Brána

*Pevněji sevřel její vlasy. Kaede skousla ret. Jeho prsty jí pohladily v rozkroku a Kae se z rtů prodral tichý vzdech. Jakoby mu šla pánví naproti. On se ale z ničeho nic odkulil a i jí došlo, v jaké jsou situaci. Však je to nukenin, kterého měla za úkol sejmout. A ne s ním něco dělat…ale zdálo se, že i kdyby tu byla nahá s nohama do praku, jeho by to nezajímalo. Dango vytáhl svoji brašničku. Kaede tu promnula uvolněnou ruku.* Co v tom máš tak skvělého? *Zeptala se neutrálním tónem, ale byla z nepochopitelných důvodů trochu naštvaná, že jí z toho opojení pubertálních hormonů probral. Rozkrok jí po jeho letmém pohlazení v podstatě hořel. A neuměla to nijak uhasit.*

*Tabák, * odpověděl bez většího zaváhání a začal si strkat pytlíček s tím žvýkacím za ret. Pak chvilku strkal věci zpátky do pouzdra, aby se mu nerozkutálely na zem. Až potom se otočil zpět na Kaede. V tmě viděl možná tak že leží, ale uměl si představit, že je dost překvapená.* No co se divíš? Ještě mi ani neuschla krev na krku, furt mě bolí koule a ty ode mě chceš pozornost? To těžko, * vysvětlil jí s klidem ač na konci jeho hlas vyzněl odtažitěji.* Na... dej si tohle. Třeba ti to zchladí hlavu a nebudeš vymýšlet píčoviny. Možná dokonce přijdeš na to, jak se zbavit toho železa bez sekání hlav, * hrábl zpět do pouzdra, sevřel další sáček a hodil ho po Kunoichy. Sám si opět natočil náhrdelník tak, aby ho netlačil a lehl si do trávy.*,,Tak snad už nebudeš vyváděl blbosti,"* pomyslel si sám pro sebe a v očekávání na ranni světlo zavřel opět oči. Tentokrát však neplánoval spát.*

*Kaede nechápala, o čem to mluvil. Pozornost od něj nechtěla, naopak. Štvala jí jeho přítomnost. Jasně, dotkl se pár míst, které na ní zabírají, ale pod vlivem genjutsu a k tomu všemu ještě mu napálila koleno mezi nohy a pořezala ho. Nejradši by ho zabila, ale proč....zaprvé by to bylo vůči její misi kontraproduktivní a za druhé....měla pocit, že jí ho začíná být líto, tak nějak. Neměl v životě nic, jen tabák. Vážně se bál o to, že mu promokne jeho droga...nic víc v jeho životě nezáleželo tolik, jako tahle krávovina. K čemu jí je mu něco provádět, když reálně on neměl v životě nic víc, než toto. hodil po ní pytlíček s tabákem. Vzala jej mezi nehty a hodila zpátky po něm.* Dík, nechci. *Dango zavřel oči a Kaede chytila do ruky svou druhou dlaň, nad kterou se na zápěstí lesklo podlouhlé těžké železo.* Když tě pustím, stále na sobě budeš mít okovy a musíš si najít někoho, kdo ti je sundá. Já to dělat nebudu. *Zkoumala, jak by tu hrůzu mohla sundat. Prohlížela si i řetěz, jehož články byly perfektně svařené k sobě. Hledala nějakou skulinku, které by mohla využít a řetěz zničit. Řetěz byl dost dlouhý na to, aby mohla jít kus stranou a netahat Danga za sebou jako ocas. Zabodla kunai do země tak, že jeho špička procházela okem řetězu cca v polovině jeho délky. Do oka narvala i tanto a začala s ním všemožně lomcovat a snažila se alespoň trochu poškodit oko řetězu. Zprvu se jí moc nedařilo, ale po dlouhém usilovném blbnutí a otupování čepele její zbraně, se jí nakonec podařilo alespoň trochu poškodit řetěz. sice to nebylo dost na to, aby jej jedním trhnutím zpřetrhala, ale bylo to dobré znamení. Pokračovala v práci tupou čepelí, jen aby ještě trochu oko řetězu poškodila.* Když by s mi pomohl, určitě zvládneme ten řetěz rozpojit. *Řekla jenom mimochodem. Chtěla taky mít z krku tohle rozhodování se. A nejraději by šla domů do postele. Ale tohle bylo třeba vyřešit jako první.* Dango? Pomůžeš mi s tím?

*Pytlíček s tabákem mu zapadl přesně mezi prsa až sjel po hladovém břichu k pupíku. Nekomentoval to. Ve finále měl pytlíček, který mohl v budoucnu využít. Za pár minut zaslechl hluk. Zvuk tření kovu o sebe.* Však ti říkám, ať jdeš spát. Je sice super že jsi kus obrousila, ale teď máš tupou zbraň a stále více působíme jako magnet pro ty potvory venku. Kdyby jsi trochu přemýšlela, tak by ti došlo, že se stačí dostat z této díry, najít kováře v některé z menších vesnic a nechat si to železo roztavit. Pokud bude šikovný, vyrobí nám oboum klíc. Za svobodu a hlavu na svém místě si milerád připlatím, * řekl otráveně a u toho se převalil na bok, u čehož mu zpadl onen pytlíček přímo na nastavenou dlaň. Ať už se ta holka následně pokoušela o cokoliv nereagoval. Pokud mu nešlo o život. Bylo mu jasné, že když jí bude odpovídat na ty její dotazy, tak s nimi jen tak neskončí.* Nebudu ti pomáhat s ničím. Mám plán a toho se budu držet. Človeka co není ani jounin rozhodně nemíním poslouchat.* Zabručel si pod imaginarní vousy na závěr.*

*Mohla se z něj vzteknout až by jí praskla cévka v mozku. Ale co z toho…naštvaně se zvedla a hodila sebou do kupky.* Fajn génie. Jsem zvědavá, kde chceš mimo Konohu a Tanzaku najít nějakého kováře. Hodně štěstí. *Zamručela a s rachtáním železa se k němu otočila zády. Sice to nebylo nejmoudřejší, ale ona na rozdíl od něj mohla využívat chakru. Kdyby jí chtěl uškrtit, dost možná by to byla jeho smrt a ne její. Doufala, že si Dango toto sám uvědomoval. Provokovat nějaký spor bylo jako hodit mincí, která vždy padá na jednu stranu. Zavřela oči, ale nespala. V hlavě tiše odpočítávala výdechy, jakoby tím rychleji plynul čas, který se táhl jak smrad. Delší hodinu snad v životě nezažila. A to je jich čekalo ještě několik, než ustane déšť a rozestoupí se mračna.*

*Následovalo ještě pár keců a pak se konečně uklidnila. Kaede se OPRAVDU uklidnila! S úlevou si oddychl a jeho hlava děkovala všem japonským bohům. Kupodivu nešlo ani o tak moc zdlouhavou noc. Bylo pozdní jaro a s každým dnem se noc zkracovala. Když opomineme to, že bylo pernamentně zataženo, kvůli nevysvětlitelnému úkazu. Každopádně i to ochuzené světlo se konečně rozhodlo objevit a prosvítalo skrze zbouchané a nahnilé zdi natolik šikovně, že Danga pleskalo po obličeji. Jak už to koneckonců u sluníčka tradičně býva. Vstal a i když nespal, tak si připadal jako kdyby mu v hlavě někdo mlátil kladivem o pávnicku. No místa tam na to rozhodně bylo dost. Došoural se až k jedné ze zdí, rozepl si kalhoty a využívajíce toho že Kaede nejspíše spí začal vykonávat malou potřebu. U toho si užíval výhled ven skrze rozlomené prkno. V dálce mezitím cosi otrhaného neúspěšně nahánělo malého králíka.* ,,Já bych ho dostal. Kdybych neměl tu sračku na krku," * pomyslel si otráveně a u toho si rovnal kalhoty. V tom krásný výhle zakryla půlka oblyčeje nějaké nazelenalé potvory. Oko měl velké, jako Dango hlavu a zarputile ho sledoval. Opatrně odstoupil krůček po krůčku až ke Kaede a zasyčí na ní.* Hej! Vstávej! * řeknul tiše. Ani nemusel, protože v tu chvíli se z venčí ozvalo zařvání několikanásobně hlasitější. Mrknutím oka přišla rána a půlka zdi se v tu chvíli rozletěla na třisky.* Sakra! * Orosilo se mu čelo, když se nad ním tyčilo cosi připominající ještěrku co má dobrých 5metrů na výšku. Místo příchytek na konci prstů se jí však čněly ostré a velké drápy.* Musíme zdrhat! * Řekl na Kaede a v tu chvíli jim nad hlavou proletěl kus trámu skrze zadní zeď až se zabodl v zemi.* Ono to umí i házet! * vykulil oči a vzal nohy na ramena. Pokud Kaede remcala, tak vzal na ramena i ty její nohy. Přiskočil dírou po trámu a utíkal přimo za nosem.* Najít cestu nahoru a doufat, že to neumí lést. Támhle to vypadá nadějně, * sdělil jí první, co ho napadlo a ukázal na strmou cestu nahoru. Nebyla ani trochu bezpečná, ale věřil, že by jí mohl vylést i bez chakry. Rozhodně to bylo pravděpodobnější než že by to zvíře Kaede porazila sama. Ještěr našěsti inteligencí moc neoslnil a následoval dvojci dírou, která mu rozměry moc nesedla. Než se stěnou prorval dal své potravě nějaký ten čas k dobru.*

*Nespala ani minutu. Světlo slunce odrážející se od kulatého měsíce, doopravdy vytvářelo paprsky stříbrné měsíční záře, které prostupovali již ze začátku špatně postavenou stodolou, která nyní byla prostě k tomu všemu ještě prohnilá. Slyšela zvuky řetězu a pak jak Dango dělal, co dělal. Protočila oči. Sama moc nejedla ani nepila. Její tělo bylo prostě jako vyschlá nádrž. Nicméně zvuk v ní vyvolával podivný pocit, že budou muset jejich problém s okovy vyřešit akutně, protože představa, že na druhé straně řetězu je on, když ona někde dřepí, jí přišla děsivější, než smrt. Tiché oslovení jen vyvolalo v Kaede nechuť.* Co? *Zašeptala na něj, protože si myslela, že jí jen chce naštvat, ale řev čehosi za stěnou stodoly jí vyhoupl na nohy tak rychle, že by si i někdo se schopností Hiraishinu myslel, že to právě zvládla levou zadní.* Co je to? *Mluvila potichu, civěla na ještěra, který po nich hodil trám, jako kdyby soutěžil v hodu oštěpem, ale na terč mu to moc nešlo.* Souhlasím . *V jednu chvíli dokonce běžela i před Dangem, protože vyrazila o vteřinu dřív, než on, ale jeho rychlost byla prostě vyšší a lepší, takže během dalších pár vteřin za ním vlála jako kus hadru. Jakékoliv fyzické potřeby byly rázem tatam.* Dango nestíhám! Zpomal, nebo budeme mít problém. *Zavolala na něj, když jí trhl rukou díky řetězu, už díky tomu věděla, že prostě nestíhá. A klopýtající Kaede není dobré znamení nikdy. Ano utéct co nejrychleji, ale zase bez zvrtnutých kotníků. Vyjímečně s ním souhlasila. Vyšplhat na další stěnu znělo najednou jako geniální nápad. Soustředila se na dech a běh. Dokud nedoběhli ke skále.* Vydrž tady, já ti pomůžu nahoru. *Odrazila se a díky chakře vyskočila výše, než normálně. Přichytila se na skále pomocí chakry a ještě se jednou nohou zarazila o vystouplý kámen tak, aby se Dango mohl přitahovat řetězem a rychleji se dostat alespoň do poloviny skály. Už jen při jejím dopadu na povrch cítila, jak se jí pod nohou pár kamínků uvolnilo. Ale zatím to nebylo nic hrozného. Ale o pár metrů výše už to nevypadalo tak stabilně, jako na tomto kousíčku. Chvíli držela řetěz oběma rukama, ale nakonec musela i jednu z rukou za pomoci chakry "přilepit" na skálu, aby její plán nebyl spíše k ničemu a oba neslítli ještěrovi do huby.*

*Že by se mu chtělo zpomalovat rozhodně nemohl říct. Bylo to však lepší, jak zastavit úplně a tak se začal řídit jejím tempem.* Věděl jsem, že jsi na tom hůř, ale že až takto, * rejpl si a kupodivu se i pousmál. To už však byli u skály. Teď to bylo naopak na Kaede, aby mu vytvářela díky chakře záchytné body o které se bude moct případně zapřít. První metry šly vystoupat nádherně, ač se mu každý druhý kamínek drolil pod rukama. S dusotem potvory za svými zády se z toho rázem stal vskutku adrenalinový sport. Jak už bylo zmíněno, cesta se stávala čím dál strmější ba dokonce mu přichystávala i výstupky, které přelézal zády k zemi. Jeden takový zrovna překonával, když v tom ještěr skočil pod ně a začal se sápat za nimi. Při tom dopadu Dangovi uklouzly rozbité boty a on tak rázem vysel jen za ruce. Příchozí váhu však nepobraly zase výstupky, za které se držel a povolily také. Nukenín rázem začal padat dolu. Rychle chytil okov, aby si to následné trhnutí nezlomil vaz a nastavil nohy tak, aby zastavily náraz so stěny. V tu ránu jeho veškerou váhu nesla Kaede a on se neměl kde a jak zachytit. Koukl na dívenku poraženě a u toho cítil, jak pod jeho vahou pomalu sjíždějí dolů. Z hypnotizování jajích očí ho probralo až zapraskání v náhrdelníku. Pokud Kaede zabírala a plnou silou držela řetěz, stačilo aby on udělal to samé k tomu, aby překonali silou jeho odolnost. Okamžitě začal tlačit poloviny okovu každý na jednu stranu. (Teď aby vydrželo to obroušené oko) Po chvilce zámek praskl a Dango začal padat dolu. Teď však mohl požívat chakru a tak se v letu jeho tělo obalilo raitonem a začalo rotovat obrovskou rychlostí. Mladík nastavil a sevřel ruku v pěst a při dopadu udeřil ještěra do hlavy. Oba tak za chvilku skončili na zádech ležící na zemi. Zatímco Dango pobíral dech, tak sledoval dívenku nahoře. Nebyli už moc daleko od toho, aby se vyškrábali nahoru. Ale byli od sebe jak si oba přáli a Kaede si mohla v klídku vyrazit do vesnice. Vždyť Danga by nějaká ješěrka přeci neporazila.* ,,Nebo taky porazila," * pomyslel si skepticky, když se postavila na nohy a ohnala se po něm. Až na tržnou ránu mezi očima si z úderu moc nedělala a Dango který se se štěstím právě vyhl měl od 100% výkonu dost daleko. Nebyl však jeho styl utíkat a ani nemohl. Vlasy na hlavě mu pomalu začaly elektrizovat víc. Vstoupil do dalšího stupně Raiton no Yoroi.*

*Dangovi se pod rukama a nohama odlomila skála a vše zůstalo na Kaede, která se přitiskla na stěnu. Skousla si ret, až jí okolo něj začala rudnout kůže. Držela okovy oběma rukama a zároveň se zapírala nohama o ne úplně stabilní výstupek. Měla co dělat. Dango nebyl žádný pírko a Kaede nebyla strongman aby ho udržela jednou rukou. Cítila, jak její ruce povolují a hlavně viděla, jak se nakřáplý článek řetězu začal pomalu rozpraskávat více a rozevírat. Kmitala očima ze článku na Danga. Ačkoliv jí sral, nechtěla, aby ho sežrala nějaká přerostlá ještěrka. Proto se modlila ke všem bohům, aby Dango stačil rozbít zámek okovů dříve. A taky že ano. Vzápětí na to odpadla polovina řetězu a spolu s váhou Danga byla Kaede osvobozena i o břemeno jeho fyzické přítomnosti - protože sletěl k ještěrovi, ale už schopný sám za sebe bojovat. Stála teď před rozhodnutím. Dango vs. ještěrák, pomoct, nebo jít pryč. Rozhodla se pro nejlepší řešení v této situaci. Koukat. Seskočila o trochu níž na stabilnější část skaliska a sledovala souboj mezi Dangem a ještěrem, nechtěla mu ubírat možnosti se bránit, zároveň by jí bylo trapné, že by ho dokázala zabít ještěrka a ona ne, takže v případě nutnosti se rozhodla Dangovi pomoct. Ale to se ještě uvidí dle situace.*

*Neměl zrovna moc času na to, aby se koukal co Kaede vyvádí, jelikož chtěl veškerou jeho pozornost šupinatý tvor. Okamžitě začal souboj na blížko, ve kterém měl Dango díky větší rychlosti navrh. Údery opinkával soka a sem tam prořízl jeho pevnou kůži. V tom se však i jemu objevil škrábanec na rameni, který mu dopotrhal rozpáraný rukáv, jehož druhá půlka zůstávala na dlani Kaede. Z pod něj okamzitě začaly stékat pramínky krve, které si to pádily až k vykresleným diamantům na jeho dlani. Nebylo to až tak bolavé. Horší bylo zjištění, že jeho technika už více nezadrží ostré drápy ještěra a projde skrz. O tom, že ani rychlost není to, co před dvěma minutama se přesvědčil záhy, když mu ještěr zachytil nohu a mrstil s ním o skálu. To že házet uměl, to už viděli oba ve stodole.  To jak silně teď pocíl Dango na vlastní kůži když mu náraz i přes brnění vyrazil dech.* Jaj, * vysoukal se z útavru, který tam po nárazu vytvořil.(Bavíme se o prasklině a ne x metrové díře lvl animáky ju ) V tu chvíli brnění pomalu mizelo, zatímco na něho ta potvora plnou rychlostí běžela.*

*Sledovala jejich jednostranný souboj. Dango se snažil, ale ještěrovi jeho rány byly lhostejné. Nakonec potvora hodila Dangem tak, že po něm zbila prasklina ve skále. Kaede už tou dobou měla složené pečetě a v ruce držela kamenné kopí. Sbíhala kus ze skály, ale stále si držela výhodu vyšší pozice, využila kombinace dvou technik, tohoto kopí a techniky Fuuton Kami Oroshi o síle 34 ninjutsu, která urychlila vrh kopím a stejně tak jeho průraznost, pokud by se ještěr uhnul kopí, technice fuutonu jako takové těžko. Ta ho měla vykolejit alespoň částečne z dráhy běhu, aby měla Kaede čas prodloužit ruku technikou Nan Kaizou a nabídnout tak Dangovi pomoct zpátky na skaliska a do bezpečí.* Pojď, dělej, nenechám tě tady. *Byla naštvaná, sama na sebe. Nejraději by si dala facku, ale přece ho nenechá umřít na nějakou ještěrku.*

*Aleeee ja tu vec chci sundat! * zabručel naštavě, když mu Kaede podala ruku. Záhy se jen tak tak vyhl přichozímu úderu, který mu málem urazil hlavu.* No dobře no, * koukl Kaede opět do očí a chytl jí ruku. S její pomocí pak vyskočil na skálu, chytl se jí chodidly a chakrou a začal šplhat nahoru za ní. Ještě za ním začal také lést podobně jako předtím, ale moc daleko se nedostal. Když přišla ta nejstrmější část, sklouzl zpět dolů. Chvilku svojí kořist jeste hypnotizoval a pak nespokojeně odkráčel zpět, odkud se tu objevil.* Ještě chvilku a měl bych ho, * řekl naštvaně aniž by jí poděkoval, když se vyhoupl zpět nahoru. Unavěně pak došel až k jednomu ze stromů, buchl sebou na zem a opřel se o jeho kmen zády. Nabíral potřebnou sílu, kterou ztratil v boji. V tu chvíli si jen letmo uvědomil, že už konečně nejsou svázaný. Starosti měl každopádně úplně jiný.*

Dělej! *Zařvala na něj snad víc, než ještěr, který se chystal k dalšímu útoku. Vytáhla nakonec Danga nahoru a sama se vyšplhala až na vrchol, neohlížela se pdo sebe, radši, aby se jí nezamotala hlava a tak. Nahoře sebou Dango flákl o strom a kasal se, že už měl skoro vyhráno.* No jo, ty hrdino. *Zamručela a sedla si z jiné strany stromu. Mnula si ruku, kterou měla ovázanou jeho tričkem a celou pohmožděnou z tahání řetězu. Teď by bylo velmi, doopravdy velmi snadné jí přeprat. Byla unavená, nevyspalá, jednu ruku skoro nepoužitelnou jak jí bolela.* Každý půjdeme svojí cestou. Nebudeme si bodat kudlu do zad, plati? *Natáhla k němu druhou zdravou ruku, s napnutým malíčkem. Chtěla domů, ale měla obavu, že ji podrazí. Potřebovala si tady taky odpočinout na chvíli, nabrat sil.*

*Tiše oddychoval a nabíral síly, zatímco kecala jak bylo jejím dobrým zvykem. Samozřejmě že jí poslouchal... aby ne, byl od ní metr. Slyšel by jí i kdyby nechtěl.* ,,Tak to je snad jasný že půjdeme," * pomyslel si. Teď když byl volný by s ní do Konohy nešel ani za nic. Hlavu naklonil na stranu kde nastavila malíček a začal jí slovně děkovat. Ne bez důvodně. Chtěl, aby také soustředila pozornost na tuto stranu. Na druhé totiž mezitím nahmatal utržený konec od řetězu.* Platí, * odpověděl a opatrně vytáhl kunai. Jen co to dořekl, zabodl ho skrze jeden z okovů do kořenu čouhajícího nad zemí a pripoutal jí tak jednu ruku k zemi. Tu co mu podávala jí pevně sevřel za zápěstí a pritiskl ke kmenu stromu. Za pár sekund tak stál obratně před ní a stále jí držel napláclou na stromu.* Naivita je blbá věc slečno, * naklonil se k ní a dal jí pusu. Z pouzdra pak vytáhl své zdobené inkoustové pero na kreslení a švihem jí ho zabodl ostrým koncem těsně vedle hlavy do jedné z prasklin v kmeni.* Naviděnou, * zazubil se a pomocí několika rychlých skoků zmizel z jejího dohledu dřív, než by se stihla osvobodit.*

*Natahovala ruku a v tom...jak říkal. Naivita. Byla natlačená an stromě, až jí to bolelo, netušila, zda jí to překvapilo, nebo ne. Spíše ne, tušila, že jí "podrazí", ale ne takhle. S vyvalenýma očima na něj civěla, když jí dal pusu. Se snad zbláznil. Uhnula rychle hlavou na stranu, když k jejímu obličeji přistálo ve stromě pero. Dango zmizel. Kaede si mnula pohmožděné zápěstí. Ještě chvíli tam seděla a vstřebávala situaci. Vytrhla pero ze stromu. Obešla jeho kmen a vytrhla i kunai, který jí tam držel. Pak vyrazila do konohy, aby tam oznámila úspěch i neúspěch této mise. Řekla pravdu, jen vynechala nějaké menší detaily. Nemusel nikdo vědět všechno a hlavně ne to, jak jí nakonec Dango "utekl" zahrála na 100% vinu ještěra.*

Konec