Aréna

"Ten kouř už mě sere." *Pomyslel si když k němu dopadl kouřový granát. Zrušil své chakrové nitě když v tom spadl na zem.* "Sakra ten...." *Nestačil dokončit myšlenku a ucítil ohromnou bolest a popraskání kostí. Vyplivl krev a aniž by zvládl cokoliv udělat tak se mu do očí nahrnuly slzy.* "Jak mě dokázal porazit genin s Konohy? Měl děda pravdu? Opravdu sem měl používat klanové techniky?" *Když vyhlásili vítěze tak Suhuachiho odnášeli na nosítkách. Přišel k němu i jeho sensei.* Vem té mou loutku prosím. *Sensei se na mladého génia podíval, usmál se a souhlasně kývl. Po té Suhuachi zavřel oči a přemýšlel nad svým soubojem.*

*Nedávno v akademii se Naoto společně se svojí třídou konečně učili o nějakých technikách. Vysvětlovali si v akademii jak funguje chakra a jak se jí naučit používat. Sensei jim ukázal pár technik, které se budou učit, konkrétně techniku henge no jutsu, bunshin no jutsu a kinibori no waza. Techniky na první pohled vypadalo zajímavě a skvěle. Musí být skvělý pocit, vydávat se za někoho jiného. Sensei se jim přeměnil do podoby současného tsuchikageho na ukázku do přesné podoby. Naoto by nepoznal rozdíl ani kdyby přeměna nebyla přesná, protože tsuchikageho v životě na vlastní oči neviděl či si to jen nepamatuje. Jako třída dostali učebnici podle které se mají doma učit aby mohli ve škole předvést své výsledky. Naoto své výsledky moc nepředvedl. Ani se na to nepodíval a místo toho trénoval a budoval fyzickou stránku svého těla. Nyní je potřeba se zaměřit i na tu vnitřní část síly. Konkrétně svojí zásobu chakry. Podle technik co momentálně využívají má dle vlastního uvážení dostatečné zásoby, tak to alespoň vnímá. Co ho ovšem vyvedlo z omylu byla učebnice, kde bylo napsáno, že ve světě existují techniky, které mohou být až několikanásobně náročnější na chakru. To ho donutilo přimět se k tomu s tím něco dělat. Konkrétně začít trénovat svojí zásobu chakry. Vůbec netuší jak by jí měl trénovat. No, doufá, že na to přijde při tréninku. Po škole se rozhodl jít k aréně, kde bude trénovat. Cestou do arény potkal víc lidí než jinde ve městě. Možná proto, že v aréně zlepšují své schopnosti stávající ninjové, kteří své schopnosti nemohou trénovat jinde třeba kvůli nevhodnému terénu. Naoto nejdříve šel do vnitřní části arény, ale když uviděl větší počet trénujících ninjů, tak si to rozmyslel a raději šel někam, kde není tolik lidí. Ve vnitřní části arény byli i jeho spolužáci, kteří se snažili techniky naučit. Bohužel Naoto už pár technik uměl, ale nechtěl se před nimi vytahovat. Stále nebyl dostatečně silný na to aby mohl svým spolužákům konkurovat. Alespoň ne všem. Po chvíli našel Naoto jedno místo, kde není nikdo a kam nechodí ani zvědavá duše. Bylo to z jedné vnější strany arény daleko od hlavního vchodu. Tam si Naoto odložil věci ze školy a otevřel učebnici doufajíc, že najde nějakou užitečnou informaci. Když listoval stránky, tak nenašel moc užitečných informací, ne těch co potřebuje teď. Zavřel knížku a vrhl se na to. Nakonec mu opravdu zbude jen improvizovat. Naoto si sedl do tureckého sedu a snažil se nějakým způsobem cítit chakru uvnitř sebe. Měl by podle látky co měli ve škole v sobě cítit proud chakry když se na to bude soustředit. Naoto to cítil, jinak by nedokázal provádět techniky, které už umí. Netrvá dlouho než s tímto soustředěním podobné meditaci přestane. Pro zefektivnění tréninku se rozhodne provést pár technik vyžadujících chakru aby tam byla nějaká ta spotřeba. Přece jenom vnímat chakru v těle není ten nejlepší způsob jak si rozšířit své zásoby. Rozhodl se vylézt po příčné zdi arény do výšky několika metrů, ale ne dostatečně vysoko aby ho to nebolelo kdyby ztratil kontrolu a spadl by. Vlastně byl přibližně 3 metry nad zemí. Nějakou chvilku tam zůstával v klidu a snažil se vnímat tok své chakry. Zároveň se u toho soustředil aby se udržel já stěně. Pak jednoduše sešel dolů. Dole si udělal pár klonů pomocí techniky bunshin no jutsu. Na každé své straně měl 2 klony, což dohromady dávalo součet čtyř klonů a jednoho originálu. Ty klony po krátkém čase nechal se rozplynout a zkusil se Kleť soustředit na svojí chakru, na její tok. Pak už jen párkrát zopakoval to co dělal, vylezl na stěnu pomocí techniky kinobori no waza, dole až slezl opět vytvořil pár klonů a takto to opakoval dokola dokud nezačínal cítit únavu, která ho donutila po nějakém čase přeťatá s tréninkem a vydat se domů.*

Trénink zásob chakry (+1 do zásob chakry)
KONEC RPG

*Stejně jako ostatní dny, i tento byl zahalen temnou mlhou a temnou oblohou, přes kterou by toho nebylo moc vidět kdyby ve vesnici nebyly pouliční lampy, které v tuto cgviki dost napomáhali. Dnešní den Naoto naštěstí nikam nevstává, dnes není akademie, která by zaplnila většinu času jeho dne. Tudíž Si mohl dneska naplánovat cokoliv, ale z jeho strany není moc jak, ani ho moc toho napadá. No, prostě takový nezajímavý jedinec, který neví jak efektivně strávit svůj volný čas krom toho, že by trénoval. Co se vzbudil, celkem pozdě, tak nad tím přemýšlel. Co by tak mohl začít dělat v dnešní den kromě jedné aktivity, kterou dělá stále dokola. Ta aktivita je supr, je supr dělat něco co ho baví, ale když to dělá stále dokola, tak ho to omrzí tak jako každého. Jak se dalo očekávat, tak ho dneska nic moc napadlo, tudíž se rozhodl jít si trénovat a rozšiřovat svojí zásobu chakry. Čím víc jí takhle trénuje, tak začíná cítit malé pokroky, cítí jak se pomalu zlepšuje. Pomaličku tomu začíná přicházet na kloub, začíná chápat jak to funguje. Napadlo ho, zkusit ještě jednu metodu oproti minule což ho donutilo vstát z postele a udělat si ranní hygienu. Pak už jen stačilo se obléknout, nasnídat se. Hned co tohle splnil šel do předsíně, kde si nasadil na své chodidla obuv a vyrazil si to směrem ven. Hned co se dostal ven z baráku, tak uviděl různé pouliční chodce, většinou trvá starší lidi, kteří v minulosti byli ninjové. V jejich věku je musí bolet kostí a jsou vůbec rádi, že ještě dokáží nějak fungovat v normálním životě. Na ninju se už nehodí. Jeho trasa vedla opět k aréně, kde trénoval poslední dobou často. Naposledy tu taktéž trénoval. Cestou k aréně začal potkávat k mladší lidi, kteří už ninji byli, nebo se teprve na ninju učili. V takovém případě šlo o velice mladé jedince, mezi kterými se nacházeli i jeho spolužáci ze třídy. Ti si ho samozřejmě nezapomněli všimnout a ani si z něho utáhnout.* Koukejte na ten odpad! Se snaží trénovat, ale nikam to nedotáhne. Bude rád, když se stane geninem. *Začal jeden učit před ostatními. Nezapomněl mít u toho povýšenecký tón hlasu a ani se u toho j nahlas zasmát.* “Jen počkej! Já pořádně zesílím, to budeš koukat!“ *Řekl si pro sebe v hlavě. Ten kluk chytil z části chování jiného kluka, který ho i s jeho bandou šikanovali, jak fyzicky, tak psychicky. Naštěstí ho kluci nepronásledovali a šli směrem od arény. Když došel k aréně, tak se dal po jejím obvodu stejně tak jako minule. Neodváží se jít do arény, kvůli lidem, kteří tam jsou, nerad trénuje před ostatními. Po chvíli dorazil i na místo, které bylo jeho oblíbené. Bylo to místo, které je od hlavního vchodu dost vzdálené, tudíž byla malá šance, že tam někdo zavítá a že se na něho bude někdo dívat. Naoto se rozhodl začít s lehkou rozcvičkou a tou bylo soustředění chakry do chodidel aby se přilepil a mohl pak začít chodit po zdi. To pro něj nebyl vůbec problém, naopak, dost mu to šlo. Když tuto techniku zkoušel poprvé, tak to bylo těžké, jeho soustředění bylo na nejvyšší úrovni, ale stále se nedostatečně soustředil na chakru. Když vložil málo chakry, tak spadl na zem. Teď, když už si jeho nohy pamatují co mají dělat, tak je to o dost jednodušší, nemusí se tolik soustředit a může u toho dělat další jiné věci. Třeba zkusit použít jinou techniku. Například techniku bunshin no jutsu. Složil si potřebné ruční pečetě a vytvořil si dva klony, každého na jedné straně. Pak přerušil soustředění chakry do chodidel, odrazil se a seskočil dolů. Jeho kloni ho následovaly. Přece jenom to byla iluze, která kopírovala jeho pohyby, tudíž s tím neměla problém. Bylo to vlastně dost podobné, když podnapilý člověk vidí dvojitě. Naoto si po dopadu na zem vytvořil další dva klony k těm stávajícím, na každou stranu jeden. Teď měl tudíž na každé straně dva své klony, kteří kopírovali jeho pohyby. Teď přišel čas na to zkusit jeho novou taktiku. Nový způsob jak trénovat. Když své klony zrušil a oni se rozplynuly, tak si sedl do tureckého dřepu a začal se soustředit na svojí oběhovou chakrovou soustavu. Cítil jí, snažil se jí uklidnit, uklidnit její tok, protože je teď „rozbouřená“, kvůli tomu, že teď byla chakra využívána. Musí se dát nějak do pohybu. Chakru sice cítil, ale nedokázal jí zatím uklidnit, pouze usměrnit. Po pár minutách snažení se chakra uklidnila sama, ačkoliv si Naoto myslel, že na tom nese nějakou zásluhu. Rozhodl se, že si to zopakuje, úplně to samé dokola. Vylezení na zeď pomocí techniky kinobori no waza a následně vytvoření si klonů po svých bocích. Teď místo dvou si vytvořil rovnou čtyři, dva na každé straně. Pak už jen stačilo seskočit dolů a zrušit klony a znova zkusit uklidnit tok svojí chakry. Teď mu to šlo o něco rychleji, tok jeho chakry se uklidnil dřív než předtím. Chtěl si to zkusit ještě jednou, tudíž zopakoval celý ten proces ještě jednou. Po seskočení ze zdi a zrušení klonů už byl trošku vyčerpaný.* Sakra! Měl bych to dělat celý den… takhle nedosáhnu výsledků a budu pro všechny stále nulou! *Řekl si pro sebe vyčítavě. Oběh chakry se mu zpomalil o něco dřív. Dal by si ještě jedno kolo, ale už cítí, že tu ztratil dost času, a že by měl jít už domů. Po skončení tréninku se ještě šel teda podívat kolik lidí a zda vůbec je někdo v aréně. Samozřejmě že tam někdo byl, ale i kdyby tam nikdo nebyl, tak by se tam stejně nezdržel a šel byl domů. To jen tak ze zvědavosti. Pak už vyrazil směrem domů.*

*Jako každé ráno při vstávání si musel Naoto díky tmě venku rozsvítit ve svém pokojíčku což u něj nebyl problém. Kdyby ovšem venku svítilo sluníčko z vyprávění, tak by nemusel ani d svítit, mohl by jednoduše využít slunečního světla, které je podle vyprávění a pohádek i dost silné a jasné, že je to nejjasnější světlo na světě a jeho existence se jednou vrátí. Toho chtěl být svědkem. Chtěl být svědkem toho jak jednou uvidí bájné slunce, jak bude opětovně venku teplo a jasno. No, to pro něj byli nedosažitelné fantazie, které zatím nebyli na seznamu přání co by se měla vyplnit. Podle něho ovšem neexistuje a vše jsou to jen pohádky, které si někdo vymyslel a teď tomu všichni věří jako kdyby je někdo zmanipuloval, jako kdyby tomu opravdu věřili, s tím, že by si sami mysleli, že říkají pravdu. Po tomto všem přemýšlení, které měl často hned takhle po vstávání, někdy i přes spaním, se rozhodl vstát z postele a trochu se protáhnout. Musel nějak rozhýbat tělo, které několik hodin odpočívalo. Když se protáhl, tak sešel dolů po schodech hned do kuchyně, kde si udělal snídani, obyčejné ovesné vločky s pečivem. Snídaně nic moc, ale svůj účel splnila, a když byl rovnou v té kuchyni, tak se rozhodl udělat si nějakou svačinku po dobu co bude venku. Když měl hotovou svačinku, tak si jí nechal na stole v kuchyni. Ještě musel totiž do pokojíčku si dojít pro batůžek, kam si pak následně uloží svačinku až s ním přijde dolů. Zároveň si natočí do uzavíratelné nádoby vodu, aby se měl pak venku čeho napít a pak už jen vyjde ven. Poté co si na svoje hnáty nazuje obuv, tak odejde pryč. Za sebou dveře poctivě zavře. Venku za tmy za doprovodu světla z pouličního osvětlení se vydá do arény, kde momentálně nikdo nebude. Alespoň to sám předpokládá, protože podle hodin je dost brzo ráno a to by v tuto chvíli nemusel nikdo trénovat. Většinou tam bývají později. Když se Naoto po nějaké chvilce dostane až k aréně, tak se podívá, zda tam nikdo náhodou není. Podívá se tak, aby ho nešlo zpozorovat aby se ujistil. Když si tam nikoho nevšiml, tak šel dál. Dovnitř arény.* “Tak takhle to vypadá uvnitř arény? Páni! To vypadá dobře.“ *Na jednu stranu ho to uchvátilo, ovšem na druhou stranu by tu zas nechtěl bojovat, ale pokud se jednou dostane do třetího kola Chuuninských zkoušek, tak bude muset. Nebo to bude muset vzdát. V takovém případě by ovšem předpokládá, že by zklamal svého otce a i svou zesnulou matku. Moc dlouho se tu ovšem nerozhlížel, šel rovnou na trénink, který ho dneska podle jeho plánu čekal. V aréně se zastavil někde u zdi, kde si odložil svůj batůžek. Na tom místě se Naoto začal pomaličku rozcvičovat, nejlíp tím, že začal kroužit zápěstím, lokty a následně celými pažemi čímž rozpohyboval i část svalů na lopatkách. Taktéž si protáhl nohy tím, že udělal krok vpřed a velkou část svojí váhy na tu mohu přesunul. Přední nohu držel patou na zemi zatímco zadní byla na zemi pouze špičkou, tou se přidržoval aby udržel balanc. Taktéž si to zopakoval i u druhé nohy. Ještě začal kroužit kotníkem, kolenem a celou nohou čímž protáhl opět stehno, které se na rozdíl od výkroků pohybovalo jinak, provedlo jiný pohyb jiným směrem což dosti přispělo k protažení. Když si takhle protáhl obě nohy, tak začal ještě kroužit vrchní částí těla kolem dokola, z předklonu do záklonu co ho svaly pustily. Spodní část těla by měla být na zemi jako přibitá, bez hnutí. Po třech pořádných opakování otočil směr a pohyboval se na druhou stranu taky po trest opakování. Pak mi stačilo už jen rozcvičit záda a kyčle což nebyl problém. Na obě části těla mohl využít jeden cvik. Využil cviku, který se nazývá kočičí hřbet, při kterém člověk jde na všechny 4 jako kočka a prohne se v zádech, vytáhne hrudník a hlavu směrem nahoru. Pak po 2-3 vteřinách přejde plynule z prohnutí zad do jejich vyboulení. Záda doslova vystrčí ven jako kdyby mu měla páteř projít skrz kůži. Tohle párkrát zopakoval než vstal a začal s dalším cvikem další cvik byl rozložen do dvou částí, první byla střecha a druhým kobyla. Začal střechou, kdy položil dlaně na zem, paty držel na zemi a pažemi šel dopředu. Zároveň se mu paty odlepili od země, protože není nějak možné je to poté udržet. Když měl ruce dostatečně před sebou, tak přešel do polohy kobyly kdy své nohy měl na zemi položené, ruce natažené a hlavu vytaženou co nejvýš. Pak jen nadskočil aby si srovnal nohy, aby neležel na nártech, ale aby „jakoby“ stál na špičkách. Pak už jen stačilo aby svými nohami šel blíž k rukám, které stále byli na zemi. Samozřejmě se musel snažit, aby měl nohy po celou dobu natažené a pak, když nohy už neušlo přiblížit, tak teprve pak mohl přiblížit své ruce k nohám a pomalu se zvednout. Tento cvik si zopakoval ještě jednou než přejde na klasický trénink. Rozcvičce začal dávat čím dál více pečlivosti a pozornosti, viděl totiž jak jeden jeho spolužák při tréninku v akademii v rámci hodiny se zranil kvůli tomu, že svůj trénink odflákl. Nechtěl skončit jako on. Když skončil s rozcvičkou, tak si na rozehřátí, lepší dal 10 dřepů a 10 kliků, ale ne normálních, promíchal to. Zvolil kombinaci dřep-klik, dřep-klik. Vždy po dřepu, který dokončil, tak udělal klik, když dokončil ten, tak udělal další dřep. Tuto kombinaci udělal celkem 10 krát což splňovalo jeho plán mít od každého 10. Pak už jen stačilo dát si poklusem jedno kolečko kolem arény což se může zdát málo, ale vzhledem k velikosti arény bohatě bude stačit jedno kolečko. Když měl kolečko konečně hotové, tak začal s pořádaným tréninkem. Začal provádět různé údery a kopy, které se snažil provést co nejrychleji. Neměl úplně přesné kopy a ani údery, pravdou je, že při zvyšování rychlosti na tom dost trpěla technika, základy, které je učí na akademii byli nahrazené rychlostí, jejím pokusu se zlepšit, co nejvíc. Nejdříve prováděl údery přímé, které byli ze všech nejlehčí. U nich stačilo pouze mít ruku u těla a pěstí udržet přímo před sebe. Ještě než začal údery, tak si zkontroloval, zda nemá palec pod prsty což by ho mohlo bolet, když by do něčeho udeřil. Po několika úderech se zaměřil na nohy a kopy. Nejdříve prováděl jednoduché kopy, které spočívali v zvednutí nohy před sebe se skrčeným kolenem a v následném vykopnutí před sebe. Nebylo to nic těžkého na techniku, tudíž mohl zrychlovat co mu jeho tělo dovolilo, ale je pravdou, že jeho tělo bylo pomalé, tudíž cítil každé zlepšení, které a sobě měl. Pak už jen začal cítit nohu, na které stál což byl signál pro to prohodit si nohy, teď byla na řadě druhá s kopy. Snažil se zvýšit rychlost vyzvednutí nohy od země a snažil se zvýšit rychlost vykopnutí spodní části nohy pod kolenem. Vše bylo založeno jen má technice a rychlosti. Když začal cítit i druhou nohu, tak se rozhodl dát si menší pauzu. Šel k batůžku, který měl s sebou, vytáhl si nádobu s pitím a konečně se napil. Už potřeboval, stejně jako potřeboval se vydechnout, ale nesměl lapit energii moc dlouho, aby mu svalí neřekli, že dneska už ne, bez další rozcvičky. Přišel čas na další cvik, který byl na seznamu a to byl úder v podobě pravého a levého háku. Nejdříve si udělal pár pomalejších pohybů kvůli technice aby zjistil, zda jí má správně. Když se ujistil že jo, tak začal postupně zrychlovat. Svojí pravou ruku s levou střídal každým dalším úderem než na každou z těch rukou udělal celkově 10 úderů. Když to odjel, tak se zaměřil opět na nohy. Nejdříve opětovně provedl pár pomalejších pohybů, kterými se ujistil, že dělá správně techniku. Když se tak ujistil, tak opětovně začal pohyby kopů zrychlovat a stejně jako u úderů, tak i zde střídal své nohy. Jednou šla levá noha, poté pravá, pak opět pravá a pak opět levá. Takhle udělal na každou nohu 10 opakování než s tím na moment opět přestal. Kopy prováděl stejně jak předešlé, ale prováděl je obloukem čímž zapojil jiné svaly což mu v budoucnu může pomoci při různých kopech a úderech z jistých stran. Po těchto kopech se rozhodl, že půjde předešlý styl úderů a kopů znova, chtěl si dát takhle celkem 3 série od každého minimálně po deseti opakováních. Při druhé sérii u úderů na každou ruku udělal 14 úderů, které se snažil provést co nejrychleji co dokázal. Stejný počet poté měl i u kopů, které se snažil taktéž provést co nejrychleji. Proč taky ne, že? Snažil se zvýšit rychlost svého těla, ale aby zvýšit rychlost celého těla, tak musel provádět hromadu cviků, hromadu různých úderů, ne jen jeden. Pak se rozhodl, že si udělá ještě jakousi trať, po které by mohl běhat a snažit se to uběhnout co nejrychleji by to šlo. K tomu by mu posloužil batůžek, který měl s sebou. Když k němu přišel, tak využil situace a rovnou se napil z lahve, ve které měl obyčejnou pitnou vodu. Když se napil, vzal si do ruky batůžek a do druhé si vzal láhev s pitím, se kterými šel dál od zdi. Láhev s pitím si dal na jedno místo a na druhé, přibližně 80 metrů vzdálené místo položil batůžek. Od batůžku se snažil rozeběhnout se co nejrychleji a co nejrychleji se dostat druhému bodu, který tvořila láhev s vodou. Až k láhvi se snažil běžet co nejrychleji, zpomaloval až za ní, ale i přesto se mu tento výsledek nelíbil. Pokusil se tedy uběhnout ten čas rychleji, opět se postavil vedle bodu, který si vytvořil a snažil se co nejrychleji rozeběhnout směrem k batůžku. Výsledek byl opětovně neuspokojivý. Naoto zkusil zvolit jinou taktiku, taktiku. Tentokrát se snažil uběhnout tu vzdálenost daleko rychleji než předtím. Nestartoval hned u batůžku, ale nejdříve se rozeběhl a kolem batůžku pouze proběhl jako blesk. Teda alespoň si to on myslel, ve skutečnosti byl stejně rychlí jako hlemýžď, se kterým kdyby závodil, nejspíš by i prohrál. Když doběhl na druhou stranu k láhvi, tak zpomaloval a následně se zastavil po tom co proběhl kolem ní. Vrátil se k ní a zvedl jí ze země. Malinko se napil. Z tohoto směru se rozhodl tento způsob běhu aplikovat znova, to samé, přišlo mu to totiž efektivnější, protože má daleko větší čas na to zrychlit co nejvíc. Během svého běhu se snaží své nohy co nejrychleji dostat před sebe a taktéž dělat co největší mezery mezi nimi. Takhle doběhl ke svému druhému bodu, kde začal zpomalovat až po tom co proběhl kolem batohu. Tohle udělal ještě jednou na každou stranou, než s tím skončil. Svůj poslední běh skončil u batůžku, se kterým pak musel jít k láhvi s pitím. Když si dal pití do batůžku, tak spatřil jednoho člověka, jak jde do arény. Naoto si vzal rychle svoje věci a utíkal do vnitřní části arény, snažil se utéct, nebýt na očích. Když konečně zalezl mimo jeho oči, tak odložil batůžek a začal se protahovat, což by se i správně na konci fyzického tréninku. Jednou rukou se opřel o zeď, vykročil stejnou nohou dopředu jako měl ruku opřenou o zeď a vytočil bok aby ho táhl. V té pozici byl přibližně 10-15 sekund bez prohodil ruce. Po protáhnutí rukou se zaměřil na své nohy, které protáhl dlouhým vykročení vpřed čímž si protáhl stehna, která dnes celkem zatěžoval, hlavně při běhu. To samé udělal i na druhou nohu. Když s tímto skončil, tak natáhl jednu ruku nad hlavu a zaklonil jí naproti stranu čímž si protáhl bok. Nezapomněl ani na druhou stranu. Pak přišlo protáhnutí zad. S nataženými nohami se předklonil a snažil se chytit svoje špičky i kdyby jen prsty. V této pozici ovšem nezůstával dlouho, hned jak se dotkl, tak položil záda což ho vytáhl trošičku nahoru. Pak šel dolů způsobem jako by se zhoupával, tím dosáhl skvělého výsledku, dostal se vždy na krátkou dobu níž než kdyby to tam táhl silou. Takhle využil síly pružení, pružnosti jeho těla. Po tomto cviku, se cítil už dostatečně protažený což mu dovolilo s klidným svědomím odejít domů. Snažil se vyhnout tomu člověku, co byl v aréně, který cvičil. Naoto to viděl, našel jedno místo, ze kterého se dívali účastníci, říkal tomu čekárna. Chvíli se na něj díval, chtěl se něčemu přiučit, ale vzhledem k tomu, že dotyčný prováděl náročnější techniky, tudíž jeho trénink Naotovi nic nepřinesl. Naoto se už jen otočil a vydal si to směrem domů. Nestihl ani sníst svojí svačinku, kterou si udělal jak moc byl v zapálu tréninku. Kvůli tomu možná na něj nepřišel pocit hladu, ale to neznamená, že tj svačinku vyhodí, tu si dá doma.*

trénink rychlosti => +1 bod do rychlosti
KONEC RPG

*Dnešek byl stejný jako všechny ostatní dny, kdy byla venku tma přes celý den a přes celou noc. Přesto ho to neodradilo o od toho aby šel dneska trénovat. K tomu by ovšem musel z měkké a pohodlné postele vstát a opustit peřinu dokud se nevrátí v pozdních hodinách. Z postele se po nějaké chvíli přemlouvání podaří vykopat své tělo, které přikryl látkou, která se nazývá tričko. Na sebe hodil ještě nějaké tepláky a mikinu kvůli chladu, který venku byl. V kuchyni, kam následně sešel si do láhve natočil pití a připravil si svačinku. Lehkou, na žaludek, která nebude způsobovat neplechu při pohybu což bylo poslední, co Naoto očekával a žádal. Hned po tom se Naoto vydal ven, obul si obuv, vyrazil dveře jako kdyby utíkal z domu, který byl v plamenech a za sebou nechtěně hlasitěji zabouchl dveře. To by ho jeho otec zmrzačil, kdyby to slyšel. Mohlo ho to vzbudit, pokud byl doma, pokud uprostřed noci neodešel někam pryč. Naomi tím nejspíš taky vzbudil což by ho mohlo trápit na svědomí, ale teď ne. Teď raději zmizí z dosahu a vyslechne si to pak. Buď od otce, nebo od Naomi, která by na něj byla mírnější. Přece jen mají spolu speciální pouto, které s otcem nemá. Během cesty bylo díky pouličním světlům krásně vidět, nehrozilo, že by zakopl o nějakou nástrahu, kamínek či o své vlastní nohy. I když se mu to dlouho nestalo, tak to neznamená, že se mu to nemůže stát teď. Pouliční lampy vedli přes hlavní ulice a přes některé vedlejší, kde denně prošlo méně lidí. Častokrát tam za celý den nebyla ani jedna noha. Po několika metrech, kdy změnil svojí trasu a prošel několik různých uliček se dostal na další ulici, kde bylo během denních hodin nejvíce lidí. Z té ulice šlo jít snad kamkoliv, byla dlouhá a každá ulice, která navazovala na tuto hlavní, vedla někam jinam. Některá vedla směrem do nedaleké akademie, kam momentálně docházel, některá vedla do obchodní třídy. Jedna vedla směrem k aréně kam měl Naoto zamířeno. Chtěl trénovat svojí rychlost, stát se rychlejším a tím pádem i silnějším. Napadlo ho, že by si mohl dát takovou rozcvičku, menší. Chtěl si do arény doběhnout aby mohl začít rovnou s tréninkem. Taky to udělal. Rozeběhl se směrem k uličce, kam následně odbočí aby se dostal k aréně. Běží poklusem aby nemusrl vynakládat hromadu energie na udržení tempa. Vzhledem k jeho výdrži ovšem neměl té energie tolik, tudíž se rychle vyčerpal. Tomu zabránil malými přestávkami, které využil k popadení dechu. Mohl by se během ní i napít, ale nejspíš by mu nezbylo počas tréninku. Díky několika pauzám se dostal poklusem až k aréně, kde obvykle nikdo nebyl. Nikdo tam teď netrénoval což nebylo obvyklé, protože většinou tu někdo trénuje. Především studenti akademie, nebo geninové. Ninjové s nízkými hodnostmi, kteří neměli tolik síly stejně jako Naoto. Zde mohli totiž všechnu svojí sílu využít aniž by něco okolo zničili. Možná je to tím, že je brzo ráno, nebo dneska nikdo netrénuje, že by byla akademie? Kdo ví, ale geninové přece do akademie nechodí. Naoto se totiž zapomněl doma podívat na hodiny, podle kterých se dalo v těchto dobách řídit i když neví, kdo je vymyslel, kdo určil, že den bude mít 24 hodin a ne třeba jen 20. Ten kdo to vymýšlel, tak to neměl v hlavě srovnané. Stejně tak jako minule, Naoto si vytáhl z batohu láhev s pitím a položil jí na zem. O kousek dál položil batoh. Mezera mezi nimi, která byla přibližně 100 metrů sloužila k tomu aby se jí snažil zdolat co nejrychleji to půjde. Taktéž má dneska v plánu udělat nějaké cviky na celkovou rychlost těla jako jsou nějaké údery či kopy. Nejdříve je potřeba se ovšem rozcvičit pořádně. Nehodlal to podceňovat. Nemusí naštěstí rozcvičovat celé tělo, protože ho nebude jednoduše využívat. Stačí, když si rozpohybuje a zahřeje klouby v končetinách, kyčle a ramena. Vše rozpohyboval jednoduchými kroutícímy pohyby na každou stranu. Bylo by dobré, kdyby rozpohyboval a zahřál i svaly na krku kdyby se cokoliv neplánovaného stalo. Po rozcvičce se konečně dal do trénování, začal zlehka a postupně si to ztěžoval. Využil rovnou láhev s pitím a batoh, který si položil na dvě místa čímž si vytvořil dva body, start a cíl. Start tvořila láhev s pitím a cíl batoh. Hezky poklusem, bez nějaké námahy si to odběhl. Když se dostal za několik vteřin na konec, tak začal brzdit aby se mohl otočit a tu samou vzdálenost oběhnout zpět k láhvi s pitím. To měl taktéž po několika sekundách zdolané. Ze země si vzal láhev s pitím a napil se čisté vody, kterou si natočil doma. Nenapil se moc, jen si lokl aby mu nebylo těžko, kvůli tréninku. Chtěl si tu vzdálenost dát znova, hned jak položil láhev, tak se rozeběhl. Na pohled už o dost rychleji než předtím. Teď se opravdu snažil běhat rychle, ale ne úplně nejrychleji. Pak uběhl i trasu zpět a dal si menší pauzu na popadení nějaké té energie. Pak zkusil opětovně tu samou trať, tu samou délku, tentokrát se rozeběhl co nejrychleji a snažil se ze všech sil to mít co nejrychleji uběhnuté. I když cítil zlepšení oproti minulým pokusům, tak nebyl úplně spokojený. Tentokrát se nebude rozebírat ze startu, ale rozeběhne se dříve a startem jen proletí jak blesk. Stejně proletí i přes pomyslnou cílovou čáru a ten samý kus zpět. Teď už spokojený byl, vykouzlilo mu to úsměv na tváři.* “Konečně! Můžu jít trénovat dál!“ *Pomyslel si a zároveň se tím i pochválil. Teď byl na řadě trošku jiný trénink. V rámci zvýšení rychlosti celého těla nesmí pouze běhat, to si moc nepomůže, leda že by chtěl celý život pouze utíkat, ale to nebyl jeho styl. Vzal si láhev a batoh, do kterého tu láhev strčil a odešel si do vnitřních prostor arény, které byli osvědčené pomocí světel, která byla na zdích nebo ne stropě v podobě lustru. Záleží jak velká místnost to byla a zda to byla opravdu místnost, nebo jen chodba. Po schodech vyšel až na tributu, neboli čekárnu, kde soutěžící při Chuuninských zkouškách u třetího kola čekají na jejich zápas. Teď tu byl on a hodlal trénovat svoje. Odložil si batoh na zem kousek od sebe a začal lehkými údery do vzduchu, ne rychle, jen pozvolna a uvolněně. Za chvíli k tomu přidal nohy a s nim i jednoduché kopy. Ze začátku jel pomalu, tak aby, si jeho svaly dokázali zapamatovat pohyb a techniku.. po chvíli začal zrychlovat. Začal zrychlovat postupně, tudíž nejel pomalu a pak hned rychle. Když začal vydávat více energie díky rychlejším pohybům těla, začal se potit, žíznit. Rozhodl se proto, že si dá chvilku pauzu a raději se napije. Nemohl ovšem přehlédnout svojí svačinku, kterou si udělal. Spustili se mu sliny, dostal na ní chuť a ani se nedržel zpět. Po napití se vody si vzal do ruky box, ve kterém měl svačinu, kterou snědl tak z poloviny. Jakmile cítil, že mu žaludek začíná říkat, že je plný, tak s tím přestal a šel opět trénovat. Tentokrát se zaměřil na údery a snažil se před sebe přímými údery dát své ruce jako kdyby chtěl někomu vpálit přímo do obličeje. Nezůstal ovšem u těchto. Pak začal provádět i údery ze strany s lehkým nápřahem. Na nich bylo cítit jak je pomalý, jak potřebuje trénovat víc. Ať se snaží jakkoliv, tak stejně necítí rozdíl. Raději přejde na rychlost spodní části těla. Konkrétně se zaměří na nohy, které taktéž nejsou zrovna nejrychlejší. Jsou vlastně pomalejší než ruce, ale zase mají větší sílu. Tam by uvítal větší rychlost, měl by nějakou lehkou výhodu oproti některým spolužákům, kteří jsou jednak chytří, ale i nadaní. Bohužel to využívají k nesprávným věcem jako je šikana slabších. Naoto provede jednoduše kopy před sebe, neboli také přímé kopy. Několikrát je provedl bez značného počítění zrychlení. Zopakoval to na obě nohy a když to měl za sebou, konečně, tak přešel na další část. Tentokrát to byli kopy obloukem, kde pozornější očko mohlo zpozorovat menší napřáhl. Naoto tu naneštěstí neměl boxovací pytel aby si do něho mohl zkusit své kopy a obětního beránka taky ne. No, do něho by stejně bezdůvodně nekopal. Ví jak to je nepříjemné. Chvílí ještě s tréninkem pokračoval než to zabalil a vydal se domů. Očekával od toho tréninku víc, konkrétně od spodní části těla, s ostatním byl spokojen.*

Geninské zkoušky

*Dneska byl výjimečný den. Dneska byl den, kdy přišla
Naotova životní zkouška, která ovlivní jeho budoucnost. Normálně by Naoto nevyšel akademii takhle brzo a místo toho by ještě rok počkal, než bude jeho třída maturovat, ale ovšem na popud svého spolužáka, který ho šikanoval, šel o rok dříve. Do předčasných. Věřil, že je dost silný na to aby je zvládl a neumřel při tom. Chce dokázat spolužákovi, že není srab a je připravený stát se geninem. Stát se dospělým a plnohodnotným ninjou. Hlavně to chce dokázat i sám sobě, že na to má, protože nemůže celý život utíkat. Naoto pro to, aby mohl jít dřív do akademie musel prokázat, že je opravdu vhodným soupeřem pro žáky z vyššího ročníku, což dokázal jednak svým přemýšlením a jednak cvičným soubojem, kde bojoval proti svému stávajícímu spolužákovi. I přesto, že senseiové měli pochybnosti, tak ho nakonec pustili za což jim šíleně poděkoval, ani nevěděli jak moc to znamená pro něj, ne kvůli hodnosti, ale kvůli jemu samému. V tento den D se Naoto přivstal velice brzy ráno, kdy měl v plánu se ještě rozcvičit aby měl výhodu oproti někomu, kdo se nerozcvičí. Z postele vstal opravdu rychle, jak moc byl nadšený z toho, že konečně jde na zkoušky. Nebral si s sebou nic, momentálně šel pouze protáhnout své tělo. Protahoval si ho klasicky, jako vždy. Tudíž začal normálním kroužením zápěstí, loktů, celými pažemi, kotníků, kolenou a pak i celýma nohama. To byla ta nejjednodušší rozcvička, kterou mohl provést. Naoto své tělo protahoval na zahradě, aby měl stálý přístup k hodinám, které musel kontrolovat aby nepřišel na zkoušky pozdě. Správný ninja by tam měl být 5 minut před začátkem a nemělo by se na něj čekat pokud nepřijde a měl by být vyřazen pokud přijde pozdě. Ovšem u této konkrétní zkoušky by šlo pouze o odložení termínu, stejně je jednou nebo později bude muset podstoupit, protože jsou povinné. Buď budeš plnohodnotný ninja, nebo umřeš. Jediné dvě možnosti, které nastávali. Když už byl čas, tak se Naoto konečně připravil, doma se napil, nasnídal se lehké snídaně, nehodlal se vyzvracet na zkouškách přímo před mizukagem, který momentálně dohlížel na jejich vesnici. Pak už mu jen stačilo vyrazit si to k aréně. Naštěstí byl dnes Naoto díky zkouškám omluven ze školy, do které po tomto dni už nepůjde. No, nebo půjde, ale ne za účelem se jít učit jako běžný žák. Třeba ho tam zavede touha stát se učitelem a pomoct jiným dětem na jejich cestě. Nikdy neví, no.. momentálně se tam vrátit neplánuje, plánuje stát se velice silným ninjou a dostat se do vysoké pozice, která bude odpovídat jeho schopnostem. Která nebude házet špatné světlo na jejich rodinu. Když dorazil do arény, kde právě budou probíhat zkoušky, tak uviděl spolužáky z vyšších ročníků, kteří se divili, co tam on dělá. No, na jednu stranu jim to mohlo být jedno, šuškali si mezi sebou, proč tu je, že jde na jistou smrt. No, možná chce jen pomoct někomu stát se geninem snadno.* Koukám, že jsi opravdu přišel na zkoušky. Doufám, že neumřeš, chci si tě vychutnat si se staneš geninem. *Zvolal kluk, který k němu přišel ze zadu. Tento hlas Naoto poznával, byl to spolužák, který ho velice rád šikanoval. Věděl, že nepůjdou proti sobě, jinak by nemělo moc smysl, když šli o tom dříve než ostatní. Každý by měl jít proti někomu z vyšších ročníků aby dokázali svojí sílu a důchod stát se geniny. V tu chvíli už do arény vešel sensei, který byl zároveň jejich zkoušející a učitel žáků z vyšších ročníků.* Vítám vás tady na geninských zkouškách. Jak víte, tak je to test, zda jde hodni stát se geniny a nastoupit na do řad jakožto bojovníci a nebo zda jste odpad, který má za úkol pouze umřít a zbavit svět slabých jedinců pokoušejíc se stát ninji. Letos mu máme dva žáky z nižších ročníků, kteří si věří, že se dokáží stát geniny dříve, než jejich spolužáci. To ovšem neznamená, že je budete šetřit kvůli tomu, že jsi mladší, nechcete přeci umřít, že ne? *Široce se usmál po poslední větě. Tento sensei byl velice záludný, ale na druhou stranu uměl své studenty dokopat k lepším výsledkům.* “Tohle bude těžké..“ *Pomyslel si, přitom stále poslouchal do říká.* Jsem si prvně vědom toho, že všichni zde víte, jak probíhají zkoušky, ale pro ty méně chápavé to zopakuju ještě jednou. Zkoušky se skládají ze souboje jeden na jednoho, vyhrává ten, kdo zůstane poslední stát na nohou. To znamená, že vyhraje ten, kdo zabije toho druhého jako první. Odteď je jedinou vaší možností buď složit zkoušku, nebo umřít, jiná možnost není. Ten kdo uteče bez souboje, tak bude mít veliký problém. *Dodal důrazněji. Chtěl se ujistit, že se mu nikdo nepokusí utéct tak jako minulé jeho zkoušky.* Tak, teď vybereme první dva účastníky, kteří půjdou proti sobě, zbytek půjde stranou ať mají prostor pro boj. *Jak řekl, tak udělal. Zvolal dvě jména, které v aréně zůstali. Ostatní šli na tribunál, kam šel i Naoto. Oba dva spolu bojovali dobře, zápas se táhl, dle skončit jednou musel. Po několika okamžicích začal i druhý zápas, to ani Naoto nepřišel na řadu. Ve třetím kole zápasu byl vybrán jako spolužák, který ho šikanoval proti studentovi vyššímu ročníku. Tento zápas Naota zajímal asi nejvíc. I když byl krátký, tak stále byl zajímavý. Ani vítěz neodešel bez zranění, měl konkrétně useknutý dva prsty na ruce od katany, ale vítěz byl soupeř z vyššího ročníku. Ten jeho spolužák, který měl katanu umřel, ta katana mu moc nepomohla. No, to Naota ještě znervóznilo, protože umřel někdo, kdo mu byl podobný svojí silou. Naota vyvolali jako předposlední zápas. Naoto sebral všechnu odvahu, kterou měl a šel do arény, kde čekal nebo soupeř, i zkoušející.* Začněte! *Řekl a odskočil dál. Spolužák z vyššího ročníku proti němu vystartoval a uhodil ho pěstí, mířil na obličej, ale to Naoto stačil vykrýt tím, že si před sebe dal předloktí, tudíž ránu dostal tam, ale i tak to cítil, ten soupeř byl celkem silný. Donutil Naota udělat pár kroků vzad.* Na tebe nebudu potřebovat ani vybavení. Umlátím tě svými pěstmi. *To mohla být Naotova výhoda, výhoda toho, že ho není soupeř podceňuje. Soudí z jednoho úderu, který mu zasáhl i když ne, tak jak by si představoval. Tou ranou ovšem zjistil, že je fyzicky silnější a soudě podle rychlosti jakou Naoto dal předloktí před sebe, že byl i rychlejší. No, soupeř pokračoval v úderech, které Naoto vykrýval, ale velice těžko, protože při každé ráně či dostal, tak se mu jeho droboučké tělo otevřelo, nemělo v tu chvíli možnost jak zabránit dalšímu útoku. Naštěstí jeho soupeř nebyl tolik zdatný v taijutsu, tudíž to stihl Naoto vykrýt, díky lekci, kterou dostal od Sory. Naoto přemýšlel jak by mohl vyhrát, musel zapojit hlavu. No, momentálně tu byli různé kameny i balvany vystouplé ze země díky hromadě výbušných lístku, které někdo využil. To znamená, že je tam i prach. To už Naota něco napadlo. Naoto se přesunul k místu, kde uviděl prach, samozřejmě tak aby jeho soupeř nevěděl, že má něco za lubem. Naoto pak zakopl o kamínek, při couvání a kvůli tomu spadl na zem, na záda.* Tak a mám tě, ten už mi neutečeš. *Když to řekl, už stál skoro nad ním a díval se mu do očí. Hlavou byl přiblížený k jeho aby zpozoroval zoufalé oči, které neviděl. Teď přišla Naotova chvíle. Naoto měl v dlani sevřený kousek rozdrolené země, která nebyla tak sypká jako písek, ale pro její účely to stačilo. Máchl rukou před sebe a tento rozdrolenou zem mu hodil přímo do očí. Naoto musel svojí hlavu pootočit a zavřít oči aby to vlivem gravitace neschytal taky. Díky nečekanému útoku se to není soupeři dostalo až do očí, instinktivně si své oči zavřel a přetáhl své ruce k nim. Snažil se ne otevřít a vyndat z nich prach a drobné kamínky, které mu tam uvízly. No, prach z nich nedostane. To dalo Naotovi možnost útěku před ním. Doplazil se trošku od něj dál a postavil se opět na své nohy.* To není fér! Tohle není čestné! Za tohle by jsi měl být diskvalifikován a umřít! *Rozčílil se. Štvalo ho, že nejspíš kvůli tomu teď prohraje. Naoto si mezitím vytáhl dva kunaie.* Promiň, ale podcenil jsi mě, já jsem jen využil okolí. *V tu chvíli Naoto hodil dva shurikeny k němu, které ho zasáhli do ruky. Na tohle nepotřeboval ani kdo ví jakou zdatnost v kenjutsu, přesně hodit dne shurikeny. Naoto si pak vytáhl kunai, kterým to hodlal dokončit. Potichu přešel k němu, když si stále zkoušel otevřít oči, bezúspěšně. Ovšem Naoto musel rychle, nevěděl, za jak dlouho opět uvidí, protože slzy, které produkovali oči, se snažili dostat bordel pryč, šlo o obranný mechanismus. Když byl Naoto u něj, tak jen přiložil k jeho krku kunai, ale nedotýkal se ho, nechtěl aby věděl, že je u něj.* Promiň *V tu chvíli co to Naoto řekl se jeho soupeř napřáhl rukou, věděl, že je u něj. Naoto se zakousl do rtu a rozřízl mu krk, což způsobilo dušení se ve vlastní krvi, v tom už neměl ani sílu na to provést nějaký útok. Naoto tento souboj přežil! Všichni spolužáci co přežili z vyšších ročníků se divily. Nečekali, že by opravdu student co jde na zkoušky dřív mohl vyhrát. Naoto šel zpět na hlediště, byl šťastný, ale zároveň skleslý, protože připravil někoho o život. Po jeho zápase byl nechte jeden zápas, který rychle skončil. Zkoušející si je pak zavolal zpět do arény aby se všichni seřadily do řady.* Gratuluji vám všem k úspěšnému splnění zkoušek, abychom projevily lítost nad padlými, uděláme minutu ticha. *Na chvíli se odmlčel, ale po třech sekundách zase začal.* To by stačilo, teď máte všichni oprávnění nosit čelenky, vlastně je to vaše povinnost. Teď vám je můj asistent rozdá a vy budete moci jít domů. *V tu chvíli začal její asistent rozdávat čelenky na nějakém podtácku, ať si každý vezme svojí.* Teď jste se dostali do fáze, kdy na vaší hlavu spadnou povinnosti coby shinobiho, který bude plnit mise pro vesnici, bude vaší povinností jí bránit v případě útoků a bude vaší povinností bojovat za ní. V jakékoliv případě, když odmítnete nebo utečete, budete potrestáni. V případě útěku bude na vaši hlavu vypsaná odměna. A teď se běžte domů umýt, jste špinavý a celý od krve, teda většina z vás, někdo tu nemá ani prsty, přeji hodně štěstí stát se ninjou. *Nemohl si odpustit tuto rýpavou poznámku. Tím skončil jeho proslov. Čelenky byli v tuto chvíli rozdané a Naoto měl novou čelenku. Naoto domů už odchází s klidným svědomím, že je má za sebou a že tu už není jeho šikanátor a ten kdo by ho chtěl jít šikanovat, tak si teď dá pozor, teď se totiž bude Naoto bránit a nenechá si nic líbit. Doma se s čelenkou samozřejmě pochlubí, ale i postěžuje s tím, jak musel někoho zabít. Nebylo to nic jednoduchého, alespoň ne pro jeho osobnost. No, byl to další krok v jeho životě.*

Tréning rýchlosť

*Naomi sa už dlho cítila neistá vo svojich schopnostiach, a preto sa rozhodla, že sa bude venovať behu, aby sa stala lepšou a silnejšou. Jej brat Naoto bol vždy šikovný vo všetkom, čo robil, a Naomi sa mu chcela vyrovnať. Navyše, túžila po láske a pozornosti svojho otca, ktorý bol vždy príliš zaneprázdnený s prácou. Snažila sa stať sa lepšou a silnejšou verziou seba samotnej, aby mohla dosiahnuť svoje ciele a pritiahnuť pozornosť svojho otca. Vždy po škole keď mesiac svietil na oblohe, Naomi sa vydávala na beh. V prvých dňoch jej bolo ťažké udržať rovnováhu a dýchať správne, ale s každým novým behom sa cítila sebavedomejšie a silnejšie. Naomi si uvedomila, že behanie je skutočne skladačka poskokov, a naučila sa dávať dôraz na správne umiestnenie nohy a naklonenie celého tela vpred. Po niekoľkých týždňoch cvičenia a tréningu, Naomi sa cítila oveľa silnejšie a sebavedomejšie. Počas behu sa dokázala sústrediť na svoje dýchanie a techniku behu a cítila sa ako správny ninja. Navyše, keď sa vrátila domov, cítila sa osviežená a plná energie. Naomi sa však tiež uvedomila, že beh nie je len o fyzickej sile, ale aj o mentálnej sile. Počas svojich nočných behov sa uvoľňovala a vypúšťala stres a napätie. Cítila, ako sa jej myseľ a telo stávajú silnejšími a odolnejšími. Naomi necvičila len svoju fyzickú silu ale aj mentálnu silu – teda minimálne svoju fantáziu. Predstavovala si krajšiu realitu v ktorej žila ich matka a otec bol milujúci a podporujúci. A napriek všetkým výzvam, ktoré jej beh prinášal, cítila sa živá, plná života a odhodlaná pokračovať v cvičení. Naomi si však musela dávať pozor - dozvedela sa totiž, že pri nesprávnom behaní si človek môže privodiť zranenia kĺbov kolien či členkov. Vďaka všetkým informáciám teda zistila, že behanie je skladačka poskokov – raz na ľavej nohe a raz na pravej. Trochu sa ponaťahovala, chvíľu šprintovala na mieste aby si zahriala svaly a potom sa dala do ľahkého poklusu. Mierila si to do menej obývanej časti Iwagakure – neďaleko tréningového vrcholku pádov. Len čo bola tu – pridala na tempe a takmer hneď sa zadýchala, musela teda spomaliť a v duchu si nadávala, že jej kondička a rýchlosť naozaj nie sú nič moc oproti jej bratovi. Začala sa teda viac sústrediť na dýchanie a celkovú techniku behu. Vedela, že pri výmene nôh vo vzduchu má dať dôraz na vytiahnutie spodnej nohy nahor, nie na dopadnutie hornej nohy nadol. Nohu totiž dvíha ťah zakopávania, nie predkopávania. Hoci pohyb vpred je spôsobený silou gravitácie, je potrebné pracovať na vychýlení ťažiska tela, čo sa dá dosiahnúť naklonením celého tela vpred, nie len ohnutím sa v páse. Naomi tiež musela držať hlavu vzpriamenú, hoci ju lákalo kontrolovať zem pod nohami aby sa vyhla zakopnutiu. Naklonila teda ťažisko tela vpred, dopadala na stred šľapy a vystreľovala/odrážala sa zo špičky. Bola pri tom celkom strnulá – cítila sa ako robot a všetky tieto veci jej prišli zo začiatku neprirodzené, napokon sa ale v tomto technickom behu začala trošku uvoľňovať a musela uznať, že sa jej vďaka tomu začalo bežať príjemnejšie. Keď toto spracovala a dostala sa do toho – musela začať makať na dýchaní. Trvalo to nejakú chvíľku kým sa naučila správne dýchať tak aby popri behu nezačala dychčať. Akonáhle sa na to nesústredila, začalo ju enormne pichať v boku a mala pocit, že sa jej do pľúc nedostáva dosť kyslíku. Nerátala si zabehnuté kilometre ani čas, no keď ju nohy začali páliť a cítila ako jej po chrbte nepretržite stekajú drobučké kropaje potu – rozhodla sa, že si dá posledné rýchle a náročné koliečko s prekážkami a vráti sa domov. Najprv to bol len nekamenný – trávnatý terén, potom skúsila bez toho aby spomalila prebehnúť po vodnej ploche pomocou Suimen Hokou no Waza. Keď to zvládla odvážne skúsila preskakovať väčšie a menšie kamene, padnuté stromy, lavičky. Keď už mala pocit, že jej srdce prerazí hrudný kôš – spomalila a s hlavou medzi kolenami sa rozdýchavala. Dala si strečing aby ju na druhý deň neknokautovala svalovica a vydala sa domov. Už teraz sa tešila na to ako si dá studenú sprchu.*

Počet slov: 677

Tréning výdrž

*Naomi sa pomaly prechádzala po kuchyni a vyprázdňovala kôs na odpadky. Myslela na svojho brata a cítila v duši tieseň. Zatiaľ čo ona bola unavená a spotená od celodenného upratovania, on sa mohol trénovať koľko chcel. Cítila sa slabšia, než jej brat, a preto aj smutná. Aj keď sa starala o domácnosť a robila všetko, čo bolo potrebné, aby bol ich otec spokojný, zdalo sa jej, že to nikdy nestačí. Aj keď sa snažila byť dobrá v škole a cvičiť tvrdo, aby dokázala, že je rovnako schopná ako jej brat, jej úsilie často ostávalo nepovšimnuté. Preto jej bolo ťažko, keď sa otec zdal byť viac spokojný s jej bratom ako s ňou. Cítila sa, akoby ju otec neprijímal a neuznával ju za to, čo všetko pre nich robí. A hoci bola Naomi vďačná za to, že sa o nich ich ocko stará, túžila aj po nejakej podpore a láske. Pomyslela si na to, ako by bolo pekné, keby ju otec niekedy pochválil za to, že sa stará o domácnosť tak dobre, alebo ju podporil v jej snahách byť dobrá v škole a v trénovaní. No namiesto toho sa zdalo, že ju len ignoruje a nevidí jej úsilie. Naomi si uvedomovala, že je ťažké byť jedinou dcérou a súperiť s bratom, ktorý je otcovým obľúbencom. Cítila sa však odhodlaná vytrvať a pokračovať v tom, čo robí, aj keď to nie je vždy ľahké. Stále tajne dúfala, že keď zosilnie bude si môcť zaslúžiť miesto v otcovom srdci a po bratovom boku. Dnes sa rozhodla trénovať výdrž.. Naomi vedela, že existuje mnoho spôsobov, ako môže človek trénovať vytrvalosť, záležalo to na aktuálnych cieľoch a momentálnej kondícii. Mohla cvičiť kardio, ísť do intervalového tréningu, no ona sa dnes chcela zamerať na tréning výdrže. Chcela pracovať na svojej vytrvalosti. Zo školy si pamätala, že je dôležité, aby sa tréning vytrvalosti postupne zvyšoval a vedela, že si ho musí prispôsobiť jej individuálnym schopnostiam. Obliekla sa a vyšla von. Začala pomaly s krátkymi výdržovými behmi a postupne zvyšovala čas, ktorý strávila behom. Keď s trénovaním pred rokom začala, dokázala bežať iba niekoľko minút naraz, ale po niekoľkých týždňoch tréningu sa jej výdrž zlepšila a mohla bežať o dosť dlhšie. Počas behu sa motivovala jej vyfantazírovanou realitou v ktorej jej mama žila a všetci boli šťastní – jedna veľká rodina. Jej rodičia ju v jej predstavách povzbudzovali a venovali jej svoju pozornosť počas tréningu, aby sa cítila podporená a milovaná. Naomi si uvedomila, že vytrvalostný tréning nie je iba o fyzickej aktivite, ale aj o mentálnej sile a odhodlaní a tak si ho proste trošku vymýšľala. Teraz sa dokonca vždy teší na ďalší tréning a na to, aby sa mohla zúčastniť ďalšieho behu v budúcnosti pretože v jej hlave je vtedy na svojom bezpečnom mieste. Realita totiž nebola pre Naomi veľmi ružová – aj keď bola rovnako stará ako Naoto, napriek tomu sa cítila neistá a nedostatočne zdatná oproti svojmu bratovi. Okrem toho im ich otec neprejavoval veľa lásky, aj keď sa o nich staral tak, aby im nič nechýbalo... Naomi sa často cítila osamelá a smutná, pretože sa jej zdalo, že jej brat je silnejší a zručnejší ako ona a teda predpokladala, že ho má otec určite radšej než ju. Namiesto spánku sa Naomi rozhodla vykradnúť von a trénovať výdrž. Nechcela, aby ju jej brat alebo otec videli, preto sa vybrala do tréningovej oblasti dosť ďaleko od jej domu. Keď začala pomaly behať, spoločnosť jej robil len veľký mesiac. Behala stále rýchlejšie a dlhšie, až kým sa jej nohy nezačali unavovať. Vtedy si uvedomila, že výdrž nebude ľahká vec, ale rozhodla sa nevzdávať sa a pokračovať ďalej. Trénovala výdrž niekoľko týždňov, vždy po tme, aby ju nikto nevidel. Cítila sa lepšie a silnejšie, ale stále sa cítila nedostatočne dobrá v porovnaní s Naotom. Bola smutná a nevedela, čo robiť. Chcela byť silnejšia a zručnejšia ako jej brat, ale zdalo sa jej, že to nikdy nedokáže.*

Počet slov: 648

Tréning zásoba chakry

*Naomi po celé týždne trénovala tvrdo, aby bola rovnako silná a zdatná ako jej brat Naoto. Uvedomovala si, že bude trvať nejaký čas, kým sa dostane na jeho úroveň, ale nebola typom, ktorý sa ľahko vzdáva. Naopak, jej odhodlanie a trpezlivosť sa pomaly začínali vyplácať. V zlepšovaní jej pomáhala aj jej nová motivácia.. v duchu si predstavovala dokonalú rodinu, obrazy jej matky a otca, ktorí jej venujú lásku a pozornosť a chvália ju, že je rovnako silná ako jej brat.. tieto vymyslené slová povzbudenia ju motivovali každý deň. Túžila po tom, aby sa to premenilo na realitu a nahovárala si, že ak zosilnie – stane sa realitou aspoň časť jej predstáv. Tá časť kedy by jej otec dokázal opätovať lásku. Kým sa tak však stane – mala svoju fantáziu a vďaka týmto predstavám sa cítila aspoň na moment úplne a mala pocit, že jej rodičia sú pri nej aj napriek tomu, že vedela, že to s jej matkou nemôže byť nikdy skutočné, ale fantázia jej poskytovala určitý druh útechy a motivácie. Predstavovala si, ako sa stretáva so svojou rodinou, trávia čas spolu a učia sa od seba navzájom. Videla, ako jej otec jej ukazuje nové techniky a jej matka ju povzbudzuje a češe jej vlasy. Jej brat Naoto bol stále súčasťou jej predstavy, ale teraz bola Naomi rovnako silná ako on. Bolo to pre ňu veľké víťazstvo a pocit, že sa blíži k svojim cieľom. Teraz už dokázala urobiť veci, ktoré kedysi považovala za nemožné. Udržiavať sa na reťazi vo výške, kde sa zdalo, že život a smrť sú len na vlásku, jej dávalo pocit, že môže dokázať čokoľvek, čo si len dokáže predstaviť. Už teraz sa tešila na budúcnosť, keď bude môcť predvádzať svoje nové schopnosti pred svojou "rodinou". Bol to sen, ktorý ju živil a dodával jej silu, aby pokračovala vo svojom tréningu a stále sa zlepšovala. Aj preto bola dnes opäť tu na tomto mieste – na tréningovom vrchole pádu kde sa posadila do tureckého sedu na vrchol skalného útvaru, ktorý pripomínal vztýčený ukazovák. Na jeho vrchol sa samozrejme dostala pomocou techniky Kinobori no Waza. Len čo sa tam posadila, vystrela chrbát a mierne zvesila plecia. Dlane si položila na stehná a zavrela oči. Hlbokými nádychmi a výdychmi sa snažila upokojiť rýchly tok jej myšlienok, spomienok – sktátka všetko. Bolo to náročné, keďže bola od mala vždy stratená vo svojej fantázii a v poslednej dobe v nej topila každú jednu chvíľku. Zvyčajne jej ale na upokojenie mysle pomáhalo keď sa sústredí len na jednu vec – tou bola teraz spomienka na jeden výklad ich učiteľky na akadémii, ktorá sa im snažila abstraktnejším príkladom vštepiť to aby zachovávali rovnováhu medzi trénonvaním a učením. Rozprávala im o tom príkladom, že každý človek má akoby dve mysle. Jedna z nich má dočinenia s potrebami telesného života. Tú časť treba podľa nej používať na tréning taijutsu, kenjutsu, na to ako získať prístrešie, potravu a podobné veci, ktoré telo potrebuje. Vraj ju treba používať aj na to aby si človek našiel družku a mal potomkov. Dodala vtedy, že túto myseľ musíme mať aby sa udržovali pri živote. Ale máme aj inú myseľ, ktorá nemá nič spoločné s tým predošlým. Pomáha nám totiž ovládať chakru, je to vedomie alebo ako to nazvala ich učiteľka takzvaná "duchovná" myseľ. Vysvetľovala im, že ak človek používa túto "duchovnú" myseľ na to aby bol chamtivý alebo podlý, ak podvádza ľudí alebo špekuluje aby z nich mal zisk.. tak sa mu táto duchovná myseľ scvrkne do veľkosti hikóriového oriešku. Sensei tvrdila, že keď telo zomrie – telesná myseľ zomrie s ním a človek alebo shinobi čo celý život používal iba túto myseľ tak má duchovnú myseľ malú – a to je podľa nej všetko čo človeku po smrti zostane keď všetko ostatné zomrie. Naomi si vedela predstaviť, že by to takto skutočne mohlo fungovať. Za svoj život sa už stretla s ľuďmi, ktorí podľa nej mali duchovnú myseľ vo veľkosti hrášku – či vôbec žiadnu. Potom sa z človeka stane "mŕtvy človek". Takéhoto mŕtveho človeka je možné spoznať veľmi ľahko. Keď sa duchovne mŕtvy človek pozrie na ženu nevidí nič iba špinu, iba mäso, ktoré tu je na to aby mu splnilo jeho chlípne potreby. Keď sa pozrie na iných ľudí – nevidí nič iba zlo, keď sa pozrie na strom .. nevidí nič iba drevo a zisk. Nikdy neuvidí krásu.* "Svet je plný mŕtvych ľudí." *Pomyslela si Naomi so zavretými očami. Cítila ako sa jej pokožky dotýkal jemný vánok, ako jej odhŕňal vlasy z krku. Stále mala zavreté oči snažiac sa používať svoju duchovnú myseľ na to aby jej pomohla v ovládaní chakry. Od momentu kedy jej bolo ukázané ako perfektne je možné chakru ovládať – nemohla  na to prestať myslieť. Túžila sa to naučiť tiež a keďže vedela, že opakovanie je matka múdrosti, pravidelne si dávala meditácie kedy sa snažila svojou duchovnou mysľou prinútiť meniť tok svojej chakry či ju na moment úplne zastaviť. Hoci to robila dlho a pravidelne, Naomi mala pocit, že je to náročnejšie než všetky možné silové a či kardio tréningy, ktorými si mučila telo. Toto bolo neskutočne náročné, no aj tak cítila, že je v tom lepšia než kedysi. Tok, prúdu chakry dokázala zastaviť už na niekoľko sekúnd.. kedysi to bola sotva stotina – takže to brala rozhodne ako úspech. Po tom čo už jednoducho ďalej nevládala pokračovať v týchto "hrátkach" s jej chakrovou sústavou.. postavila sa na odchod a ignorovala fakt, že sa jej točila hlava.*


Počet slov: 905

Tréning zásoba chakry

*Naomi trénovala celé týždne tvrdo, aby sa stala takou silnou a zdatnou ako jej brat Naoto. Vedela, že to bude trvať nejaký čas, ale nevzdávala sa. Cítila sa motivovaná spomienkami na svojho otca, ktorý jej vždy ukazoval lásku, ktorú neustále hľadala. Snažila sa ho presvedčiť, že je rovnako dobrá ako Naoto a že si zaslúži jeho pozornosť. V jej fantáziách vždy videla dokonalú rodinu, ktorá ju chváli a podporuje. Jej snaha sa pomaly začínala vyplácať. Cítila, že sa zlepšuje a že dokáže veci, ktoré kedysi považovala za nemožné. Udržiavať sa na reťazi vo výške, kde sa život a smrť zdali byť len na vlásku, jej dávalo pocit, že môže dosiahnuť všetko, čo si len dokáže predstaviť. Až sa tešila na budúcnosť, keď bude môcť predvádzať svoje nové schopnosti pred svojou "rodinou". Teraz bola Naomi opäť na tréningu, na vrchole pohoria, kde sa mohla sústrediť na svoje myšlienky. Snažila sa upokojiť rýchly tok svojich spomienok, ktoré ju prenasledovali. Len spomienka na jeden výklad ich učiteľa jej pomáhala sústrediť sa a nájsť vnútorný pokoj. Bol to určitý spôsob meditácie. Z Akadémie vedela, že meditácia je prax, ktorá môže pomôcť s upokojením mysle a získaním vnútornej harmónie a pokoja – tieto veci sú veľmi dôležité ku správnemu a perfektnému ovládaniu chakry. Tento proces môže byť pre mnohých veľmi prospešný, pretože ninjom umožňuje nie len zlepšiť sa v zaobchádzaní s chakrou ale aj v tom ako sa zbaviť negatívnych myšlienok a emocionálneho nepokoja. Naomi si veľmi dobre uvedomovala, že je dôležité pre ňu nájsť spôsob, ako sa zbaviť rýchleho toku spomienok, ktoré ju prenasledovali, a meditácia bola tou správnou voľbou. Keď medituje, zameriava sa Naomi na svoj dych a snaží sa zbaviť rozptýleného myslenia a koncentrovať sa na súčasný okamih. Týmto spôsobom sa môže naučiť zvládať svoje emócie a myšlienky a nájsť vnútorný pokoj. Naomi si všimla, že jedna spomienka na výklad ich učiteľa jej pomáha sústrediť sa, bola to tá časť o „duševnej mysli“, ktorú by mal každý správny shinobi používať. Naomi si vďaka nej našla spôsob, ako sa stať sústredenejšou v meditácii. Odkedy to praktizovala – pozorovala sama na sebe mnoho pozitívnych účinkov, ktoré malo toto sústredenie sa na jej zdravie a celkovú pohodu. Niektoré z týchto účinkov zahŕňali napríklad zlepšenie spánku a dokonca sa jej nesnívali ani nočné mory o tom ako ju otec a brat zavrhli, zníženila sa jej trošičku aj úzkosť a stres z toho, že tak zaostáva za Naotom, a samozrejme... zvýšila sa jej koncentrácia a produktivita... domáce úlohy mala hotové raz dva a viac si toho pamätala aj z prednášok v akadémii.. toto všetko viedlo ku celkovému zlepšeniu nálady. Naomi sa vždy po každej meditácii cítila silná a nezlomná, pripravená na ďalšie výzvy. Tento pocit súvisel aj s miernym zvýšením sebaistoty, ktorú jednoducho potrebuje ak chce uspieť v geninskej skúške. Bolo to proste dôležité aby si mohla splniť svoje sny a ambície. Celkovo Naomi považovala meditáciu za veľmi užitočnú prax, vďaka ktorej dúfala, že sa dostane do nejakej tej pomyselnej vnútornej harmónie. Naomi si našla spôsob, ako ju zapojiť do svojho života a využívať ju ako nástroj na zvládanie svojich emócií a myšlienok keď ju niečo rozhodilo. Keď s meditáciou skončila, pootvorila oči a zhlboka sa nadýchla .. potom vzduch z pľúc nechala pomaly vypustiť cez pootvorené pery. S týmto výdychom, mierne zaklonila hlavu a zadívala sa na veľký mesiac, majestátne sa týčiaci uprostred tmavej oblohy. Pocítila hlboký a upokojujúci pocit úplnosti, za ktorý vďačila meditácii.. Bola zrelaxovaná a vrátilo ju to späť do reality pomerne vyrovnanú. Ako sa pozrela na svoje okolie, cítila sa silná a nezlomná. Bola pripravená na ďalšie výzvy a cítila sa, akoby už nič na svete nemohlo stáť v ceste jej snom a ambíciám.*

Počet slov: 611

Tréning sila

*Deň jej geninských skúšok sa už nenávratne blížil a Naomi sa začínala cítiť poriadne pod tlakom. Bolo to prvýkrát, čo mala cítiť takéto napätie, ale nie preto, lebo by nevedela, čo ju čaká, ale preto, lebo ju porazil jej brat Naoto, ktorý sa už stal geninom a zvládol skúšky pred ňou. Samozrejme to čakala – bol lepší, vždy bol lepší. No Naomi aj tak bola zo seba veľmi sklamaná, že ju jej brat opäť v niečom prekonal, vďaka meditácii sa ale snažila premeniť svoju frustráciu motiváciu a naďalej na sebe makala, aby ukázala svojmu otcovi, že dokáže byť tak dobrá ako je jej brat. Naomi sa zakaždým snažila robiť všetko perfektne, čo sa týkalo tréningov, školy či domácich prác ale v poslednej dobe mala pocit, že nezaostáva iba za svojím bratom, ale aj za ostatnými žiakmi. Jej nízke sebavedomie sa prejavovalo v tom, že sa zakaždým snažila byť v úzadí a nechávala ostatných vyniknúť. Chcela dokázať sebe aj ostatným, že nie je slabá a že dokáže byť silná a nezávislá a aj napriek svojim zlyhaniam rozhodne hodlala zvíťaziť. Hodlala poraziť všetkých ktorí by stáli v ceste jej snu o slobode a spoznávaní sveta, nechcela sa stať len hnojivom pre „matku“. S veľmi depresívnymi myšlienkami tak opäť raz kráčala ku tréningovému miestu – vrcholku pádov. Štandardne si zvolila čas kedy by tam nemalo byť veľa ľudí. Cestou tam spomínala na posledný krát čo tam bola. Pri poslednom tréningu chakry sa jej darilo. Balansovanie na reťaziach bolo síce neuveriteľne nebezpečné a vyčerpávajúce, no zároveň to bolo veľmi efektívne. Čo viac si mohla želať? Musela zosilnieť! Ani len netušila aké rôzne výhody môžu proti nej súperi v lese použiť. Musela sa teda spoľahnúť len na svoje schopnosti. Svoju silu, rýchlosť, výdrž a strategické uvažovanie. Dnes sa ale nešplhala do závratných výšok týčiacich sa skál. Zostala v rokline pod nimi. Zo zaklonenou hlavou sledovala reťaze hojdajúce sa vo výškach nad ňou. Z tohto pohľadu jej prišiel ten posledný tréning ešte šialenejší. Dnes sa rozhodla zostať viac pri zemi a trénovať niečo iné. Dnešný tréning sa rozhodla zamerať na silu. Našla si odľahlejšie miestočko, zložila ručné pečate a vytvorila až dva tieňové klony vďaka Bunshin no Jutsu. Pomocou Henge no Jutsu sa v zápätí premenila na jej šikovnejšie dvojča – na Naota a po sústredení chakry do nôh začala utekať po kolmej kamennej stene (Kinobori no Waza).. S pomocou začala bežať po kolmej stene, snažila sa kontrolovať dvoch klonov, ktorí ju kopírovali. Všetko išlo dobre, až kým jeden z klonov nezlyhal. Bežala po nej zo strany na stranu skúšala na nej robiť otočky a popri tom nestratiť kontrolu nad dvomi klonmi, ktorí kopírovali jej pohyby a svojou premenou. Cítila ako jej chakra srší z jej tela. Snažila sa dostať na kraj svojich možností. Potrebovala zistiť aký je to pocit – kedy je na hrane aby sa tomuto vyhla v boji. Minúty ubiehali, periférne si všimla ako klon vedla nej zablikal .. ako veľmi nepodarený hologram. Srdce jej prudko bilo.* "Noták Naomiešte nie! " *Bola si vedomá faktu, že takéto zakolísanie ninjutsu by ju v boji mohlo stáť život. Vedela to a preto ju to vydesilo. Zoskočila na zem a cítila, že už dlhšie nezvládne udržať ani Henge. Dostávala závrat, pred očami sa jej zahmlilo.* "Tak toto.. toto je moja hranica." *Všetky techniky naraz uvoľnila, tieňové klony sa vyparili a jej podoba Naota rovnako zmizla. Padla na kolená a rukou sa podoprela zeme. Zhlboka dýchala, mala pocit, že zamdlie.* "Toto bolo náročnejšie než som predpokladala." *Pomyslela si so zaťatými zubami, po chvíľke sa jej dych ustálil a hlava sa jej prestala motať. Teraz keď bola na dne svojich chakrových možností – cítila vyčerpanie a vedela, že táto situácia by ju počas geninských skúšok stála život.. v takomto momente by jej nezostalo nič iné než sa spoliehať na svoju silu. Zavrela teda oči, postavila sa a dlane zovrela do pästí. Predstavila si pred sebou maskovaného nepriateľa – nejaké iné dieťa a začala s ním bojovať. Uhýbala sa útokom jej imaginárneho súpera, zadýchane vykopávala nohou a päsťami vírila vzduch až kým jej na čele nevystúpili kropaje potu. Imaginárny súboj síce vyhrala, no necítila sa silnejšia a tak sa rozhodla ešte padnúť na kolená a na trasúcich rukách robila kliky až kým sa jej nepodlomil lakeť a nezostala ležať na prašnej, kamennej zemi. V tej chvíli sa Naomi cítila zničená a prestrašená, že nedokáže byť taká dobrá ako jej brat. Uvedomila si, že musí pracovať na svojom sebavedomí a dôvere v seba, aby mohla zvládnuť náročné úlohy tak ako Naoto. *

Počet slov: 749

Geninská skúška

*A bolo to tu, nadišiel ten čas, dnes sa mala konať jej geninská skúška. Jej skutočne prvá, veľká skúška počas ktorej sa bude musieť postaviť zoči voči jednému z jej spolužiakov, ktorého bude musieť zabiť. Ona, dievča čo v živote neublížilo ani muške.. bude musieť vziať život niekomu s kým chodila tak dlhý čas na Akadémiu. Čítala o tom veľa, o smrti.. v škole sa dokonca učili špeciálne metódy ako ľudí odstrániť, no to nieje nič v porovnaní s realitou a faktom.. s tou skutočnosťou niekoho naozaj nadobro zbaviť života. Naomi stála pred zrkadlom vo svojej izbičke a od nervozity sa celá chvela. Mala na sebe oblečené biele ninja kimono, krížom cez chrbát mala prehodené tanto a na stehne púzdro s kunami a senbonmi zatiaľ čo vzadu na drieku mala púzdro so shurikenmi. Bola ozbrojená od hlavy až po päty ako skutočný shinobi, no cítila sa len ako pekne oblečená bábika. Jej brat bol už genin, takže sa mohla ku skúške prihlásiť aj ona. Nechcela sa totiž cielene prihlásiť v rovnakom čase ako on pretože jej najväčším strachom bolo, že by ich v súboji postavili proti sebe... a to by proste nezvládla. Naoto už bol genin takže mal iné povinnosti a tak bola Naomi sama ešte viac než predtým a ešte viac sa cítila oproti svojmu bratovi neschopná a pozadu. Pripravila si výbavu, oblečenie a keď bolo všetko tak ako jej to najviac vyhovovalo odišla z domu. Kráčala tmavým mestom ku aréne a keď prechádzala okolo cintorína, srdce jej zovrelo a v hlave si predstavila svoju mŕtvu mamu.. hrozilo, že sa tu ku nej po dnešku pridá. Na moment sa zastavila a roztrasene dýchala. Stála pred vstupom na cintorín a v tichosti spomínala na minulosť, na svojho brata a v duchu fantazírovala opäť o celistvej rodine v ktorej bol ich otec milujúci, jej mama živá a brat rovnako silný ako ona. Cítila tlak v hrudi, bolestivo ju zvieral pocit prázdnoty, zúfalstva a neistoty. Na ulici nikto nebol, všetko bolo ponorené v tme a hmle a teda potichu do tejto noci prehovorila.* Tak mami, dnes sa stanem geninom tak ako aj Naoto, snáď ťa nezahanbím. Teba ani otca a brata. *Hovorila ku nej hoci nestála pri jej hrobe - cítila ako sa jej oči plnia slzami. Smrkla a zaklonila hlavu, zadívala sa na mesiac.* Mrzí ma, že pri tom nebudeš môcť byť, no urobím všetko pre to aby si na mňa mohla byť pyšná. *Len čo to povedala, po líčku jej stiekla slza a tak zavrela oči a chvejúcim sa hlasom pokračovala v rozprávaní.* A ak to nezvládnem, aspoň budeme zase spolu. *Ako to povedala ešte tam chvíľku stála a premýšľala nad smrťou.* Na každom náhrobku sú dva dátumy, ktoré si tvoji priatelia a rodina prečítajú, no všetko, na čom bude skutočne záležať, bude tá tenučká pomlčka medzi nimi. *Šepla do ticha noci a trpko v duchu skonštatovala, že jej čiarka by bola veľmi krátka, malá a bezvýznamná. Napokon si s povzdychom utrela tvár a pokračovala v chôdzi smerom ku Aréne. Nezáležalo jej na tom čo by si kto pomyslel keby ju videl ako sa rozpráva na ulici sama so sebou.. nezáležalo jej na názore nepodstatných ľudí, išlo jej prioritne o svoju rodinu. Keď kráčala ku aréne, obzerala sa okolo seba.. akoby to tu videla prvý krát. Nemohla si pomôcť, predstava, že týmito ulicami kráča naposledy ju desila. S pocitom absolútnej samoty a úzkosti nakoniec zbadala v diaľke týčiacu sa arénu a rukami si nenápadne nahmatala rozmiestnenie púzdier s výbavou ako keby sa chcela uistiť, že tam stále sú. Hoci strávila včera polku dňa skladaním, rozkladaním a opätovným skladaním výbavy tak aby jej to pri boji najlepšie poslúžilo – bola nervózna. Keď napokon dorazila pred Arénu, prihlásení záujemcovia o geninskú skúšku tam už stáli. Trochu ju upokojil fakt, že tam nevidela nikoho s kým by si bola blízka. Aspoň v niečom bola výhoda toho, že okrem brata nemala na akadémii nikoho. Žiadneho kamaráta či kamarátku.* "Ktorý z nich to asi bude. Ktorý bude dnes môj súper?!"*Uvažovala v duchu, koho z nich dnes bude musieť zabiť a pri tom hodnotila každého jedného. Aké majú asi schopnosti.. či sú rýchlejší a silnejší než ona. Z pamäte nevedela dostať Naotove hbité pohyby a spomínala aj na všetky techniky o ktorých sa kedy dopočula. Ak by mal niekto z jej spolužiakov takúto výhodu... jej šance na prežitie by znateľne poklesli. Zo zamyslenia ju ale nakoniec vytrhol neznámy jounin, ktorý prišiel ku bráne Arény a prikázal im aby ho nasledovali. Všetci mlčali, zabraní vo vlastných úvahách a myšlienkach. Bez námietok šli poslušne za ním.* "Tento svet je šialené miesto." *Napadlo ju počas toho ako ich jounin vzal do vnútra. S prázdnym pohľadom sa rozhliadala okolo seba a cítila sa ako zločinec odsúdený na smrť, ktorý ide na popravu. Netrvalo dlho a ocitli sa na mieste v neveľkej miestnosti kde si ich skupinku rozdelili niekoľkí jouninovia. Posadila sa na lavičku a celá nervózna sledovala ako za dvermi miznú dvojice detí .. vždy sa späť vrátilo len jedno. Väčšinou bolo krvavé alebo inak dokaličené. Veľmi ju neupokojoval fakt, že zo všetkých prítomných pôsobila najmladšie vďaka svojmu útlemu vzrastu. Možno jej to dávalo maličkú výhodu, ktorú hodlala využiť – dúfala, že ju budú kvôli tomu podceňovať, že nebudú brať malé ružovovlasé dievčatko ako vážnu hrozbu. Keď prišiel ten moment a jeden z jouninov ku nej pristúpil a požiadal ju aby ho nasledovala – takmer sa jej od nervozity zatočila hlava. S trasúcimi kolenami sa postavila z lavičky a kráčala za ninjom za dvere spoza ktorých sa toľko detí nevrátilo...* (Jounin) Tu ťa opustím, kolega práve sprevádza do arény ďalšieho zo študentov. Vieš čo máš robiť. Keď vás odštartujeme, musíš s ním bojovať a zabiť ho. *Naomi sa pozrela na jounina a nepatrne prikývla na znak toho, že rozumie čo musí urobiť. So zaťatými zubami sledovala ako sa ninja vzďaľuje a potom pohľad uprela na dvere pred sebou, ktoré viedli do arény. Bolo to tu.. srdce jej bilo o závod keď ku nim pristúpila a trasúcou rukou vošla do kamennej arény.* "Musím to zvládnuť, kvôli otcovi a bratovi." *Povzbudzovala sa, no aj tak o tomto celom a hlavne o sebe v hĺbke duše pochybovala. Nohy sa jej triasli a aréna okolo sa jej zdala surealistická a strašidelná. Vykročila dopredu neistým krokom a pri tom si opäť rýchlo kontrolovala či má všetku výbavu na svojom mieste. V tom ho zbadala! Jej spolužiak ktorý rád odtŕhal pavúkom nohy, často vyrušoval a ktorý si rád doberal jej brata kvôli jeho vlasom, ktoré pre nich boli tak typické.* (Yoshi)Ale čo, Naomi-chan. *Pousmial sa keď ku sebe pristúpili a čakali na znamenie aby začali bojovať. Naomi sa na neho dívala trochu vystrašene a v ústach mala úplne sucho.* Ahoj, Yoshi-kun. *Pozdravila ho slušne, no znela vystrašene a neisto. Cítila ako sa jej potia dlane a mala problém udržať s ním očný kontakt.* (Yoshi)Je škoda, že stojíme proti sebe, vždy si sa mi trochu páčila. Tebe sa na rozdiel od tvojho brata tie vlasy naozaj hodia. Takže sa pokúsim byť rýchly aby si veľmi netrpela. *Naomi ho prebodla pohľadom, zrazu sa jej výraz celkom zmenil. Tá  uštipačná poznámka o Naotovi sa jej dotkla.* Nehovor tak o mojom bratovi. *Jej hlas zrazu nebol tak neistý a bojazlivý. Bol vážny a bolo v ňom cítiť hnev.* (Yoshi)Oh! Takúto ťa nepoznám. *Trošku sa zasmial.* (Yoshi)To bude teda zábava.. si na to svoje nepodarené dvojča asi dosť naviazaná, čo? Nikdy som ťa nevidel rozprávať sa s nikým iným len s ním. *Zamyslel sa a Naomi zaťala zuby.. nakoľko si opäť pomyselne kopol do jej milovaného bračeka. Zrazu ju jej pochybnosti aj neistota opustili... a skutočne jej nerobilo problém predstaviť si ako ho zabije. S týmito pocitmi ich súboj odštartovali a Naomi nezaváhala ani na sekundu. Tasila tanto a v tejto chvíli jej bolo jedno, že ich sleduje nový Tsuchikage, sensei, jouninovia - bolo jej jedno, že ešte nikdy nikoho nezabila. Pred očami mala ako Yoshi trhá pavúkom nohy a v ušiach počula ako uráža jej brata. Videla skoro na červeno – bojovala ako drak zo všetkých síl, zaháňala sa po ňom čepeľou, nútila ho uskakovať a Yoshi len s veľkým šťastím jej výpady blokoval svojimi kunaijmi. Nezostal však dlho len pri obrane. Yoshi nezaháľal a rýchlo sa dal na protiútok. Niekoľko jeho útokov vykryla, no keď jej smerom hodil pár kunajov s výbušnými lístkami musela pred nimi uskočiť aby ju nezranili. Kým sa dym z výbuchu rozplynul, už po nej Yoshi hádzal ďalšie zbrane. Naomi ale už dávno nestála na tom istom mieste, vedela, že ak chce prežiť – musí byť v pohybe a tak sa dala na útek – bežala naprieč Arénou a so sústredeným/nahnevaným pohľadom po ňom tiež hodila nejakú tú muníciu - konkrétne niekoľko senbonov. Yoshi sa im však uhol a počula ako ju dobiehal a pri tom po nej hádzal ďalšie a ďalšie ostré zbrane. Kľučkovala aby ju netrafili shurikeny, a zadýchane uskakovala zo strany na stranu. Bola rýchla a tak ju zatiaľ nič nezasiahlo, vedela si poradiť aj s týmto terénom - tréning jej behu sa vyplatil.Keď za ňou zaznel ďalší výbuch spôsobený výbušnými lístkami - vedela, že takto nevyhrá a rozhodla sa improvizovať.  Počas toho ako utekala, sa zrazu prudko otočila a uskočila na stranu čím zmiatla Yoshiho, ktorý musel náhle prudko zabrzdiť – očividne si v rýchlosti pomáhal chakrou nasmerovanou do nôh. Naomi sa snažila nemyslieť na fakt, že tesne vedľa jej hlavy preletela jedna z chlapcových ostrých kovových hviezdic. Nedovolila si myslieť na to čo by sa stalo keby mieril presnejšie a urobila kotrmelec dopredu tak aby sa so zbraňou v ruke nezranila. Bol to záludný ťah pretože určite nepredpokladal, že mu pôjde naproti. Určite hádal, že bude ďalej utekať. Týmto pohybom sa však dostala ku nemu a plánovala ho prebodnúť svojim tanto – no v tom sa stalo niečo nečakané. Yoshi sa pomocou Henge no jutsu premenil na jej brata a Naomi sa v tom šoku náhle zastavila a jej čepeľ teda neprešla chlapcovým bruchom ako pôvodne chcela. Na moment s vytreštenými očami zadržala dych a ostrá čepeľ zostala pár centimetrov pred ním. Yoshi sa na jej výraze neskutočne bavil. Jej plán mu vyšiel, tušil, že ju týmto zaskočí dosť na to aby získal výhodu, no nebol dosť múdry na to aby túto výhodu využil a aby Naomi rýchlo zbavil života. Možno bol len hlupák alebo ju podceňoval.. Určite to však bol veľmi zákerný chlapec, ktorý sa vyžíval v bolesti ostatných. Preto šikanoval jej brata, preto trápil zvieratá a preto si aj teraz namiesto toho aby Naomi dorazil – radšej vybral ešte druhú možnosť a bol rozhodnutý ju poriadne potrápiť predtým ako ju zabije.* (Yoshi)Vieš, že si rozkošná keď sa takto tváriš? Hah, ach.. mala by si mi byť vďačná, vybavím ti stretnutie s tvojou mamou. *Fakt, že tieto slová vychádzali z úst jej brata bol hrozný.. hoci vedela, že to bol Yoshi.. díval sa na ňu jej brat. Bolo to šialené, bolo to nepredstaviteľné.. Yoshi sa spoliehal na to, že kým bude mať na sebe Naotovu podobu Naomi nebude schopná skriviť mu vlások. Myslel si to.. podceňoval ju ... a nikto asi netušil, že by nemal pravdu. Muselo to byť šokujúce pre všetkých - aj pre samotného Tsuchikageho na tribúne - keď zrazu výraz Naomi zatvrdol a so šialeným pohľadom vyrazila proti Yoshimu. Jej zaváhanie v skutočnosti netrvalo viac ako pár sekúnd... Prebodla ho skôr než dopovedal vetu - s tým, že ju pošle za jej mamou. Naomi ho prebodla skrz na skrz a sledovala ako sa v podobe Naota zapotácal. Pohľad na to ako bol Naoto prebodnutý jej rukami – celý zakrvavený a ako padal k zemi.. tento pohľad sa jej navždy vryl do pamäti. Yoshi napokon musel Henge zrušiť, a ako tam ležal v krvi na zemi a silno krvácal, Naomi pristúpila ku nemu. A oboma rukami zatlačila v hneve na meč v jeho bruchu čím zavyl od bolesti. Chcela ho strestať za to čo jej spôsobil, za to, že šikanoval jej brata, za to, že trhal nohy pavúkom.. v tejto chvíli neuvažovala jasne. Yoshi nahlas vzlykal od bolesti a z úst vykašľal pomerne dosť krvi, ktorá sa mu vytekala aj nosom a stekala mu po tvári a krku.* Vieš, že si rozkošný keď sa takto tváriš? *Vrátila mu jeho poznámku s polo-šialeným úsmevom a v očiach ju pri tom pálili slzy. Yoshi sa na ňu díval vydesene a po chvíli vykrvácal a vydýchol naposledy. Ku Naomi následne prišiel Jounin s zapísal si jej víťazstvo do dosiek. Potom kývol hlavou niekde smerom ku Kagemu,ktorý všetky súboje sledoval z čestnej lóže.. Svojim kývnutím potvrdil, že je chlapec skutočne mŕtvy.* (Jounin)Naomi Noriaki, gratulujem. Dnes si sa stala geninom. *Prehovoril a jeho asistent jej odovzdal čelenku. Vzala si ju bez jediného slova a jeho ďalšie vety vnímala len veľmi okrajovo.* (Jounin)Teraz si sa dostala do fázy, keď na tvoju hlavu spadnú nové povinnosti. Ako shinobi, budeš plniť misie pre dedinu, bude tvojou povinnosťou ju brániť v prípade útokov a bude tvojou povinnosťou bojovať za ňu. V akejkoľvek situácii ak by si utiekla či odmietla za ňu bojovať, budeš potrestaná. V prípade úteku bude na tvoju hlavu vypísaná odmena. *Bola ako v tranze, v šoku.. na jednej strane bola rada, že to má za sebou a, že je v podstate bez zranenia – no na druhej strane.. pred očami mala stále to ako prebodla svojho brata. Teda, nebol to naozaj Naoto, no vyzeral tak a to ju neskutočne rozhodilo. Nikdy netušila, že by toho bola schopná .. vedela však, že nič už nebude také, aké bolo pred tým, všetko naopak začne byť také, aké ešte nikdy nebolo*

Počet slov: 2267

Trénink rychlosti – 1326 slov

*Je to sotva jedna třetina roku, kdy Naoto úspěšně nastoupil do řad ninjů jak genin, co úspěšně zvládl složit Geninskou zkoušku. Od té doby plnil dost misí, aby si mohl na něco vydělat, tolik, že neměl čas na svůj vlastní trénink, protože vždy po misi, pokud to bylo možné přišel domů a začal pomáhat doma s domácími pracemi, aby se Naomi mohla víc soustředit na studium a trénink. Zanedlouho by jí totiž také měli čekat Geninské zkoušky. Ty doufá, že jí nepoznamenají tak moc jako Naota, který se z toho před měsícem konečně dostal. Smířil se s tím jako s běžnou věcí, smrt a život je v tomto světě běžná praxe. Tím ovšem nechce potvrzovat tvrzení otce, který je zastáncem toho, že je jedno kdo kdy umře. Z jeho postoje se totiž může zdát, že je mu i jedno, když by umřeli jeho děti na geninských zkouškách nebo ne. Tak či onak, jeden z těch dvou v souboji stejně umřel. No, už si zvykl, že je takový… jiný… Naota to ovšem neodradilo od toho, aby ho měl svým způsobem rád, byl to jejich otec, který jim zajistil střechu nad hlavou díky části peněz, které vydělal na misích, nebo zajištění chůvy, když neměl dostatek času, když Naoto s Naomi byli ještě malý a neschopní se o sebe postarat natož postarat se o domácnost. Naoto v pár ohledech chce být jako jeho otec. Líbí se mu, že je jeho otec vždy upřímný, i když to někdy bolí. Je to zodpovědný muž (alespoň tak ho Naoto vidí), který se chce stát i Naoto. Naoto si taky bere příklad z Naomi, kvůli které se začal více starat o domácnost. Oba dva ho hnali dopředu, oba dva ho nutili zesílit. To ho poslední dobou vždy ráno dostalo rázem z postele v rychlosti mrknutí oka. Naoto se dnešní ráno taktéž strašně rychle probudil a zvedl z postele, ale malinko se mu zamotala hlava díky rychlé změně tlaku. Po tom, co si Naoto udělal svojí snídani, hygienu a oblékl se, tak vyrazil do ulic iwagakure, kde má v plánu jít trénovat. Trénovat svojí fyzickou zdatnost, která je mezi geniny na katastrofální úrovni. Pokud se Naoto chce účastnit dalších Chuuninských zkoušek, tak se musí rapidně zlepšit nejprve ve svých zdatnostech. Proto dneska vyrazil do arény, kde má v plánu zlepšit svoji fyzickou rychlost. To bylo momentálně podstatné. Naoto si s sebou vzal batoh s pitím, tak jako vždy. Vždy mu totiž pomohla v tréninku. Když dorazil do arény, tak tam překvapivě nikdo nebyl, ačkoliv byl už ráno. V těchto hodinách tam vždy někdo byl, i když kolikrát jeden člověk. No, to mu nevadilo. Vlastně byl za to k trošku rád. Nebude za trapného, když ho někdo uvidí takto trénovat i když to bylo efektivní a přinášelo to výsledky. Na jedno místo si Naoto položil batoh, z mého si vytáhl láhev s pitím a tu si položil na druhé místo, dál od toho batohu, přibližně takových 100 metrů daleko to bylo. Než ovšem začal běhat, chtěl si rozpohybovat klouby. Takto ráno je ještě má ztuhlé a cesta sem nestačila, obyčejnou chůzí si totiž neprocvičí všechny klouby tak aby při běhu nedošlo k nechtěnému zranění. Rozcvička nebyla nikterak dlouhá, ani náročná. Jen rozpohyboval klouby tím, že dělal kolečka u kotníků, kolen a kyčlí. Když už měl po rozcvičce, tak si dal pár jednoduchých běhů sem a tam mezi dvěma body, které si určil pomocí láhve s pitím a batohem. Tím povzbudil svaly a ukázal jim co mají dělat, dal jim tím pádem rozkaz, že mají začít víc pracovat. Uběhl takhle trasu tam a zpět, tudíž celkem kolem 200 metrů což má zahřátí svalů bohatě stačilo i tím tempem, kterým běžel. Bylo to pozvolné tempo, lehký klus. Teď už do běhu plánoval zapojit daleko více energie, ale jen o kousíček. Svůj lehký pozvolný klus o něco málo zrychlil, aby těch 100 metrů měl za chvíli hotových. Pak zbývalo přibližně stejnou rychlostí a stejným tempem střídání nohou doklusat i zpět.* “Myslím si, že už jsem rozcvičen dost, můžu se do toho asi trošku opřít.“ *Pomyslel si pro sebe teď Naoto začal konečně svojí rychlost zvyšovat o něco více a když doběhl dalších 200 metrů, tak si uvědomil, že tu není kvůli tomu, sny posunul své hranice výdrže, je to kvůli tomu, že musí začít běhat co nejrychleji a pokusit se zbořit hranici ohledně své dosavadní maximální rychlosti, které může jeho tělo dosáhnout. Naoto tudíž si trošku pohopsal, aby udržel své svaly b záběru, aby nezlenivěli a na svojí pomyslnou čáru či start (je jedno jak to kdo nazve) se připravil. Až byl připraven, tak se rozeběhl vpřed. Snažil se co nejrychleji nabrat svojí maximální rychlost což taky patří do rychlosti, akcelerace, a následně se snažil ještě tuto hranici pokořit. Ovšem na tak krátké vzdálenosti dokázal maximálně se přiblížit ke své hranici. Pro jistotu to ovšem zkusil i zpět, zda nebude výsledek o něco jiný, ale výsledek byl stále stejný. Udýchaný si došel k láhvi s pitím, aby do sebe dostal nějaké ty tekutiny, které jeho tělo potřebuje. Po tomto se Naoto zaměřil na další část tohoto tréninku. Chtěl se rozeběhnout co nejrychleji směrem ke svému vzdálenějšímu pomyslnému bodu s tím, že se rozeběhne předem a rychle proběhne skrz pomyslnou startovní čáru. To byl dobrý nápad a když to zkusil, tak určitě cítil nějaké menší zlepšení. Minimálně vnímal nohy, jak se rychleji střídají, ale nemohl takto říct, zda dělal stejně velké kroky či menší. Rozhodl se to napravit během z cíle do startu, kdy zvolil stejnou taktiku a způsob běhu. Prostě se přede rozeběhl a snažil se o co největší rozestupy mezi jednotlivými dopady chodidel za zem. V tom se ještě snažil dávat nohy dost co možná nejrychleji před sebe a co nejrychleji se odrazit. Tímto chtěl dosáhnout nové hranice jeho rychlosti, ale vzhledem k jeho droboučkému tělu měl omezené možnosti. Pro dnešek se ovšem rozhodne, že s touto variantou tréninku pro dnešek skončí a nasadí trošku jinou. Tu, kterou trénoval vždy po běhu a tou bylo zasazování úderů a kopů přímo do pomyslného terče ve vzduchu. Na další část tréninku zůstával na místě, nikam nešel, tady to bylo aktuálně tak akorát, zvlášť když tu nikdo nebyl. Naoto začal hezky z lehka, začal dolní částí svého těla což byly nohy. Nejen že se musí naučit rychle běhat, ale musí se zároveň naučit i rychle kopat a rychle s tou nohou manipulovat do jakékoliv strany kam ho to svaly pustí. Pak jen v rychlosti provedl několik výkopů vpřed, které se snažil dělat co nejrychleji. Nejdříve u toho ovšem zvedl koleno a pak teprve kopl, jinak kdyby nechal mohu nataženou po celou dobu toho kopu, tak by se akorát trefil do citlivých partií což by bylo z jeho hlediska nefér. I když na pokraji života si dokáže představit, že by to udělal jen aby se zachránil. U nohou taky snažil mít to největší rychlost v podobě kopů s obloukem, který byl ještě pomalejší než přímý kop. No, nezbývalo Naotovi nic jiného než se snažit to zrychlit, tentokrát s nataženou nohou po celou dobu kopu. Následně Naoto zapojil ruce, hned po rozcvičce, která byla stejná jako u nohou, akorát v jiných částech těla. S pažemi prakticky udělal obyčejné kruhové pohyby na všechny možné způsoby, než začal trénovat rychlost úderů. I když by se mohlo zdát, že Naoto trénuje začátky taijutsu, tak tomu tak nebylo. Taijutsu byl styl, který Naoto zatím neovládal a pochybuje, zda ho to vůbec trošku přitahuje, aby se něco z toho začal učit. U rukou následoval stejný postup jako u nohou, nejdříve začal přímými údery, které se snažil co nejrychleji zrychlit. Následně tyto přímé údery změnil na údery obloukem podobě jako je tomu u pravého i levého háku s rozdílem, že při těchto úderech dá ruku o něco víc před sebe a lehce se i nápřahne. Tohle praktikoval taktéž nějakou chvíli, než toho měl dost a než začal být vyčerpaný. Jakmile totiž začal pociťovat vyčerpání či únavu, tak přestal, sbalil se a odešel domů, kde udělal nějaké další povinnosti.*

Konec RPG

Trénink výdrže – 1024 slov

*Během nedávného incidentu, kdy se v ulicích iwagakure byla hádka mezi dvěmi ninji se Naoto mezi ně připletl, aby je uklidnil. Vzhledem ale k jeho nízké výšce a malému věku neměl moc šanci situaci uklidnit, měl pocit jakoby, se to nezlepšilo, vůbec, naštěstí ale po jeho zásahu se do toho připletl ještě jeden člověk, který situaci uklidnil, aby Naota dostal od nich dál. Naštěstí se pak už uklidnili a každý se odešel svojí cestou a dav který se mezi nimi utvořil, tak jen přihlížel. Nejspíš chtěli vědět kdo z nich je silnější. Měl z toho ještě bolesti do dnes, kdy na svojí pravou nohu malinko kulhal a nemohl pořádně zvednout levou ruku, aniž by necítil bolest přímo na svalu. Nejspíš ho měl jen natažený, v nemocnici s tím tam nebyl. Nechce je totiž tam obtěžovat s tímto malý zraněním, už je přeci velký kluk, který nepotřebuje ušetřit od pěstí, když mu tam náhodou vyroste boule. Dneska byl tím pádem skvělý den na to procvičit si výdrž svého těla a posunout jeho hranice. Nejlépe takhle bude trénovat, když své svaly dostane do nějakého zápřahu, ve kterém vydrží co nejdéle. Díky bolestem se ovšem Naoto ráno z postele zvedal hůře než když dřív, také se mu hůře dělali jeho ranní povinnosti jako je základní hygiena, hození oblečení na sebe a vyřazení do ulic. Doma samozřejmě si nezapomněl vzít batoh, ve kterém kromě pití měl také svačinku. Vyrazil si to směrem do staré opuštěné budovy, kde kdysi bývala tělocvična, která podle některých patřila člověku, který zmutoval.* Tady by neměl nikdo být, takže bych tu měl mít klid. *Naoto o tomto místě věděl jen kvůli tomu, že sem jednou nechtěně zabloudil. Byl to opuštěný dům, kam nešla ani noha, ale stále nebyl nějak rozpadaný nebo něco podobného. Byl v překvapivě dobrém stavu. Naoto si to tím směrem zamířil a když tam kulhavě došel, tak pootevřel dveře a podíval do dovnitř. Nikoho neuviděl, přesně tak jak si myslel. Šlo přeci jen o opuštěný dům, kde nikdo nebyl a on by tam asi taky neměl co dělat. No, to Naoto netušil a rozhodl se prozkoumat vnitřní prostory. Domu, do kterého zalezl. Byl tam klasický nábytek, který byl ovšem zanešen prachem a potrhaný od člověka, který se změnil na bestii. V tu chvíli Naotovi došlo, že to co dospěláci říkají, že je pravda, že skutečně dříve bylo sluníčko a toto je jen dočasný stav, který by měl za chvíli zmizet. No, čas všechno ukáže. Naoto si otevřel dveře, za kterými byli schody. Ty vedli směrem dolů, kde se nacházela menší domácí posilovna. Vybavení tam bylo ale opravdu dost. Byli tam činky, tyče i se závažími, ketlebally a všechno ostatní, které bylo využívané k nabrání síly. No, dneska tu Naoto chtěl nabrat něco jiného než sílu, chtěl tu nabrat nějakou tu fyzičku, která se mu určitě do budoucích soubojů bude hodit. Moc nevěděl čím má začít, proto zvolil nějaký jednoduchý cvik, kterým si mezitím rozpohyboval své tělo. Krouživými pohyby si rozpohyboval zápěstí, lokty a ramena. Ze spodní části si rozpohyboval kotníky, kolena a kyčle. Pak se přesunul na kroužení celého těla. Pak už se mohl Naoto pomalu začít rozcvičovat na pořádných cvicích, mezi které patřily třeba dřepy, které vydávali zátěž na stehenní svaly, jeden z nich ho dokonce bolel ještě z minula.* [i]“Jsem ninja z Iwagakure, tohle mě nezastaví ani kdybych měl přijít o obě nohy a obě ruce!“[/b] *Při tomto pomyšlení Naoto pokračoval. Pokračoval by dokud by mohl, dokud by jeho hlava byla spojená s jeho tělem. Nezastavilo ho to, nebyla to tak silná bolest. Pak si Naoto udělal i několik kliků a několik sedů lehů. Sedy lehy využije k protažení svalů v oblasti břicha a kliky v oblasti bicepsu. Pak přišlo na řadu něco lepšího než dřepy nebo kliky. Naoto si vzal do ruky závaží, do každé jedno. Byli to činky, které měli určitou hmotnost. Neměli moc velikou aby se pod nima lámal a zvedal je pomocí zad. Vlastně tu váhu sotva cítil, skoro s ní mohl bojovat jako kdyby jí tam neměl. Pak se Naoto zaměřil na váhu. Zatímco tohle měl na ruce, které držel mírně pokrčené aby byli svaly na rukou stále v záběru, tak teď si dal závaží na břicho. To bylo na takovém pásku, který se připínal jednoduchým zámkem. Takhle zvýšil svojí váhu na nohy, které museli vynaložit o to více energie. Pak se taky Naoto rozhodl, že půjde do polohy prkna, která je symbolická tím, že připomíná základní polohu pro klik, ale lokty jsou až dole. V této pozici se snažil vydržet do nejvíce, záda hezky propnutá. Když už začínal cítit, že v té pozici déle nevydrží, tak jí přerušil. Nechtěl to táhnout přes záda. Je to strašně neefektivní a ještě z toho bolí 3x déle než jiné části těla. Po chvíle pauzy do té polohy znova přešel a snažil se tam vydržet alespoň stejně dlouhou dobu jako předtím. Ovšem vydržel maximálně polovinu času a už věděl, že to dál nedá. Na třetí pokus vydržel ještě o to méně. Naoto věděl, že už má dost tohoto cviku, proto ho už nechal být a hodil ho za hlavu. Čeho je moc, toho je příliš. Naoto se pak přesunul na dřepy. Těch udělal dost a s probíhající váhou to bylo čím dál těžší. Pak s danou váhou zase šel dolů. Když už necítil, že jednu váhu dokáže zvednout víc jak 3x, tak toho nechal a opět si jí snižoval. Věděl, že nesmí polevit. Naoto po chvíli měl už dost a přesunul se na poslední cvik, který dneska chce. I toho měl po nějaké chvíli plné zuby a rozhodl se pro dnešek nechat se vším tím cvičením. Potřeboval si dát chvilku pauzu.* Tak.. to by bylo, teď už jen dojít domů s tou nohou… * Řekl si pro sebe tichým hlasem, i když ho nikdo nemohl slyšet, tak byl už tak moc zvyklý mluvit potichu, že takhle mluvil běžně. Naoto si sbalil saky páky a chtěl odejít z tohoto domu, kde pár let už nikdo nebyl. Hlavně z tohoto sklepa, kde byla tato posilovna. Předtím se ještě teda napil, protože byl celkem dehydratovaný, strávil tam spoustu času a ještě ani nepil. Pak už se vydal rovnou směrem domů.*

Konec RPG

Trénink síly – 1396 slov
*Po dvou letech se budou konečně opakovat Chuuninské zkoušky, do které se pravidelně přihlašovali Geninové z různých vesnic, aby dokázali, že jsou hodni titulu Chuunina. Na každých zkouškách vždy se najde někdo, kdo neprojde a zůstane geninem pro další dva roky minimálně. Tím neudělal moc dobré jméno své vesnici a ani svému klanu, které do některých geninů vkládali veliké naděje, které se rozplynuli, když nepostoupily do třetího kola a co hůře, pokud nepostoupily ani do druhého. Naoto se plánoval účastnit dalších Chuuninských zkoušek, které se budou konat letošní rok. Proto do následujících tréninků musí Naoto vložit všechnu svojí energii a vše své úsilí, aby co nejvíce zesílil, aby ho tam nemohlo nic překvapit. Zákon schválnosti se o to stejně postará, aby tam byl někdo, kdo ho svými schopnostmi překvapí. Tímto ovšem může minimalizovat šanci, která se při tomto může naskytnout. Plánuje, že by mohl se naučit další triumfální techniky od Mokutonu, které by mohli zaskočit nepřítele. Bohužel tu je nevýhoda toho, že je mokuton jako takový velice hořlavý a ohnivé techniky Geninů jsou celkem silné. Během toho, co nad tím ráno Naoto přemýšlel, mu už stačil zazvonit budík, který měl nastavený na šestou hodinu ráno. Byl nastavený tak, aby nevzbudil jeho sestru a vlastně nikoho, kdo v tom domě spal. Toho Naoto vždy ráno využil k tomu, aby vždy odešel z domu pryč aniž by ho někdo sledoval. Mohl takto vždy nepozorovaně proklouznout ven buď na misi a nebo trénovat aby si ráno plnil svoje povinnosti týkající se baráku jako je třeba ustlání postele. TO strašně nerad dělal, bylo mu to proti srsti. Stejně do té postele večer opět zavítá a návštěva do jeho pokoje v jeho nepřítomnosti nechodí – snad. Toto ráno ovšem nebylo výjimkou. Složitější bylo, když by někdo z domu už takhle ráno vzhůru byl, to by pak nemohl nepozorovaně utéct, hlavně ne, když by tam byl otec, který už má něco za sebou a dokáže vycítit, nebo nějakým způsobem zjistit, když se někdo snaží proplížit ven. Ovšem dnes takový den nebyl. Dnes zatím všichni spali, tudíž měl Naoto i čas si udělat lehkou svačinku a vzít si s sebou i láhev s pitím. Dneska ho naštěstí venku nečekala žádná mise, pro žádnou si dneska ani nehodlal jít. Místo toho svůj volný čas strávil někde o samotě tréninkem. Dneska chce trénoval a budovat svoje svalstvo, které mu přijde slabé oproti rychlosti a výdrži. Je to možná tím, že teď spíše trénoval svoji rychlost. No, potřebuje nabrat i sílu. K čemu mu bude veliká rychlost, když nebude mít dostatečnou sílu, aby dokázal soupeři zasadit pořádnou pěstí. Ke vší jeho smůle se most zmaru, kde trénoval svoji sílu minule opravil a nyní tam nebyli žádné pohozené šutry a balvany, které mohl využít k tréninku. Pokud to ovšem někdo nezničil. To by byla mise, na které byl i on, zbytečná. Musel proto zajít někam, kde byl větší klid. Někde, kde by mohl v klidu trénovat svou sílu. Při cestě ulicích Iwagakure Naoto narazil na jeden dům, který byl ve zchátralém stavu a okolo něho byla obmotaná páska, která měla lidi informovat o jejím budoucím zbouráním. Naota napadlo, že by mohl tuto budovu i zbourat sám a využít to k tréninku. Za Naota je to skvělý nápad, ale nemá tu žádný nástroj, kterým by to udělal. No, rozhodne si chvíli počkat, třeba to bylo zadáno jako mise pro geniny. Takhle by jim ušetřil práci. Teď ovšem se rozhodne, že půjde dál. Půjde na místo, kam chtěl jít trénovat, protože dneska trénovat může tak i tak, tomu domu se může věnovat později. Když došel do jiné budovy, kde si minule posouval hranice svého těla, kdy chtěl vydržet co nejdéle v nějaké pozici či udělat co nejvíce opakování, tak otevřel dveře a šel do sklepa, kde měl bývalý člověk zřízenou domácí posilovnu. Dneska jí mohl využít ke svůj prospěch. Jakmile si odložil věci dole ve sklepě, tak se rozhodl, že začne zlehka, tudíž jako vždy si před pořádným cvičením rozpohybuje tělo kroužícími pohyby zápěstí, loktů a ramen obou rukou. Chce dneska začít s vrchní polovinou těla a druhou polovinu tréninku věnovat spodní polovině těla. Pak si vzal do ruky činky a začal posilovat. Nejprve zlehka, začal hezky obyčejnými rotacemi, kdy si ruce rozpažil do stran (každou ruku na jednu stranu) a pokrčil v loktech tak aby tam vznikl úhel 90 stupňů. Ruce mu směřovali směrem do stropu a pak jen kroužil lopatkami tak, že namířil ruce před sebe. Stále ovšem držel stejný úhel a lokty držel ve stejné výši s rameny. Těchto si udělal pouze pár opakování s lehkou činkou. S tou samou činkou si Naoto začal dělal ty samé pohyby akorát s tím rozdílem, že mu ruce směřovali vpřed a snažil se, aby je rotací dostal do nejníže. Další podobnou rotací dostával ruce od těla, aniž by pohnul s lokty, které byli u těla. Pak už jen stačilo odložit tyto lehké činky a přejít na něco těžšího. Nejlepší by bylo momentálně začít nějakým těžkým cvikem. Tu čest měl cvik, který se nazývá bench, při kterém si Naoto lehl na lavici pod tyč, která byla zachycená pomocí dvou sloupků vedle lavičky, na které ležel. Nejprve zvedal samotnou tyč, která šla celkem snadno. Udělal takhle celkově 10 opakování a pak si tam přihodil nějaké to závaží. Na každou stranu si přiložil jeden kilogram. Netušil totiž kam až může zajít. Neměl ho kdo jistit, kdyby mu to spadlo, byl by na místě mrtvý. Při této váze cítil značný rozdíl, ale měl v plánu tam ještě přihodit, chtěl tam dát o něco víc. Při zvedání to ovšem už měl o dost těžší. Zvedl to celkem 3x, kdy třetí už byla na hraně. Chvíli si myslel, že to pustí a že to nedá a bude po něm. No, raději si odložil z toho závaží a jel s jedním kilogramem na každé straně. Po skončení tohoto cviku se Naoto rozhodl že půjde na tlaky, kdy bude mít za úkol jednoruční činky zvedat nad hlavu. U toho už nehrozilo, že při ztrátě síly či přecenění jeho schopností mu to spadne na hruď, hlavu či na krk a zabije ho to. Tady to mohlo spadnout maximálně na zem, na které byla ještě podložka zvaná Tatami. Ještě si hodil pár cviků na biceps a triceps, protože i tyto dva svaly si zaslouží pozornost a trénink. Na poslední cvik v horní polovině těla se dostali přítahy. To znamenalo, že se Naoto zavěsí na tyč, která byla vodorovně položená ve vzduchu a měl se přitáhnout. Přitáhnout své tělo kolikrát to jen půjde s rozpětím rukou více než jsou jeho ramena. Takhle posílí svůj slabý svaly jménem křídla, která jsou uložena někde uprostřed zad po stranách. Po dokončení i tohoto cviku přišla řada na dolní část těla, která se nesmí zanedbávat a musí se pravidelně cvičit. Nejprve musel ovšem rozehřát nohy, to znamená stejně jako u rukou, začal krouživými pohyby končetin, kotníkem, kolenem a následně kyčlí. To samé zopakoval na druhé noze. Pak začal dělat jednoduché dřepy, zatím bez závaží a jakmile si odjel 10 opakování, tak přidal závaží. Jednoduše si do ruky vzal kotouč či činku a tu si chytl oběma rukama před sebou. Bylo jedno, jestli s nataženými nebo pokrčenými lokty, ale vzhledem k tomu, že ho triceps už začíná mírně bolet z předchozího cviku, tak zvolil pokrčené lokty. Takto na dřepy postupně přidával a zvyšoval váhu, které musel táhnout znova. Pak si Naoto vzal dvě jednoruční činky a začal s nimi dělat výpady. Jednoduché výpady nohama, kdy jednou nohou šel dopředu a snažil se jít co nejníže. Měl by být u toho narovnaný, nijak se nekrčit a jít prdelí směrem dopředu, jako kdyby chtěl předběhnout tělo. Koleno přední nohy by nemělo předcházet špičku přední nohy. U zadní nohy by se Naoto měl dostat na úroveň, kdy už začíná cítit podlahu na pokrčeném koleni. Pak při zvedání zadní nohu přesunul k přední a následně jí dal dopředu aby se vystřídali. Takto furt dokola, stále pak zvyšoval závaží, se kterým to šlo hůř a hůř. Pak následovali už jen dřepy s tyčí položenou na krku, na kterou si postupně přidával závaží, dokud to zvládal. Netrvalo dlouho a jeho trénink skončil. Pak už jen zbývalo se protáhnout a jít domů i s věcmi, se kterými sem přišel. Cestou domů ten dům už byl srovnán se zemí, ale i kdyby nebyl, tak by s ním nic nedělal. Nepočítal totiž s tím, že to takhle přežene. No, zítra ho budou dost bolet svaly.*

Konec RPG

Trénink zásob chakry – 1134 slov.
*Od doby, co Naoto úspěšně dokončil akademii, se ve svých vlastních očích zlepšil snad ve všech směrech krom zásob jako chaker. Ta zůstávala stejná a neměnná. Proto se rozhodl dnešní trénink věnovat právě tomuto. Už teď uměl náročnější techniky než dříve. Stále se totiž zlepšuje a je jen otázkou času, kdy přijde na nějakou techniku, která bude na chakru daleko náročnější než nějaká z těch, co teď umí. Naoto se rozhodl jít směrem do arény, kde by si mohl svojí chakrovou zásobu opět o něco více rozšířit. To by se ovšem Naotovi muselo chtít vstát z postele a vypravit se. Stále ho naštěstí poháněl pomyslný motůrek, kterým byla jeho ségra, kterou chce chránit a i jeho otec, který se o ně staral když byl doma. V rámci možností, Naoto by si od toho představoval víc. No, otce asi nezmění, vlastně je to otec, který ho svými slovy několikrát málem změnil, hlavně když byl mladší, to byl ještě snadno manipulovatelný. Nyní je o rok starší, ale hlavně, už začíná pomalu chápat jeho roli ve světě ninjů, stejně tak pochopil i Sorova slova, která mu řekl, když si Naota dobírali jeho bývalí spolužáci, když byl ještě na akademii. Vstal z postele a udělal si základní ranní hygienu, což bylo čištění zubů a umytí si obličeje. Pak už jen stačilo aby se oblékl a mohl vyjít z pokoje. Dole v kuchyni si udělal ještě svačinu a do láhve na pití si natočil čistou vodu z kohoutku, to si vložil do batohu, se kterým následně vyšel ven z domu. Nezapomněl se ani obout tak jako vždy, nebude chodit venku bos, i když je to i takhle možné. Díky neustále tmě je venku chladno, slunce nedokáže oteplit krajinu a tím pádem tu panuje zima pokud si někdo neudělal vlastní zdroj tepla, nejčastěji oheň či techniky katonu. To už Naoto ovšem svými myšlenkami zachází až moc do hloubky, do které nechce vkročit, proto nad tím uvažovat přestane. Po chvíli se Naoto dostane do arény, kde hodlá provést svůj dnešní trénink, ve kterém si chce zlepšit svoji chakrovou soustavu a trošku si jí rozšířit. Samozřejmě to netrénuje jen dnes, ale trénuje to delší dobu, více dní v kuse. Jen teď měl pár dní pauzu od trénování a misí, potřeboval nějaký odpočinek a relaxování. Dnešek byl opět krokem vpřed do starých kolejí. Když došel do arény, tak nikoho zdejšího neviděl, z čehož usoudil, že tu bude sám. Po tom co si Naoto odložil své věci, konkrétně svůj batoh, ve kterém ty věci měl, si od něj trošku odkročil, nadechl se a složil si potřebnou ruční pečeť a využil tak techniku shunshin no jutsu pomocí které se po rovné přímce dostal až k okraji arény, která byla kousek. To byl začátek jeho tréninku. Naoto začal hezky z lehka. Využil techniky kinobori no waza a vyšel po zdi, u které byl. Tímto chce nenáročně rozpohybovat svoji chakrovou soustavu na další náročnější techniky. Naoto si vytvořil následně si ze svého těla vytvořil klona, který byl tvořen ze dřeva. Hodlal s ním bojovat, tím si nejlépe procvičí svoji chakrovou zásobu, ale na rozdíl od originálu, tento klon umí používat pouze techniky mokutonu, které Naoto ovládá, což je tato technika, kterou použil na stvoření a ještě jedna technika, kterou se za celou dobu stihl naučit. Pro Naota to vypadá jako kdyby to byla ostuda. Během jeho studentského života stihl se naučit daleko víc technik, konkrétně se jich stihl naučit 5, ale během jeho Geninského života pouze 4 což je za něj ostuda bez ohledu na to, že jsou to pokročilejší techniky. Právě by měl už mít nějakou zdatnost v tom ovládání. Originální Naoto hodil svému klonu jeden kunai, se kterým budou ze začátku bojovat. Během toho Naoto použije základní techniku raitonu a tou je technika raiton:jibashi, kdy si nabije svůj kunai, který si vytáhne pro sebe, nabije elektřinou. Ví, že je to nefér, ale musí nějakou svoji energii vydávat. Jeho klon má stejné zásoby chakry jako originál což je nějakých 7 bodů díky technice shunshin no jutsu, která mu sebrala jeden bod chakry. Klon si mezitím sebere kunai, ví co má dělat, přece jen to Naota napadlo ještě než ho stvořil čímž sdílí jeho předešlé vědomosti, dovednosti a vzpomínky. Ihned se dají do boje. Boj je to vyrovnaný a ani jeden nešetří toho druhého. Mezitím co Naoto se ho snaží zasáhnout svým kunaiem, tak skoro při zásahu do ruky jeho klon využije techniku daijurin no jutsu, kdy z jeho rukávu vyleze dřevo ve formě různých pilířů. Naoto instinktivně uhne, ale nestihne to, protože růst a větvení je na vyšší úrovni než je jeho rychlost. Naoto proto využije tu samou techniku. Oba dva se tak navzájem chytí, budou moci se navzájem rozdrtit, ale to klon nechce, pak by totiž umřel i on. Navíc to není boj na život a na smrt. Oba dva se pak pustí a zanechají tam za sebou dřevo od kterého se oddělí. Teď Naoto má nějakých 3,6 bodů chakry a jeho klon má 4 body. Naoto už při takhle nízké úrovni začíná být celkem dost vyčerpaný, proto se rozhodne svého klína opět pohltit a získat z něho jeho zbylou chakru což způsobí nárůst jeho chakry na nějakých aktuálních 7,6 bodů chakry. Už má teď dostatek chakry na to aby nebyl tolik udýchaný, ale při další technice se únava ovšem vrátí. No, nechtěl to riskovat a raději se rozhodl, že si zkusí svojí chakrovou soustavu uklidnit. Přeci jenom je teď velice rozprouděná z důvodu využití během chvíle skoro poloviny jeho chakrové zásoby. Tu svojí chakru Naoto cítil, cítil její tlak v e svém těle a i to jak koluje. Dokázal si to živě představit. Soustředil se na její uklidnění v Tureckém sedu, který mu pomáhal meditovat. Zhluboka dýchat aby uklidnil i své tělo, které teď bylo nabité částí adrenalinu, který se do jeho oběhu dostal díky boji. Když se mu konečně poradilo ustálit jeho chakrovou soustavu, tak se rozhodl, že si ještě vytvoří jednu techniku Daijurin no Jutsu, ze které si ze svého těla vytvoří další dřevěné trámy. Ty namíří na zeď špičkou, kterou zaostřil aby ve zdi zanechal díru a viděl jak moc pokročil ve zvládání techniky a jejím tvarování. Ve zdi po této ráně zůstali větší díry, protože nebyl to jen jeden dřevěný trám, který z jeho ruky vylezl. Naoto se cítil už velice vyčerpaný po použití této techniky což ho přimělo opětovně myslet na to, že by uklidnil svojí chakrovou soustavu. No, chtěl se ještě předtím přiblížit ke svému batohu, ze kterého se nají a napije. K tomuto batohu se přesunul pomocí techniky shunshin no jutsu. Teď už má Naoto opravdu málo chakry a po tom co se nají a napije, tak začne opět „meditovat“ a začne se opětovně soustředit na svojí chakru a bude si jí snažit uklidnit. Po úspěšném uklidnění se Naoto vydá směrem domů, kde ho čekají další povinnosti.*

Konec RPG

Trénink zásob chakry – 1098 slov
*Naoto poslední dobou trávil svůj čas trénováním své ovládání chakry přičemž doufal, že o malinko navýší své zásoby, které bude jednoznačně potřebovat k technikám aby je dokázal efektivně využít a neodpadl hned po prvním útoku. Proto začal také svoji pozornost soustředit pouze na styl těchto tréninků. Jen občas udělal menší odchylku a procvičil si své fyzické zdatnosti, které si musí udržovat, jinak ztratí svoji sílu, svoji výdrž a jeho tělo extrémně zpomalí. Jedním takovým dnem byl i dnešek. Chtěl se opětovně protáhnout a trochu si zacvičit. Když ráno vstal, tak si udělal ranní hygienu a něco na sebe hodil. Pak už jen si stačilo udělat svačinu a jít na jedno z jeho tréninkových míst, které bylo tréninkovém místem spousty lidí. Byla to aréna, kam chodila velká část mladých ninjů, kteří neměli tolik síly na to cokoliv zničit. Většina těch silnějších ovšem už chodila někam mimo civilizaci, kde nemohli nikomu ublížit no a někteří Nukeninové dokonce cvičili své dovednosti na nevinných občanech, kteří dříve byli normálními. Dneska si to cvičili na monstrech, ve která se změnila. Naoto věřil tomu, že se tito lidé změnili v monstra bez možnosti změnit se zpět i když by skončila tato situace ve světě. No, to už bylo jiné téma, které není pro něho tak důležité. Za hradby nemůže, dokud nebude alespoň na hodnosti Chuunina, ke které potřebuje úspěšně splnit zkoušky – další. Naoto se během tréninku i na další Chuuninské zkoušky chystal co nejvíce to jde. Snažil se učit nové techniky, chtěl překvapit soupeře hromadou nových technik ze svého Kekkei Genkai Mokutonu, kterým byl obdržen. Pomalu už začínal i chápat, proč je jeho otec podivín, proč je takový, no, jednoduché vysvětlení je to, že mu ta jeho schopnost leze na mozek a že to nedokáže plně ovládat. Když došel i s batohem do arény, kde hodlal trénovat, tak zjistil, že tam nikdo není – zatím. Což ho dobře ujistilo, že bude moci o samotě trénovat. No, během své rozcvičky se nic nestalo, ale chvíli po tom co cvičil své tělo někoho uslyšel.* Ále.. kohopak to tu máme? Není to ten, kdo prošel Geninskou zkouškou o rok dříve? *Naoto se zaraženě otočil. Bylo vidět, že sotva přišel do arény, neměl ani odloženo, měl na svých zádech taktéž batoh, který si nestačil odložit.* Jen tak mě zajímá.. jak si užíváš svůj život Genina? *Optal se zvědavě. Nemluvil nijak provokativně, no, mluvil jakoby, to byl jeho starý známý nebo jako kamarád.* Dobře, ale my se známe? Ale ne.. promiň mi to, neznáme se. Jsem Ken. Původně jsem sem přišel trénovat na následující Chuuninské zkoušky. Rád bych, kdybys se mnou bojoval a ukázal mi svojí sílu, díky které jsi složil Geninské zkoušky. *Teď už mluvil velice vážně. No, Naoto viděl skvělou příležitost, kdy si může zkusit svoje dovednosti proti jinému ninjovi, který je na stejné úrovni, nebo hodnosti. Naoto neměl tak dobrou fyzičku jako ostatní či sílu anebo rychlost. Byl momentálně ve všem horší než většina geninů, kteří své dovednosti tahali téměř až k dokonalosti, teda alespoň se o to pokoušeli a někteří si to dokonce i mysleli.* Přijímám. *Souhlasil Naoto s jeho výzvou. Klučina, který byl tak o 2 roky starší než Naoto si o trošičku dále, než stál. Chtěl mít na souboj prostor pod nohama.* Klidně můžeš začít. *Klučina neváhal a využil tuto situaci proti němu. Byl celkově rychlejší čehož si Naoto všiml, proto se ani nesnažil během jeho útoků provést protiútok. Měl skvělý postoj a super rány. Trefoval se dobře a přesně. Naoto to jen tak tak dokázal vykrýt díky menší vzdálenosti, kterou musel urazit.* Co takhle pokročit na větší level? *Byla to řečnická otázka, na kterou nečekal ani odpověď. Ihned odskočil pomocí použití chakry vzad. Do svého batohu si sáhl pro dvě menší tyče, které byli celkem velké, ale dost malé, aby se dostali bez problému do většího batohu. Měli kolem 50 centimetrů na délku a byli ocelové. Možná dokonce z chakrové ocele. Klučina si složil potřebné ruční pečetě a využil techniky Raiton: jibashi, kdy nabil tyto tyče elektrickou energií, která způsobila lehké jiskření blesků. Chtěl ho tím uhodit do boku. No, Naoto tam stihl dát ruku, aby ho to tolik nebolelo, hlavně aby zabránil zranění jeho citlivého místa. Naoto zjistil, že mu tyč prakticky nic nedělá, elektrická energie, která byla v té tyči.* Hmmm… dovol mi ti něco ukázat z mé strany. *Tuto tyč k jeho neštěstí soupeř nechal u jeho těla, tu následně chytil a pustil do ní svojí elektrickou energii pomocí techniky Raiton: Jibashi. Momentálně místo modrých blesků byli vidět černé blesky, které byli způsobené jeho Kekkei Genkai Ranton, které mu poskytovalo tuto možnost a mimo jiné také schopnost využívat Raiton techniky bez nutnosti pečetí. Klučina se zadivil, jak je tohle možné. No, spálil si svoji ruku, kterou pustil tu jednu kovovou tyč, která držel Naoto. Teď by byla blbost ze strany klučiny jít proti Naotovi s další kovovou tyčí, která je také vodivá. No, pomocí chakry se odrazil zpět, ale Naoto pustil tyč a hled po složení pečetě použil techniku Shunshin no Jutsu a přiblížil se ke svému soupeři o to blíže. Soupeř byl o něco dál od něj, stihl se dvakrát odrazit než se Naoto na druhý pokus k němu, protože ne vždy se odrazil vzad, jednou se odrazil do strany, kvůli čemu musel Naoto se otočit. Když byl u něho, tak využil další techniky Daijurin no Jutsu. Z ruky mu vyrašilo dřevo, které obmotalo jeho soupeře. Ten to nečekal. Naoto pak odpojil dřevo od svého těla a nechal ho svázaného nějakou chvíli. Rozhodně nečekal způsob jakým bude Naoto útočit.* Co to je? *Naoto nějakou chvíli neodpovídal, ale pak se rozmluvil.* řekl bych, že jsem talentovaný. *Naoto se mile usmál, pak už jen povolil dřevo, které obepínalo jeho soupeře a nechal ho volného.* Nečekal jsem, že tu bude někdo se speciálními schopnostmi. Třeba jsi budoucností vesnice. *Pověděl mu. Neměl v plánu víc toho říkat a odebral se ke svému cvičení. Naoto na něj už nereagoval a raději se věnoval svému tréninku. Chtěl původně trénovat svojí fyzickou stránku, ale z tohoto souboje si toho protažení odnesl víc než dost. Rovnou využil situace a začal si Naoto uklidňovat svojí chakrovou soustavu, její tok, který byl rozvířen používáním technik, které byli pro něj ani ne tolik náročné, pokud se nepočítá Mokuton technika. Ta mu sebrala nejvíce chakry. Když si Naoto uklidnil svojí chakrovou soustavu, tak se rozhodl využít znova několika technik, které mu spotřebovali chakry a zbytek, která mu ještě v těle zbyla. Po dalším uklidnění toto kolečko zopakoval ještě jednou, kdy už mu po uklidnění chakry v jeho těle zbylo minimum chakry. Kvůli tomu se Naoto rozhodl jít už domů si odpočinout.*

Konec RPG

Tréning výdrže

*Bol to už nejaký čas čo svojho otca videla naposledy ... uvažovala nad tým či sa stihne vrátiť predtým než spolu s Naotom odídu na chuuinske skúšky. Nech bol ich vzťah akokoľvek zvláštny.. otca mala rada a vždy sa o neho bála keď odišiel na misiu. Aj dnes doobeda patrili všetky jej myšlienky jemu. Túžila ho vidieť a povedať mu o schopnosti, ktorú u seba prebudila. Dúfala, že ju ocení .. dúfala, že z neho vyžmýka nejaký hrejivý prejav pocitov a opäť zas a znova fantazírovala o úplnej rodine, ktorú si vo svojej hlave strážila už pekne dlhý čas. Kým čistila zeleninu, uvažovala či stihne splniť všetky náležitosti ku tomu aby sa mohla zúčasniť chuuninskych skúšok so svojim bratom, hútala nad tým či na to má, či to zvládne. O Naotovi samozrejme nepochybovala - on bol v jej očiach dokonalý bojovník, skvelý chlapec a proste jej milovaný braček pre ktorého by spravila prvé posledné, pre ktorého by spálila dediny, zabila nukeninov ....* "A predsa si prebodla Yoshiho keď mal na sebe Naotovu podobu."*Ozval sa niekde vzadu v jej mysli uštipačný, neprajný hlások, ktorý jej lásku a oddanosť ku jej bratovi spochybňoval. Naprázdno preglgla, v ústach jej vyschlo.. a aby zahnala tieto myšlienky, pri krájaní zeleniny si začala hmkať nejakú náhodnú melódiu, ktorú spolu s Hayou hrali na klavíri. S pani Hayou sa Naomi stretávala aj mimo misie.. stala sa z nej jej oficiálna učiteľka.. vďaka nej Naomi poznala už všetky noty... zlepšovala sa v hraní na klavíri a dokonca sa začínala zoznamovať aj s lutnou! Zdalo sa, že má Naomi perfektný sluch - minimálne pani Haya to tvrdila ... a Naomi si tak ku svojmu sladkému hlásku dokázala robiť už aj doprovod na nejakom tom nástroji.. Hoci to bolo zatiaľ trošku kostrbaté a určite nebola neomylná. Počas toho ako varila si spievala a skladala si nové a nové pesničky. Jedna konkrétna bola o hudobnom nástroji o ktorom jej pani Haya len hovorila no nikdy ho ešte nevidela ... bola to Harfa.* Žil jeden sedlák blízko řeky Tweed, harfa má tak něžně zní. A měl dvě dcery, hezčí nemoh' mít Fá lala lálá lálá lá la lá. Jednou ta starší říká sestře své ... harfa má tak něžně zní, pomoz mi v řece vyprat šaty mé, fá lala lálá lálá lá la lá.Ta mladší vyšla jako krásný květ, harfa má tak něžně zní, a za ní starší, ve svém srdci jed, fá lala lálá lálá lá la lá. U břehu řeky starší skočila, harfa má tak něžně zní, do proudu svojí sestru shodila, fá lala lálá lálá lá la lá.Mladší své bílé ruce vztyčila, harfa má tak něžně zní, "Ach sestro pomoz, prosím!" křičela,
fá lala lálá lálá lá la lá. *Ako spievala o tom topení - hádzala do hrnca jeden kus zeleniny za druhým a topila pod hladinou jednotlivé kúsky vareškou.*


*Popri tom Naomi spievala ďalej.* "Když já tě nechám v řece utopit, harfa má tak něžně zní, tvůj milý bude se mnou svatbu mít." Fá lala lálá lálá lá la lá.Dva pastýři na břehu seděli,
harfa má tak něžně zní, a mrtvou dívku připlout viděli, fá lala lálá lálá lá la lá. *Po tomto verši ju odrazu nevedelo napadnúť čo by asi tak mali pastieri robiť s priplávenou mŕtvolou dievčiny a tak chvatne doupratovala, odstavila šporák a nechala nech sa zelenina v zovretej vode lúhuje. Zatiaľ mala tak nejako hotovo.. a bola rozhodnutá urobiť kompletný obed až keď sa vráti domov Naoto aby sa mohli najesť spoločne. Do toho času ešte nejaká chvíľa zostávala a tak sa Naomi vydala ešte pred jedením na záhradu aby si zatrénovala. Po výdatnom tréningu chutí jedlo vždy lepšie. Naomi už dávno vedela, že pravidelný tréning môže byť pre telo veľmi prospešný, pomáhal jej zlepšovať fyzickú kondíciu, posilňovať svaly a tak trochu jej pomáhal aj zvyšovať sebavedomie. No hlavne – pomáhal jej zlepšovať jej výdrž! Vedela, že keď človek začína trénovať, je veľmi dôležité začínať pomaly a postupne zvyšovať intenzitu a objem tréningu. Najprv sa teda rozcvičila aby si rozohriala svaly a potom sa pustila do tradičného tréningu. Začínala jednoduchými cvikmi, ktoré ju až tak neunavovali a postupne pridávala náročnejšie a náročnejšie cviky a zväčšovala počet ich opakovaní. Napríklad taký drep s vlastnou váhou, potom inovovala a vytunila spôsobom, že prešla k drepom s výskokom, ktoré boli náročnejšie a poriadne ju z nich boleli nohy. Po ukončení opakovaní pokračovala výpadmi, z ktorých ju bolievali stehná a zadok a sklapovačky jej zase privodili takmer vždy svalovicu na brušku. Pri planku držala telo v statickej polohe v opore o predlaktie a špičky nôh tak usilovne a dlho, že jej potom už väčšinou takmer nezostala energia na nič iné. Pri každom cviku vždy dodržovala to najdôležitejšie a teda - správnu techniku a dýchanie. So správnym držaním tela postupne zvyšovala váhu, až sa dostala na úroveň kedy sa cítila celkom sebavedomo vždy keď sa do toho púšťala znovu a znovu. Dnes bol však jej tréning sily trochu iný než jej predchádzajúce, obyčajné tréningy, ktoré zvykla zakončiť súbojom s imaginárnym súperom so zavretými očami. Po tom čo Naomi objavila svoje špeciálne ninjutsu - rozhodla sa ich zapojiť do trénovania svojich schopností. Po všetkom tom trénovaní tela zhlboka dýchala a pokožku mala lesklú od potu, no nezastavilo ju to v tom aby zavrela oči a na moment sa zasústredila na svoju chakrtu. Keď oči otvorila – z jej tela sa začali vynárať drevené konáre a sformovávali tak vedľa nej jej dokonalú kópiu (Moku Bunshin no Jutsu).* Ahoj kamoška, dlho sme sa nevideli. *Zavtipkovala keď si svoj drevený klon obzrela. Bola v športovom oblečení, svoje po pás dlhé, vlnité, ružové vlasy mala vypnuté do vysokého chvosta a celkovo pôsobila tak trošku neupravene – ale to ku trénovaniu patrilo.* Dáme si súboj ako naposledy, čo ty na to? *Pousmiala sa postavila sa obkročmo oproti svojmu klonu. Pomocou techniky Daijurin no Jutsu nechala aby jej z predlaktia na ľavej ruke vyrástli konáre, ktoré sa začali do seba zapletať tak, že vytvorili veľmi vílovsky a prírodne pôsobiaci štít. Druhá ruka, tá pravá však nadobudla celkom inú formu.. Namiesto zápästia jej vyrastal drevený, meč pripomínajúci útvar. Bola vyzbrojená ako taký hračkársky bojovník.* Ach.. je to proste tak zvláštne dobrý pocit. *Pousmiala sa pri pohľade na svoje pretransformované ruky. Potom však zdvihla hlavu a všimla si, že jej klon urobil so svojim telom to isté.* Ten drevenejší má prednosť. *Utrúsila trošku pobavene na čo sa na ňu jej drevený klon rozbehol a ona útok jej dreveným mečom vyblokovala svojim dreveným štítom, ktorý jej vyrastal z ľavej ruky.* Ach.. som vážne predvídateľná. *Zasmiala sa sama na sebe a vykopla pravou nohou čím od seba svoj drevený klon odhodila dozadu. Potom pre zmenu na svoj klon vyštartovala Naomi a ich drevené meče na seba narazili s dlmeným, dreveným zadunením. Naomi sa cítila ako nejaká postavička z hry, nejaká stromová déva alebo niečo podobné a tak nejako jej zrazu dávalo zmysel, že vždy tak rada liezla po stromoch, že ich rada objímala a ... dokonca aj sadila a starala sa o ne. Skoro ako keby z nich cítila nejakú energiu – ich listy vydávali šum, ktorý jej evokoval sladký šepot. Skoro ako keby sa jej chceli stromy za jej priazeň a nehu odvďačiť tým, že z nej spravili jednu z nich. Tak alebo tak Naomi so svojim Dreveným klonom bojovala veľmi ušľachtilý zápas.. ktorý bol ako sa dalo predpokladať až do poslednej chvíle veľmi vyrovnaný. Keď už Naomi nevládala – zadýchane padla na kolená a napokon sa zvalila na zem vedľa malinkej zasadenej čerešne.* Tak fajn, mám dosť. *Hlesla roztraseným hlasom a pousmiala sa na svoju drevenú verziu.* Poď ku mne, nech zbadám všetky svoje chyby. *Požiadala svoj klon slušne a zdvihla ruku smerom ku nej. Klon ku nej pristúpil, tiež ku Naomi vystrel ruku a keď sa ich prsty dotkli, Naomi začala svoj drevený klon pohlcovať do seba. Keď s ním úplne splynula, oči sa jej rozšírili a aj napriek svojmu vyčerpaniu vedela rýchlo vďaka skúsenostiam svojho klona vyhodnotiť svoje slabé miesta pri boji.* Na tento pocit si asi nikdy nezvyknem. *Uchechtla sa sama pre seba a ešte chvíľu tam zostala ležať. Cítila obrovskú únavu takže sa chvíľu tak trochu v duchu presviedčala aby vstala a šla sa umyť. Napokon ju ku tomu dohnal hlavne hlad  - nič tak človeka nepresvedčí ako škvŕkajúce bruško.*

Počet slov: 1370

Trénink Ninjutsu 1
*Oděn do černé košile, černých kalhot kolem kterých měl opasek se čtyřmi pouzdry. V jednom měl dva svitky a ve zbylých třech měl své shinobi vybavení. V oblasti ledvin měl svou Ruigu, na zádech měl Kasu. Na pravém stehně měl pouzdro s lahvičkou inkoustu a štětcem namočený v inkoustu. Na pravém boku měl svou Hatake Tanto. Dnes chtěl trénovat své ninjutsu. Na čele měl svou čelenku Kumogakure a na hlavě měl svůj klobouk. Dnes se rozhodl trénovat ninjutsu. Bylo už po první i druhé zkoušce. On prošel oběma zkouškama a měl nějaký čas než začne třetí část zkoušky. Vydal se z pokoje kde byl jako účastník zkoušky ubytován. Z pokoje se vydal rovnou do tréninkové oblasti které místní nazývají tréninkový vrcholek pádů. Doběhl před horu na které byla tréninková oblast. Mohl jít po cestě tak jak to dělají všichni a nebo mohl použít své jutsu a vyšplhat nahoru. Rozhodl se trénovat už teď. Poslal chakru do chodidel a začal lézt po skále bez rukou. (Kinobori no Waza) Prve jen šel ale po chvíli se rozeběhl, cestou nahoru spatřil kámen, který přeskočil a pokračoval v běhu, složil několik ručních pečetí a pomocí Bunshin no Jutsu vytvořil dva klony. Jeden běžel po jeho pravici a druhý po jeho levici. Poté Kosuke složil pečeť tygra, kloni opakovali jeho pohyby s několika vteřinovým zpožděním. Poté použil Henge n Jutsu a proměnil se na svého senseie. Rozhlédl se a jeho kloni stále běželi sním aniž by změnily podobu. Poté poslal svou chakru do nohou a skočil od skály. (Chakura Shotto) Jen co se odlepil od skály tak poslal chakru do svých prstů na rukou a vytvořil chakrová vlákna, ve vzduchu udělal salto a máchl rukama směrem k hoře. Chakrové nitě se přilepily k hoře (​Kugutsu no Jutsu) a on se na nich zhoupl zpět ke skále. Co nejrychleji poslal potřebnou část své chakry do chodidel a nohy natáhl před sebe. (Kinobori no Waza) Jen co se dotkl chodidly hory tak se pomocí chakry k ní přilepil. Poté zrušil své Kugutsu no Jutsu, rozeběhl se a pomocí Bunshin no Jutsu vytvořil dva klony. Poté se znovu rozeběhl. Všiml si dvou převisů, poslal do svých prstů chakru, vytvořil chakrové nitě (Kugutsu no Jutsu) prudce máchl rukama k převisům a nitě se přilepily na převisi. Poté se zastavil.* "Dobře udělám to teď a nebo nikdy." *Poslal chakru do svých nohou. Začal se potit. To co chtěl teď vyzkoušet ještě nikdy nedělal a byl z toho velmi nervózní. Odrazil se od skály (Chakura Shotto) a prudce švihnul rukama k sobě toto vše ho vymrštilo dopředu takže letěl k vrcholu hory, přičemž zrušil své Kugutsu no Jutsu.* "Sakra tohle se mi povedlo." *Usmál se, jelikož měl radost, dostal se zhruba do poloviny hory když v tom začal padat zpět k zemi.* "Sakra." *Rychle nabíral rychlost pádů. Poslal chakru do svých dlaní a chytl se hory. (Kinobori no Waza) Chytl se jednoho kamene, který se od hory odtrhnul a on pokračoval v pádu. Rychle poslal svou chakru do prstů na rukou vytvořil chakrová vlákna a rychle máchl rukama k hoře. (Kugutsu no Jutsu) Chakrové nitě se přilepily k hoře. Kosuke ucítil prudké trhnutí a chakrové nitě se od hory odlepily.* "Sakra. Tohle je průser." *Znovu máchl rukama tak aby se chakrové nitě přilepily k hoře. Tentokrát poslal více chakry do vláken tak aby byly silnější. Tento čin se mu vyplatil, chakrové nitě se přilepily k hoře a on do ni narazil. Rychle poslal chakru do chodidel, která přilepil ke skále narovnal se, zrušil své kugutsu no jutsu a rozeběhl se až na vrcholek hory, cestou přeskočil několik menších převisů a několik jich oběhl. Když se dostal na vrchol hory, tak se zastavil zrušil své Kinobori no Waza a poté se začal vydýchávat.* "Hm tohle bylo dost nebezpečné." *Po této myšlence se rozešel do centra tréninkové oblasti. Vybral si jeden terč, složil pečeť tygra a do pečetě poslal chakru kterou přeměnil na elektrickou energii a z pečetě ji vyslal na terč. (Raiton: Jibashi)* "Dobře moje technika je silnější než byla předtím. Je i rychlejší." *Poté zrušil své Raiton: Jibashi. Vytáhl s pouzdra svitek, kleknul si, rozložil svitek přímo před sebe. Poté svou pravou rukou vytáhl štětec namočený v inkoustu ze svého pouzdra a namaloval dva vrabčáky, poté složil jednoriční pečeť a pomocí Choujuu Giga: ​Sukoshi Tanken se svitku vyletěli vrabčáci a letěli k terči. Znovu složil pečeť tygra a rychle použil Raiton: Jibashi na jednoho vrabčáka. Elektrický proud zasáhl vrabčáka, který se po chvíli rozpadl na kapky inkoustu.* "Dobře, dobře." *Zrušil své Raiton: Jibashi a namaloval jednoho hada. Složil jednoruční pečeť a had vylezl ze svitku a plazil se k terči. (Choujuu Giga:​ Sukoshi Kōgeki)* "Sara musím svou techniku použít rychleji." *Po této myšlence znovu namaloval hada, složil jednoruční pečeť. (Choujuu Giga:​ Sukoshi Kōgeki)* "Tentokrát je vyvolání rychlejší." *Takhle trénoval nějakou dobu než začal cítit velkou únavu. Poté uklidil svůj štětec do pouzdra, složil svitek a rozeběhl se proti terči. Když byl dost blízko u terče tak vyskočil do vzduchu, složil pečeť tygra a pomocí Henge no Jutsu se proměnil na veverku, přeletěl nad terčem a zrušil svou proměnu takže dopadl na zem ve své normální podobě.* "Dobře tohle není vůbec špatné." *Poté se rozeběhl zpět do hotelového pokoje tentokrát však běžel po normální cestě. Tímto stylem trénoval celý týden.*

Trénink Ninjutsu 2
*Oděn do černé košile, černých kalhot kolem kterých měl opasek se čtyřmi pouzdry. V jednom měl dva svitky a ve zbylých třech měl své shinobi vybavení. V oblasti ledvin měl svou Ruigu, na zádech měl Kasu. Na pravém stehně měl pouzdro s lahvičkou inkoustu a štětcem namočený v inkoustu. Na pravém boku měl svou Hatake Tanto a na levém boku měl připevněné dva fuuma shurikeny. Dnes chtěl trénovat své ninjutsu. Na čele měl svou čelenku Kumogakure a na hlavě měl svůj klobouk. Dnes chtěl trénovat své ninjutsu. Rozhodl se trénovat v místní aréně kterou místní používají k tréninku. Vyběhl ze svého pokoje a vydal se rovnou do arény. Když vyběhl před hotel, tak vytáhl svůj svitek, zastavil se, kleknul si, roztáhl svitek který položil nazem. Poté si pravou rukou vytáhl svůj štětec namočený v inkoustu a sním namaloval dvě vlčí mláďata. Poté složil jednoruční pečeť a ze svitku vyšly jeho kresby. Kosuke uklidil svůj štětec, složil svitek, který si ukldil zpět do pouzdra. Poté se rozeběhl a vlčí mláďata se rozeběhli sním. Cestou složil několik ručních pečetí a pomocí Bunshin no Jutsu vytvořil dva klony. Jeden klon běžel po jeho pravici a jeden po jeho levici. Poté vyskočil do vzduchu, klony dělali vše co originál avšak s několika v teřinovým spožděním. Kosukeho kresby taktéž vyskočili. Poté všichni dopadly na zem a pokračovali vběhu. Kosuke po chvíli zrušil své klony a udělal několik salt a hvězd. Nakonec doběhl do arény, rozhlédl se a vybral si terč. Jen co si vybral terč, tak se k němu rozeběhl Kosuke běžel svou plnou rychlostí (4 body) Jeho kresby běželi stejnou rychlostí jako samotný Kosuke. Když byl dost blízko u terče tak poslal do svého pravého chodidla chakru a přilepil ji k zemi. (Kinobori no Waza) Kosuke se na místě zastavil i když se musel hodně snažit aby udržel svou rovnováhu. Jeho kresby však běželi dál a silou 5ti bodů narazily do terče.* "Dobře tohle je dobré." *Pomyslel si poté co uviděl jak se jeho kresby rozbyly o terč avšak terč se po nárazu kreseb začal třást. Poté začal odskakovat, dělat přemety od terče. Poté se zastavil vzal si do rukou své fuuma shurikeny které nechal roztožit.* "Dobře teď nebudu trénovat Kenjutsu ale házení fuuma shurikenu by mi mohlo pomoct." *Po této myšlence roztočil v rukou fuuma shurikeny a rozeběhl se proti terči. Do nohou poslal chakru a vyskočil do vzduchu. (Chakura Shotto) *Ve vzduchu se napřáhl a hodil oba fuuma shurikeny na terč. Poté složil pečeť tygra a pomocí Raiton: Jibashi poslal proud elektrické energie do terče. Mezi tím se fuuma shurikeny zabodly do krajů terče. Jeho Raiton zasáhl střed terče. Poté zrušil své ninjutsu a dopadl nazem. Poté si vytáhl svitek a štetec, klekl si rozložil svitek a namaloval dvě koťata. Složil jednoruční pečeť a pomocí Choujuu Giga:​ Sukoshi Kōgeki. Díky této technice vyběhli koťata ze svitku a plnou rychlostí běželi na terč. Když byly koťata v dostatečné blízkosti tak skočily a narazili do středu terče. Díky domu že v terči byly zabodnuté fuuma shurikeny a také byl terč poškozený z raiton techniky a síla koťat způsobilo že terč se rozpůlil a spadl nazem. V tu chvíli se koťata rozpadla v kapky inkoustu. Uklidil si svůj štětec, složil svitek a vyběhl k terči. Sebral své fuuma shurikeny ze kterých skopnul dřevo z terče, zprudka se otočil, přičemž roztočil své fuuma shurikeny a rozeběhl se k dalšímu terči, poté hodil oba fuuma shurikeny na další terč. Jen co Kosuke hodil fuuma shurikeny na terč tak poslal svou chakru do svých prstů a vytvořil chakrová vlákna. Poté prudce máchl rukama k terči a zastavil se. Taktéž zahýbal svými prsty tak aby se chakrová vlákna přilepili na fuuma shurikeny. Trvalo to déle než chtěl ale když se fuuma shurikeny zabodly do terče tak se jeho chakrová vlákna přilepily k fuuma shurikenům. Kosuke prudce škubnul rukama k sobě a fuuma shurikeny se od terče vrhly ke Kosukemu. Kosuke zahýbal prsty, zvedl ruce a poté snimi máchl k zemi. Toto způsobilo že se Fuuma Shurikeny zabodly do země před Kosukeho. Ten zrušil své Kugutsu no Jutsu složil fuuma shurikeny a připevnil si je k levému boku. Poté si vytáhl deset kunaiů, pomocí Kugutsu no Jutsu na rukojeti kunaiů připevnil chakrová vlákna. Poté za pomocí techniky Soushuuha vystřelil kunaie na terč. Kosuke zahýbal prsty a díky tomu že měl ke svým zbraním připevněná chakrová vlákna tak začal přesně měnit polohu svých kunaiů, měnil jejich výšku, lehce měnil směr až se nakonec všech deset kunaiů zabodlo kolem středu terče. Kosuke poté trhnul rukama k sobě. Tím vytrhnul kunaie s terčů. Kunaie letěli k němu a dopadly nazem k jeho nohám. Zrušil své Kugutsu no Jutsu, ohnul se posbíral kunaie a rozeběhl se k tréninkovému vrcholku pádů. Cestou se zastavil v obchodě, kde si koupil pití a něco k jídlu. Jen co se najedl a napil tak si koupil jednu láhev s pitím na cestu. Poté se znovu rozeběhl k tréninkovému vrcholku pádů, když už byl dost blízko u hory na které byl právě tento vrcholek tak poslal chakru do nohou a vyskočil do výšky průměrného stromu, směrem k hoře. (Chakura Shotto) Ve vzduchu udělal salto a poslal chakru do chodidel. Jen co se chodidly dotkl hory tak se k ní díky chakře přilepil. (Kinobori no Waza) Nakonec se rozeběhl po hoře až na její vrcholek. Cestou se vyhnul několika převysům a když doběhl až nahoru tak si s kapsy vytáhnul flašku s pitím kterou si předtím koupil, napil se a flašku vyhodil do vzduchu poté poslal chakru do chodidel a rozeběhl se z vrcholu hory k zemi. (Kinobori no Waza) Běžel svou plnou rychlostí 4 bodů. Cestou poskládal několik pečetí a pomocí Bunshin no Jutsu vytvořil dva klony po své pravici. Cca v polovině cesty k zemi si vzal své ffuma shurikeny, rozložil je, poslal chakru do prstů. Vytvořil chakrová vlákna která připevnil ke zbraním. Poté fuuma shurikeny hodil tak aby se zabodly do skály proběhl mezi fuuma shurikeny vyskoušel zda-li jsou fuuma shurikeny dobře zabodnutý avšak byl sklamán jelikož se jeho zbraně vytrhly ze skály. Pomocí pohybů svých prstů a rukou donutil fuuma shurikeny k sobě. Chytl je, složil a připevnil je k levému boku. Když doběhl nazem tak si všiml lahve kterou předtím hodil z hory.* "Sakra chtěl jsem být dole rychleji než tahle láhev. No kdybych pořádně zabodnul fuuma shurikeny do té hory tak by se mi to možná i povedlo. Nakonec sebral rozbitou prázdnou láhev a zahodil ji. Zasmál se, otočil se k hoře a pomalu se rozešel navrchol hory.* "Sakra mám špatnou fyzičku. Jsem celkem unavený. No nakonec však sem vyběhl na tuhle horu a hned sem ji seběhl. K mému tréninku patří i to že jen chodím po téhle hoře zapomocí obyčejného Kinobori no Waza. Taky bych se mohl sejít s Kamiko. Přece jen bych mohl se sní mohl i ...." *Vzpomněl si na poslední setkání s Kamiko a hlasitě se zasmál. Když došel k prvnímu převysu tak si s pouzdra vytáhnul svitek, rozložil jej a položil na převys. Taktéž si vytáhl i namočený štětec do inkoustu a namaloval jednoho vrabčáka. Složil jednoruční pečeť a pomocí Choujuu Giga: ​Sukoshi Tanken nechal vrabčáka vyletět se svitku. Poté uklidil svitek i se štětcem. Vrabčák vyletěl směrem k vrcholu hory a Kosuke se rozeběhl také na vrchol hory.* "Snad předběhnu alespoň tohohle vrabčáka." *Když Kosuke doběhl na vrchol tak si všiml že mu vrabčák sedí na rameni usmál se a poté malu sešel ze skály nazem. Takto chodil na vrchol hory a k zemi ještě několikrát než se nakonec vydal do hotelového pokoje.*