Akademie

*Náhle klučina seskočil ze stromu, hodil po Michim senbon a rozeběhl se za ním, Michi rychle začal dělat pečetě a jen tak tak se pomocí Kawarimi no Jutsu prohodil z kamenem, který byl nedaleko za stromem, poté rychle vytáhl z brašny senbony a směrem na kluka jich hodil sedm, načež se vytáhl ještě kunai, s kterým měl v úmyslu se bránit, a nebál se svého soupeře bodnout.*''Tsch ten sráč je stejně agresivní jako Zangetsu, zdá se že každý slaboch má silnější druhou osobnost.''* Odplivl si Michi při této myšlence a očekával další útok, začalo to být zajímavé, avšak Kawarimi no Jutsu si teď už dovolit nemohl,takže se musel spolehnout na své uhýbací a obranné schopnosti.* Je mi jedno s kým budu bojovat,porazím vás tak či tak.* dodal k slovům kluka Michi.*

*Yamato sa pozrel na kameň. Hneď sa začal obzerať okolo. Hneď sa obzerať okolo kde Michi zmizol zrazu spoza stromu vyleteli sen bony. Seiji sa pokúsil čo najviac vykryť rukami. Michi trafil všetky. Seijimu sa podarilo vyblokovať štyri rukami. Ostatné sa mu pozapichovali do tela.* Eh *Seiji zletel na zem. A začal sa smiať.* No vyhral si. *Ozval sa Yamane. A začal sa smiať. Jeho smiech prerušila hrozná bolesť.* Stále mi neplánuješ povedať meno. *Seiji sa usmial a prestal sa úplne vnímať Michiho. Senbony vôbec nechal zabudnuté v tele a v rukách.*

*Jeho trik vyšel, avšak zdálo se že i druhá osobnost kluka to vzdávala, proto se Michi rozhodl ukončit boj.* Tsch fajn, nechám tě být, a musím uznat že tvůj poslední útok mě překvapil.* Uznal to, že se kluk málem do Michiho trefil svým posledním útokem.* Ale my vyhráli jeeeeej!* Svolal radostně Kazuki, který se radoval z vítězství.* Chceš mé jméno? Máš ho mít, jmenuji se Michi Asakawa, a právě mluvíš s člověkem, který se stane nejsilnějším ninjou ze všech.* Michi natáhl ruku a ukázal svou jizvu na levé dlani, která měla tvar písmena S, chtěl tím toho kluka trošku vyděsit a také si získat respekt.* Tímto poznáš že já nejsem ten neschopný brácha Natsu, má jizva je odlišnost, kterou nás poznáš.

*Seiji sa len znovu usmial.* Michi teda ak ma ospravedlníš. *Oval sa po tento krát Seiji a z posledných síl sa postavil zobral si batoh. Krívajúc sa vydal do najbližšej nemocnice.* Keď uvidíš brata odkáž mu že ho pozdravujem. *Dodal Seiji pomedzi bolesť. Bol si istí že ešte spolu žijú. Potom sa už vydal najkratšou cestou do nemocnice. Po odrazení do nemocnice ho vyliečili. Po chvíľke dorazila aj polícia. Seiji im na všetky otázky zakýval hlavou. Potom ako ho všetci nechali na pokoji vytiahol si zápisník a nalistoval novú stranu. Napísal nadpis a Popis /Michi/ Hákliví na brata. Sila a rýchlosť zrovnateľná s mojou. Výdrž neznáma. Známe techniky: Kawarimi no Jutsu, Bunshin no Jutsu. Seiji si odložil zápisník späť do batoha.* Dúfam že mu to nedaruješ. *Ozval sa nahnevané Yamato. Na čo sa Seiji len zasmial. Mal už toho na dnes dosť čiže sa poriadne zakryl perinou a zaspal.*

Tsch* Plivnul si Michi a vyrazil směrem domů, nikoho pozdravovat zrovna k chuti neměl, kord mluvit se svým bratrem, ač by mohl s ním prohodit pár slov a vyřídit si nevyřízené účty. Ještě si to s ním nevyřídil od té doby co je oba Raikage vyhodil z akademie a udělil jim trest, který sice pak zmírnil ale stále měl co dělat, aby pak všechny dohnal. Bylo mu ukradené kam se zraněný kluk vydal, avšak pokud by ho nějak naprášil, a Michi by měl kvůli tomu průser, určitě by si kluka vyhledal aby se mu pomstil, přeci jen Michi nesnáší práskače, kteří žalují policii či samotnému Raikagemu. *''Hlupák se paktuje s takovými slabochy, copak ještě není nikdo, kdo by se mi mohl rovnat? Už se začínám dost nudit, těmihle slabochy.''* Pomyslel si uraženě Michi a doufal,že brzy nalezne někoho, koho bude moci označit za svého rivala.*

*Michiho den v akademii zase skončil, jako vždy byla to otrava, která Michiho nijak nenaplňovala, už chtěl být Geninem, aby mohl plnit mise. Navíc by využil své nově nabyté dovednosti které pobral s jeho zakázek s Kenzem. Zatímco všichni vyrazili domů, Michi se rozhodl ještě zdržet na cvičišti, dlouho vynechával trenink a tak by bylo fajn, kdyby si zase zacvičil. *" Je třeba se vrátit do formy, chtělo by to potrenovat chakru, aby jsem v boji vydržel déle. Temari určitě tvrdě trénuje a já se nenechám předehnat nějakou holkou. Navíc má výdrž v chakře se mi bude do budoucna hodit."* Motivoval se Michi a vyrazil směrem na akademické cvičiště kde naštěstí nebyl nikdo,kdo by ho mohl jakkoliv otravovat. Stejně kdyby tu někdo byl tak by se nejspíš otočil a šel trénovat někam jinam, nemá zapotřebí se zase rvát s tím triem idiotů, kteří si poslední dobou na něj vyskakují. Jeho pocity poslední dobou byli všelijaké,poznal pár nových lidí, většinu z nich samozřejmě zavrhl jako další idioty, stejně jako byl jeho bratr Natsu. Každopádně si chtěl krom tréninku chakry zkusit i nějaké bojové triky v akci, proto když došel na cvičiště kde byli fackovaci panáci,tak si jednoho z nich dotáhl do prostřed cvičiště, poté se od něj vzdálil na několik metrů.*" (Kazuki) Co vše máš v plánu Michi-nii?/(Michi) Zkusit si pár nových triků, které se mohou hodit v boji"* Michi se plně soustředil na figurínu, poté začal skládat pečetě, díky kterým vytvořil dvě iluze po každé straně jednu. Tento trik už jednou zkoušel a vyplatil se mu avšak,byl velmi snadný na odhalení, proto bylo třeba ho nějak vylepšit. Michi si vytáhl z brašny kouřovou bombu a tu hodil pod sebe, když se kolem něj objevil dým,tak si rychle vytáhl z brašny dva kunaie,do každé ruky jeden. Bylo jasné že teď by bylo pro soupeře nemožné zpozorovat co má Michi v plánu. Když držel v ruce kunaie tak se rozeběhl směrem kde stála figurína, čímž se dostal z dýmu, avšak mezitím kličkoval se svými iluzemi mezi sebou,aby nešlo poznat který Michi je pravý. Když byl u figuríny, tak zrušil iluze a začal do ní řezat kombinovanými útoky z obou rukou. Sekal hlavně do oblasti břicha,hlavy a krku,kde by jeho protivník měl dostat kritické zásahy. Po chvilce sekání uskočil vzad a hodil oba kunaie na figurínu, poté složil pečetě a vyměnil si místo z jinou figurínou která byla opodál pomocí Kawarimi no jutsu, jakmile se tak stalo rozeběhl se k jezírku které bylo opodál, soustředil svou chakru do chodidel,aby pomocí ní mohl chodit po vodě. Začínal být docela udýchaný, avšak ve skutečném boji čas na odpočinek nebude, tudíž bylo potřeba držet krok a hlavně nějakou zásobu chakry. Z brašny si tentokrát vytáhl senbony, které hodil směrem na figurínu, snažil se mířit na hlavu a krk, avšak kvůli dálce, některé senbony dopadli na zem dřív než doletli k figuríně a zbytek se jen tak tak, zapíchl do nohou figuríny.* Tsch...to nestačí* Odplivnul si Michi když vyšel z jezírka ven, avšak svou chakru nepřestal soustřeďovat do chodidel, rychle se rozeběhl ke stromu, který byl blíž k figuríně a po kmeni stromu rychle doběhl až nahoru na nejvyšší větev,odkud se pokusil znova hodit senbony na panáka. Už se mu konečně povedlo zasáhnout krk a hlavu, ač pár senbonu se stejně zapíchlo mimo panáka, i tak Michi cítil uspokojení z dobře mířené rány. Michi poté seběhl ze stromu dolů a zatímco byl vedle něj,tak zrušil soustředění chakry do chodidel a naopak se soustředil na další techniku, kdy po složení pečetě se pomocí Henge no jutsu proměnil na kámen vedle stromu, což mu dodalo nenápadnost. No moc dlouho takto nevydržel a proto se proměnil zpět, navíc se posadil na zadek a opřel se o strom, zatímco zadýchaně se snažil nabrat síly.* To bychom..... měli.* Řekl si radostně Michi avšak v tom ho zarazil Kazuki.* Ehm Michi-nii? Nebylo by lepší...zkusit to v jiném pořadí? Nejdříve proměnu.... poté vylézt na strom provést útok... poté na jezero a nakonec iluze s kawarimi?..* Dodal zadýchaně Kazuki a Michi se jen placl po čele.* Sakra máš pravdu... trénink by dával větší smysl a byl by z taktického hlediska lepší.* Nemohl uvěřit že Kazuki byl opět chytřejší jak on, také že to Kazukimu udělalo radost, že je o krok napřed. Takto mohl Michiho pošťuchovat, že měl zase v něčem pravdu. Michi se rozhodl pokračovat v treninku až zase zítra, tentokrát v lepším pořadí, aby to dávalo trošku smysl,a nebylo to jen bezúčelné trénování. Chakry navíc vypořádal víc než dost, stejně jako fyzické energie. Proto si sebral své zbraně, figurínu vrátil zpátky na své místo a vyrazil domů, stejně mu tenhle trénink zabral něco přes dvě hodiny,a Michi se těšil na pořádnou sprchu.*

*Michiho den začal dost otráveně, zase skončil uprostřed rvačky. Naštěstí ji vyhrál avšak skončil s vyraženým zubem, a z nosu mu tekla krev, jeho protivník ležel na zemi, byl omráčený a o dost vyšší a větší jak Michi, byl zázrak že ho Michi porazil. *Tsch.... nenávidím tenhle odpad....* Dodal a v tu chvíli dorazil učitel, který chytil Michiho za ruku, dost ho seřval za to co se stalo,ač na vině nebyl Michi, ten větší kluk si začal, tak to schytal zase on, jak kdyby na něj učitelé byli zasednutí, Michimu byli rány ošetřeny a skončil po škole, což ho strašně rozčilovalo, učitel si četl tu svoji knížku, bůhví o čem a Michi seděl opřený tváří o lavici a koukal se z okna ven. Obvykle by utekl ven,avšak teď tu byl sám, a navíc byl moc vyčerpaný na to,aby se o něco pokusil, svými rudými oči sledoval jak veverka běhá po stromě, co stál u okna akademie. *'' Tsch, furt za všechno můžu já, tolik svědků tam bylo a stejně se to svedlo na mě, už abych odtud vypadl, nebaví mě to tu.''* Pomyslel si uraženě zatímco hleděl ven.*

*Kirigaya měl být dnes po škole samozřejmě pro to byl důvod, ale na to už Kirigaya zapomněl protože to hlavně nebylo podstatné. Dokonce přemýšlel že se někam zašije aby tam nemusel být, když začala hodina tak byl schovaný na dívčích záchodech, přeci jen ho tam nikdo nehledal a měl klid. Po 10 minutách se rozhodl že by mohl dojít a že by to mohla být i zajímavá hodina, mohla by se tam přivést nějaká scéna nad kterou by se mohl bavit a tak prostě vešel do třídy ve které má být. Samozřejmě se učitel vyptával na důvody jeho pozdního příchodu ale nedostal žádnou pořádnou odpověď, v učebně byl jen jeden další člověk který vypadal dost nemocně už od prvního pohledu a proto šel rovnou k němu, ale čím blíže byl tím to bylo horší až se nakonec koukl na učitele.*Pane!! Žádám o to aby se zavolala uklízečka! Válí se tu nějaká špína.*Samozřejmě to Kirigaya zařval přes celou třídu aby to bylo dost slyšet. A dál čekal na reakce. Samozřejmě se usmíval a koukal se na svého chvilkového spolužáka.*

*Nejenže ten divný kluk přišel pozdě,ale ještě se opovážil urazit Michiho, dost ho tím naštval kord když to zařval nahlas. Neznámý kluk byl dost blízko Michiho, aby dostal co si zasloužil, Michi prudce vstal a při tom se ohnal svou pěstí, směrem na břicho kluka, kam ho měl v plánu praštit.* Já ti dám špínu, ty sráči!* Zařval naštvaně při pokusu o úder. *'' Co si to ten zmetek dovoluje, on si myslí že si sem může nakráčet a urážet mě?!''* Michi byl sice omlácený a utahaný z předchozího boje,avšak stále měl sílu na to vrazit mu za tu urážku. Ať se Michi trefí či ne tak na to okamžitě zareaguje učitel, který se rychle dostane k oběma a dá jim pořádný pohlavek, a pořádně jim vynadá za to,jak se oba chovají. * Jestli se budete nadále takhle chovat, budete celý rok po škole!* Pohrozil učitel oběma.* A teď si oba sedněte a běda jestli budete dělat další problémy.* dodal naštvaně, rozhodně neměl náladu řešit ty dva.*

*Kirigaya čekal nějakou takovouhle scénu, přeci jenom je tam kvůli zábavě která se rozjíždí a navíc to vypadá jako by to dotyčnou osobu opravdu zasáhlo, zatím to Teda vypadá že jediné co zasáhne je rána od Michiho ale s tím si Kirigaya lehce poradí, jeho Taijutsu je na jeho úrovni úplně jiné než u ostatních a také to není jiné u Michiho, jednoduše mu ránu zablokuje a potichu dodá.*nic moc.*poté už je u nich učitel který nemá moc dobrou náladu a tak za něho mluví jeho činy.*"vsichni jste moc agresivní."*pomyslí si a nakonec se posadí, už v obličeji šlo vidět že jeho menší jednostranný rozhovor s učitelem ho nezajímá a přemýšlí nad svými plány, následně se koukne na Michiho.*omlouvám se za to co jsem ti řekl, jsem Kirigaya, občas sleduju lidi jak se chovají v určitých situacích.*řekl milým hlasem a jediné co z téhle situace dostal je to že téměř většina lidí jsou agresivní bestie.*co se ti vůbec stalo? .*ještě nakonec dodal a tak podivně se usmál.*

*Jeho rána byla vyblokována. *''Tsch musím vymyslet jiný plán útoku...''* Michi si uraženě sedl, byl dost nasraný na toho kluka,a ještě mu to nedaruje až mu skončí tenhle trest. Náhle na něj kluk promluvil, Michi se na něj podíval svým vražedným pohledem, díky jeho rudým očím to leckoho vyděsilo, kluk se mu představil a choval se jako kdyby se nic nestalo,ale to byl na omylu.* Tsch, jestli se mi chceš omluvit, tak se sejdeme před školou na menší pokec.* Poté odvrátil od kluka pohled a nehodlal se do konce hodiny s ním bavit, takže ať kluk říkal cokoliv, Michi ho jednoduše prozatím ignoroval, když hodina skončila, tak Michi vstal a rychle vyrazil směrem k východu, rozhodl se čekat na kluka před školou, jak bylo domluveno ,pokud se kluk neukáže tak si ho Michi může najít kdykoliv později,ale teď doufal že přijde. Michi momentálně v nevýhodě, byl unavený a poraněný, ale stále se nehodlal vzdát a nechat si jen tak srát od někoho na hlavu.*

*Tahle reakce na omluvu byla samozřejmá a Kirigayu to ani nepřekvapilo spíše je rád že to takhle dopadlo, nakonec už nic moc neříkal a jenom čekal na konec hodiny který se dost rychle a než se stihl vůbec zvednout onen kluk byl ze třídy pryč.*"co jako očekává?"*Kirigaya nikam nepospíchá a tak si to nakráčí pomalu ven kde už na něj čeká Michi.*nevypadáš moc dobře na to aby sis něco vyřizoval takže máme dvě možnosti.*Kirigaya se na chvíli zamyslí a pak se usměje.*buď se budeme prát a ublížím ti a nebo počkáš na pořádné zotavení aby to byl vyrovnaný souboj, ovšem je tu třetí možnost a tou je že se nechám zmlatit, ovšem to tvé ego nijak nezvýší.*Kirigaya se usměje.*"myslím že bych měl jít ještě za uklízečkou kvůli tomu že se ten odpad nakonec vynesl sám."*Kirigaya se pobavil nad svou vlastní myšlenkou a jenom s úsměvem koukal na Michiho, zajímalo ho jakou možnost si vybere.*

*Nejenže se kluk choval dosti namyšleně, ale furt Michiho označoval za odpad, na to že nevěděl co je Michi zač, tak si moc vyskakoval.*'' Za tohle mi zaplatí..''* Michi se díval směrem na kluka, dosti naštvaným výrazem, poté se ušklíbl a dodal.* Jak myslíš,asi to necháme být.* Dal si ruce do kapsy a otočil se ke klukovi zády a poté udělal pár kroků vpřed, poté se rychle otočil na kluka a z levé kapsy vytáhl pět senbonů které hodil směrem na kluka, mezitím v pravé kapse si nahmatal kouřovou bombu, kterou měl v plánu hodit pod sebe v případě, že by se kluk pokusil o nějaký útok na Michiho, faktem bylo že byl vyčerpaný a poranění, navíc ten kluk vypadá že má docela dobré reflexy, to však neznamená že ho Michi nechá,aby byl takto drzí.*'' (Michi) Připrav se,možná budu potřebovat tvou pomoc....ber to jako hru!./ (Kazuki) Neumím bojovat Michi-nii, sice jsme spolu něco trénovali ale necítím se na to./(Michi) prostě to udělej, s trochou štěstí nepozná že jsme dva, a bude si myslet že s jedná jen o iluzi, takže jeden z nás dostane šanci udeřit.''* Domlouval Michi s Kazukim plán na další útok, rozhodně ale zatím neměl v plánu nic dělat,dokud si neověří reflexe kluka.*

*Kirigaya moc dobře věděl že toho Michi jen tak nenechá už jenom šel vidět jeho ohromný vztek, jenom jak vypadala jeho první reakce bylo jasné že toho jen tak být nenechá a proto se taky Kirigaya snažil připravit na jeho krok i když nevěděl jaký bude, ale věděl že to nebude nic chytrého a v moment kdy se Michi otočil začal skládat pečeťe na techniku Kawarimi no Jutsu, Kirigaya nevěděl co udělá a proto jednal rychle, na poslední chvíli si všiml že proti němu něco letělo ale to už se Kirigaya stihl vyměnit s nějakým kamenem co byl nedaleko od místa.*"dneska je pěkný den."*Kirigaya začal přemýšlet nad počasím až skoro zapomněl na Michiho, na kterého perfektně viděl ale nehodlal si hrát na kočku a myš proto se opět k němu pomalu vydal a zatím přemýšlel nad tím že ho už vlastně někde viděl, ale nevěděl přesně kde.*"divné, vypadá jako ten stejný kluk kterému jsem nedávno vykloubil koleno, bratr? Možná?"*Jak se pomalu blíží k Michimu tak to hodlal otestovat.*nedávno jsem potkal kluka který vypadal jak ty, měl opravdu moc keců a nakonec se mu stala nehoda s levým kolenem.*Kirigaya se nachvíli zapřemýšlel a zastavil se tak 2 metry od Michiho.*jenom hádám ale nebyl to náhodou tvůj bratr? Přesněji dvojče? Není totiž od vás téměř žádný rozdíl až na pár detailů. Blbě se mu chodí a moc mluví.*Kirigaya se usmál a chvíli koukal.*jak jsem říkal nechce se mi bojovat a nemusím nikomu ani sobě nic dokazovat, navíc nemusím říkat že jsme na dost blbém místě a věřím že větší rozruch by přivedl pozornost kterou ani jeden nechceme. Takže je otázka, jsi chytřejší a nebo stejně hloupý jak tvůj bratr?*zeptal se Kirigaya a začal přemýšlet nad tím jak by mohl Michi opět zaútočit.*

*Senbony letěli na protivníka, avšak při kontaktu se od něj odrazili, jelikož si klučina pomocí Kawarimi no jutsu prohodil své místo s kamenem. Michi se začal rozhlížet, dokud si nevšiml kluka jak se k němu přibližuje a něco mu povídal o jeho bratrovi. *Tsch nesrovnávej mě s tím slabochem, a jestli si myslíš že si můžeš jen tak urážet lidi a pak z toho v klidu odejít tak se mýlíš. Je třeba aby ti někdo srazil sebevědomí.* Jen co to Michi dořekl, tak hodil pod sebe kouřovou bombu, čímž se dokonale zakryl, hned na to odskočil doleva, kdyby se jeho protivník pokusil zaútočit, přeci jen si určitě bude pamatovat jeho místo,kde stál. Michi poté začal skládat pečetě a vytvořil vedle sebe z pravé strany dva iluzorní klony, doufal že kluk na něj nijak při tomto nezaútočí, v takovém případě by se pokusil odskočit od něj pryč z dýmu, pokud však měl Michi dostatečný klid, tak využil své šance, vytáhl z brašny kunai a poté vyběhl z kouře na soupeře, díky rozestupu iluzí a Michiho, by to mělo vypadat jako kdyby na kluka útočili tři ninjové, přičemž ten co byl úplně vlevo byl skutečný Michi a ty zbylí dva pouze iluze,které nemohli nic způsobit. Michi měl v plánu kluka bodnout do nohy, a tím mu ji poranit. Věděl že z tohohle by mohl být průser, avšak když zmínil jeho bratra, tak pokud jeho předtucha byla správná, tak on zmrzačil Natsua, tudíž by se tohle mohlo brát za pomstu, anebo by si mohl vymyslet jinou výmluvu pro to, proč ho bodl do nohy, avšak nejdřív se tak muselo stát. Neví co od kluka ještě může očekávat.*

*Kirigayu dosti překvapilo když takhle mluvil o svém bratrovi.*"asi se nemají moc v lásce co?"*to že mu Michi chce srazit sebevědomí už ignoroval vlastně nad tím ani nezačal uvažovat, jenom čekal další divoký děj, následně se kolem Michiho objevil kouř a Kirigaya jenom trošku odskakal aby nebyl tak blízko, nakonec zaujmul postoj ve kterém měl levou nohu před sebou a pravou nohu hned za ní, když vyběhl Michi tak byl v klidu i když tam byly dva další kloni.*"ubohé."*byla to technika která se učila na akademii a každý jí znal jednalo se o Bunshin no Jutsu byl to obyčejný klon který nevydává zvuky ani nemá stín, je to jen pouhá iluze která nic neudělá a druhá věc je to že Bunshin nemůže mít zbraně. Kirigaya měl trošku času na přemýšlení, ale Michi se přiblížil dost blízko na to aby se přikrčil a mohl provést výpad, Kirigaya v poslední moment si vyměnil nohy tím pádem levou nohou udělal krok do zádu aby výpad minul, tato pozice byla vhodná jelikož měl nechráněnou pravačku ve které měl kunai, a měl jí dost blízko aby mu ji chytil za zápěstí a trošku zatáhl aby nechal působit gravitaci zatím pravou rukou mu začal dávat co nejsilnější rány do ramene což by mělo trošku pomoc gravitaci aby Michi mohl skončit na zemi, pokud se tak stane tak Kirigaya mu zakroutí rukou co to jen jde a poté mu začne dupad na rameno tak dlouho dokud ji prostě nevykloubí.*

*Jeho výpad se nepovedl, nejenže jeho soupeř dokázal vyhnout se útoku, ještě k tomu chytil Michiho a švihl s ním o zem, čímž ho donutil pustit kunai, který před chvíli ještě držel. Při pádu obdržel několik ran do ruky, do které se rozhodl klučina ještě dupnout, avšak povedlo se mu jen jednou dupnout, Michi se stihl poté překulit na stranu. Vyhnul se tak vykloubení ramene, ale rána byla dostatečně silná, aby ho ruka silně bolela a udělala se mu tam pořádná modřina. Sice léčení takové modřiny je rychlejší jak vykloubení ramene, avšak v tuhle chvíli co se týče bolesti a pohybu ruky, to momentálně mělo stejný efekt, jako vykloubení ramene.* Doprdele!* zařval Michi a chytl se za rameno, to překulení ho sice zachránilo ale bolest to byla šílená.*'' Tohle nehodlám sledovat!''* Zařval v hlavě Kazuki a převzal vládu nad tělem, Michi byl kvůli bolestem dost mimo na to,aby dal šanci Kazukimu převzít tělo.* Fajn vyhrál jsi! Vzdáváme se!* Svolal Kazuki avšak Michi to moc překousnout nedokázal.*'' (Michi) Co to sakra děláš?! My se nikdy nevzdáváme!/ (Kazuki) Ten kluk je větší magor než ty, pomstít se mu můžeš jindy, teď tě akorát zmrzačí! Nauč se prohrávat Michi-nii!''* Kazuki se pokusil vstát, avšak šlo mu to špatně s jednou rukou, ta druhá byla v dost ošklivém stavu, takhle budou muset navštívit nemocnici. *'' Nech to na mě Michi-nii, takhle bojovat už stejně nemůžeme.''

*Michi se sice dostal z Kiritovo sevření, ale to nevadilo bylo už po všem, aspoň podle křiku.*"není stejný slaboch jako bratr huh?"*Kirigaya nechtěl žádný souboj takže neměl důvod bojovat, následně zvedl kunai který tam ležel a koukl na Michiho.*kdybych byl tvůj nepřítel tak už jsi mrtvý.*následně se usměje a snaží se Michimu pomoc zda ji přijme je už na něm, následně co se Michi postaví tak vrátí kunai.*pokud ti to nebude vadit tak tě půjdu do nemocnice doprovodit, přeci jen jsem zodpovědný za tvá zranění.*Kirigaya se usmál a čekal zda Michi bude pořád jednat pod nátlakem emocí.*

*Michi se postavil sám na nohy bez pomoci Kirigayi. *''Tsch zab ho, neser se s ním.''* Radil Michi Kazukimu, ten však ho neposlouchal a nehodlal pokračovat v boji. Ani kunai co mu vracel si nevzal, Kazuki se jen podíval do očí Kirigaya.* Nejlepší bude, když to zvládneme sami, svůj boj jsi vyhrál. Navíc tahle zranění jsou novou cennou zkušeností.* Kazuki se chytl za ruku, s kterou nemohl pomalu hýbat, narozdíl od Michiho nebyl tak výbušný a ve vážných situací uměl poznat kdy je dobré se vzdát a kdy ne.* Příští hru vyhrajeme, a role budou obrácené. Do té doby by jsi měl trénovat, ať si tu hru náležitě užijeme.* Upřímně se usměje na kluka. Jeho upřímný úsměv by mohl být pro některé děsivé,hlavně pro ty, kteří už poznali chování Michiho, protože toto byla naprostá změna osobností. Kazuki vše bral jako hru, tak i plánoval přežít v ninja světě, jinak by se z toho všeho nejspíše zbláznil. Kazuki se poté otočí a vyrazí směrem k místu,kde by se měla nacházet nemocnice.*''(Kazuki) Michi-nii, až tohle uvidí Temari-chan, tak ti zlomí i tu druhou ruku, víš moc dobře, že nemá ráda když se zbytečně mrzačíš, navíc ten kluk je na jiné úrovni jak my, tak moc na něj nevyskakuj, mohl jsi skončit hůř.....''* Poučil Kazuki Michiho, který na toto jen zavrčel, bylo jasné že jejich protivník byl na jiné úrovni, a ta ruka je toho důkazem. Naštěstí byla bolest ruky natolik silná, že se Kazuki nezaměřoval i na ty ostatní z otlučenin, ale jen na tu poškozenou ruku, avšak kdyby Kazuki nezareagoval, mohli skončit s vykloubeným ramenem, který by je postavil mimo hru mnohem déle, než jen takto pohmožděná ruka.*

*Ren už bol zopár dní na Akadémii. Doteraz sa prevažne zameriaval na silové tréningy, aby spevnil svoje telo a nabral nejakú silu. Čo sa mu podarilo - nebolo to na ňom vidieť, ale on to cítil. I to maličké zvýšenie fyzickej sily.. Odteraz musí svoje telo udržiavať v dobrej kondície. Nie, nie v dobrej, ale v perfektnej. Stále bolo čo zlepšovať.. Dnešný tréning bude teda venovať rýchlosti. Aj to bolo niečo, čo musí potrénovať, lebo to veľmi súviselo s bojom telo na telo. Rýchlosť sa veľmi hodí, lebo nejde len o samotnú rýchlosť, ale aj o reflexy. A tie sa hodia tiež.. Bolo koniec vyučovania a Ren odprevadil sestričku domov a vrátil sa do Akadémie, len prešiel dozadu na bežeckú dráhu.. Pred tréningom sa pekne rozcvičil. Prešiel si celú dráhu najskôr nízkym skippingom, potom predkopávaním, zvýšeným skippingom, vysokým skippingom, zakopávaním, baletným krokom do jednej a do druhej strany a ukončil túto rozcvičku výskokmi. Toto bola bežecká abeceda, ktorú ho mamka naučila, aby mal nejaký základ. Dráha bola dosť dlhá, takže sa Ren letmo zadýchal. Oklepal si trochu nohy, aby svaly uvoľnil a pomaly sa dostal na začiatok dráhy. Tam bude začítať. Plán bol nasledovný - šprint do polovice dráhy, odtiaľ potom poklusom na koniec dráhy a behom v miernom tempe sa vrátiť naspäť. A na začiatku dráhy do polovice znova šprint, poklus nakoniec a naspäť beh v miernom tempe. Toto sa bude opakovať až dovtedy, kým sa Ren nerozhodne to ukončiť. Mal totiž na programe ešte úplne iný spôsob tréningu.. Znova si oklepal svaly na nohách, pridal do toho aj svalstvo na rukách..* "Pripraviť sa, pooozooor.. ŠTART!" *odštartoval sa v hlave a vybehol zo začiatku dráhy ako 'víchor'. Bežal čo najrýchlejšie ako len vedel. Zhruba v strede dráhy zmenil svoj šprint len na poklus, a takto dobehol do konca dráhy. Ihneď sa otočil a miernym bežeckým tempom sa vrátil naspäť na začiatok dráhy. Nasledoval šprint do stredu dráhy, poklus až do konca dráhy a vrátiť sa naspäť na začiatok dráhy behom v miernom tempe. Po niekoľkých opakovaniach mu z toho začalo skoro hrabať. Dal si chvíľu pauzu, lebo by sa skutočne zbláznil... Aspoň si dal niečo malé pod zub, čo mu ostalo zo svačiny z Akadémie a doplnil trochu tekutiny, lebo tie boli veľmi esenciálne!!.. Potom sa po krátkej pauze, kedy si doprial menší oddych a nabral trochu síl, opäť vrhol na tréning. Niekoľko opakovaní urobil tak, ako predtým. Potom sa rozhodol celý tréning trochu pozmeniť. Šprint do polovice dráhy, poklus do konca dráhy, a vrátiť sa naspäť zase šprintom. Čím dlhšie to trénoval, tým viac pomalší si pripadal. Ňu, to preto, že bol už unavená. Behal tu už niekoľko hodín a a ani po 'polovici dňa' strávenom na cvičisku nehodlal skončiť. Hoci sa pobalil a zamieril domov, tak cestou si dával rôzne výzvy - čo najrýchlejšie dobehnúť po tamten smetiak, potom sa trochu vydýchať, vyklepať a znova nejaký šprint na krátku vzdialenosť. A takto to pokračovalo až domov. Na druhý deň si takýmto spôsobom ozvláštnil aj cestu do Akadémie. Po vyučovaní znova odprevadil sestru domov, a potom šiel na na zadnú dráhu Akadémie, aby poriadne dal svojim svalom zabrať. Ráno vstal so svalovicou, ale nechcel si dávať pauzu. Musí to rozhýbať. Dnešný tréning sa začal ako deň predtým - bežeckou abecedou, až potom sa vrhol na samotný tréning rýchlosti. Ňo dnes sa venoval čisto šprintu. Šprint od začiatku dráhy až po jej koniec.. Z konca potom na jej začiatok doklusal, aby sa vydýchal, ale nenechal vychladnúť svoje svalstvo. Opäť sa zo začiatku dráhy dostal na jej koniec šprintom. Niekoľkokrát za sebou mu to išlo v podstate rovnakým tempom, ale čím viac opakoval, tým viac spomaľoval, lebo mu dochádzali sily. Musel si teda oddýchnuť a nechať svoje svaly odpočinúť, no občas ich pretiahol, povytriasal, aby mu nestuhli. Vydýchal sa a mohol ísť znova na dráhu. Nasledovala ďalšia séria niekoľkých šprintov až na koniec dráhy. Ešte asi dve takéto série urobil, medzi ktorými mal pauzy na vydýchanie a nabranie síl. A jak sa začalo stmievať, bol to znak toho, že sa musí pobrať domov. So sestričkou bol v posledných dvoch dňoch veľmi krátko. Už sa na ňu moc tešil. Musí jej ten čas, čo spolu neboli, vynahradiť.*

KONIEC RPG

*Ešte dvaja boli pred ním - spolužiačka Eimi a spolužiak Pipin. Chvíľka, ktorá ho posunie buď to ďalej a otvorí mu možnosti, o ktorých nikdy ani nesníval.. Alebo sa to všetko pred ním natrvalo zatvorí. A svojim spôsobom príde aj o svoju sestričku. Ona bude kunoichi, on ostane obyčajným civilistom. Život civilistu sa mu zatiaľ nikdy nezunoval, ale rád by v ceste shinobi pokračoval s jeho úžasnou sestričkou Rin..* "Ty, Ren. Pokiaľ to nedáme, nakopem ťa. Za všetko môže ten premrhaný čas s tou červenovlasou čarodejnicou.." "Tá červenovlasá čarodejnica má svoje vlastné meno, Byakuya. Volá sa Rias, tak ju, prosím pekne, tak aj volaj.. Teba takisto nikto nenazýva a nevolá debilom, alebo idiotom.." "Pretože jediný debil a idiot si tu len ty, bráško.." *Ren si povzdychol. Tieto bráškovské rozhovory viedol Ren s Byakuyom hodnú chvíľu. Prakticky už odvtedy, čo Ren vstal. Byakuya bol zrejme oveľa nervóznejší než Ren. Ale i ten bol jedna veľká kôpka nervov. Dvere sa otvorili a vybehla z nich malá dievčina. Tvár plná sĺz. Rozfňukala sa ešte viac, keď uvidela tváre prekvapených spolužiakov, ktorí ešte stále vyčkávali na svoju skúšku..* "Ďalšia čo to nezvládla?.." *počudoval sa Byakuya a Ren prehltol. Ninjutsu nebola jeho silná stránka. Nervózne si poškriabal svoj zátylok a vstal z lavičky. Začal sa prechádzať z jedného konca chodby na druhý,* "Mám plán. Keď poserieš nejakú techniku, začni im tam robiť tisíc klikov. Musíš im ukázať, že dokážeme viac, než len nejaké úbohé Ninjutsu techniky.. Že sme fyzicky zdatní.. Že vieme bojovať svojimi rukami.. Nohami.." "Byakuya. Viem, že mi chceš pomôcť a povzbudiť ma, ale vôbec mi nepomáhaš.." *Ren sa jednou rukou začal ovievať. O minútu neskôr sa otvorili zase dvere a pozvali dovnútra ďalšieho študenta. Trvalo niekoľko minút, kým z triedy vyšiel - celý natešený a už s uviazanou čelenkou Kumogakure priamo na svojom čele. Aby tak ukázal spolužiakom, že to dokázal. Hneď za ním nasledovalo to malé dievčatko Eimi. Bola tam dlhšie, ako chlapec pred ňou, ale taktiež vyšla, celá roztrasená, s čelenkou na čele..* REN KURO! *dvere sa otvorili a zavolali jeho meno..* "Poďme na to, bráško. Vytrieme im zrak!" "To sa ti ľahko povie, predvádzať to budem ja.." "Tak ma tam pusti! Ja im to všetko predvediem!.." "Tak na to rovno zabudni.." *Ren prešiel dverami, a keď došiel pred stôl, kde sedela komisia, uklonil sa..* Raikage-sama, Sensei.. Som Ren Kuro.. *riaditeľ Akadémie si niečo zapísal, alebo odškrtol,* Ren-kun, nech sa páči. Predveď nám svoju prvú techniku.. *Ren sa nadýchol a ústami vydýchol. Akoby sa pripravoval na nejaký atletický výkon. Obrátil sa stranou a vyšprintoval smerom ku stene. Koncentroval do nôh pritom chakru a za pomoci Kinobori no Waza sa dostal po kolmej stene až hore na plafón, kde sa držal za pomoci chakry dole hlavou.. Chvíľu takto visel,* To nám stačí, Ren-kun. Môžeš dole.. *mávol rukou jeho sensei z Akadémie. Ren uvoľnil koncentráciu chakry. Vyplýtval jej viac, než čo by použil niekto iný, čo vedel chakru kontrolovať a používať na lepšej úrovni. Ren s chakrou nebol moc kamarát, ale tieto jednoduché techniky ako-tak zvládal. Odlepil sa od plafónu s nohami, pretočil sa vo vzduchu a dopadol nohami na pevnú zem..* Kinobori no Waza.. *dodal ešte a sensei prikývol..* Čo bude tvoja ďalšia technika? *Ren už po tomto mal sucho v ústach. Odkašľal si nervózne,* Bunshin no Jutsu.. Tak poď na to.. *všetci traja v komisii sledovali Rena. Ren bol postavený opäť pred katedrou, zložil pečate - nie príliš rýchlo, ale zase dosť precízne. Koncentroval chakru tak, ako potreboval a pomocou techniky Bunshin no Jutsu vytvoril vedľa seba svojho jedného 'klona'. Stále to nebol v podstate klon, ale vypadal ako verná kópia Rena. Zopakoval všetky pohyby, čo urobil aj samotný Ren. Sensei opäť kývol, ostatní si niečo zapísali a po krátkej odmlke ho sensei popohnal ďalej,* Dobre, Ren-kun. Povedz nám názov poslednej techniky, ktorú nám ukážeš a môžeš sa do nej rovno pustiť.. Henge no Jutsu.. *Ren zložil pečať, koncentroval chakru a po niekoľkých sekundách sa ozvalo PUF a objavil obláčik dymu. Ten sa ihneď rozplynul a miesto Rena tu stála verná kópia jeho sestričky Rin, do ktorej sa Ren premenil. Mal ju natrénovanú dokonale! Ak by mu poručili ukázať im premenu na niekoho iného, nezvládol by to.. Všetci traja pokývali hlavami, a keď ho sensei vyzval na ukončenie techniky, zmenil sa Ren naspäť na svoju podobu,* "Nezvládol si to! Nezvládol! Kukaj, jak sú sklamaní! REN, JA ŤA ZABIJEM!" *Byakuya Ren tak vystresoval, že mal na mále. Odpadol by tam, keby sa sensei neozval..* Gratulujem, Ren Kuro.. Vezmi si svoju čelenku. Oficiálne sa stávaš shinobi z Kumogakure.. *sensei sa usmial a rukou ukázal na čelenky na stole. Ren sa musel oklepať, aby vôbec pochopil, čo mu bolo zdelené,* "JA SOM TO HOVORIL!! JA TO HOVORIL, ŽE SME TO DOKÁZALI! TY SI NÁM NEVERIL!" *Byakuya v ich spoločnej hlave doslova hulákal. Ren sa pohol dopredu a neveriacky vzal čelenku, ktorú si neuviazal okolo čela, ako ostatní. Vyprevadil ho dozor von a až vonku Renovi došlo, čo sa vôbec odohralo.. STAL SA NINJOM! ON!*

*Přicházejíc do zkušební místnosti si uvědomuje, že konečně nastala ta chvíle, kdy můžeš ukázat, že je hoden toho stát se ninjou a jít vstříc svým snům, anebo se o to alespoň pokusit.*
To půjde, to zvládneš. *Prohodí k sobě tiše, presto nervózně. Sám je překvapen tím, jak jeho tělo reaguje. Nikdy nebyl někým, kdo by se přemíru stresoval a vše považoval spíš jako něco, co se okolo něj děje a plyne. Jakmile se za nim zavřou dveře, v jeho hlavě se rozhostí naprosté ticho. Přejede očima místnost – Raikage, Sensei a ještě další členové zkušební komise sedí za podlouhlým stolem, který je jen stroze a velice elegantně nazdoben, aby bylo jasné, že jsou u zkoušky. Chvíli neslyší ani proud krve ve své hlavě. To vše prolomí až krok vpřed, který vykoná – dbá na to, aby byl co nejvíce sebejistý.*
Nikko Ichirou. *Oznámí jeho sensei a na tváři se mu rozlije přátelský a vstřícný úsměv. Raikage očividně přemýšlí nad naprosto jinými záležitostmi, které jsou pro vesnici v daný moment prioritní.*
Náplň a pravidla zkoušky znáte? Seznámení s nimi probíhalo v posledních hodinách a každý z účastníků je obdržel dopisem. *Zeptá se formálně další z členů komise zkoušejících. Nikko jen přikývne a muž se opět zhostí slova.*
Výborně tedy. Tři zvolené techniky provést, prosím, v jakémkoliv pořadí. Zkouška je omezena na maximálně deset minut času. *Poté následuje jen pokynutí rukou a vše už je v rukách Nikka. Ten si stoupne ještě o něco blíž ke komisi, aby bylo řádně vidět, co dělá. Přivře oči a zhluboka vydechne. Uvědomit si chakru, usměrnit její tok a pracovat s ni. V jeho paměti je ještě živý obraz klučiny, který byl na zkoušce hned před ním. Se složením pečetě se okolo něj objeví oblak dýmu a Nikkův zjev se změní v přesně stejný, jaký měl onen chlapec. Je si jist, že se mi technika povedla – komise pokyvuje hlavou a cosi si zapisuje. Další oblak dýmu a Nikko je zpátky. Rozhlédne se po místnosti. Jedním ladným skokem se přenese na volnou lavici a dalším přímo na strop, ke kterému se přichytí. V jednu chvíli mírně zavrávorá, ale udrží se s přehledem. Místnost, v niž zkouška probíhá, byla zvolena záměrně – jedno z oken vede přímo k velké vodní ploše a totéž okno je samozřejmě otevřeno. Nikko se ušklíbne. Je mu jasné, že je to jedna ze základních technik a její předvedení provádí spousta studentů. Odrazí se od stropu, proskočí otvorem ve zdi a dopadne na hladinu, kde se udrží. Klidným tempem poté dojde k oknu a proskočí dovnitř. Zastaví se před komisí, která ho pozorovala a teď doplňuje nějaké údaje do formulářů.*
V pořádku. *Usnese se jeden z mužů a závěrečné slovo si převezme sensei.*
Děkujeme, výsledky budou během zítřejšího dne vyvěšeny na hlavní nástěnce u Akademie. *Nikko se ukloní a opustí místnost, kde si oddychne.*

* Zazvonil budík, ten Shikya hned probudil. Po chvilce otravného pípání Shikyo pomalu natáhl ruku k budíku, aby ho vypnul. „“Pomalejc už to nešlo ? Tak promiň že jsem unavenej, no „Hele, je to jedno, dělej jinak přijdeme pozdě.“  *Okamžitě se zvedl z postele, hodil na sebe černé triko, černé kalhoty a boty.* „Nosíš taky vůbec něco jinýho, nebo tohle pereš pořád dokola.“ Ne, tohle není jediný oblečení, co mám. Kdyby ses kouknul do skříně, zjistíš, že mám hromadu černejch kalhot a bot, akorát trik moc nemám.„Takže mi chceš vážně říct, že jediná barva, kterou máš je černá, neni to trochu fádní a kompletně o ničem ?“ To je tvůj názor, ale jak víš já na sebe nechci upozorňovat a takhle si mě aspoň nikdo nevšímá. A koneckonců, černá je stejně nejlepší barva.„Nechápu, jak se dá tomuhle šílenství říkat barva, vždyť to akorát pohlcuje světlo. Pro tenhle důvod bych to nazýval spíš anti-barva.“Upřímně, lepší název bych nevymyslel. Takže ode dneška jsem anti-sociál, nosící anti-barvu, jak to zní, haha.„Chceš slyšet pravdu, zní to děsně, jednou se tak před někym nazveš, vezmu doma nůž a prostě tě bodnu, nezájem, že to bude bolet i mě.“ Dobře, tak jsem ten věčně v rohu, lepší? „Ne, ale už nemáme čas, za půl hodiny začíná hodina. Až dorazíme, prostě dělej to co vždycky a buď zticha, jasný.“Shikyo zaběhl do kuchyně, otevřel dveře lednice, byla tak průměrně plná. Vytáhl sendvič, který si ještě včera navečer připravoval, aby měl do akademie co k snědku. Dal si ho do batohu, kde už měl veškeré sešity a učebnice, batoh zapnul, hodil si ho na záda, rozběhl se ke dveřím, rychle otevřel a stejně rychle i zavřel. „Jasný, nemáš se vůbec čeho bát. Vidíš, už se i snažím držet myšlenky v hlavě a neřikat všechno nahlas.“ „Nikdy jsem na tebe nebyl tak hrdej, vypadá to, že tenhle rok by mohl bejt konečně lepší než to každodenní peklo.“ *Celou cestu do akademie běžel, nedával moc pozor na cestu, takže se občas stalo, že do někoho narazil nebo vysypal zboží ve stánku, okolo kterého běžel. Na omluvy nebyl čas, zbývalo deset minut, když v tom se před ním konečně objevil obrys akademie, který se neustále přibližoval.* „Uuuf, konečně jsme tady, rychle dovnitř. Nechci, aby nás hned druhej tejden seřvali, že nejdem včas. Nebo spíš mě seřvali, o tobě bohužel nebo možná bohudík nikdo neví, jenom já.“ *Shikyo dorazí do svojí třídy, sedne si na své místo u okna, odloží si batoh, vyndá sešity, propisku, a ještě celý unavený se snažil vypadat naprosto v pořádku. V tom zazvonilo na hodinu, odsunuli se dveře a do třídy vešel Sensei Uruhara. Všichni stáli na svých místech, Sensei došel k tabuli a otočil se na třídu.* Posaďte se. O proudu chakry, jejího ovládání a skládání ručních pečetí jsme se už bavili. Tak, schválně, jestli si pečetě ještě pamatujete. Vyzkoušíme si, jestli jste si zapamatovali tyto čtyři - pečeť tygra, divočáka, vola a psa. Pokud si je nepamatujete nevadí, později si je pro jistotu ještě zopakujeme, ale pokud se chcete stát schopnými shinobi, toto by měla být jedna z věcí, které jako shinobi nesmíte zapomenout. Samozřejmě, že není nejdůležitější, nejdůležitější je co ? *Celá třída zároveň vykřikla SPOLUPRÁCE!, až na jednoho egoistického vtipálka, sedícího uprostřed třídy, který zakřičel MOC! Sensei si jenom povzdechl.* Ta tvá moc ti nebude k ničemu, když skončíš proti přesile. Už chápeš, proč je spolupráce tou správnou odpovědí ? Pche, spolupráce je kravina Ach jo, nevím, jestli se snažíš být vtipný, ale na mě tohle nefunguje. Dám ti poslední šanci. Tvůj parťák je nepříjemně zraněný, můžeš mu pomoct, ale to vás všechny zpomalí nebo ho tam můžeš nechat a pokračovat v cestě, jakoby se nic nestalo, stejně byl slabší článek a jenom tě držel pod zemí, že. Jak jsem řekl, moc je důležitější než tým, takže bych ho tam prostě nechal, stejně by se daleko nedostal. Zklamal jsi mě, doufal jsem, že pod tlakem budeš schopen udělat to, co je správné, když jsi to nedokázal v klidu. Bohužel jsem se v tobě zmýlil. Když chceš tak moc tu sílu, tu moc, tak k zemi a 100 kliků. Třeba ti to k něčemu bude. Omlouvám se třído, opět odbíhám od tématu, tak, předveďte mi ruční pečeť tygra. *Všem se to až na pár výjimek povedlo.* Skoro jste to měli, bohužel to nebyla pečeť tygra ale pečeť berana, i tak dobrá práce za snahu. Pečetě to jsou docela podobné. Víte co, ještě dneska vám ukážu ty, co budete potřebovat, ale pro příště už budu chtít, abyste mi předvedli alespoň snahu zkopírovat co dělám. Dnes se pokusíme vyvolat stínové klony pomocí techniky Bunshin no Jutsu, jak jsem váš již připravil předtím, budeme potřebovat čtyři ruční pečetě. Pečeť tygra vypadá, jako byste předstírali, že jsou vaše ruce zbraně a spojíte je obě dohromady tak, aby byly oba prsteníčky a malíčky pod sebou. Dále je na řadě prase nebo divočák, jedno jak tomu budete říkat. Dejte si obě ruce v pěst, spojte je tak, aby byly vaše palce vedle sebe a tvořily jakousi pomyslnou šipku, dále je otočte dolů, tak aby vaše palce ukazovaly k zemi. Dále je vůl, ten je velice jednoduchý stačí dát levou ruku do svislé polohy, pravou do vodorovné a prostrčit prsty pravé ruky. Nakonec už jenom pečeť psa. Levou ruku v pěst, tak aby celá ruka byla poděl těla zleva doprava, pravou ruku přiložte na levou pěst a zpevněte prsty. *Sensei se porozhlédne po třídě, a když vidí, že všichni pochopili, pokračuje dále ve výuce.* Tak, když umíte pečetě, nadešel čas je použít v praxi a pokusit se stvořit svého klona. Jeden nám pro teď bude stačit, tak, soustřeďte svou chakru a zkuste jednoho stvořit. *Shikyo v myšlence, že už přece klona stvořil se pokusí stvořit stínového klona, jako by o nic nešlo. Složí všechny pečetě a částečně se mu to podaří Před ním se zjeví jeho klon, ale něco není v pořádku, místo jedné ruky měl nohu a naopak. Když se dostal znovu na řadu, snažil se mnohem víc, protože tohle nebylo, jak oddělení chakry do nového těla. Tentokrát se mu povedla perfektní kopie sebe, ale klon se okamžitě rozplynul, aniž by do něčeho narazil nebo se ho někdo dotkl. Zazvonilo pro konec hodiny. Žáci se vrátili na svá místa a rozloučili se pro den se Senseiem. Po zbytek dne na akademii se už učil jenom věci, které mu nikdy k ničemu nebudou. Po škole šel normálně domů.*
_________________________________________________________________________________Konec RPG___________________________________________________________________________________________

Mosuke Kaminari Root mise typ D
*Po delší době dostal misi typu D jeho úkolem bylo zjistit kolik dětí chodí do Akademie avšak bylo mu zakázáno použít svou klanovou techniku. Mosuke se podivil jelikož si uvědomoval že díky absenci jeho techniky bude ve velké nevýhodě. Chtěl protestovat ale taktéž si uvědomoval že jakýkoliv protest byl zbytečný a tak se zamyslel jakým jiným způsobem by mohl tuto misi splnit. Dostal nápad ale moc tomu nevěřil. Přesto však požádal aby na misi dostal pytlíček a v něm tisíc zrníček rýže. Také požádal o věci na malování. Nakonec také požádal aby mohl jeden týden pozorovat dění před Akademii. Jeho důvod byl prostý, chtěl si být jistý že jeho mise bude úspěšná. Ve všem mu bylo vyhověno jen zrníčka rýže si musel do napytlovat sám a tak dostal jeden den na přípravu. Tento den strávil tím že si pytloval zrníčka rýže a zkoušel si odhazovat zrníčka po jednom. Což ho velice štvalo ale také věděl že je to nezbytné. Jelikož byl ještě genin a chtěl všem ukázat že splní jakoukoli misi mu dají. Dalšího rána si vzal všechny věci a vyšel z centrály rootu. Když Mosuke vylezl z tajného v chodu tak byla ještě tma a on se vydal k Akademii. Když k ní přišel tak se rozhlédl a vyhlédl si místo kde bude mít dobrý přehled a také kde si bude moct sednout. Poté rozložil své vybavení k malování. Čekal několik hodin než k Akademii někdo přišel. V ten moment namočil štětec do inkoustu a začal malovat. Maloval velice pomalu jelikož věděl že musí malovat celý den. Po několika dalších hodinách se k Akademii začali blížit děti. Poté se otevřeli dveře a všechny děti začali vcházet do dveří. Mosuke čekal celý den a jediné co dělal bylo to že si maloval budovu Akademie. Čekání ho tolik neštvalo jelikož se v posledních letech učil trpělivosti. Učil se sedět na místě celý den tak aby se ani nehnul. Jediné co měl povolené bylo pití a něco málo k jídlu. Když už začalo pražit slunce přímo nad jeho hlavou tak si Mosuke nabral do levé dlaně hrst rýže. Po několika hodinách se otevřeli dveře do Akademie a začali vycházet děti. Mosuke nanic nečekal a začal pomalu upouštět zrníčka. Za každé dítě které uviděl upustil jedno zrníčko, přičemž pravou rukou dál maloval. Když mu došli v levé ruce zrníčka tak si znovu nabral a pokračoval v odhazování. Uvědomil si že tato taktika by mohla být účinná ale zdržení při nabírání zrníček je velká nevýhoda jelikož děti se nezastaví. Takže věděl pouze přibližné číslo. Což mu nestačilo. Když z Akademie odešli všechny děti tak Mosuke maloval cca další hodinu. Poté si stoupl, sbalil všechno své vybavení k malování a pomalu se vydal k nejbližšímu tajnému v chodu do centrály rootu. Poté uklidil, vše k malování. Vytáhl pytlíček s rýží a začal pomalu počítat kolik zrníček mu zbylo. Toto číslo napsal na plátno a napsal k němu písmeno Z. Na další den si vzal nové plátno. Tentokrát už si však nebral žádný pytlík s rýží. Místo rýže si vzal husí brk. Znovu v brzké ranní hodině přišel k akademii a znovu si sedl na stejné místo jako předešlý den. Znovu čekal celý den a než začali děti vycházet z budovy. Tentokrát však měl na plátně namalovanou budovu Akademie a nad ní měl namalované mraky. Vzal si do ruky husí brk, jenž měl namočený v inkoustu. Husí brk držel v pravé ruce a v levé ruce držel lahvičku s inkoustem. Když začali vycházet děti z Akademie tak Mosuke husím brkem kreslil modré čárky. Na jeho obraze to však působilo jako by kreslil déšť. Tento způsob byl výhodnější než ten z předešlého dne. Jelikož když musel Mosuke namáčet brk do inkoustu tak si spočítal více dětí a poté nakreslil více čárek. Takže měl přesnější odhad kolik dětí vyšlo z Akademie. Poté spočítal kolik čárek nakreslil a číslo napsal na plátno. Na třetí den si však vzal plátno a voskovky. Znovu namaloval budovu Akademie tentokrát však maloval sluneční den. Když začali děti vycházet s akademie tak kreslil čárky jako sluneční paprsky. Tento způsob byl nejideálnější jelikož nemusel nabírat rýži, nebo namáčet brk do inkoustu. Tímhle způsobem si počínal dalšího dne avšak poslední den si stoupl přímo pře Akademii a když se otevřeli dveře tak se připravil a když se otevřeli dveře tak začal kreslit čárky jenž se podobali bleskům. Věděl že za celý týden neměl šanci spočítat všechny děti a také si uvědomoval že ani dnes nespočítá všechny děti jenž vyjdou z Akademie, což ho celkem štvalo ale také věděl že nemá jinou možnost než to spočítat tímto způsobem. jelikož věděl že mu nikdo nedovolí aby použil své ninjutsu. Díky kterému by tahle mise byla rychlejší a přesnější. Když se vrátil zpět do centrály Rootu tak začal z porovnáváním všech čísel. Nenapadlo ho nic lepšího než všechny čísla z průměrovat a všechny čísla si napsat na papír. Poté šel odevzdat misi. Oznámil jak jeho mise probíhala a oznámil i všechna čísla následně řekl z průměrované číslo. Ti co mu misi dali tuto misi si vše zapisovali. Poté se podívali na Mosukeho a řekli mu aby odešel. Mosuke byl zklamaný ale věděl že udělal všechno co mohl aby úspěšně splnil svou misi.*

*Shinzaburo se zrovna se svým bratrem a spolužáky vyskytoval v jedné z učeben Akademie. Samotná Akademie a jeho studium ho docela bavilo, ale ještě víc ho bavilo dělal se Satsu lumpárny typu, že se vydával za toho druhého. Takhle bylo na konci hodiny a Shin se prostě o něčem tiše bavil se spolužákem, vedle kterého seděl. Sensei si toho samozřejmě všiml* (Sensei) Měl bys dávat pozor, Shine! *okřikl ho a Shin se začal tvářit ublíženě* Ale já nejsem Shinzaburo, ale Satsujin *řekl naprosto vážně a klidně. Sensei si do teď nebyl pořádně jistý, který je který, takže na to prostě skočil* (Sensei) To nic nemění na tom, že bys měl dávat pozor! *pokračoval sensei a Shin jen kývl. Pro jednou mu to prošlo, ale stejně si nemyslel, že by sensei je neprokoukl do konce Akademie. Už to nebude dlouho trvat a nakonec zjistí, kdo je kdo*

*Bylo až k neuvěření, že se jeden na něco strašně moc těší a pak když do dostane. Vlastně z toho není tak moc nadšený, jak čekal. No nebyla pravda, že by Satsujin vysloveně v akademii trpěl. Ale tyhle hodiny ho prostě nebavili. Raději měl praktická cvičení, boj, zkoušení technik a podobně. To ho bavilo. Poslední trénink s chakrou si užil, i když natlučený zadek ho bolel ještě druhý den, jak spadnul ze stěny, kam měli vylézt. Ale tohle? Satsu se snažil psát poznámky, ale příliš mu to nešlo. Bokem se snažil namalovat obrázek. Jeho spolužák Kunio byl v kreslení vážně dobrý a on to chtěl taky umět. No moc mu to nešlo. Při zaslechnutí svého jména zvědavě zvedl hlavu a pak se ušklíbnul. Jeho bratr to dělal zase. Trápil senseie tím, že se vydával za něho. To nebylo nic nového a přišlo mu to legrační. Jen doufal, že se tak jednou nedostanou do nějakého problému. Nelíbila se mu představa, že by si stěžoval sensei třeba jejich otci. Pohledem přejel k hodinám a snažil se popohnat ručičku k pohybu. Strašně se to vleklo.*

*stejně jako Satsu Shin čekal, že Akademie bude něco super. Pozná nové vrstevníky, něco nového se dozví a tak. Zatím to ale byla docela nuda. Alespoň co se týkalo výuky v lavicích. Teoretické znalosti o chakře, ninjutsu a vůbec. Ale to nebylo něco, co by Shina nějak uspokojovalo. Radši měl praktické hodiny, trénování fyzičky a tak. K ninjutsu se zatím moc nedostali, ale těšil se na to, až něco bude umět. Aby se mohl vytahovat před Midori, že jsou s bráchou taky shinobi. Jasně, že budou mít do shinobi ještě daleko, ale už ten pocit, že umí něco víc než jen pouhý civil. Jistě, začali se učit Kinobori no Waza, ale ještě to nebylo vůbec takové, jaké to mělo být. Rozhodně byli spolužáci, kterým to šlo líp. Musel přidat, jestli nechtěl být pozadu. Po rozhovoru se senseiem se snažil dávat pozor, vážně se snažil! Ale prostě ho ta hodina uspávala, pokud by měl dávat pozor. Naštěstí spolužák do něj vždycky ze srandy drknul, když už to vypadalo, že mu hlava spadne na lavici. Nakonec ale i ta nekonečná hodina teorie skončila a Shin se s hravým zívnutím protáhl a vstal. Schytal od sensei přísný pohled, ale nic si z toho nedělal a přešel k Satsu* Pořád nám to prochází, niichan *zazubil se na něj*

*Hodina se vlekla a on stále bojoval se svým obrázkem. Trošku ho to štvalo, že mu nejde malování tak jak by chtěl. Bohužel pro to neměl ty nejlepší předpoklady, a přitom jeho spolužákovi to šlo tak snadno. Holt každý nemohl být ve všem dobrý. Kunio byl hodně dobrý v malování a on určitě vynikne v něčem jiném. Jak se blížil konec hodiny trošku smutně složil svůj blok, který měl na kreslení a psací potřeby. Při pohledu senseie se nepatrně usmál a pak se otočil na bratra.* Zatím ještě jo. *Souhlasně kývnul a natáhl se pro svůj batoh.* On sensei není moc všímavý. A naše podoba mu také nepomáhá. *Ušklíbnul se a otočil se ke dveřím, kde už mizeli někteří spolužáci.* Jaký je plán? *Zeptal se zvědavě.*

*Shin sice nebyl extra dobrý v ničem, ale tak nějak vnímal situaci u nich ve třídě, která se pomalu začala vyostřovat vůči jednomu spolužákovi, který byl oproti ostatním spíš samotář a nezřídka kdy si mluvil pro sebe. Shina zaujal, ale neměl se pořád k tomu se s ním nějak začít kamarádit. Přeci jen to vypadalo, že si vystačil sám. Byl takový matoucí, protože jednou se představil jako Toshi a podruhé jako Katsu. Shin si prostě myslel, že si z ostatních dělá jen srandu a nechce s nimi moc mít nic společného. Zatím to neřešil, ale vrtalo mu to hlavou* Třeba to takhle bude do konce Akademie a já budu svoje průšvihy házet na tebe! *zazubil se Shin a lehce praštil bráchu do ramene. Samozřejmě, že to nemyslel vážně. Jen to bylo prostě zábavné takhle mást ostatní lidi, kteří je neznali ještě tak dobře, aby je od sebe rozeznali* Rychlý nejsme, malovat neumíme... Co z nás vůbec bude? *zafilosofoval nahlas Shin, zatímco si dával batoh na záda. Z ničeho si zatím nedělal velkou hlavu, však ono to nějak dopadne. Musí oba prostě trénovat.* Jaký je plán? *podíval se na Satsu a zopakoval jeho otázku. Sám nevěděl, co teď.* Co se jít podívat třeba na viadukt? *navrhl Shin a napadlo ho, že by to bylo super místo, kde by mohli trénovat nové techniky*

*Satsu neměl nějak velký přehled o klanech ve vesnici. Jeho otec si celkem zakládal na jejich minulosti. Věděl, že i když jsou hodně mladý klan, tak přesto jsou pro vesnicí důležití. Mělo to něco dočinění s větrnými elektrárnami. Věděl, které klany jsou nejstarší a kdo založil vesnici. Přeci jen to byli takové obecné znalosti, které se jim říkali už v útlém věku. No neměl nejmenší ponětí, že jeden z klanů velmi známí po své techniky malování a Kunio byl jedním z toho klanu. Proto maloval od mala a šlo mu to. Měl proto přirozený talent, to ale mladý Satsu nevěděl, a tak ho trápilo, že mu to nejde. Někdy bylo těžké ovládat své pocity. Ale z těchto ne zrovna dvakrát příjemných myšlenek ho vytáhl jeho bratr.* Cože? Házet to na mě? To je od tebe pěkně podlé! *Zakabonil se na oko a pak se zasmál.* To samé můžu dělat já. Jen nevím, zda to senseie nenakrkne. Když ho budeme takhle zlobit. *Řekl s úsměvem a pak se zamyslel nad tím co Shinzaburo řekl. Skutečně si nepřišel v ničem výjimečný. Nebyl si jistý, zda v něčem nějak dokáže vyniknout. Zamyšleně se poškrábal ve vlasech a přemýšlel o tom.* Hm, když v ničem nebudeme vynikat, tak se staneme učiteli. Učebnice máme, tak jen budeme říkat co tam je. To zvládneme. *Pobaveně se ušklíbl. Nemyslel si, že by snad povolání senseie bylo nějaké snadné, nebo tak. Ale bylo jednoduché si představit, že prostě jen bude předčítat co je v knihách. Byla to trošku legrační představa, že by stál před třídou a přednášel. No, když nad tím tak přemýšlel, zas tak moc legrační to nebylo. Spíše děsivé a cítil z toho nervozitu. Možná přece jen ta práce nebyla tak snadná.* Hmm viadukt. *Spokojeně zakýval hlavou.* Proč ne. To zní celkem dobře. Táta říkal něco o tom, že tam jsou zajímavé proudy či co. *Prohodil, ale moc tomu nerozuměl. Ale hlavní bylo, že měli plán na aktivitu po škole. Vydal se směrem ke dveřím a pak ven na chodbu. Bylo fajn ze školy zmizet a dostat se na čerství vzduch.*

*Shin stejně jako bratr neměl zrovna povědomí o jiných klanech o jejich schopnostech nebo tak. To ale ještě nevěděl, co mu o několik dní později nakecá jejich starší sestra. Určitě většinu věcí určitě zapomene, ale kdo normální by tvrdil svému mladšímu bratrovi, že členové jednoho klanu kradou ostatním srdce, druhý že jeho členové mají šest rukou. A třetí chce prostě zničit svět. Díky bohu, že na to Shinzaburo dost snadno zapomene jako každé dítě, které zapomene 9 z 10 věcí. Shin by chtěl být prostě v něčem dobrý a přišel si zatím, že není dobrý vůbec v ničem. Měl pocit, že prostě v ničem pořádně nevyniká. Možná toho dost vydržel oproti spolužákům, ale jinak nebyl ani dost rychlý, ani silný. A o jeho schopnosti učit se ninjutsu by se dalo taky pochybovat. Přišlo mu to prostě těžké, ale nechtěl to vzdát kvůli Jinovi a kvůli otci, který by mu stejně nedovolil se vzdát. Naštěstí se zmínil o tom, že by na niichan hodil svoje problémy. A Jin zareagoval tak, jak čekal.* Třeba díky tomu brzy přijde na to, kdo z nás je kdo a máme po srandě *uculil se Zabu, ale nevěřil tomu. Doufal, že jim to bude procházet dál, protože to prostě byla legrace. Když Jin zmínil, že budou senseiové, tak se jen pobaveně ušklíbl* A nějaká dvojčata mě budou zlobit jako jako my senseie? Pff, nevím, jestli bych na to měl *začal se smát Zabu, samozřejmě takhle si z toho dělal srandu, ale netušil, jak by to sám zvládl. Když věděl, jak dokázali ve třídě zlobit. Naštěstí před nimi byl plán a tím byl viadukt* Hm, proudy? *povytáhl obočí, byla to pro něj ta samá neznámá jako pro jeho bratra* Jednou chci všemu rozumět jako otec. Zatím mám pocit, že mluví cizím jazykem občas *uculil se a společně s bratrem se vydali k viaduktu* Přemýšlel jsem spíš, že bychom mohli trénovat to chození po vodě. Maximálně si parádně zaplaveme *mrknul na bráchu a byl celkem natěšený, jak se blížili k viaduktu*

*Pobaveně si bratra prohlížel.* Dřív nebo později na to stejně bude muset přijít. *Prohodil, protože prostě nevěřil, že jim to bude vycházet věčně. Jak tak kráčel ze třídy poznámka o podobných dvojčatech ho upřímně pobavila.* No tak to ne. *Zakroutil hlavou.* Ani náhodou bych nechtěl dělat sensie. Umíš si představit učit takovou bandu jako je naše třída? Jaká hrůůůůza. *Naschvál protáhl poslední slovo a ve tvářil naznačil zděšení. Pak se pobaveně rozesmál. Cesta senseie rozhodně nebylo to pravé pro něj. Takže bude muset vymyslet něco jiného co bude dělat, pokud se nějak nezlepší. Nějak ale nevěděl, co by vlastně mohl jednou dělat. Teď chodil na akademii a veškeré snažení a představy se upínali na to stát se ninjou. Jak tak kráčeli z akademie neměl Satsu ani tušení, že za pár dní začne trénovat se senseiem i mimo akademii, aby se zlepšil.* No jo vážně říkal proudy. *Zakýval hlavou rychle, protože si tím byl naprosto jistý. I když neměl nejmenší tušení, co to přesně znamená. Při poznámce o tom, že by chtěl být jako otec se nepatrně ušklíbnul. Jeho otec byl neuvěřitelný člověk to se nedalo popřít, ale také se nemohl zbavit dojmu, že to vše bere až moc vážně. Cestu ninji, význam pro vesnici, smysl života. Vše to znělo tak moc pompézně a nabubřelé. Možná by se měl tatík trošku uklidnit a nebrat vše tak vážně. Jenže on ho jinak neznal než jako toho vážného a uvědomělého. Rozhodně, ale budil dojem, že ví vše a rozumí spoustě věcí. Nebylo těžké si představit, že by člověk chtěl být jako on. Tedy co se týče vědomostí a podobně. Zas tak vážný být asi nechtěl. No raději nechal myšlenky na otce plavat a zamyslel se nad slovy bratra.* Chodit po vodě jo? No to zní celkem dobře. Raději budu plavat než mít naražený zadek jako posledně, když jsme zkoušeli vylézt na ten sloup. *Zasmál se při vzpomínce, jak se rozplácl na zemi při pokusech o lezení pomocí chakry. Vše to bylo mnohem náročnější, než čekal. Při teoretické výuce ve třídě bylo vše jasné a vypadalo to snadno. V praxi to tak snadné už nebylo.*

*když bratr zmínil, že na to dřív nebo později přijde, tak přikývl* Nemyslím si, že to bude dlouho trvat a rozezná nás od sebe. A pak nám to pěkně spočítá, až přijde na to, že jsme si z něj utahovali *usmál se Shin, trochu měl strach, ale nedával to najevo. Přeci jen mu to přišla jako nevinná zábava, ale pro toho senseie to muselo být peklo. Skoro celá třída byli raubíři, ale oni dva byli extrém, když vinu házeli jeden na druhého. Jinovo zděšení docela sdílel. Neuměl si představit, že bude sensei. Prostě ta představa byla příliš divná na to, aby to bylo tak skutečné. Ale pokud chce dělat nějakou pořádnou práci, něco, co není učení malých uličníků, tak bude muset pořádně trénovat. Sám nevěděl, co by chtěl dělat. A netušil ani, že jeho rozhodování v budoucnu možná ani nebude na něm. Teď byl pouhý studentík Akademie, takže neměl vůbec tušení o tom, co bude dál. Doufal, že by ho mohl trénovat třeba otec nebo by mu mohla pomoct Midori. Přeci jen ninjutsu nebylo něco, na co by měl nějaký přirozený talent. Pokud nějaký vůbec měl.* Rozhodně musíme pořádně trénovat, protože senseiem být fakt nechci *začal se smát Shin a společně si to mířili k viaduktu. Když prohlásil, že by chtěl všemu rozumět jako otec, tak prostě to bylo dáno tím, že otec byl jeho vzorem. Ať chtěl nebo ne. Třeba jednou ho bude proklínat, že všechno bere moc vážně, ale pro tuhle chvíli by chtěl být jako on. Měl pocit, že na všechno má odpovědi a ta jeho rezervovanost vůči vlastním dětem mu dokazovala jen to, že musí pořádně trénovat, aby na něj mohl být otec hrdý. Nakopávalo ho to k lepším výsledkům a i k tomu, že vytáhl bratra k viaduktu, aby trénovali chození po vodě. * Jo, zadek mě bolí ještě teď *zasmál se Shin, když zrovna dorazili k viaduktu. Co ho ale nenapadlo bylo to, že nebylo tak snadné se do té vody dostat. Byla tam asi čtyři metry vysoká zeď, která je oddělovala od vodního toku, kde chtěli trénovat. A nějaké schody nebo žebřík Shin nikde neviděl* Tak to vypadá, že si ještě natlučeme zadek, niichan*povzdychl si Shin a podíval se na vrchol té stěny. Tak vysoko ještě nebyl pomocí Kinobori no Waza*

*Chvíli přemýšlel o trestu, co by si pro ně mohl sensei vymyslet, ale raději to nechal být. Kdo ví, co by pro ně nachystal, kdyby si skutečně dal záležet na tom, aby poznal, kdo je kdo. V blízkosti bratra se cítil dobře a neuměl si moc dobře představit, že by je sensei rozsadil, kdo ví kam od sebe. Pro senseie by to bylo nejsnadnější, jak je poznat. Ale pro Satsu to byla hrozná představa.* Doufám, že nám to bude ještě chvíli procházet. Je to sranda. *Ušklíbl se pobaveně, protože to prostě nešlo si neužívat to zlobení. Po slovech o trénování vážně přikývl.* To máš rozhodně pravdu. Sensei nechci být ani v nejmenší. *Přiznal a na chvíli se odmlčel.* Ale trénovat musíme i tak. Už kvůli tátovi. *Řekl lehce neurčitě. I když je otec do ničeho vysloveně netlačil a nenutil, tak stále dost často jim vyprávěl o významu shinobi a jeho významu. O ceně člověka jako takového a o smyslu života. Moc tomu nerozuměl, ale věděl, že otec nechce, aby byli jednou zbyteční. A na to, aby zbytečný nebyl musel trénovat. Při smíchu bratra, ale opustil tyhle myšlenky a zasmál se s ním. Přeci jen vtípky na zadek byly vždycky fajn.* Nooo. *Vydechl překvapeně a sledoval viadukt.* Tak tohle je vážně pořádná výška. *Řekl zcela zbytečně, protože to bylo zcela jasné a pak se poškrábal na čele.* Asi tu máme před sebou výzvu. *Pronesl s úšklebkem a pak došel ke zdi.* Aspoň zjistíme, jak jsme se zlepšili. *Prohlásil než se začal soustředit na chakru, aby zkusil vylézt až nahoru.*

*Shin chvilku v duchu přemýšlel, co by se muselo stát, aby je sensei od sebe rozeznal. I kdyby je rozsadil, tak by se mohli předhánět v tom, kdo je kdo. A jediný, kdo je vážně rozezná, jsou jejich rodiče. A sensei je nezná natolik dobře, aby je rozeznal. Přitom to nebylo tak těžké, aspoň si to Shin myslel, ale rád si dělal ze senseie srandu s tím, že se vydával za své dvojče. Bylo to prostě zábavné v teoretických hodinách, které ho tak moc nebavily. Na bratrovo přitakání, že je to zábava, se jen uculil. Nešlo nic než souhlasit.* Ne rozhodně nebudeme učit na Akademii, niichan! *zasmál se Shin, ale ve chvíli, kdy promluvil o jejich otci, tak trochu zvážněl. Bylo to pro něj trochu citlivé téma, protože ačkoli na Akademii dělal blbosti a neposlouchal, tak ve chvíli, kdy jim táta vtloukal do hlavy ty věci o důležitosti člověka a shinobi, tak se vždycky styděl, že prostě na Akademii nezvládne poslouchat víc. Naštěstí jeho zamyšlení trvalo chvíli, protože došli k viaduktu. Teda přesněji pod viadukt, k vodě se teprve museli dostat přes tu několik metrů vysokou zeď* Jestli se jednomu z nás něco stane, tak nás táta dozabije *zazubil se vesele, ale byl spíš nervózní. Přeci jen taková výška. Ale musel v sobě překonat strach a nepodělat se z jedné výzvy. Vyklepal si ruce a stoupl si před stěnu, díval se chvíli před sebe, než zavřel oči, aby se soustředil na vlastní chakru, kterou směřoval do nohou* Tak dobře... Ani moc, ani málo... *mumlal si pro sebe a když měl pocit, že má v chodidlech nahromaděné takové akorátní množství chakry, tak se pomalu vydal po zdi nahoru*

Legenda:
Otec
Mama
Arita
Učiteľ
Raikage

*Arita bol len normálne dieťa, každé ako druhé. Miloval zábavu, sladké i slané, bol dobré ale i zlé dieťa. Niekedy bol pre svojich rodičov nenahraditeľný poklad, inokedy im obom liezol na nervy ako len mohol. Tak, či onak ich mal ale rád a oni mali radi jeho. Blonďatý chlapec, ktorý sa vzhľadovo podobal na svojho otca s výnimkou dĺžkou vlasou, kedy jeho otec nosil culík a chlapec mal vlasy krátke. Výškovo sa stále nikam neposunul, ale veril, že sa vytiahne do výšky svojho otca, nechcel skončiť výškovo ako mama, ktorá bola od neho o tri hlavy nižšie. No povahovo bol veselý po nej, usmievavý a taktiež so štipkou vážnosti i rozumu.
Do rána, do ktorého sa zobudil bolo výnimočné. Ani nie také ráno ako deň. Arita sa mal postaviť pred svojho učiteľa, Raikage-sama a ostatných skúšajúcich, aby predviedol svoje schopnosti. Arita skutočne cvičil a učil sa ako len mohol, preto si i veril, že to zvládne. Hneď čo sa posadil na svojej posteli na boso vybehol z postele do kúpeľne. I keď mal veľa času, vedel jednu vec – keďže obaja rodičia stali za rovno s ním, nie je nič horšie, než začať viesť vojnu o kúpeľňu a preto sa rozhodol o taktické riešenie, vbehni tam ako prvý. V kúpeľni strávil nejakú dobu než sa v pokoji vrátil do izby, aby sa mohol obliecť. Obliekol sa vcelku obyčajne, no i cez to tak, aby to nerobilo hanbu. Navliecť to na seba bola pekná výzva a pri jeho obvyklého niekoľko desiatok minútového obliekania to mal konečne sa sebe. Nerád opúšťal to svoje hebké, mäkučké a teplé pyžamo, ktoré mal na sebe oblečené do pár sekúnd. Následne však zišiel dolu schodmi, keď opustil svoju izbu, aby sa najedol. Nebol veľký fanúšik raňajok, ale vedel, že sa im nevyhne, keďže obaja jeho rodičia boli hore.* Pripravený? * Spýtal sa otec svojho syna, keď si obaja sadli ku stolu, kde už boli raňajky. Arita mu venoval len úsmev.* Samozrejme, cvičil som tak veľmi, ako som len mohol. *Odpovedal mu chlapec a pustil sa do svojho jedla. Vedel, že s ním rodičia nepôjdu, avšak to mu nevadilo. Mali svoju prácu a on mal tu svoju. Avšak teraz stali, aby sa spolu najedli a popriali mu veľa šťastia pred tým, než sa Arita vydá na svoju skúšku. Bola to prvá veľká skúška, nedalo by sa povedať, že nebol nervózny, ale ani, že bol nejako moc. Jednoducho sa to rozhodol zvládnuť s úsmevom na tvári. Ku stolu si sadla i jeho mama.* Hlavne si dávaj pozor a nezabudni, že ak ich zvládneš, príde s tým veľká zodpovednosť. *Pripomenula mu. Malý blondiak si bol vedomí toho, že už to nebude len tréning, čo ho čaká, ale i misie, vďaka ktorým si zarobí ale i prispeje rozvoju dediny. Arita už presne vedel aj čím začne. Chcel hľadať stratené zvieratá, pomáhať s roznáškou jedál, či venčiť psov, alebo opatrovať deti. Bolo veľa vecí, ktoré mohol urobiť a ktoré chcel urobiť. Nemohol sa dočkať, ale to všetko malo svoj čas. Arita myslel len na blížiace sa geninské skúšky, ktoré začínali za necelé dve hodiny.* Viem, neboj sa. Pokým nepríde ďalšia skúška a ja prejdem touto, budem robiť len dobré meno mojej rodine, klanu a s hrdosťou ponesiem čelenku. Spravím veľa misii, budem pomáhať ako len budem môcť, tak sa nemáte čoho báť. . *Povedal im a usmial sa na nich širokým úsmevom. Potom všetci traja dojedli, Arita si ešte vybehol umyť zuby, trochu si prečesal vlasy, než vyrazil na miesto určené skúšok s dopriatím veľa šťastia od jeho rodičov.
Cesta mu tam netrvala nejako dlho. Vzal to všemožnými skratkami, ktoré poznal, aby tam prišiel i o niečo skôr. Keď dorazil do školy, len sa zamiešal medzi svojich spolužiakov. Veľmi si s nimi nerozumel, všetci tu malý také decké sny, ktoré sa ani jednému nepodaria splniť. On sám mal nateraz len jeden cieľ – dostať sa cez geninské skúšky a následne sa pripravovať na chuuninské. Medzitým chcel plniť misie a trénovať, sám ešte nevedel, ktorou cestou by sa chcel vydať a kým by presne chcel byť, či kam to v živote dotiahnúť. Ako shinobi nemal presný cieľ, vedel len, že by prijal prvú ponuku, ku ktorej by sa dostal.* Tak, upokojíme sa a utíšime. *Snažil sa náš učiteľ upokojiť triedu, Aritových  spolužiakov, ktorí, ale hneď stíchli a upreli svoje oči naňho, tak on na neho.* Poviem vám ako presne to bude prebiehať, tak buďte potichu a pozorne počúvajte, nech to nemusím opakovať dva krát. *Na moment sa odmlčal, než pokračoval.* V triede sedí Raikage-sama s ďalšími hodnotiacimi. Po tom, čo prečítam niekoho meno pôjde so mnou do vnútra, kde sa hneď predstaví. Potom bude odpovedať a vykonávať, čo mu Raikage-sama povie. Medzitým tu na chodbe bude ticho, nikto z vás nesmie narušiť skúšku toho druhého. Po vykonaní skúšky a po vypočutí hodnotenia odíde. Prosím, tí čo neprejdú zdržte sa rečí, to platí i pre tých, čo prejdú. V tichosti odídete z budovy, aby ste nevyvolávali zbytočný hluk a iné veci. *Povedal svoj menší príhovor s úplným vysvetlením toho, čo máme urobiť. Všetci sme len prikývli a boli v tichosti. Učiteľ sa len usmial a pokynul hlavou. Následne sa zahľadel do svojich dosiek a vyvolal prvého spolu s ktorým sa vydal do triedy. Z triedy nebolo nič počuť a tak nikto nevedel, čo sa tam robí. No keď sa dvere otvorili, von vyšiel žiak s menším sklamaním. Už len jeho výraz hovoril  o tom, že neprešiel. Takto dnu a von odišlo ešte pár žiakov, niektorí vyšli vyškerený od ucha k uchu, iní sklamaní a možno i s výrazom, že pôjdu inou cestou. Po chvíli ale zaznelo meno Arita Konoruki. Blondiak sa rozišiel s úsmevom do triedy, kde sa postavil pred Raikage-sama spolu s ďalšími hodnotiacimi. Arita sa uklonil všetkým, hlavne však Raikage-sama.* Arita Konoruki. Som pripravený na zloženie geninskej skúšky. Povedal a narovnal sa. Úsmev z tváre mu nemizol, no vnútri sa cítil trochu neistý. Viac, než si myslel, že bude, no stálo to nebolo nič hrozné, čo by mu malo pokaziť priebeh skúšky. Raikage-sama len pokývla hlavou.* Tak, začnime. *Povedala.* Predveď nám Bunshin no jutsu. *Povedala chlapcovi. Ten len prikývol a začal skladať pečate. Ovečka, had, tyger. Po zložení pečatí a vyparenia sa dymu stáli na danom mieste štyria blonďatí chlapci, ktorí neboli od seba rozoznania. Jeden ako druhý s mierny, úsmevom na tvári. Nemohol sa v túto chvíľu neusmievať. Mal z tejto skúšky radosť, a nemohol si teda pomôcť. Navyše chcel pôsobiť príjemne, tak v tom nevidel dôvod.* Dobre, môžeš zrušiť klony. *Povedala Raikage-sama po chvíli, kvôli výdrži klonov a taktiež, aby videla iné veci. Chlapec len prikývol a zrušil klonov. Zmizli v dyme v ktorom sa i objavili.* Predveď nám henge no jutsu. Premeň sa na čo chceš. *Povedala mu. Arita sa na chvíľu zamyslel a premýšľal na čo, by sa tak mohol premeniť. Nakoniec ale zložil pečate pes, diviak a ovečka a on sám zmizol v bielom dyme. Na jeho mieste sa zjavila jeho mama. Ako bývalá kunoichi tu bola všetkým známa. Jej dlhé čierne vlasy, tmavé oči a malinká postava v jej typickom a obľúbenom oblečení – ľahkých červených šatách, ktoré nosila veľmi rada vo svojom voľnom čase. Chlapec si všimol len jedinej reakcie a to bolo zapisovanie poznámok od všetkých prítomných. Nikterak mu to nevadilo, on by určite na ich mieste robil to isté. Len si s kamennou tvárou zapisoval poznámky. Ostatne vedel, že tu o ňom každý vedel prvé i posledné. O jeho počínaní si v triede, od tých dobrých vecí až po tie zlé. No, nebol žiadny anjelik, blbostiam sa nevyhýbal, ale ani ich nevyhľadával, ale za posledných pár mesiacov nič nezviedol. Len sa učil a postupoval v pred tak ako len mohol. Na akadémii sa učil, doma trénoval, sem tam išiel von, či si čítal knihu pokiaľ neprišli rodičia s ktorými trávil čas. Bolo to skôr také monotónne, ale veľa detí okrem svojich spolužiakov v okolí nepoznal. Rád taktiež trénoval s Katsumi, ale s blížiacimi sa chuuninskými skúškami ju nechcel pri tréningu vyrušovať a tak cvičil len sám.* Dobre, môžeš ho zrušiť a predviesť nám čo len chceš. *Dodala napokon. Chlapec zrušil techniku henge no jutsu a trochu sa uklonil.* Predvediem Kinobori no Waza *Prehovoril a po pokývnutí hlavy sa vydal ku stene, pričom sa za pochodu sústredil na svoju chakru a nahromadil ju v chodidlách. Následne sa vydal po stene hore, až prešiel na strom, kde sa na nich pozeral ako taký netopier hore nohami. Chvíľu tam pobudol, očkom sledoval svojho učiteľa, pričom sa naňho trochu usmieval a nakoniec sa vydal dolu, keď už si myslel, že je tam veľmi dlho. Zišiel dolu rovnakou cestou akou prišiel a vrátil sa na svoje miesto. Opäť len videl, ako si niečo zapisujú. Bol nervózny. Stačilo to? Dúfal v to. Chcel sa stať geninom a pomáhať dedine pokiaľ nebude pripravený na chuuninské skúšky, avšak tak či onak mal v ceste túto prekážku, ktorú dúfal, že zvládol. Chvíľu tam len stál v tichu, ako keby si všetci skúšajúci ovládali nejaké jutsu, ktoré im dovolilo vidieť do hlavy druhých a komunikovať bez pol slova. Bol z toho čoraz viac nervózny, no nedal to na sebe poznať, len sa  naďalej príjemne usmieval.* Dobre. Arita Konoruki, nechaj ma ako prvú poblahoželať ti k zvládnutiu geninských skúšok. Tvoj učiteľ ti dá čelenku. *Povedala na pokon. Chlapec sa usmial od ucha k uchu a uklonil sa hlbokým úklonom.* Ďakujem. *Povedal len a prešiel k svojmu učiteľovi od ktorého si vzal čelenku i s poblahoželaním. Bol na seba hrdý. Kto by i nebol, ak by sa nedostal cez prvú prekážku k tomu niesť titul shinobi? Potom sa len rozlúčil a s čelenkou v rukách sa vydal v tichosti z triedy preč a následne i po chodbe, kde nechal za sebou svojich spolužiakov. Premýšľal za kým ísť. Rodičov rušiť v práci nemohol, tí sa to dozvedia až keď prídu domov a potom to spolu oslávia. Katsumi nechcel vyrušovať a Shimira tiež. Podstate to na teraz mohol osláviť len sám so sebou poriadnym odpočinkom, ktorý si chcel dopriať. Nebol ani tak unavený fyzicky ako psychicky. Posledná chvíľa kedy všetci mlčali ako v hrobe ho trochu postresovala. Taktiež si chcel dopriať deň bez tréningu či akejkoľvek činnosti. Jednoducho si ľahnúť do postele a zavrieť oči...* „Nie... ľahnúť si na záhradu a zaspať pri pozorovaní oblakov.“ *Nebolo ani tak chladno, aby to blonďatý chlapec nemohol vykonať.*

Koniec RPG