Brána

*Maličko ho překvapil Kary vyzívavý pohled doplněný o nekončícím rebelském chování. Na druhou stranu jí moc dobře chápal. V tomhle věku člověk ocenil cokoliv, co by ho vytrhnulo z monotematické šedi.* Je dobře, že se stále věnujete místní nemocnici. Přijde mi, že kvalita místních doktorů mírně klesla. I tak stále věřím v to, že je naše lékařství na výborné úrovni. Zřejmě i díky lidem, jako jste Vy, * pokynul mírně hlavou. On sám neměl zrovna právo hanit Konožskou nemocnici, jelikož stavil osobní zájmy a vědu nad pozicí primáře.* Co Vy víte. Až vychováte děti, opět příjde fůra volného času na cestování po světě při plnění misí. Kdo by nechtěl sympatického a hlavně zkušeného ninja medika v týmu, * pokrčil rameny. Rozhodne si tento charismatický bělovlasý dílek uložil do paměti, kdyby měl v budoucnu na stole skládanku v podobě tvoření lékařského týmu.* Teď mi tak došlo, * řekl náhle a začal hrabat v pouzdru nad zadkem. Po chvilce chrastění železných předmětů o sebe uvnitř, vytáhl svitek se zeleným lemováním. Roztáhl ho a odpečetil. V ruce se mu v tu chvíli objevil také velký lampiónek, který si dopoledne koupil od několika geninů, jenž s krabičkou zaklepali u domku jeho rodiny. Koupil to víceméně jen z principu. No když tu měl společnost, tak byla škoda, aby ho nevyslal do světa.* Tak schválně zda fungují. Myslete na nějaké přání, ale neříkejte ho nahlas, * stáhl nohy pod sebe do tureckého sedu a s maximálním smyslem pro rovnováhu natáhl lampiónek před sebe zatímco držel jeho okraj prstem a ukazováčkem. Z trubky ve dlani u toho vyžehl drobný plamen, který zažehl voskový knot. Horký vzduch v tu ránu začal nafukovat světle modrý lampión.*

*Na komentar ohledne urovne mediku jen kyvla hlavou. Konoha sice nebyla nejsilnejsi, ani nejlepsi vesnice, kde zit. Za to to byl domov a ona verila, ze jeji deti tohle zmeni. Stejne jako ona byla prvni z rodiny, kdo dosahl vysoke hodnosti a ovlada lekarska jutsu.* Někdy je třeba nebýt moc kritický. I když šla úroveň lehce níže, stále naši medici dokáží zachránit život a to se počítá především. *Ze by se vratila ke kariere kunoichi…no to byla otazka do placu. Sama Kira o tom dost pochybovala, protoze starat se o deti nebyla jeji jedna prace. Ale starat se o manzela. To bylo neco. A s tim, az bude Kaede dospela, schopna se sama o sebe postarat…no casove ji to nevychazelo.* Kdo ví, co se bude ještě dít. *Jen tise odvetila. Sledovala ho, jak odpecetil lampion a zapalil ho. Prat si neco? Zavrela oci a chytila lampion spolu s Itamim. Kdyz byl lampion dostatecne nafouknuty, jen kyvla hlavou a v mysli si prala…co? To prece nemohla rict.* Milé. Možná bychom se už mohli vrátit dolů, když jsme splnili každoroční tradici. *Usmala se a opet se chytila vrany*

*Pomalu pustil lampiónek, který jako pomyslný dopis s přáníčkem cestoval tam někam nahoru k vyšší moci. Tu zřejmě Itami nikdy nedokáže vysvětlit jako fungování boha Jashina. No doufat ve splnění svého malého snu mohl.* Takashiho jsme bohužel nenašli, ale pochybuji, že by tomu bylo i nadále jinak, * pokrčil rameny a stále hrál tu hledací záminkovou hru.* Tak tedy dolů, * maličko se naklonil do boku, aby ho vrána lépe slyšela. Hned jak to řekl, tak plachtivým klesáním začali padat mezi baráčky v klanové čtvrti. Po dopadu Itami okamžitě sesedl a čekal, až to samé udělá i jeho spolujezdec. Jelikož předtím nepřijmula jeho pomoc nahoru, nepokoušel se o ní znovu při slézání a tak je rukami mírně jistil, aby náhodou žena neupadla nebo se nezranila.* Děkuji za to, že jste příjmula mé pozvání a zpříjemnila mi celý večer. Už jsem ani nedoufal, že bych si mohl pouštění lampiónků prohlédnout a nakonec jsem k tomu dostal i pohlednou třesničku na dortu, * v úctě se uklonil a mírně pokynul hlavou.* Věřím, že to nebylo naposledy a přeji Vám poklidné následujíci dny bez stresu, * mrkl na ní. V tom si uvědomil, že si omylem přepl vidění na pravém oku na termovizi. Tedy moc omylem... Jaksi se mu trapně porouchal mechanismus v oku. Naklonil hlavu do strany a párkrát si dlaní pobouchal do míst, kde je spánek. Zhruba u třetí trefy mu duhovka z krvavě rudé přeskočila zpět na přirozeně zelenou.* Mějte se hezky Karo, * přešel onu nečekanou události jakoby nic a začal se škrábat na hřbet své vrány, aby mohl odletět směr svůj ostrov panenek.*

Kira: Takashiho dneska už nikdo nenajde, dokud nedorazí domů. *Jen kývla hlavou. Jakmile sletěli až dolů, počkala, než Itami seskočil z jejich dopravního prostředku s peřím, pak seskočila ona.* Bylo to příjemné zpestření večera. Děkuji. *Odpověděla s jemným úsměvem na tváři, po jeho slovech o třešničkách.* Až příště přijdete do vesnice, stavte se na večeři. Kvůli Kaede samozřejmě. *Ach ano, měla taky dceru, která právě s jejím klonem prožívala okamžiky po totálním psychickém teroru a vlastně vůbec nebylo zvrácený, že její vlastní matka si poletovala nad vesnicí a neutěšovala ji, no nic... Kira si ještě stačila všimnout Itamiho porouchanosti, kdyby mu s tím však pomohla ona nějakým poboucháním do hlavy, asi by o ni Itami úplně přišel.* Dobrou noc. *Ještě zavolala ode dveří, než zmizela v domě. Kde se konečně dala do péče o svou dceru.*

Kaede
Izumi


*Kaede dostala v centrále svitek s popisem jednoduché mise. Zdánlivá mise typu C, pro čerstvé Chuuniny. Jelikož byl Sensei Gyo Muzan spolu s posledním členem jejich týmu na těžší, B misi, zůstalo to na ní a Izumim. Co se vrátili z Chuuninských, zdál se Izumi trochu zaražený, i tak jí každé ráno chodit pozdravit a trávili spolu celé dny. Něco na něm bylo zvláštní. Kaede se dnes oblékla do zavádějícího Oděvu, díky kterému by si jí jeden spletl s chlapcem. Dlouhé, sněhově bílé vlasy, měla zmuchlané v drdolu, ofina jí přerůstala přes oči a tak byla taková zvláštně pocuchaná. Sebou měla vše své vybavení. Termovizí brýle jí visely na opasku kalhot. Na stehnu měla přivázanou malou kapsičku s kunaii, nad křížem pak Tanto a pod ním větší vak se zbytkem vybavení. Na záda si vzala malý batůžek s lékárničkou, lahví vody a malou svačinou. Izumi byl podobně vybavený, až na to že on si vzal i své dvě katany. Kaede svou nechala doma. Zjistila, ž ejí tak trochu boj s mečem nejde atak se jí raději vzdala.* Izumi, musíme se s někým sejít u brány...prý nepůjdeme sami, ale s dalšími lidmi jako doprovod. Osvětlí nám přesný plán mise...v podstatě doplňujeme tým. Jasně, tak jdeme... *Vydali se ke bráně Konohy, za kterou je čekalo jenom temno a případné nástrahy nočního života. Kaede bušilo srdce, i když se snažila o největší klid. Byla natěšená na první misi mimo hradby Konohy.*

NPC - Tým Konohy.
*Sanin Raizo si to v klidu pochodoval jednou z těch méně rušnějších uliček vesnice skryté v listí. Ruce měl zastrčené v kapse od černých kalhot, které doplňovala typicky zelená vesta největší vesnice země Ohně. Věděl, že se nikam moc hnát. Věk ho naučil, že práce neuteče, obzvláště když se na ní umístí dostatečně silná pečet. No a na fuinjutsu byl velkým specialistou. I to byl důvod, proč na tuto misi vytáhli právě jeho. Došel až k dvoupatrovému baráčku, kde bydleli jeho dva studenti. Byli to sourozenci, takže nemusel nikam zbytečně courat. Zaklepal na dveře a vyčkal. Za pár sekund otevřel blonďatý chlapec s černými melíry.* Sensei! Co tu děláte? * zeptal se překvapeně.* Máme misi, zajdi pro Toshira, * odvětil rychle bez zbytečných otálení. Zmiňovaný Toshiro na sebe nenechal dlouho čekat. Narozdíl od bratra měl vlasy čistě žluté jako čerstvě posečená sláma. Střídavě oba chlapci vykukovali z poza dveří, zatímco zevnitř vycházel hlasitý rámus připomínajíci nespoustanou párty puberťáků. Když už se začaly otřásat i tabulky skla v okenicích, konečně oba vyšli s batůžky na zádech ven.* Tak mi můžeme, * řekli s vervou jednohlasně. Raizo jen skepticky pokynul, rychle nakoukl skrze vchod dovnitř, zda tam něco náhodou nehoří a pak společně vyrazili k hlavní bráně. Když se blížili, chůzí připomínající kombinaci té Nara a Akimichi klanu, viděli dvojci postaviček. Na první pohled chlapců, s neutrálním pohledem.* Zdravím,  my jsme tu kvůli... * představil se Raizo a nakoukl do spisů.*...ano... B misi. Předpokládám, že vy také. Doplňujete náš tým, * dodal a udělal drobný úkrok aby, dal prostor i dvěma jeho studentům.* Jmenuji se Raizo a toto je Toshiro a Hiro (třeba XD), * postupně na oba rozevřenou dlaní ukázal.* Dnes jdeme po nukenínovi Dangovi Yoshikawovi. Možná vám to příjmení něco říká... Je synem bývalé Raikage, * lehce si zakašlal s rukou před pusou.* V bingo knize je vedený jako shinoby ranku A ovšem podle dostupných informací nikdy nepůsobil ani jako průměrný shinoby. Jednoznačně prohrál chuuninské zkoušky a je braný spíše jako odpad, kterého se Kumogakure ráda zbavila. Poslední dny se podle informací začal pohybovat v zemi Ohně. Kvůli jeho nevypočítavému chování bude proto lepší jeho zajmutí a předání zpět do jeho rodné vesnice, která s ním již patřičně naloží, * dovykládal veškeré informace. Při pohledu na znuděné obličeje svých svěřenců usoudil, že to mohl zřejmě osekat. Na to bylo už však pozdě a tak pouze symbolicky hlasitě zatleskal.* Tak vyrážíme, * zvedl ruku a ukázal směrem, kde byl dredatý hošík viděn naposled.* Teď je prostor na vaše dotazy, * dodal jen co se rozeběhl.*

*Kaede nervózně přešlapovala na místě. Izumi si znuděně odstraňoval špínu z pod nehtů. Jeho jizva přes půl tváře byla docela rozlezlá. Vlasy měl v poloculíku a jen tak otrávěně koukal do lesa za branou. (Izumi). Když se k nim dopelášila trojice, dva mladí chlapci a jejich sensei, Kaede se jemně uklonila na pozdrav, Izumi jen pokrčil rameny.* Kaede Hisa! Izumi...víc není třeba. *Představili se a Kaede do Izumiho šťouchla. Ten po ní hodil nepříjemný pohled. Nechápala o co mu jde. Během chvíle se vydali na cestu. Oba dva se drželi trochu vzadu, nikam nespěchali.* Já mám otázku....nějaké větší informace o schopnostech toho Danga máte? *Optala se Kaede. Sice měla bingo knihu, ale tam toho moc nebylo.*

NPC - Tým Konohy
*Vyběhl jako poslední a nechal tak bratry, aby celou skupinku vedli. Ti měli zhruba ponětí, kde se místo jejich cíle nachází. Po splnění chuuninských zkoušek tam často chodili sbírat bylinky kvůli misi. Bohužel od příchodu pernamentního setmění a nebezpečných Bestií, byl vstup na toto místo omezen, jelikož šlo o okolí záhadné věže. Stavěná z mohutného a hladce opracovaného kamene, které porůstal zelenkavý mech, působila jako kdyby tam postávala stovky let. Pravda byla taková, že tam s tmou zničeho nic vyrostla a podezřele přitahovala pozornost Bestií.* Zdá se být jedno velké neznámé, * odvětil Raizo na Kaede otázku. Zkušený shinoby skupinu naopak uzavíral. Ze zadu měl největší přehled a mobilitu, kdyby se cokoliv zvrtlo.* Podle informací z Bingo knihy má na dlaních kosočtverce. Podle všeho jde o jistý druh Kekkei Genkai, jelikož od narození vydává jeho chakra neobvykle temnou energii. Z těla jím zavražděných lidí byla podle informací ohořelá. Předpokládá se tedy to, že ovládá Katon nebo Raiton. Zároveň rád kreslí a své malby oživuje. * Pokračoval dále v naprvním pohled chytrém výkladu. Ten však spíše jen přetlumočil z informací, které si o něm prečetl. Malou chvilku co to dořekl, tak před nimi na cestu vyběhly dvě Bestie. Zhruba polovinu metrů z celé stovky. Ač to nešlo na jejich tělech jasně poznat, tak šlo o může a ženu. Jeden z nich postával pokrčený v zádech jako šedá stařena. Po vyceněných zubech mu odkapávaly táhle hlenité sliny na zem. Pár sekund si poměřoval skupinku a pak vyběhl proti nim.* Vezměte si ho, já se postarám o toho vzadu, * přikázal Raizo, složil ruční pečeť a pomocí Sunshin zmizel a objevil se i druhe Bestie pokrčené na čtyřech. Toshiro zaujal bojový postoj a pevně před sebou uchopil Wakizashi, které si sňal ze zad. Jeho bratr mezitím švihem ruky vyslal trojici shurikenů. Tu však Bestie rukou, na které se okamžitě vybarvily krvavé rýhy, bez větších problémů "smetla" z původního směru.*

(Itamimu se jebe forum, vkladam to za něj)

Dango Yoshikawa
*Minulý den mu došla ptačí poštou zpráva v podobě zakázky na krve z Bestií. Nic neobvyklého u žoldáka. Bylo však už natolik pozdě, že šla vidět sotva třetí desítka metrů před sebe a tak uváženě vyčkal na další den. Ten právě přišel. Kvůli Bestiím spal v koruně velkého stromu. Ráno ho však vzbudilo hlasité bouchání do kmene.* Co to?! * vykřikl hlasitě, vykulil oči a v tu ránu stál na nohou, zatímco přikrývka pozvolnu klesala k zemi jako spadlý nažloutlý list. Pohledem hledal nepřítele až mu oči zůstaly stát na černém Strakapoutovi s barevnou hlavičkou.* Tyyyy! * ukázal na něho nevraživě. Opeřenec v tu ránu otočil vyčitavě hlavu a lehce jí vyšrouboval o pár stupnů do strany. Zřejmě si nepřál být rušen při práci, jelikož záhy na to odletěl a myslel si své.* Achjo... * povzdechl si mladičký nukenín a zvedl oči v sloup a seskočil ze stromu na zem.* Zloděj! * ozvalo se pod ním, když dopadl do měkkého... a živého.* Kdo jsi! * vylekal se. Tentokrát neponechal nic náhodě a nakopl osobu, která si z jeho přikrývky udělala cosplay na strašidlo do břicha tak, až se zastavila o vzdálený strom.* Au, * řekl tajemný návštěvník bolavým tónem a stáhl ze sebe huňatý přehoz.* Jen jsem sem šel sbírat bylinky! Pak mi najednou něco oslepilo a než jsem se nadál, sedím na zemi, * začal třesoucím hlasem vysvětlovat. Podle čelenky Dango lehce poznal, že jde o nukenína z nedaleké Konohagakure, který změnil maskování z ducha na přerostlpu houbu.* Tak vstaň a vrať mi deku. Ty hňupe, * pobídl ho snědý uživatel Meitonu s pomyslnou kapičkou potu na čele. Nechtěl, aby ho ten otrava zdržoval od plnění úkolu a především vydělávání peněz na spousty zbytečných věcí
*

“Pičoviny na dlaních? O tom mluvila Akane.” *Pomyslela si, ale výhodu vědění, v čem tohle kekkei genkai spočívalo, si nechala pro sebe. Stejně tak akorát pohltila další informace. Bylo to zajímavé. Další nositel kekkei genkai, který by mohla trochu zkoumat. To by bylo bezva. Ale Dango jí asi nenechá. Bestie jim zkřížily cestu. Izumi okamžitě tasil katanu a vydal se na pomoc chlapcům druhého týmu. Kaede jen držela ruku na svém tantu. Izumi se několikrát přesunul s pomocí Shunshin no jutsu. Kaede poskládala ruční pečetě a otráveně dupla do země, ze které vyletělo kamenné kopí, které vrhla na bestii poblíž, čímž chtěla primárně zaměstnat její pozornost, aby jí Izumi mohl zezadu odseknout hlavu. Jedním čistým sekem. Kaede však celou dobu vrtalo hlavou, proč by někdo pálil své oběti. Spíš než nějaké bestiální trápení na cestě.*

NPC - Tým Konohy
*Bestii proletěl kamenný oštěp břichem a přikoval jí k zemi. Ta se bez známek jakékoli bolesti stále mrskala a pokoušela pokračovat kupředu. V kamenné násadě křupalo, avšak jen tak tak odolávala. Místo toho oštěp projížděl dál po celé své délce. Její snahu ukončilo až přesné máchnutí čepelí, jenž jí oddělilo hlavu od těla. Krvavá a kulatá lebka dopadla na prašnou cestu, přičemž tělo zůstalo stát s podporou stojanu v podobě oštěpu.* Hezky, * pochválil Toshiro snažení dvojce chuuninů, které dnes potkal. Tou dobou už i Raizo zneškodnil svého nepřitele a bez známek jakéhokoliv zadýchání doplnil tým mladých nadějí.* Můžeme pokračovat? * zeptal se spíše jen řečnicky. Viděl, že jsou všichni členi v pořádku. Jiný scénář ani neočekával.* Už jsme blízko.  Počítejte ale, že by mohlo bestií ještě přibývat, * dodal a vyslal bratry směrem k Dangově poloze. Chakru zaznamenal jako stopař skutečně za pár stovek metrů. Rukou pokynul na tým. Hiro se od skupiny oddělil a zmizel v koruně stromů. Raizo a Toshiro pak doběhli až ke dvojci nukenínů. První pohled je znepokojil. Oba měli pusu krvavě rudou.* Zvířata, * naskočila Toshirovi husí kůže, když si představil, že ti dva nejspíše jedli sirové maso.* Dango Yoshikawo a je ty druhý... Vzdejte se a budeme to brat jako polehčující okolnost.*

Dango Yoshikawa
*Zabalil si deku a chystal se vyrazit vlastní cestou k zákazníkovi. V tom mu však došlo, že zjistit něco o bylinkách a především těch halucinogeních nebude vůbec na škodu.* Můžu jít s tebou? * zeptal se týpka. Ani nečekal na odpověď a už byl u něho nasáčkovaný. Kdyby řekl NE, pravděpodobně by z něho to ANO vybouchal. Spolu došli až k porostům uprostřed lesa.* Oooo, * udiveně zabručel a přiskočil k žlutě zbarvené kytce.* To je Třezalka. Jedovatá, v malém množství pomáhá na travení, * řekl nukenín z Konohy automaticky.* Třeba toto je zajímavé. Štovík... jeho listy jsou jedlé a... * pokračoval ve výkladu, zatímco si jeden zkousl mezi zuby. Pak se však zarazil při pohledu na Danga. Ten měl v tu chvíli narvanou pusu, z které mu kapala narůžovělá štáva.* ...kyselé.* Tento naučný rozhovor, přerušila až skupinka shinoby.* To mám přesně v plánu, * odvětil Dango s plnou pusou na diplomatickou řeč Raiza a vstoupil do prvniho stupně Raiton brnění. Hned na to se začal kroutit jako chilli paprička. Kyselost šťovíku mu proplula skrze celé tělo.* Fuj, * začal ho plivat z úst a nehty si čistil jazyk od posledních zbytků. Když konečně skončil, vstoupil do 2.stupně.* Pozor! * vykřikl, překvapený Raizo, který jutsu na takové úrovni nečekal. S jeho slovy se Dango zjevil u Toshira a vši silou doplněnou o rychlost ho jako bleskový náklaďák napálil přimo do nosu. Hlasitě to zakřupalo a blonďák odletěl jako papír dozadu až se po průletu jedním kmenem zastavil o druhý. Zarytý v kůře rozhodně nevypadal, že by se měl ještě vůbec pohnout.*

*Oprášila si ruce a vydala se za Izumim. Nastavila mu ruku a ten si s ní plácl. Usmáli se na sebe. Po dlouhé době se zdál být trochu šťastný. Otřel si krev bestie o kimono a strčil Katanu kam patřila. Kaede přiložila ruku ke kopí a to se rozpadlo, mrtvola tak padla na zem. Kaede by se jí dala zkoumat, ale v tom přišly další rozkazy vyšší moci. Se zamručením uposlechla. Celou dobu běžela vedle Izumiho. Když se zastavili na místě setkání a dvojicí nukeninů, Izumi u ní už nebyl. Kaede okamžitě přestala řešit nějakého Danga a zbytek jejich týmu. Otočila se a začala prozkoumávat pohledem les.* Izumi! *Vykřikla. Odpovědi se jí nedostalo. Otočila se zpátky, nemohla tam nechat ten tým…i když by nejradši šla do prdele hledat Izumiho. Cítila, jakoby jí něco vypadlo z kapsy. Na zemi ležel malý čtvereček z papíru, který sebrala. Narvala si ho mezi vybavení a dala se do sledování situace. Nukenin Dango dával po čuně jednomu z jejích společníků…no….mávla nad tím rukou. Jí zajímal nukenin z Konohy, který tam byl plonkový. Kaede složila pečetě a pokusila se mladšího nukenina uzemnit pomocí techniky klanu Nara (to jak se spojí stíny.) Druhý tým měl stále dospělého Senseie, který by si s Dangem snad mohl poradit. Nějak. Měl by. Jeho sudenta jí bylo líto, ne však tolik, aby se tím zabývala. Další její kroky se odvíjely od toho, zda toho kluka z Konohy chytila, nebo ne.*

*V obličeji Raiza bylo vidět překvapení namýchané s vystrašením. Nečekal, že by jejich cíl dosahoval síly podobné té jeho, natož jí ještě předčil. Okamžitě začal z rukávu vypoušět hejno čítající tísícovky malých broučků, které začaly Danga od pasu obalovat nahoru i dolu.*Co to je za havěť? * řekl si nukenin sám pro sebe, když mu do nosu vlezl jeden z černě zbarvený Lalokonosec Libečkový. Okamžitě ho spolu s malým soplíkem vyfrknul a přesunul se zpět ke kolegovi. Na místě po něm tak zbyla pouze forma z brouků, která se záhy začala rozpadat na zem.*Tak mi pomož ne? * žďuchl Dango do nukenina z Konohy. Ten však stále postával jako bezduché Y, jelikož mu do vědomí vlezl druhý z bratrů ukrytý na stromě. To však Dango nemohl vědět.* Jděte po tom z Konohy! Když zůstane jeden, nebude to až tak těžký cíl! * vykřikl Raizo na svůj tým, zatímco si Dango zrušil své brnění a ukazováčkem nechápavě šťouchal do ramene spolubojovníka.* Zase to je všechno na mně, * protočil dredatý vlastník KG zrak v sloup, plácl dlaní na zem jako kdyby chtěl vyvolat kuchiyose. Nic se však nestalo viditelně nestalo. Kdo vi, zda záměrně... Při úvaze jak ho tato partička našla začal podezírat onu zakázku, kterou jako žoldák přijal. Nebyl však ten typ, co by nad něčím dlouho přemýšlel a tak pozornost přesunul zpět na boj.*

*Díky pomoci od chlapce s druhého týmu, se jim podařilo nukenina z Konohy chytit. Kaede jej chytila svým stínem, zatímco byl mentálně mimo, její stín se spojil s tím jeho. Rozpojila pečeť. Pohled jí sjel na Danga, který do nukenina šťouchl. Zvedla jeho obočí. Jaký hulvát jeden. Kaede si prohlédla mladého nukenina Konohy, měl u pasu wakizashi. Kaede sáhla k pasu, chytila vzduch, ale nukenin chytil své wakizashi. Kaede cukla rukou a Nukenin jedním sekem zaútočil po Dangovi a hned na to mu ho takto zabodla do břicha. Nepotřebuje sebou táhnout živého člověka. Už tak mají jednu mrtvolu a jednoho nezvěstného. Jakmile jí tohle vyšlo, pokud vyšlo, stáhla svůj stín zpátky k sobě. Podívala se na vůdce týmu. Pak na Danga. Složila pečetě na techniku Doton: Gansetsukon a vytvořila si opět kamenné kopí. Přehmátla a vrhla ho směrem k Dangovi, no…bylo to trochu dál, takže namísto Danga prostřelila hlavu klukovi z Konohy. Alespoň měla jistotu, že je KO.*

*Stál tam a rukou si podpíral bradu. Vypadal že přemýšlí fakt dlouho. No místo toho letmým pohledem hledal dalšího z nepřátel. Přeci tu někde musel být někdo, kdo odstavil jeho spolubojovníka. Ten mezitím s podporou Kaede vytáhl Wakizashi udělal úkrok a ....zastavil se. Důvod byl ten, že pod sebe Dango minulý odpis položil Meiton past. Na nukenína z Konohy tak momentálně působily 3odlišné síly. Přenos mysli, stín Kaede a past Meitonu. Zatímco se tyto ťri techniky tlačily navzájem Dango konečně zahlédl tmavý odstín zelené mezi větvemi ve výšce zhruba šesti metrů. Zmáčkl nukenínovi ze země Ohně zápěstí. To okamžitě prasklo a rukojeť zbraně vyjela ze zkamenělé dlaně. Nukenin z Kumo Wakizashi v letu ještě stihl bezpečně zachytit a vší silou, posílenou ještě o chakru, vyhodil zkrácenou katanu na chuunina z Yamanaka klanu. Okamžitě vstoupil zpět do prvního stupně Raiton no Yoroi a vyrazil proti Kaede a Raizovi. V lesu chytl kopí z dotonu, které bělovláska hodila a skočil po Raizovi, aby mu zabránil v narušení směru letícího wakizashi. Raizo to stihl jen tak tak. Otevřel 2.bránu hachimonu, vytáhl kunai a zablokoval útok kopí, které se rozpůlilo. Střet těchto protipůsobících a relativně vysokých sil způsobil, že se kolem dvojce rozletěla tlaková vlna.(Ne moc velká. Přirovnal bych to k silnějšímu zafoukání větru.) Ubránil se útoku, ale Wakizashi stále svištělo vzduchem.*

*její útok nevyšel, Dango zlomil její "loutce" zápěstí. Kaede uvolnila stín. Její kopí bylo využito proti její vůli trochu jinak. Ale ona se soustředila na wakizashi, které letělo vzduchem, nadechla se a technikou Fuuton: Kami Oroshi, o síle 34. Stlačený vzduch mohla ovládat, zaměřila se jím tedy na strom a Wakizashi, které tím odrazila tak, že se zabodlo do větve a ne jejího nynějšího parťáka, následně vzduch rozpustila. Vytáhla Tanto a prostě se během toho, co Dango bojoval se "senseiem", se rozeběhla proti nukninovi z konohy a sekla jej přes krk. Dango byl teď jeden z cílů, který to tady teď přežil. Sice byl teď zaujatý někým jiným, poskládala pečetě. Vytvořila techniku Jigoku Kouka no Jutsu, kdy se k zemi začal blížit meteorit, rozpálený s ohněm po okolí padal přímo na místo, kde byl nyní Dango s Raizem.*

*Fuuton Kaede odvrátil letící kata, která začala zběsile rotovat až se zaryla do kůry dalšího z mnoha okolních kmenů. Dango s Raizem mezitím vstoupili do vyššího stupně svých technik. Země kolem nich začala hlasitě a především i viditelně praskat. Raizovi ruce začínaly rudnout popálením od Raitonu, avšak pomalu začal Danga silou přetlačovat.* Vaše studentka to tu chce asi podpálit... * poznamenal, když se mu nad hlavou rozzářilo naoranžovělé světlo Katonu. Jeho kolega mezitím padnul právě rukou Kaede, jelikož nemohl nic dělat.* ...zřejmě i s vámi, * dodal po malé odmlce a pevně sevřel Raizovi paže. Věděl, že jemu ta technika nic neudělá. Zároveň věděl, že Raizo hachimon pustit nemůže. Stačilo ho jen zdržet.*

*Ti dva se tam přetahovali jako kohouti na smetišti, Kaede sice využila genjutsu, ale na souboj dvojice to očividně nemělo efekt. Sebrala zatím tedy z mrtvého nukenina čelenku s přeškrtnutým znakem a ještě něco na důkaz - odstranila palec z ruky. S tělem se tahat nehodlá. Navíc, jsou o dva méně a pokud porazí i Danga, tak potáhnou spíš jeho, aby si s ním Kumo problémy vyřešila po svém. Když si tuhle prácičku odkroutila, připevnila na kunai výbušný lístek, vyhledala Danga a Raiza. Hodila kunai jejich směrem a v uctivé vzdálenosti jej odpálila. Výbuchem si pripravila potřebnou jiskru, jelikož hned na to následoval útok fuuton Daittoppa, který z výbuchu udělal spíše ohnivou střelu o síle 34 ninjutsu. Bylo jí šumák, že tam byl i jejich shinobi, pokud nebyl schopný Danga nějak přeprat teď, tak to už nezvládne. Alespoň to si říkala.*

*Raizo otevřel další stupeň hachimonu a jelikož jsem dobrý hráč rpg a nechal jsem si genuálně chytit mé dvě postavy ranku A od Kaede ranku Chuunin do genjutsu, oba si momentálně myslí, že na ně padá ohnivá koule. Shinoby z Konohy pomalu tahne Danga z prostoru kam koule dopadly, avšak nukeninské klíště původem z Kumo vydalo dostatečnou protipůsobící sílu na to, aby uhnout nestihl.
Mimo genjutsu to vypadalo asi tak, že byly oba zakleslý do sebe a zmrzlý srachem natolik, aby je výbušný lístek zasáhl. U Danga exploze neprošla skrze raiton brnění, avšak Raizo žadnou obranu neměl a tak ho to ošklivě popálila. Přichozí bolestivý podnět ho však probudil z iluze a jelikož hachimon odstranuje únavu a redukuje bolest, dokázal se vzchopit k útoku. Pevně sevřel prsty v pěst, až mu zbělaly klouby a udeřil Danga do bricha. Ozvalo se zapraskání, když si v úderu zlomil několik kostiček v ruce. Brnění však prolomil, probral Danga z genjutsu a odhodil ho. Rychle vyndal z pouzdra na zadku ocelový okov s trimetrovým řetězem, rozevřel ho, zjevil se díky obrovské rychlosti u Danga a přirazil mu ho ke krku, jako kdyby ho chtěl jednou rukou škrtit. Takto ho nabral a švihl s tmavým mladíkem o zem, čímž se okov na jeho krku zacvakl. Zatímco Dango viděl maximálně tak hvězdičky, zrušil hachimon a s přicházející bolestí využil techniku, kvůli které byl na tuto misi poslán jakožto expert na pečetící techniky. Umístil na okov pečeť Katon:Tenrou ve specialní formě, kdy je její účinnost aplikována na toho, kdo je v okovu uvězněný a její působení trvá po dobu, dokud není okov sundaný. Jeho durabilita je kolem 12bodů síly. (Dovolil jsem si použít vlastní specializaci, která nebyla nikdy odeslaná na schválení, ovšem bude použita pouze a jen v tomto rpg pro content a nijak nezvýhodní mojí hráčskou postavu) V ten okamžit Dango přišel o možnost používat veškeré techniky spojené s chakrou.* Co to je?! * vykřikl Yoshikawa naštvaně, když se pokusil použít svůj Meiton. Místo toho se pečeť rozzářila rudou barvou a začala ho zpalovat.* Auuuu! * hlasitě zakňučel a pod náporem bolesti poklekl na zem. To samé udělal i Raizo, který byl na částech těla popalený od Kaede a zároveň vyčerpaný z Hachimonu.* Dobrá práce. Teď už je neškodný, * pochválil dvojci přezivších chuuninů a z hluboka si oddechl. Na tváři byla vidět bolest, kterou cítí, ale i tak jí dával co nejméně znát. To samé i Dango, na kterém byla vidět čistá nenávist. Konečky bílých dredů měl špinavé od hlíny po tom, co zabořil po zpalující bolesti čelo do země.* Vy svině, * odfrkl si a plivl Raizovi do obličeje. Za odměnu mu mladičký Yamanaka zatáhl za obojek, jako kdyby byl zavšivený pes a znova posla dredatou hlavu k zemi do špíny.*

*Jeden jak druhý byli pod vlivem jejího Genjutsu a až s popáleninami se probrali k "životu" a dokončili jejich zdlouhavý souboj. S výhrou 1:0 pro Konohu schytal Dante okovy okolo krku. Kaede s důkazy o zneškodnění nukenina přímo z konohy došla ke trojici. Moc se jí nelíbilo, jak malý Yamanaka zacházel s někým, kdo jej před chvílí mohl snadno zabít.* V klidu, techniky nepoužije, ale hlavu ti rozmlátí i bez nich. *Vytrhla chlapci z rukou řetěz. Podívala se na jejich "senseie" a jen kývla hlavou.* Zvedni se Dango, neponesu tě.... *Zamručela a omotala si řetěz okolo ruky tak, aby se jí nemohl vytrhnout. Znala i hachimon, bylo jí jasné, že regenerace Raiza potrvá nějakou tu chvíli. Už tak to byl fakt hustej borec, když po použití hachimonu dokázal používat techniky, to jen tak někdo nesvede (lit nikdo ). Kaede z toho byla celá nějaká otrávená. Hlavně z toho, že se Izumi prostě vypařil, mrtvý druhý kluk jí byl jedno. No jo vlastně...ještě tam byl ten druhý blonďák.* Seber svýho kámoše z toho stromu.... *Popohnala chlapce přeživšího. Připravená k odchodu. Cesta neměla mít dlouhého trvání, Kaede čučela na Danga.* Něco mi nejde do hlavy...proč se jmenuješ jako jídlo? *Začala konverzaci s jejich vězněm, přece nebude celou cestu potichu. A každá možnost jak se něco dozvědět je dobrá.*

*Rozmáčkl mi bratra o strom, * odpověděl ublíženě mladičký Yamanaka,zatímco mu Kaede sebrala druhý konec řetězu na kterém byl druhý a výrazně menší okov.* Vezmu ho, * skočil jim Raizo do řeči, vytáhl svitek a mrtvé tělo zapečetil do svitku. V Konoze se ho pak chystal předat lékařům k pitvě a následnému pohřbení.* Jo a ještě něco... * zamumlal, když si zasouval svitek zpět do pouzdra na zadku.* Musime ho hlídat, * vzal Kaede okov z ruky a zacvakl jí ho na zápěstí.* Takto se ti nevyvleče. Navíc máš z nás tří nejlepší možnosti bránit se díky stínu. Já toho už moc nezmůžu, takže to neber nějak zle a neboj se, nemůže tě nic udělat. Jde mu o život a s mrtvolou na okovu a bez chakry toho moc nezmůže. Ty tam pečeť nemáš, takže se o své techniky bát nemusíš, *vysvětlil jí zbylé informace než se vydali na cestu do Konohy. Ač to po cestě mohlo vypadat jako kousek, tak zpět to bylo o poznání na delší dobu. Především proto, že nemohli běžet kvůli Raizovi a skákat po stromech kvůli Dangovi, který neměl chakru.* Co? Myslím, že to je úplně jedno, jak se jmenuju... Navíc neznám odpověď. Ale když se zeptáš mé drahé matky, tak ta ti to určitě řekne. Tedy pokud jí najdeš o čemž trochu pochybuju. Těm blbcum z Kumogakure se to zatim nepovedlo, * koukl na Kaede a zacukáním hlavy si porovnal obojek.* Nemysli si, že když se teď budeš tvářit jako největší kamarád, že si mě získáš. Na to už je trochu pozdě, * odfrkl a odvrátil od dívenky pohled. Mezitím došli za šera až k velkému lanovému mostu.* Moment, * zastavil je Raizo. Dango znechuceně zabručel, prokulil oči v sloup a dřepl si k lanovým úchytům mostu.* Co kdyby jsme se dnes utábořili na této straně? * navrhl všem členům.* Já bych pokračoval dál od té věže. Přes noc mít bestie v zádech opravdu nechci,* opanoval Toshiro nejistě. Z lesa za nimi se ozývaly znepokojivé zvuky. Na druhou stranu nebyly až tak neobvyklé a velká část shinoby je po zatmění začala považovat za neškodné. Nemuselo tomu ale být vždy tak.* Rozhodni to Kaede. Zůstat a nebo pokračovat v cestě. Pokud by šlo vše podle plánu, dorazíme do Konohy zítra před obědem.*

*Pokrčila rameny. Tak bratra... Sledovala, jak jí Raizo přichytil okov k ruce. Jen zamrkala.* To si snad.... *Dostalo se jí vysvětlení, souhlasně přikývla.* No dobrá... *Dango však nebyl tak vlídný, jak si představovala. Táhla ho sebou po cestě a litovala, že na tuhle misi vůbec šla.* Netvářím se jako kamarád, jen zabíjím čas...tyhle dva jsem už viděla, tebe dnes poprvé. Zajímám se z vědeckých důvodů. *Pokrčila rameny a dále mlčela, pokud neměl Dango potřebu mluvit víc. Nudila se, ale ta nesmyslná otázka před mostem jí zarazila.* A to proč? Přejdeme most a možná tam můžeme přenocovat, ale tady v tom lese odmítám bejt. *Pronesla znechuceně. Podívala se na Danga.* Čím blíž ke Konoze se probudím, tím jistější budu, že mi zůstane zápěstí u předloktí. *Vydala se prostě přes most, táhnoucí Danga za sebou.*

*Dobrá... kompromis mi zní jako výborný nápad. Přejdeme most a přespíme na druhé strané, * zakýval Raizo souhlasně hlavou.* No to je dost, že jste se rozhodli, * dodal Dango otráveně a obratně vstal zpět na nohy. Skupina tak vstoupila na most. Toshiro první a Raizo to celé uzavíral. Zhruba v první třetině sebou Dango škubl, chytl jedno z úchytných lan a škubl s ní. Provaz se v ten moment uvolnil na začatku mostu v místě, kde předtím seděl. Neseděl tam jen tak a prostě využil situace, kdy se trojce domlouvala. Most sebou škubl a Raizo skočil na zadku, div nespadl dolu. Dango ihned chytl Toshira rukou kolem hrudníku, druhou rukou mu vytáhl Tanto z pouzdra na noze a vyhodil ho z mostu. Na Kaede se ani neohlížel, aby neztrácel důležitý čas a přefikl další lana. Most se v tu chvíli roztrhl na dvě poloviny a začal padat ke strmé skále. Raizo v tu chvíli už přišel k sobě a skočil po Dangovi. Ten zavrávoral avšak obratně mu zabodl Tanto do krku a s prořizlým hrdlem ho nechal padat za rozpláclým Toshirem. To už lávka narazila do skály a Dango začal také padat a zřejmě stáhl Kaede sebou. Zachoval ale chladnou hlavu a při první řílezitosti zabodl Tanto do praskliny mezi kameny.* Au, * oddychl si, když narazil břichem o stěnu. Musel to risknout i když to pro něj bylo nebezpečné. Nesměl však dovolit, aby ho dostala Kumogakure do rukou.* Hej! *zekřičel na Kaede, která tu někdetaké musela vyset, protože fucking řetěz.* Použij chakru a zkus se nohama chytit té skály. Oba nás neuneseš, ale stačí když zpomalíš pád. Pak použij ten tvůj Fuuton, * instruoval jí.* Věřím ti, že neskončíme na kaši jak ti dva... Takže tři, dva... * odpočítával a pomalu pouštěl rukojeť Tanta.* ...jedna.*

*tiše šla po mostě, když se to celé semlelo. Skončila škubnutím mostu na jeho prknech. Dangovi to očividně bylo totálně u zadku. Most se začal rozpadat. Pevně se chytila rukama jednoho z dřevěných plátů. A než narazili do stěny, využila fuutonu aby zmírnila náraz. I tak přišel a ruka, na kterou byl napojený řetěz cukla. Kaede visela za druhou ruku na strmé skále, respektive na mostě, který byl nalepený na tu skálu.* To si snad…já tě zabiju! *Tohle nebylo dobré ani v tom nejdivočejším snu. Vyděšeně hleděla pod sebe. Srdce jí bušilo jako o život. Musela se uklidnit. Dango se najednou stal vůdcem téhle…výpravy. Ale jeho instrukce ze strachy ze smrti uposlechla hlavně pro to, že nechtěla skončit podobně.* Ten fuuton není tak silný, aby nás unesl. *Vyhrkla. Ale použila chakru a nohama se nalepila na skálu. Dango se začal pouštět tanta.* Nepouštěj! *Vykřikla až hystericky. Pokusila se rukou vytáhnout řetěz, ale Dango byl až moc daleko od mostu.* Prostě…to slezeme. Hlavně se nehýbej. *Celá se třásla. Jo trénovala dost, ale tohle bylo jiné.* A nepouštěj se! *Vyhrkla pro jistotu, kdyby jí ten debil neslyšel. Jak ona ho chtěla skopnout. Ale byla na něj napojená. Rozhodla se, že mu proste usekne ruku. Nebo možná Raizo u sebe měl klíček od okovu? Ale proč ho pouštět. Spíš ho zabije. Ale Kumo ho chtěla živého. Kaede v životě nebyla v takovém nerozhodném rozpoložení.* Zabiju tě , jen co se k tobě dostanu, fakt že jo, Dango! Takovej debil. *Po milimetrech se snažila dostat dolů k němu. Hlavně ať neskáče. Až se dostala k němu. Podívala se dolů, ještě to byl dost nepříjemný kus cesty. Kae měla bříška prstů sedřená i přes to, že si při lezení dolů pomáhala chakrou.* Slezeme ještě kus a pak to můžeme skočit. A pak tě uškrtím tím řetězem.

*Chceš riskovat svůj život soubojem u kterého nevíme kdo bude vítěz. Ty máš chakru, já jsem fyzicky zdatnějši, * préhmátl z malého výklenku na snad ještě menší. Místama až dostával křeč do prstů. No stále neveřil tomu, že by dívneka unesla jeho váhu, kdyby se na ni zavěsil.* Máš vůbec nějaký důvod bojovat? S mrtvým nukeninem se vracíš a nepřišlo mi, že by ti na těch dvou zaleželo, * zeptal se nechápavě. Mluvil samozřejmě o tom typkovi, co umřel v lese. Neměl problém se poprat, ale vzájemně se mlatit na retězu, když tu byli uvězněni smysl moc nemělo.* V první řadě musíme najít výstupnout cestu a nebo se zbavit tohoto, abych mohl použít chakru, * v ten moment mu podjela jedna noha. Stihl se však srovnat a tak jen vyčítavě sledoval kamínky, jak padají dolů.* Tak skáču, * řekl, když mu přišlo, že byl dost dolu. Ke smůle obou až tak dole nebyl. Bylo to však tak akorát, aby si obe jen způsobily hezké modriny.* (Jen bych rád řekl, že Raizo klíček u sebe nenosí :^D)

Nemá, ale nasral jsi mě jako nikdo za poslední týdny. Už jenom z principu si do tebe kopnu. *Hudrovala Kaede. Byli už o trochu níže, ale Dango netrpělivec už letěl k zemi a strhl Kaede sebou. Až na to, že ona se doopravdy podpořila protitlakem svého fuutonu a dopadla na nohy bez zranění.* Nic ti sundavat nebudu. Půjdeš se mnou do Konohy, ať se ti to líbí, nebo ne. *Trhla vší silou řetězem, aby ho přitáhla k sobě. Otřela si zkrvavené prsty o mikinu.* Hlavně, tu pečeť neumím odstranit, bůh ví, jak tohle funguje. *Rozešla se směrem k jejím mrtvým společníkům. První co, prohrabala kapsy Raizovi.* tady nic neni. Žádný klíček nic. Budeš to muset se mnou vydržet až do vesnice. *Chytila rukojeť svého Tanto.* Jestli se pokusíš mě zabít, tak ti garantuju, že to použiju proti tobě. *(uno reverse card). Musela se zamyslet. Tenhle stres byl mimo její specialitu. Celý to ten hlupák tak pokazil…ale zároveň musela uznat, že byl fakt dobrej v tomhle.*

*To mi chybělo... Nechat se dovléct do vězení a u toho být buzerovaný ženskou, * podíval se k tmavému nebi a ptal se existujicích i neexistujících bohů, čím si tohle zasloužil. Samozřejmě že těžce nesouhlasil s tím, aby ho někdo táhl do Konohy. Teď to té kunoichy však odkýval. Šancí sundat jí bude mít ještě dost. Navíc kdyby měl v téhle díře tahat mrtvolu na řetězu, tak by se ven nedostal už vůbec.* Ještě ze nemam frajerku. Tohle poslouchat každý den, tak mi asi praskne hlava, * dodal zatímco Kaede prohledávala mrtvoly. Jeho taky jedna zaujala. Šlo však už jen o kosti.* To vypadá, že jí něco ožralo, * řikal si sám pro sebe, když vyděl rýhy na bílém vápníkovém podkladu.* Vlci... * zemyslel se.* Ne. Hyeny! * vyšlo z něho hlasitěji. Všiml si, že jsou kosti roztahané a některé dokonce chybí. Vlci k tomuto neměli až tak sklony, to přes svojí tupost diky znalosti přírody věděl moc dobře. Koukl na vysoké kamené hradby co je obklopovaly. Sem tam v nich spatřil výklenky. Zřejmě šlo o jejich nory.*  Musíme na noc najít přístřešek nebo bude tvoje nadávání náš nejmenši problém, * oznámil dívence vážně. Ta zvířata sama o sobě silná nebyla, jenže ty počty ho děsily. Rozešel se proto na náhodnou stranu podlouhlého kaňonu.*

*Jeho hudrování nechala být. Neposlouchala ho. Měla na práci důležitější věci. Ale nenašla nic.* Se picnu… *Dango promluvil hlasitěji.* Co zase? Rezignovaně k němu došla, zatímco on se rozešel náhodným směrem, táhnouc za sebou Kaede jako kouli u nohy. Až na to, že u krku. Až teď si toho všimla. No co…nedalo se svítit.* Tak hledej. Tohle je tvůj plán, tak to zařiď. *rezignovaně šla za ním. Ať už šel do jakékoliv jeskyně nebo díry. Ona si lámala hlavu tím, jak se dostat bez zranění z okovů. A jak se ho zbavit, ale zároveň ho dostat do vězení.* Proč jsi se vlastně stal nukeninem? *optala se potichu. Snažila se pochopit jeho důvod, proč tak nutně nechce do vězení. Však kdo by odmítal v dnešní době bezpečí, třikrát denně jídlo a společnost podobných hulvátů?*

*Když jsi byla potichu, tak to bylo lepší, * odpověděl rejpavě a bez otáčení se na ní pokračoval přímo za nosem. Několik stovek metrů přehoupující se v kilometrý ušli. Na rokli dopadla mezi tím tma.* Protože jsem mohl být nukenín. Ve vesnici mě nic nedrželo a možná bych byl už mrtvý, kdybych neodešel, * řekl krátce, aby ze slušnosti odpověděl.* Hele..! *ukázal v zápětí před sebe. V té tmě to tolik nebylo vidět, ale v dálce vykukovala malá věžička. Čim blíž u ní byl, tím lépe poznaval, že slo o budovu. Tedy spíše o rozpadlou stodolu. No a z věžičky se nakonec vyklubalo železné silo pokryté rzí na místech, kde se ještě korozí neodlouply kovové pláty.* To by mohlo stačit, * schválil si výběr sám sobě a došel k posuvným vratum. Prkna z kterých byly vyrobeny ze spoda vlhkostí hnily. Zapřel se ramenem o jejich bok a zatlačil. Ani s nima nehnul.* Tak pomůžeš mi nebo si chystáš nějakou připomínku? * koukl na Kaede vyčítavě a kývnutím hlavy jí pobídl, aby zabrala taky.*

*Tma tam už byla, ale je fakt, že mraky zatmavující měsíc tomu nepomáhaly. Vyslechla si jeho důvody.* ve věznici budeš mít vlastní postel…a jídlo každej den. *Hodila proti nabídku do placu. Táhla se za Dangem jako smrad. Neustále se ohlížela. Šli až moc dlouho na to, aby se dokázala bez mapy zorientovat. Zahleděla se před sebe. Dango poukazoval na nějakou budovu. Nezbývalo jí nic, než tam jít. Sledovala jeho úsilí. S pobavením.* Jenom koukám. *Odpověděla na jeho otázku.* Uhni se. *Trhla řetězem a sama došla ke vratům, které si důkladně prohlédla. Pak se přikrčila a nohou několikrát kopla do hnijícího dřeva. Rozhodně to udělalo méně hluku, než vrzající zarezlá vrata.* Podlez to…jdu první. *Díra byla dostatečná i pro Danga, Kaede nebyla zrovna největší, takže ta se tam vlezla na pohodu. Když prolezla dírou všimla si, že dveře jsou stejně zaražené závorou. V životě by to neotevřeli.* Uděláme dohodu. Vyspíme se a ráno si řekneme, co a jak. Buďto se navzájem zabijeme, nebo bude po mém, nebo po tvém. Ale teď potřebuju chvíli klidu. *Rozhlížela se po staré stodole. Nic extra tu nebylo. Až na kupu slámy v podstatě nic použitelného.*

*Když ho zatahla, udělal dva kroky dozadu. Sledoval, co ta čůza asi vymyslí. Co to bude mu došlo okamžitě, když poprvé nakopla měkké dřevo z vrat.* Wow, udělala jsi díru skrze kterou se může kdokoliv dostat za námi dovnitř,  * řekl sarkasticky a po čtyrech jí následoval dovnitř. Jak se ukázalo, tak díky závoře na vratech to bylo nejlepší řešení. No a díra také nebyla až tak neřešitelný oříšek. Unitř byl malý vůz za koně. Chytl ho a odsunul tak, aby dřevené kolo zalepilo onu díru.* Jasný, třeba smlouvy tu budem podepisovat, * mávl na jejím navrhem rukou a na malý moment se odebral na slámu, kde si cosi připravoval. Chvilkama se ozívalo trhání látky, pak si vyndal cosi v lahvičce z pouzdra a pak došel zpět ke Kaede.* Nastav tu zakrvácenou ruku, * řekl jí a vedle položil obvazy vytvořené ze svého rukávu, které byly nasáklé vylouhovaným heřmánkem.* S těmi rozdrbanými prsty se ti bude ta zbraň blbě držet, až mě budeš chtít zabít, * pokud by se nechala, vzal by jí poraněnou ruku a přes bolavé prsty privázal obvaz.* Když by jsi do toho chytla infekci, tak by jsi si ani neškrtla. Takto budeš mít aspoň trochu šanci, * zabručel a bez dalších slov sebou plácnul zády o měkou avšak prašnou kopku. Dým malých částic ho okamžitě zahalil, ale jemu to nevadilo. Byl na to dostatečně velký prase, aby si s tím jeho dýchací cesty dokázaly poradit.*

*Jeho sarkastická poznámka se odrazila od jejího pomyslného štítu. Hned, jakmile se dostali dovnitř, našel řešení an problém, který vytvořila.* Vidíš, v týmu bys fungoval docela slušně. Trocha převýchovy by stačila. *Ušklíbla se, když byli oba vevnitř a kolo zatarasilo díru. s další hloupou poznámkou odešel, s Kaede to trochu trhlo ale udělala jenom dva kroky a chvilku čekala, co tam vymýšlí. Když se vrátil s provizorním obvazem jen na něj zamrkala a pomalu nastavila ruku. Nedůvěřivě ho u toho sledovala. Kdyby jí chytla infekce, nebo něco, její matka by se o to rychle postarala, to si byla jistá. I tak jí ale tohle gesto přišlo milé. Sice Dango postrádal rukáv, ale což.* Hraješ to fér, to je milé... *Komentovala jeho slova. Po chvilce s ní zase trhnul, když si lehl do prašné slámy. Chvilku zmizel v prachu. Kaede si přidržela mikinu u obličeje a počkala, než to přešlo. Pak si sedla kus od něj.* V Sora-ku by jsi byl ve větším bezpečí, než v zemi Ohně, proč jsi sem chodil? *Optala se po chvíli ticha, sama přemýšlela nad řešením téhle situace. Na jednu stranu ho chtěla mít z krku, na druhou ho zase nechtěla zabíjet, přišlo jí to nečestné, když se nemohl bránit jako řádný shinobi. Přitáhla si kolena a opřela si o ně tvář, hleděla na Danga. Přemýšlela, co s ním.*

*Trocha mlčení by taky stačila, * dodal až když ležel. Ta holka snad mluvila nepřetržitě i ze spaní.* Je tu ta věž... čekám na moment, kdy přijde někdo schopný a pomůže mi ji prozkoumat. Bohužel vaše vesnice opravdu nemá moc silných shinoby. Furt se tam ochomítají jen shinoby co by prošli sotva ke vchodu jako váš tým a to patřil ten zraněný shinoby ještě k těm lepším. Kdyby jsi ho nepopálila, mohlo to dopadnout i jinak, * S pohledem do stropu uznal Raizovi poklonu. I tak na něho byl stále naštvaný, že tu teď musí kvůli tomu obojku trčet, zatímco se venku zajisté pomalu přikrádají hladový masožravci.* Až budeš starší, tak pochopíš že má svět až moc krásných zákoutí na to, aby jsi ho trávila na jednom místě v úkrytu. V tomhle světě jde přežívat fakt dlouho, ale k čemu ti to je, když nemůžeš žít, * vytáhl z pouzdra na zadku cigaretu a zapálil si jí. Byla to jedna z mála věcí co mu tam zbyla. Na vysušené hromadě slámy chutnala o to líp. Venku mezitím začalo pršet. Kapky deště bubnovaly na plechovou střechu a pod dveřmi se plazil maličký pramínek vody skrze vymletou stužku až zalezl pod protější hromadu tentokrát sena. To začínalo díky vlhkosty plesnivět a černat. Pravděpodobně to ale nikoho už neštvalo a tak by případný vznik ohně díky zapařenému materiálu jen uklidil tuto lidskou hříčku ze dřeva. Jo, přiroda si uměla poradit vždy. * Pozitivní je, že to zamaskuje náš pach a útok z venčí by nemusel přijít. Takže největší nebezpečí pro tebe jsem už jen já, * s jejich povídáním venku nastala už naprostá tma a uvnitř to bylo snad ještě horší. Černo zahalilo sněhové vlásky kunoichy tak, že jí Dango ani nemohl pohledem najít. Orientoval se tak jen pomocí řetězu a směru kam šel jeho druhý konec. Plamínek ohně z cigarety uhasil v dlani, aby se nemusel zvedat tak překousl palčivou bolest popálení. Víčka mu pomalu začala klesat až usnul. Život v přírodě ho naučil nespat tvrdě, ale nepředpokládal, že by to bylo tentokrát třeba. *

hmmm *Jediný komentář na jeho slova o mlčení. Pokrčila rameny. Jeho slova tiše poslouchala. O tom, jake věci udělala, kterými rozhodne nepomohla ani jemu ani jejímu tymu. O tom, jak je žití naplno lepší, než přežívání na jednom místě…nebyl zas takový tupec. Chápala smysl jeho slov a důvody, proč by lidé raději žili volní, než omezováni zákony Vesnic. Vytáhl si cigaretu a její dým jí lehce štípal do očí. Bubnování kapek o střechu pomalu. Sjednotila s rytmem jejího dechu. Věž…ano, ta hrozná věž, kterých po světě bylo několik a které jim všem všechno hezky komplikovaly. Ozvalo se tiché zasyčení a smrad spálené kůže. Tma pohltila stodolu i její nynější hosty. Kae se ani nehnula. Sice hluk z kapek byl dostatečný na to, aby přehlušil její dech, ale ne na to, aby přehlušil i zvuk pohybujícího se řetězu. Přemýšlela, co s ním. Zabíjet ho nechtěla, ale pustit ho nemohla už z principu. Kdyby na tohle přišli…byl by to stejně její konec, jako to byl konec celého jejího týmu. Měla nápad, i když bláhový. Mco dobře věděla, že Dango asi sotva spí tvrdým spánkem. Ale i tak to stálo za zkoušku. Začala pomocí Nan kaizou natahovat nohu směrem k Dangovi. Pamatovala si jak asi daleko ležel, jakmile byla noha u něj, začala ji stahovat a zároveň natahovat ruku, ke které byl připevněný řetěz tak, že po pár vteřinách stála obkročmo nad ním, s jednou rukou přiloženou na Tantu, druhou o kus dál, nataženou. Klekla mu kolenem na prostor, kde končila hrudní kost a celou vahou se na něj zaklekla. Vytáhla tanto a přiložila mu ho ke krku. Takhle z blízka i bylo vidět obrysy těl a lesk v očích.*

*Probralo ho lehké nakroucení se okovu na jeho krku a pak také zmačknutí hrudníku doplněné o studenou čepel na tmavé kůži. V tu chvíli mu naskočila na pažích husina. Nečekal to... že by se dívenka rozhoupala k útoku. Možná si byl až moc jistý sám sebou. Z šok ho probudil až vlhký pramínek krve, který mu vykouzlila právě ona čepel. Když karmínový potůček zajel za látku trička, konečně otevřel oči. Ani nezacítil bolest, tak ostré Tanto bylo.* Co vymýšlíš? * zeptal se jí ač nečekal odpověď. Její bílé vlasy byly stále skryté ve tmě, jen ta očka jí svítila jako kočce, která večer vyrazila na lov.* Ale nechceš to udělat... Bojíš se? * usmál se a vycenil zoubky. Uvědomil si, že by ho už zabila, kdyby byla pevně rozhodnutá. Slovama odvedl pozornost a chytl jí ruku ve které zbraň třímala. Vší silou si čepel odtlačil od krku, druhou ruku obmotal Kaede kolem pasu, přitáhl si jí na sebe a přetočil se nad ní.* Zabitého nukenína už máš, tak nevymýšlej blbosti. O těch budeš moct přemýšlet, až se dostaneš z téhle díry zkurvený. Krev akorát přitáhne pozornost dalších potvor od kterých nás teď ochránil déšť.* Jen co to dořekl, připlácl její ruku se zbraní k zemi vedle bělovlasé hlavy. Druhou ruku také vytáhl a lehce jí poplácal po tvářičce.* Takže si zastrč tu svojí katanu a bež si lehnout. Pokud to zkusíš znovu a budeš nerozhodná jako teď, tak ti třetí šanci už nedám.*

*Kaede jemně přitlačila na Tanto. Ale svůj pohyb zastavila. Jediné co, tak jej trochu škrábla. Otázka jí totiž úplně probrala. Co vlastně dělala? Chytil jí, než stačila odpovědět. Odtlačit ruku nebylo těžké, když ji povolila. V rychlosti blesku ležela ona pod ním. Druhá ruka se jí stáhla k tělu do normální velikosti. Onou rukou chytila jeho tu, kterou praštil s její o zem. Pustila Tanto.* Co mám ale dělat s tebou?! Jestli nezabiju já tebe, tak ty mě určitě. *Vyhrkla ze sebe. Bála se, nebyla ráda v týhle pozici. Cítila pohyb ruky pod svými zády a trochu se prohnula, aby ji mohl vyndat. Byla jí tam beztak silně nepohodlná. Dýchala těžce, stres měl na svědomí svoje….poplácání po tváři ale bylo příliš. Kaede vykopla nohu v leže přímo do jeho rozkroku kolenem. Nějaká zvířata venku, bestie, nebo něco horšího? Jí to bylo jedno. Čapla rychle řetěz u jeho krku a škubla s ním tak, aby přitáhla jeho obličej ke svému. Bez mrknutí mu zacivěla do očí. I hloupé Narakumi no jutsu na něj nyní muselo platit a taky toho využila. Nerozhodná byla, ale plácat jí po tváři jako malé děcko nebude. Nemluvě o tom, že v sobě měla podivný pocit smíšeného studu s agresí. Štvalo jí, že nevěděla co s ním. Zabít ho vlastně ani nechtěla, ale zase neuměla zneškodnit tu pečeť na jeho okovu a nechtěla si vyklubovat palec, aby se z okovu dostala ona. Štval ji. A víc jí štvalo, že byl relativně zajímavý. Ale ty jeho kecy….na kopačku mezi nohy.*

*Však furt žiješ, * odpověděl jí krátce a s klidem. Nečekal ale, že by te v této pozici hodlala bránit a už vůbec ne kopancem do rozkroku doplněným o genjutsu. Po ráně kolenem, které mu "vystřelilo vajca do krku", se na onom místě reflexivně chytl rukou. To bylo však poslední, co stihl udělat, protože po uvěznění do genjutsu zkameněl.*

Děj v iluzi:*Kolem se začala tma měnit na šero a následné světlo. Stále ležel na Kaede a bolest z rozkroku mu vystřelovala až do žaludku. Přišlo však něco mnohem horšího!* TO NE!!! * vykulil oči sděšením tak moc až se mu zachvěly tmavé duhovky na bílém podkladu propleteném žilkami. Všiml si, že když Kaede převalil, tak mu z pouzdra vypadly veškeré tabákové výrobky a to přímo do toho nenápadného pramínku, který se na první pohled tvářil tak moc nevině. Seskočil s dívenky a okamžitě započal záchranou misi. Nejdříve sáčky, těm navhly pouze růžky. Byla tu však ještě krabička cigaret. Tu když otevřel,vyplnily se jeho nejhorší představy a myšlenky. POSLEDNÍ cigáro uvnitř bylo.. ÚPLNĚ PROMOČENÉ!* Krutý světě! * zaklel s ikonickým pohledem do stropu stodoly, zatímco v jedné ruce svíral slimáka, který byl někdy v minulosti plnohodnotná a vlastnoručně ubalená cigareta. V té druhé také držel slimáka, za kterého považoval své nádobíčko. Ani jeden z těch dvou se neměl zrovna dvakrát k životu. Tou dobou už přicházel k sobě do původního světa, ač stále se slzami v očích promlouval k tabáku zabalenému v papírku.*

*Jak jsi mohla tak rychle zvlhnout, * vyšlo mu z úst v realitě ač on sám až na drobné záškuby prstů, které skrabkaly Kaede ve vlasech, stále působil ve světě genjutsu.* Ale neboj ty moje zlato, teď už jsi u mě a nic se ti nestane, * pokračoval dál a u toho stále bezduše koukal do blba s rukou na rozkroku. Bílý pramínek vlasů mladičké kunoichy se mu mezitím namotal na ukazováček.* Teď už nás nic nerozdělí a až tě ochutnám, budeš stejně dobrá jako všechny ostatní. * Když dořekl na prazdno toto, tak se mu po zaseku poprvé pohly zorničky. Vracel se zpět z iluze, kterou na něho ta potvora seslala.*

*Iluze byla úspěšná, ale co pokračovalo už tolik ne. Dango na ní padl celou svou vahou, s rukou v rozkroku jí dal klouby do kosti toho jejího. Okov na jeho krku jí taky sejmul do ramene a Kaede jen vyhrkla tiše od bolesti. Dvě slzičky se jí skutálely po spáncích. Jedna ruka byla zaseknutá pod Dangem. Druhá setřela slzy. Než se ale nadála, vyšla z jeho úst první slova. Kaede okamžitě zrudla jako rajče, nehledě na to, že to byl jasný efekt iluze a ona to moc dobře věděla. Jeho prsty se zapletly do jejích rozpuštěných vlasů. Začal jí škrabkat a namotával si pramínek okolo prstu. Kae rudla více, trochu i ze vzteku. Jak to, že tak dobře výskal ve vlasech?! Co pohyb prstů, to více uvolněná pod ním ležela, než se vzbudil, už byla úplně v jiné dimenzi vnímání. Rozplývala se tam jako na obláčku, i když realita byla prohnilá kopka slámy nebo čeho. Oči měla zavřené a druhá, volná, ruka se držela jeho paže.*

*Přišel k sobě a ucítil pod sebou ženské tělo. Tedy v té tmě ho neviděl, avšak cítil na hrudi její prsa. Ruku měl dost příhodně na to, aby jí stačilo otočit ze svého rozkroku na její a prstami zajet níž a přes kalhoty jí po něm pohladit. Paží kterou mu držela jen pevněji sevřel její vlasi a zajel prstami až k jejich kořínkům. V tom mu to došlo! Na zadku mu zachrastil jeho vak s věcmi! TĚMI věcmi! A ta holka pod ním je potvora co ho nakopla do koulí. Nechal toho, překulil se z ní, sundal si pouzdro a začal uvnitř zběsile hrabat až dokud nenarazil na hmatem povědomé krabičky s tabákovými věcmi.* Díky bohu! * ulevilo se mu. To už však hlasitě natáhl do nosu tu specifickou vůni tabáku. V té tmě by jeden řekl, že ho chce nosem snad vyšnupat.* Nebudeš mi věrit, co se mi zdálo! Myslel jsem si, že se to všechno rozmočilo! * koukl na Kaede někam do tmy. Úplně zapomněl na nějaký kopanec, nůž na krku, osahávání... Teď se musel řádně pomazlit s tím nejdražším, co na světě měl. Jeho pouzdro s věcmi.*