Sunagakure no Sato

*Sui procházela uličkami kde bylo spoustu cukráren a restaurací. Vzpomínala na to když byly s Yumi ještě děti a chodily tady na zmrzlinu nebo jen tak otravovaly kolemjdoucí. Trochu jí při tom ukápla i slzička. Hrozně jí mrzelo že se to najednou tak vytratilo ale za to mohl asi věk. Přišla domů a vyzula si boty.* Ahoj mami ahoj tati. *Jen řekla a během chvíle stála u dveří do pokoje Yumi.* "Mám na ni zaklepat? Nebo mě snad už nechce ani vidět?" *Už měla připravenou ruku když jí nakonec se slzou v oku stejně spadla zpět podél těla. Přesunula se jen do svého pokoje a na posteli se schoulila do klubíčka. Cítila se jako by o svou sestru úplně přišla.*

*Po vyčerpávajícím výkladu a následujícím tréninku v akademii měla náladu jen na procházku. Normálně by trénovala ještě doma, nebo se učila, jenomže byla fyzicky vyčerpaná a potřebovala si odpočinout. Proto se jen prochází ulicemi, skoro bezduše. Neočekává známou tvář. Přesto její zvídavé mysli nedá nad něčím přemýšlet, tudíž její mysl je zabavena přemýšlením nad lékařskou dráhou, kterou má v plánu vyjít. Už domýšlí u koho se bude učit, jaké budou její první techniky, když ji náhle dojde, že stojí na náměstí. Rozhlédne se kolem a všimne si známé tváře a usměje se. Rozeběhne se k ní, k její jednorázové sensei Misaki. Vyskočí a poklepe ji na rameno.* Misaki! Ahoj! Pamatuješ si mě? Nad čím zase přemýšlíš? *Usmívá se, až ji z toho bolí tváře.*

*Strašně ráda ji vidí, ale upřímně, je ještě víc ráda, když se na ni Misaki usměje. Nezapomněla na ni! Úsměv na tvářích modrovlásky se rozšíří.* Neviděly no, už jsem se naučila dalších pár technik! Na jakých dobrodružstvích jsi byla ty? Vyprávěj mi něco! *Začne škemrat a stiskne dlaně k sobě v prosebném gestu. Určitě musela teď být na nějaké veledůležité misi. Její dětský mozeček nemůže pochopit, že jsou i jiné způsoby života v ninjovském světě. V tichosti s vážným výrazem vyslechne Misaki a jen ji soucitně poklepe na rameni.* Určitě na něco přijdeš. Byla jsi mi dobrou učitelkou, třeba si můžeš zřídit vlastní tým a vést ho. *Vyhrkne nadšeně a usměje se. Začíná se jí líbit představa, že by Misaki byla jejím senseiem.* Nooo, já se pomalu chystám na geninskou zkoušku! Strašně se bojím...jaká byla ta tvoje? *Zeptá se zvědavě, očividně nervózní k ní vzhlédne se strachem v očích.*

*Hltá každé její slovo. Kouká na ni, touží po větší popisu událostí a cest. Země Lesů...to si neuměla představit. Vlastně cokoliv, co nemělo poušť pro ni bylo nepředstavitelné. Jako fantasy jí to přišlo.* Co je v Zemi Lesů? Cos tam dělala? Všechno vyprávěj! *Skoro křičí nadšení, ale všimne si toho a utichne. Šibalsky na ni mrkne a zašeptá co nejvíce potichu, aby ji slyšela jen ona.* Neboj, nejsem žádný špeh. Jen mě strašně moc zajímá, cos dělala! Jak já ti závidím...*Povzdechne si a poslouchá dál s čím dál větším zaujetím. Mise?!* Cos dělala na těch misích? *Hlas ji o povyskočí výše jejím nadšením. Přes všechno své nadšení soucitně přikývne. Přesto to nechápe. Vždyť Misaki žije ten nejzajímavější život a ona je vyčerpaná? Kvůli tomu přeslechla její poznámku o tom, jak Misaki se necítí na to být něčí senseim. Hlavu má plnou myšlenek o tom, jak zajímavý život to musí být. Na zem ji vrátí to strašlivé sousloví - geninská zkouška. Veškerá chuť žít zmizí, Miu zbledne. Má strach. Ne, že to nezvládne a nepřežije. Bojí se toho, že bude muset někoho zabít. Chce být lékařka! Jediné, co ji zlepší náladu je úsměv Misaki. Vzhlédne k ní, hledající oporu. Svými slovy ji Misaki vrátí naději, že to co zažije ona, pravděpodobně zažil už někdo další. Nechuť někoho zabít jen tak, někoho z vesnice. Možná z třídy.* Máš pravdu, jen mi to přijde zbytečné...někoho zabít. Ale nedá se s tím nic dělat. Neboj, až budu genin, tak si budeme zase povídat. Mám v plánu vrátit se živá!

*S úžasem zírá na Misaki. Jasně, je to logické, že v zemi Lesů to bude samý les. Ale že tam není takové vedro? To už pro ni bylo překvapení. Co ji ale donutí se ďábelsky na Misaki usmát byla zmínka o příteli. Trochu se začervená, protože se stydí, přes to všechno sebere odvahu a zeptá se ji na něco velmi soukromého. Je u toho rudá až ke kořínkům svých modrých vlasů.* Jakože tvůj budoucí manžel? Ten přítel? *Sklopí oči k zemi. Nadále poslouchá její vyprávění a nemůže uvěřit, že by ona sama někdy mohla být chunin. Děsilo jí to, ale věděla, že nikoho zabít nemusí. Na druhé straně nechápala, proč jí Misaki nechce říct víc o misích. Je tak málomluvná! Nebo to byla tajná mise a ona to nesmí nikomu říct?* Nukeninové? Jsou opravdu tak strašní, jak se říká? Že bez slitování zabijí i malé dítě, jen protože se nudí? *Nebojí se, už umí dost technik, aby zachránila sebe a svoji rodinu, když na to přijde. Miu nechápala, jak někdo může být tak krutý, protože ona se svojí povahou radši pomáhala, než škodila. Připomenutím geninskou zkoušky zvadne její nálady, sklopí hlavu a jen přikyvuje.* Máš pravdu, Misaki-san.

*Potměšile se na ni usměje. Láska, bože, láska.* [color:5937=##00ffff]"Tak hlavně na mě nezapomeň, až budete mít svatbu. Budu ti krýt záda, kdyby tě náhodou chtěli u svatby vyrušit zlí nepřátelští ninjové!" *Prohlásí tajemným hlasem, ale pak se hned zasměje. Je to tak veselé dítko, ale tentokrát se za jejím smíchem schovává první starost o vlastní krk. Představa geninské zkoušky ji nedává spát, i když je vzhůru. Představa nukeninů její náladě moc nepomůže. Viditelně posmutní a kroutí u toho nechápavě hlavou. [color:5937=##00ffff]"Jsou to ale zlí lidé, viď? Tohle se nedělá.“ *Vyprávění o misích malou Miu zklamalo, čekala větší dobrodružství, než jen to, že bude něco převážet. Ale času dost a na všechno si musí holčička přijít sama. Podívá se na oblohu a vidí, že je nejvyšší čas jít domů. Misaki se ukloní a usměje se na ni.* [color:5937=##00ffff]"Příště až se uvidíme budu genin! Drž mi palce, prosím! Ale teď už musím domů. Tak se měj, ahoj." *Rozloučí se a odchází domů, jen co tam dorazí, lehne na postel a během několika minut spí jak medvěd.*

*Sbírat informace o cílech pro Tatsuyu nebyla žádná prdel, sice už měla informace o jednom z nich, ale stále bylo třeba zjistit, co ten druhý. Kaede si vzala nějaké své věci a vydala se na cestu do Sunagakure. Plánovala hned na to jít do Iwagakure a pak zpátky domů, do Konohy, takže doufala, že vše půjde tak rychle, jak jen to půjde. Sbalila si teda nějaké saky paky a během cesty přemýšlela nad tím, co bude dělat kde co zjistí a tak. Přivolala opět Shishu bílou vránu a několik kilometrů před Sunagakure jí dala povel k tomu, aby letěla napřed a prostě se snažila muže najít. Sama do Suny dorazila pár hodin po opeřenci. Průchod do vesnice byl relativně v pohodě, nic extra. Ubytovala se v malém, poloprázdném hotýlku, jelikož bylo všude málo shinobi, byla tady jen s dalšími dvěma pokoji z 15cti. Všechno pomalu krachovalo, o tom nebylo pochyb. sama se tak nějak prvních pár dní potloukala po vesnici, než jí Shisha donesla informace. Kaede se samozřejmě snažila taky pár věcí zjistit, ale moc se jí nedařilo, narozdíl od jejího opeřence, který jejich cíl sledoval a zjistil zásadní fakt.* Chodí každý večer do pánského klubu. Chodí tam jen pár stejných lidí, každý večer. *Po té opeřenec odletěl a Kaede během dne vyrazila. Shisha byla natolik inteligentní, že seděla na střeše domu, který byl klubem pro muže. Kaede zabouchala a čekala, než někdo vyjde. Tky že vyšla, starší žena, věku její matky. Vlasy smotané na hlavě v copu, oblečená v yukatě a se sandály na nohou. -hezky nalíčená. Přejela Kaede pohledem.* Ty nejsi zdejší, co tu chceš? Dobrý den, hledám práci...slyšela jsem, že potřebujete lidi na práci. To nevím, kde jsi slyšela, ale je fakt, že uklízečka tak trochu...zmagořila jako zbytek lidí. Tak pojď. *Čapla Kaede za loket a vtáhla dovnitř. Hnedka dostala úbor, stejnokroj jako další ženy v tomto podniku. Moc jich nebylo, byl to v podstatě malý bar, který ale vším, co v něm bylo, křičel, že je to vlastně bordel. Kaede však dostala do ruky hadr, smeták, kýbl s vodou a musela prostě do večera makat. A taky že si dala záležet, takhle naleštěné sklenice tam dlouho neměli. Ale ona prostě potřebovala dělt v noci, zjistit informace. Ne tady uklízet.* Prosimvás...mám trochu tíseň, potřebovala bych pracovat více, než jen úklid. Bylo by to možné? *Žena si Kaede projela od hlavy ž k patě.* Pokud budeš natolik dítětem štěstěny, že si tě někdo vybere, pak možná ano....pokud si tě dnes nikdo nevybere, tak ne. *S tím Kaede tedy čekala v prostoru baru, postupně se sem začaly trousit jiné dívky. Všechny měly na tvářích škrabošky a vlasy smotané do drcku. Dávalo jim to jakousi anonymitu. Dokonce i Kaede dostala škrabošku, takto ona a dalších šest žen, čekaly na hosty podniku.*

Ookami (Npc): *Tomuto muži (27 let), se říká Ookami i když to není jeho skutečné jméno ale on si svým rodným jménem neříká a tak už plno lidí i zapomnělo jaké to jeho původní jméno vlastně zní a tak mu každý už roky říká Ookami. Je to syn jedné rodiny v klanu Toku, která sice nepatří mezi rodinu vůdce klanu ale je to dost vysoko postavená rodina, která při pádu vůdce klanu bude působit jako první kandidát na jeho náhradu. Takže se dá říct že mají dost velký politický vliv, politickou imunitu ale také obrovské finance. To je tomu šmejdovi Ookami málo a tak získává a prodává s mužem so smýšlí stejně (z Konohy) tajné informace různých vesnic či jejich klanů a že čím citlivější ty informace jsou, tím jsou cennější. Už i Iwagakure, Kumogakure či různé malé vesnice přišli o své informace. Jediné vesnice co jsou v bezpečí je Sunagakure a Konoha, protože nebuou poškozovat vlastní vesnice. Stále jsou Ninjové a mají nějakou hrdost, čest a hlavně loajalitu. Ookami na nic z toho ale teď nemylsí a přišel jako každý jiný večer do svého oblíbeného podniku. Tam zamíří jako první k baru kde se hodlá dostat do nálady tím výtečným alkoholem, za který tam nechává daleko víc než by musel. Nechává se natahovat skoro až doprovolně.*

*Jakmile se do podniku dostalo prvních pár lidí, početně asi 3, byla Kaede odvedena vypomáhat u baru, kde se měla naučit co je jaké pití, do jakých sklenic, kolik, led či ne a tak dále. Obsluhovala spolu s další dívkou, dost možná ješte mladší, než byla ona sama, nejprve trojici mužů, z nichž po čase dva odešli, jeden z nich právě s dívkou, která byla za barem, a tak tam skončila sama. Přibližně ve stejnou dobu tam dorazil její cíl, jehož jakýs takýs popis znala a tak jí rychle došlo, že je to on. Samozřejmě mu hned nalila pití, které chtěl a opatrně položila na bar, i tak se jí ale povedlo maličko ukápnout. Byla to nervozita? Ne, ale dokonale promyšlený plán, každý její krok měla promyšlený, a díky tomuto bylo snadné si všimnout, že je tam nová, nezkušená a dost možná i nervózní. Což bylo dobré na upoutání pozornosti. Nicméně ona tiše utřela pár kapek drahého alkoholu utěrkou a pokračovala v práci.*

Ookami (Npc): *To její nevinné ukápnutí skutečně upoutá jeho pozornost, byl už zvyklej na to že zde sedí někdo známý a už ji chtěl hodit nějaký uštěpačný komentář v přátelském gestu ale není těžké si všimnout že Kaede je někdo koho tu ještě nikdy neviděl. Ookami sem chodí téměř každý den a tak zdá místní dívky, které zde pracují až příliš dobře.. není jediná se kterou by si už neužil ale Kaede je něco nového a něco nového, ho velice rychle navnadí a tak si přisune tu skleničku a pozorně si Kaede prohlíží jako kdyby se díval na zboží, které přemýšlí zda si koupit.* Tebe jsem tu ještě neviděl.. jsi tu nová že? Možná se pletu ale nejsi zdejší že? *Má ho, Kaede si může připsat první vítězství, protože v něm vyvolala velký zájem a ten je viditelný.*

*Zrovna utírala sklenici na pití, když na ní její cíl promluvil. V duchu se jemně ušklíbla, pozornost měla, to bylo to hlavní teď. Otočila se na něj přes rameno a jemně se usmála.* Ano, jsem tu nová, dnes mě přijali. *Pokračovala v leštění skla, odložila sklenku a vzala další, mezitím ještě dolila druhému muži o kousek dál. Pomalými kroky se ale vrátila k Ookamimu a jemně se opřela rukama o bar na své straně.* Nejsem zdejší, to máte pravdu. Ale situace u nás doma mě prostě nutí si hledat živobytí jinde. *Usmála se jako andíleček, i když mimika jejího obličeje byla díky škrabošce vidět minimálně.* A vy jste zdejší? *Hrála hloupou, samozřejmě že to věděla, ale její role hloupoučké holky z vesnice na okraji země železa, s takovým štěstím, že má alespoň maličko chakry na žití jako "normální" člověk...* Moc lidí tady neznám, v celé vesnici tak dva lidi. Tady paní majitelku a člověka, který mi pronajímá pokoj. *Jemně si stáhla pár kratších pramínků za ucho.*

Ookami (Npc): *Vyslechne si její odpovědi a pak se napije ze své skleničky a věnuje Kaede zamyšlený pohled, nyní je jasné že mu to v hlavě šrotuej a něco vymýšlí.* Je mi jasné že určitě víš co je tohle za podnik a tak se zeptám rovnou.. nechceš mi dneska za desetinásobek tvého běžného platu dělat společnost? Běžně si sednu s jednou z ostatních, nechám si donést celou láhev a nechávám se obsluhovat a bavíme se.. obyčejné nezávazné řeci.. problém  je že většinu z těch ostatních znám tak dobře a jsou tak okoukané že už nemám takový zájem.. ale ty, to je už něco jiného. *K překvapení Kaede si ji hned netahá do nějakého pokoje ale chce pouze ženskou společnost u stolu, kde mu bude podstrojovat a plnit mu co si jeho mysl zamane.. ještě si tím slušně vydělá. Pravděpodobnost že to skončí jen u toho je ale téměř nulová a tak je otázka jak se s tou situcí Kaede popere. Protože tenhle chlap očividně postrádá nějakou touhu se snažit a prostě zamává penězi a doufá že mu to vyjde a Kaede jeho nabídku přijme.* Pokud ale nechceš nevadí.. nějaká z ostatních ráda přijme.

*Situace šla zatím podle plánu. Ookami udělal krok, který chtěla. Ale nepřijala to hned. Sledovala ho. Jakoby si ho přeměřovala pohledem. Nakonec se však usmála a pohledem vyhledala majitelku podniku, která obsluhovala jiného člověka a kývla na ní.* Vaší nabídku mile ráda přijmu. Jen musíme počkat, než mě tu někdo zastoupí. Pár minut maximálně. *Usmála se.* Pokud dovolíte, zatím dokončím nějakou práci za barem a připravím nějakou specifickou lahev? *Optala se s milým úsměvem připravila dvě skleničky, a pak vzala takový kýbl na láhve, který se plnil ledem. Využila hluku, který led dělal, když jej házela takovou lopatičkou do kýble, zatímco druhou rukou za kýblem, aby to nikdo neviděl, drtila pilulky na spaní na prach. Ty už dříve ukradla matce. Rozhodla se je použít dle potřeby. Schovala sáček s práškem mezi led v kýblu, do kterého pak dala láhev dle Ookamiho přání. Mezitím se k Baru blížila další dívka, která šla Kaede vystřídat, aby mohla s Ookamim tedy jít někam k soukromému stolu.* Přejete si kromě pití něco dalšího? Doutník. Cigarety. Oříšky? *Dodala, než vše pobrala a vydala se spolu s ním mimo bar.*

Ookami (Npc): *Když Kaede souhlsaí ale neprojde to tak lehce, protože je nutné počkat tak si prozatím vyžádá láhev bourbonu a k tomu i nějakého vysoce kvalitního rumu. Je jasné že ani jedno z toho nedopije celé ale to jsou tyhle bohaté čubky.. je jim jedno co zbyde a že zbytečně utrácí za něco co nemá šanci celé spořádat.. hlavně že si dopřeje co chce. Společně s Kaede se pak přesune na místo, kde budou mít klid a nikdo je nebude rušit s tím že si nic kromě pití nepřátál.* Teď bude stačit jen to pití.. a ty. *Usadí se a přitáhne si Kaede k sobě a posadí si ji do klína aby měl každou správnou část těla hezky na dosah a že toho ty jeho slizké ruce sakra využíají.* Pověz mi zlato.. odkud že to vlastně přesně jsi?

*Vzala lahve, sklenice a usadila se spolu s Ookamou do takového tichého koutku, takový salónek spíš. Jen co odložila věci na stolek a nalila jemu do sklenice a sobe o maličko méně, už si ji táhl do klína. No nedalo se jinak, jeho ruce už korzovaly po jejím těle. Nakonec to bylo jenom tělo, její duše byla jinde.* Já pocházím z maličké vesnice uprostřed země Medvědů. Nic extra. Po začátku nekonečné noci nás tam zbylo jen pár. *Odpověděla a u toho mu do jedné ruky vložila sklenici. Sama si podala svojí a jemně si s ním ťukla. Trochu se napila.* Mimochodem jmenuji se Kira. A vy? *Usmála se jak nejmileji uměla, i když by ho nejraději odkrouhla na místě sama. Nakonec to ale byla Ayatova práce.* Můžete mi o sobě něco povědět, nebo o Sunagakure. Moc jsem tu toho neviděla.

Ookami (Npc): Země Medvědů jo? Zajímavé. *Sáhne po své skleničce, kterou má od Kaede a napije se než ji odpoví a že se napije pořádně a obrátí do sebe rovnou polovinu jejího obsahu a že ho to ořádně kopne.* Ookami, říkej mi Ookami Kiro a pokud jde o to abych ti řekl něco o Sunagakure tak toho moc není. Jen písek, pískovec, příšerné noční výkyvy teplot, kdy je fakt i fakt zima a pak zase jen písek. *Hold Země Větru si to odnáší pořádně jak je věčná noc a kvůli tomu tu akorát mrznou.* Pokud jde o mou osobu tak si něco vyjasněme.. to poslední proč sem chodím je abych chodil mluvit o sobě a své složité situaci uvnitř klanu a mojich problémech. *Ať už vědomě či nevědomě, něco málo Kaede stejně prozradil a jako kdyby ji chtěl potrestat tak jednou svou rukou se ji dostane pod věci aby si na vlasntí kůži osahal jedno její prso a pokouší se skoro až ohodnotit jej.. prostě hroznej prasák, který Kaede jen kvůli tomu že pracuje tady (myslí si to) vnímá jen jako objekt.. věc.. ne jako živou bytost.*

*Pokývala hlavou.* Ano, ale moc zajímavé to není…děsná díra. *Pousmála se. Zatímco jí pak vyprávěl o Sunagakure a klopil do sebe pití, dolila mu. Sama si jen malinkato ucutla pití, zatímco se zájmem sledovala Ookamiho. Ruky si nevšímala, zatím.* Ookami-sama, vaše problémy v rámci klanu jsou mi jedno. Zajímá mě, koho tady obsluhuju. Co se skrývá za tím jménem, a s kým budu dnes sdílet víc, než jen čas, ale i své tělo. Co má takový Ookami rád, kam rád chodí, cestuje i v této kruté době? Každý si rád povídá o sobě, když se někdo nabízí ku posle-umn…-chu. *Zasekla se, když ucítila ruku pod oblečením. Takhle rychle to nečekala. Její hlava jí říkala jedno - zabij ho. Ale to by nešlo, ne tady a nebylo to na ní. Nasadila spokojený úsměv, pod kterým byla skryta kupa negativních emocí, které ale nedávala znát. Dokud se jí nehrabal v kalhotkách…snad stihne zjistit vše, co bylo třeba, než na to dojde.*

Okami (Npc): *Trochu si povzdechne, tedy ne že by byl nepsokojený s rozměry jejích prsou, ty jsou ucházející ale spíš nad tím že ho stejně donutí mluvit dál.* Inu.. jsem drurozený syn rodiny v klanu Toku, naše rodina má velký politický vliv, protože jsme něco jako nástupnická rodina. To funguje tak že kdyby zemřel vůdce našeho klanu a s ním i další potencionální nástupci tak tu přichází naše rodina, tehdy se vůdci klanu stanou z nás. *Musel ji to vysvětlit, zmínila že je ze Země Medvědů a tak předpokládal že nebude vědět o takových věcech.* Rád navšťěvuju takovéto podniky a pokud je něco co mám sakra rád.. jsou to ženy.. krásné, mladé ženy. *Moc ji toho teda zatím neřekl, ohmatává si její prsa a pak ruku vytáhne, opět do sebe obrátí tu skleničku, pak si Kaede natočí k sobě aby na něm seděla jakoby bokem (byla bokem k němu) a on ji mohl přidržet za bradu a spojit svá ústa s jejími v polibku, při kterém ji ten sráč předá obsah toho pití co tu pil.* Taky se napij.. nebudeš tu se mnou střízlivá ne? 

*Tiše poslouchala, zatímco jí řekl jen to,co nepotřebovala slyšet.* Hmmm…aha. *Pokývala hlavou, jakoby jí to zajímalo. Ale tohle jí nemohlo být více u zadku. Natáhla se po sklenici, když jí otočil a vrazil rty k jejím a jazyk do pusy. Spolu s tím i obsah jeho skleničky. Teď si děkovala, že mu ještě nic nenasypala. Jinak by byla v pěkný prdeli. Se zamručením to spolkla a s úsměvem zadržovala její dávící reflex.* omlouvám se, že alkoholu moc neholduji. Chci si užít naplno každou chvilku Ookami-sama, ale pokud vám to udělá radost… *Natáhla se po lahvi a nalila mu do sklenice, sama si pak nalila tak dva loky do pusy a udělala mu to samé, co on před chvílí jemu. Doufala, že když bude hrát jeho hru, rozmluví se.* Krom mladých žen, co rád děláte? Plánujete nějaké zajímavé cesty? *Optala se, zatímco uklízela lahev do kýblu s ledem. Prsty nahmatala pytlíček s rozdrcenými prášky. Byl tam, tak dobré.*

Ookami (Npc): *Líbí se mu že se Kaede začíná rozkoukávat, aspoň mu přijde že ji začíná docházet že to není chlap co by se nějak dlouze vykecával. Rád od ní pak přijme polibek, skrze který mu předá opět trochu alkoholu a že se mu z ní zapalujou lejtka. Konec konců fakt zbožňuje ženský a navíc Kaede je jedna z těch, která je pro něj fakt nová a ty máš sakra rád. Zatímco se zamyslí na tom jak ji odpoví tak udělá to čeho se bála.. brzy na to se jeho ruka ocitne na jejím stehně po kterém ji začne hladit a vjíždět do jeho vnitřní strany blízko k rozkroku a že brzy na to na drzovku vklouzne rovnou pod spodní prádlo aby se tou rukou dostal do jejich kalhotek. Však ji má vlastně defakto zaplacenou takže si nemůže stěžovat na to co dělá, určitě by tím vytvořila jisté podezření kdyby se najednou začala cukat a co by čert nechtěl.. vážně si tam s ní začn hrát, zatímco se druhou rukou natáhne po svém pití a napije se.* Rád vydělávám peníze, jsem názoru že i když jsem Ninja tak peníze jsou daleko mocnější komodita než surová moc. Pokud jde o cesty tak tu je jedna co mě čeká.. mám se s někým sejít ale tohle.. není pro tvé uši. *Musí být naprosto jasné že ho čeká setkání s tím jeho obchodním partnerem z Konohy ale kdy a kde? To ji už nepoví.*

*Kaede se zhluboka nadechla, když cítila ruku na své noze, jak se nekompromisně dere výš a výš. Tohle na ní bylo trochu moc, ale musela vytrvat. Musela se usmívat, dělat, že je to v pořádku, dokonce i povolila nohy a prostě se tomu oddala, i když její tělo prostě reagovalo, jako každé. Takže se na ně mohla v tomto spolehnout a v hlavě se mihla sama ve svém nitru odpoutat od té situace a mohla se soustředit na svůj cíl. Už to skoro měla. I přes jeho osahávání se natáhla a dolila si do skleničky, stejně tak jemu dolila. Podala mu do druhé ruky skleničku, zatímco ona si do své ještě vhodila led. To, že stejnout rukou zároveň vzala sáčeček s rozdrcenými prášky nebylo vidět. Bylo toho tolik, že po napití mu dávala maximálně pět minut. A to ještě s tím, že krev mu ředil alkohol. Jinak to mohlo trvat tak deset minut. Přesedla si. Vymanila si jeho ruku z kalhotek. Když tak miloval ženy, určitě by mu tohle nevadilo. Posadila se na něj obkročmo, že byli čelem k sobě. Se sklenkou v ruce natáhla obě dvě za jeho hlavu. Do své skleničky sypala prášek. Zatímco mluvila.* Ookami-sama…líbíte se mi. Ráda bych tady byla jenom pro vás, dokud budu dostatečně zábavná… *Boky pohybovala tak, jak by očekával každý prasák od holky, co si kupuje.* Nerada bych sem přišla a byla pošpiněná někým jiným. Moje první zkušenost bude tady. A abych vám za to stála, asi by bylo dobré, abych zde v době vaší cesty nebyla a nenaučila se od jiných něco, co by se vám nelíbilo, Ookami-sama. *Schovala sáček za pohovku, na které seděli a odtáhla se od něj, aby se mu mohla podívat svýma modrýma očima do těch jeho. Její oči říkaly jedno - že chce být jen jeho. Hrála to docela dobře.*

Ookami (Npc): *Nebrání ji v tom aby se na něk posadila obkročmo, spíše naopak.. uvítá to. Nechá prozatím její rozkrok být, své ruce místo toho položí na její pozadí a svědomitě jej ohmatá jako.. když se to sečte tak jeho slizké ruce nevynechaly snad ani jedno jediné místo na jejím těle.* Na tom co říkáš ale něco bude.. nerad bych aby tě někdo naučil nějaké špatné návyky se kterými nebudu spokojený a pokud bys byla ráda výhradně mou, ujistím tě o tom že si to mohu dovolit. Naštěstí vyrážím až za měsíc a tak na sebe budeme mít ještě trochu času ale k čemu čekat? *Je jasné že Kaede v něm vyvolává dost jasné pocity, vzrušuje ho a docela dost.. zda za tím jsou její pohyby na něm nebo samotná myšlenka toho že by chtěla být výhradně jeho to se už nedozvíme ale dozvíme se to že Kaede může cítit že se mu postavilo jeho přirození a ona to může cítit.* Půjdeme.. někam kde nás nebude nikdo rušit.. aktuálně mě přešla chuť na pití nebo cokoliv jiného.. chci ochutnat tebe.. snad nebudeš nervózní. *Pomůže ji z něj dolů a rovnou dopomůže na nohy i sobě, chce Kaede z toho jejich soukromého boxu odtáhnout směrem na soukromé pokoje, není ani nutné aby o tom byl říkat majitelce, Ookami zde má totiž permamentně jeden čistě pouze pro sebe.*

*Tak tohle bylo na jednu stranu super, na druhou pěkně na hovno. Ookami se chytil a prozradil jí, co potřebovala slyšet. Za měsíc, to znamenalo v rozmezí času +- 2 dny a to nebyl problém, aby Ayato tak nějak kroužil okolo cest ze Suny. Když nad tím tak přemýšlela, byla to stejná doba, kdy měl vyjít cíl z Konohy pryč z vesnice. Možná nějaká společná akce? Ookami jí donutil se postavit a sám jí táhl do soukromé ložnice. Kaede sebou vzala svoji skleničku. Nic víc. Prášky se tam rozpustily do posledního zrnka a tak po nich nebylo ani vidu, ani slechu. Její rudý obličej hrál svoji roli.* Zkusím, co vydržím, Ookami-sama… *Zabouchla za nimi dveře a položila sklenku na mini stoleček na pití určený.* Jen si ještě odskočím… *využila toho, že pokoj měl i soukromé soc. Zařízení a zabouchla za sebou dveře. Muselo jí to šrotovat. Co udělat, aby ho donutila vypít alespoň polovinu? To stačilo k tomu, aby jej to uspalo na pár hodin. Celý obsah by ho uspal na celý den. Vyšla z koupelny.* Ookami- sama…vymyslela jsem takovou hru. *zubila se, jasně, zdržovala, jemu to muselo být jasné, také ale říkala, že je netknutá a tak bylo pochopitelné, proč. Vzala sklenku a lehla si na postel, druhou rukou si rozvázala oblečení a roztáhla ho tak, že obnažila svoje tělo až na kalhotky, ty zůstaly na svém místě a nalila si trochu ze sklenky do pupíku a na hrudník a vlastně všude možně po trupu byl rozlitý alkohol. Sama udělala, jakože se sama napila a díky rozlitému obsahu na těle nebylo poznat, zda ze sklenky po jejím upití ubylo nebo ne.* Na zdraví Ookami-sama.

Ookami (Npc): *Povšimne si že Kaede dost očividně zdržuje, nemůže ji to mít za zlé a tak ji nechá aby si odskočila na dámy a jen na ní trpělivě vyčká. Pak vzbudí jeho pozornost tou hrou, na kterou se mu zrovna dvakrát nechce přistupovat. Ten chlap je z Kaede už dost nadrženej a jeho mužnost je už v pozoru ale tak přistoupí na to, vleze si ke Kaede.. kdy se předtím stihl i vysvléct do naha. Napije se přímo z jejího těla toho chlastu, který je prosicený těmi silnými prášky na spaní. Inu pak si tam s Kaede ale ještě pohraje, než do ní pronikne potřeboval ji trochu.. vzrušit a tak se ještě postaral o její spodek a dejme tomu že svými prsty a jazykem dal dole docela dobře obslouží! To se mu musí nechat ale pak si přecijen vyleze ke Kaede, kterou si postaví na všechny čtyři a zezadu si k ní přistoupí a ještě na ní zatlačí aby si hodní částí těla skoro až lehla na postel, přičemž její spodek je hezky vyšpulený a už směřuje k tomu že do ní pronikne... už ho může cítit na povrchu a kdyby to zabralo fakt o maličkou chviličku později už by na to fakt došlo ale on se najednou... sesune... jeho těžké tělo nakonec padne Kaede na záda a jeho mužnost se prosmykne tak šikovně že do ní naštěstí nepronikne a jeho nahé tělo celou svou mrtvou váhou leží na nahé Kaede... zabralo to a on tam spí.*

*V nitru fakt nadávala. Fakt moc moc nadávala. Tohle nikdy nikomu neřekne. A už rozhodně ne ani jedněm dvojčatům (A+T a S+A). Sice se tvářila mile a reálně jí fyzicky ten prasák dělal dobře, ale mentálně to rozhodně dobré nebylo. Její tělo prostě bylo v rozpuku a jakýkoliv dotek bralo hned vážně. Nakonec skončila na čtyřech a modlila se i k pohanským bohům, dokonce i k Jashinovi, aby usnul* kurva fix to bylo těsný! *Vyhrkla když na její tělo dopadlo to jeho a ona se zřítila celá na postel. Díky bohu jeho ehm ehm skončilo zaražené mezi jejími stehny a ne tam, kde ho rozhodně nechtěla. Nějakých dobrých pár minut jí zabralo, než se dostala z pod jeho těla. V rychlosti se otřela a vylila zbytek skleničky, kterou radši i vyhodila. Oblékla se a vydala ven z pokoje.* Ookami-sama si na chvilku zdřímnul, dnešní problémy ho vyčerpaly natolik, že si po prvním kole dává pauzu na odpočinek. Mohu si jen jít na chvilku na studený vzduch? Dal mi fakt zabrat… *Prosila Kaede vedoucí podniku, která jí nechala jít. Až na to, že se sem už rozhodně nehodlala vracet. Ookami za měsíc půjde pryč z vesnice. To je času dost. Kaede okamžitě vyrazila do svého hotylku, kde si sbalila saky paky s tím, jak málo toho Ookami vypil, musela jednat rychle a co nejdříve a nejrychleji opustit Sunu a její blízké okolí. Prostě, zmizet. Což udělala. Vydala se směrem Iwagakure.*

Trénink Chakry (1)
*Kosuke byl napokoji v Sunagakure, seděl na posteli a na zemi měl deset kunaiů.* "Dobře budu trénovat chakru, no a trénink chakry se musí trénovat fyzička a duševní síla. Takže pomocí Chakrových nití budu zvedat kunaie. Tím vlastně budu posilovat prsty a budu používat i chakru." *Při této myšlence se usmál, dal prsty nad své kunaie, poslal potřebné množství chakry do prstů a znich vyšly chakrové nitě a přilepily se ke kunaiům. Jen co se chakrové nitě přilepily ke kunaiům tak začal zvedat prsty a kunaie se zvedali tak jak zvedal prsty. Sousředil se na svou chakru a na pohyb svých prstů. Prsty zvedal velmi pomalu, každý jednotlivý článek prstu zvedal zvlášť. Po nějaké době ho toto cvičení přestalo bavit, stoupl si na postel, slezl zní, poslal chakru do chodidel, přičemž stále udržoval chakrové nitě a po zdi vylezl až na strop. Rozpažil se a pomocí břišních svalů začal dělat něco jako sedy lehy. Snažil se přitáhnout až k chodidlům což mu moc nešlo.* "Zatracená gravitace." *Při této myšlence se pousmál. Poté své rozpažené ruce zvedal k tělu. Kunaie vyseli ve vzduchu a zvedali se tak jak on zvedal ruce. Přičemž si vduchu počítal. Tímto stylem trénoval, několik minut než začal cítit bolest v oblasti břicha a paží. Také cítil bolest v prstech od používání chakrovích nití.* "Sakra musím se soustředit na cvičení než na bolest, kterou cítím." *Poté se opravdu začal soustředit na počítání více než na bolest kterou cítil. Což mu alespoň trochu pomohlo. Po nějaké době však přišel jeho sensei a začal se šíleně smát. Kosuke se na něj podíval, zakroutil hlavou a poté pokračoval ve svém tréninku. Nakonec mu sensei začal říkat že tohle měl dělat když byl na Akademii ale teď mu to moc nepomůže. Poté sensei vyskočil a chytl Kosukeho za paže.* "Sakra to je kretén." *Sensei mu vysel za ruce a Kosuke se snažil udržet se chodidly na stropě. Po chvíli se sensei pustil Kosukeho rukou. Kosuke se vydýchal a začal se rozcvičovat.* "Sakra proč to udělal?" *Sensei se znovu zasmál a poté odešel.* "Takže co mám dělat? Měl bych trénovat s větší váhou? Nebo co to mělo znamenat?" *Chvíli takto přemýšlel nakonec však vyskládal několik ručních pečetí a pomocí Bunshin no Jutsu vytvořil tři klony. Originál si sedl na zem do tureckého sedu, kloni s několika vteřinovým zpožděním udělali to samé. Poté originál složil pečeť ovce a začal se soustředit na svou chakru. Jen co ucítil chakru tak se pousmál a začal se soustředit na to jak jeho chakra proudí. Nedělal nic jiného než že se soustředil na to jak jeho chakra proudí a snažil se jí trochu uklidnit, s používání jeho ninjutsu a fyzické námahy. Když si byl jist že jeho chakra proudí klidně a rovnoměrně po jeho těle, tak složil ruční pečeť tygra. Stále se soustředil na svou chakru a snažil se jen zrychlit proudění své chakry. Jen co se mu to povedlo začal cítit jakoby mravenčení pocelem svém těle. Kosuke se usmál a znovu se soustředil na zrychlení proudění své chakry. Představoval si svou chakru jako modrou tekutinu která pomalu zrychluje. Kosukeho mravenčení se stupňovalo v postupnou bolest po celém těle. Kosuke se však nechtěl vzdát. Poté ucítil jakoby tlak na své hlavě. Přestal se soustředit a jeho chakra začala pocelem jeho tělo divoce a nekontrolovatelně proudit. Kosuke rychle otevřel oči a všiml si svého senseie, který mu tlačil na hlavu. Kosuke se pousmál, zavřel oči, složil ruční pečeť tygra a začal pomalu klidnit svou chakru. Jeho bolest pomalu mizela a měnila se v mravenčení až nakonec zmizelo i to mravenčení. Poté se soustředil na koncentrování menšího množství chakry v předem určených místech a přesouvání tohoto množství. Prve do konečku svých prstů na rukou.* "Dobře díky tréninku kterým mě provedl bratr když mě učil Kugutsu no Jutsu umím posílat určité množství chakry do prstů a vytvořit tak chakrová vlákna. Vytvářet vlákna nebudu budu jen přesouvat toto malé množství chakry." *V prstech na pravé ruce měl jeden bod ze zásoby chakry a v prstech na levé ruce měl taktéž jeden bod zásoby chakry. Takto zůstal několik minut avšak jemu to přišlo jako několik hodin. Pomalu začal přesouvat chakru z prstu na pravé ruce do prstu na pravé noze. Soustředil se na to aby byl přesun chakry co nejpomalejší. Když se mu přesun chakry podařil tak se rozhodl že teď přesune chakru s prstů na levé ruce do prstů na levé noze.* "Sakra přesouvat chakru takhle pomalu je vyčerpávající na soustředění chakry." *Po této myšlence začal přesouvat chakru z prstů na levé ruce do prstů na levé noze. Sensei pomalu zvětšoval tlak na jeho hlavu ale on dělal vše proto aby se soustředil. Po nějakém čase znovu ucítil mravenčení po celém své těle. Uklidnil svou chakru, otevřel oči a všiml si svých klonů.* "To není špatné." *Poté zrušil své Henge no Jutsu, sensei ho pustil a vydal se sním do tréninkové oblasti, kde prováděli další cvičení na zvýšení chakrových zásob.*

Trénink chakry (2)
*Dnes byl Kosuke v hotelovém pokoji a tužkou do skicáku maloval myšky, vrabčáky, hady, štěňata a různá malá stvoření.* "Musím více trénovat. Přece jen je potřeba abych svou techniku z rychlil. Mám moc dlouhou prodlevu mezi kreslením. Pravda kreslím rychleji ale stále to není dostatečné." *Při této myšlence se snažil nakreslit co možná nejvíce myší a vrabčáku než mu zazvoní budík který měl nastavený. Šlo mu to lépe než když se tu techniku naučil ale stále nebyl spokojený. Po několika hodinách si však uvědomil že je jedno jak rychle nakreslí tvora když nebude mít dostatek chakry k jeho vyvolání pomocí klanové techniky. Přestal s kresbou, podrbal se na hlavě. Poté si sedl na postel, vzal si dřevěnou desku na kterou položil bambusovou láhev plnou vody. Láhev položil tak aby byla uprostřed desky. Poté chytl desku ze stran, zdvihl ji a pomalu si ji dal na temeno své hlavy. Když se ujistil že deska drží tak se usmál, složil pečeť tygra a začal se soustředit na svou chakru přičemž se snažil sedět rovně tak abu mu z hlavy nespadla deska s lahví vody. Svou chakru začal koncentrovat prve do konečku svých prstů na rukou.* "Dobře díky tréninku kterým mě provedl bratr když mě učil Kugutsu no Jutsu umím posílat určité množství chakry do prstů a vytvořit tak chakrová vlákna. Vytvářet vlákna nebudu budu jen přesouvat toto malé množství chakry." *V prstech na pravé ruce měl jeden bod ze zásoby chakry a v prstech na levé ruce měl taktéž jeden bod zásoby chakry. Takto zůstal několik minut avšak jemu to přišlo jako několik hodin, deska s lahví vody mu pomalu těžkla na hlavě a on se rozhodl že bude pokračovat. Pomalu začal přesouvat chakru z prstu na pravé ruce do prstu na pravé noze. Soustředil se na to aby byl přesun chakry co nejpomalejší, přičemž se stále snažil držet rovnováhu. Když se mu přesun chakry podařil tak se rozhodl že teď přesune chakru s prstů na levé ruce do prstů na levé noze.* "Sakra přesouvat chakru takhle pomalu je vyčerpávající na soustředění chakry." *Po této myšlence začal přesouvat chakru z prstů na levé ruce do prstů na levé noze. Deska kterou měl na hlavě ještě více z těžkla a on se začínal pomalu potit.* "Naštěstí mi už nedělá problém část držet chakry na jednom místě a přesouvat jinou část ale takhle pomalu je to opravu těžké." *Pot mu pomalu stékal z čela po tváři. Soustředění chakry pro něm bylo náročnější než před tím. Přesto to vydržel a po několika minutách opravdu pomalu tak jak chtěl přesunul množství jednoho body do prstů na nahou. Poté se přestal soustředit na udržení chakry v prstech a chakra se rozpohybovala po jeho celém těle. Sundal si z hlavy dřevěnou desku s lahví a položil ji před sebe na postel aby si odpočal. Vydýchal se a po chvíli si znovu dal na hlavu desku s lahví, složil pečeť tygra s koncentroval chakru v prstech na rukou. Znovu měl v prstech pravé ruky jeden bod chakry a v prstech levé ruky měl také jeden bod chakry. Několik dní trénoval tímto způsobem koncetrování a přesouvání malého množství chakry. Nekoncetroval ji jen v prstech ale i v ramenou, v dlaních, chodidlech, v uších a tak různě po těle, kromě očí. Tam žádnou chakru neposílal, bál se totiž oslepnutí. Po několika dnech takového tréninku znovu seděl na posteli, na hlavě dřevěnou desku a uprostřed desky bambusovou láhev s vodou.* "Dobře teď jsem několik dní trénoval pomalé posílání chakry ale jen po přímkách. Posílal jsem chakru s levého ramene, do pravého a zpět, posílal jsem chakru s levého ramene do levého kolena a tak dále, co kdybych zkusil posílat chakru po úhlo příčce?" *Byl zvědav zda mu to půjde, nebo jestli to vůbec takhle jde. Po této myšlence koncetroval svou chakru ve své pravé dlaně a začal ji pomalu posílat do pravého chodidla. Pro něj z nepochopitelných důvodů mu toto posílání chakry šlo hůř. Celou dobu se však soustředil a snažil se udržet i rovnováhu. Deska s flaškou stále držela na jeho hlavě když v tom se otevřeli dveře od jeho pokoje a věšel jeho smějící se sensei. Kosuke ztratil koncentraci a chakra se mu rozutekla po těle. Sensei bez jediného slova k němu přišel, sundal z desky láhev s vodou a místo ní mu dal na desku květináč.* "Sakra co blázníš?" *Rozdíl ve váze byl znatelný a bylo pro něj těžší udržet rovnováhu tak aby mu deska s květináčem nespadla z hlavy. Poté k němu sensei natáhl pravou ruku a poté si dal své ruce poděl těla. Kosuke tomuto gestu samozřejmě rozuměl. Věděl že právě teď má začít se svým tréninkem. Rychlé posílání chakry s levé ruky do levé nohy šlo celkem lehce. Pravda bylo to náročnější než normálně jelikož měl na hlavě větší váhu a musel se i více soustředit. Poté mu sensei řekl aby přesunul větší množství chakry s dlaně do chodidla. Kosuke bez zaváhání uposlechl, soustředil chakru v pravé dlani a začal ji posílat do pravého chodidla. Sensei ho pobídl aby chakru poslal rychleji. Kosuke se kousl do rtu avšak uposlechl. Poté mu otec řekl aby tuto chakru co nejrychleji poslal zpět do pravé dlaně. Kosuke znovu poslechl, pot z čela mu stékal po tváři a z tváře padal na postel. Kosuke se celou dobu soustředil na chakru a na její posílání. Dřevěná deska byla s každou vteřinou těžší a těžší. Když už se tíha desky nedala vydržet tak ji Kosuke chytl když v tom mu sensei řekl že teprve začali. Kosuke se zhrozil a poté poslouchal jak mu otec říkal z jaké části těla má posílat chakru do jiné. Dokonce mu sensei diktoval i rychlost. Říkal mu rychleji, pomaleji. Takto spolu trénovali celý týden. Kosukemu se poslední den tréninku zdálo že už mu to jde o mnoho lépe když v tom mu otec řekl že má před sebou ještě dlouhou cestu.* "Sakra víš jak je to náročné? No tak jako tak jsem to zvládl." *Trénovali celý den než Kosuke padl vyčerpáním a usnul na posteli.*

*Kosuke byl v hotelovém pokoji oblečen do černé košile, černých kalhot kolem kterých měl opasek a na něm čtyři pouzdra. Ve třech pouzdrech měl své shinobi vybavení a ve čtvrtém měl jeden svitek pro klanové techniky. V oblasti ledvin měl připevněnou svou dřevěnou Ruigu. Mezi lopatkama měl pouzdro a v něm Hatake Tanto. Na čele přivázanou čelenku Kumogakure a na pravém stehně měl pouzdro z lahvničkou inkoustu a namočeným štětcem. Na stole u kterého stál byl rozevřený svitek. Vytáhl štětec s pouzdra a namaloval na svitek dvě vlčí mláďata. Poté složil jednoruční pečeť a ze svitku vyskočili mláďata. (Choujuu Giga:​ Sukoshi Kōgeki) Mláďata byla od země k jeho kolenům. Větší zvířata namalovat ještě neuměl ale toho zatím moc netrápilo, přece jen ještě nebyl ani chuunin. Poté uklidil štětec do pouzdra, sbalil svitek který si dal do svého pouzdra na opasku a vydal se ke dveřím, kde si z věšáku vzal svůj klobouk, obul se a vydal se do ulic Sunagakure, přičemž ho jeho dvě vlčí mláďata následovala a šli po jeho boku. KAždý u jedné jeho nohy.* "Je celkem zajímavé mít menší doprovod. Je to zábava. No budu trénovat? Nebo bude lepší když se jen tak projdu? Tak jako tak bych neměl být zavřený jen na pokoji."