Náměstí

*Shin se svalil na bok čelem k Azazelovi a prvních několik minut nebyl schopný ani popadnout dech, natož se nějak hýbat. Pomalu se mu začal uklidňovat dech a mysl se mu začala tak nějak projasňovat. Zrovna to dělal s klukem. Jeho první sexuální zážitek byl s klukem v Kiri. Na jednu stranu se hrozně styděl, že se nechal tak unést. Neznal v Kumo nikoho, kdo by byl na kluky. Všechny, co znal, byli prostě v páru s opačným pohlavím. A jemu se líbilo tohle. Už jen to uvědomění prohloubilo jeho stud. Sledoval Azazela, ale ve chvíli, kdy se k němu natáhl, aby ho pořádně políbil, tak mu nedokázal odolat a polibek se mu pokusil co nejlépe oplatit* Aze... *vydechl a sám ho hladil po těle. Byl totálně vyřízený, ale chtěl se ho ještě dotýkat* Probudil jsi ve mě zvíře *lehce se zasmál a sledoval ho. Věděl, že na Kiri jen tak nezapomene. A na Azazela. Nezamiloval se do něj nebo tak něco, ale přeci k němu cítil něco, co nedokázal moc dobře identifikovat. Jako k někomu, kdo mu otevřel oči a ukázal mu jednu jeho skrytou stránku. Nemyslel si, že ještě bude schopný něco cítit. Jasně, cítil celé své tělo a hlavně zadek, kterého se teď začal Azazel dotýkat. Uniklo mu tiché vzdychnutí* Myslím, že po tomhle zážitku se neposadím *tiše se zasmál a užíval si jeho doteky* A ty si to budeš chtít zopakovat? *zeptal se ho bez toho, aniž by mu odpověděl. Jen s trochu přihlouplým úsměvem si vychutnával jeho hlazení*

Azazel : *Polibek od Shina si opravdu Azazel vychutnal a cítil ty jeho dotyky. * Nezkušený a zvíře. Nikdy jsem si to takhle neužil. *Usmíval se na něj. Stále Azazelovo ovládalo jeho temné já, ale jako by i to temné já mělo světlou chvíli. To co zažil se Shinem nezažil nikdy, sice ano párkrát si užil, ale až takhle ? To nikdy. Na jeho vtipnou větu, že se zřejmě neposadí se Azazel začal smát a ještě pevněji stiskl jeho zadek a na jeho otázku zamířil jazykem do jeho úst. * S tebou kdykoliv. *Dodal hned po polibku a položil si hlavu přímo na jeho hruď, i když byl dost upocený vůbec mu to nevadilo, jeho mozek jel na poloviční výkon.* Shine teď jsi chlapík. Nesmíš se za to stydět. *Dodal Azazel, který už byl tak unavený, že jeho oči se začali pomalu zavírat, a jeho ruka ze zadečku Shina pomalu padala. Azazela to prostě už to vyčerpání vyplo.*

*Shin rozhodně nemyslel, že při návštěvě Kiri přijde o panictví. Ale když už se to stalo, byl za to rád. Vážně v něm probudil něco, co se v Shinovi schovávalo i před ním samotným* Nemyslel jsem si, že se mi to bude tak líbit *přiznal po chvilce s úsměvem a trochu zčervenal, jak se za to pořád svým způsobem styděl. Tohle si bude pamatovat do konce života, to věděl určitě. Když reakce na jeho vtípek bylo pevnější stisknutí jeho zadku, tak jen zalapal po dechu. I proti jeho vůli a jeho totálnímu vyčerpání ho to vzrušovalo. Malý Shin se ale rozhodně neměl vůbec k ničemu* Taky si to chci s tebou zopakovat *zamumlal v odpověď, i jemu se začaly zavírat oči a když si Azazel položil hlavu na jeho hruď, prostě ho objal. Společně s ním usnul, bylo mu jedno, jestli je takhle někdo najde nebo ne. Stejně by neměl sílu odejít*

(Otec) Batsu. Můžeš mi přijít pomoct? *Byla první slova které Batsu dnes ráno slyšel. Jeho otec ho volal k sobě do menší laboratoře a on se teprve vykutálel z postele. Rychle na sebe hodil tepláky a tričko. Když scházel dolů do pokoje ucítil nepříjemný chemický zápach.* (Batsu) Vážně tati? To jsi to nemohl míchat někde jinde? *Batsu si nasadil svou masku na nos a pusu a vešel do malé laboratoře. Uviděl svého tátu v bílém plášti jak se sklání nad lahvičkami s různými chemikáliemi.* (Otec) A Batsu jsi tady. Prodej mi prosím tu lahvičku s modrou tekutinou, zkumavku s těmi kousky kovu a ještě tu lahvičku s bílou tekutinou. *Batsu vše pobral a podal svému tátovi. Ten se zatím dále věnoval svému vynálezu. Po chvíli se objevil i kouř který začali oba rukama rozhánět jelikož nebylo vůbec nic vidět.* (Batsu) Tati co to zase děláš. Máma zase bude šílet že tu děláš binec. (Otec) Batsu víš že toto je cena za pokrok. Musím jako lékař a vědec posouvat hranice vedení. Jak to mám asi udělat když nezažiju i neúspěch. *Otec složil pár ručních pečetí a pokynul Batsuovi aby otevřel malé okno které tu bylo. Otec pomocí větru dostal kouř pryč z místnosti.* (Otec) Tak co Batsu. Už ses rozhodl co do budoucna? Chceš být taky lékař jako já? (Batsu) Tati při vší úctě, hrabat se v lidech se mi moc nechce. Spíš bych chtěl být vědec ale víš co chce máma abych byl. (Otec) Vím ale nikdo neříká že nemůžeš být obojí synku. Vidím jak tě matka pořád drží co takhle si místo fyzického cvičení dát nějaké psychické. Co ty na to. *Batsu jen přikývl na otcův návrh. Otec ho vzal do svého speciálního pokoje. Batsu v něm nikdy nebyl jelikož mu to bylo zakázáno. Byla to Oáza klidu.* (Otec) Sedni si tady a budeme meditovat. Je to skvělý způsob jak se uklidnit a taky procvičit kontrolu nad svou chakrou. *Batsu se posadil vedle otce a zaujmul stejnou polohu jako on.* (Otec) Tak synku. Dívej se jak na to. Zavři oči a soustřeď se jen na svou chakru. *Batsu tak učinil. Cítil jak jeho chakra koluje jeho tělem ale taky zároveň místo toho aby cítil klid začal cítit spíše negativní emoce. Nemohl však vědět že to je jiným druhem chakry v jeho těle.* (Otec) Zrychli její tok, pak ho zpomal a takhle pořád dokola. Hrej si s ní, zrychli ji nebo ji úplně zastav. Vnímej ji v každé části tvého těla. I v konečcích prstů. *Batsu udělal přesně to co mu otec řekl. Zrychlil tok své chakry a následně ji skoro zastavil. Byl to šok pro tělo ale to přesně bylo to co potřeboval. Pokračoval v hýbání s chakrou. Cítil ji ve svých nohách, ve svém hrudníku i jak otec řekl v konečcích prstů. Byl to zajímavý pocit ale cítil jak se uvnitř nebo něco pere. Jako by tam byly 2 rozdílné věci. Chakra a ještě něco. Pokračovali takhle dobrou půlhodinu. Oba v tranzu sedící na hebkém koberci. Voněla tam svíčka. Vůně borovice a jehličí se táhla přes celý pokoj. Batsu byl relativně klidný ale i tak při používání temné chakry cítil chlad. V tu se rozrazily dveře.* (Matka) Děláš si srandu? Tohle děláš s naším synem? Bude z něj jen další slabý shinobi. Musí být ten nejsilnější. (Otec) Klid lásko. Trénujeme tady jak ovládat svou chakru. *Matka se uklidnila a usmála se.* (Matka) Omlouvám se hoši. Tak jak ti to jde Batsu. (Batsu) Je to náročné ale cítím že se má kontrola nad chakrou zlepšuje. Jen cítím jako bych v sobě měl ještě něco dalšího. Způsobuje to chlad a smutek. *Oba rodiče se na sebe podívali. Samozřejmě věděli o dvojí chakře kterou Batsu má ale nic neříkali.* (Matka) Možná to je jen to že nemáš ještě takovou kontrolu Batsu. Časem se to zlepší. *Prohrábla mu vlasy a odešla. Batsu se taky zvedl.* (Batsu) Díky tati. Byla to příjemná změna oproti normálu. (Otec) Nemáš vůbec zač. Od teď sem můžeš přijít kdykoliv budeš chtít. *Pronesl s úsměvem k Batsuovi který už mířil zpět do svého pokoje aby přemýšlel o tom pocitu který v něm manipulace s chakrou zanechala.*

KONEC RPG

Tatsuya: *Jeho plánem bylo opustit nyní pro sebe bezpečné území, které pro něj je klan Kansetsu a veškeré území co v Kiri získal.. než to udělal tak ale pro úplnou jistotu vyslal jednoho klona (Kage Bunshin) do bezpečí právě onoho klanu (Kansetsu), kde načerpá přírodní chakru (100%) aby mohl případně Tatsuya kdykoliv vstoupit do Sage Modu, kdyby došlo na nejhorší. Oblečený je v (odkaz) se stejnou čelenkou.. která ale obsahuje znak Říše Kou… nikoliv pouze Kirigakure. Za zády se mu vznáší 7 orbů (Gudōdama), které tvoří prstenec a na levém boku má pouzdro, uvnitř kterého je poslední takový orb ale nyní má tvar a podobu katany. Zatímco v levém oku má Shari-Rinnegan (odkaz) tak v tom pravém si aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan (odkaz) a použije své Kamui, pomocí kterého se teleportuje přímo doprostřed klanové čtvrti Inuzuka klanu. Nezakrývá ani jedno své oko, protože počítá že je velká šance že jedno nebo rovnou obě z nich by mohl okamžitě potřebovat.* Přišel jsem si promluvit s vůdcem klanu! *Netuší kdo vlastně aktuálně velí klanu, kdo nese klanové příjmení mu je cizí a tak trpělivě vyčkává kdo se ukáže. Samozřejmě si hlídá okolní chakry, které cítí v oblasti 50ti metrů (poloměr).*

NPC
*Reakce okolí je poměrně rychlá na příchod cizí osoby, která s zničeho nic objevila uprostřed klanu. Někdo ho možná i poznává, ale nikoho to nyní nezajímá. Odevšad se blíží ninjové i se svými psy. I ti jej někteří poznávají po čichu. Ale uprostřed občanské války je to jedno. Není zdejší a tak není zbytí. Na hlavní náměstí čtvrti se tak z každé strany sbíhá několik ninjů. Nikdo nečekal, že by se objevil nepřítel takhle hluboko a spíše drželi linie na okrajích. Přesto to trvá sotva pár vteřin. Někteří se už blíží na útok, když se okolím rozezní pískot o vysoké frekvenci, který zachytí každý z klanu Inuzuka. Všichni, jak ninjové tak psi, se zastaví na místě a s vyceněnými zuby se dívají na Tatsuyu. Mezi nimi se proplétá postava. Od pohledu jasná autorita. Vůdce klanu a její Alfa. Vzhledem mladá žena, ale každý v klanu ví, že jí je už přes 50. Jen si udržuje tuhle formu. Na tvářích má jako každý v klanu dva rudé hroty. Její stará vlčice kráčí po jejím boku a leskne se na ní mnoho jizev. Prošli spolu už spoustou bitev a na obou se to je znát. Když v cestě stojí někdo z klanu tak vlčice zavrčí. Nejen že uhne klanový pes, který lehce sklopí ocas i uši, ale i jeho majitel poodstoupí, aby jim uvolnili místo. Ketomi Inuzuka a její společnice Kura. Dojdou pomalým krokem na tři metry k Tatsuyovi a prohlédnou si ho. Obě v podstatě nasají vzduch a hlasitě zase nosem vydechnou. Všichni se vraťte na svoje pozice. Mladý pán Tatsuya si přišel promluvit. poví nahlas s takovou autoritou v hlase, že by to každého posadilo na prdel. Ale paní Ketomi... ozve se za ní hlasem nervozním. Ten ale utnula, když otočila hlavu a podívala se na dotyčného, kterého zpražila pohledem. Kura se dál dívá na Tatsuyu a jen v klidu mrská ocasem ze strany na stranu, až se za ní zvedají obláčky prachu s každým máchnutím. Tak mluv. poví poté, co vrátí pohled na Tatsuyu a založí ruce na prsou. Většina se pomalu začne neochotně přesouvat zase zpět na své pozice. Některým to trvá déle a spíše si kontrolují jejich vůdkyni.*

Tatsuya: *Už byl připraven začít s bojem, bránit se ale to je to co nechce.. rád by to tu vyřešil ve svůj prospěch s co nejvíce mírumilovným způsobem. Počítá že boji se nelze vyhnout, ne za současné situace a už vůbec ne kvůli tomu co po nich bude žádat.. navíc každý ví o divokosti členů klanu Inuzuka. Když dorazí vůdce klanu, žena (opět).. stejně jako v Kansetsu tak si ji pozorně prohlédne. Tatsuya ten položí levou ruku na rukojeť své katany, kterou má u boku (levém) a jen si tu dlaň o tu rukojeť opírá.* Učinil jsem rozhodnutí že je nutné tohle šílenství a zbytečné zabíjení ukončit.. nejsem tu v prospěch svého klanu aby bylo vše jasné. Jsem tu abych oznámil že já sám za sebe, nikoliv za žádný klan vznáším právo na to abych právě já nahradil 1. Mizukageho.. už za sebou mám klan Kansetsu a vy jste moje další zastávka. Mám jeden požadavek.. přestaňte bojovat o post Mizukageho s ostatními klany a uznejte mou osobu jako nového Mizukageho a vládce Říše Kou dřív než se rozpadne.. než zničíme co pro nás první vybudoval. Chci ať pokleknete před novým Mizukagem jak je zvykem a odpřisáhnete mi věrnost a loajalitu.

NPC
*poslouchá Tatsuyu a měří si ho pohledem. Stejně tak i Kura. Když domluví, nechává si poměrně velký prostoj na to, než mu sama odpoví. Rukou si ladně a pomalu, aby to nevypadalo jako útok, sáhne do vnitřní náprsní kapsy, odkud vytáhne malou plechovou krabičku. Tu otevře a aniž by z Tatsuyi spustila pohled, užmoulá si tam kuličku žvýkacího tabáku, kterou si strčí do rohu za horní ret. Uklidí krabičku zase zpět a odplivne si stranou. Shodneme se ve věci toho zbytečného zabíjení. Náš klan bojuje rád, ale zabíjet vlastní lidi je plýtvání talentem. Sama jsem zabila člověka, který byl můj přítel už od dětství. Tvůj požadavek není zrovna malý. Dokud budou útoky pokračovat, nestáhnu svoje lidi. poví a znova si odplivne. Jsem ale ochotna přistoupit na stejnou pozici, jako klan Kansetsu. Stáhnout se jen na obranou pozici. Kdokoliv ale překročí hranice, bude to jeho problém. Nenechám nikoho naživu, pokud ohrozí moje lidi. poví a dívá se na něj. Mám ale otázku. Co tě vede k tomu, že zrovna ty jsi ten pravý na tuto pozici? Říkáš, že jsme další zastávka. Myslíš si, že ti snad ostatní klany vydláždí cestu a natáhnou rudý koberec. Ta cesta je rudá už teď. Rudá od krve. zeptá se a s občasným žvýknutím ho pozoruje. Sem tam si odplivne do trávy, která je vedle nich.*

Tatsuya: Proč si myslím že bych to měl být já? Asi vás zklamu ale je to můj objektivní pohled, roky jsem se připravoval na to že 1. Mizukageho vyzvu na boj o ten post v oficiálním, férovém a čestném boji.. ne aby zemřel.. tak jak zemřel. Tsuki Yagami mi tu možnost sebrala a tak chci svou získanou sílu, která přesahuje tu, kterou disponoval První k tomu abych to co se zde děje ukončil s co nejmenšími ztrátami. Ano ta cesta je už vydlážděna potoky krve ale stále jsme lidé Skryté Krvavé a něčeho takového se nezalekneme.. jsem ochoten dokázat jakýmikoliv prostředky že já jsem ten kdo tam má sedět.. nehodlám ale zbytečně zabíjet členy své vesnice pokud to není nezbytně nutné.. navíc vůči tomuto klanu mám vztah.. v Kansetsu to skončilo bojem mezi mnou a vůdkyní klanu, která to přežila ale nakonec poklekla a splnila oč jsem ji žádal. Pokud se i vy chcete na vlastní oči přesvědčit zda jsem ten hodný tak jsem připraven splnit vaše očekávání. Vím jací jsme.. nejsme dobří řečníci ale válečníci.. ti nejlepší.

*Dlouhý monolog mu nepřeruší. Je opravdu zvědavá, co jí řekne. Párkrát si odplivne, ale ne jeho směrem, ale prostě kvůli tabáku. Nakonec se lehce uchechtne. I mezi nás, obyčejné vůdce klanu, se dostalo pár informací o tobě a tvé síle. Ráda bych s tebou pozvedla zbraně a vyzkoušela si na vlastní kůži, co v tobě je. Ale ne dnes a ne za takové situace. poví, jazykem vyškrábne kuličku tabáku a celou jí takto odplivne do trávy. S klanem Inuzuka můžeš počítat, ale poklekneme až ve chvíli, kdy na tvé hlavě spočine klobouk Mizukageho i s veškerými statusy. Pro tuhle chvíli, se naše pozice stáhnou do obranných a budeme si bránit svoje území. Kura tentokrát pohlédne na Ketomi a jen přikývne. Budeme tě pozorovat. poví, když se pohledem vrátí na Tatsuyu. Měl bys zase odejít a neobjevovat se tu moc často. Lidé jsou nervózní. poví a společně se svojí vlčicí se otočí a pomalu zase odchází ve směru, kterým přišli. Ještě se na něj ohlédne. Zkus nebýt kretén, jako Akai. dodá ještě a pak už jen beze slova a bez ohlédnutí dojde k prvním domům a zmizí mezi nimi. Tatsuya může cítit několik chaker, které se tam u ní nahromadí a po krátké chvíli se zase rozběhnou do všech stran a ozývá se i několik písknutí a štěkání, kterými si předávají informace v klanu.*

Tatsuya: Fajn, beru to.. dobrý kompromis. *Dále už není nutné říkat vůbec nic. Vydá se tedy k odchodu a během toho deaktivuje svůj Sharingan, který nebude dále potřeba.* Akai nebyl tak úplně kretén.. jeho myšlenka byla dobrá a dal nám naší Říši.. naším úkolem je zajistit její přežití a další rozvoj. *Poví ještě k vůdkyni klanu, musel zareagovat na to že byl Akai kretén.* Ovšem je pravda že některé věci hodlám změnit a dělat je trochu jinak. *To už jsou fakt poslední slova se kterými odejde pryč.*

*Oshira se prochází protože se celkem nudím a přemýšlí a jeho tréninku zda by se měl soustředit na taijutsu nebo ninjutsu. Oshiru něco napadne a v duchy si řekne* " asi bych mohl začít s taijutsu protože inuzuka klan je znám pro naše taijutsu a naši spolupráci s našimi partnery" *Oshiru ještě napadne* "možná bych si mohl adoptovat nějakého psa abych nebyl Inuzuke bez partnera" *Oshira je tak zaneprázdněný s jeho myšlenkami že si nevšimne blížící se postavy a narazí do ní* pardon nedával jsem pozor kam jdu *Oshira se cítí trochu trapně*

*Oshira začne odpovídat na otázku " Sem teprve student akademie protože sem neměl šanci odmaturovat kvůli téhle divné situaci jediný co jsem dokázal zatím je tak trochu ovládat chakru takže sem se díky tomu nestal nějaký monstrum nebo co ty věci jsou zač. *se zamyslí co ty věci jsou zač ale pak je pokrčí rameny a začne znovu mluvit* jen tak pro zajímavost se jmenuji Oshira a jsem členem klanu Inuzuka, ale ještě nemám psího partnera. *se trochu stydí že nemá ještě partnera ale rychle se vzpamatuje * a jak se ty jmenuješ? abych věděl jak tě oslovovat.

*Oshira se podiví* až z Suny... to je celkem dálka .. hádám že jsi tu měla blízko misi .... *Oshira se zamyslí co by měl říct dále a nakonec řekne* hele vypadáš jako celkem slušný ninja když vidím ten meč a pouzdro ze zbraněmi ... pomůžeš mi prosím s tréninkem hodilo by se mi zlepšit taijutsu nebo ninjutsu *Oshira doufá že nebude odmítnut šanci být trénován nějakým ninjou z cizí vesnice a možná se i naučit nějaké jutsu*

*Oshira si odkašle aby se zbavil trapnosti situace a řekne si v duchu* "potkám jednoho ninju a zrovna jí údajně nejde taijutsu a ignoruje ninjutsu ale hey aspoň sem potkal někoho nového" *potom Oshira řekne* tak nic no aspoň sem potkal někoho nového každopádně mám hlad takže půjdu domů si udělat něco k jídlu a pití *Oshira zívne a protáhne se pak se připraví odejít*

*Oshira se zastaví a otočí se na Misaki a pomyslí si* "super jen kdyby mě academie naučila nějaké jutsu asi budu za debila... ne může za to ta divná situace" *až Oshira přestane přemýšlet tak začne mluvit* mno jakože akademie mě žádné jutsu nenaučil protože sem se moc často neukázal protože nastala tadle situace  nebo jak to říck . * Oshira se cítí jako debil ale bude doufat že se nic nepokazí a jen tak mimichodem* doufám že nejsem za úplného debila

*oshira tak poslouchá a rozhodne se že to zkusí přece jenom to je celkem užitečná schopnost a v duchy se řekne* "to bude ještě sranda doufám že nespadnu a budu pak mít něco zlomeného " takže jsem se rozhod že se pokusím se to naučit jen doufám že nespadnu a nebudu pak mít zlomeninu *potom co Oshira udělal užitečný komentář tak se rozešel k nejbližšímu stromu a položil na něj jeho pravou nohu a pak začal dávat chakru do chodidla aby se přicucl ke stromu a v duchu si říká něco jako* " to zní celkem jednoduše, schválně jestli to dám na první pokus" *ale jak Oshira přemýšlel tak přestal vnímat svět okolo něj a kůra začela praskat a poslalo ho to trochu dozadu

*Oshira se rychle vzpamatuje vstane a očistí si kalhoty a v duchy si pomyslí* "to nebude tak lehké jak sem čekal* *tentokrát do chodidel soustředí méně chakry a rozběhne se ke stromu chvíli tak drží ale pak spadne dolů protože omylem začal dávat méně chakry do jeho chodidel a tak vstane a očistí si oblečení a pomyslí si* "do třetice všeho dobrého, Oshira je odhodlán to dokončit na třetí pokus*

*Oshira odpoví* Neboj jsem v pohodě už jsem zažil horší pády *potom se koukne na strom odhodlán vyšplhat až nahoru tak se k němu rozešel a rozhodl se udělat chytré rozhodnutí tak si ke stromu lehne chodidla nesměřovaná na strom Oshira si v duchu říká* "doufám že toto bude fungovat *Pak Oshira začne posílat chakru do jeho chodidel po pár sekundách cítí že se přilepil ke stromu a začal pomalu ale jistě kráčet po stromu.*

*Oshira udělal pár kroků směrem k vrcholu stromu zhruba v půlce ztratil koncentraci a začal padat směrem k zemi a zařval * Á POMOCCCC JÁ TADY SPADNU *Oshira si neuvědomil že padá celkem z malé výšky takže to vypadalo celkem komicky vidět Oshiru zařvat jako by umíral když padá jen pár z metrů po pár sekundách je Oshira blízko země a v duchu si řekne* "takle to skončí .. to je celkem trapný konec mého života"

*Oshira přestane řvát jak debil jakmile si uvědomí že ho Miseki ve vzduchu chytne a následně pustí na zem a pak vstal očistí si oblečení a trochu si odkašle aby si vyčistil hlasivky pak řekne* he he .. trochu sem ztratil moji klidnou hlavu * Oshira se cítí trochu slabě a uvědomí si* " sakra už sem použil moc chakry.. asi bych už měl jít domů jenže se může stát že na mě zaútočí nějaká z těch divno věcí" *a pak si řekne* použil jsem moc chakry asi by se hodilo tendle tréning ukončit

*Oshira si poslechne co Misaki řekne a pak si v duchu řekne* "doufám že po cestě sebou nefláknu to by bylo trochu na nic" *po té myšlence řekne* tak já teda si půjdu domů a lehnu si abych si zregeneroval chakru jen doufám že budu mít štěstí a nic na mě po cestě nezaútočí *po tom projevu se Oshira protáhne pak se otočí a začne odcházet pak se na chvíli zastaví a řekne* doufám že se zase někdy potkáme *po té krátké zprávě Oshira jde domů*

*Nastal ten čas roku, který Yin upřímně nemá vůbec rád. Ano, uhodli jste správně, jedná se totiž o Vánoční svátky, které si mnoho lidí nazve jako svátky klidu a pohody, radosti a pokoje, šťastného setkání s rodinou a překrásné užití svátků. Yin to tak bohužel nemá. Jako malý totiž Vánoce neslavili. Nebo teda to je špatně řečeno. Yin jako malý doma neslavil Vánoce jako ostatní rodiny. Rodina Yurinachi to měla trochu jinak. Minimálně kvůli jejich otci, Akagamimu, který už, jak je známo, byl dost tvrdý, co se výchovy týkalo a nějaké svátky, kdy se mohou jeho nejbližší smát a radovat jen tak? To u něj bohužel nepřipadalo v úvahu. On i Renji měli nárok na jeden dárek a hlavně si ho museli zasloužit. U ostatních to zasloužení bylo v podobě toho že museli být celý rok hodní a poslouchat, no v rodině Yurinachi to bylo tak, že museli mít s Renjim souboj jeden na jednoho a kdo vyhrál, tak dostal ten lepší dárek. Když si člověk porovnal schopnosti Renjiho a Yina v dobách, kdy to byli ještě děti, tak byl Yin jak plankton a Renji jako velryba, která ho slupne jako kdyby o nic nešlo. Jenže to ani Renji nechtěl. Jeden rok nechal Yina vyhrát, ale to samozřejmě neuteklo bystrému oku jejich otce a dárek tak nedostal ani jeden z nich a ještě dostali největší bitku, kterou kdy zažili. Vánoce se od toho roku u rodiny Yurinachi neslavili už vůbec, jediné, co se zachovalo byl ten souboj a následný naučný výprask od otce pro toho, kdo prohrál. Letos se ale Yin rozhodl, že to celé změní. Že si po spoustě letech udělá Vánoce jako má každý jiný a pokusí se je oslavit v klidu, pokoji a míru. Ráno na Štědrý den tak vstal a vydal se do města, kde se rozhodl sehnat si nějaký hezký stromeček. Nepotřeboval nic majestátního, stačil mu nějaký menší, na který hodí pár ozdob a bude mít hotovo. Netrvalo moc dlouho a našel ten ideální stromeček, který se mu krásně hodil do jeho skromného příbytku. Byla tam rovnou i možnost nakoupit nějaké ozdoby a tak neváhal a nakoupil ozdoby v červeno bílé barevné kombinaci. Proč červeno bílé? Červená byla jeho oblíbená barva a bílá je barva Gobi a doufal, že jí tím alespoň trochu udělá taky nějakou radost. Když přišel domů, postavil stromeček na stojan a začal na něj věšet ozdoby. Vzhledem k tomu, že to dělal poprvé v životě, tak mu to zaprvé trvalo strašně dlouho a zadruhé to vypadalo, jako kdyby to tam skládalo pětileté dítě. Musel se na to podívat a jen zavrtět hlavou. Nakonec si vzal papír, sepsal si seznam všech ozdob jaké má, nakreslil si plán stromečku a na papíře si rozvrhl, co půjde kam, aby to dávalo smysl. Po nějaké době a nespočetně zmačkaných papírech na zemi konečně dospěl k výsledu, se kterým byl spokojený. Začal tak přesně podle svého vlastního návrhu skládat ozdoby na stromeček, dokud neměl opravdu nádherný Vánoční stromeček, po kterém jako malý vždycky tak moc toužil. Jak na to tak ale koukal, začalo mu docházet, že mu na tom stromečku něco chybí. Nebo "na" tom stromečku. Něco mu scházelo POD tím stromečkem. Ano, bavíme se o dárcích. No jo, jenomže co si tam dá za dárky. Jedině něco, co si koupí sám sobě a to není potom tak úplně to pravé kouzlo Vánoc. Sedl si na gauč a pozorně se zamyslel. Nakonec se rozhodl, že to řešit nebude, prostě se vydá do města a koupí si něco pěkného a s tím se tak nějak spokojí. Vydal se tedy do ulic Kirigakure, které teď byly prázdné, protože tam moc lidí nebylo. Jediní, kteří tam zůstali a něco dělali, byli vlastně jen ninjové, kteří byli například z vážným zraněním jako například, že jim chyběla končetina, o kterou přišli při misi a tak, nebo vesměs prostě ninjové, kteří už nebyli nadále schopni vykonávat svoji práci, ale nepostihlo je Běsnění. Obětovali se tedy takhle, aby utvořili něco, co alespoň trochu připomíná Vánoční trhy, které v Kiri doposud byly každoročně a že byly opravdu majestátní. Po chvilce procházení trhů potkal stánek, kde malé děti, některé, které už byly na Akademii, některé, které to ještě teprve jen čekalo, prodávali co se dalo, aby si mohli pak z těch peněz udělat krásné Vánoce i oni. Ale už od prvního pohledu byly smutné. Yin se jim popravdě ani nedivil. Spousta z nich jsou nyní sirotci a tohle musí dělat, aby si přivedly alespoň nějakou radost do života na Vánoce. V ten moment to Yina trklo. Tak moc tady řešil svůj vlastní dárek na Vánoce, že se za sebe teď až dokonce opravdu moc styděl. Jen se na ty děti usmál a prostě zmizel. Ty děti nechápaly, co se děje, ale jen nad tím kývly rameny a hleděly si dále svého vlastního. Yin, ten mezitím došel domů a snažil se vyhrabat co největší pytel, který má. Popravdě si ani nebyl moc jistý, jestli vůbec něco takového má a tak si prostě obrátil byt vzhůru nohama, dokud nenašel něco, co by se na to dalo použít. Nakonec ale něco vyhrabal. Velký a pevný pytel, který využil při svém posledním stěhování. Jen se radostně usmál a vydal se do města, ne jen na trhy, ale prostě kam jen mohl a nakoupil bambilion věcí. Hračky, nějaké knížky a tak podobně a všechno to naházel do toho pytle. Už se začalo pomalu, ale jistě stmívat a všichni se začali scházet na náměstí, kde se zpívaly koledy a dělaly takové různé Vánoční věci. Yin, ten mezitím aktivoval svůj Gobi Chakra Mod, pytel si hodil přes rameno a vyrazil. Díky zvýšené rychlosti pro něj nebyl problém, aby se tahal s tím obrovským pytel přehozeným přes rameno a díky zvýšené rychlosti se dokonce zvládal i poměrně rychle hýbat. Nyní ale přicházela otázka. Jak to udělá? Úplně se mu nechtělo vloupávat do dětského domova, ale naštěstí měli čirou náhodou jedno okno otevřené, aby pořádně před nocí vyvětrali. Yin, ten vlezl dovnitř a snažil se najít stromeček, pod který by mohl všechny ty dárky umístit. No prošel celý dětský domov snad 3x a žádný nenašel. To mu přišlo popravdě velmi divné. Nakonec ho ale napadla jedna teorie. Ty děti byly na tom stánku celé dny a neměly ani čas si udělat Vánoční stromeček. No vešel do vstupní haly, přes kterou se budou všichni později vracet a tam umístil ty dárky. I bez stromečku, alespoň něco. No ale jak se na to díval, tak mu to prostě přišlo takové...no prostě málo Vánoční. Nakonec ale dostal nápad. Dnes ráno se snažil si udělat sám sobě co nejhezčí Vánoce po strašně dlouhé době, ale nakonec uznal že on už je moc starý a že kdo to celé ocení mnohem víc, než on sám, tak budou právě tyhle děti, které se tak moc snaží a ani ten stromeček nemají. Yin teda vyrazil co nejrychleji k sobě domů, vzal stromeček a vydal se zpátky do dětského domova, kam ten stromeček umístil k těm dárkům těsně předtím, než uslyšel odemykání hlavních dveří. V ten okamžik vystřelil pryč a oknem, kterým vešel dovnitř, tak hodně rychle i vypadl, aby ho ty děti neviděly a měly z toho celého takovou tu tajmemnou záležitost, jako všechny normální děti. Ještě se ale zpoza okna díval na ty radostné tváře všech těch dětí, kterým se i rozzářily oči radostí z toho, co viděly. Yina to také samozřejmě trochu dojalo, ale nerozbrečel se. Nakonec se zařekl, že dokud se nevyřeší celá tahle situace s tím Běsněním a neustálou nocí, tak bude tajemným patronem těchhle dětí. Nakonec došel domů a sedl si na gauč ve svém obývacím pokoji, který už byl opět stejný jako kdy dřív a jen se spokojeně usmál. Nakonec se ale postavil a vydal se na trhy pomáhat lidem v nouzi. Byl tam totiž stánek, který připravil štědrovečerní večeři lidem, kteří si ji nemohli připravit sami a hlavně ji nemají s kým sníst. Takhle tedy Yin strávil svoje Vánoce a dalo mu to krásný výhled na to, jak by je mohl trávit v následujících letech.*

*Byl další den, kdy se bratři probouzeli v hotelu, jenž se nacházel v Kirigakure.* "To byla zase noc, co Reisu? Na tyhle měkké matrace si snad nikdy nezvyknu." "A nechceme raději spát na zemi? Přeci jenom, ta alespoň není tak měkká." "Jenže bychom pak byli až moc rozlámaní a to nehrozí." *Nakonec se z pyžama převlékly do jejich hábitu, nasadil si termovizi, vzal si čtyři pouzdra s kunai, jedno měl na pásku, druhé na levém předloktí, a za opasek si vzal boxery. Málem si zapomenul vzít pásku Kumo, kterou si nakonec uvázal kolem pravého ramena. Zbytek nechal v pokoji, protože mu to přišlo zbytečné tahat. Vyšli z pokoje a byli rádi, že tu zrovna nikdo nešel. Dosti možná byli ubytováni tam, kde většina geninů, ale nechtěli to riskovat zjišťováním. V restauraci si koupili suchý krajíc chleba a do láhve si doplnili vodu. Chléb si dali do krabičky a vydali se prozkoumat ranní Kiri. Asi půl hodinu bloudili, než si uvědomili, že stále chodí v kruhu.*  "Jak já to tady nesnáším, podělaná mlha," *pomyslí si Dante a ani neví jak, dobelhá se na náměstí, kde je alespoň trochu živo. Stoupne si ke zdi a opře se o ní, protože chtěl pozorovat návyky zdejších. Nebyl si jist, zda byl paranoidní, nebo jej někdo sledoval.. Ne, byla to paranoia, přeci jen, jiná vesnice a ještě horší situace s mlhou.*

*Další z volných dní v průběhu Chuuninské. Izumi už dávno vystřelil z pokoje. Sensei ten seděl v okně, když se Kaede vzbudila. Než stačila něco říct, už se loučil a mizel v mlze zahalující celou vesnici. Kaede jen ztěžka vydechla.* To zas bude den.... *Vytáhla svůj kufr a začala se přehrabovat v oblečení. U toho jí v hlavě rezonoval hlas její matky: "Hlavně si vem hodně hezkých věcí, nejedeš jenom prezentovat sebe, ale i naší rodinu, náš klan a hlavně celou vesnici. Hokage-sama musí vidět, že jsi moje dcera. Tak se podle toho oblíkej!" Kaede z těžkých povzdechem vytáhla oblečení. Navlékla to na sebe, místo mašle si však uvázala čelenku se znakem Konohy, tak aby byl znak náležitě vidět. Na kříž zad si připevnila brašničku s pár kousky z vybavení. Nic extra. Na čelenku si zavěsila brýle s termovizí. Ať chtěla nebo ne, musela se tam nějak potloukat bez toho, aby srážela lidi a k tomu jí perfektně sloužily ony brýle. Kaede totiž nemohla jen tak trajdat po vesnici a rozfukovat mlhu do všech směrů, strhla by tím moc pozornosti. Tiše vyšla z pokoje a vydala se po schodišti dolů ven z hotelu. Než vyšla do mlhy, všimla si chlapce vycházejícího před ní (Danteho), který vypadal stejně ztracený, jako ona. Až na to, že Kaede se dostala na náměstí mnohem dříve, než Dante. Leč byla stále Geninem, bylo jí už 14 let a puberta si s ní moc těžkou hlavu nedělala. Měla už ženské křivky a jediné, co z ní nedělalo na pohled plnohodnotnou ženu, byla její výška....tedy, její prťavost. Na náměstí si našla malý stánek, kde starší paní prodávala nějaké jídlo a pití. Nakoupila si do papírového sáčku krekry a kelímek s vlažným čajem. Rozešla se směrem mimo náměstí, když v tom se strhl nějaký povyk. Kaede prd viděla a jen se ohlédla za zvukem rámusu. Někdo asi vykradl nějaký stánek nebo obchod. To jí nebránilo pokračovat v chůzi a zároveň si vykrucovat krk na druhou stranu ve snaze vidět alespoň něco. Jo mohla by si nasadit brýle s termovizí, ale měla jenom dvě ruce. Ani se nenadála a vrazila do nějaké osoby pomalu polovinou svého těla, osoba by nebyla takový problém, stěna za tím hochem, to byl největší nepřítel Kaede. Nalepila se na ní tak rychle a silně, až upustila kelímek s čajem, který se rozlil pod její i chlapcovy nohy.* Výborně....Omlouvám se, nechala jsem se rozptýlit. *Mnula si Kaede tvář, kterou se praštila o stěnu domu. Samozřejmě, že převálcovala toho samého chlapce, kterého zahlédla ve dveřích hotelu.*