Náměstí

*Dante byl se svými myšlenkami a přemýšlel, co je vlastě tím, čím je Kiri tak známá.* "Hele, možná je to touhle architekturou. Viděl jsi copak něco podobného u nás?" "Nemyslím si, ale tak, architektura by lidi ze všech koutů světa nenutila se sem jít podívat. Musí v tom být něco více. Možná je to i tím, že je tu pořád mlha, takže se zde snáze najdou eliminační kontrakty?" "Je to možné, ale nejspíše nebude nejmoudřejší se na to tady lidí vyptávat." *Dante si na chvíli sundá ty brýle a zjistí, že vidí úplné nic.* "Myslíš si, že takhle to tu vypadá vždy, nebo je to tu novinka?" "Říká se tomu skrytá Mlžná, takže nejspíš je to tu takové pořád. Jen mě to asi bude celkem štvát, protože nás mohou lidi sledovat a my si jich ani nemusíme mít šanci všimnout. A vůbec, neříkal náhodou i Zira, že se na nás přijde podívat?" *V tom je z nenadání vyrušil z dialogu křik. Něco se dělo, nejspíše zase nějaký kapsář či zlodějíček. Dante se již nasadil brýle a hledal místo činu, popřípadě i podezřelého, který nejspíš nyní utíká, avšak ještě před tím, než se Dante měl tu možnost rozeběhnout, mu Reisu poví:*  "Hele Dante, tohle není naše vesnice. My nemůžeme v Kirigakure jen tak chytat zloděje nebo dělat mise, ne? Odkud jsme? Z Kumogakure! Tohle necháme jako problém zdejších shinobi či kunoichi, ale nás se to, prozatím, netýká." *Dante se opět uvolní, protože sprint nebyl potřeba a znovu se ztrácel ve svých myšlenkách. Zavřel oči a přemýšlel nad tím, co se vlastně všechno stalo a co je ještě bude čekat, protože z doslechu je ten test jen a pouze taková formalita. Najednou ucítí, jak do nich někdo vrazí a Dante ihned oči otevře. Byla to nějaká dívka, podobně velká jako on, avšak ona spadla na zeď. Dante sebou taktéž uhodil o zeď, ale naštěstí tam nebyla taková rychlost, aby jej to více, než-li štíplo. V tu ránu ucítil, jakoby se mu boty vařili a on si musel zkousnout jazyk, aby nevykřikl. Když dívka promluví a omluví se, Dante se jen pousměje a poví:* V pořádku, však se nic neděje. Spíše je škoda toho, co jste vylila. *Poté si prohlédne její tvář a zjistí, kde je ten problém. Rychle jí sáhne na ty brýle, aby alespoň něco viděla. Dante ihned poté ještě mile dodá:* Takhle to bude lepší, no ne? A jelikož jste o mě zakopla, rád vám koupím to, co jste nyní vylila. *Poté se chvíli odmlčí a dodá:* Mimochodem, jsem Dante, rád vás poznávám.

*Mnula si tvář, pak nos. Byla by se i ohnala po Danteho ruce, když se natahoval po brýlích, ale jaksi měla jiné starosti. Když jí je podal, jen lehce zamrkala.* Ah, pravda....děkuji. *Zacpala si krekry za čelenku a nasadila si brýle, které né že by úplně umožňovaly bezstarostné koukání všude kolem, ale byly velkou výhodou.* No....není tu nejtepleji a já nemám nic extra teplého na sebe. *Zasmála se.* Takže ten čaj to měl trochu vynahradit...nevadí. *Pokrčila rameny a stáhla si rukama ofinu z obličeje, no napadala jí tam hned zpátky.* To není třeba, koupím si ho sama, ale klidně se...no moment. *Pozastavila se nad něčím, co jí přišlo ultra divné. Sjela Danteho pohledem, přiblížila se k němu svým obličejem na dobrých pár centimetrů od jeho obličeje a zkoumavě na něj koukala.* To vykání není nutný, o tolik starší bejt nemůžu. *Dala ruce v bok.* Čaj mi můžeš koupit, když necháš toho vykání. Já jsem Kaede! *Lehce se u toho pokynula hlavou. Otočila se na podpatku body a vyrazila zpátky směrem, odkud přišla, ke stánku s krekry a čajem.*

*Když poděkuje, Dante se jen uculí. Poznával jí, asi, nebo vyděl někoho podobného v místnosti, kde se psal ten test. Když si brýle nasad a zavtipkuje, Dante se tomu také trochu zasměje. Sice mu to přišlo také trochu vtipné, ale nechtěl, aby to vyznělo urážlivě.* "Dante, co to zase blbneš?" "Co, já? Já nic nedělám. To Kaede do mě vrazila, já se snažím být jen milí." "No samozřejmě, protože v chunninských zkouškách jde o to, abychom byli na všechny milí, smáli se jako sluníčka. Ne ty pako, je to náš nepřítel, jasný?" *Dante trochu Reisu potlačil, protože mu jeho chování přišlo absurdní. Když pronášela její další slova a zarazila se, Dante trochu znejistěl, protože nevěděl, co má očekávat. Má se připravit na to, že jej nějak udeří, nebo jej chytne do nějaké techniky? Naštěstí se ani jedno z toho nestalo, avšak se k němu až moc přiblížila obličejem.* "Dante?" *Dante pořád stál přímě a ani o milimetr neustoupil, avšak si všiml jejich modrých, pronikavých, očí, jenž se dali srovnávat s oblohou, když jí ještě temnota neposkvrnila. Když jej zkoumala, celou dobu se díval právě na její oči. Nevěděl co, ale jakoby se tíha vzduchu změnila. Byl to asi jen divný pocit z toho, že potkal někoho jiného. Když poví, že to vykání není nutné a trochu se vzdálí, Dante se opře o zeď, dá ruce do kříže a řekne:* No, to máš asi pravdu no. Zas o tolik ne, ale přesto jsi. *Nakonec se jen usměje, aby šlo poznat, že tohle byla jen nadsázka. Na její další větu odpoví:* Dobrá tedy, Kaede, jdeme pro ten čaj. *Když vidí, že má podpatky, v hlavě si poví:* "No, nejsme od sebe tak moc, ale jak se to sakra oblíká? Ne, bude to lepší neřešit." *Nakonec se rozejde, až jde přímo vedle ní. Když nakonec dojdou k tomu stánku, jen Kaede zašeptá:* A jaký čaj si přeješ objednat? *Ihned poté, co mu odpoví, přesně tento čaj objedná a k tomu balíček krekrů k tomu. Vše náležitě zaplatí.*

*Jemně se usmála. Zdálo se, že tady byla jedna z těch nejstarších na Chuuninských, a o to víc musela ukázat, že je lepší, než ostatní. I když to nebyla pravda, docela zaostávala, což ale nemohla vědět! Dante šel hned za ní, po chviličce šli vedle sebe. Kaede byla stejně vysoká jako on, doopravdy pouze a jen díky těm malým podpatkům. Nebyly vyšší, než 5cm, ale tak furt jí to výškově pomohlo.* Co tady v Kirigakure vůbec dělá někdo z Kumo? Jsi tu na Chuuninských? *Kaede popravdě naprosto ignorovala všechny lidi u psaní testu, dokonce i Izumiho, který seděl hned vedle ní. V ten den úplně vypnula v mozku sekci "společenskost". Šla tam sbírat plusové body, ne vztahy s dětma z jiným vesnic. Ale Dante byl od pohledu trochu mladší než ona, sic mohl jako Sora klamat vzhledem a být hodností daleko před ní.* Měla jsem šípkový čaj. *Odpověděla mu na zašeptání. Sama se mezitím rozhlédla kolem. Uviděla stánek, který byl očividně vykraden a převrácen. Vypadal, jako malý obchůdek místního kováře, kde toho teda ke koupi moc nezbylo.* Šípkový čaj má velké množství vitamínu C a pomáhá tělu tedy s obranyschopností a vyrovnání se s prudkými změnami prostředí. Určitě ti nebude jeden šálek na škodu. *Vzala si od paní kelímek s čajem, když je rozlévala. Počkala, než je Dante zaplatí. Jakoby u toho slyšela svojí matku a její povzbuzování. Kaee z toho ale nebyla nadšená. Nelíbilo se jí nějaké vydržování a fakt, že za sebe nechala zaplatit mladšího kluka. Hodlala mu to taky v budoucnu náležitě oplatit. Když Danteho předtím zkoumala, všimla si u toho jeho rozdílných očí. Né že by to bylo něco extra divného, lae rozdíl v barvách byl u Danteho mnohem radikálnější, než u jejího Senseie, který měl také rozdílně barevné oči. Chvilku se zdráhala zeptat, držela pevně kelímek v rukou a foukala další mlhu, řinoucí se od hladiny horké vody do vzduchu.*

*Když se usmála, Dante se nemohl ubránit a usmál se také. Už od pohledu vypadala mnohem zkušeněji a on věděl, že bude muset hodně máknout, pokud se jí bude chtít vyrovnat. Když se jej zeptá, proč tu vlastně je, Dante poví:* No ano, přišel jsem tu kvůli zkouškám. Řekněme, že se mi nechtělo čekat XY let, než se to přesune k nám do Kumo. *Dante si všímá, že Kaede trochu změnila styl chůze:* "Asi nad něčím přemýšlí, zajímalo by mě ale nad čím. Možná mě teď zkoumala, aby zjistila, co jsem vlastně zač a teď už o mě ty základní věci ví. Určitě na toto také existují techniky, sakra, proč jsem se o techniky nezajímal i já takhle do hloubky. No, nevadí, budu se muset spokojit se svým taijutsu." "Dante, ty idiote, pokud opravdu dokáže číst myšlenky, tak by jsi na toto neměl vůbec myslet. Vždyť to na sebe práskneš sám." "A ty by jsi měl úplně mlčet, protože nikdo krom Raikage-sama neví, že jsi tady se mnou. Nebo copak chceš bojovat odloučeně?" *Na tohle již Reisu nic nepoví a nakonec dojdou k tomu stánku s čaji. Když dá svojí přednášku o šípkovém čaji, jen se na ní usměje a poví:* To jsi se naučila sama z nějakého bylinkářského deníků, nebo máš někoho v rodině, kdo se v tomto orientuje? *Také si všiml toho stánku, který to schytal a jen zakroutí hlavou. Začne se rozhlížet, zda neuvidí nějaký stánek i s teplejším oblečením, přeci jen, Kaede byla očividně zima a i když byla jeho potencionální oponentka, chtěl féroví souboj, tudíž, aby byli oba zdraví. Konečně nějaký zpozoroval. Najednou si začal všímat, že Kaede na něj celou dobu divně kouká, opět na jeho obličej:* "A sakra, snad nic neruplo," *pomyslil si a když vidí, že se soustředí více na čaj, než na něj, usměje se a s podivně milým tónem hlasu se zeptá:* Tohle oblečení, co nyní nosíš, obsahuje tvé oblíbené barvy? A pokud ne, jaké ty barvy jsou? *Pronese to s lehkostí a čeká, co z Kaede vypadne.*

To by sis hodně dlouho počkal. Takhle se rovnou i dostaneš do světa dřív, než po zkouškách. Já jsem docela ráda, že se konají v Kirigakure. Těším se na třetí část, pokud se k ní vůbec dostanu. *Zasmála se. Těšila se, až ukáže Hokagemu, čeho je schopná, nikdo jiný v komisi jí nezajímal. Dante ale vypadal celou dobu, jakoby vedl nějaký vnitřní boj. Ne že by četla myšlenky nebo tak, ale prostě jí tak připadalo, jakoby se jeho soustředěnost přenášela z myšlenek do reality a naopak. No jen nad tím sama Kaede pokrčila rameny, asi se prostě setkala s velkým myslitelem.* Mimochodem. Děkuji za čaj. *Usmála se.* Moje matka je medik, pracuje v Konoze v nemocnici, tak máme doma kupu bylinek a všemožných mastí. *Lehce upila čaje. Držela ho pevně oběma rukama.* Chceš se projít po vesnici? *Otázka na její oblečení ji zarazila, ale mile, snad nikdy se nikdo nezajímal o její oblíbené věci, natož barvy.* No....to oblečení mě donutila vzít sebou matka, ale musím uznat, že černá je moje oblíbená barva. *Očima kmitla mezi kelímkem na čaj a vlasy Danteho, které se tak rozčepýřeně leskly ve vzduchu.* Máš zajímavé oči. Viděla jsem takhle každé oko barevné jinak, jenom u mého Senseie. Je to fascinující. *Jakoby se její vlastní oči více rozzářily, když řekla slovo "Fascinující". Protože Kaede když tohle slovo vypustila z úst, tak domu i tak bylo. Pro ní tenhle svět skrýval nespočet neuvěřitelně fascinujících tajemství a důvod, proč by měl mít někdo každé oko jiné, bylo něco čemu chtěla přijít na kloub.*

*Když Kaede povídá o třetí zkoušce, Dante jí ujistí:* Hele, co mi říkal můj mistr. Pokud přežiješ první a druhou, třetí je většinou už formalita. I když, ne zrovna v našem případě, *přičemž se zasměje, protože tomu sám moc nevěří.* Za ten čaj vůbec neděkuj, je to maličkost. Ale málem by jsi zapomenula tyto pochutiny, *přičemž vezme balíček krekrů, dá je Kaede do dlaně a druhou rukou sevře. To celé ještě podtrhne milým úsměvem a dále poslouchá o její rodině.* "Hm, má v rodině medika. Zajímalo by mě, zda se na tuto dráhu bude chtít také vydat, nebo se rozhodne pro něco více dobrodružného. No, to už asi ukáže čas, teď jsme zatím stále geninové." *Její otázku o menší procházce zatím nechává pod pokličkou a místo poslouchal to, jak jí to matka nařídila.* "Alespoň nějaká výhoda, že se otec nevrátil z mise. Kdybych měl chodit v tom rodinném kimonu, to by bylo tak trapné." *Už se chtěl rozejít k tomu stánku s oblečením, avšak Kaede prolomí ticho. Dante se trochu začervená, protože jeho oči mu nikdo nikdy nepochválil. No, možná to bylo tím, že jeho oko bylo to šedé, to rudé patří Reisu.* Díky moc, že ti to tak přijde. Avšak ty mé oči se nevyrovnají těm tvým. Připomínají mi oblohu ještě před tím, než se to všechno podělalo a nastala mlha a temnota. Mají takový uklidňující nádech a vypadají krásně. *Dante si uvědomí, co řekl za volovinu a rozhodne se takticky využít oslího můstku.* Víš co, zavři oči a napočítej do padesáti. A nepodváděj, hihi, *poví hravě Dante a počká, než Kaede začne počítat. Ihned poté dojde k tomu stánku a tam koupí nějaký černý oblek. Nebyl zrovna nejteplejší, ale vypadal hodně stylově.* "Jelikož říkala, že jí to donutila vzít matka, tak tam jde asi o etiketu. No, tak snad bude spokojená." *Ihned poté se vrátí a slyší, že se Kaede blíží číslu padesát. Oblek rozepne a rychle jej přes ní dá, i s rukami do rukávů. Potom udělá pár úkroků, aby stáli s Kaede na přímo a poví:* Myslím, že nyní můžeme na tu procházku po vesnici.

Hmm....tak to je fajn. *okomentovala nově získané ujištění ohledně Třetího kola ChZ. Dante jí ještě nacpal krekry. Kaede se usmála.* Ty si sníme společně. Mám ještě celý plný balíček tady schovaný pod čelenkou. *Poklepala si hřbetem pěsti, ve které držela nové krekry, o čelenku se znakem Konohy. Jemně si dala pár pramenů vlasů jako sníh, za ucho a poslouchala Danteho. Během jeho slov jí došlo, že je lehce načervenalý z jejího komplimentu a že jí právě skládá poklonu. To začala červenat naopak ona. Pomalu se nadechovala a oči se jí jemně rozevíraly v úžasu. Nemluvě o té kečupové červeni okolo nosu a na tvářích. Nabídka zavření očí jí nyní přišla více, než lákavá.* Dobře. *Vyprskla, snažíc se přejít fakt, že její oči romanticky přirovnal k obloze. Rychle je zavřela a začala počítat. "Je mladší než já, ale moje pubertální hlava tady z toho dělá scénu jako z romantického románu. Nech toho Kaede! Jsi tady na zkouškách, ne na lovu chlapců." Vynadala si v hlavě.* 4tyřicet osm, čtyřicet devět, padesát. *Otevřela oči, cítila, že na ní něco dává a prostrkává jí ruce rukávy, ale rozhodně nečekala, že stihl ještě někam dojít a koupit jí kabát, myslela, že je jeho.* Děkuji.... *Prohlédla si nevěřícně tenkou, ale kvalitní látku.* Počkej, zaplatím ti ho. Přece mi tady nebudeš kupovat jídlo a pití a ještě kabáty. *Začala hrabat mezi kunaji malou peněženku s penězi.* Kolik tě vyšel? *Vytáhla bankovky* A žádný odmlouvání!

*Když Kaede poví, že si to snědí společně, Dante se na ní podívá a řekne:* Omlouvám se, ale to nemohu přijmout. Víš, kdyby to zjistil můj mistr, byl bych synem Smrti. *Poté se trochu zasměje a sleduje její pohyby. Ty sněhově bílé vlasy, vypadajíc jako vrcholky hor, jej zaujali, co by si nalhával, byla to barva exotická a ještě k tomu s kombinací modrých očích..* "Ne Dante, nevymýšlej a nepředstavuj si pakárny, pamatuj si, že jste tu oba na zkouškách, ne nic jiného." *Když se i Kaede začala červenat, uvědomil si, že jeho slova mohou mít také větší váhu, když se využijí správně. Její poděkování znělo.. jinak.* "Ještě nikdy mi takhle nikdo upřímně nepoděkoval. Doufám, že to znamená, že má z toho obleku radost. Teď alespoň nenachladne a bude to mít jednodušší ve druhé části. No jo, ale nyní vypadám zase já, jako nějaký poutník. Eh, čert to vem, ten oblek je přiměřeně hřejivý a navíc, jak bude mimo vesnici těžké sehnat dřevo? Oheň už mám, ten je ve mě, takže to bude můj hlavní problém. Ne Dante, soustřeď se na toto momentum, nechceš to nijak zkazit." *Když Kaede poví, později se to podobá rozkazu, že mu chce dát peníze za ten kabát, Dante se na ní jen mile usměje a řekne:* No, víš, to nestálo za řeč. *Když vytáhne peněženku i bankovky, Dante skloní hlavu, ty bankovky zastrčí zpět do peněženky a její ruku, jenž je prázdná, dá na horní část té peněženky a u toho se k ní až moc přiblíží. Dokonce tak moc, jako to udělala zprvu ona, možná ještě blíže, až jde nakonec z boku k jejímu pravému uchu a pošeptá jí:* Nechtěla jsi se jít projít? Ty peníze nemusíme řešit, ne? Stejně jen lidi rozpolcují. *Poté se postaví normálně a čeká, zda bude Kaede protestovat, nebo se tomu podvolí.*

Synem Smrti? A to proč? Však kalorie z krekrů zase rychle vychodíme. *Moc to nechápala, jediný důvod k tomu, aby nemohl s ní jíst byl asi striktní tréninkový plán. To je něco, co v životě neviděla a s přístupem jejich Senseie, asi ani nikdy neuvidí. I když zrovna ona by docela potřebovala procvičit oči. Kaede začala tahat peníze, ale Dante ji zastavil a prostě jí chytil ruce. Nezbylo jí tedy nic jiného, než spolupracovat. Nerada by se s ním porvala tady mezi lidma, ale být sami, tak mu ty bankovky nacpe do chřtánu ani by nevěděl, jak rychle to zvládla. Ale tady nebylo vhodné jako návštěvníci dělat nějaký vyrvál. Povzdechla si. Dante byl z ničeho nic vedle jejího ucha, zapochybovala o své vlastní rychlosti na chvíli. "Je rychlý...." Prosvištělo jí hlavou. Než jí do hlavy doteklo, co říkal, už stál normálně před ní. Kaede ani nestačila červeň z komplimentu zmizet z tváří a už se k tomu přidala další várka barvy. Zhluboka se nadechla, schovala peněženku do vaku se zbraněmi. A s výdechem vykročila.* Ano, projít se na čerstvém vzduchu by bylo fajn. *Vydechla zhluboka.* Tohle mi už nedělej. *Lehce do něj strčila, respektive, do jeho ramene a zasmála se.* Chtěla bych se jít podívat do Chrámu zasvěcenému těm speciálním mečům, co tady prý mají. Nechápu, jak někdo mohl postavit chrám pro pár zbraní. *Poklepala si prsty na čelo.* Co myslíš? Máš rád boj se zbraněmi? Nebo jsi spíš pěstní typ? *Kaede se na jednu stranu doopravdy zajímala, na druhou se jí v hlavě sepnul její ambiciózní mód osobnosti a čím víc toho z Danteho vytáhne, tím lepší to pak bude s ním případně soupeřit.*

To možná vychodíme, ale i tak bych raději odmítl. Mohlo by to pak se mnou seknout, že najednou i mlsám a nejím jen zdravá a vyvážená jídla *Odpověděl Dante, protože poslední rok takhle jedl podle přísného plánu, co jim Zira dal. Možná byli trochu více hubení, ale to naštěstí oblek a obvazy skrývali dostatečně. Když se jí poté opět podívá do tváře, zjišťuje, že se jí po líčkách začíná rozlévat červeň, stejně jako se potoky rozlévá do údolí, či splývají v jednu a větší řeku. Nakonec si všiml, že asi vyhrál, protože tu peněženku schovala. Na to, že procházka by byla fajn, se na ní Dante zadívá, jakoby se jí skrze oči díval až do duše. Nikoliv v tom zlém smyslu, spíše, jakoby něco hledal. U toho nechyběl ani jeho úsměv, jenž se více rozšířil. Z tohoto transu jej vyvedlo až lehké strčení Kaede a její slova dozněla, jako zvony ohlašujíc půlnoc.* A copak nemám dělat, Kaede? *Pověděl trochu hravě Dante, i když odpověď tušil, možná ji dokonce i znal. O těch mečích slyšel Dante poprvé, ale možná právě toto byl ten důvod, proč tu lidé chodili.* No, to taky nechápu, ale asi mají nějakou speciální moc, když mají vystavenou přímo i svatyni. *Souhlasí Dante a na její další otázku se chystal odpovědět, avšak se zarazil, když léčku pochopil.* "Dobrý pokus, Kaede," *pomyslil si a místo odpovědi jí chytl za rameno a pošeptal jí do ucha:* Víš, to si budeš muset zjistit. Jinak bych tě mohl omrzet už nyní, ne? *usměje se a jde poznat, že to nemyslí upřímně. Dante tohle bere spíše jako takovou hru, kdy jeden z nich na sebe něco napráší dříve.*

Obdivuji tvoje zapálení pro zdravou stravu. *S těmito slovy provokativně rozbalila krekry a jeden si celý nacpala do pusy. Byly docela malé, takže se jí tam jeden akorát vešel. Už procházeli náměstím, Dante akorát potřeboval objasnit, co nemá dělat. Kaede zkroutila rty.* Už se tolik nepřibližuj, přivádí mě to do rozpaků. *Šla s kůží na trh a řekla pravdu. No to netušila, že během pár vteřin se Dante zase nachomýtne u jejího obličeje....Jeho vteřina ticha po dotazu ohledně stylu boje, jí byla hned jasná. Prokoukl jí. A už zase visel na jejím uchu. Kaede opět zrudla.* A dost! *Vyhrkla z ničeho nic. Pár lidí se po nich lehce otočilo, ale nebylo to dost nahlas na to, aby strhla nějaký větší povyk. Kaede vydechla.* Dante, přestaň mě zlobit. *Řekla potichu.* I kdybych něco zjistila, stejně neřekneš všechno, takže bych vlastně měla stále co zkoumat a omrzení by nepřišlo tak rychle. Bylo by komické, kdybychom na sebe naprášili veškeré své schopnosti a pak se stali soupeři ve třetím kole. *Mluvila už klidně, ale její obličej dostal další dávku barvy a teď vypadala doopravdy jako rajče se sněhovou čupřinou, které si vykračuje vesnicí.* Schválně, jak bychom v takovém případě postupovali.

*Když si Kaede dá celý krekr do úst, Dante jí sleduje. Naštěstí ten krekr nebyl tak velký, ani nějak extra široký, takže s tím neměla sebemenší problém. Když Kaede znovu zrudla a trochu hlasitěji promluvila, Dante se na chvíli zarazit. Ano, udělal přesně to, co se v těchto situacích dělat nemá. Vždy jsou dvě cesty, útěk či boj. Tohle nebyla správná možnost, avšak Dante nasadil neutrální výraz. Cítil na sobě pohledy, které jej probodávali snad ze všech směrů. Když pronese, ať jí nezlobí, neřekne to naštvaně, takže si Dante uvědomí, že nic tak strašného neudělal, ale raději to už opakovat nebude.* Jasně, už toho nechám. Pro dnešek už ti nikdo do ouška šeptat nebude, *usmál se opět Dante. Když začne mluvit o té její myšlence, že kdyby o sobě vše věděli a jak by to dopadlo, Dante se trochu zamyslí:* "Zkouší na mě to, co jsem já zkoušel na ní? Tedy, co na ní pořád zkouším? Je to dost možné, ale pokud si myslí, že to ze mě jen tak vyloudí. I když, ne, nad tím ani nepřemýšlej, Dante." *Začne si všímat toho, že je až moc červená, ale z nějakému důvodu mu to přišlo roztomilé. On sám si raději šátkem zakryl spodní část tváře, aby nešlo poznat, jak moc se červená on.* No, bylo by to nejspíše zajímavé, protože bychom věděli, co od toho druhého čekat. Na druhou stranu, kdybychom to o sobě věděli, tak dosti možná vyhraješ. I když, kdybychom bojovali spolu, nejspíše prohraju já. Neptej se proč, ale mám takové tušení, hihi, *poví mile a snaží se ještě více zvednout Kaede sebevědomí.*

*Všimla si, jak se zarazil. Možná reagovala přehnaně, ale chvilku toho na ní bylo prostě hodně. Nevěděla proč....asi moc četla hloupé holčičí romány a prostě byla extrémně v rozpacích.* Promiň, reagovala jsem trochu přehnaně, ale fakt už mě nezlob s tím šeptáním. *Nafoukla tváře. Podívala se na něj, s šátkem před obličej...no to se mu to nosilo. Oči lidí ignorovala jak jen to šlo. Jeho pochlebování bylo průhledné jako pauzovací papír nejnižší gramáže. Kaede jen natáhla ruku a potlapkala mu po hlavě.* No to určitě. *Zasmála se.* Ty seš takovej brepta. *Stáhla ruku k sobě. Vzala mezi prsty krekr.* Nesmíš na to koukat jako na souboj známých, nebo přátel, nebo jako souboj kluka proti holce. I kdybys byl moje dvojče....a nebo moje vysněná láska... *Rozdrtila krekr na dvě půlky.* Dopadl bys takhle a já bych chtěla, abys na mě šel stejnou měrou. Na Chuuninkých máš ukázat, co umíš a ne že jsi Gentleman. *Domluvila a snědla přepůlený krekr.*

*Když se Kaede omluví, Dante se na ní i přes šátek pousměje na znamení, že opravdu není za co, aby se omlouvala.* "Proč se všichni musí chtít pořád omlouvat, když si prostě stojí za svým? Možná je až moc skromná, nebo k tomuto byla vychovávaná. Tak či onak mě to celkem štve, taková... holka a nedokáže si stát za svými způsoby." *Když začala Kaede mluvit a smát se, Dante si nebyl jistý, co vlastně prožívá za emoce.* No počkej si, breptu. Jednou ti předvedu, co doopravdy dokážu, *poví a následně se trochu zasměje, avšak jí sleduje, co bude dělat s tím krekrem. Když začne mluvit o lásce, Dante se vnitřně zarazí:* "Co, ne, to ne. Láska je přeci něco jiného.. a vždyť jsme se seznámili teprve teď? Láska se má pěstovat, jako sekvoje, nemůže prostě jen tak vzniknout. Nebo se mě tím snaží jen vykolejit? Jo, to nejspíše chce. Však, i ona musí vědět, jak funguje láska, ne?" *Poté sleduje, jak rozlomí ten krekr a pokračuje ve výkladu. Dante si sundá šátek, protože mu začínalo být až moc velké horko. Kupodivu je stejně pokrytý červení, jako samotná Kaede, a jen jí odpoví:* No, když to řekneš takhle.. Ne, stejně, kdybychom bojovali spolu, určitě nevyužiji vše. Ještě by mě tvá matka zabila za to, že jsem ti zkřivil jeden sněhoví proužek vlasů, *přičemž jí pohladí právě po vlasech.*

"Co doopravdy dokáže, to jsem zvědavá." *Proletělo myslí bělovlásky. Fakt byla zvědavá. Kaede byla jako houba, a vědomosti o všem byly jako voda, která se v houbě vstřebává. Všimla si, že se Dante na ni dívá a lehce zčervenal, až si musel sundat šátek z obličeje. Trochu nakousala krekr a hned ho spolkla.* Tak mi můžeš ukázat, co umíš, už teď. *Mrkla po Dantem, který vzápětí natáhl ruku a vzal do ruky pár jejích vlasů. Její přirozená reakce by byla útok, ale ona moc dobře věděla, jakou hru tady hrají. Šach na vyšší úrovni a tohle byl z Danteho strany tah na královnu. Vezmeš královnu a končí hra. Počkala, než poslední konečky vlasů dostaly od Danteho pohlazení a pak jakoby si protáhla krk směrem od něj, naklonila hlavu na stranu. Mohl si to vyčíst jakkoliv, ale zpráva byla jasná "Tohle už nedělej, nebo ti tu ruku ukousnu." I takový pohled mu věnovala.* Moje rodina by mě zapudila, kdybych přišla domů bez jediného zkřiveného vlásku. Jakoby tvůj Sensei zuřil, kdybys snědl trochu krekru. *Napila se čaje. Pro jejich štěstí byl chrám velmi blízko a tak se i přes všechnu tu mlhu, jeho věže rýsovaly na temném nebi.* Chceš jít dovnitř?

*Když Kaede Danteho pobízí, aby jí to ukázal už teď, Dante se špetkou humoru poví:* Vím, že jsi očividně výše postavená ve tvém klanu, princezno, ale věř mi, na tohle zatím nemáš. *Pověděl a mrknul na ní. Její pohled a řeč těla byla Dantemu hodně známá a on věděl, že se dostal na tenký led.* "Takže, Kaede, už začínáš tušit, že tuhle hru umí hrát dva, co? No, neboj se, princezno, tahle hra možná nyní končí remízou, ale příště ti seberu královnu, následně věže a potom si již půjdu i pro krále, abych tě vyřadil." *Nezamýšlel to v tom souboji, ale spíše jí vyprovokovat k činům, které by mu v budoucnu mohli přijít výhodné. Přeci jen, mít dobré známé napříč vesnicemi, nebylo nikdy na škodu. Na její další slova, když už ví, jak s ní mluvit a kde má slabiny, odpoví více šarmantně:* To sice ano, ale kdo říkal, že se musí jednat o souboj? *Ihned poté si v hlavně říkal:* "Dante, ty jsi takový tupec. Co to vlastně zkoušíš? Nepadej do téhle hry s ní, stačí, že se ti snaží zatočit hlavu." *Ihned poté poví, zda by chtěl jít dovnitř a Dante si všimne monumentální stavby.* Ale i jo, rád bych šel dovnitř. Určitě tam bude teplo. *Dodá a podívá se na Kaede.*

*Kaede se Dantemu rozhodně nesnažila zamotat hlavu, ale jestli to byl vedlejší efekt jejích činů, pak budiž, nelitovala by. Jeho slova o princezně a o tom, že na něco nemá, jí lehce pobavila. Usmála se.* Princezno? *Zahihňala se u opakování toho oslovení.* Nu dobrá. Jak myslíš Dante. Souboj, nebo něco jiného...zklamání by to bylo tak jako tak. *Před vchodem do chrámu se zastavila a položila mu ruku na rameno. "Jak ty na mě, tak já na tebe." Pomyslela si. Lehce stiskla jeho rameno, když se natahovala pro změnu ona k jeho uchu.* Tajnůstkáři mají přednost, princezny jako druhé. *Lehce se pousmála a rukou mu naznačila, aby do chrámu vešel jako první.* Mohl sis vzít i ten můj, vlastně tvůj, druhý kabátec. Mně zima už vůbec není. *Vešla po Dantem do chrámu, ještě že u vstupu byl koš, kde vyhodila už prázdný kelímek od čaje. Chrám byl majestátní, jeden by se tma býval byl i ztratil. Ale Kaede i Dante byli natolik výrazní, že by se určitě snadno navzájem našli. "Ten kluk je blázen a já hloupá, že na tuhle hru přistupuju...." Zanadávala si v hlavě.*

*Když se Kaede zahihňala a začala povídat, Dante jí pověděl:* Myslel jsem, že by šlo i zkřivit vlásky i jiným způsobem, než-li souboje. "Dante, ty jsi takový. hm.. Proč na tuto hru stále přistupuješ? Hlavně se snaž mít oči na stopkách, ať neuděláš nějakou chybu." *Nakonec dorazí poblíž chrámu, Dante si začíná všímat, že se k němu Kaede opět nebezpečně přibližuje.* "Tak co nyní uděláš, princezno, hm? Nebudu ti to kazit, ale už se těším, až ti to budu moci nějak oplatit." *Když Dantemu nabídne, aby šel jako první a tak hezky mu pošeptá, Dante se na ní usměje a vezme jí do náruče. Zprvu se sklonil, jakoby mu něco spadlo, ale poté jí vezme rukou za nohy a druhou kolem pasu a společně s ní vejde do chrámu. U toho se jí podívá do očí a řekne:* Tak když jsi princezna, tak by jsi přeci neměla takto chodit jen tak, co? Možná ti to takhle bude více příjemné. *Když s ní Dante vešel, všiml si, že si jich lidé všímají více. Jsou tu jako pěst na oko, ale Dante nehodlal tuhle hru prohrát.* "Ty jo, Kaede je celkem lehká. Beztak váží třicet kilo i s postelí, peřinou, polštářem a dalším příslušenstvím." *Pomyslí si a jde k prvnímu sálu, kde je jedna ze zbraní.*

*Přimhouřila jemně oči. Ona věděla na co Dante naráží, mooooc dobře. Ale rozhodně mu nechtěla nahrát. Na jeho první slova jen pokrčila rameny s takovým hravým úsměvem.* Co já vím. Ty snad ve svém věku víš, jak jinak křivit někomu vlasy? *Zasmála se. Sama měla zkušeností přesně 0 v nějakém intimnějším jednání a tak usuzovala, že mladší Dante na tom bude stejně, ne-li hůře. Ona alespoň dostala pusu na tvář a něco jako vyznání náklonosti. Co všechno zkusil Dante, jí bylo záhadou. Než se nadála, tak ji bez obtíží držel v náruči. Kaede se jen prudce nadechla, zadržela slova v ústech. Už tak to bylo divné. Slova o princeznách a chůzi jí úplně odstřelila. Ale co bylo hlavní....* Hmmm....máš pravdu. Měl bys mě takhle nosit celým chrámem. *Kaede natáhla ruce, jednu za jeho zády, respektive krkem a druhou před. Rukou, kteoru vedla za jeho zády, se chytila jeho ramene, druhou položila na první a prstem cvrnkala do pramínku vlasu u Danteho ucha. "Musí být o dost silnější než já. Sama neudělám pořádně přítah své vlastní váhy a on mě tu nese, jakobych byla pírko. Ještě, když mu Sensei nakázal striktní dietu. Vsadím boty, že jde hlavně o bílkoviny. Musí mít sílu....bude zaměřený na Taijutsu? Možná....nebo Kenjutsu...na to taky člověk musí být silný." *Opřela si hlavu o jeho druhé rameno tak, aby jí nemohl vidět do obličeje. Na Kaede bylo docela vidět, že jí to v hlavě šrotuje v tuhle chvíli. Musela spojit hodně neznámých, aby si udělala malý obrázek o jeho silných stránkách. Jeho psychologická hra je taky dobrá...na to, že je určitě mladší než já. Obličejík má mladší na pohled, než Sora." Kdyby byl Dante natolik drzý a přivoněl by si, mohl by cítit jemnou vůni šeříku a vůní typické pro čisté mýdlo, tak voněl šampón, který Kaede používala takřka denně.*

No, znám hodně věcí, někdy ti je možná i ukážu. Jen si budeš muset počkat, *dodal Dante na slova Kaede, opět s hravým pohledem a úsměvem. Kaede vypadala hodně zajímavě, avšak se ozve Reisu:* "Dante, co to sakra děláš? Kaede je NÁŠ NEPŘÍTEL a ty jí neseš v náručí. Tak jsi se snad úplně zbláznil? Dostaneš nás oba do problémů." *Dante však jeho naléhání zcela ignoroval a když Kaede patřičně zareagovala, ještě jí pomohl, aby jí bylo více komfortně.* No dobrá, pronesu Tě tu po celém chrámu, *pověděl Dante a bylo mu jedno, že těmito slovy, i slovy Kaede, na sobě mají nyní desítky a desítky pohledů.  Když si začala hrát s jeho vlasy a obličej zabořila tak, aby na ní Dante neviděl, provokativně poví:* Ale princezno, měla byste se i dívat, pokud chcete vidět ty zbraně. Přes mé rameno je neuvidíte. *Dante cítil vůni šeříku a mýdla. Sám voněl, avšak po růžích. Zjistil totiž, že parfémy s vůní růže maskují efektivně spáleniny, co má oblek zevnitř, avšak k tomu obleku tak přilnul, že jej vymění až jako poslední případ. Staral se o něj už asi půl roku a vůbec mu to nevadilo.* "Dante, mohl by jsi mě přestat ignorovat a přestat se takto kamarádičkovat s naším nepřítelem? To tě copak Zira nic nenaučil?" "Se Zirou táhni do háje a ne, nemůžu. Ty idiote, snad mi čteš myšlenky, takže víš, proč toto dělám.." "No to právě vím a musím ti říct, že to nebude fungovat. Ty jsi neponaučitelný, Dante." "Tak se do mě přestaň srát a vypadni zase jen sledovat!" *V ten moment jej násilně potlačil a poté trochu pootočil hlavou a pohladil horní část hlavy Kaede svojí tváří se slovy:* Tak, jsme u té první. Teď už se dívat budete, nebo snad chcete vidět něco jiného?

*Kaede se pousmála.* No tak to budu odpočítávat dny, než se k tomu odhodláš. *Na jednu stranu si z něj dělala srandičky, na druhou byla zvědavá. Když souhlasil, že jí bude nosit celou dobu, tak ji tím utvrdil v myšlence, ž ena tom bude fyzicky velmi dobře a hlavně se sílou, protože nikdo by nechtěl kohokoliv nosit po obřím chrámě sem a tam, kdyby nevěděl, že to fyzicky zmákne levou zadní.* Však já se podívám, až bude něco zajímavého. Nosič mi to určitě oznámí. *Pokračovala v téhle hře. Cítila ty růže, přišlo jí to zvláštní. Ani ne to, že se chlapec voní, ale že růžemi? Cítila dotyk na vlasech a otočila hlavu, aby se podívala před sebe. První ze zbraní vystavená, zjevně předimenzovaná kopie. Kaede ji sjela pohledem, nic extra.* No....nic moc teda. Nic oproti té hezké voňavce, kterou jsi se nastříkal. *Pronesla s lehkou hravostí ve hlase.* Nejsem na tebe moc těžká? Můžu jít i po svých, asi by ti to mohlo být i pohodlnější, než mě nosit celou dobu v náručí. *Navrhla Dantemu.*

No neboj se, určitě se Ti ozvu, princezno, *dodá hravě Dante a pokračoval v cestě. Podvědomě cítil, že se Reisu snaží probojovat do jeho hlavy, avšak on ne a ne povolit.* "Reisu, vím o co se snažíš a ne, ne a ještě jednou NE. Prostě se drž zpátky a nemluv mi do toho. Tohle je můj boj a hlavně mě to i začíná pořádně bavit." *Držel jí však stále pevně, aby náhodou nespadla. Mohla by totiž tato psychologická hra skončit dříve, než by začala být zajímavá. Když Kaede promluví, Dante stejným hlasem odpoví:* No samozřejmě, že ti to oznámím, princezničko. *Vůně šeříku a mýdla byla více silnější, čím déle jí nesl, až jeho mysl začala zaplavovat.* "Takže takto se mi chceš dostat pod kůži, jo? Že pokaždé, když jednu z těchto vůní ucítím, budu myslet na tebe? Musím říci, že přemýšlíš velmi zajímavě," *pomyslí si Dante a když ukazuje Kaede kopí, očividně z toho moc nadšená není. Co jej však překvapí je to, že mu pochválí i jeho parfém.* Děkuji, ale růže jsou téměř všude. Zatímco ten tvůj šeřík, dalo by se o něm skládat mnoho básní, *poví Dante stejně hravě, jako mluví ona. Na její nabídku však odpoví:* No, buď tě ponesu takto, nebo můžeš jít na ramena. Ale jak jsme si říkali, po této svatyni tě ponesu, že se ani podlahy nedotkneš. *Poté ještě na utvrzení se Kaede podívá do očí a pohladí jí po tváři, avšak s velikou jemností.*

*Spokojeně se nesla. Kaede už tak trochu přešla jeho narážky. Na její vkus a jeho věk byl trochu hrr.....ale tak domluvit si návštěvu Kumogakure za pár let klidně mohla. Možná by se jí i hodilo při cestování. Zarazila hlavu hlouběji do jeho ramene, až by ho možná i trochu nekomfortně šťouchla bradou do nervu, kdo ví. O trochu víc by si ho tím ozkoušela.* Básní? *Vydechla se zájmem.* Ty bys mi složil nějakou báseň? *Zahleděla se na něj velmi upřeně. I kdyby to byl kdo ví jakej šašek od vedle, tak by jí báseň udělala radost. Zamyslela se nad nabízenou možností si "přesednout" na jeho ramena. I když jí tím zaskočila jeho taktika - hlazení po tváři. Chvíli na něj mrkala v lehkém šoku.* Zůstanu takhle.... *Pohledem se rozhlédla po okolí. Ukázala na další zbraň - Nuibari.* Půjdeme se podívat tam? *Odvrátila téma. Zároveň jí ale volba zůstat v náručí dávala další páku an ujištění se, že je zaměřený na taijutsu a je doopravdy silný. Protože nosit někoho v náručí tak dlouho, je náročné a to i kdyby nesl miminko.*

*Když se Kaede zarazí, když Dante zmíní báseň, Dante dodá:* No samozřejmě. Klidně se můžeme zítra zase vidět a já ti přes noc něco složím. *Přitom sledoval její pohled a oči se jí tím trochu rozšíří.* "Tak co, už jsem sebral dámu, nebo se budeš ještě vzpírat a raději obětuješ ty věže? Tak či onak, tvojí obranu jistojistě dnes prolomím," *pomyslil si a přemýšlí, jak by na obranu Kaede mohl zaútočit jinak a účinněji. Přeci jen, musel jí ukázat, že i přes svůj věk dokáže v těchto hrách chodit a nějak se orientovat.* "No, v tomto jsem začal chodit rychle a orientovat se začínám i nyní. Jsem celkem zvědaví, kam se až toto vyvrbí." *Dále se rozešel, aby se Kaede nenudila a aby Dante mohl Kaede dostat k nějakému zajímavému místu. Když poví, že zůstane takhle, Dante jí opět pohladí a poví:* Tak tedy dobrá, ponesu tě takto, princezno *Poté se podívala a když Kaede řekla, že se podíváme k jedné té zbrani, Dante se pousměje a hravě poví:* Samozřejmě, princezno, podíváme se tam. *Rozešel se i tam pomalou chůzí, aby měla Kaede pohodlí a u toho jí hladí ze spodní části hlavy, aby byla spokojená. Jakmile tam dorazí, Dante jí jemně hlavu otočí a ukáže jí tu zbraň.*

*Kaede se naprosto uvolnila, nechávajíc Danteho v přesvědčení, že je na dobré cestě. Jen aby mu v přirovnání k šachu, pomalu jedním koněm sebrala všechny důležité figurky a jen krála nechala hrát si svou hru, bez povšimnutí, že už on sám přišel o věže, střelce, dokonce i koně. I přes spokojený pohled na tváři a uvolněnost Kaede dávala moc velkou pozor na to, co dělá a kam jdou. Po cestě si všimla prázdné lavičky.* Dobrá. Přes noc mi můžeš něco složit, ale necháš mi báseň za oknem. Co ty na to? Já zítra asi budu trénovat se senseiem. *Tu báseň doopravdy chtěla, čistě ze zvědavosti. Prohlédla si další ze zbraní, na kterou jí navedl hlavu jemným pohybem.* Nechceš si támhle sednout? *Ukázala na lavičku, tak deset kroků od nich. Ne že by jí bylo nepohodlně, ale prostě jí ten chrám trochu nudil. Nebyla prostě milovnice zbraní. A Danteho podle ní spíš bavilo jí nosit, než se tu koukat na repliky.*

*Když Dante cítil, že se Kaede se uvolnila až moc, přišlo mu to zvláštní:* "No, nejspíš si odhadla mojí sílu, ale věř mi, že je to je jen špička ledovce. Ve třetí části, pokud se budeš dívat, nebo budeš bojovat, zjistíš, že mohu mít sílu mnohem a mnohem větší. Už jsi přišla o královnu a věže, nyní je čas na střelce a koně. Uvidíme, co máš v sobě." *Kaede byla očividně až moc spokojená a na půli cesty jej Kaede zastavila s tím, že by jí tu báseň nechal za oknem.* Víš co, mám lepší nápad. Co takhle, kdybychom se potkali v noci? Stačí mi chvíle a něco vymyslím, princezničko, *poví Dante, protože nechtěl lézt k jejímu oknu, když byli v takové výšce. Zas tolik ve své ninjutsu nevěřil. Nakonec došli ke zbraně, avšak Kaede poznamená, že by si mohli jít sednout.* Klidně se můžeme posadit, ale nezapomínej, že mi pak stačí říci a zase vyrazíme, *poví Dante a několika pomalými kroky přišel k lavičce. Nejprve dal nohu na jeden konec lavičky, aby neměla nohy na zemi. Poté si i s ní sedne na druhou část a nechá jí, aby se o něj opírala.* Takhle se ti to líbí víc? *Zeptá se hravě.*

*Kaede rozhodně neměla v plánu někam v noci chodit a už vůbec ne s Dantem, i když to nemyslela zle, prostě ho nechtěla nechat vyhrát.* No jistě, klidně se můžeme sejít v noci. *Nechala ho se s ní posadit. Opřela se o něj, využívajíc situace a možnosti si ho víc omotat kolem prstu. Ještě více se k němu "přitulila".* Není ti zima? *Optala se starostlivě. Popravdě si spíš myslela, že se v tom jeho hábitu musí péct jako ryba ve vlastní šťávě.* Můžeme se sejít v Lobby hotelu. *Usmála se. Už tohle mělo stačit k tomu, aby Dantemu došlo, že bydlí na stejném místě, v tom stejném, malém, trochu divném, hotelu pár minut od náměstí. "Domluvím si s ním dostaveníčko a nakonec tam nepřijdu. Chválně, zda mi to pka dá sežrat. Pokud jo, tak mu na tom všem záleželo a během tak malé chvilky si vytvořil vazby, které by se daly využít v můj prospěch." Přemýšlela potichu.*

*Když Dantemu na jeho návrh kývne, samotného to vnitřně zarazí:* "Ne, tohle musí být jen nějaká chyba v komunikaci. Není snad taková, že by na tyhle kecy o noční střetnutí brala vážně? Že ne?" *Když se k němu ještě více přitulila, Dante jsi již nebyl jist, zda mu to bylo příjemné, nebo nepříjemné. Doteky neměl nikdy v lásce, ať už se jednalo o pouhopouhé potřesení rukou, ale dnes byl jako vyměněný. Když se jej však Kaede zeptala, zda mu není zima, Dante se nad tím zamyslel.* "No, není mi ani úplné horko, avšak ani zima. Ale proč se na to ptá až nyní? Možná to také bere jako hru, ale uvidím, možná z toho něco nakonec vykvete. No, i když, Kaede je starší a nejspíš už někoho má. Nebo nemá? A měl bych se na to vůbec zeptat? Ne, tyhle věci si zatím nechám jen v podvědomí a možná je někdy vytáhnu. Nebo také ne, nemohu se moc soustředit, když je nyní tak blízko u mě." *Nakonec jí odpoví:* Ne, zima mi opravdu není. Překvapivě je mi akorát a je to dobře. Nechtěl bych se tu cítit jako pečené kuře. *I když byl nyní na jasných pochybách, rozhodně neztrácel svůj smysl pro humor. Avšak, aby i Kaede trochu znejistil, začal jí místo vlasů hladit i záda. Pěkně pomalu a jemně jezdil otevřenou dlaní po stejné dráze, jako je páteř. Co tak slyšeli, někomu to způsobovalo nějaký druh radosti, tak proč to neotestovat. Když poví, že se setkají v lobby hotelu, Dante se na chvíli zarazí, dokonce i přestane hladit Kaede po zádech.* "Tak na tohle už jen tak nepřistoupím. Alespoň v něčem bych rád plnou kontrolu," *pomyslí si a na její slova odvětí:* No tak to v žádném případě, lobby je plné divno lidí. Napadlo mě spíše, že bych ti v noci zaklepal na dveře a tu báseň ti prostě předal. A pokud by jsi byla hodná, tak klidně i zarecitoval. *Poví Dante sladce a doufá, ať na to přistoupí.*

"Nemůžu tvrdit, že je to nepříjemné....ale on je stále ještě dítě, jak může bejt mentálně takhle jinde a být vůbec schopný týhle komunikace....kdo ho učí? Má starší sourozence?" *Pomyslela si Kaede, když jí hladil po zádech. Připadala si najednou jako dítě spíš ona. Na to, že se znají všehovšudy dvě hodiny, byl až moc přítulný. Samozřejmě, že ona si to líbit nechala, proč taky ne. Izumi ten se k ní ani nepřiblíží z jeho "osobních důvodů" a Sensei jí jen tak nepohladí. Což jí donutilo se zamyslet nad zítřejším tréninkem.* Takže ty bys mi to rád předal v soukromí? Uprostřed noci? To není zrovna ideální....neznáme se tak dlouho a dobře, abych tě pustila do svého pokoje. *Realita byla v podstatě stejná, Kaede prostě nebydlela na pokoji sama a i kdyby náááhodou chtěla, aby Dante přišel, což v tuhle chvíli moc nechce, tak by stejně nemohl kvůli Senseiovi.* Hmm...a co na střeše hotelu? Tam se dá snadno dostat. Nemluvě o tom, že tam moc lidí nebude. Kdo by v noci lezl na střechu.

*Když to očividně Kaede očividně nepochopila, Dante jen začal více hladit a pověděl:* Kdo říkal, že bych měl vůbec chodit k tobě do pokoje? To bych si ani za boha nedovolil. Ještě by Sensei zjistil, že jsem v čudu uprostřed noci a připraví si pro mě takový trest, že mi snad upadnou nohy. *Nemluvil ani tak z cesty, jelikož při posledním tréninku se Zirou museli běhat až do mdlob a musel říci, že nohy necítil ještě dobré tři hodiny, než je dali medici do kupy. Ihned poté dodal:* Jen bych zaklepal, předal ti ten papír a zase zmizel. Nebo bych ti to mohl donést s nějakým občerstvení a změnit se na pokojskou službu, pokud ti to bude příjemnější. *Poté vyslechne její další slova a poví:* No, to by vážně nešlo. Nechce se mi moc riskovat hněv Sensei a to, že bych šel o chodbu dále mohu odůvodnit tím, že jsem si šel na recepci rezervovat jídlo.

*Kaede netušila, zda je to jen výmluva, nebo je jeho sensei doopravdy tak přísný. Ona měla pocit, že Gyo by Danteho ještě pozval na nějaký drink nebo něco, to nemohla dopustit.* Tvůj sensei se zdá být doopravdy tvrdý. Tak to tedy asi nechci, aby tě potrestal. *Pousmála se.* Dáš mi ji, až se opět potkáme, nemusíš to dělat dnes. Třeba to bude právě v aréně, nebo s té místnosti, kde se čeká na vyvolání soupeřů v dalším kole. *Tu báseň chtěla za každou cenu, ale to se musel Dante nějak zařídit prostě. Ona mu neřekne, který pokoj je její.* A vůbec... *Odtáhla se od něj, sedla si naproti němu a opět se přisunula trochu blíž. Natáhla se tělem k jeho obličeji, takže by člověk mezi jejich nosy nacpal maximálně tak pěst.* Jak to, že máš ty oči každé jiné? *Upřeně do nich civěla.Sama se snažila pomlau dýchat a uklidnit se, v hlavě myslela na setkání s Akane a přehrávala si její slova, takže se na obličejíku Kaede neobjevila ani jediná červená stopa. Opakovat si v mysli pomalu polovinu učebnic z Akademie bylo dobrým plánem pro udržení vážné tváře.*

*Když Kaede raději ustoupí a ukáže pochopení pro Danteho situaci, Dante si oddychne.* "Tak super, nakonec přežiju zkoušky, dokonce i Ziru. Život nemůže být krásnější," *pomyslí si, avšak na její slova neodpoví. Věděl, že v určitých ohledech je mlčení více, než libovolný počet slov. Její úsměv začal být zase až moc velký a Dante se už smířil s tím, že na ní bude myslet i když chtít nebude. Když nakonec ustoupila až moc a řekla, že až se potkají příště, Dante se jen usměje a kývne:* Tak tedy platí. Při dalším setkání ti předám tu báseň, ať už to bude za jakýchkoliv okolností. *Zopakuje Dante, když v tom se od něj najednou odtrhne.* "Tak co, Kaede? Vidím, že se snažíš, ale věř mi, tohle nebude tak jednoduché se mě vyhnout jako nějaké technice," *pomyslí si a když vidí, že jde až moc blízko k jeho obličeji, sleduje její modř, skýtajíce se v jejích očí. Dante měl sto chutí trochu couvnout, avšak tomuto nutkání rychle přestřihl křidélka. Když se jej zeptala na jeho oči, Dante si pomyslel:* "No a mám tě, Kaede." *Když vidí, že se pokouší o dechové cvičení, Dantemu dojde, co dělá. Tento trik již na něj zkoušela předtím a Dante věděl, že pokud jí takto nechá, bude mít navrch. Místo toho se tedy i on sám k ní přisune blíže, že se jejich brýle s termovizí téměř dotýkají a jen poví:* To zatím bude mé malé tajemství, tyhle barvičky, avšak mi pověz. Proč jsi se rozhodla zůstat tady, když jsi mohla kdykoliv odejít? *Když to dořekne, jejich brýle se střetnou a on jí kouká přímo do očí, jakoby se jí díval do duše.*

*Dante zahájil protiútok. Jejich brýle se dotkly a Kaede by mohla cítit jak špičky jejich nosů odděluje jen pár milimetrů. "Tak ty mě chceš zase dostat do rozpaků?" Pousmála se. Nic neříkala. Civěla mu do očí, stejně jako on jí. Neuhnula, ale byla ve velkém pokušení mu udělat nějakou špatnost. Udělala možná pravý opak toho, co by Dante čekal. Jemně se usmála a zasoustředila se očima na špičku nosu, tím udělala takový ten xichtík, kdy očima šilhala k sobě. Hned na to sebou jemně cukla a přejela špičkou nosu o ten jeho. Opřela se rukama na zády. Kdyby byl jeden všímavý, mohl by si prohlédnout i víc, než jen její obličej. Pramínky vlasů jí z čela spadaly do stran, jak si protahovala krk do obou stran.* Proč tu ještě jsem? *Zopakovala otázku. Přehodila nohy tak, aby je měla na jedné straně.* Protože můžu kdykoliv odejít. *Stoupla si a upravila si ten jakýs takýs kabátek, který jí Dante koupil. Projela si rukou vlasy od ofiny až do poloviny hlavy a stáhla je na jednu stranu, obnažujíc tak krk na straně druhé.* Možná už je právě čas k odchodu. Báseň už mám slíbenou a správný gentleman svůj slib dodrží za jakýchkoliv okolností. *Mrkla po Dantem jedním okem a udělala první tři pomalé kroky od lavičky. "Tak schválně, co s tímhle uděláš. Necháš mě jít?" Kaede se tahle hra začínala líbit, až moc možná.*

*Když Kaede začala dělat nějaké obličeje, Dante se usmíval, protože mu to přišlo takové zvláštní.* "Co zkoušíš tentokráte, Kaede. Proč zrovna takový obličej? Možná to má nějaký hlubší kontext, ale já jej zatím nevím? No, tak či onak, alespoň v tomto mám nad ní výhodu." *Najednou sebou cukla a oni se otřeli nosem. Dante už ani nevěděl, zda se chce smát, nebo nad tím dále a hluboce uvažovat. Nakonec se začala protahovat tak, že šla vidět více, avšak Dante věděl, že je tohle past a proto nezíral nikam, kam by neměl. Jeho mysl byla stále upjatá na její oči, i když jej upřímně zajímalo, co mu na sobě chtěla ukázat dále. Když Kaede promluví a již si chce stoupnout, Dante jí obejme tak, aby byla ona přimáčklá o opěradlo lavičky. Poté svůdně řekne:* Říkal jsem ti, že se podlahy ani nedotkneš, ne? *Muselo to vypadat velice zvláštně a i on sám se cítil divně, že tohle dělá, ale tato vnitřní hra začala gradovat do konce. Nenechal jí odejít, i přes její slova jí odvětil:* Toho se neboj, ale prvně tě odnesu ven. *S těmito slovy se od ní trochu vzdálil a opět jí zvedl, přičemž se vydal směrem k východu, oči nespouštějíc z Kaede.*

*Dante byl celou dobu tak vážný, že ani její xichtík na něj nezabral. Ona jen byla trochu dětinská v danou chvíli a on to hned analyzoval...byl horší než ona sama. Byl ještě k tomu rychlejší a silnější, než sama Kaede a tak, než se stačila zvednout z lavičky, ji opět přirazil k opěrátku. Teatrální bělovlasá cácora si u toho nemohla odpustit tichý vzdech, když se její záda zarazila do opěrátka lavičky. Rukama chytila jeho paži navlečenou v oblečení hodného nájemného vraha.* Opatrně, nebo mě přelomíš vejpůl. *Podívala se na Danteho. V jejím pohledu nebylo nic, ani výčitky, i když by mu klidně nabančila. Jeho parodie svůdného hlasu jí uvnitř rozesmála, ale nechala si to pro sebe.* V tom případě chci ale změnit pozici nošení. *Dožadovala se Kaede změny. Když souhlasil, což by určitě souhlasil, navrhla pozici jakoby nesl dítě. Ne na zádech, ale zepředu. Kaede si stoupla na lavičku, aby sama sobě ulehčila "nasedání" na nosícího otroka.* Venku už můžu chodit po svých? *Optala se, jakmile byla na něm. Pevně se chytila nohama okolo jeho pasu, že ji ani nemusel nějak extra držet. Rukama zajela na jeho záda. I když netrvalo ani pár kroků a už se mu hrabala v límci za krkem, kam skvěle viděla díky pozici hlavy nad jedním z jeho ramen. Prsty zvědavě odtahovala límec za krkem od těla. Vůně růží byla trochu intenzivnější s každým pohybem látky, ale hlavně Kaede viděla, co měl pod tím jeho zabijáckým outfitem - obvazy a to v takovém množství, že Kaede ani netušila, zda má jen lokální zranění na hloupém místě, nebo je chodící mumie.*

*Když jej chytí za paži a poví její slova, Dante se usměje a poví:* Neboj se, to bych ani nesvedl. "Takže fajn, očividně chceš se mnou trávit i další chvíle, jen si hraješ na nedostupnou. To může znamenat..." *Dante si začal vzpomínat na jeho služby v knihovně a když zrovna byl v dívčí sekci, jaké romány a příběhy tam byly.* "Takže takhle se chováš? To tě čtení téhle literatury tak moc změnilo, jo? Máš štěstí, že jsem občas musel i já předčítat, i když ty směny byly za trest. Ale fajn, jak chceš, pokud se setkáme mimo bojiště, tak mě ani nepoznáš, to ti mohu slíbit." "Dante? To teď nemyslíš vážně, že ne? Nebudeš tu přeci šaškovat pro nějakou holku z Konohagakure, ne? Určitě máš na lepší." "Reisu, co jsem ti říkal? Alespoň pro teď. VYLEZ. Z. MÉ. MYSLI!" "A proč bych měl? Jsme přeci bratři a máme se chránit před tím, abychom neudělali nějaké blbosti. A tohle bude tvoje největší blbost, pokud v tom budeš chtít pokračovat. To se nevidíš? Teď si všichni přítomní myslí, že spolu něco máte.." "Ne, určitě nemyslí. Jsme prostě jen puberťáci, co zahání volné chvíle. To je možná jediné, co si mohou myslet." *V tom jejich vnitřní dialog přeruší prosba Kaede o to, aby jí nesli jinak.* Tak samozřejmě, to půjde lehce. *Když se sama připraví na to, aby si na něj nasedla, Dante si stoupne a chytí jí, aby si mohla pořádně připravit nohy, aby ihned nespadla.* No, venku už ano, *odpoví Dante na její dotaz. Lidé na ně koukali, avšak to momentálně nebyla jeho priorita. Jeho prioritou totiž bylo zjistit, co má Kaede za lubem. Když mu začala projíždět záda a pomalu se blížila k límci, Dante si uvědomil, kam toto bude směřovat a vůbec se mu to nelíbilo, ale zatím jí nechal. Když začala límec pomalu odtahovat, Dante si pomyslel:* "A tady pro tebe prohlídka končí, princezničko," *a s touto myšlenkou jí chytne obě ruce a trochu se předkloní, aby jí viděl do tváře.* Princezno, začínáte trochu zlobit. Takhle se mi snažit dostat pod oblečení a ještě takhle na místě, kde na nás může každý koukat, *poví záměrně hlasitě a díky akustice se to ještě začalo rozhléhat. Dante toho momentu, kdy Kaede na něm visí, avšak ne přímo, využil a límec si zpravil, ještě si jej pro jistotu utáhl provázky a bylo nyní téměř nemožné se tam dostat, aniž by Dante neměl čas na to, aby zareagoval.*

*Kaede si dělala co chtěla až do chvíle, kdy se Dante předklonil. Stihla akorát zahlédnout něco bílého pod oblečením, obraz? Možná, tílko? Možná....ale co přišlo pak....Ta ostuda. "Snad se to nedozví Izumi-kun." Vyděsila se v hlavě Kaede.* Cooo? *Vyhrkla a podívala se po okolí. Díky bohu tam moc civilistů nebylo, ale někteří návštěvníci byli z řad geninů, kteří zde plnili zkoušky, stejně jako tahle nezbedná dvojka. Zhluboka se nadechla. Jak byl Dante předkloněný, dala ruce za hlavu a ještě více se zaklonila. Rukama se dotkla země a pustila se nohama Danteho pasu. Udělala pomalý přemet dozadu. Ladný, skoro jakoby byla expertka v taijutsu - což nebyla ani náhodou. ale tohle měla nacvičené.* Stačí, dál už půjdu sama. Nechci abychom měli problémy. Tvůj sensei by asi nebyl nadšený, kdyby zjistil, co tady vyvádíme. *Rozhlédla se okolo sebe. Už pomalu přestali obecenstvo zajímat.* Měli bychom jít pryč. *Kaede mluvila vážně a rozhodně. V jejím projevu nebyla ani šance na nějaké diskutování. Její dospělejší já převzalo kontrolu nad situací.* Otázkou je....zda tě tahle dětská hra baví natolik, že bys v ní chtěl pokračovat i někdy jindy. Ne jen dnes...ale třeba jiný den? Dante? *Podívala se na Danteho s lehkým úsměvem, zatímco pomalu kráčela směrem k východu chrámu. Kdyby se jí pokusil opět zvedat, jednoduše by mu rukou naznačila, že to opravdu není nutné.*

*Když Dante viděl, že jeho odpoutání pozornosti zabralo, jen si oddychl:* "Super, dle jejího výrazu nic moc neviděla. No, musím v to doufat, protože jinak už nejspíše o Hachimonu ví a má taktickou převahu. Teď si to rychle zrelapitulovat, co vlastně vím o ní. Voní po mýdle a šeříku, není nijak extra silná a má hypnotické oči. Takže určitě bude umět ninjutsu, to ovládá většina. Taijutsu a Kenjutsu mohu vyškrtnout, už jen kvůli tomu, jak s tím čajem neudržela balanc. Kdyby ovládala Fuinjutsu, nejspíše bych si již všimnul těch papírků.. Takže co zbývá.. Genjutsu a Kinjutsu? Dvě disciplíny, o kterým vím nic, jak se jim bránit." *Když vyhrkla své "Coo" a ohlédla se, Dante si uvědomil, v jaké pozici se vlastně nacházejí a také se rozhlédne. Je tam několik geninů a Dante měl hodně blbý pocit, že si po jejich společném výroku na ně budou pamatovat a dají jim to pěkně sežrat. Když ukázala svůj akrobatický kousek, Dante jen hvízdl, protože tím ukázala, že v boji bude hodně agilní a obratná, i když v tomto kontextu to mohlo vypadat jen strašně. Její další slova Danteho trochu rozveselí:* "Super, vyhrál jsem. Vidíš, Reisu, já to dokázal." "No tak vidíš, Dante, nyní jsi si vyhrál a teď se začni chovat rozumně." No, máš asi pravdu, tohle za trable nestojí. Ale myslím si, že by ani tvůj sensei nebo matka nebyli nadšení, kdyby se o tomto dozvěděli, *pověděl Dante zamyšleně. Jeho hlas byl nyní k nepoznání, protože zněl více rozumně, než když byli v této hře. Zněl více.. inteligentně, než by kdokoliv v jeho věku měl znít. Možná to bylo jeho tvrdou výchovou, nebo tím, že se už od mala motal v prostředí dospělých. Když konečně si geninové dali pokoj, otočil se na Kaede, která měla něco na srdci. To, že to nazve "dětskou hrou", jej celkem zarazí, a začala pomalu odcházet.* No, upřímně mě to bavilo, ale nejprve bych Tě rád poznal takovou, jakou doopravdy jsi. Klidně můžeme hrát i tu hru během seznamování, ale to nic nemění na tom, že krom té hry bych rád poznal Tebe, Kaede, *řekne Dante hodně jistě a upřímně. Možná Kaede překvapí, jak moc sofistikovaného myšlení je Dante schopný na svůj útlý věk. Nakonec však byli u východu a Dante alespoň otevřel a podržel dveře Kaede. Ihned poté zavřel a Dante se zeptal:* A chtěla by jsi se ještě projít, nebo se vydáme směr hotel?

*Slova o Sensei a matce donutila Kaede se zamyslet.* No nevím, asi by mi nevynadal ani jeden z nich. Dokud dám zkoušky, tak by mi to i odpustili. Ale ty bys nejspíš dostal bídu, co? *Zasmála se. Byla mnohem uvolněnější, než před chvílí. Dětskou hrou to nazvala proto, protože to bylo až moc hloupé. A takhle hloupě se dle Kaede chovají jenom děti. To ještě netušila, jak hloupě se bude chovat v budoucnu, a že nejspíše bude, kor když bude s Dantem. Slova o poznávání jí trochu zarazila...."Tak se zdá, že jsem tohle asi vyhrála.....jinak by neříkal tohle." Nevěděla jak si počít s faktem, že právě ona je pro někoho natolik zajímavá, že by s ní chtěl strávit čas a doopravdy ji poznat. Vždy to bylo spíš naopak - Kaede považovala někoho za fascinujícího. Jemně se usmála a podívala do země, ano, zase se trochu červenala. "Co je to za pitomost, však on je taky ještě dítě...tak se uklidni holka jedna bláhová." Vynadala si sama sobě v hlavě. Podívala se na Danteho.* Takovou, jaká doopravdy jsem? *Natáhla ruce před sebe v protažení.* To nevím, zda doopravdy chceš. Abys pak nelitoval. *Pousmála se. Pohled obrátila zpátky na cestu, když jí otevíral dveře.* I když i já bych o tobě ráda věděla víc, ale už teď se zdáš být tajnůstkářem. *Trochu si rýpla.* Děkuji... *Poděkovala za podržení dveří.* Asi směr hotel, mám takové nemilé tušení, že Sensei bude chtít trénovat...i když já bych si raději někde četla. *Lehce se zasmála.*