Aréna

*Na dnešek byl Gil domluvený spolu s Akimem (sensei) že zase Gilovi pomůže s tréninkem. Gil se teda dneska zase oblékl tak aby mu to vyhovovalo. Aby ho to netížilo při pohybu a ani mu to v něm nějak nebránilo. Když se Gil konečně rozhodl jít za Akimem tak bylo celkem brzo ráno. Nemohl se sám už skoro ani dočkat až bude znova trénovat. Když byl v ulicích Iwagakure tak ještě svítily pouliční lampy. Sice už šlo vidět i bez nich, ale stále svítily což Gilovi nešlo nějak do hlavy.* “Jsem zvědavýy co si pro mě vymyslel, snad to bude něco dobrého abych se ještě víc zlepšil v taijutsu a abych porazil své protivníky jak na blízko tak i na dálku.” *Pomyslel si Gil. Když chvíli chodil ulicemi vesnice tak se dostal až na náměstí kde sedělo pár velice chudých lidí. Na pohled ještě více chudší jak Gil. Gil k jednomu z nich přišel a klekl si k němu aby byl přibližně ve stejné výšce jelikož od stál a bezdomovec seděl. Když pak byl Gil přikrčený k bezdomovci tak si vyndal z kapsy jablko, které měl s sebou.* Tady máš, dobře se najez. *Gil měl srdce na správném místě a tak byl ochotný pomáhat. Nemohl ale všem z těch bezdomovců dát jablko, protože měl jen jedno. Když se pak k němu otočil zády tak se vydal směrem k domu Akima. Doufal že už bude dost hodin na to aby byl vzhůru a aby ho nevzbudil.* Ťuk ťuk. *Ozvalo se když zabouchal na dveře Akima. Chvíli takhle čekal, nebyl si jistý zda mu někdo otevře, protože ještě je přeci brzo ráno. Když se pak po chvíli otevřeli dveře tak se Gil neúnavně koukal do dveří kdo tam bude. Byl to Akime!* Dobrý den, doufám že jsem vás nevzbudil, ale já už dlouho nemůžu spát tak jsem přišel o chvilku dřív. *Gil nebyl nijak sprostý a ani drzý. Dokonce zapomněl že mu může tykat. No holt to je to slušné vychování.* Nic se nestalo, jestli chceš tak se k nám můžeš připojit na snídani, zrovna jsme chtěli jíst. *Gil nemohl nic víc než jen souhlasit. Gil vešel dovnitř. Uvnitř bylo krásně čisto. Skoro jako kdyby se to tam blýskalo.* Máme návštěvu, můžeš prosimtě připravit jídlo i pro něj? *Zeptal se Akime Margarity, ta na to kývla a udělala taky snídani pro Gila.* Děkuji. *Když to řekl tak si sedl ke stolu, samozřejmě se svolením Akima. Když pak margarita přinesla snídani i pro Gila ke stolu tak se sama posadila ke stolu, protože oni už to tam měli připravené.* Dobrou chuť. *Řekl Gil a společně i s Akime a Margaritou se dali do jídla. Po chvíli už na stole zůstali jen prázdné talíře.* Chvíli počkej a budeme moct jít trénovat. *Gil poslušně počkat jak mu Akime řekl a po chvíli se i dočkal. Opravdu pak vyrazili trénovat. Gil opět následovat Akima, protože tušil že má už něco připraveného. Po chvíli cesty dorazily do trénink arény, kde byl jeden člověk v přibližně stejném věku jako Gil, stál uprostřed a přitom si něco sundával z rukou. 6e by obvazy? Když Akime s Gilem na ním došli až k němu tak je Akime navzájem představil. Byl to Maeg. Gil ho pozdravil a Maeg to opětoval. Moc často se nevidí že je v tét vesnici někdo stejně vychovaný jako Gil a ke všemu tomu ještě v jeho věku.* Dneska ten trénink nebude takový že by jsi bojoval se mnou, ale budeš bojovat s ním aby to taky o něčem bylo. Jste přibližně stejně dobří v taijutsu tak si myslím že je to i dobrý nápad. *Když to dopověděl Akime tak se ozval Maeg.* Těším se až uvidím jak dobrý jsi. *Maeg se postavil do postoje jako kdyby chtěl útočit. Gil to poznal a postavil se do toho postoje taky. Maeg se proti Gilovi rozeběhl a byl velice rychlí, přibližně stejně rychlí jako Gil sám. Když se Maeg dostal až ke Gilovi tak zaútočil pravým hákem, kterému se Gil vyhnul tak že udělal krok vzad. Gil se pařel nohou, kterou dal dozadu (pravá) a připravil se na úder, který se provést. Gil si pak vytočil levý bok aby měl větší dráhu úderu a levou rukou se mu pokusil dát pěstí. Málem by to vyšlo, kdyby Maeg jeho ruku nechytil těsně před svým obličejem.* Páni, to bylo těsné. *Síla byla taky na podobné úrovni, takže když Gil s tou rukou najednou rychle cuknul vzad tak jí měl volnou. Gil na nic nečekal a rovnou provedl nízký kop (Konoha Reppū). Maeg Spadl na zadek a Gil měl výhodu teď. Nijak svou výhodu nevyužil a místo toho nechal aby se Maeg zvedl na nohy a aby pokračovali, přeci jen je to trénink a ne žádný opravdový souboj. Když byl Maeg zpět na nohou tak pokračovali. Oba dva si pak navzájem vyměnily dost ran, některé dost boleli a některé zase jen škrtali. Po chvíli koukající se Akime ukončil trénink, oby dva byli celkem už pomlácený a vyčerpaný.* Byl to dobrý trénink, někdy to musíme zopakoval. *Řekl Maeg Gilovi. Gil na to jen kývl hlavou a když k nim přišel Akime tak se Maeg zeptal zda může jít domů. Akime ho pustil domů.* Dneska jsi předvedl dobrý výkon, myslím si že je na čase jít domů. *Akime se zamyslel.* Ještě něž půjdeš domů tak pojď se mnou. *Gil tedy šel za Akimem a po chvíli cesty oba dva dorazily k domu, kde bydlí Akime. Chvíli ještě čekali než Margarita vyjde z domu. Věděl o tom pouze Akime a Margarita. Když pak Margarita vyšla z domu tak se Akime podíval na Gila aby se mu koukal přímo do očí.* Poslyš, moje žena a já jsme dostali nápad zda by jsi se nechtěl k nám přestěhovat. Moje žena ví o tom kde žiješ a že žiješ sám. *Když to Akime dopověděl tak se Gilovi rozzářily oči.* ANO! *Souhlasil Gil. Ještě ten den teda vyrazil Gil společně s Akimem k domu kde bydlí Gil. Tak si Gil sbalil všechny věci a pak vyrazil na cestu zpět do domu akima. Gil naneštěstí nemusel jít najednou, protože mu Akime s věcma pomohl.*

počet slov: 1014

KONEC RPG

Trénink Zásoby chakry
Hibiki Yuki
*Uběhlo pár týdnu, od jejího tréninku a tak se rozhodla, se zase vyplížit ven a zatrénovat si. Ale jelikož se ji večer nechtělo, rozhodla se to nechat na další den. Ten den se probudila a pohlédla na strop. Na ten taky chvíli koukala, než se rozhodla sednout si. Uběhlo několik desítek minut, kdy jen bezduše hleděla na modrý strop. Jakmile se posadila, pohlédla z okna do dálky.* (Hibiki) 'Jak na tom asi Okabe je? Už je na cestě zpět, nebo je stále v Sunagakure no Sato?' *zamyslela se a tak se začervenala a propleskla se. Nechápala, proč na něj tak často myslela a ani ji to nezajímalo. Její jediný sen byl ten, aby byla silná na ochranu svých sester. Když se ji změnili myšlenky na to, aby mohla jít trénovat tak se zvedla a odešla do koupelny. Tam si vyčistila zuby, umyla obličej a nakonec se i vyvenčila. Po celou dobu přemýšlela, co by mohla dneska trénovat. Jelikož Kenjutsu trénovala nedávno, moc se ji do toho nechtělo. Nechtěla se ani moc potit, tak ji napadalo pouze trénink Ninjutsu nebo chakry, aby mohla používat více jutsu. Nakonec se nemohla rozhodnout, tak vyšla z koupelny ven a přes chodbu šla do svého pokoje. Ikdyž se nemohla rozhodnout, její oblečení bylo jasné. Venku bylo krásně a svítilo tam sluníčko. Takže, jakmile otevřela skříň, dlouho nad tím nepřemýšlela a tak vyndala své věci. Položila si je na postel, aby se mohla obléknout. Po chvíli byla oblečena a tak byla připravena na trénink. Dneska si nebrala ani pití, čí jídlo. Šla na lačno. Vyšla ven z pokoje a šla se podívat do kuchyně. Tam nikoho nenašla a tak si to namířila k pokoji Nii. Došla tam, zaklepala a nikdo se neozval. Sklopila hlavu a došla ke dveřím Machiko.* (Hibiki) 'Nii je asi někde venku. Snad tu bude alespoň Machiko.' *zamyslela se, když ji sestřička neotevřela. Zaklepala na dveře své druhé sestry a zaklepala. (HIbiki) 'To obě zmizeli a mě tu nechali? Ach jo.' *povzdechne si a otočí se. Vyšla směrem ke kuchyni. Věděla, že tam ani jedna není a tak alespoň umyla nádobí, které i uklidila. Než odešla ven, snažila se tu trochu uklidit. Když měla hotovo, po několika desítkách minut, rozhodla se i vynést koš. Zavázala pytel, položila ho ke vchodovým dveřím a do koše dala nový pytel. Byla připravena odejít ven a tak se šla do předsíně obout. Vzala za kliku a zarazila se. Chvíli tam stála jako socha, ale pak to povolilo a ona se byla schopna pohnout. Vzala pytel s odpadky a zamkla za sebou. Jelikož byla popelnice od jejich domu docela daleko, ale to ji nevadilo. Alespoň se trochu prošla a tak mohla přemýšlet nad tím, co trénovat.* (Hibiki) 'Asi budu trénovat chakru. Ta se bude hodit na chunninské zkoušky. Ale zase Ninjutsu se bude taky hodit. Ale to si nechám na příště.' *zamyslela se a než si uvědomila kam jde, prošla kolem popelnic. Tak se musela kousek vrátit a tak vyhodila odpadky. Otočila se na patě a protáhla se, načež se rozešla. Mířila si to k aréně, kde mohla poklidně trénovat. Cesta tam ji trvala několik minut, bezmála půl hodiny. Ale na to byla zvyklá. Přeci jen od doby, kdy začala chodit ven tak se ji zvýšila fyzická zdatnost. Měla vetší výdrž a tak se jen tak nezadýchala. Došla k aréně a uslyšela z ní nějaký hluk, tak tam ani nešla a jen prošla kolem. Cestou si vytvořila v ruce pěti metrový chakrový bič z růžové chakry (​CHAKRA RŌPU). Napřáhla se a ten bič omotala kolem stromu a přitáhla se k němu. Takto trochu urychlila cestu. Přitáhla se ke stromu a nohama se na něj připevnila (Kinobori no Waza) a vyběhla po něm nahoru. Zastavila se na nejvyšší větvi, která ji unesla a pak se rozhlédla, v tu chvíli ji zmizel i ten bič.. Ani odtud neviděla do arény, ale to ji netrápilo. Chvíli tam jen stála a pak složila pečetě a vedle ní se objevilo deset klonů, kteří byly na okolních větvích (Bunshin no jutsu). Skočila dolů a kloni ji následovali. Jak se blížila k zemi, tak si dávala pozor, aby si neublížila. Když byla kousek nad zemí, složila pečetě a objevila se o kus vpřed a na zemi (Shunshin no Jutsu). Jakmile se objevila na zemi, načerpala chakru do nohou a ihned vyskočila do výšky (Chakura Shotto). Teď viděla do arény, kde měli trénink vojáci Iwagakure. Chvíli je pozorovala, než padla na zem. Už se znova neodrážela a tak se rozeběhla k aréně a vyběhla po stěně (Kinobori no Waza). Stoupla si na kraj a sledovala trénink vojáků. Viděla, jak trénují. A čím dále je sledovala, tím si byla jistější, že se chce stát jedním z nich. Bohužel pro ní už byl konec a tak viděla jenom konec. Ale i tak ji to stačila, aby se rozhodla. Chtěla se stát jedním z nich. sledovala jak odchází a tak slezla stěnu zpět dolů (Kinobori no Waza). Oči ji zářili. Tohle byla budoucnost, kterou chtěla. Budoucnost pro svoje sestry, aby je mohla chránit. Jejich trénink byl intenzivní a ten Hibiki potřebovala. Znova se nabyla energií.* (Hibiki) Dobře. Stanu se jednou z nich. Stanu se vojákem, abych mohla chránit své sestra a Okabeho. *při posledním slovu se začervená. Okabeho znala dost dlouho a tak k němu možná začala cítit něco víc. Ale nechtěla si to přiznat. Pro ní vždy bude na prvním místě rodina. Nechtěla nikoho upřednostnit nad své sestry. Proto se lehce profackovala, aby se vzpamatovala. Trochu se skrčila a pak se odrazila vzhůru (Chakura Shotto). Tam udělala pečetě a vytvořila co nejvíce klonů (Bunshin no jutsu). Povedlo se jí dvanáct klonů, který padali společně s ní k zemi. Hibiki to ustála, ale kloni se rozplynuli. Bylo jasné, že nejsou dělané na to, aby padali z výšky. Rozhlédla se a rozhodla se, že to pro dnešek stačí. Přeci jen trénovala dost a tak mohla její chakry být vyšší. Takže se rozešla domů. Cestou myslel jen na to, co bude trénovat příště. Možná by se mohla domluvit se senseiem na dalším tréninku. To by bylo dobré. Takže byla rozhodnuta. Pro příště si domluví trénink se senseiem.*

Počet slov: 1017

Legenda k přímé řeči:
Mizuki Aozora
NPC: rival Shin
*Mizuki dnes vyrazila z domu, kde byla v rámci zkoušky ubytovaná, už časně z rána. Šlo o sílu zvyku z domova –Skryté písečné, kde bylo nejlepší trénovat buďto zrána, dokud byl písek ještě na dotek snesitelný a slunko ještě nevyšlo, anebo v noci, kdy se písek pomalu ochlazoval a podnebí také nebylo tak nepříznivé jako přes den. Je ale pravda, že tady v Kamenné se Mizuki fungovalo hned o něco lépe, protože z ní hned po vylezení na čerstvý vzduch nelil pot proudem. Protáhla se a vyrazila pomalejším krokem cestou, kterou už dobře znala. Jak je totiž u Mizuki dobrým zvykem, kdyby se rozhodla, že zamíří jinam, zabloudila by. Netrvalo dlouho a dorazila na místo, kde před krátkým časem bojovala s tím bělovlasým ninjou, který si říkal Noctis. V tu chvíli si instinktivně sáhla na obvaz na pravé noze, za kterým schovávala pár svých jediných zbraní, zatímco bublifuk měla schovaný za opaskem u pasu. Čelenku vesnice měla připevněnou na levém stehně jako obvykle, takže každý, kdo by ji potkal, tak by tušil, že je tu momentálně na zkouškách, ostatně jako spousta dalších lidí, kteří se tu potulovali. Už chápala, proč si ten chlapec v Suně tenkrát tak stěžoval, že se to všude jen hemží lidmi. A upřímně, ani jí se to tenkrát nějak moc nezamlouvalo, protože najít klidné místo na trénink bylo téměř nemožné. Rozhlédla se okolo a okamžitě poznala strom, u kterého Noctis tenkrát trénoval.* „Tak, co kdybych šla… Tudy?“ *Proběhlo jí hlavou, zatímco schválně vyrazila vlevo od stromu. Pokud půjde zpátky, jednoduše bude své kroky směřovat vpravo, a tak není šance, aby zabloudila, no ne? S touto myšlenkou se pustila tím směrem a nadšeně se rozhlížela okolo. Zatím měla pocit, jako by snad byla na dovolené, i když věděla, co ji v dalších částech zkoušky čeká, protože už ji o tom pár lidí, včetně Kaie, informovalo. Přesto ale nemělo smysl se tím předem stresovat, teď bylo potřeba dohnat to, co ještě dohnat mohla, což je důvod, proč si tak přivstala, přestože se vůbec nepovažovala za ranní ptáče. Z Vrcholku Pádů se tímhle způsobem dostala na místo, které vypadalo jako aréna. V tuhle chvíli tu nebylo ani živáčka, ale Mizuki hádala, že až budou probíhat souboje, pravděpodobně se budou konat právě tady. Tohle pro ni byla taková malá exkurze do budoucna. Rozhlédla se kolem dokola a nad sebou, v kruhu, spatřila i tribuny.* „Takže tady budou sedět všichni ti feudální pánové a další obecenstvo.“ *Pomyslela si a hlasitě polkla. Dřepla si a dotkla se terénu pod ní. Dost se lišil o toho, na kterého byla zvyklá – více než písčitá byla půda jílovitá – dalo se do ní jednoduše kreslit prstem, ale byla podstatě pevnější než písek. Něco jako kdyby byla tvořená ze šutrů, ale byl na ní docela vysoký poprašek něčeho, co neuměla identifikovat, bylo to ale jemnější než písek. S úsměvem na zem načmárala ukazovákem své jméno: „水希“ – První znak – Mizu – jako voda. Oba znaky v sobě nesly jakousi symboliku a rodiče jí dali toto jméno s těmito znaky z jistého důvodu. První znak symbolizoval podstatu, která se v jejich klanu dědila z generace na generaci – voda, díky které její rodiče, prarodiče, sourozenci a obecně i rozšířená klanová rodina mohla vytvářet věhlasné vodní bubliny. Druhý znak – Ki – naděje. Mizuki byla pro rodinu něco jako naděje k přežití klanu. Bohužel, její rodiče i prarodiče potkal nepěkný osud. Většina jejich blízkých příbuzných se stali shinobi, a tak mamka s otcem doufali, že malá Mizuki se téhle nebezpečné životní cestě vyhne. Mizuki se stále usmívala, zvedla se z podřepu ze země a ukazovákem, který stále měla obalený sypkým materiálem ze země, ukázala k nebi.* Promiňte… Mami, tati, *zašeptala, chvíli koukala do nebe, pak se rozhlédla po kamenité aréně. Stále neměla pocit, že by se tu někdo pohyboval, nebo minimálně nikdo nebyl široko daleko slyšet. I kdyby se tu však dneska někdo objevil, nevadilo by to, protože neměla v úmyslu trénovat něco tak extrémně tajného. Svým protivníkům sice nechtěla ukázat své techniky, aby tím neztratila výhodu momentu překvapení. Pro dnešek však měla v plánu potrénovat sílu, které se už dlouhou dobu nevěnovala, a kterou by neměla kvůli další zkoušce zanedbávat. Její síla v tuhle chvíli byla na úrovni excelentního studenta akademie, což rozhodně nebylo něco, čím by se mohla chlubit, když směřovala na hodnost chuunina. A nechtělo se jí ani pomyslet na to, co by jí řekl Kai, kdyby prohrála a ztratila tak šanci na tuhle hodnost jen kvůli tomu, že nedokázala přetlačit svého protivníka.* Pojdme na to. *Popošla k jedné ze skalek a natáhla k ní dlaň sevřenou v pěst. Poté celou paži natáhla co nejdál za sebe, aby se napřáhla a získala tak potřebnou rychlost. Poté do stromu praštila a trošku se zakřenila. Ta skála byla krapet tvrdá. No, to se vlastně dalo očekávat – to skály bývají. Rozevřela dlaň a párkrát střídavě natáhla a stáhla prsty. Podívala se na odřené klouby a s úsměvem nad tím zavrtěla hlavou. Taijutsu a obecně boxování a kopy nebyly její nejsilnější stránkou. Dokonce by si troufla říct, že skoro nejslabší ze základních ninja technik.* Přeci mě nezastaví pár odřenin… *Řekla si motivačně sama pro sebe a pokračovala stejným způsobem druhou rukou. Párkrát tohle zopakovala a postupně snižovala nápřah, aby tolik nevyužívala síly rychlosti, ale aby vyvinula stejnou ránu i bez toho. Odřeniny ji začínaly maličko pálit, a tak si jen povzdechla a raději od skalky trošku poodstoupila. Byly to jen drobné odřeniny – asi jako když malé dítě spadne z nízké větve během toho, co si hraje. Na druhou stranu, asi nebylo dobré si ještě nějak ublížit těsně před zkouškou, to by třeba znamenalo neúspěch. A úplně zbytečně. Vysvětlovalo by se to ještě daleko hůř než to, že prohrála kvůli tomu, že měla jednoduše nedostatek síly.*
Baf! *ozvalo se za Mizuki, která se div nelekla, rychle se otočila a spatřila před sebou známou tvář.* Shin! *Vydechla překvapeně a prohlédla si ho. Vůbec se nezměnil od té doby, co se viděli posledně a trénovali spolu. Skoro by mu skočila do náruče a objala ho, místo toho se ale snažila tvářit seriózně. Aby té své serióznosti dodala ještě větší vážnost, překřížila si paže na hrudi a s lišáckým úsměvem na něj mrkla. Bylo jí jasné, že se tu právě Shin objeví. Kdo jiný by měl být na těchhle zkouškách než on – on, který ji neustále překonával, ať dělala co mohla.* Přišel jsi trénovat před zkouškou? *Trochu Mizuki znervózňovalo, že ani její věčný rival neusnul na vavřínech a nezanedbává trénink. To by byla jediná šance, jak by se mohla pro teď ujmout vedení. Nezdálo se ale, že by jí to chtěl udělat tak jednoduché. Místo odpovědi na ni Shin jen mrkl – nikdy nebyl příliš výmluvný, ale jeho činy vždy mluvily za vše. Natáhl k Mizuki ruku, bylo to jakoby si s ní chtěl potřást, a tak se setkal jen s jejím zmateným tázavým pohledem.* Tím myslím – pojďme si dát souboj. *Zašeptal a Mizuki už už sahala po boxerech, když jí Shin zachytil ruku.* Nemyslím takový souboj, myslím páku. Chci zjistit, jak jsem silný – jestli rozumíš. *Vysvětlil, a tak Mizuki opět ruku svezla k pasu, když Shin uvolnil svůj stisk. Byla by radši, kdyby tu právě Shin nebyl, nechtěla riskovat, že k němu bude přiřazena při soubojích. Na druhou stranu ho ráda viděla, což však na sobě nehodlala nechat znát, ne před ním. Tenhle jeho nápad se jí zrovna dost hodil do tréninku – je to něco, co by mohlo nahradit ono mlácení do šutru. Navíc to bylo při nejmenším o něco bezpečnější než ten trénink, který si na sebe nachystala. Přesně pro tyhle případy by tady potřebovala svého senseie – aby jí řekl, jak trénovat, jak na sebe nemít přehnané nároky a jak si úplně neodrovnat klouby na prstech.
Zdálo se, že Shin už je v téhle vesnici také delší dobu, protože dovedl Mizuki na jistotu k jednomu z plochých kamenů a klekl si na jeho jednu stranu. Proto si Mizuki klekla přímo naproti a sledovala, jak Shin opřel loket o kámen, a tak udělala to samé, pak mu ale laškovně prstem trošku poposunula loket k němu.* Hej hej, dozadu s tím loktem! Pěkně doprostřed – šup šup! *Pověděla s úsměvem, zatímco ho do loktu šťouchala. Chtěla, aby tenhle jejich zápas byl fér, a tak bylo potřeba, aby oba měli své lokty uprostřed. Společně se ti dva dohodli, že ten, kdo vyhraje „kámen, nůžky, papír“, ten i odstartuje tenhle zápas. Vyhrál Shin, nad čímž se musela Mizuki zakřenit. I takovouhle pitomost brala jako zásadní prohru, i když šlo jen o hru náhody. Shin odstartoval trénink a Mizuki okamžitě zabrala.* Ale ale, nějaká nedočkavá, *okomentoval Shin pobaveně, zatímco Mizuki nepromluvila ani slovo, jak se soustředila na to, aby Shina přetlačila. Zdálo se, jako by to Shina ani nijak nevysilovalo, tvářil se ledově klidně a pozoroval jejich dlaně, jak se přetlačují, zatímco Mizuki už měla zaťaté zuby. Jejich síla vypadala v rovnováze, anebo tomu alespoň nasvědčovalo postavení jejich dlaní. Pak ji začal Shin trochu přetlačovat, což vyhecovalo Mizuki k tomu, aby zabrala o něco více. Její dobrou vlastností bylo, že uměla své síly rozložit tak, aby využila svůj plný potenciál právě ve chvíli, kdy to bylo zrovna potřeba. Povolila pak ve chvíli, kdy to potřeba nebylo. Po chvilce odhadla Shinovu taktiku. Ten se chvílemi příliš nesnažil, ale nečekaně pak několikrát zabral, čímž se snažil její ruku na kámen položit co nejrychleji. Proto tohle nebyl jen souboj sil, ale také souboj taktik a postřehu. Vždy, když Mizuki ucítila zvýšený tlak, zabrala také, což způsobilo to, že na sebe vždy obě dlaně působily stejnou silou, a tak se snahy vzájemně vyrušily. To by z pohledu pozorovatele působilo jako by vůbec o žádnou páku nešlo, jako by ani jeden z nich netlačil. Kdyby Mizuki mohla, vyměnila by ruce, protože na téhle už jí svaly začínaly nepříjemně pálit a ruka se sama od sebe začínala chvět. Shin si toho samozřejmě všiml, i když se to Mizuki, samozřejmě marně, snažila skrýt. I on však začínal vypadat vyčerpaně, čehož Mizuki využila, zatlačila největší silou, kterou v tu chvíli byla schopná vyvinout, čímž položila Shinovu dlaň na kámen. Ten překvapeně vydechl a Mizuki si přeměřil pohledem.*
Dobrá práce, *zdálo se, že mu dělá velký problém tahle slova říct před Mizuki, protože to byla slova, která před ní v podstatě přiznávala jeho vlastní porážku.* Co bys řekla odvetě? Druhou rukou? Přeci jen, sílu bychom měli mít v obou… *Navrhl a rovnou natáhl levačku na kámen, na který ji opět loktem opřel. Tentokrát si dal pozor na to, aby měl loket přímo uprostřed, aby ji Mizuki nemusela opět posouvat. Mizuki se musela uculit a spojila svou levou dlaň s tou jeho. To znamenalo souhlas. Byla ráda, že tahle slova řekl, ale také si byla jistá tím, že to jeho chlapecká hrdost těžko nesla. Proto ji požádal o odvetu. Ona sama s tím ale neměla problém, protože tohle bylo tréninkem i pro ni. A vlastně měl pravdu – sílu by měla mít v obou rukou. Je sice pravda, že každý člověk jednu z nich používá primárně, takže v ní má i větší sílu, ale právě proto existují tréninky, aby tyhle rozdíly vyrovnaly. Tentokrát ale odstartovala zápas Mizuki. To, aby to bylo fér. Tenhle druhý zápas probíhal úplně jinak než ten první. Možná proto, že už oba byli docela vyčerpaní prvním vyčerpávajícím soubojem, možná proto, že Shin hned od začátku tlačil velkou silou na dlaň Mizuki. Ta si nebyla jistá, čím to bylo způsobeno – jestli takovou touhou po vítězství, nebo tím, že si uvědomil, že jeho původní taktika úplně nezafungovala. Mizuki se přizpůsobila a také vyvíjela velkou sílu soustavně, aby měla šanci se Shinovi vyrovnat. V očích těch dvou byl v tuhle chvíli jistý žár – touha po vítězství, ale hlavně po tom, aby se předvedli před tím druhým. Pravdou zůstávalo, že to, že tentokrát „bojují“ levačkou, bylo znát. Paže se jim oběma začaly chvět po chvilce a Mizuki vycenila zuby a kousla se do rtu. Snažila se, ale její svaly už byly natolik vyčerpané, že ať dělala, co dělala, nemohla tohle kolo vyhrát. Do poslední chvíle se však nevzdala, což bylo něco, co Shin ocenil uznalým přikývnutím.* Hádám, že pro dnešek je to tedy 1:1, *Vydechl a Mizuki ho sledovala, jak se zvedá od kamene.* Příště se asi uvidíme až na zkoušce. Zatím se měj, Mizuki. A přežij, ať můžeme opět změřit síly! *kývl na ni a vyrazil směrem od ní dál. Mizuki ještě chvíli dřepěla u toho kamene a rozevřela dlaně, na které dlouze zírala.* „Ještě víc. Musím zesílit ještě víc…“ *Běhalo jí hlavou stále dokola. Byla to slova, která ji bodala u srdce. Její dlaně se chvěly, až je nakonec sevřela v pěst a prudce se zvedla od šutru. Pro tentokrát se rozešla zpět do vesnice. Měla hlad a jídlo se rovnalo energii, kterou v dalším tréninku mohla proměnit v sílu…*
---
2129 slov

*Máma pečlivě kontrolovala zda je čaj hotový a pak ho odnesla na stůl. V kuchyni to krásně zavonělo a Sora si užívá tu vůni a příjemné ráno. Bylo fajn mít oba rodiče doma a v klidu spolu strávit nějaký čas.* (Taťka) Jak se jinak vede, hm? Už máš nějakou misi? *Zeptá se, zatím co se natáhne pro pečivo.* (Sora) Bohužel ještě ne. Ale to určitě přijde. *Řekne Sora s úsměvem a nějak si tím hlavu neláme. Nebude trvat dlouho a určitě první mise přijde.* (Taťka) Hlavně nebuď zklamaná až na to dojde. Protože D mise nejsou zrovna něco, co by člověka příliš bavilo. *Varuje svou dceru a Sora krátce kývne.*(Sora) Já vím. Děda i strýček mě upozorňovali, že to je otrava. Ale když to nejde jinak. *Prohodí a dá se do jídla.* (Mamka) Ber to tak, že poznáš nové lidi. D mise jsou možná nuda, ale mají svůj účel. Pomáhat vesnici je důležité. Poznáš problémy obyčejných lidí a budeš k ním mít blíž. To je velmi důležitá lekce. Proč posílat ninji hned na velké mise, když nebudou vědět za co tam venku vlastně bojují. *Řekne velmi vážným hlasem a táta se usměje.* (Taťka) To jsi řekla moc krásně zlato. *Usměje se na ženu a Sora je s pobaveným výrazem sleduje.* (Mamka) Takže co máš dnes v plánu? Když už nemáš povinnosti v akademii a mise nejsou? *Sora o té otázce chvíli přemýšlí.* (Sora) Využiju volna a půjdu trénovat. Mám ještě hodně na čem pracovat. *Vysvětlí neurčitě a dosnídá.* (Sora) Mějte se hezky. *Popřeje rodičům, než se vydá do pokoje pro brašnu s vybavením, vezme si čelenku a hrdě si jí zaváže na čelo a stáhne si vlasy, aby jí nepadaly do tváře. Nakonec už jen nechá železný písek, aby jí ovinul a když má svůj slušivý kabátek vyrazí pryč. Kroky jí dovedou až do arény. Zvědavě si to místo prohlíží, protože už tam dlouho nebyla. Zastaví před jedním z tréninkových panáků a vytáhne z vaku kunai.* (Sora) Tak fajn. *Nadechne se a začne se soustředit na zbraň ve své ruce.*

*Katsu se dnes probudil dost brzy. Blbě se mu spalo a tak se k ránu jen převaloval v posteli ze strany na stranu. Bylo ještě hodně brzo na to, aby mohl jít ven a tak se opravdu jen válel. Celá hodina, trvala v tuhle chvíli jako věčnost. Poté už to Katsu nezvládl a rozhodl se jít. Oblékl se, k levému pasu si připnul svou katanu a vylezl oknem ven. Seběhl po stěně sirotčince pomocí (Kinobori no Waza) a mířil si to do arény. Svůj trénink si napplánoval už včera, takže možná porto už nemohl dospat. Během pár minut byl v aréně a připravený k tréninku. Rozehřál se už během sem, během kterého si opět obvázal ruce obvazem, kdyby náhodou, takže se mohl dát rovnou do tréninku. Odložil si od pasu katanu, padl k zemi a začal sérií kliků. Začal s rukama těsně u sebe a vždycky po 10 klicích posunul ruce od sebe na vzdálenost dvou dlaní, až měl ruce pěkně roztažené. Takhle si to dal celé ještě jednou a když i tuhle sérii dokončil, musel si jít odskočit. Na toaletě nebyl tak dlouho, ale když se vrátil zpět, všiml si v aréně další osoby. Trochu se přikrčil ve dveřích a snažil se zjistit kdo to je. Nebyla od něj tak daleko, takže by to nemuselo být tak těžký.* "Mno, vypadá trochu jako Sora, ale co je zač ta divná bunda co má na sobě? Zvlášť v tomhlě počasí.. Není zrovna hnusně." *Chvilku ji takhle sleduje z povzdálí.* "Jasně, určitě je to Sora." *Sleduje ji jak tahá z pouzdra kunai. Ještě chvilku tak čeká a jakmile je otočená zády k němu, pomalu a hlavně potichu se vydá k ní. Pokud se mu to povede, dojde až k ní a těsně u ní vytasí katanu a špičku přiloží přesně mezi lopatky.* Tady nemáš co dělat. *Odpoví trochu hrubším a silnějším hlasem, aby ho nemohla hned poznat.*

*Sora se soustředila na kunai ve své ruce. Chtěla vyzkoušet, jak se zbraň zachová, pokud jí od sebe odrazí ve správný okamžik. Bylo to jiné než využívat písek. Na ten se nemusela skoro soustředit a prostě ho cítila a ovládala. Tohle bylo jiné. I přesto, ale cítila, že kov vnímá jinak než jiné věci. Tak moc je zabraná do své činnosti, že si neuvědomí cizí přítomnost. Ze soustředění jí vyruší až cinknutí zbraně o její kabát. Překvapeně zamrká a soustředění na kunai je pryč.* (Sora) „A celé zase znovu.“ *Postěžuje si v duchu. Chvíli mlčí a přemýšlí co s nastalou situací. Nevěděla kdo za ní je, ale rozhodně se jí ta situace nelíbila.* (Sora) Nevěděla jsem, že tohle cvičiště je zakázané. *Řekne klidným hlasem a sleduje terč před sebou. Nechce udělat zbytečný pohyb, dokud nebude připravená.* (Sora) Není tady nikde zákaz. *Pronese a jen co to dořekne máchne rukama kolem sebe, roztočí tak písek aby zasáhla toho, kdo stojí za ní. Nebojí se zbraně, protože si byla celkem jistá, že jí písek před případným útokem ochrání.*

"Moje katana o ten kabát cinkla. Byl to zvuk jako kov o kov. Co je to sakra zač?" *Zamyslí se trochu Katsu a čeká na reakci Sory. "Ha, nepoznala mě. Dobrý." *Pomyslí si Katsu. Neví ale, jak na tuhle celou situaci ohlíží Sora, takže je duležitý, aby neudělal ňákou blbost a navzájem se tady nedobili. Dává pozor, aby byl připravenej na jakejkoliv její pohyb nebo reakci. Tak moc se soustředí na všechny malí pohyby, že ho až zaskočí velký máchnutí rukou. Katsu je dost překvapený, když se kabát rozletí na tisíce zrnek písku, které míří přímo proti němu. Proto nestihl pořádně reagovat a písek ho odmrštil o několik metrů zpět.* To je sakra zajímavá technika tohle.. Co je to zač? *Ptá se Katsu, když se po chvilce snaží vyškrábat zpátky na kolena.*

*Sora využije pohyb rukou a otočí se tak čelem k tomu, kdo jí tam ohrožoval. Když spatří jak Katsu letí kus stranou překvapeně pozvedne obočí.* (Sora) „To byl on? To je ale blbý fórek.“ *Pomyslí si, ale moc se tím nezabývá a stáhne písek zpět a rozeběhne se k němu.* (Sora) Jsi v pořádku? *Zeptá se starostlivě a začne mu pomáhat na nohy.* (Sora) Moc se ti omlouvám Katsu. Nečekala jsem, že by mě tu zbraní ohrožoval někdo z vesnice. *Omluví se a nervózně se na něj usměje.* (Sora) Ehm. To není úplně technika. Nebo nevím, co to přesně je. Jen vím, že dokáži ovládat tenhle písek. *Snaží se to nějak vysvětlit a pak mávne rukou a písek následuje jejího příkazu a přeletí vzduchem kolem ní.*

*Katsu se zvedne a schová katanu.* Jo, viděl jsem tě tady trénovat a vzpomněl jsem si na náš rozhovor na akademii, že by jsme spolu mohli potrénovat. Možná jsem to trochu přehnal. *Usmál se a pravou rukou se poškrábal na hlavě. Poté se postaví a pomalu jde k ní blíž. Prohlíží si písek, jak kolem ni levituje.* Mno, ať je to co je to, vypadá to dost zajímavě a ještě víc nebezpečně. To ovšem mužu potvrdit na vlastní kůži. *Dodá a dojde tak skoro až k ní. Pak si ji pořádně prohlédne a všimne si čelenky na jejím čele.* Ty už jsi genin?! Ty bláho tak to ti moc gratuluju. Povídej, jaký to bylo. *Vykulí oči a začne vyzvídat. Snaží se zjistit co nejvíc informací, aby věděl, do čeho půjde.*

*Sora se usměje, když Katsu promluví a je ráda, že mu moc neublížila. Na tohle si bude muset dávat větší pozor.* (Sora) Tak příště až budeš chtít trénovat, tak to začni nějak lépe než tím, že přepadneš samotnou dívku uprostřed arény. To není nejlepší první dojem. *Ušklíbne se nepatrně po těch slovech a pak s úsměvem přikývne.* (Sora) Zajímavé to je. *Souhlasí, protože to byla pravda. Jeden by na první pohled ani neřekl, že kabát, která na sobě má není jen zvláštní oblečení. V celistvém stavu to do písku moc podoby nemá.* (Sora) A nebezpečné vlastně také. Což je také důvod, proč mám tuhle čelenku. Ano jsem genin. Musíš zabrat a dohnat mě. *Řekne upřímně, protože si pamatuje jak říkal, že na akademii také nechce zůstat déle než je třeba.* (Sora) Bylo to. Zvláštní. Odvedou tě do Kamenného lesa. Pak ještě jednoho studenta. No a z lesa může vylézt jen jeden z vás. Já měla hodně silného protivníka. Vlastně nebýt tohohle písku už je nejspíše po mě. Bez něj už tady nejsem. *Řekne tiše a ta vzpomínka byla stále trošku děsivá. Ale rychle se z toho pocitu vzpamatuje.* (Sora) A pak když vylezeš z lesa na tebe pošlou vězně. Dospělého chlapa chápeš to? A řeknou mu, že když tě zabije tak má svobodu a může odejít. Šílené. Prostě šílené. *Zakroutí nad tím hlavou.*

Jó, příště asi začneme trochu jinak. *Poví Katsu s úsměvem. Během toho co povídá, si stále prohlíží ten železný písek. A opravdu má radost z toho, že už je Genin. A tak trochu ji závidí. Taky už se chtěl vydat na zkoušky. Teda do tý doby, než mu řekla, jak to probíhalo.* Myslím si, že proti tomuhle písku, by asi spousta lidí mělo problém bojovat. Takže se ani moc nedivím, žes to zvládla. A opravdu mám radost, že jsi v pořádku. *Sleduje ji s obdivem.* "Sakra, musím máknout, nechci být tak moc pozadu." *Proběhne mu hlavou a na chvilku se odmlčí.* Nejdřív spolužáka a pak ještě nějakýho úplně cizího člověka. To musí být fakt krutý....... No jsem zvědavej na sebe. *Dodá už trochu sklesle.* Když už jsi teda ten Genin, pomůžeš mi s tréninkem? *Začne zase zvesela. Přeci jen, domlouvali se už dýl, tak by to mohlo vyjít.*

*Sora s úsměvem přikývne.* (Sora) Příště začni jinak a bude to určitě lepší. *Souhlasí a pak chvíli o něčem přemýšlí.*(Sora) Jo je to štěstí, že ho mám. Ale neboj ty to určitě zvládneš. Hodně trénuješ, a tak to bude dobré. Já zas tak moc na boj nejsem. Takže tohle je vlastně moje výhoda. Jinak bys tak maximálně dával květiny na můj hrob.*Ušklíbne se.* (Sora) Děkuji. To je hezké slyšet. *Pronese upřímně. Přeci jen zájem o zdraví někoho je příjemná věc.* (Sora) Je to hodně zvláštní zážitek. Až tam jsem si uvědomila, jak vlastně drsný je náš život. Co vše musíme přinést za oběť proto, abychom mohli být shinobi. *řekne a pak se usměje.* (Sora) Moc ráda si s tebou zatrénuji. S čím pak bys chtěl pomoct? Na bouchání do panáků mě moc neužije. Takže v tom ti moc platná nebudu. *Upozorní ho předem, protože na boj si moc nevěřila.*

Příště začnu prostým ahoj a vyvarujem se tím zbytečným újmám na zdraví. *Odpoví a trochu se pousměje.* To že bych dával květiny na číkoliv hrob, si nechci ani představovat, takže o tom nemluv ani v žertu. *Trochu se ušklíbne a zavrtí při tom hlavou. Nad její poznámkou o tom, jak se stát shinobi, se trochu pozastavil a zamyslel se. Na jednu stranu je to dost drsný. Na druhou stranu, život shinobiho je o tom zabít, nebo být zabit. Takže si vlastně člověk ani moc nevybere.* Mnó když tak poslouchám co všechno mě čeká, nejradši bych potrénoval trochu své bojové schopnosti. Trochu zesílil. Co zkusit využít toho tvého železného písku? *Usměje se s domněním, že ji trochu obměkčí.*

(Sora) Myslím, že s ahoj ještě nikdo nikdy nic nezkazil. Je to rozhodně bezpečnější než se k němu přikrádat za záda. *Uculí se, ale myslí to dobře. Přeci jen se nikomu nic nestalo a Katsu viděla ráda. Zvědavě si ho prohlíží jak tam, tak stojí a evidentně o něčem přemýšlí, chápala a nechtěla ho rušit. Ona sama během geninských zkoušek o něčem dumala pořád. Po jeho otázce s úsměvem kývne.* (Sora) S tréninkem ti pomůžu moc ráda. Ono mě se bude také hodit trošku s pískem potrénovat. Takže já jsem pro. *Souhlasí.*

Jenom tě musím varovat. *Poví už o něco vážněji. I jeho výraz v obličeji se změní.* Jak to jen říct. *Odmlčí se na chvilku* Je to složitý. Sám to pořádně ještě nechápu. Má to ale asi co dočinění z mým původem. Čas od času mě popadne nával šílenství a já mám pak chuť všechno a všechny zabít. Nedokážu to ovládat. *Na chvíli přestane mluvit a podívá se na Soru.* Pokud budeme pokračovat a něco takovýho se stane, budu chtít nejspíš zabít i tebe. Musíš pak udělat všechno pro to, aby sis mě udržela od těla. Opravdu nerad bych ti ublížil. *Dopoví , trochu od ni poodstoupí a čeká na její další reakci.*

*Překvapením jí vyjede obočí nahoru, když slyší to varování. Chvíli o tom přemýšlí, přeci jen neumět se ovládat a chtít všechny zabít je dost zvláštní. Nebo spíše šílené. Jak někdo takový může dělat ninju.* (Sora) A to nepoznáš ani lidi co znáš? Chceš zabít vážně všechny? *Zeptá se, aby si byla jistá, že to tak je. Někdo takový je dost nebezpečný.* (Sora) Dobře tedy. *Řekne po chvíli a zadívá se na Katsu.* (Sora) Pokud se něco takového stane a popadne tě to šílenství tak na to budu myslet. *Ujistí ho. Nebyla si jistá čeho je v tom stavu schopný a tak se chtěla mít na pozoru.* (Sora) Třeba, když budeš bojovat jen tak v rámci tréninku tak to bude dobré. *Řekne zamyšleně a přejde kousek stranou a čeká co Katsu předvede. Je celkem ráda, že může písek vyzkoušet v dalším boji.*

*Katsu se trochu zamyslí.* Nejsem si tím moc jistej. Co si pamatuju, tak když se mi to stalo, jsem byl buď sám, tady na cvičišti, nebo se k tomu nachomýtnul jeden kluk, co se mnou dřív bydlel v sirotčinci. Neměl mě moc v lásce a protože byl silnější, šikanoval mě i s jeho partičkou kamarádů. Nikdy to nedopadlo moc dobře, ani pro jednoho z nás. *Trochu se ušklíbne a poodstoupí ještě o trochu dál.* Chtěl jsem, abys to věděla, než začneme. *Poví upřímně.* "Pokud ale ten písek umí to co si myslím, neměla by mít problém s tím, udržet se ode mně dál a v bezpečí." *Poví a trochu mu úsměv sklesne.* Když to nezkusíme, nikdy to nezjistíme. *S těmito slovy se rozběhl přímo proti Soře s rukou položenou na rukojeti katany. Pokud se mu povede doběhnout až k ní, rychlím máchnutím po ní sekne katanou.*

Hibiki Yuki
*Bylo to pár dní od mise, kdy byla znísilněna a mučena. Stále se z toho nedostala. Proto většinu času trávila u arény, když tu nikdo nebyl a lidem se spíše vyhýbala. Nestála o nějakou pozornost. Netušila, zda se to po vesnici rozkřiklo, co se stalo na té misi a nebo ne. Ale nechtěla nic riskovat, takže si držela odstup. Seděla ve stínu arény a kolena měla u sebe. Pevně se tak držela a snažila se z toho vzpamatovat. Neví, jak dlouho tam sedí a nebo kolik je hodin. Ale je jí to jedno. Neví, jestli se z toho někdy vzpamatuje a jestli vůbec někdy bude moc být s klukama. Tahle zkušenost je až moc zlá, pro takto mladou dámu.*

*Keiyra sa vracala zo sirotinca, kde bola rozprávať deťom o jej zážitkoch z bojovej arény v Sunagakure. Deti z toho boli nadšené a tí starší sa pýtali na to aký je rozdiel medzi arénou v Sune a arénou tu v Iwagakure. Keiyra im sľúbila, že sa tam pôjde pozrieť a zistí všetky rozdiely a podobnosti. Pri najbližšej návšteve im to hodlala porozprávať a teda kráčala tým smerom. Svoje po pás dlhé tmavohnedé vlasy mala zopnuté vo vysokom cope, čelenku Iwy nemala u seba a ani žiadnu zbraň. Jediné čo so sebou niesla bol malý zápisník, ktorý dostala od Noctisa a pero. Hodlala si arénu aj zakresliť ak to bolo nutné. Na perách mala výrazný tmavý rúž a samozrejme nechýbali ani jej okuliare a náramok, čo dostala od Toshiho. /obrázok/. Tento deň bol príjemný, deti v domove jej vliali do žíl energiu a teda sa počas chôdze usmievala - div neposkakovala. Len čo dorazila ku aréne začala ju obzerať a všetky poznatky si podrobne zapisovala, neušlo jej teda ani, že tam sedí nejaké dievča. Keď ju Keiyra videla mala jej chuť nad hlavu nakresliť obláčik .. bola presvedčená, že keby boli v kreslenej knižke, ten obláčik by nad hlavou rozhodne mala!*

*jedno z prvních míst, které se rozhodl Shin navštívit byla aréna, která se měla stát středem pozornosti při třetí části chuuninských zkoušek. Na jednu stranu byl dost nerv=ozní bojovat proti svým vrstevníkům před takovým množství lidí, ale na druhou stranu věděl, že do toho dal maximum a byl svým způsobem sebevědomý. Byl zvědavý, co by na něj otec řekl, kdyby na chuuninských zkouškách vyhrál. Byl prostě zaměřený na úspěch víc než kdykoli jindy. Nesměl zklamat ani otce ani svého bratra, který ještě na chuuninské zkoušky nešel. Každopádně se uličkami Iwy po několika doptávání dostal do ještě teď prázdné arény* Páni... to je teda prostor *hvízdnul uznale a rozhlédl se kolem sebe. Ta aréna byla obrovská a on si připadal jako malý mravenec, kterého by hned rozšlápli. Jistě, uvědomoval si, že je pořád jen malý capart, který nic nedokázal. Ale jeho sny byly velké*

*Shimiru, který se účastní chuninské zkoušky, ale přišel do Iwagakure o trochu později než ostatní a to kvůli tomu, že na cestě měli menší problémy. Na sobě měl typickou bílou mikinu, kalhoty kde měl i své pouzdra na kunaie a shurikeny a na zádech měl v pouzdru své dva meče (Hishou Souken). Ovšem meče vypadali jako klasické jelikžo je doslova schovával v pouzdrech na zádech a tudíž byla vidět jen rukojeť. Díval se jak ve skutečnosti je Iwagakure rozdílná oproti Kumogakure. Nakonec vešel do jedné velké arény, kde vyšel až na jednu z tribun, ze které viděl známou tvář, ke které i přišel, ovšem velice potichu tak, aby ho Shin vůbec nepostřehl. Když došel až za ním tak se jen pousmál a klidně řekl.* Je to tu dost jiné, že ? *Zeptal se ho s úsměvem, sice měl kapuci, která mu zakrývala oči, ale úsměv vidět byl.

*Shin se ještě chvíli rozhlížel kolem dokola po aréně, než se vydal na jednu z tribun a tak nějak se propadl do svých vlastních myšlenek. Litoval toho, že tu nebyl jeho bratr nebo že ho nemohla doprovodit sestra nebo otec. Chtěl jim prostě dokázat, že udělá cokoli, aby na sebe nějak strhl pozornost. Pokud to ovšem bude na pořadu dne a on nedostane proti sobě někoho silnějšího, někoho, kdo neztratil rok svého života poflakováním se s civily, když zrovna se mu nepovedla na první pokus geninská zkouška a on to celou dobu nevzdával. Ale i to se snažil všemi způsoby dohnat, otázkou bylo, jestli se mu to povedlo. Jak byl zamyšlený, tak sešel zase dolů a Shimira si všiml... No až ve chvíli, kdy na něj promluvil. Nadskočil leknutím a otočil se na Shimiru* Ahoj, Shimiru *usmál se na něj, už byl přeci jen ve své kůži, ne jako při jejich posledním setkání. To, co ho překvapilo, byl úsměv na tváři Shimira* Kdo jsi a co jsi udělal s tou chladnou maskou? *pošťouchl ho trochu a zazubil se. Byl rád, že tu potkal někoho známého a do dnešního dne nemohl zapomenout na konverzaci, kterou u Svatyně Blesků doma vedli*

*Shimiru se jen díval na Shina, s jemným úsměvem.* Ahoj Shin. *Poté se ovšem zeptal na nějakou chladnou masku což Shimiru samozřejmě nepochopil, nezná tyhle přirovnání a tak se na něj trochu nechápavě podíval. * Někdo mi totiž otevřel oči. Už vím co dělat a možná i jak se lépe chovat. *Dodá a sundá si svou kapuci, pod kterýma skrýval své bílé vlasy, které tak nevypadaly když se poprvé s Shinem potkali. Dříve měl zářivě rudé, zároveň také Shimirův obličej vypadal i trochu jinak. Sice se usmíval, ale obličej byl temnější než předtím, i když se Shimiru začal chovat mileji.* Konečně jsme tu, že ? Od našeho posledního rozhovoru uběhlo už pěkných pár dní. Nezapomeň na slib s lavičkou. *Ušklíbne se Shimiru, což pro některé mohl být špatný vtip, ale to Shimiru nechápal, myslel si, že to dělá dobře, i když nedělá.* Připravený na zkoušky? *Zeptá se*

*na to, jak měl z jejich prvního setkání dost rozporuplné pocity, tak teď převládala radost, že potkal v cizí vesnici někoho známého a neměl problém to dávat najevo* Vlastně jsem se ti chtěl omluvit za posledně. Choval jsem se jak hňup *pousmál se Shin a prohrábl si svoje hnědé vlasy* Přeci jen mi ten náš rozhovor dal hodně podnětů k přemýšlení *dodal, aby upřesnil, co přesně myslel. Netřeba dodávat, že rozhovor se Shimirem byl jeden z prvních impulsů k tomu, aby se vrátil k cestě shinobi. Ale takové zásluhy mu "veřejně" přiznávat nemusel. Ale tak nějak za Shimiru byl rád, že se na svět začal dívat trochu jinak. Když si sundal kapuci, tak si ho překvapeně prohlédl. Takhle si ho rozhodně nepamatoval. Změnil se nejen vzhledově, ale Shin si všiml i toho temnějšího výrazu, ačkoli navenek to vůbec tak nepůsobilo* Otec předpokládal, že se sem dostane spíš moje dvojče než já *poznamenal s trochu zahořklým úsměvem, přeci jen ho docela podceňovali, dokud se do tréninku neopřel pořádně sám, ale mrzelo ho, že tu Satsu nebyl* Až ta situace nastane, dám ti rozhodně vědět *zazubil se už zvesela, přeci jen si z toho už tak nic nedělal. Zatím se nic z toho nestalo, žádný jeho kamarád nepřešel na druhou stranu. No, alespoň prozatím. Když se zeptá, jestli je připravený na zkoušky, tak jen tak neurčitě pokýve hlavou* Dokud jsem nedorazil sem, myslel jsem si, že ano. Teď si tím nejsem zas tak jistý *přizná svoje obavy a strčí si ruce dokapes*

*Když se Shinzaburo označil za hňupa jen se na něj Shimiru nechápavě podíval.* Hňup? Abych byl upřímný tak to bylo snad poprvé co jsem si mohl promluvit s někým, kdo měl své myšlení. Takže v tom případě jsme hňupové oba a tudíž omluvu příjmout nemůžu protože není co příjmout. *Řekl s jemným úsměvem, poté šel kousek blíž k němu.* Pokud si tvůj otec myslel, že se sem spíš dostane tvé dvojče, měl by jsi mu ukázat jak moc se mýlil. *Zašeptal na něho a potom poodešel a otočil se.* A s tím připravením. Je možné, že se utkáme už u zkoušek kdo ví. Co takhle kdyby jsme si dali cvičný souboj? Neboj se jsi, silnější a rychlejší. Máš větší šanci. * Shimiru byl stále otočený takže tentokrát byli vidět i trochu jeho nové meče, pokud by Shin výzvu k souboji přijal tak hned po přijetí by Shimiru rychle odskočil a vytasil by do ruky kunai.*

*Shin se musel nad jeho reakcí ohledně hňupa zasmát, přeci jen to bylo zábavné svým způsobem* To mě těší, Shimiru. Jen jsem v tu chvíli nebyl zrovna nejlepší společník a to, že jsi na to vlastně přišel, aniž bychom spolu mluvili, tak mě skoro vyburcovalo ti jednu natáhnout *přiznal se se zazubením. Teď to bral už jako veselou vzpomínku, ale v tu chvíli by mu fakt jednu vrazil nejradši. Když Shimiru přišel blíž k němu a zašeptal mu to, co mu zašeptal, tak se musel nad tím uculit* To doufám, že jim ukážu, že se zmýlili. *odvětil tiše s velkým odhodláním v hlase. Ano, stával se z něj sebevědomý kluk, který by šel i přes mrtvoly, aby dosáhl cíle. Otázkou je, jestli to opravdu tak bude i nadále. Když mu nabídl cvičný souboj, váhal jen chviličku. Přeci jen spolu ještě neměli takový kamarádský vztah jako s Toshim, takže mu v tom nic nebránilo. Na první pohled.* Tak jdeme na to *uculil se a když Shimiru odskočil, udělal totéž a vytáhl by shuriken, který by hned proti Shimirovi hodil. Teda ne úplně na něj, ale minul by ho o tak dvacet centrimetrů. Mezitím by se pomocí Shuishin no Jutsu přesunul k Shimirovi a pokusil by se mu podkopnout nohy (Konoha Reppu).*

Chakra: 15/16

*Shimiru jen sledoval co bude Shin dělat. Když hodil ten kunai, tak se Shimiru jen pousmál a hlavu dal ještě více nastranu, ale stejně ho to minulo jen tak tak. Poté se ovšem usmál a pomyslel si.* "Rozptýlení...ale takže útok příjde....přímo." *Sice počítal s tím, že Shin bude útočit na blízko, ale nestihl zeareagovat a to ho poslílalo přímo k zemi. Když byl ještě kousek nad zemí tak jen natáhl ruku a díky tomu se přetočil jen tak tak na nohy.* Uf tak tohle bylo blízký. *Poté se na něj opět podíval na Shina. Poté ovšem začal koncentrovat svou chakru do noh a uskočil na vzdálenost více jak 25 metrů (Chakura Shotto), takže se k němu znovu už přiblížit pomocí Shunshinu nemohl. Najednou však si začal sahat na záda jako by chtěl použít meče, ale hned si to rozmyslel. Nechtěl to přeci jen použít tak brzo a už vůbec ne v přátelském souboji. Rozhodl se tedy pro alternativu. Vytáhl dva kunaie a svázal je drátem, když je hodil dva metry před sebe tak dárt byl doslova napnutý vypadalo to trochu jako luk. Poté vzal ještě jeden kunai, který použil jako šíp, napnul ještě více drát a kunai vystřelil tak, aby maximálně tak jen uřízl kousinek vlasů, nemířil přímo na Shina přeci jen ho nechtěl zranit.*

*pokud Shimiru nepočítal s tím, že jeho přímý blízký útok přijde tak rychle, tak Shin nepočítal s tím, že na to Shimiru nestihne zareagovat. Přeci jen o Shimirovi netušil, že je podobně ne-li stejně fyzicky "indisponován" jako Katsumi, takže ho to samotného překvapilo, že se mu tak snadno povedlo mu podkopnout nohy. Ale byl to přátelský souboj, takže do něj nešel zas tak natvrdo. Přeci jen tohle setkání bylo ještě překvapivější než to minulé. Byl upřímně zvědavý na to, jak schopný Shimiru je. Když byl k němu otočený zády předtím, všiml si zbraní, co měl na zádech. Jeho zvědavost o to narostla, protože ačkoli viděl jen nepatrnou část, nikdy nic takového neviděl. A když si začal sahat na záda, což viděl i v té vzdálenosti, kam se Shimiru dostal, tak skoro praskal zvědavostí. Rozeběhl se směrem k němu, když v tom si Shimiru udělal jakýsi improvizovaný luk a vyslal proti němu kunai. V tu chvíli prudce zabrzdil, přeci jen rychlost kunaie nemusela být zrovna malá a když by mu ještě běžel vstříc, nemuselo by to dopadnout úplně dobře. Jen tak tak se mu podařilo uhnout, přeci jen tím, jak mu mířil vstříc, tak se ta trajektorie mohla posunout a mohlo by to mít horší následky, než Shimiru zamýšlel.* Tak dobře, bojuje na dálku, já na blízko. To bude ještě zajímavé *pomyslel si Shin. Vytvořil si tři Bunshin no jutsu klony, než se zase rozeběhl směrem na Shimiru a vytáhl si kunai, ke kterému byl připevněn výbušný lístek a hodil ho kousek od Shimira (cca metr nalevo). Sice tím "odhalil", který je ten pravý, ale během běhu se stihl ještě "proházet" se svými klony a v případě, že by se Shimiru otočil po kunaii, tak by toho využil a přiblížil by se pomocí Shuishinu opět a zaútočil na něj kopem do hrudníku. Sice nevyužíval plnou svou sílu, ale pokud mu to vyšlo, nejspíš to bude i přesto bolet.*

Chakra: 13,4/16

*Když se Shin vyhl tomu kunaii tak se jen Shimiru pousmál a dal ruce za sebe a jen bedlivě sledoval Shina, ale úplně jiným pohledem než Shin mohl kdy u Shimira vidět, byl neuvěřitelně koncentrovaný což znamenalo jen jedno.....Shimirův mozek začal pracovat. * "První krok, nechat se zasáhnout od výbuchu, Druhý krok nechat kouř lehce zanést mé místo, třetí krok už po několikáté se ke mě snaží dostat takže nechat ho se ke mě přiblížit, čtvrtý krok ​Kujaku Senpū.." *Pomyslí si v jeho mozku jako by to trvalo několik minut, ale ve skutečnosti to bylo jen několik vteřin. Shimiru nebyl fyzicky rychlý takže když jen trochu uskočil, předtím než kunai vybouchl a doslova se nechal zahalit tím kouřem, ve kterém vytasil jednu ze zbraní na zádech. Když si všiml, že se k němu Shin blíží i s klony bylo mu to hned jasné. * "Tohle už platit nebude, stejná věc jen jiné provedení." * Shimiru viděl, že se k němu blíží a když od něj už byl na takovou vzdálenost, kdy by Shin mohl použít Shunshin, tak jen máchl svým mečem, který v tom kouři byl trochu vidět, přeci jen svítil bíle, což vystřelilo silný proud větru, který by mohl smést vše co mu stojí v cestě. Pokud by to Shina zasáhlo tak by se od Shimira odmrštil dobrých 13 metrů, hned jak by kouř začal mizet díky tomu proudu Shimiru by ihned meč vrátil na záda, aby Shin nic nepoznal.*





8,5/13

*ve chvíli, kdy výbušný lístek vybuchl, doufal, že Shimirovi nijak zvlášť neublížil. To přeci jen neměl vůbec v plánu, měl to být přátelský souboj a on vytáhl výbušný lístek. Jako kdyby nestačil shuriken bez lístku. No, každopádně když Shimiru zahalil dým z výbuchu, Shin se zrovna pomíchal se svými klony a složil pečeť tygra, aby se znovu k němu přiblížil pomocí Shuishinu. to, že to neměl dělat, zjistil prakticky vzápětí, kdy ho odhodila nějaká neviditelná síla. Měl jen pár vteřin na přemýšlení. Pár hrůzostrašných vteřin. Neznal podobnou techniku na jejich úrovni, takže to muselo být něco silnějšího. No, rozhodně to bylo silnější s takovou silou. Jediné, co ho napadlo, bylo, že to bude Fuuton. Nezbývalo nic jiného, než aktivovat své klanové oči (Kaze no Tsuyoi Me) a hned viděl kolem sebe ten poryv větru, který ho vynesl do výšky a odhodil ho. Vybavil si, že pár metrů vlevo od Shimira ležel kámen. Sice mu vítr lehce vyrazil dech a jeho adrenalin byl na maximu, ale jeho ruce konaly takřka samovolně, kdy začal skládat pečetě na Kawarimi no Jutsu. Nějak se mu povedlo dát si nohy pod sebe, aby případně dopadl na pokrčené nohy. Pár desítek centimetrů nad zemí dosložil poslední pečeť a prohodil se s kamenem pár metrů od Shimiru, takže mu stačilo jen popadnout dech a narovnat se. Díky klanové technice mu zmodraly oči, ale ve chvíli, kdy se prohodil s kamenem, klanovou techniku zrušil. Čekal cokoli, zdatného protivníka v taijutsu, i když to asi po tom, co zjistil, že Shimiru je na boj na dálku, tak to zavrhl, nějakého génia na genjutsu, což by sakra nerad. Ale tohle bylo něco, co vážně nečekal. A podle toho se i tvářil a v prvních několika vteřinách, co už stál pevně na nohou, nedokázal nijak reagovat* Takže Fuuton? *ozve se po chvíli nevěřícně, ale sám věděl, že to nebyla ledajaká fuutonová technika. Tak co to sakra bylo? Jeho překvapení a svým způsobem i zděšení mu bylo jasné z výrazu*

*Když Shimiru si všiml, že ho to odhodilo a použil Kawarimi no jutsu tak byl trochu i překvapený nečekal, že to v té rychlosti stihl. Poté si, ale všiml něčeho zvláštního.* "Takhle modré oči jsem ještě neviděl. Heh asi bych to měl začít brát vážně." *Hned jak to dořekl tak se otočil a viděl pár metrů od sebe právě Shina. Když se, ale otočil tak na chvíli zavrávoral. Přeci jen ta technika mu vzala dost chakry najednou. Poté se, ale hodil opět do klidu.* Výborně Shin, tohle jsem opravdu nečekal.  *Když poté ovšem viděl Shinův výraz tak se jen na něj pousmál.* I tak se to dá říct. *Dodal a vytáhl oba meče z pouzder na zádech, kdy udělal svůj úplně nový postoj, který ještě nikdo neviděl, takže Shin je první. (Postoj viz.zde) Čepele doslova svítili bílou září, což na jednu stranu bylo nádherné, ale na druhou i strašidelné.* HISHOU SOUKEN, tak se jmenují. *Řekl Shimiru a pousmál se znovu na Shina, bohužel opět trochu zavrávoral, Shimiru nebyl na delší souboje, ale na kratší proto se uchýlil k tomu, že mu o zbraních řekne.* A věř nebo ne tohle byla ta slabší technika. *Řekl, aby ho trochu postrašil.*

*Shin už se viděl na zemi po tvrdém pádu, ale s nějakým štěstím se stihl prohodit. Sám to nečekal. Vlastně jeho skládání pečetí na Kawarimi probíhalo ze začátku podvědomě, uvědomil si, co dělá, až asi při předposlední pečeti. Shin si nemohl nevšimnout, že Shimiru nepatrně zavrávoral. Kdyby to byl souboj navážno, nejspíš by toho využil ve svůj prospěch. Ale jednak musel pořádně nabrat vzduch do plic poté, co mu Shimirova technika vyrazila dech, a potom bral to jako souboj mezi přáteli. Pokud tak mohl Shimiru brát. Ale nepouštěl se do přemýšlení, jestli Shimiru bere jako něco víc než jako kluka ze stejné vesnice. Ale nejspíš ho mohl brát jako kamaráda. Ale jak bylo řečeno, momentálně nad tím neměl čas ani chuť přemýšlet.* Upřímně čekal jsem sakra tvrdý dopad *zazubil se po chvíli Shin a sledoval, jak Shimiru vytahuje dva meče. Obdivně hvízdl a okouzleně sledoval jeho postoj a jeho zbraně. Vypadaly opravdu nádherně a zároveň hrozivě. Když zmínil, že to byla jen slabší technika, tak se trochu otřásl. Slabší technika?! Už takhle to bylo silnější, než měli na svém ranku umět! Nedokázal si proto představit, co všechny ty meče umí* Myslím, že bychom byli dobrý tým! *vypadlo z něj v nestřežené chvíli, bylo vidět, že samotného překvapilo, že to řekl* A že možná jediná situace, kdy budeme stát proti sobě, bude tady *dodal už sebejistěji a usmál se na Shimira*

*Shimiru dále sledoval trochu ztěžka Shina, s meči v ruce, které sotva držel. Poté se, ale usmál a uchopil ty meče pevněji.* Možná bychom byli. *Řekl a běžel směrem k Shinovi, když už byl přibližně 12 metrů předtím udělal pečeť tygra a dostal se přímo před něj (Shunshin no Jutsu), kdy se pokusil udělat podobnou věc co Shin předtím, jen k tomu nic nepoužil jen sílu svých nohou. Mířil přímo na pravou nohu, kterou by kdyby zasáhl tak ho podkopne, ale dále netaútočí a odskoučí pryč, pokud by se jakkoliv fyzicky pokusil Shin bránit, Shimiru by použil své meče, které by začali rotovat kolem něj (Shimira) a tím by zastavil jeho útok (​Kujaku Senpūjin), hned poté by se pokusil opět podkopnout Shina.



Chakra : 6,5 /13 a nebo 2,5 pokud by Shin včas zareagoval a pokusil se Shimira trefit hned po Shunshinu.

*Shin nechával Shimirovi prostor nabrat síly. Přeci jen bylo vidět, že to potřeboval. A Shin nebyl takový, že by zaútočil tak říkajíc na jistotu. O to tu přeci jen vůbec ani nešlo. Měli přátelský souboj a Shin byl prostě zvědavý, čeho je Shimiru s těmi meči schopný. Pokud je to ta slabší tehcnika z toho, co umí, tak by chtěl vidět tu silnější. I když netušil, jestli zrovna proti sobě. Ale pokud se stane, že budou proti sobě bojovat, tak aspoň věděl, že Shimiru ovládá Fuuton jako on. Jen nebyl z jeho klanu, aby viděl vzdušné proudy. Pravdou bylo, že netušil, jestli Shimirovi říkal, z jakého je klanu a jestli, pokud mu to říkal, tak Shimiru ví, na co se klan Kazeshi specializuje. Takže pokud si Shimiru chtěl nechat pro sebe silnější techniky jeho mečů, tak Shin by si rád pro sebe nechal jeho element a klanové techniky. A také svou schopnost, o které vlastně netušil ani sám. Prozatím. Všiml si, že se Shimiru proti němu rozběhl. Shin si ještě všiml, že se snaží složit pečeť tygra, ale vzhledem k tomu, že měl v ruce ty své meče, to šlo těžko. Shin se jen pro sebe pousmál a sám se rozeběhl proti němu. Byl díky své fyzičce rychlejší, takže by pro něj nemusel být těžké, že pokusil dostat se Shimirovi obloukem za záda a znovu se mu pokusil podkopnout nohy*

Chakra: 12,7 / 16

*Když si všiml jak se rychle Shin dostal k Shimirovi, už neměl dost síly na to, aby uskočil. Shinovi se tedy útok povedl a nohy mu skutečně podkopl, takže Shimiru spadl na zem. Z té se opravdu těžko zvedl a podíval se na Shina s jedním okem zavřeným.* Pokud spolu půjdeme proti sobě v aréně, stejně vyhraješ, ale to neznamená, že ... *Shimirovi se nakonec nohy podlomili a spadl na kolena. * Že se nepokusím do toho dát vše. *Podíval se na Shina a opět se těžce začal zvedat, stále byl odhodlaný bojovat, i když už nemohl. Dá se říct, že i kdyby do něj naletěla moucha, zase by spadl. * Pokračujeme ! *Řekl a vcelku rychle dýchal. Srdce mu tlouklo jako o závod, začal dokonce i chvilkama vidět rozmazaně, ale stále chtěl pokračovat. Nakonec přeci jen se zvedl a jeden z mečů velice těžce namířil směrem na Shina a pokusil se ho ještě jednou trefil jen tentokrát to bylo tak pomalé, že kdyby i Shin chtěl tak to zastaví u rukou a nepořeže se.*

*Shin se ani extra nesnažil, ale když se mu povedlo Shimirovi podkopnout nohy, ani z toho neměl nějakou radost nebo pocit vítězství. Uvědomil si, že fyzicky je fakt někde jinde oproti Shimirovi a nechtěl, aby si Shimi přišel slabý. Proto ho napadla jiná varianta* Pokud spolu budeme bojovat ve třetí části, tak se budu držet ninjutsu víc než taijutsu *mrkl na něj a když znovu padl na kolena, tak mu podal ruku, aby mu pomohl se zvednout. V každém případě se na něj překvapeně podíval, když prohlásil, že chce pokračovat a vůbec mu nedělalo problém se meči vyhnout. Podíval se na něj teď už starostlivě* Vážně chceš pokračovat? Je to jen přátelský souboj, nejde o vítězství. A měli bychom se šetřit na to, co máš čeká ve druhé části *promluvil s přátelským úsměvem, přeci jen nebral to, že je Shimiru nějak fyzicky slabší, něco špatného. Určitě bude dobrý v jiných věcech. Pokud ne teď, tak později určitě*