Akademie

Sui Nakamura
*Suiny dny na akademii byly zvláštní. Každý den co zde byla bez své sestry byly dosti podivné jelikož každý na ni koukal jak na obrázek. Její vzhled ji řadil v této třídě jako nejhezčí holku a tak byl kolem ní vždy hlouček kluků bojující o její přízeň, ale Sui nebyla tak do větru jak si ostatní myslely. Měla svou hrdost, svou hlavu a neměla problém někomu i zlomit nos když na ní budou moc doléhat. Jeden klučina ji položil zezadu ruce na ramena a ona ihned chytla jeho ruku a doslova s ním praštila o zem.* Co si o sobě myslíš chlapečku? Dej ze mě ty odporné ruce pryč. Na tohle ty nemáš. *Taky další vlastnost kterou u Sui nikdo nečekal a to její prořízlá pusa.* (Kluk) Co si o sobě myslíš ty couro. *Třídu pohltilo ticho když tyhle slova pronesl. Sui se na něj jen vražedně podívala. Třída moc dobře věděla jak toto celé dopadne. Ne jen že Sui byla nejhezčí dívkou ve třídě ale taky byla tou kterou nikdo nechce naštvat.* (Sui) Po škole, tréninková oblast a připrav si sakra dobrou omluvu. *Třída už věděla co bude dělat dneska po škole. Všichni měli v plánu se jít podívat na tento souboj který zcela jasně určí jestli se o Sui budou dále snažit i další kluci nebo jestli si dají odchod. Sui ze své tašky vytáhla malý posilovací přístroj na bázi pružiny a začala jej mačkat v ruce. Tiché vrzání se neslo okolo ní a několik lidí jí věnovalo dosti zděšený pohled. Všichni už jen čekali až se na hodinách ukáže celá a zazvoní zvonek. Třídou a chodbami se nesl zvuk zvonku oznamující konec dnešního učení. Sui vytáhla z tašky bandáže a omotala si pěsti aby si je ještě zpevnila. Na sobě měla jen černé upnuté kraťásky a bílé tílko které jí krásně rýsovalo křivky vyvíjející se dívky. Když procházela ulicemi až k tréninkové oblasti tak se připojovali ostatní spolužáci, i ti které neznala, jen aby viděli tento boj. Došla do tréninkové oblasti kde jen čekala až chlapec dojde. Ten se postavil hrdě proti ní.* (Sui) Už jsem se bála že se neukážeš. Poslouchám tvou omluvu. (Chlapec) Na omluvu můžeš zapomenout. Ale já jsem gentleman takže tě stejně neudeřím. Nemůžu praštit takovou křehkou květinku. *Na tohle Sui odpověděla ránou přímo do chlapcova břicha.* (Sui) Možná jsem květinka ale mám trny. *Chlapec padl na kolena jelikož Sui měla opravdu páru. Jeho gentleman postoj moc dlouho nevydržel když se po ní rozběhl a pokusil se jí trefit do břicha, Sui jeho ruku chytila a přehodila ho přes sebe a mrskla s ním o zem. Chlapec byl zcela jasně vytočený a šel vším čím jen mohl. Sui měla ruce vystřelené před sebou a blokovala jeho každý úder. Měla větší výdrž než všichni její spolužáci a díky tomu zvládla ještě víc vydržet každou ránu a její bandáže taky dost pomohly. Využila krátkého momentu kdy chlapec útočil a ona ho zablokovala a navázala kopnutím do jeho boku. Síla kopu byla opravdu velká a chlapec padl zase na zem. Sui toho využila a uštědřila mu další ránu kolenem do obličeje až mu zlomila nos. Chlapec padl obličejem do písku. Sui ho chytila za vlasy a jeho hlavu zvedla.* Tady každý můžete vidět jak dopadnete když si budete myslet že jste v lize která se o mě může snažit jasný? *Jeho hlavu pustila zpět do písku a odkráčela si to v klidu domů.* „Já vám dám vy smradi. Jste kompletně mimo mou ligu. Jestli mě neporazíte ani v pěstním souboji tak nemáte nárok na mě snad ani mluvit.“ *Sui se těšila až se pochlubí své sestře s tím co se jí přihodilo. Horší bylo když přišla domů a její sestra zase doma nebyla.* „Yumi. Kde je ti konec.“

KONEC RPG

*Pro Sui to byl velký den. Konečně se měla stát geninem. Jediné co stálo mezi ní a touto hodností byla geninská zkouška. Na tu se dostavila mezi prvními. Byla natěšená i když pořádně nevěděla co je čeká. Byla oblečená ve svém typickém oblečení a seděla ve své lavici. Nebylo jich tu moc. Pár dívek a chlapců a mezi nimi i jeden se ktrým už kdysi měla několik nevyřešených účtů. Doufala že půjde o boj aby mohla dokázat že si zaslouží být kunoychi. Nemohla vědět jak moc blízko je pravdě. Zkoušející vešel do místnosti a rozhlédl se po třídě.* (Zkoušející) Studenti. Dneska vás čeká velká zkouška. Doufám že jste všichni připraveni. Zkoušku budete plnit ve dvojicích které náhodně určíme. Další informace vám budou předány v průběhu zkoušky. Každý máte na lavici obálku s číslem. Toto číslo vemte a najděre senseie se stejným číslem. Ten se postará o zbytek. Přeji vám všem hodně štěstí a neváhejte. *Sui otevřela obálku ve které bylo číslo 2. Hledala senseie a byla překvapena když u stejného senseie uviděla i svého rivala.* „Konečně mu to spočítám. Ten uvidí hajzl.“ Doufám že jsi připravený na další nakládačku. *Chlapec viditelně polkl. Šlo vidět jaký strach z tohoto má. Sensei si vytvořil jednoho klona a každý si vyvolal jednoho summona který byl schopný vést 2 lidi. Každý si vzal jednoho ze studentů k sobě. Když je vezl tak každému řekl co je vlastně čeká.* (Sensei) Takže Nakamuro. Tvým úkolem je přežít v téhle oblasti. Někde v této oblasti byl vysazen i tvůj protivník. Musíš jej najít a zabít. Ten který z vás 2 přežije se stane geninem. Máte na to 3 dny. *Sui byla zaražena. Chtěla srovnat účty se svým rivalem ale ne tak že by ho zabila.* (Sui) Zabít? Proč? Vždyť nic neudělal. (Sensei) Tahle vesnice potřebuje jen silné shinobi. Pokud je někdo slabí tak musí být odstraněn. Mám v tebe velké naděje tak mě nezklam Nakamuro. (Sui)Hai.....Sensei. *Pronesla jen tiše. Nevěděla co má dělat. Nechtěla toho chlapce zabít ale měla na výběr? Byla vysazena uprostřed pouštních skal. Bylo jí sebráno všechno vybavení. To bylo dobré. Aspoň věděla že se bude jednat o pěstní souboj a to bylo něco v čem ona vynikala. Vyběhla hned mezi skály a hledala svého protivníka. Ano měla na to sice 3 dny ale Sui chtěla jen jedno a to konečně mít tohle za sebou tak rychle jak to jen půjde. Probíhala asi hodinu mezi skalama když jí došlo že toto není opravdu dobrý nápad v těhle teplotách. Díkybohu skály poskytovali i nějakž ten stín a tak se do jednoho schovala a vydýchávala.* „Jsem blbá. Nemůžu myslet bezhlavě. Mám 3 dny, dost času na to ho najít.“ *Sui asi půl hodiny jen seděla ve stínu než jí došlo jakou má žízeň. Ale co teď? Byla uprostřed pouště, a kolem ní jen skály. To však ale mohlo být i dobře. Kde jsou skály mohou být i jeskyně. I když voda v jeksyních bývala často ne moc dobrá kvůli až moc velkému obsahu minerálů neměla teď moc na výběr. Jakmile se aspoň trochu setmělo a slunce již nespalovalo všechno v okolí tak Sui naznala že je čas vyrazit a hledat. Držela se u skal a hledala jakoukoliv průrvu do ktré by se mohla ona vlézt. Hodiny bloudění však neměli žádné zdárné výsledky.* „Mám takovou žízeň. Nevím jak dlouho tohle ještě vydržím. Musím najít zdroj vody.“ *Sui pokračovala ve své cestě skrze skály když jí došlo že její velice světlé vlasy by mohly přitáhnout pozornost které se chtěla spíše vyhnout. Sundala si tričko a svázala si vlasy do turbanu. Její tělo tedy teď zakrývala jen podprsenka schovaná pod vestou. Sui se ale neměla za co stydět, byla pěkná dost. Procházela dále když konečně našla malou průrvu. Neměla na vybranou. Začala se soukat dovnitř aby našla nějaký zdroj vody. Měla štěstí bylo tu maličké jezírko. Dobře věděla že ve výsledku jí toto může udělat více škody nežli užitku ale neměla na výběr. Pila a pila dokud její žízeň nebyla zažehnána. Zvedla se, otřela si rty a začala se soukat zpět na povrch.* „Sakra je to těsné.“ *Tím jak se dostávala dovnitř i ven si uštědřila pár odřenin či i řezných ran od ostrých stěn. Jakmile se opět nacházela na povrchu tak si nahromadila do nohou chakru a vylezla na skály (Kinobori no Waza). Odtam měla lepší výhled na vše co se teď děje okolo. Měsíc byl zrovna v úplňku takže i dobře viděla. Skákala a bežela přes vrcholky skal a hledala svého soupeře. Bohužel i tak se jí ho nedařilo najít. První paprsky slunce její hledání ukončily a ona byla nucena se opět schovat do stínu skal pod ní. Co jí ale teď začalo sužovat byl hlad. Až teď jí došlo proč otec tak dbal na to aby se naučila vydržet a fungovat i s málo jídlem a byla mu za to vděčná.* „Nevěřila bych že to někdy řeknu ale díky tati.“ *Sui se pohybovala pouze v místech kde byl stín a vyhýbala se místům kde přípo pařilo slunce. Takhle fungovala celý den. Opět se jí povedlo najít menší jeskyni a tím zahnat palčivou žízeň kterou místní počasí vyvolávalo. Když už se i slunce chystalo opět schovat zaslechla kroky.* „To bude on. Nikdo jiný tu teď nemůže být.“ *Sui slyšela že se kroky přibližují a tak jen čekala. Kdy už byly dostatečně blízko vyskočila po svém soupeři a vrazila mu pšstí do tváře. Ten se svalil na zem a kotoulem zpět na nohy.* (Chlapec) Takže Nakamuro. Dneska konečně uvidíš že nemáš na to být shinobi. (Sui) Aby to nebylo naopak. Už jednou jsem tě porazila. (Chlapec) Tady a teď chcípneš. *Sui zaujala svůj postoj a chlapec se na ní rozběhl. Sui se vyhýbala a vždy když byla možnost mu jednu vrazila. Jednou to bylo přícho, jednou obličej či i podpásovka přišla na řadu. Sui musela přežít a jestli má i bojovat nečistě tak budiž.* (Sui) Copak. Snad nejsi už utahaný. (Chlapec) Drž hubu a zdechni. *Zařval když na ní opět nabíhal Sui se přikrčila dolů a tím se vyhnula chlapcovu úderu a dostala se do pozice pod něj. Ten se na ni jen podíval směrem dolů.* (Sui) Sorry kámo, ale tohle je tvůj konec. *Jakoby její pěsti byly na pružinách je měla u těla tak obě pěsti současně vystřelily do chlapcova břicha. Bylo slyšet zapraskání jak některá žebra praskla. Jediné co vyšlo z chlapcových úst byl výdech a krev. Sui ale nekončila. Úkol zněl zabít, ne zmrzačit. Navázala kanonádou do jeho břicha dokud poslední zbytek dechu nevyšel z chlapcových úst. Jeho tělo se složilo na zem a Sui se podívala na tu spoušť kterou zůsobila. Rychle dýchala a jediné na co se zmohla byl vsteklý výkřik do okolí. Zkouška byla u konce a její osud byl nyní spjat s vesnicí jakožto jedna z shinobi skryté písečné.*

KONEC RPG

*Otec Sui se rozhodl posílit její chakru kterou považoval za velice slabou. Podle jeho mínění byla její chakra příliš nízká na to aby zvládla nadcházející zkoušky. Přišel k ní do pokoje kde Sui zrovna ležela v posteli a jen koukala do stropu: Užívala si tu chvilku času a klidu co pro sebe konečně měla.* (Otec) Sui. Vstávej. Je na čase na další trénink. Posílíme tvou chakru. Musíš ne jen krom boje jeden na jednoho cvičit i svou chakrovou soustavu. Tak se obleč a rychle rychle. Čekám na tebe na zahradě. (Sui) Ale tati. Nemohla bych dneska mít trochu volna? (Otec) Chceš být dostatečně silná na to aby jsi zvládla zkoušky a mohla bojovat jako shinobi naší vesnice? Takže vstávej a jdeme. (Otec) Ano otče. *Sui vylezla z postele a rychle se jen oblékla. Seběhla dolů na zahradu kde teď byl její otec a čekal na to až ona příjde a on ji bude trénovat.* (Otec) Takže Sui. Sedni si do tureckého sedu a budeš manipulovat s chakrou tak jak ti budu říkat. Pokud nezvládneš to co ti řeknu tak dostaneš fyzický trest. Čím lépe to zvládneš tím míň tě to bude bolet. *Sui jen polkla a posadila se do tureckého sedu. Sui začala manipulovat svou chakrou tak jak jí bylo řečeno. Jednou jí řekl ať ten tok chakry zrychlí a samozřejmě tak učinila. Když měla téměř zastavit tok své chakry tak to samozřejmě udělala. Nechtěla nijak provokovat svého otce aby měl biď jen nejmenší důvod k tomu jí trestat. Sui ale i tak několik ran dostala jelikož kvůli strachu který ze svého otce udělala několik chyb a ona nedokázala úplně přesně plnit každý příkaz který jí otec zadal.* (Otec) Soustřeď se sakra. Co s tebou je? Copak neumíš pořádně používat chakru? Jsi moje dcera takže určitě to umíš tak dělej. A přestaň se tak tvářit. Ihned se pořádně snaž. (Sui) A-a-a-ano otče. *Sui jen hlasitě polkla a ještě více se tedy začala nervovat protože přece jen její otec se k ní choval spíše jako její učitel a trenér než její otec který by o ní měl strach a starost. Nechápala že její otec to myslí dobře protože sám byl jako malý slabí. Sui tedy opět pokračovala v manipulaci se svou chakrou. Zrychlila svou chakru a ta se už jen zrychlovala i navzdory tomu co jí otec říkal. Každá rána co dostala jí její chakru ještě více a více urychlovala a Sui se pomalu přestávala ovládat. Sui přestala přemýšlet rozumně a vystartovala po svém otci. Mezi jejími klouby na rukách se vysunuly ostré kosti které teď držela pod otcovým krkem.* (Sui) Nech mě už být. Nejsem tvoje loutka. Jsem dítě a jsem žena. Přestaň nás pořád mlátit. To kvůli tobě se mnou Yumi nemluví. Celé je to tvoje chyba ty zvíře. Jsi možná můj otec ale nikdy nebudeš můj táta. *To bylo poprvé co Sui viděla na tváři svého strach a trochu i hrdost. Bylo snad toto to co po ní chtěl? To Sui ale vědět nemohla. Trénink byl ale určitě u konce jelikož Sui minimálně pro teď jelikož se sebrala a zavřela se ve svém pokoji. To jak třískla dveřmi bylo slyšet kompletně přes celý jejich domov.* „(Otec) Konečně. Sui začíná z tebe být konečně pořádná shinobi. Jsem na tebe pyšný.“

KONEC RPG

*Už je to rok, co se stala ona událost, která změnila jeho život a pohled na svět. Temnota kam se člověk podíval, něco jako slunce neznal, to podivné zatmění se stalo těsně po jeho narození, aspoň co mu vyprávěla matka. Jenže ta je teď pryč, pořád nechápe co se událo za události, co bylo předtím než se narodil, ale to jak jeho rodiče se začali chovat divně, a pokusili se ho zabít, pronásleduje ho to dodnes. Byl nucen vzít do rukou nůž a zabít je oba, jen co mu projede hlavou ta vzpomínka, ihned se zastaví na místě, a začne se klepat, přičemž se dívá na svoje ruce, je to tak živé, jeho ruce zakrvácené, a před ním rodiče, kteří nevypadali už ani jako lidi. Michi se od té doby uzavřel do sebe, emoce projevoval minimálně, byl spíš tichý, a jeho pohled děsil všechny ostatní lidi. Jediný kdo se ho nebojí, a dokonce se ho ujal, byla jeho sensei, jenže to nemění nic na tom faktu, že z Michiho se stala chodící schránka bez duše, svědomí či jakékoliv lítosti. Když jeho halucinace, kdy vidí krev na svých rukou a mrtvoly svých rodičů zmizí, tak se opět pomalejším krokem vydá směrem k akademii, kde na něj už měla čekat jeho sensei. Potřeboval trénovat a zesílit. Ač v sobě má množství chakry, díky které dokáže ovládat různé techniky, stejně přilnul spíše k Taijutsu. Když dojde před vchod k akademii, tak všichni ostatní studenti se zděsí a radši rychle odejdou dovnitř, nejspíš proto Michi dostal soukromé vyučování, aby se nemusel stýkat s ostatními. No stejně ho to nezajímalo. I přesto že bylo chladné počasí, Michi byl jen v tričku s krátkým rukávem a kalhotách, jeho ruce byli ledové, stejně jako tváře, ale on jen stál na místě se svým bezduchým výrazem, sice párkrát už skončil u doktora kvůli omrzlinám, ale nic si z toho nedělá.

*Asuka akurát pila kávu v kabinete v miestnej akadémii keď ku nej prišiel jej kolega a položil na svoj stôl stoh čistých papierov.* (Yoshiro) Dnes ideme písať testy, spravíš jeden aj s tým tvojim malým? Či ? Ako ste sa vlastne dostali v učive ďaleko? Robí nejaké pokroky? *Opýtal sa Asuky jej kolega a ona len unavene zdvihla pohľad jeho smerom.* (Asuka)Pokroky sú pomalšie, no ja sa na testy veľmi nezameriavam.. dôležité je aby prešiel geninskou skúškou a aby sa spamätal z toho čo sa mu stalo. V sune je príliš málo ninjov, musíme sa snažiť aby tí čo tu zostali boji bojaschopní.  *Pripomenula mu svoju úlohu na tejto akadémii.* (Yoshiro) Viem.. len ma to zaujímalo. Ehm, platí, že ma budúci týždeň ale zastúpiš? Viem, že si tu len na čiastočný úväzok pre špeciálne prípady ako je ten malý, ale hodil by sa nám tu niekto na trvalý pracovný pomer. *Posťažoval sa jej a zalial si zvyšnou horúcou vodou svoj čaj.* (Asuka)Zastúpim ťa ale vieš dobre, že mi polovičný úväzok vyhovuje kvôli misiám - nechcem byť sensei na plný úväzok. Na to nie som stavaná. *Ako to povedala, dopila kávu a rozlúčila sa s ním. Kráčala pred akadémiu a cestou prikývnutím zdravila nejaké decká čo dobiehali do triedy na poslednú chvíľu. V Akadémii pracovala na polovičný úväzok ako taká školská terapeutka a zároveň zaskakujúca učiteľka, no keď ku nim dorazil Michi - jej práca sa trochu zmenila a začala mu dávať súkromné hodiny počas ktorých sa mu snažila pomôcť aj po psychickej stránke. Jej cieľom bolo spraviť z neho normálneho študenta a začleniť ho do kolektívu ku ostatným deťom.. čím skôr sa tak stane, tým to bude pre neho lepšie. Avšak jeho posttraumatický stres bol ešte stále veľmi rozvinutý a teda to chcelo viac času než si zo začiatku všetci v učiteľskom zbore mysleli. Keď ho uvidela ako tam stojí zase bez bundy musela si sama pre seba povzdychnúť a zamračila sa.*


(Asuka)Viem, že majú v tom sirotinci veľa roboty ale vážne ho cez vrátnicu pustia len takto.. ach bohovia. *Zašomrala si popod nos a pridala do kroku aby sa ku nemu dostala rýchlejšie. Toto totiž nebolo po prvý krát čo sa vybral vonku takto. Z toho čo si o ňom v jeho spise prečítala tak vedela, že mal raz aj omrzliny. Sma mala na sebe oblečené svoje klasické tmavé oblečenie. (vzhľad). Keď ku Michimu prišla prinútila sa ku jemnému úmevu, ktorý sa jej ale neodrážal v očiach nakoľko boli smutné.* (Asuka) Zdravím Michi, kde si si dnes nechal bundu? Poď so mnou do kabinetu, spravím ti čaj nech sa trochu zohreješ. *Prehovorila na neho a dlaňou naznačila aby upaľoval do akadémie. Sama kráčala popri ňom. Nebolo divu, že sa na neho decká dívali ako na čudáka - choval sa tak, že si doslova pýtal byť vyčlenený z kolektívu.*[/b]

*V sirotčinci prakticky nebývá, vždy se vyplíží ven a uteče, poté přežívá v ulicích, a přespává v opuštěných domech, kterých bylo dost, stále se nenašli nový majitelé. Ač dostal již několikrát vynadáno, neposlouchá druhé, kromě Asuki, byla jediná ke které měl trochu respekt, ale když nemá náladu, ani jí neposlechne. **Nepotřebuji.....** Dodá chladně na její otázku s bundou, a poté ji následuje do kabinetu. Ostatní studenti už byli ve třídách, a on mohl při cestě občas zahlédnout skupiny dětí, co se sdružují a baví se společně.* ''Naivní....'' * Pomyslí si v hlavě a jen slepě následuje Asuki, neusmíval se, hlavu měl skloněnou a ruce v kapsách. Sám necítil potřebu tady být. Kdyby nebyl ninja, stejně by dopadl jako ostatní.*

*Pobavene sa uškrnula keď povedala, že bundu nepotrebuje.* (Asuka)Ohoho, tak s tým si dovolím nesúhlasiť. Každý z nás sa potrebuje udržiavať v teple a hneď ti to vysvetlím. *Hlesla pobavene. Na rozdiel od ostatných - ona sa ku nemu nechovala ako ku hlúpemu narušenému a problémovému decku. Sem tam síce vyžadovala rešpekt a poslušnosť, no vo väčšine prípadov sa ku nemu chovala ako ku seberovnému a to bol možno jeden z dôvodov prečo na ňu na rozdiel od ostatných autorít aspoň trochu dal.* (Asuka)Tak napríklad - vedel si, že okrem nebezpečných omrzlín dokáže mráz ovplyvniť nielen našu fyzickú schránku, ale aj tú psychickú? A to pri tréningu taijutsu nie je práve dobrý štart - nemyslíš? *Pokúsila sa apelovať na jeho cieľ zlepšiť sa práve v taijutsu a tak tieto fakty smerovala práve týmto smerom.* Ďalej istotne vieš, že vo svete nie je veľa zdrojov a teda máme málo potravy. Výskumy jasne preukázali, že telo vystavené chladu spaľuje viac kalórií ako v teplom prostredí, a to bez ohľadu na to, či vykonáva fyzickú aktivitu, alebo nie. Túto skutočnosť si vedci vysvetľujú tým, že telo v zime vynakladá oveľa viac energie aj pri bežných úlohách, aby sa zahrialo. Bez energie si nevybuduješ žiadnu svalovú hmotu a nebudeš vládať trénovať čo tiež nie je pri zlepšovaní taijutsu ideálne. *Pokračovala s výkladom počas chôdze ku kabinetu a keď tam dorazili otvorila dvere a nechala ho vojsť prvého. Nikto tam už nebol všetci učitelia boli v triedach.* (Asuka) Môžeš mať tiež kvôli chladu problémy so srdcom a dlhodobé vystavenie chladu a tme vedie aj k zhoršeniu nálady či depresiám. *Ako to povedala zavrela za nimi dvere a postavila vodu na čaj.* (Asuka) Suna sa nám zmenila na takú depresívnu chladničku, ako správny shinobi ale musíme robiť čo je v našich silách aby sme zo zlej situácie vyťažil maximum.. takže zajtra budeš mať na sebe oblečenú bundu, dobre? *Uzavrela a s úsmevom sa na neho pozrela ponad rameno. Kým pripravila hrnček s čajovým vrecúškom na pultík - kým však voda bude vrieť, majú ešte čas. Asuka tak vzala zo skrine deku a kývla hlavou Michimu aby si šiel sadnúť ku nej na voľnú stoličku pri radiatore.* (Asuka) Poď sem a porozprávaj mi o tvojom víkende. Čo si robil? Dva dni sme sa nevideli. *Pousmiala sa a ak by si prišiel Michi sadnúť oproti nej na stoličku tak ako chcela - mala ho v pláne zabaliť do deky ako takú malú, depresívnu sushi rolku.*

*Poslechne si její přednášku, sice na ní něco bylo, ale stejně se rozhodl jí oponovat. *Pokud si tělo začne zvykat na těžké podmínky, je větší pravděpodobnost že bude odolnější, pokud si dokážu na toto počasí zvyknout, nebudu se muset omezovat teplem, ani bundou.....* Na psychickou část radši nereagoval. Ty halucinace které mívá, jsou časté a vždy ho silně vystresují. Když mu dá znamení že si má sednout k ní a k radiátoru, tak si povzdychne a poslechne. U radiátoru je teplo, ale ten rozdíl teploty nevnímá, náhle dostal otázku a ještě ho zabalila do deky, jak sushi rolku, takže nemohl pořádně hýbat rukama. *Chodil po hřbitově, prozkoumával opuštěné domy jako vždy, někdy tam přespal, do sirotčince nechodím, zbytečné. Trénoval jsem, ale nevydržel, vždy se znovu objeví. * Samozřejmě mluvil o svých rodičích, Asuka už ví o čem je řeč, sdělil jí co se děje, jak mívá výpadky, kdy mu hlavou problesknou vzpomínky na tu onu noc, nebo když s někým přijde do kontaktu, a pak se za tou osobou objeví jeho rodiče, celý od krve, s vydloubnutými oči. *Je to rok, a všichni ví že jsem vrah. Přežívám, a vím že ostatní čekají až též zmizím. Slyšel jsem jak se baví o geninských zkouškách. Bojí se mě, a chtějí mě zabít.* Všechno dodá chladným tónem. *Vy se mě určitě také ráda zbavíte, až tam umřu. Budete se moci vrátit k terapiím..... nebo toho druhého zabiju, jako své rodiče, pak se mě nezbavíte....... ale ostatní se mě určitě pokusí zbavit.* Začne uvažovat nahlas, a pak se zamyslí. Chce vůbec umřít? Nebo chce vidět někoho umírat? V jeho hlavě zase začnou proudit né dvakrát pozitivní myšlenky.

*Opäť sa trochu pousmiala.*(Asuka)Musel by si sa o seba lepšie starať aby si mohol aplikovať túto svoju teóriu. Ktorá môže fungovať, no ideš na to zle. Musíš začať s postupným otužovaním a nie rovno skočiť do najväčšieho extrému a pripraviť svojmu telu takýto šok. Chceš sa predsa správne vyvíjať alebo nie? *Opýtala sa ho a keď ho zabalila, vytiahla svoj malý poznámkový blok a tušku a začala si z toho všetkého čo hovoril zapisovať poznámky. Pôsobila vyrovnane aj napriek tomu, že sa svojim správaním a svojimi slovami snažil v nej vyvolať nejaké - možno až agresívne chovanie. Možno chcel Michi vyvolať krik, hnev, možno chcel počuť ako mu za jeho chovanie nadáva, no Asuka zostala pokojná. Preložila si nohu cez nohu a po chvíľke ticha čo nastalo si len nepatrne sama pre seba prikývla a rýchlo si ešte niečo naškrabala do poznámok predtým než prehovorila. Vyzeralo to skoro ako keby viedla v duchu sama so sebou rozhovor.* (Asuka)Tvoji rodičia boli slabí, nezvládli ani dokončiť ninja akadémiu - mali bližšie ku civilistom než ninjom a preto sa dalo čakať, že chlad a tma, ktorá v Sune nastala bude mať na ich psychiku neblahé účinky, no rozhodne nikto nečakal čo sa prihodí a máš veľké šťastie, že si to zvládol tak ako si to zvládol. Za ich smrť nenesieš zodpovednosť, len si sa bránil. *Zopakovala mu niečo čo mu bolo povedané už veľa krát, no mala potrebu mu to znovu pripomenúť.*  (Asuka)Stalo sa v sirotinci niečo kvôli čomu odtiaľ utekáš? *Opýtala sa ho s takým tým pokojným terapeutickým hlasom a dívala sa mu pri tom do tváre. Zatiaľ nijako nekomentovala tie jeho ostatné reči o smrti, výjavoch mŕtvych rodičov, ani o cintoríne či o tom, že je príťaž. Chcela ísť na to postupne.*  (Asuka)Nepohodol si sa s vychovávateľkou alebo s ostatnými sirotami? *Nabádala ho k odpovedi a potom už len trpezlivo vyčkávala na jeho ďalšie slová.*

*Byla při jeho slovech klidná a vyrovnaná, a to je důvod proč je k ní otevřený. Ať řekne cokoliv, nikdy ho neodsoudí. *Jejich krev na svých rukou mám pořád. Zabít vlastní rodiče je ve společnosti opovrženíhodné. * Když se ho optá zda se nestalo něco v sirotčinci tak jen přivře lehce oči, vzhledem k tomu že ho ještě nekonfrontovala s tím, tak se to ještě nedozvěděla. * Nebaví mě to tam, jeden kluk do mě strkal, a smál se, proč ho neudeřím. Jeho přátelé ho v tom podporovali, tak jsem ho chytl za ruku a zlomil mu jí. Chytl jsem ho za ruku, podrazil mu nohy, a nastavil své koleno tak, abych během jeho pádu namířil ruku na své koleno, a silou ji zlomil. Vychovatelka mi vynadala, a chtěla mě poslat na samotku, tak jsem odešel. Nebyla dostatečně rychlá. Nechápu proč mám být trestaný za to, že je někdo slabí, a ještě mě pobízí abych mu jeho slabost ukázal.* Dalo by se říct, že obrátil slova Asuki proti ní, když zmínila že jeho rodiče byli slabí. *Ninja plní rozkazy, rozkaz byl vydán a já ho dokončil, ještě lepším způsobem než byl zadán.* Dodal jen a mírně se ušklíbl, avšak jen na pár vteřin, a poté mu koutky úst zase klesli dolů.*

*Asuka bola opäť potichu, nechala ho nech to zo seba všetko dostane von a potom keď skončil, šla zaliať čaj a premýšľala ako má sformulovať svoje myšlienky tak aby ešte viac nezranila jeho krehkú, narušenú myseľ.* (Asuka)Zabiť rodičov bez dôvodu je opovrhnutiahodné, s tým s tebou určite súhlasím... No v tvojom prípade to bolo iné Michi, bojoval si o život. Sú ninjovia, ktorí zabili svojich rodičov nukeninov a získali aj ocenienie od Kageho takže to nie je len čiernobiele ako by sa mohlo zdať. Násilie však nesmie byť prvá voľba schopného ninju a preto ťa chcela potrestať aj tvoja vychovávateľka. Boli totiž rôzne možnosti ako z tej situácie uniknúť aj bez toho aby si ho zmrzažil, zbil či dokonca zabil. *Doniesla zaliaty čaj a položila ho vedľa Michiho na stôl. Nakoľko sa priznal, že bol celý víkend mimo sirotinec vedela, že musel byť hladný. Z mesta by ho nikto nepustil aj keby si bol schopný niečo uloviť a odkedy civilisti zmizli a v obchodoch boli len ninjovia - mal teda nulovú šancu niečo si k jedlu ukradnúť aj keby naozaj veľmi chcel. Ak teda nevyberal odpadky alebo ak niečo nevyžobral - pravdepodobne nejedol. Položila teda vedľa neho aj svoje jedlo, ktoré si so sebou dnes priniesla do školy na obed.* (Asuka) Ponúkni sa a nepopáľ sa - čaj je ešte horúci. *Vysvetlila a posunula krabičku s onigiri vedľa čaju.*


*Asuka sa potom opäť posadila na stoličku oproti nemu.* (Asuka)Si bystrý chlapec, skúsiš vymyslieť pár iných návrhov ako sa dalo z tej situácie vyviaznuť aj bez toho aby si mu zlomil ruku? *Opýtala sa ho - bola to skoro ako slovná úloha, na ktorú mali dnes deti v normálnych triedach odpovedať počas testu. Asuka sa pri tom na neho dívala s pokojným výrazom a v hlave sa ho snažila psychologicky rozložiť. Na jednej strane sa obviňoval za to, že zabil svojich slabých rodičov - na druhej strane ho tešilo ubližovať slabým deťom. Snažila sa v hlave vyvracať a hľadať poruchy osobnosti, ktoré sa zdalo, že má.. psychopatizmus, sadizmus, možno bipolárna porucha, depresia... v duchu si opakovala čo jednotlivé diagnózy znamenajú a spomínala si aj na ich prejavy a dúfala, že to s ním takto vážne nebude. Stále verila, že je toto všetko spôsobené len tým čo sa stalo s jeho rodičmi.. nakoľko sa obávala, že ak by mal skutočne nejakú vážnejšiu poruchu tak ho nechajú zabiť. Pološialené ninja dieťa sa rýchlejšie premení na beštiu než vyrovnané dieťa. A dať šialenému dieťaťu ninja výcvik a poslať ho do sveta - to by ho rovno mohli zapísať do Bingo knihy a nalepiť mu na chrbát terč pre lovcov nukeninov. Suna rozhodne nechcela vychovávať budúcich nukeninov a aj preto tu teraz Asuka sedela a snažila sa Michimu pomôcť.*

*Asuka sa snažila naozaj veľmi, pracovala s Michim dlho na jeho sebaovládaní, na jeho pokore.. snažila sa z neho vykresať ninju schopného prežiť v týchto ťažkých časoch. Po niekoľkých mesiacoch kedy od nej ale jej nadriadení chceli vedieť presné výsledky jej terapií a tréningu - musela smutne skonštatovať, že Michimu sa pomôcť nedalo. Bol to stratený prípad a bolo otázkou času kedy podľahne šialenstvu a premení sa na monštrum ako jeho rodičia. S týmito výsledkami teda napokon Asuka odovzdala malého, šialeného chlapca zložkám ktoré vedeli čo s takto beznádejnými prípadmi robiť. Suna musela zostať silná, Michi musel preto nasledovať svojich rodičov na onen svet.*

Rpg ukončené po dohode s hárčom Michiho - prosím po tomto RPG zmazať jeho postavu.

Koniec RPG

* Kenji vyšel loudavými kroky z akademie. Jeho bílé tričko bylo na hrudi a břiše celé zaprášené a zšedlé z nepříjemného pádu, což dokazoval i odřený nos, lokty a kolena. Tohle bylo zapříčiněno ne zrovna vydařeným sprintem. Běhání nebylo něco s čím by měl problémy, tedy alespoň v případě, kdy se mu nikdo nepokusil podkosit nohy. Pár kroků od akademie se náhle zastaví a podívá se na své ruce, které jak se ukázalo, byly také odřené a nepříjemně pálily. * “Alespoň jsem si z toho vzal lekci, …“ * Pomyslel si, zatímco zaťal ruce v pěst. * “… musím mít oči všude.“ * Pousmál se nad tou myšlenkou, a odhrnul si tmavě šedé vlasy které mu mezitím spadly do tváře, přičemž sebevědomě zvedl hlavu. * “Zanedlouho ze mě bude Genin! Musím být silnější. A rychlejší!“ *Povzbudil se v mysli a tentokrát už rychlým tempem vyrazil do ulic Sunagakure. Ale šel až s příliš velkým nadšením, takže si ani do poslední chvíle neuvědomil, že proti němu někdo jde a setkal se s nárazem! *

* Nepříjemný náraz ještě více umocnil nepříjemný pád přímo na zadek. Kenji se tento pád snažil trochu zjemnit tím, že ruce dal prudce dozadu, a tak se střetly se zemí dříve než zbytek. Jeho již odřené ruce díky tomu začaly pálit ještě více, a tak se křečovitě chytil levou rukou za pravé zápěstí. * “Sakra! To byl ale nápad!“ * Pomyslel si, zatímco si nehty zaryl do zápěstí, aby trochu utlumil bolest na dlaních. * Zkus se trochu dívat okolo. * Zaslechl a uvědomil si, že před ním vlastně stojí postava, do které narazil. Jeho pohled se tak vyhoupl dopředu a spatřil onu osobu. Byla to žena, a od pohledu o dost starší než on. Stála teď pár kroků od něj, a zdálo se, že si ho prohlíží. * “Co je zač?“ * Řekl si v mysli a začal si jí taky prohlížet. * “Ninja? Ne. Nemá na sobě čelenku, a nevidím ani žádnou zbraň. Civilista? Na to taky nevypadá…“ * Zatímco přemýšlel se postavil a opucoval si trochu prachu z rukou. Jeho pohled se na chvíli střetl s jejím, než opět promluvila. * Mimochodem, jak se jmenuješ? * Po těchto slovech trochu znervózněl. Čekal, že na něj bude řvát, pokárá ho, nebo ho snad praští za to, že nedával pozor. * “Co je sakra zač? To jí ten náraz vůbec nevadí? Nebo to na mě chce někomu říct?“ * Nakonec ale usoudil, že nehledě na její úmysly je omluva více než na místě, a tak opatrně poodstoupil o dva kroky dozadu a se zmateným pohledem ve tváři řekl. * Omlouvám se. Jmenuju se Kenji.

* Její otázka ho opět jednou překvapila. * “He? Jak dlouho chodím na akademii? Proč se mě ptá zrovna na tohle? Je nějak moc zvědavá! Navíc…,“ * Podívá se dolů na své zašpiněné oblečení. * “… nevypadám ani jako student, ale spíš jako tulák…“ *Kenji opět zvedne hlavu vzhůru a podívá se Misaki do očí. * “Navíc její jméno… nevzpomínám si, že bych ho někdy předtím slyšel.“ Ve tváři se mu už neznačí zmatení, nýbrž možná až přehnaná vážnost. * “Ale na druhou stranu, možná mě viděla běžet od akademie… možná.“ No… taky mě těší, slečno Misaki. Nevím, jak jste odhadla, že chodím na akademii, ale také bych se vás chtěl na něco zeptat. *Prsty na rukou se mu zaťaly v pěst a sebejistě udělal pár kroků vpřed. Už si držel odstup dost dlouho, a svým způsobem nechtěl, aby si myslela, že má snad strach. * Co jste vlastně zač? Nemáte čelenku, takže by jeden předpokládal, že jste civilista. Ale přesto… mi jako civilista vůbec nepřipadáte… * Po těchto slovech si ruce založil na hrudi, ale stále nepřerušoval oční kontakt. *

* Její smích ho trochu překvapil. Doufal, že když se bude tvářit dostatečně seriózně, bude moct z její reakce vypozorovat pravdu, ale evidentně si z toho nic nedělala. Po jejích dalších slovech se mu ústa trochu otevřela, ale ne úplně překvapením. * “Takže ninja… a tráví hodně času mimo vesnici? Jak moc často musí být pryč, abych o ní alespoň neslyšel?“ * Následně začne Misaki skládat pečetě, ale v tuhle chvíli už Kenji zamrzne v úžasu. * “Skládání pečetí jednou rukou?!“ * Následná technika už ho ani tak nepřekvapí jako fakt, že tuto techniku byla ta mysteriózní žena schopna vyvolat pouze jednou rukou. A když se blesky ztratí, a ona se začne přibližovat směrem k němu, ta odvaha, kterou se snažil i napříč tomu všemu zachovat, byla rázem ta tam. Nebyl to strach, co cítil, ale spíše jakýsi nátlak. * “Ani můj sensei na akademii tohle nedokáže… jak silný musí někdo být aby dokázal složit pečetě jednou rukou?!“ * Její ruka se k němu začne natahovat, a teprve tehdy pocítí doopravdy strach, který si ale nebyl ani schopen k ničemu přiřadit. Jeho zorničky se zúží a ústa otevřou, jako by měl zděšeně vykřiknout, ale křik se neozve. * “Sakra! Už zase ne!“ * Pomyslí si těsně než se dlaň Misaki setká s jeho hlavou, a on křečovitě sevře víčka a zuby k sobě. Očekával bolest, ale ta naopak začala ustupovat. Pomalu otevřel oko, aby si uvědomil, že ho nezraňuje, ale z její ruky vychází pouze zelená aura. Kenji opět zůstane v údivu, dokud Misaki opět nepromluví. Po jejích slovech se na ní nejdříve překvapeně podívá, a následně zasmušeně sklopí oči na zem. * Je jedno, jestli jsou lidé z vaší vesnice nebo ne, zaútočit může každý… * Po těch slovech se jí opět podívá do tváře, tentokrát s trochu vyšší důvěrou. * Proč trávíte ve vesnici málo času…? I vysoko postavení ninjové tráví doma dost času… nemáte se snad ke komu vrátit? Nebo se snad před něčím snažíte utíkat? * Kenji si uvědomoval jak jeho slova musela vyznít, ale v tu chvíli už byl pouze zvědavý, jak zareaguje. *

* Poté co od něj Misaki stáhne ruku se Kenji na chvíli zalekne, že jí snad jeho slova urazila. Ovšem rychle si také všiml, co její jutsu udělalo. * “Páni, zranění jsou pryč! V léčení je zřejmě dobrá… kéž by měla jutsu i na špinavé prádlo…“ * Poté se Misaki rozejde a naznačí mu, aby následoval, což Kenji hnedka neudělá. Jistá obava z toho jít někam se stále více méně neznámou osobou. Nakonec ale usoudil, že kdyby s ním měla opravdu v plánu něco nekalého, asi by mu nedávala na výběr, a tak jí rychle následoval. Zatímco jdou jí Kenji vyslechne a nespouští z ní oči. * “Takže je sama… a lovec odměn? To je docela nebezpečné povolání…“ *Chvilku je ticho a pak mu Misaki položí další otázku. Kenji očekával, že se ho na to zeptá, každý se vždy nakonec zeptá, ale i tak si nebyl jistý, jak má odpovědět. * Nikoho tu nemám. Nerad se na lidi fixuju. A má rodina… na tu si nepamatuju… * To poslední byla lež, na své rodiče si pamatoval poměrně dobře, ale jak by o tom mohl mluvit? Kdykoliv se ho na toto téma někdo zeptal, odpověděl vždy stejně. Všichni, se kterými o tom mluvil, pokud vůbec mluvil, věřili že to byla jen nehoda. Ale jak by mohl říct pravdu, když byla v sázce jejich pověst? * “Kéž bych mohl zapomenout…!“ * Kenji věděl, že tyhle typy odpovědí většinou vyvolají pouze další otázky, a tak se na Misaki opět podíval a zeptal se. * Proč jdeme zrovna tudy? * Byl to chabý pokus o změnu tématu, i když ho ta otázka opravdu zajímala. *

* Následuje jí stále dál a naslouchá jejím slovům. * “I když je někdo samotář, chodit na mise sám není dobrý nápad, a už vůbec proti nukeninům“ * Následně ale konečně dojdou k vodní ploše. Kenji podobná místa moc nenavštěvoval, i když se mu líbila. Podívá se znovu na Misaki, ale ta vypadá, že nad něčím přemýšlí. * “Zajímalo by mě, jestli je lovec odměn proto že jí to baví, anebo proto že už nemá co ztratit…“ * Z myšlenek ho ale opět vytrhne její znovu se tázající hlas. * Jo… ale zanedlouho už tam nebudu muset zůstávat. Chci získat zpátky dům mých rodičů. * Poté se společně s ní zadívá na vodní hladinu a vyslechne její další slova. * Já jsem na teplo zvyklí, a osobně si nedokážu představit lepší místo než svůj domov. * Řekne, načež se Misaki rozejde k vodní hladině, a nakonec začne chodit i po ní. Kenji už tuto techniku kdysi viděl, a tak ho tak moc neohromila. Namísto toho si sundal boty a vkročil do vody. Její další otázka, byla opět jedna z těch, co ho trochu zaskočila. * Tvé sestry je mi líto, ale já nechci jednou umřít bezmocný. Nechci se krčit v rohu, bez možnosti bojovat o svůj život. Jen sedět a čekat, až to rozhodne někdo za mě? Až mě někdo zachrání, a pokud vůbec… už se nechci znovu cítit takhle bezmocný. Chci se stát shinobim, abych mohl chránit sebe a svůj domov. * Pronese, a poté si začne vodou umývat ruce a obličej. *

* Zatímco Misaki mluví, si Kenji spolu s obličejem začal umývat i zbytek hlavy. * “Dobrý na tomhle výletu alespoň je, že se můžu v klidu umýt.“ * Hledíc na vodu si, ale všiml, jak se začala vlnit, a stihl zvednout hlavu akorát včas, aby skrz své vlasy viděl velkého vodního draka. S úžasem ve tváři si odhrnul šedé vlasy z obličeje a usmál se nad tím pohledem. * “Takže ona ovládá Suiton! Super!“ * Kenji ani tolik už nevnímá slova Misaki, dokud se drak nerozletí směrem ke skále opodál, do které narazí. Nadále zůstává stát v úžasu a hlavou se mu honí představy, ve kterých by tohle dokázal taky. Misaki na něj každopádně znovu promluví, ale tentokrát už její slova vnímá. Dívá se na ní více než překvapeně. Jeho pravá ruka, kterou si doteď držel vlasy z obličeje se sesunula podél jeho těla, a jeho obličej byl nyní opět z části zahalen. I tak jí ale jeho oči nevěřícně pozorovaly, jako by se snad snažily nalézt náznak vtipu, který tam ale nebyl. * Trénovat… mě? * Vydal ze sebe poté, a vyslechl si i její následující slova. Nakonec se nezmohne na nic víc než na souhlasné přikývnutí. * “Ta žena… je vážně zvláštní…“ * Pomyslí si ještě, než vyleze z vody a začne se obouvat. * Ale… proč mě vlastně chceš trénovat? Zatím jediné, co jsem udělal bylo to, že jsem do tebe vrazil… a myslím že nuda není dostatečně dobrý důvod. * Řekne ještě, a začne přemýšlet nad jejími motivy. *

* Když poslouchá její odůvodnění, začne nad věcmi trochu více uvažovat. Většinou se snažil trénovat sám, už jen kvůli tomu, že mu to tak více vyhovovalo. Ovšem trénink od někoho zkušenějšího? * Není to tak že nechci. Pomoc by se asi hodila, ale jsem pořád ještě na začátku… * Řekne a nervózně se podrbe na zátylku. Byla pravda, že krom základů se na akademii ještě žádné jutsu nenaučil, a tak by se mu menší pomoc hodila. * Ale docela by se hodilo, kdybys mě mohla naučit nějaké základní jutsu. * Řekne a udělá pár kroků k ní. *