Sídlo Mizukage

*Vedela, že by nemala, vedela a veľmi dobre, ale nemohla si pomôcť. Babička jej pripadala smutná, rovnako ako mamina a ona sa snažila urobiť obom radosť. Nejako sa ten smútok do rodiny dostal a ona sa ho snažila odpudiť preč láskou ku svojej rodine. K mame, babičke, tatovi, Sugurovi. Babičku objíma teda naďalej a len sa pousmeje a privrie oči spokojne.* Nemohla som si pomôcť... chcela som ťa prekvapiť. *Zamumlala. Babička bola vždy krásna ako si pamätala, rovnako ako mama a sama Ayako.* Aby si bola na chvíľu šťastná. *Objíme ju ešte viac. Nepáčilo sa jej to a jediné čo mohla robiť je toto.* Nakreslila som ti veľa obrázkov... pomôžu trochu? *Otočila k nej hlavičku a pozrela sa do jej modrých očí tímy čiernými kukadlami.*

Rias Gremory: *Pousměje se nad tím a trochu se i uchechtne.* Dobře, dobře zlato.. povedlo se ti to. Překvapila jsi babičku. *Už pustí Ayako a vymaní se z jejího obětí, posadí se a trochu se rozhlédne.. nic nehledá ale rozkoukává se.* Obrázky? Tak co kdybys babičku nechala se upravit, skočím si do koupelny a tak za hodinku se sejdeme u tebe v pokojíčku dobře? *Pokud by Ayako souhlasila, Rias vleze ve své krátce černé noční košilce do koupelny a dá si sprchu, pak se oblékne a hlavně se upraví aby nevypadala jako zombie. Trvá to dlouho ale nakonec vypadá jak by chtěla, sice využívá vzhled (odkaz) a jméno Akane ale to ji nějak netrápí. Nemůže využívat své jméno (Rias Gremory) a svůj originální vzhled pokud se nechec dostat do potíží. Pokud by Ayako trvala na tom že s babičkou zůstane tak by ji nechala počkat v jejím pokoji než dokončí sprchu a pak by ji už pustila dovnitř aby se s babičkou mohla bavit, zatímco se bude líčit a takové ty další věci co k tomu patří. Klidně ji u toho může i sledovat, to je na Ayako. Nakonec se Rias obleče (odkaz) a vykročí z koupelny.* Tak můžeme jít na ty tvé obrázky?

*Rada počula, že sa jej to podarilo.* Haha. *Zasmiala sa spokojne nad tým, že sa jej to podarilo. Komu by to neurobilo radosť? Hlavne malej Ayako tieto maličkosti radosť robili a pokiaľ mohla počuť babičku sa smiať a vidieť ju sa usmievať... nič viac ku šťastiu teraz nepotrebovala.* Dobre. Uvidíme sa teda v izbičke. *Pokývla hlávkou a keď zašla do kúpeľne, Ayako išla do svojej izbičky, len aby sa prezliekla no nakoniec sa objavila hneď naspäť u babičky v izbe, kde ju čakala. Prišla akurát vtedy, keď otvorila dvere, aby sa spolu mohli rozprávať o maličkostiach, zatiaľ, čo sa bude maľovať. Nakoniec však bol čas ísť do jej izbičky.* Mám ich veľkú kopu len pre babičku! *Usmiala sa a natiahla k nej rúčku s nádejou, že ju za ňu bude držať pri ceste tam. Mama ju vždy držala a babička vyzerala veľmi podobne ako mama.*

Rias Gremory: To jich máš opravdu tak hodně jo? *Optá se a následuje Ayako do jejího pokoje, cestou potkají nějaké služebné a Rias se tam kolem nich nese jako královna, jen její chůze dává jasně najevo jak moc si myslí že je vysoko nad nimi a že vlastně tohle služebnictvo může být rádo že smí dýchat společný vzduch. Hold Rias je prostě urozené krve a nikdy to z ní úplně nevyprchá, vyrostla tak a byla tak vychována.. navíc si to dnes pamatuje každý detail svého tehdejšího života. Nikdy by ji ani ve snu nenapadlo že to nakonec dopracuje sem.. do momentu kdy jde se svou vnučkou do jejího pokoje aby ji mohla ukázat nějaké své obrázky. Dělá ji to neskutečně šťastnou. Při cestě samosebou přijme maličkou ručku Ayako aby se mohla Rias chytit a tak spolu kráčejí takto.. hezky za ručičky.*

Veľmi veľa. *Rúčkami naznačila toľko, než sa vydali do izby. Spokojne išla vedľa babičky, držala ju za rúčku a keď prešli okolo služobných cestou tam, len in venovala pohľad. Nakoniec však dorazili do izby. Veľká postel len pre Ayako, ustlaná, rovnako ako pyžamo poskladané a uložené v skrini. Veľký písací stôl, kde mala stojany s farebnými ceruzkami a pastelkami. Mala tam svoju malú knižničku, zopár hračiek medzi nimi. Otvorila malú skrinku ktorá bola hneď vedľa stolíku a vytiahla zakladač plný obrázkov pre babičku. Bolo ich tam veľa, že to zakladač ledva dokázal udržať. Ale ak by si ich prezrela... mohla jasne vidieť, že si na každom jednom dála poriadne záležať.* Toto všetko. *Preniesla a položila ho na stôl. Na niektorých bol vidieť i dosť veľký posun, kreslila každý deň a zlepšovala sa.*

Rias Gremory: *Nakonec s Ayako dorazí do jejího pokoje, jehož luxus Rias moc nepřekvapuje. Ayako prostě vyrůstá v daleko větším luxusu než Kaori.. Rias to nechtěla přehánět takovým sídlem, které křičí do světa své ego. Nedá se tedy říct že by Kaori vyrůstala v nějakém obyčejném domě, žila v téí bohaté části Yugakure v krásném, bohatě zařízeném domě.. rozhodně tam ale neměla nějaké služebnictvo jako Batsu a tak nějak kvůli tomuto.. Rias z Batsua bude mít trochu srandu ale tak to jsou její pocity o které se s ním nehodlá dělit a nehodlá to ani cpát do vnoučat. Jen doufá že to budou děti s inteligencí po mamince, je jasné že se Rias doneslo co kdysi Batsu vyvedl u Mizukageho a kvůli čemuž přišel o vše co budoval.*
„Hlupák, blbec, idiot.. nic jiného se k tomu říct nedá.“ *O jeho život ji nejde, to ji je u prdele ale to že tím mohl ohrozit to v čem budou děti Kaori vyrůstat a i samotná Kaori.. to je už něco jiného ale nebude na tyhle věci myslet a místo toho si prohlíží ty obrázky, které Ayako nakreslila.* Vidíš jak jsi šikovná.. ty obrázky jsou tak krásné.. vidím jak se postupně zlepšuješ. Jen na tom pilně pracuj a budeš v tom hodně dobrá.

*Ayako milovala svoju izbičku. Hlavne posteľ a písací stolík! Bolo to skutočne jej malé kráľovstvo. Mala tu všetko čo potrebovala, mala tu aj dostatok miesta k cvičeniu, všetko čo potrebovala a dokonca i zopár vecí čo chcela. Na posteli bolo poukladaných i zopár plyšákov, medvedíky, žirafa, psík... a s tými všetkými spávala, čítala im na dobrú noc. Na stenách mala zavesených zopár fotiek kde bola ona a Suguro, či všetci štyria, ona alebo mama, či tato... alebo mama Suguro a ona, či naopak. Niektoré z nich vyzerali trochu trápne, ale ona sa na ne rada dívala. Vždy sa jej síce pri spomienke na tu chvíľu nahrnula krv to tváre a ona tak mala červené líčka... raz jej tak do izby prišla služobná a ona sa potom utekala schovať do postele pod paplón. Položila zakladač na stôl a nechala babičku si prezerať jej obrázky.* Budem. Budem až tak, že raz moje kresby a umenie bude poznať celý svet! *Usmiala sa na ňu. Keď však mala prejsť k tomu, čo jej pár dní dozadu na akadémii jeden roztrhol, len položila ručičku na tu jej, aby ju zastavila.* Ten ďalší sa ti nebude páčiť. *Chcela ho preskočiť, aj keď ho zlepila, stále to bolo vidieť. Učiteľka síce žalovala rodičom, že sa s bratom pobili, ale čo iné mali robiť? Prekročili čiaru a tak si to len zaslúžili.*

Rias Gremory: *Nad tvrzením Ayako se musí pousmát, je to krásnný sen i když je nepravděpodné že ji to vydrží a až vyroste tak si najde nějaký jiný ale ani z toho důvodu tento sen nemá o nic menší váhu. Obrázky pak odloží a prohlédne si ty její fotky.* Ayako? Uděláme si někdy společnou fotku? Ty, já a Suguro? Nebo i ty, já, Suguro a Kaori. *Batsua úplně vynechala, ne neúmyslně ale nějak ho pouze nezmínila, kdyby se chtěl vyfotit s nimi tak by mu samozřejmě nemohla odporovat. Tytopo klidné momenty s Ayako ale Rias bude potřebovat, nebo se Sugurem.. protože při těch okamžicích nemyslí na to jak moc špatně se cítí. Pak se ale zpětně vrátí k tomu co chtěla řešit prvně a to ten obrázek, který Ayako nechtěla aby Rias viděla.. takže vytáhne ruku zpoza zad za které si ten obrázek dokázala obratně skrýt, zatímco to vypadalo že ho uklízí se zbytkem.* Copak se stalo? Mě přijde krásný ale proč je roztrhnutý? *Zvědavě se skloní k Ayako aby byla v její výšce a dívá se ji do očí.*

*Bol to jej sen, rovnako veľký ako ten, že nastúpi na miesto otca až príde ten správny čas. Teraz kreslila, maľovala ako o život, pracovala na tom, rovnako ako na sebe, či už v tom, aby bola dostatočne silná a dostála svojmu menu. Nateraz však nič viac robiť nemohla, len na sebe pracovať, no kto vie, ako jej to pôjde a kam ju jej cesty zavedú.* Urobíme si spolu veľa fotiek! Ty, mama, Suguro-kun a ja. Alebo len ja a babička, či braček spoločne. *Zdvihla rúčky šťastne nad hlavu. Rada sa fotila. Ayako sa veľmi snažila skryť utajiť ten obrázok kvôli ktorému sa so Sugurom na akadémii pobili. Teda, bol to skôr spúšťač, ktorý ich dohnal k bitke. No babička sa k nemu aj tak dostala. Doma o tom veľmi nerozprávali, vlastne sa to vyriešilo doma ešte v ten deň.* Za to môže Hiroki a jeho parta. Zobrali mi ho a keď im Sugur-kun povedal, nech mi ho vrátia, tak ho roztrhol jeden z nich. Ale zbili sme ich ako žaby. Nie len, že ma predtým zhodili na zem, ešte mi roztrhli obrázok pre teba. Chcela som ho aj vyhodiť... ale nemohla som, dala som si s ním veľa práce a ani zlepiť to neopravilo. *Jej elán zmizol, keď o tom rozprávala. Nemrzelo ju, že ich roztrhli jak žaby... ale to, že už nešiel opraviť obrázok. Pozerala babičke do očí a vysvetľovala jej prečo sa to stalo.*

Rias Gremory: Vidíš že máš dobré nápady, určitě si takové fotky uděláme. *Ayako pak Rias poví co se stalo ale ona se nad tím nevzrušuje, nakonec to dopadlo dobře a prostě takový je život, naopak je trochu ráda že se ji dostalo takové zkušenosti... do budoucna z ní může těžit.* Tak hlavní je že jsi se ukázala jako silná holčička a zmlátila je.. i když s pomocí Sugura. Musíš si pamatovat že žiješ ve vesnici kde je v právu ten silnější.. ostatně to platí o celém světě a tak si nemůžeš dovolit být slabá. Proto mám radost že jsi to takto zvládla i když jsi ještě takto maličká. Babička je na tebe pyšná.

*Ayako prikývla hlavou. Urobia spolu veľa fotiek.* Bude ich veľa a každým rokom budú pribúdať. *Pousmiala sa, než začala babičke rozprávať prečo je obrázok roztrhnutý. Hnevalo ju, že jej ho roztrhali, bol to obrázok pre ňu.* Suguro-kun je dobrý, nemá rád, keď mi niekto robí zle a aj keby som mu povedala, že to zvládnem sama, neposlúchol by. To isté i ja, pokiaľ by robili zle Sugurovi. *Vysvetlila jej, prečo sa Suguro do nich pustil tiež. K jej slovám prikývla. Vedela to. Vedela, že nemôže ostať slabá, predsa len žije v Kiri, a vo svete platí to isté pravidlo. Prežije len najsilnejší.* Zbila by som ich znovu ak by to bolo potrebné. *Usmiala sa. Bola rada za jej slová a pochvalu.* Tato povedal, že sa s nimi nemáme byť pokiaľ nezaútočia na našu hrdosť a česť. Tak sme im ukázali so Sugurom, že s nami sa nemajú zahrávať a prekračovať čiaru. *Preniesla.* Suguro-kun jednému rozbil hlavu a ja som tiež jednému zmaľovala tvár, že ho určite ani vlastná mama nespoznala!

Rias Gremory: *Usměje se.* To jsem ráda že to dopadlo takto.. kdyby to za vás musela řešit Kaori nebo Batsu.. možná by to dočasně ten problém vyřešilo ale každý by si vás pamatoval jako ty dva co jim pomáhají rodiče.. nakonec by vám to spíš uškodilo. *Rias je na Ayako hrdá, tušila že z nich budou Ninjové ale bála se zda zvládnou způsob života Kirigakure.. nakonec Kaori je rozmazlená láskou a výchovou od Rias (které nelituje), proto se trochu bojí na to aby to Kaori po svém způsobu nepřenesla i na ty děti.. rozmazlení není špatné ale spíše má na mysli přehnanou potřebu je chránit.. což je něco s čím má problém i Rias.. vůči Kaori.* Ayako něco tě naučím o cti.. neexistuje. Čest je výmysl slabých lidí, je to výmluva pro slabého aby se mohl vymluvit na to proč prohrál. Česný člověk nebo nikoliv... není to důležité.. nikoho nakonec stejně nebude zajímat kdo bojovat čestně a kdo ne, lid bude zajímat jen to kdo vyhrál. *Nesnaží se Ayako vnutit svůj názor, i když to tak může vyznít a tak to chce poupravit.* Nebudu tě ale samozřejmě nutit mému názoru, to je na tobě zda chcešě věřit verzi svého táty nebo mojí.. máš svou hlavu.. zkus si na to udělat ideálně svůj vlastní obrázek.

*Zavrtela hlavou.* Nie sme tak slabí, aby sme potrebovali pomôcť s niekým, ako boli oni. To skôr učiteľka zachraňovala ich pred nami. *Neboli slabí, aby si neporadili so spolužiakmi. Ba naopak, týmto si vybudovali istý rešpekt do života medzi vrstevníkmi. Medzi tými, čo im mali byť rovní. Teraz sa na nich isto mohli pozerať medzi prsty. No aj tak vedela, že jej to nemohlo vliezť do hlavy natoľko, aby jej to zatemnilo myseľ. Oni neboli slabí, aj keď vedeli, že kedykoľvek sa môžu otočiť na mamu a otca, ktorí by ich bez váhania ochránili. No tato jej hovoril, že sa na to nemá veľmi spoliehať, keď bude staršia, bude sa musieť o seba postarať sama. Čo jej však začalo najviac motať hlavu, keď mala opačné slová než jej tato. Česť neexistuje, výmysel slabých... úplný opak jeho slov. Tato hovoril, že majú za svoju česť a hrdosť bojovať... čo bola teda pravda? Zostávala potichu celú dobu, čo babička rozprávala. Nakoniec však pokývla hlavou. Zatiaľ tomu nerozumela úplne. Ani slovám jej otca a ani jej slovám, no časom snáď pochopí a niečo z toho pravda bude.* Urobím si svoj. *Zabrblala nakoniec no bolo z toho vidieť, že div nedostala bolehlav.*

Rias Gremory: *Hlasitě se zasměje, opravdu upřímný hlasitý smích, který brzy ustane.* Jsem ráda že ty a Suguro nejste ořezávátka ale umíte se o sebe postarat samy.. nepotřebujete ani ochranu dospělých a to je dobře. *Chápe že Ayako trochu přechytračila a že co tam na ní Rias vytáhla mohlo být na její hlavičku trochu moc ale ona je už taková, ne vždy si uvědomí že ten s kým se baví nemusí její slova pochopit a bylo by fajn je trochu zjednodušit.* Nesmíš zapomínat ale na to Ayako že i když si s některými Ninji téhle vesnice nerozumíš tak jsoui to stále lidé co s tebou sdílejí fakt že jste se narodily do téhle vesnice, která je vám vlastí takže pokud to půjde.. nedělej jim zle pokud to není nutné nebo pokud si o to nekoledují. Jednou z toho vyrostete a jednou by ti někdo z nich mohl na misi krýt záda a ty by ses na něj musela spoléhat.. vložit svůj život do jeho rukou. *Pak se postaví a podívá se na okamžik z okna.* Co se jít podívat ven? Babička tu dlouho nebyla, nechceš mě po Kirigakure provést?

*Páčilo sa jej ako sa smiala. Čo tu bola... nebol jej smiech počuť a úsmev k videniu. Bola rada, že je ju rozosmiala týmto. Bola to i pravda, ak by neprišla učiteľka, skončili by na tom i horšie. Možno i Hiroki mŕtvy skôr, než by jej zabila na skúškach.* Obaja sme veľkí! Suguro-kun kryje môj chrbát a ja zase jeho. Sme dokonalí tím a žiaden dospelí sa nám nevyrovná. *Kto vie, v budúcnosti to tak možno skutočne bude. Nateraz však mala chrobáka hlave, ktorého jej tam zasadila babikča. Časom do toho dospeje a rozhodne sa sama. No aj keď bola takto malá, chápala ako sa v Kiri pracuje, ako to chodí medzi ostatnými a aj keď sa jej to páči alebo nie - bude im raz možno musieť zveriť svoj život. A bude len na nich, či ju bodnú, pomôžu jej alebo nechajú tak.* Chápem. *Pokývala, aby dala najavo, že jej v tomto rozumela úplne. Vedela, kam tým mierila a to bolo dôležité. Sledovala ako sa narovnala, pozrela von z okna a malá sa pousmiala.* Dobre. *Bola rada, že si vybrala práve Ayako, čo jej ukáže, ako to tu vonku vyzerá.* Veľa vecí sa zmeniť nemohlo, no určite niečo áno. *Predsa len, na akademii sa učili, že v Kiri bola kedysi vojna a možno tu po nej nebola a mohlo sa tu pre ňu veľa zmeniť, hoc v očiach Ayako veľa zmien nenastalo. Aspoň potom, čo sa dalo všetko do poriadku. Natiahla k nej teda rúčku. Bola malá a toto jednoducho milovala. Držať mamu, tatu, babičku za ruku zatiaľ, čo spoločne niekam išli.*

Rias Gremory: Když myslíš Ayako.. jednmou to určitě bude pravda ale do té doby, musíte pilně studovat ale současně musí být každý z vás i samostatný.. ne vždy tu Suguro bude aby ti mohl krýt záda, stejně jako ty nebudeš vždy s ním abys mohla krýt s ním. Musíte být dobrý tým, to ano ale každý z vás musí být i silný samostatně. *Pak se Ayako chytne za tu její malou ručičku.* Ale dost poučování, jdeme ven. *Společně s Ayako sejde schody, kde se v chodbě obují a pak opustí sídlo a vydají se na cestu vstříc vesnici. Rias si vesnici pamatuje moc dobře ale chtěla aby měla Ayako tu možnost ji to tu ukázat jako někdo kdo tu žije každý den, navíc se tu mohlo ukázat pár nových věcí, nebo si Ayako mohla vytvořit vlastní postřehy na nějaká zajímavá místa zde.* Máš tu nějaké své oblíbené místo Ayako?

*Pozorne počúvala. S bratom tvorili dobrý tím, no raz príde ten čas, kedy skutočne nebude jeden pre druhého tu. Príde i viac takých... Ayako to chápala. Preto len nepatrne prikývla. Učila sa pilne, študovala, chcela sa zlepšiť čo najviac, aby sa skutočne nemusela nechávať zachraňovať od nikoho. Poučovania však bolo dosť a bolo na čase vyraziť do ulíc Kirigakure babičke ukázať, čo je nového. Tešila sa na to. Prejdú sa, mala pár miest, kde sa zvykla občas zašiť, keď chcela trénovať sama za seba. Hlavne to jedno špecifické, kam chodila občas i kresliť. Nebolo tam síce veľa svetla, no vždy si zobrala čelovku zo šuflíka, strčila do batôžku spoločne so skicárom a ceruzkami, vyšla z dobu a chvíľu sa túlala ulicami, aby si bola istá, že ju nikto nesleduje, než došla tam.* Mám. Nevie o ňom ani Suguro-kun. Vezmem ťa tam, ale musíš sľúbiť, že to nikomu nepovieš. *Zdvihla babičke pohľad, ktorý nasvedčoval, že to myslí vážne. Bolo to jej tajné miesto a hodlala sa o ňom podeliť len s ňou a s nikým iným. Ani mame, ani tatovi nikomu inému o tom mieste nikdy nepovie. Bolo to jej útočisko, kde občas trénovala, válala sa, premýšľala, kde bola sama a nikým nerušená.*

Rias Gremory: *Souhlasně k Ayako přikývne.* Slibuju, nikdy o tom místě nikomu nepovím, nemusíš se bát. *Na okamžik se zastaví a naznačí Ayako že si s ní chce dát malíčkovou přísahu! To aby měla jistotu, protože taková přísaha se nikdy, za žádných okolností nesmí porušit! Jakmile ten slib zpečetí tak mohou pokračovat v cestě, jejíž směr určuje malá Ayako.* Mám nápad, můžeme se pak projít po obchodech a pořídit ti i nějaké základní vybavení jako jsou zbraně, různé kouřové bomby a tak podobně, pokud chceš mohu tě i naučit stříelt z luku kdybys o to stála. *Peníze pro Rias nejsou potíž a tak malé Ayako ráda něco koupí, jsou to věci co Ayako může využít a budou pro ní užitečné a praktické.*

*Pousmiala sa, keď povie, že to nikomu nepovie. Záležalo jej na tom mieste, chodila si tam zrovnať myšlienky - pretože ako dieťa muselo myslieť na veľa vecí! Človek si ani nevedel predstaviť na koľko vecí musí myslieť také malé dieťa myslieť. Nad čím dúma, premýšľa, že to zaberá niekedy aj niekoľko hodín a potrebuje samotu. Keď zastavila a natiahla k nej ruku s tým, že uzatvoria malíčkový sľub! Ešte nikdy jej neuzatvorila s nikým, no veľa o ňom počula a videla medzi dievčatami na akadémii. Tieto sľuby... nikdy nesmú byť porušené, inak dotyčného zastihne veľký trest. Neváhala a zapečatila s ňou prísahu a jej tajné miesto zostane navždy utajené, medzi nimi dvoma.* Vážne? *Zdvihla k nej čierne očká.* Budem moc vďačná bábi! Učiť sa od teba strielať z luku. *Mohla byť zábava sa to od nej naučiť. Hlavne jej bola vďačná i za ponuku. Ona sama vlastnila už zopár kunaiov a senbonov, dokonca aj svetelných bombičiek, no nikdy toho nebolo dosť. Mohla o niečo málo prísť, zlomiť, stratiť, bomby použiť... teraz ju však viedla na jej tajné miesto, ktoré bolo niekde na kraji Kirigakure, kde nesvietili ani svetla lámp, pri kope stromov.* Bude tam teraz veľká tma. Nemám ani čelovku, ale je tam pekne a nikto tam nechodí. *Ešte tam nikoho nevidela a to tam už teraz zvykla tráviť viac času, možno i viac než doma.*

Rias Gremory: *Ty černé očíčka Ayako, občas si Rias i říká zda je Batsu vůbec otec těch dětí, on je takový.. no na pěstí ale ty děti jsou tak sladké ale ta temná chakra Sugura mluví jasně. Nakonec společně s Ayako dojde na to místečko, její tajné místo k o kterém neví nikdo jiný než Ayako a teď i Rias. Dělá ji radost že je první koho sem Ayako přivedla.* Světlo nebude problém.. o to se postarám. *Vytvoří si v pravé dlani takovou kouli světla, která ale nezáří zase nějak extrémně silně, tahle koule jim vytvoří tolik světla ať vidí kam šlapou (Hikari no Ōbu). Rias si to tu chce řádně prohlédnout, protože ji zajímá jak to tam vypadá.*

*Dorazili na ono miesto. Ayako už nepotrebovala svetlo, aby vedela kde čo je, poznala to tu dobre. Svetlo mala len preto, lebo tu cvičila a chcela sa vyhnúť možnému zraneniu, či kreslila a vtedy potrebovala vidieť na papier. Išli sem cez úzku dedinu medzi domami, v ktorých bola tma - patrili civilu a momentálne tam nikto nežije. Trochu sa bála, že ak pominie tá večná tma, ktorú poznala a stane sa to, čo predpokladali na akadémii, keď im o tomto všetkom hovorili a všetky tie obludy tam vonku, či tu vnútri sa zmenia naspäť na ľudí... príde o toto miesto, kde sa cítila dobre, voľne a sama. Kde ju nikto nevyrušoval, mohla tam robiť čo chcela, premýšľať o čom chcela i nahlas - to však nerobila, len si pri kreslení ľúbila pospevovať, hoc ju tento odbor nikdy nelákal.* Nebude problém? *Pozrela sa k babičke a sledovala ako v ruke vytvorí žiarivý orb, ktorý stačí k osvetlení tohto miesta. Z viacerých strán jej obľúbené miesto ochraňovali stromy s mohutnými korunami, z dvoch zase opustené domy. Na jednom strome boli prevesené a zviazané dve laná a dolu ich spájalo staré drevo, ktoré bolo už na dve časti. Ayako skoro vystrelo, keď sa na to skúšala posadiť a takmer prepadla dolu na zem. Našťastie sa drevo zlomilo, keď mala stále ešte väčšiu svoju váhu na oboch nožkách. Na jednom zo stromov bol i malý domček, tam sa však dievča neodvážilo, keďže dvakrát vábne nevyzeral. Bola tu i lavička, ktorá vyzerala už o niečo lepšom stave, možno i preto, že si sem raz zobrala pastelky a pokreslila ju, aby vyzerala viac k svetu, keď na nej bude sedieť a kresliť. No a zvyšok tvorila tmavozelená chladna tráva. Miestami bola zadupaná - tam zvykla trénovať, či tu bol i istý kruh, ktorý si vyšľapala, keď do kolečka behávala. Bolo tu skutočne ticho, pre novo príchodzích možno i nepríjemné, no malé dieťa si naň zvyklo.* Toto je miesto kde rada som. *Vyzerala možno i viac uvoľnenejšie, než normálne. Trochu desivé pre tak malé dieťa, ale čert to vem.*

Rias Gremory: *Když to tam ozáří svým světlem, může si to tam řádně prohlédnout. Rias to tam hold narozdíl od Ayako nezná natolik aby se tam byla schopná pohybovat po tmě, kromě toho si to tam chce pořádně prohlédnout když ji to sem Ayako přivedla ukázat. Prohlíží si to místo pozorně a moc hezky vážně nevypadá, chvilku nad tím přemýšlí ale dává to na jednu stranu smysl. Tohle dítě nikdy nepoznalo krásy denního světla a tohle ponuré a temné místo je pro ní přirozené. Pustí ručku Ayako a začne se tam procházet a zkoumat to tam.* Je to tu.. zajímavé. Celkem pěkné místečko, hlavně těžce nalezitelné.. jak jsi to tu našla? *Začne se zajímat, zatímco dojde k bývalé asi houpačce a pak se postaví pod ten domek na stromě.*

*Toto miesto bolo pre ňu prirodzené. Nikdy necítila slnečné lúče na svojich tvárach, ich teplo, ktoré poznala Rias. Bolo to pre ňu viac než normálne, prirodzené a takýto bol svet, ktorý poznala, plný nekonečnej temnoty. Zaujímalo ju, ako to vidia ľudia tam vonku, lovci a iní, svietia si lampášikmi? Či majú čelovky aj oni, aby niečo videli na cestu a nenarazili trebárs do stromu, keď sa potulovali lesom. Nie vždy bol mesiac či hviezdy vidieť, zahalené hustou tmou, či tmavými oblakmi. Rúčka jej padne pozdĺž tela, keď ju pustí. No vedela, že je to len na chvíľu, pokiaľ si toto miesto lepšie neprehliadne. Bolo to stratené miesto, kde možno kedysi býval detský smiech prirodzenosťou, no teraz tu bolo miestami i nepríjemné ticho, ktoré často prerušovala ceruzka šúchajúca sa o papier.* Len som sa náhodne prechádzala. *Nevenovala vtedy veľkú pozornosť kam a ako ide, až na toto miesto narazila. Bola to vtedy jedna z jej chvíľok, kedy sa jej z hlavy parilo nad tým, ako premýšľala nad nesmrteľnosťou chrústa. Považovala toto miesto za dobré, pre útek od všetkého a všetkých, keď to potrebovala a doháňal ju jej strach z budúcnosti.* A trochu sa stratila. Vďaka tomu som našla ale toto miesto. Hojdačku som zlomila ja... keď som sa chcela hojdať, no lavičku som pokreslila, aby nevyzerala tak smutne, keď na ňu dopadá svetlo z čelovky. *Začne rozprávať príbeh o tomto mieste.* No v domčeku som nebola, nevyzerá dvakrát dobre a po tom s hojdačkou, som tam nechcela ešte viac. *Rozprávala ďalej a prešla k babičke pomalými krôčikmi.*

Rias Gremory: *Vtipné a nepravděpodobné že Ayako na toto místo narazila čistou náhodou ale je to tak neuvěřitelné že to prostě musí pravda, kromě toho Ayako by Rias nikdy nelhala, ne že by to měla nějak potvrzené ale věří v to.. věří slovu malé Ayako. Volnou ručkou pak chytí Ayako za její ruku, zatímco v té druhé má stále to světlo (ten orb) aby si tu vytvořila dostatek světla aby si to tu mohla řádně prohlédnout a tehdy Rias něco napadlo.* Ty jsi mi ukázala toto, tak já ukážu něco tobě.. co ty na to? *Rias se pak zarazí, dojde ji že to není možné.* ah tohle vlastně nepůjde.. chtěla jsem tě vzít zase na moje místečko ale to bych tě musela vzít ven mimo hradby vesnice a to není možné.. ještě jsi nepostoupila Chuuninské Zkoušky a tak tě nemohu vzít ven.. tak možná příště. *Trochu ji mrzí že to nakousla aby si pak uvědomila že to nelze pslnit.* Pověz, co tu běžně děláš? Proč sem vlastně chodíš?

*Mohla ďakovať len náhode a jej myšlienkam, ktoré ju sem zaviedli. Cítila sa, ako by ju toto miesto vítalo vždy s otvorenou náručou, aj napriek hojdačke, či domčeku na strome. Bolo tiché, nikto v okolí nebol, bola tu sama. Zo začiatku sa toho bála, no čím viac tu bola tým viac si uvedomovala jedno - jej myšlienky tu prúdili, dokázala tu myslieť. Nachádzala tu istú múzu, keď nevedela čo kresliť a ako kresliť a keď tu chcela v tichosti trénovať, nebolo tu nikoho, kto by na ňu upieral oči. Všetko to čoho sa bála tu nebolo.* Vážne? *Usmiala sa, ako nad jej slovami aj nad to, že ju chytila znovu za rúčku, než naklonila hlavičku nad jej zarazením. Trochu sa pozrela na zem, ale keď postúpi chuuninské skúšky... bude môcť?* To nevadí. Pôjdem na najbližšie chuuninské skúšky, takže čoskoro mi to miestečko budeš môcť ukázať tiež. *Usmiala sa na babičku, aby sa tým toľko netrápila. Predsa len, tie geninské mala za sebou a chuuninské pred sebou.* Chodím sem, keď sa pohádam so Sugurom, alebo mám zlý sen... tiež sem chodím cvičiť, keď nechcem, aby o tom niekto vedel a veľa tu tiež kreslím. *Odpovedala jej po pravde. Nevidela na tom nič zlé a určite vedela, že sa to mama ani tato nedovie. Predsa len, si dali sľub. Aj keď sa ho slová Ayako čo tu robí priveľmi netýkali, dúfala, že to zostane medzi nimi. Predsa len, boli tu veci, ktoré i malé deti tajili pred svojimi rodičmi.*

Rias Gremory: *Bála se že Ayako dá najevo zklamání a že bude trvat na tom aby ji tam Rias vzala i tak ale nic takového se neděje, dokáže pochopit proč to nejde a to Rias potěší a zároveň i překvapí.* Rozumím.. každý potřebuje takové své tajné místečko ale tak mě napadlo, už jsi mi to tu ukázala tak co jít na nějaké ty nákupy? Nakoupíme nějaké ty zbraně, vybavení a do toho přidáme třeba i nějaké krásné šatičky pokud bys měla zájem. *Sice je Ayako Kunoichi ale Rias ji chce kupovat i běžné dívčí věci jako jsou třeba ty zmíněné šatičky, stále je to dítě a ráda by v ní podporovala i tuhle stránku a ne jen tu profesní. Pokud by tedy Ayako souhlasila, je s ní Rias ochotná vyrazit zase zpátky a přes ulice Kirigakure zamířit do obchodní části vesnice, kde určitě nakoupí více než dost věcí, které budou potřebovat.*

*Bola malá, ale nie hlúpa a chápala to, že niektoré veci museli zostať tajnosťou rovnako ako jej miesto v hradbách dediny. Preto si nad tým hľavu toľko nelámala, ak splní chuuninské skúšky, uvidí jej na oplátku. O to viac mala motiváciu na to dopadnúť najlepšie ako len mohla. Možno by chcela i čo najlepšie. Nebude to po nej tato i vyžadovať? Hlavne pri písomnej časti. Netušila, ešte sa nerozprávali o chuuninských skúškach, no tak malá nechcela nečinne čakať kým prídu a miesto toho na sebe trochu zapracovať.* Zbrane a vybavenie znie dobre, no šatičky ešte lepšie. *Mama ju viedla dosť k takýmto veciam, ako sa o seba starať, vyzerať pekne, aj keď kráča kariérou kunoichi. Mala v skrini mnoho krásnych kimón, či obyčajného, cez to elegantného oblečenia, dokonca i toho menej elegantného na cvičenie, či len domáce povaľovanie. Cez to bola názoru, že by mohlo byť zábavné vyberať niečo takéto s babičkou. Spoločne sa tak vydali naspäť do časti Kirigakure, kde už to žilo - do obchodnej časti.*

Rias Gremory: *Rias spoelčně s Ayako dorazí od obchodní části a rovnou zaplují do prvního obchodu, tam mají vystavené rzůné vybavení jako jsou různé kouřové granáty a takové pomůcky, jedná se totiž o obchod ve kterém se prodává jen takové to obyčejné vybavení (Ostatní Vybavení).* Koupím ti takové ty věci co určitě budeš potřebovat a využiješ je.. neboj šetřit na tobě nebudu. *Když tohle ten muž co tam prodává zaslechne udělá mu to radost, sice to není žádný obchodník ale pouze Ninja co má za misi dnes provozovat tento obchod ale i tak.. lepší prodej znamená lepšíí osobní hodnocení. Rias dojde k pultu a začne si objednávat co vše si bude přát a že toho je fakt hodně -> Ocelový Drát (2), ​Kouřové Granáty (20), ​Kouřové Chilli Bomby (20), Makibishi (40), Dýchací Maska (1), ​Světelné Bomby (15), Termovize (1), Výbušné Lístky (50). Rias to celé pak zaplatí a vše co ji tam připraví v bednách následně zapečetí do pečetícího svitku (Kuchiyose Tobidougu). Pak s Ayako za ruku vesele vyjdou ven, zatímco ještě veselejší prodejce (Ninja) počítá co vše vydělal.* Kam bys teď radši Ayako? Pro šatičky, nějaké menší zbraně, velké zbraně nebo nějaký ten jed? Nakonec obejdeme všechno ale ty vyber kam půjdeme teď.. je to tvůj den.

*Spoločne dorazili do prvého obchodu, kde sa predávalo ostatné vybavenie. Už tu raz bola, aby si tu kúpila sveteľné bomby, ktoré chcela na geninské skúšky. Vtedy tu bol iný predajca, ale vedela si dosť dobre predstaviť, že by sa jeho tvár rozjasnila rovnako, ako tvár tohto predajcu, keď začul slová babičky.* Nebude to moc drahé? Keď som si kupovala na geninské skúšky, nechala som tu dosť. *Zdvihla k nej očká. Vedela, že bude mať našporené niečo viac než malá Ayako, ktorá si dosť šetrila a ešte niečo v peňaženke mala, no pri tom všetkom, čo začala babička vyberať a nakupovať musela malá rátať na prstoch, koľko D misii by musela urobiť a dospela k jasnému záveru! Toľko D misii by jej nikto nikdy urobiť nedal! Sama sa ani k cene nedorátala. Keď si naposledy ceny prezerala, termovízia bola 100ryo, dýchacia maska zase 60ryo, už na to by šetrila a robila misie ako blázon neurékom, pokiaľ nechcela o pomoc požiadala o pomoc mamu alebo tatu. S úžasom však sledovala, ako to všetko zapečatila do zvitku.* Budem to vedieť aj ja raz? *Spýtala sa babičky, keď videla ako odkladá zvitok. Nateraz sa zamerala na ninjutsu a genjutsu. O fuinjutsu počula, no teraz jej videla snáď prvýkrát na vlastné oči a pripadalo jej to ako genjutsu, ktoré donútilo zmiznúť danú vec a oklamať tak hlavu i oči.* Pôjdeme pre šatičky, potom asi veľké zbrane a potom malé. *Navrhla a usmiala sa a natiahla k nej rúčku, aby sa znovu mohli držať. Mala to rada, rovnako, ako keď mohla ležať na tatovi, no ten mal posledné dni až priveľa práce, aby tak mohla robiť a rozprávať sa o niečom nudnom, no cez to pre Ayako zaujímavom. Na teraz však bola s babičkou a tak nič také neriešila. Bola teraz šťastná, že s ňou bola a mohli sa spoločne prejsť a niečo nakúpiť.* Mama hovorí, že je dôležite pekne vyzerať. *Oznámila babičke slová jej mamy.*

Rias Gremory: *Usměje se na svou jedinou vnučku.* Jednou určitě.. pokud se budeš jednou zajímat o Fuinjutsu tak to určitě zvládneš.. je to jedna z prvních schopností, které se naučíš až se tomu začneš věnovat. *Pak s maličkou vyrazí ven před obchod a tam ji dá možnost výběru co půjdou nakoupit teď, takže Rias jen čeká až se Ayako rozýmyslí.* Tvoje mamka má pravda, žena by si měla na svém zevnějšku dávat velice záležet, oblečení je toho nedílnou součástí a taky musíš mít krásné, dlouhé vlásky a pečovat o ně.. většina žen má dlouhé vlasy a patří to k nim i když jsou takové co je mají záměrně krátké ale když se tak zamyslím.. tvůj táta má vlasy taky dost dlouhé a pečuje o ně snad stejně jako tvoje maminka. *Zahihňá se tomu, nechce před ní Batsua shazovat ale tak občas si z někoho nevinně mohou udělat srandu ne? Ayako určitě pochopí dle toho jak Rias reagovala na svoje vlastní slova že to nemyslí zle ale jde o nevinný vtípek a nic jiného.* Třeba bys mu je jednou mohla ostříhat. *Ještě maličko k tomu přidá než s tím přestane úplně. Společně s Ayako dojdou do jednoho drahého obchodu, kam chodí nakupovat jen ti bohatí a ty ceny tam jsou úplně šílené.. jen jedny šatičky (například) stojí stejně nebo víc než vše co Rias Ayako v tom předchozím obchodě koupila.* Najdi si tak.. troje co se ti budou líbit co ty na to? 

*Fuinjutsu, vždy ju to svojim spôsobom fascinovalo, mohla sa tak naučiť mnoho ďalších vecí... no nateraz však sa musela naučiť techniky svojej úrovne a nie to premýšľať nad nejakými ďalšími. Preto len prikývla nad tým, že je to jedna z prvých techník, ktorú sa naučí, keď sa začne venovať tomuto odboru. Bolo to zvláštne a zaujímavé, raz sa to chcela rozhodne naučiť. Vedela tiež, pre techniky jej klanu bude potrebovať túto schopnosť a bude ju potrebovať veľmi dobre ovládať, rovnako ako ninjutsu. Vlásky mala dlhé a síce teraz obyčajne učesané - bola to však čisto jej práca, preto to boli len rozpustené, rovnako ako oblečenie čo mala na sebe. V šatníku mala však mnoho oblečenia, čo vyzeralo dobre, slávnostne a často jej nosila. Mnoho z nich bolo ešte špeciálnych tým, že malo na sebe vyšitý znak jej klanu. Nad poznámkou o otcových dlhých vlasoch sa zachychotala trochu rovnako ako babička, pochopila kam tým mieri, potom si dala ukazovák pred ústa.* Najlepšie, keď bude spať. *Uculila sa ako nevinné dievčatko, než ich debata okolo jeho vlasov skončila a oni sa tak presunuli do iného obchodu - tentokrát s oblečením, videla tu mnoho neznámych tvári, niektoré sa na ňu i nepríjemne pozreli, ako by bol votrelec, no úplne to ignorovala a rozhliadala sa okolo seba kde je čo. Zaujalo ju niečo. Nebolo to dvakrát formálne, či také. Skôr také úprimne detské a neškodné. Normálne by si zobrala čierne zdobené kimono, ale toto... páčilo sa jej to. Podišla k tomu bližšie, uprela svoje očká uprene na babičku, síce nič nepovedala, ale držala ono oblečenie medzi prstami.*

Rias Gremory: Ano když budeš spát.. to bude nejlepší příležitost. *Tohle ji k tomu Rias poví, ráda se s Ayako zasměje.. za posledních pár dní neměla chuť nebo příelžitost se upřímně zasmát ale když je s Ayako nebo Sugurem, tak jako kdyby všechny ty špatné myšlenky a bolest odvanul vítr. Zatímco si to tam Ayako prohlíží (ten obchod a to co tam nabízejí), Rias se tam prohlíží také ale v sekci pro dospělé ale stále se snaží držet na takovém místě aby na Ayako viděla, je ráda za to že to udělala, mohla si díky tomu totiž rychle všimnout že ta malá princeznička si už vybrala a tak se vydá přímo k ní a prohlédne si ten obleček.* To bude vypadat, rozkošně.. nechceš si najít ještě něco? Třeba ještě jeden hezký obleček a pak si to můžeš jít vyzkoušet, musíme mít jistotu že ti to bude sednout jako ulité. 

*Mala teda plán do budúcna, keď ju tatík nahnevá. Schmatne nožnice a ostrihá mu vlasy! Potom bude už len mama a Ayako s dlhými vlasmi doma, ak nebude vtedy babička u nich. Bola však rada, že sa smeje. Keď okolo seba občas prešli, vyzerala smutne, alebo ju len niekde zahliadla. No keď boli takto spolu vonku, babička sa usmievala, niekedy zasmiala. Jedno oblečenie držala medzi prstami. Bola si istá, že toto jedno chcie, no očkami sa oberala po ďalšom, ktoré by jej mohlo padnúť do očí. Čakala však, kým si ju babička všimne, čo netrvalo dlho.* Pozriem ešte jeden. *Súhlasne prikývla a vydala sa na obchôdzku ďalšieho detského oblečenia. Bola to láska na prvý pohľad. Mala rada svojho tatu, ale toto jej odsúvalo na druhú koľaj, keď jej do očí udreli šaty. Krásne, dlhé, elegantné a hlavne vo farbách jej shoutonu. Okamžite k ním vykročila, týmito si bola úplne istá...* Tieto. *Chytila ich látku medzi prsty.* Majú takú istú farbu ako moje kryštály. *Navyše, túto farbu milovala a ako na akadémii počula, bola to farba i slniečka, ktoré dlhé roky svietilo, než prišla temnota, ktorá zahalila celý svet. Nikto nevedel, či sa svet vráti znovu do poriadku, tak ako bol predtým, no slnko bolo súčasťou učiva o historii sveta, pretože svet v ktorom žila inak vyzeral úplne inak, než ten, ktorý poznala babička, mama, otec, alebo ktokoľvek iný z dospelákov.*

Rias Gremory: *Ayako nakonec najde i svoje druhé šaty, Rias s Ayako nakonec přijde ke kabince kde si to co si vybrala (Ayako) může vyzkoušet aby ji to bylo a tak si tam Ayako ty věci může vyzkoušet, zatímco Rias počká venku mimo tu kabinku. Může (Ayako) na sobě aspoň vidět i jak ji to bude slušet a hlavně zda ji to velikostně bude sedět -> ale řekněme že ji to sedět bude. Když to má Ayako vyzkoušené, Rias s ní dojde k pokladně kde předloží co si Ayako vybrala a zaplatí to. Po vzoru toho vybavení z minulého obchodu je následně zapečetí a tak vyjdou ven z obchodu.* Tak šatičky máme.. tak jak jsi říkala.. nyní se půjdeme podívat na velké zbraně. *Vyrazí tedy do dalšícho obchodu, který je trochu dál od tohoto ale nakonec tam dorazí. Mají tam vystavené různé zbraně od naginaty, katany po kosu nebo třeba i ​Fuuma Shurikeny. Je tam toho opravdu hodně a ty zbraně vypadají vážně draze ale Ayako musela už přijít na to že pokud nakupuje s Rias tak na ceně nezáleží. Ta už přemýšlí co vše by se Ayako hodilo a co ji koupit ale ta se může zatím projít, prohlédnout si to tu a třeba si i sama něco vybrat.*

*Zobrali obe dvoje šaty a vydali sa ku kabínke, kde si ich mohla vyskúšať. Síce boli tie prvé o niečo väčšie, ale nie o moc, navyše Ayako bola dieťa a rástla ako z vody, takže do toho isto dorastie. Zobrali teda oboje. Po zaplatení sleduje Rias ako ich zapečaťuje, i ona sa to raz isto naučí, keď sa o to bude vo vyššom veku zaujímať. K veľkým zbraniam len prikývne. Dávala prednosť boju s tyčou, ktorá bola oproti malej dosť veľká, no vyhovovalo jej to zo všetkého najviac. Do očí jej teda ako prvé po príchode tam udrela Nagitana, ktorá sa tomu podobala, hoc na jej konci bola zahnutá čepeľ. Už sa nezamýšľala nad cenami, babička na nej jednoducho nešetrila a aj keby ju odhovárala, nikam by to neviedlo. Pomalými krokmi prešla teda k vystaveným nagitanám, sledujúca ich vzhľad, ktorý často rozhodovala o tom, ako dobre sa s ňou bude bojovať. Vzala jednu z nich do rúk, takú menšiu, pre mladšie deti, no stále o dosť vyššiu, než by mala byť. Predsa len, vyrábať nagitany pre deti, ktoré obvykle ešte oxidujú na akadémii sa v tomto smere veľmi neoplatilo. Ayako však bola výnimočná v tom, že geninské skúšky spravila ešte minulý rok a tým zatiaľ dostávala k menu, ktoré niesla. Ťažkala si braň v ruke, dokonca urobila aj pár krokov od stojanov - obchod bol priestranný, mnoho shinobi si ich najskôr pred kúpou využilo na pár jedonduchých cvikoch. Chytila ju, tak ako držala tyč, než jej doplo, že to takto fungovať nebude - čepeľ bola rozhodne ťažšia a tak musela prejsť na iné držanie, aby ju mohla správne v rúčkach vyvážiť. Svoje čierne oči uprela na babičku.* Myslela som si, že to bude podobné tyči, ale nagitany kvôli čepeli sú ťažšie. *Zabrblala svoje odborné posúdenie zbrane, no cez to, v jej rukách vyzerala vďaka tomu o niečo prirodzenejšie.*

Rias Gremory: *Nechá aby si Ayako otestovala tu Naginatu, ten pohled je fakt groteskní, protože je to na ní příliš těžká a příliš velká zbraň a Rias občas v jisté okamžiky čeká kdy se s tou zbraní Ayako složí na zem ale nějak to udrží.. i když je to takové, nemotorné. Rias pak začne nakonec nakupovat Velké Zbraně, které dle objednávky začřne prodejce pečetit do pečetícího svitku -> Fuuma Shuriken (6), Kakuto (1), Katana (1), Kosa (1), Luk (1), Naginata (1), Nodachi (1), Sāberu (1). Tohle všechno pak zaplatí a ten svitek si vezme, Ayako si toho nejspíš ani nevšimne ale Rias za tohle zaplatí ještě o něco více než za nákup ostatního vybavení ale to není důležité. Pak s Ayako vyrazí ven, má v plánu s vyrazit ještě do obchodu kde mají malé zbraně ale v tom se něco stane.. prudké oslepující světlo, které oslepí jak Rias tak Ayako i když Ayako to asi odsere ještě víc než Rias.. ta nikdy v životě slunce neviděla ani nebyla v jeho světle ale i Rias si musí dát ruku před oči.. ono jde o to že vyšlo slunce a jak naschvál je něco kolem poledne.* Tss.. kdyby přišlo aspoň nějaké varování.

*Udržala Nagitanu, snažila sa prísť na to, ako ju správne chytiť. Jeden shinobi sa na nej i smial, ako ju sledoval, no Ayako mu venovala pohľad, cítila na sebe jeho pohľad... bola na takéto veci z nejakého dôvodu citlivá. Von veľmi nechodila, no keď vyšla do ulíc klanu, spočinulo na nej mnoho očí a ona si na to vyvinula určitý cit. Začal si potom hľadieť svojho a Ayako mohla spokojne ďalej skúšať nagitanu, zatiaľ, čo sa babička venovala nákupu, než bol čas znovu vyraziť. Ruka v ruke vyšli von z obchodu, než sa stalo niečo, čo nenapadlo Ayako ani vo sne. Tmavá obloha zmizla, noc do ktorej sa narodila bola preč a miesto toho... bolo svetlo? Také aké z lampy, silnejšie, pre jej oči bolestivejšie a pre ňu samotné desivejšie. Musela pustiť babičku a zavreté oči ešte podporiť rukami. Nebola na to zvyknutá a jej očiam to neskutočne vadilo.* Ahh, čo to je?! *Cítila sa mierne vystrašená. V tento moment ju vôbec nenapadlo, že to môže byť slnko. Prišlo to tak náhle a nikdy to nepoznala. Bola náhle zmätená z toho, čo nastalo, oči ju boleli i z toho trochu, než stihla zareagovať a schovať ich pod viečka a rukami.*

Rias Gremory: *Rias roztáhne ruce, krásně je rozpaží a zvedne zrak směrem k oblože, ovšem oči nechává radši zavřené takže než aby k obloze zvedala zrak bude lepší napsat že spíš zvedá svou tvář. Jako kdyby na své tělo chtěla chytit každý paprsek slunečního světla, který jejím směrem proudí. Ozáří to tak její bledou pokožku a je jasné že jako první bude Rias chtít nachytat trochu barev. Sice to zde zase tak moc nehřeje, není takové období aby v Zemi Vody bylo příliš velké teplo ale rozhodně se tu oteplí oproti běžným teplotám, když byla tahle noc. Po chvilce se vrátí do nové pozice a postupně začne otevírat oči jak si postupně zvykají a pak položí jednu ruku na halvičku Ayako.* To je v pořádku.. to jen zmizela ta věčná noc.. opět vysvitlo slunce a vše se vrátilo do normálu. *Lze si všimnout že mnoho Ninjů se dává do pohybu, dokonce i anbu jednotky. Navíc dost jich míří k sídlu Mizukageho, protože jsou obdržené zprávy že bestie.. každá z bestií u věže této Země upadla do bezvědomí ale tohle jsou věci o kterých Rias nic neví.. nebo neměla by vědět ale má tam nasazeného jednoho Shisetsu Bunshina Ayukawy, který před nějakou dobou unesl jednoho člena Anbu jednotek Kirigakure, Rias mu v dimenzi projela vzpomínky a nechala toho klona se naučit jeho zvyky, vzpomínky a tak dále aby se na něj pak mohla proměnit, dokonale se proměnila do jeho podoby, získala jeho hlas ale i schopnosti a dokonce vzor chakry, byla mu upravena zásoba chakry aby přesně odpovídala tomu Ninjovi (Narikawari no Jutsu​). Tento klon poslal skrze techniku ​Tsūshin Dojō zprávu o tomto jinému klonu, který ji pak stejným zpsůobem nakonec donesl originálu a ta to skrze telepatické propojení předala právě Rias, která ví co se tak nějak děje ale mlčí, nemůže dát najevo že ví co se děje.* „Sledujte to nadále.. pokud se stane něco významného oznamte mi to.“ *Tohle telepaticky oznámí právé Ayukawě (Edo Tensei), skrze jejich telepatické propojení a dále se tomu nebude věnovat, místo toho tu má teď trochu šokovanou Ayako.*

*Malej bolo razom teplo, niečo na ňu svietilo, no nepáčilo sa jej to. Bolo to tak náhle a jej oči... trpeli na to. Boleli ju, pálili. Bolo to tak náhle a nečakané, že z toho bola v šoku na rozdiel od tých, čo slnko poznali už predtým. Niekde sa na ulici ozval i plač, keď to zasiahlo i nejaké ďalšie dieťa, ktoré ten šok nevydržalo. Ayako sa držala, síce si šúchala oči a snažila sa ich udržať v čo najväčšej tme, rozhodne to nebolo príjemné a aj keď ich nakoniec skúsila pootvoriť, bolo to nepríjemné.* Slnko je zlé. *Dostala zo seba. Ak by neubližovalo jej očkám, bolo by to v poriadku, ale ubližovalo jej. Oči, ktoré boli zvyknuté na večnú noc, tmu, svet ponorený v temnotách. Ruka na jej hlave ju trochu upokojila, cez to sa však ešte stále ani len trošku nesnažila opustiť úkryt, ktorý si na rýchlo vybudovala pred svetlom. Nevidela pohyb ostatných shinobi, nevidela pohyb anbu, ukrývala sa predtým, snažila sa zbaviť pálenia, čo jej spôsobilo, no zatiaľ márne. Rúčkami chytila pevne čiernu sukňu jej šiat, hlavu natisla tak isto do nich, aby mohla otvoriť trochu oči, ktorých viečka doteraz pevne tisla a okrem pálenia si spôsobovala nepríjemný pocit i sama.* Pália ma z neho oči... Zabrblala.*

Rias Gremory: *Rias se tomu zasměje (tomu co řekne Ayako) a na chviličku ji obejme, pak ji ale zvedne do náručí jako když byla ještě malé miminko.* Sluníčko není zlé.. to ta dlouhgá tma byla zlá, teď když je pryč tak se do našeho života vrátí i mnoho, mnoho, mnoho lidí co jsi ještě pohromadě neviděla. Lidé co jsou bestie, určitě se vrátí.. lidé bez chakry rovněž. *Nemá cenu to ale Ayako nějak zdlouhavě a náročně vysvětlovat, protože teď na to není vhodná chvíle. Rias to taky pěkně pálí do očí ale snaží se si zvyknout ale zabere to dost času, stejně jako Ayako i ji začnou pálit oči.* Pojď.. jdeme domů. *Rias usoudí že to bude lepší, stejně teď nějaké další nákupy nebudou úplně možné, navíc Ayako potřebuje do šera a na denní svit si začít zvykat postupně a tak s ní v náručí vyrazí domů do sídla Batsua.*