*

No kde si už tu na tebe dlouho čekám Ayo*Pustila se do Ayi její matka a potom pohledem sjela kluka, který stál vedle ní.*Dobrý den*Ostře pozdravila Itamiho její matka je ostrá jako břitva a je to naní i vidět.*Pokud ses chtěla jít bavit měla si to říct hned, ale teď si nejdřív musíš splnit svoje povinnosti a pak si můžeš dělat co chceš.*Hned Aya dostala výprask od svý mamky přímo před Itamim.*"Bože to si to nemohla nechat domů?Co si teď pomyslí"*Pomyslela si Aya a od Itamiho si vzala svůj koších s nákupem.*Promiň vypadá to, že už musím jít určitě se ještě někdy setkáme*Pousmála se na Itamiho a vešla domů a její matka hned za ní.*

Blondýnky mamka byla opravud hodně rozjetá, až naháněla maličko strach. Itami jen přihlížel a čekal, jak to celé dopadne. Pak si Aya vzala svůj košík zpět a šla pomalu do baráku.* Tak se měj hezky a nashle... *usmál se na svojí novou kamarádku. Než však stihl doříct větu, tak se před ním zabouchly dveře, div ho neudeřili do obličeje.* ,,No, tak to bylo zajímavý," *pomyslel si Itami s lehce skeptickým výrazem v tváři. I přes to byl však rád, že našel novou a velmi příjemnou kamarádku. Už bylo opravdu poměrně pozdě a tak i Itami vyrazil směrem domů. Tam ho však čekalo mnohem příjemnější přivítání v podobě jeho starší sestry. Jeho rodina po něm krom dobrých výsledků na pozici shinobiho nikdy nic moc nechtěla a tak měl v tomto mnohem větší výhodu. Třeba by to bylo jinak, kdyby ho dnes mladičká blondýnka nezachránila a domů ho přinesl naštvaný prodejce citrusů.
Konec RP

*Adiane měla dnes velmi krásný den. Ráno se probudila s dobrým pocitem. Dnes zažije něco výmečného. Byla si tím na sto procent jistá. Pokud se ale tak nestane náladu Jí to určitě nezkazí. A kdyby ano, stále má před sebou mnoho další super dní. Oblékla si na sebe své tmavé oblečení a proběhla domem jako blesk. Cestou uštědřila jeden menší pohlavek bratrovi se slovy. "Jdu se projít dnes je krásný den. Když mě doženeš, můžeš jít taky. *Následně vyběhla z domu. Nečekala na jeho odpověď, nebo nějakou další reakci. Její cíl byl dnešek udělat dnem kouzelným. Svou pouť směřovala až na náměstí. Chtěla tudy jen proběhnout, dát se poté na cestu jinam ale zde bývá občas rušno. Ještě aby ne, je to náměstí. A kde jsou lidé, tam jsou i zážitky. Jak si tak běží, a kouká u toho všude okolo neuvědomí si jednu důležitou věc. Bum! Ozve se rána když narazí do někoho. Spadne na zadek a s provinilým výrazem ve tváři se začne omlouvat.* Moc se omlouvám. Mrzí mě to! *Vydá ze sebe holčičkovským hláskem aby zněla co nejvíce nevině. Pomalu zvedne oči a vidí někoho koho očividně určitě neznala. Byla to Yin ale to už ona nevěděla.*

*Atsushi vyšel z obývacího pokoje na chodbu a směřoval do svého pokoje. Když vtom se vynořila jeho sestra které utíkala proti němu. Atsushi jí neřešil dokud nedostal pohlavek, on se zašklebil když pohlavek dostal a nad výzvou své sestry se zasmál a rozeběhl se za ní, po cestě se soustředil pouze na svůj běh a na to jak dýchá * ,,Musím jí nějak předběhnout!" *Řekl si v hlavě, po cestě jí pozorně sledoval aby jí neztratil z dohledu. Však v tom se stalo něco co on sám nečekal jeho sestra narazila do nějaké osoby Atsushi k ní doběhl a začal se smát. * Ty jsi ale pako! Haha! Musíš si dávat pozor. * Atsushi se smál a díval se na sestru, po chvíli však se smát přestal a pohled přemístil na holku do které jeho sestra vrazila, všimnul si čelenky. * ,,Ninja a moje sestra do něj vrazila hustý..." * Atsushi podal ruku své sestře aby jí pomohl vstát a řekl * Koukni * A hlavou naznačil aby se podívala na její krk kde měla čelenku *

*Adiane díky bratrovi vyskočí zpět na nohy a s ruměncem ve tváříš se začne klanět.* Moc moc moc se omlouvám. *Dívka před nimi byla ninja. Což znamenalo že pravděpodobně v rámci potencionálního konfliktu si je namaže na chleba, rozžvýká a vyhodí do nejbližšího koše. Sice byla zastáncem že o vítězi se do konce souboje neví, ale riskovat to nechtěla. A hlavně, chtěla mít dnes ten nejkrásnější a nejkouzelnejší den. den kdy všechno vyjde a všechno bude absolutně úžasné.* Já jsem Adiane a tendle vocas je můj bratr Atsushi. *Opět se poklonila a vzala sebou i bratrovu hlavu. Proč? Prostě jen tak reflektivně. Vždy když se něco stalo udělali to spolu, takže je to i jeho vina. Prostě už jen z principu.* Ráda vás poznávám Yin. *Stále si držíc své zarudlé stydlivé tvářičky.*

*Atsushi pomohl své sestře vstát, podíval se sestru a pak svůj pohled opět přemístil na holku která před nimi stála, když se ta holka představila tak Atsushi chtěl udělat to samé. * Já jse... * Než stihl doříct aspoň větu tak už mu do toho skočila jeho sestra a představila je oba, když ho pak chytila za hlavu aby se taky uklonil tak její ruku strhnul z jeho hlavy, podíval se na sestru a řekl. * Nech toho Adi. * Pak se podíval na Yin a řekl * Rád tě poznávám Yin. * Atsushi natáhl ruku směrem k ní. A usmál se * "Kolik jí je?" *Zeptal se sám sebe, jestliže mu Yin ruku taktéž podala tak se jí zeptal na otázku která mu zůstala v hlavě. * Yin? Kolik ti je?  * Nadzvedl pravé obočí a čekal na její odpověď. * "Tipuju tak 14.." *Odpověděl si sám v hlavě však netušil jestli to je pravda nebo není. *

*Ta holka byla mladší než ona ale byla výš než ona. Bylo to celkem frustrující. Něco Ji muselo táhnout dolů. Rodina? Vesnice? Bratr? Nebo její neschopnost? Nebylo to moc milé zjištění, musí zesílit. Ať to stojí co to stojí. Začal se v ní probouzet nějaký zvláštní vnitří pud. Nějaký vnitřní démon. Musí být nepřekonatelná. Věděla to. Potřebovala to. Takovou touhu jako v tudle chvíli nikdy předtím necítila.* Já se určitě ráda přidám. *Mile se na Yin usmála. Jakákoliv příležitost se Jí teĎ hodila. A nenechá si přeci zkazit tak krásný den který do teď měla. I za cenu čehokoliv.

*Nad odpovědí Yin se lehce zarazil. * "Ta holka je mladší a je geninem?" * Atsuhi si jí pohledem prohlédl, a nad otázkou Yin přikývl. * Ano jsme studenti akademie, i když Adi to moc nejde.. * Řekl a zasmál se a po chvíli dodal. * Ale snaží se. * Řekl a podíval se na svojí sestřičku, a usmál se.. * "Trénování by se hodilo" * Podíval se Yin do očí a řekl. * Ano já se taky rád přidám.. "Přece si nenechám ujít možnost zatrénovat si a naučit se nové techniky" * Usmál se a čekal jestli někdo nahodí místo kam půjdou, jestliže nikdo nic nenahodil Atsushi se ujal vedení. * Půjdeme do tréninkové oblasti! * Usmál se, a rozešel se. Po pár krocích se zastavil a ohlédl se za sebe jestli s ním jde i Yin a hlavně jeho sestra. Jestliže šli obě dvě tak na ně Atsushi počkal a šel vedle nich. Schválně šel vedle své sestry aby se mohla více skamarádit s Yin. Po cestě Atsushi však mlčel, a jen občas něco dodal, nebo prohodil pár slov. *

*Brat Jí zahambil. A to docela dost. No, nedal ose nic dělat, někteří se narodí s tím že jsou talentovaní a někdo si to musí prostě vydřít. Jí očividně zbývalo to druhé.* Ne, ještě ne. Ale to přijde. A bude to velkolepé jsem si tím absolutně jistá! *Byla namotivovaná, ještě aby ne. Před sebou celý život. Chtěla by se také účastnit nějakých zkoušek, něco udělat, zvládnout, dokázat to. Brzy to jistě přijde. Muselo... Pomalu došla s Yin tam kam je vedla, byla zvědavá co se bude dít.* A nezmlátíš nás moc že ne? On by Atsu potom hrozně brečel a mě by bolela hlava. *Posměšně se zazubila na brášku.*

*Atsushi jde vedle své sestry a tiše poslouchá, jelikož jeho sestřička odpovídá za něj... * "Co nás naučí?" *Zeptá se sám sebe, když došli do téninkové oblasti tak jeho sestra řekla něco po čem by se normálně urazil nebo začal být protivný ale tentokrát si to nenechal líbit a své sestře odpověděl. * Já bych nebrečel! Ninja se umět snášet bolest, a já jí snesu. Ty budeš určitě brečet! * Řekl lehce naštvaně a zároveň odhodlaně. Pak cukl hlavou, bokem aby se díval jiným směrem než na svojí sestru. * "Blbka jedna.." * Atsushi si pomyslel. Následně se podíval na Yin a zeptal se. * Co nás naučíš? * Řekl natěšeným tónem v hlase a zvědavě nadzvedl jedno obočí a čekal až Yin odpoví. Mezitím pohled na chvíli přemístil na Adi aby se podíval co dělá, ale hned na to svůj pohled vrátil na Yin. *

*Přemýšlivě pozoruje Yin a bedlivě Ji poslouchá.* "Jasně to zní docela jednoduše. Ale určitě to jednoduché nebude a Já si zase namelu papulu, už to vidím. Ale bylo by dobré kdybych si papulu nenamlela první." *S úsměvem se podívá na bratříčka.* Chceš jít první nebo se necháš zahambit holkou? *Byla docela dost vypočítavá. Z tédle mladé slečny bude jednoho dne fakt velká svině. O tom nebylo pochyb. Ale teď je teprve na začátku svého ninja života. Musí se ještě hodně snažit. Třeba Ji nějaká určitá životní zkušenost, nebo situace donutí rychleji dospět. Možná se z ní stane hrdina a možná někdo zlý. Možná se těžce zraní a bude na vozíčku. Možná... sama o tom nikdy nepřemýšlela. Teď jen nechce být ztrapněna před novou kamarádkou.*

* Atsushi také přemýšlel co to bude za techniku, stejně jako jeho sestra. Když Yin začala vysvětlovat techniku tak Atsushi pozorně poslouchal a i sledoval její pohyby. * "To nebude složité ne?" * Když ho jeho sestra popíchne tak se usměje a vytáhne kunai ze země. Vezme ho do levé ruky a podívá se na sestru. * Zahanbit tebou? Pche... * Atsushi si stoupne před strom, ruce vloží do pečetě berana, zavře oči a začne se soustředit. Jak se soustředí jeho chakra se hromadí v jeho chodidlech. * "Teď" * Jakmile Atsushi si myslí že má v nohou dostatek chakry tak se rozeběhl proti stromu, udělá čtyři kroky, najednou ucítí jak jeho nohy už nedrží a tak řízne do kůry a od stromu a odrazí se. Když dopadne na zem podívá se na svojí značku a usměje se. Pak se otočí na Yin a usměje se, následně na to se podívá na Adi a řekne jí * Jsi na řadě.. * Usměje se a začne svou sestru sledoval, kunai stále drží v ruce... * "Ať vyběhne níž než já." * Řekne si škodolibě sám pro sebe. *

*Její bratr podal výborný výkon. Cítila se lehce zahambeně, a tak se rozhodla. Měla by být v kontrole chakry lepší než on. Nebo v to alespoň doufala. Když slyšela o chození po vodě, cítila se ještě více namotivovaná než předtím. Vzala kunai do ruky a rozeběhla se ke stromu. Složila u toho pečeť a přesunula chakru do nohou, jakmile se nohou dotkla stromu, začala počítat.* "Jedna, dva, tři, čtyři, pět." *Jakmile překonala bratrův rekord, ucítila pýchu, velkou pýchu a radost. Jenže pýcha předchází pád, a v tomto případě doslova. Udělal ještě jeden krok ale tím jak se přestala soustředit, dala do toho až moc chakry. Strom se pod ní začal drolit, rychle udělala zářez kunaiem ale pád už nevybrala. Zavrávorala, podjelo jí to a spadla na zadek.* Aut! *Řekla bolestně, byla na sebe naštvaná že byla tak neopatrná, ale zase toho dokázala víc než bratr. To Jí dělalo radost. Jakmile se zvedla a oklepala, vrátila se zpět na své místo. Vypadala hodně zamyšleně a ještě aby ne. Počítala si v duchu spotřebu chakry, kolik kam musí dostat a přemýšlela nad tím za jak dlouho poté co se to dokáže naučit to přejde v čistou svalovou paměť.* Si na řadě, a ne že to pokazíš. *Vyplázla na bratra jazyk. Pak si dala ruce v bok a sledovala jak se mu bude dařit.*

*Atsushi stál vedle Yin, a pozoroval svojí sestřičku. Jakmile se jeho sestra rozešla proti stromu tak Atsushi začal počítat její kroky. * "Jedna, dvě, tři, čtyři... " *Jakmile Adi udělala pátý krok tak Atsushi cítil malé zahanbení že jeho sestra zvládla o něco více než on, ale byl i rád že se jí daří. * Gratuluju Adi! * Řekl své sestře a usmál se, chtěl jí pomoct vstát ale ona to zvládla sama. Nad větou od sestry že je na řadě se lehce pousmál a rozešel se ke stromu, to že na něj vyplázla jazyk si nevšiml, jelikož už stál před stromem. * Neboj nepokazím to, protože já tě překonám! * Řekl a usmál se pak opět složil pečeť berana a o něco déle stál na místě a soustředil se na svoje chodidla a soustředil do nich o něco více chakry než předchozí pokus ale ne moc, pak se rozeběhl proti stromu a tentokrát se nesoustředil na nic jiného než na proudění chakry do jeho chodidel, když mihnul sestřin zářez tak se pousmál, udělal ještě o dva kroky více než Adi. Ale když udělal osmý krok tak ucítil že to přehnal a tak raději udělal zářez v ten moment pod jeho chodidlem praskla kůra a on se pravou nohou odrazil od stromu aby se mu nestal stejný trapas jako jeho sestře že spadne. Když dopadl na zem tak se otočil na Yin a Adi a usmál se. * Ha! Skoro o tři víc! * Zašklebil se škodolibě na svojí sestru a do toho se zasmál. Pak se rozešel k Yin a stoupl si vedle ní. *

*Adiane nehodlala prohrát, ale aktuálně si ani nehodlala nabít hubu. Musela tomu přijít na kloub. To znamenalo jít na to chytře.* Myslím že méně je někdy více. *Podívala se u toho směrem na bratra a udělala na něj opičku. Poté se pomalu rozešla ke stromu. Pomalu přiložila nohu na kmen, přesunula chakru do chodidel a pokračovala další nohou. Byla si jistá tím co dělá, nebo v to alespoň doufala. A měla pravdu. Druhá noha držela jak měla. Šlo o kontrolu chakry ne o sílu . Následně pokračovala opět první nohou, poté druhou. Strom se pod ní nezačal bortit ale tím jak to dělala pomalu, ucítila nejistotu, nebyla v tom ta akce jako předtím, tudíž noha začala pomalu zklouzávat. Udělala zářez a seskočila dolů. Jakmile přistála na nohou, podívala se nahoru směrem k Yin.* Takhle že? *Mile se otázala. Tušila že todle byl asi ten lepší přístup. Technika závislá na ovládání chakry ne na síle.* Otočila se na podpadku, ani nečekala na odpověď a vydala se zpět vedle bratra.* No, sice méně, ale asi už to chápu. Asi... *Nakonci si lehce povzdechla. Stále přemýšlela nad tím jak to udělat dobře, hlavně doufala že Ji to nezačne štvát*

*Atsushi stál vedle Yin a pozoroval svojí sestru, u toho přemýšlel jak to udělat líp aby dokázal vylézt až nahoru. Když Yin vyskočila na větev Atsushi jí pozoroval a pousmál se * "Toto by nás taky mohla naučit" *Řekl si v hlavě a pohled přemístil na svojí sestru ta se zrovna pomalu rozešla proti stromu, vypadala více stabilní než předtím, rozhodně šlo vidět že na něco asi přišla Když seskočila dolů tak se na ní podíval a usmál se. Rozešel se ke stromu, v ruce držel kunai. Když stál u stromu opět ruce složil do pečetě berana a soustředil svojí čakru do chodidel. * "Zkusím to jak ona" *Atsushi položil jednu nohu na kůru stromu když ucítil že drží tak položil druhou a rozešel se pomalu jak jeho sestra, vypadalo to dobře. Když se dostal k zářezu své sestry ucítil jak se jeho noha odlepuje. * "Sakra!" * Rychle udělal zářez na stejném místě jako jeho sestra a odrazil se od stromu, jakmile dopadl na zem podíval se na strom. * "Cože? Stejně?" *Atsushi se otočil na sestru a řekl.* Asi oba víme jak na to ale ty jsi na to přišla dřív... Už zase... *Řekl trochu tiše a rozešel se k sestře, tentokrát se posadil do trávy a čekal až se jeho sestra zvedne. * Jsi na řadě * Řekl jí když si sedal a pozoroval její další pokus. *

*Byla pevně rozhodnuta tím co právě hodlá udělat. Vyšla tedy ke stromu, opět udělala čtyři kroky a pak napočítala do deseti. Jakmile měla napočítáno do deseti, otočila se dvakrát o třista šedesát stupńů. Stále soustředina svou chakru do nohou tak jak měla. Cítila že Jí to jde. Cítila že to umí. Nebyla v tom suovost narozdíl od útočných technik. Uměla to, chápala, rozuměla tomu. Pak udělala dalších několik kroků až se pomalu dostala na číslo osm. Tam si opět napočítala pomalinku do deseti. A začala se znovu otáčet. Jednou, dvakrát, třikrát. Následně se Jí zamotala hlava. Udělala rychlý zářez do stromu a seskočila dolů. Jakmile dopadla na nohy, sedla si na zadek a cjvilku rozdýchávala co právě udělala.* "Uff celkem fuška ne že ne. Musím to víc zautomatizova." *Honilo se Jí hlavou. Pak se tedy sebrala ze země a rozešla se směrem k bratrovi. Ani na něj nepromluvila, jen rukou naznačila že je na řadě.*

*Atsushi stál na místě v ruce držel svůj kunai, díval se na svojí sestru jak se prochází po stromě. Když seskočila a naznačila Atsushimu že je na řadě tak se pousmál. * "Jak říká Yin v boji mi bude k ničemu když budu chodit pomalu. " *Atsushi se zhluboka nadechl a pak vydechl rozeběhl se proti stromu, skočil na něj a utíkal směrem vzhůru. * "Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset." *Jakmile napočítal deset kroků zastavil se. Podíval se na Yin a následně na Adi a na ní se zazubil. * Není to tak těžké * Jakmile větu dořekl tak se přestal soustředit na svojí chakru a ucítil jak se mu jedna noha odlepuje od kůry stromu. * "Sakra!" *Rychle udělal zářez a odrazil se od stromu však tentokrát špatně a na zem dopadl na záda, kunai dopadl kousek od jeho ruky. Atsushi se začal smát. * "Au, to bolelo. * Řekl si tiše sám pro sebe. Pak však nahlas řekl * Skoro jsem zvládl běžet a udržet se dlouho! * Pomalu se zvedal ze země, když se postavil tak vytáhl ze země kunai a rozešel se s úsměvem k Adi. * Jsi na řadě! * Usmál se a sedl si do trávy. * "Celkem to bolelo" *Řekl si sám v hlavě a poškrábal se na zátylku. *  "Není to tak lehké, už jsme celkem unavený. "  * Stěžoval si sám sobě.. *

*Adiane se dostala jen o dva kroky níže než bratr, celkově na stromě vydržela časově déle. Dávalo to smysl, pochopila jak má todle lezení fungovat. Vzala tedy svůj kunai, dala prst to kolečkové dírky a začala s ním točit. Nakonec toho nechala, chytila kunai tak jak to potřebovala pro případný zářez. Z hluboka se nadechla a udělala pečeť. Cítila jak se Jí hrne chakra do nohou, cítila její vyrovnanost a pak to přišlo. Rozeběhla se přímo ke stromu. Levá noha, pravá noha, levá noha, pravá noha. Takto opakovala než se dostala k první větvi na kterou se vyhoupla. Sice nebyla tak vysoko jako Yui, ale vše začalo dávat smysl. Asi by toh ozvládla mnohem více, jenž Jí v tu chvíli začala docházet chakra. Využila jí mnohem více než bratr. Trénovala balanc a manipulac. Teď ještě tohle. Seděla na větvi a z těžka dýchala.* "Asi jsem zvládla teorii." *Pousmála se pro sebe v duchu. Dala si menší odpočinek, u kterého mávla na bratra že pokud bude chtít, může. Ona se odsud chvilku nehne. Bála se paralízy z nedostatku chakry. Musela si odpočinout*

*Atsushi seděl v trávě a pozoroval svojí sestru, jeho sestra dokázala vyběhnout až na první větev a to Atsushi nemohl nechat jen tak, jakmile mu naznačila že je na řadě tak se postavil ze země a pevně chytil kunai do ruky, následně složil pečeť a rozeběhl se proti stromu, utíkal po stromě až k větvi kde byla jeho sestra, když už u větve byl tak se zastavil a podíval se na ní a následně se podíval nahoru nad sebe, však v ten moment bylo něco špatně... Cítil se hodně oslabený, a proto rychle udělal zářez o něco výše než jeho sestra a přelezl na větev která byla přímo naproti té kde byla Adi, Atsushi se opřel o kmen a hodně nahlas dýchal, jakoby uběhl právě maraton. * Možná jsem to trochu přehnal... * Řekl tiše a podíval se na sestru a usmál se. * Js. Jsi na řadě.. * Dýchal vážně zhluboka a vydechoval taktéž. * "Vážně to je náročný trénink takhle dokola běhat..." *Řekl si sám pro sebe v hlavě a usmíval se... *

*Očividně toho měli oba plný kecky. Cítila na sobě únavu a na bratrovi to viděla taky dost dobře. Přišel čas na záložní plán. Sáhla tedy do kapsy a vytáhla dvě čokoládové tyčinky. Jednu hodila po bratrovi a druhou si rozbalila a začala ji jíst. Byla výborná tak jako vždy. Její oblíbená s oříšky. Rychlá energie, věc co se hodí mít vždy u sebe. Plánovala nabídnout i Yui ale aktuálně byla moc vysoko. Takže další motivace pro ni. Musela se dostat tak vysoko aby mohla své nové asi kamarádce nabídnou čokotyčku. Aktuálně její ultra důležitá mise. Pomalu seskočila dolů, dojídajíc tyčinku. Obal si schovala do kapsy aby tady nedělala nepořádek a vydala se na místo odkud se většinou rozebíhali. Něco málo si doplnila, ale nebyl to úplný zázrak. No. Pokus možná tva by tam ještě být měli a to muselo stačit. Pevně sevřela kunai, chakru tentokrát bez pečetě přesunula do nohou a rozeběhla se. Jakmile vkročila na strom, začala se soustředit na svou rychlost, tempo. Když míjela větev na které předtím seděla, ani se neohlédla, bylo to málo. Další řada, a pak ještě jedna.* "A dost!" *Nechtěla to přepálit takže udělala zářez a sedla si na třetí patro větví od země. Tudíž o dvě výš než předtím. Opět byla dost zadýchaná, ale stačilo to. Ještě jednou to zvládne, a tentokrát už nahoru. Musela! Jiná možnost tu nebyla. Hereckým výkonem skryla svou únavu, musela namotivovat bratra.* Si na řadě! Tak se tam neflákej! *Věděla že trocha souroenecké rivality mu pomůže překonat hranice.*

*Atsushi chytil tyčinku kterou po něm hodila jeho sestra, podíval se na její obal. Následně jí rozbalila kousnul. * Hmm * Spokojeně zamručel. * "Je vážně dobrá.." *Usmál se a pomalu ukusoval z tyčinky, však najednou kolem něj proběhla jeho sestra běžící směrem nahoru, Atsushi se na ní podíval a sledoval jí do doby než se zastavila na větvi po Yin, jakmile Adi zavolala na Atsushi tak na ní vyplázl jazyk a usmál se. Dojedl zbytek tyčinky a seskočil dolů s obalem od tyčinky. Jakmile dopadl na zem podíval se kolem sebe. * Kde mám sakra kunai? * Zeptal se tiše sám sebe, otočil se na strom a podíval se na větev kde seděl, kunai tam byl zabodnut ve větvi na které Atsushi seděl. * Sakra... * Schoval si obal od tyčinky do kapsy a podíval se kunai který byl zabodnut ve větvi. * "Dobře takže první pro kunai pak nahoru..." *Atsushi se rozeběhl směrem ke stromu a následně běžel po jeho kmenu, když byl u větve kde byl kunai natáhl ruku aby ho vytáhl z větve, a také se mu to povedlo. Jakmile kunai vytrhl z větve pevně ho sevřel v ruce a běžel dál. Jakmile doběhl ke své sestře přeskočil na vedlejší větev a usmál se. * Jsme stejně dobrá víš to? * Zasmál se a podíval se nahoru, tak teď znovu dolů a pak až k Yin nahoru, podíval se na Yin která byla ještě o něco výše a usmál se. Následně přejel zpět na svojí sestru a čekal na její reakci. *

*Ten malej šmejd Ji zase dohnal. A ještě aby ne, jsou to dvojčata. Ona je sice ta krásná dívka a on je prostě kluk, ale pořád jsou to dvojčata. Seskočila dolů ze stromu, pomalu, ladně, opatrně až dopadla opět na nohy. Lehce se protáhla, udělala pár kroků dál od stromu a rozeběhla se. Cítila jak chakra jede směrem do nohou, cítila jak se Jí drží správně balanc, cítila silnou únavu ale ještě větší odhodlání. Přilepila jednu nohu na strom, druhou, znova a znova, pokračovala, přeběhla přez poslední značku na kmeni, přez první větev, druhou, třetí okolo bratra, dál ještě kousek, už Jí začala docházet síla ale měla to nadosah. A bylo to. Najednou se objevila vedle Yui na větvi. Podívala se s bolavým unaveným úsměvem na svou spolusedící a zaštrachala v kapse.* Tyčku? *Snažila se vypadat cool. Měla toho silně dost. Ale zvládla to. Teď ještě bratr. Musela mu poslat menší motivaci.* Viděla jsem tě zdola, teď tě vidím shora, zamnou další zdolaná hora. *Zahulákala a čekala jestli to taky zvládne.*

* Atsushi seděl větvi, a odpočíval. Po chvilce si všimnul jak jeho sestra skáče dolů a tak se jen koutkem oka na ní podíval a čekal dál na větvi než kolem něj proběhne opět směrem nahoru. * "Dnes budu asi spát jak zabitej. " *Pomyslel si, avšak jeho sestra na něj už volala z hora nějakou trapnou rýmovačku.. Podíval se nahoru nad sebe a viděl Adi s Yin jak sedí na stejné větvi. * "Až tam musím? Ach..." *Atsushi se podíval pod sebe nadechl se zhluboka a seskočil dolů.. Na zem dopadl celkem dobře jen byl už hodně vyčerpaný avšak nechtěl to vzdát a nechat se zahanbit svojí sestrou a tak se rozeběhl proti stromu, když utíkal po něm už moc nepřemýšlel nad tím jak běží a ani tolik nad tím jak mu proudí chakra do chodidel. Když se dostal až na stejnou úroveň kde byla Adi a Yin posadil se na tlustou větev a zády se opřel o kmen stromu. Podíval se na Adi a Yin. A usmál se následně řekl nadšeně. * Tak jsme to zvládly! *Řekl a opět se usmál. *