Misaki Makotto

Sat Jul 16, 2022 9:41 pm

*Misaki pomalu pokračuje v cestě a přemýšlí, kde by se mohla podívat, protože je v Konoze pomalu začínala nudit a měla takový pocit, že by se už měla vydat zase někde jinde. Když jí najednou osloví nějaká holka, tak se zastaví a rychle si jí prohlédne od hlavy k patě.* 'Hmm, takže další student akademie,' *řekne si v duchu Misaki a trochu se pousměje.* „Zdravím. Zamyšleně? Hmm, to ani ne, spíše znuděně, protože se tady celkem nudím a moc to tady neznám,“ *poví jí Misaki. Když pak zminí o zbraních, tak se trochu pousměje.* „Mám jich ještě více ve svitcích..“ *poví Misaki a na nějakou chvíli se odmlčí.* „Ty chodiš na akademii,“ *zeptá se jí trochu zvědavě.*

Sat Jul 16, 2022 10:04 pm

"Prohlédla si mě, je to dobré, či zlé znamení? Pokazila jsem to, když jsem si spletla její náladu? Proč nad vším tak moc přemýšlím? Tolik otázek a žádná odpověď." *Řekla si v duchu, mírně se usměje, stále v pozoru. Když uslyší o tom, že má zbraně ve svitku, údivem se jí oči rozzáří tou nejčistější jiskrou.* "Měla bych nejspíše chvíli počkat, třeba mi řekne něco důležitého. Třeba to, že je nějaká bájná a mocná kunoichi." *Poté vyslechne její otázku a začne mírně přešlapovat z místa na místo* No.. ano, chodím do akademie. *Pak si stoupne na špičky a zašeptá tak, aby to slyšela jen ona* Vlastně bych tam ještě chvíli měla být, ale vymluvila jsem se na kočku. *Trochu se usměje, aby smíchy nevybouchla* I přesto že doma kočku nemáme. A vlastně, jak se dostane zbraň do svitků? To je nějaká technika, nebo je ten papír tak ostrý? Jednou jsem se totiž řízla celkem hluboko a celkem to bylo bolestivé. *Přičemž ukáže, již téměř zahojenou, menší ránu na ukazováčku.* "Počkat, nesmím vypadat tak slabě, stále je tu možnost, že pro mě má nějakou extra tajnou misi." Ale znáte to, ta bolest ihned pominula. Vlastně jsem jí ani necítila, spíše se o mě táta moc bál. *dodá s nevinným úsměvem*

Sat Jul 16, 2022 10:53 pm

*Když jí řekne, že chodí do akademie, tak se trochu pousměje. Nad jejími slovy si jen v duchu povzdechne, jako Misaki to tam taky nebavilo, ale nikdy nechtěla zdrhnout dříve, protože mě pocit, že by z toho mohl být celkem velký problém.* „Aha, mno, to je na tobě, jestli tam bude chodit nebo ne,“ *poví jí Misaki celkem zamyšleně, protože věděla, že to jako shinobi není vůbec jednoduché.* „Ehm, mno zbraně si do svitku můžeš zapečetit, pokud ovládáš Fuinjutsu a máš svitek,“ *poví jí Misaki. Následně se rozejde směrem do tréninkové oblasti, protože případně jí to nechtěla ukazovat tady a tak doufala, že se vydá za ní.*

Sat Jul 16, 2022 11:11 pm

*Jde rychleji, aby udržela krok* Bohužel toto Fuinjutsu neovládám. A potřeby na to také nemám. Ale když mi občas otec půjčí kunai, tak prý umím dobře šermovat. Hehe. "Doufám, že jsem neřekla nic špatně. Měla bych se zeptat na to pečetění? Ne, zněla bych jako hloupá husa, nebo jak to vždy otec říká. Je to opravdu tak složité, nebo je to jen o cviku." Vlastně bych se Vás chtěla zeptat, co tu vlastně hledáte. Pokud se tady nic neděje, není to pro Vás až moc velká nuda? Nebylo by zajímavější bojovat s nějakými shinobi, když máte takové množství zbraní? *Trochu očima sklouzne k těm zbraním. Pak si prohlédne tu osobu více detailně.* "Nebude trapné, když se jí zeptám na přímo? Možná budu pak tak nemožná, že ode mě odejde. Vždy je tu ale ta šance, že to vyjde." *Pak se trochu začervená z myšlenky, že se úplně ztrapní* A nemáte pro mě nějakou práci, jen tak náhodou?

Sun Jul 17, 2022 11:11 am

*Vyslechne si její slova a jen se trochu pousměje.* „Mno uvidíš, třeba časem se to naučíš, přece jen jsi student akademie, takže máš asi jen ninjutsu, pokud se nepletu,“ *poví celkem zamyšleně Misaki a pokračuje v cestě směr tréninková oblast. Vyslechne si její otízku a pak se na nějakou chvíli zamyslí.* „Ale abych řekla pravdu, tak pochází ze Suny. Mimochodem jmenuji se Misaki Makotto. Jsem lovec odměn a tak můžu chodit po světě, kde se mi chce. Aktuálně nemám žádný úkol, takže si můžu víceméně chodit kde chci,“ *poví jí Misaki.* „Víš nemůžu chodit jen tak kde chci a zabíjet lidi,“ *poví Misaki a trochu se pousměje. Během cesty přijde další otázka, nad kterou nemusí ani moc přemýšlet.* “Hmm, nemám, ale jestli chceš, tak můžeš jít se mnou a podívat se na nějaké zbraně a pak když tak ti můžu pomoct s tréninkem, protože se tady stejně nudím.“ *poví Misaki a pokračuje v cestě směr tréninková oblast. Když se tam po nějaké chvíli dostanou, tak se rozejde stranou, kde nikdo nebyl, aby tam byl klid.*

Sun Jul 17, 2022 11:35 am

*Po celou dobu, kdy osoba, jejíž jméno se nyní dozvěděla, Misaki Makotto, byla zamyšlená, jakoby nad každým slovem přemítala a hledala to správné.* Moc mě těší, já jsem Hanagasaku Naitosutōkā, ale můžete mi říkat jen Hana. *Když se zmíní o ninjutsu, trochu sklesle odpoví* Máte pravdu, zatím se musím učit ninjutsu, ale to mě moc nebaví. Mnohem zajímavější mi připadá šerm. Ale to ninjutsu se učím hlavně kvůli rodině, to oni mě do toho zatáhli. *Trochu se podrbe na hlavě, protože si uvědomuje, jak to musí znít.*
"Suna, to je pěkná dálka. A když je lovec odměn, znamená to, že je poblíž nějaké nebezpečí?" *Za náhlého bušení srdce se začne nervózně ohlížet kolem sebe. Její oči těkají do temných uliček, stejně tak i na střechy či do oken.* "Ale, když jsem tu s paní Makotto, určitě by nás nenapadli. Teď jsem pod její ochranou, asi.."
*Řekne si v hlavě po chvilce absolutního teroru. Téže začne plynuleji dýchat, aby trochu své, rychle bušící, srdce uklidnila, jako když noc uklidní štěbetání ptáčků. Když se však zmíní o zbraních, její strach nahradí zvědavost a radost.* Jistě, ráda s Vámi půjdu. Moc mě ty vaše zbraně zajímají, máte jich tolik a určitě máte spousty a spousty příběhů, co jste s nimi zažila, paní Makotto. "No jo, ale pokud půjdeme na stejnou tréninkovou oblast, jako je sensei, bude to malér. A co, když tak mohu říci, že kočce je již lépe. Milosrdná lež ještě nikoho nikdy nezabila." A ohledně tréninku... *hlasitě polkne* Jsem moc vděčná, že jsem na vás narazila.. Víte, moc lidí mě trénovat nechce, prý jsem až moc nestálá a dětinská. Určitě se však pletou. *Usměje se na Misaki, přičemž se opět začne kolem sebe nervózně rozhlížet, zda nejsou sledované. její srdce začne opět bít jako o závod a levá ruka se trochu začne třást. Sic u sebe kunai nemá, avšak to si její mysl zatím neuvědomila.*

Sun Jul 17, 2022 12:03 pm

*Vyslechne si její jméno a hlavou jí proletí, že má trochu šílené jméno, ale na sobě nenechá ani na vteřinu znát, protože by se mohla ještě třeba urazit nebo tak něco, protože jméno jí vymysleli rodiče a ne ona sama.* „Těší mě. Aha, mno ale když si to tak vezmeš, tak ninjutsu je celkem důležité na akademii, protože se učít hlavně techniky, které potřebuješ na techniky, které se učít na akademii. Kenjutsu si můžeš vybrat třeba až se staneš geninem, protože by ti to potom mohlo třeba pomoct na chuuninských zkouškách, i když tam nikdy nevíš, koho by jsi mohla dostat v tom je to celkem dost na nic,“ *poví celkem zamyšleně Misaki, protože tohle bylo něco na co bude mít Hana ještě nějakou dobu čas.* „Ehm a neříkej mi prosím paní Makotto, připadám si tak až moc staře, říkej mi Misaki, prosím,“ *poví jí a pomalu pokračuje v cestě.* „Ale i když se to tak zdá, tak jsem ještě na nějak moc misích nebyla, jen na několika, ale i tak, abych řekla pravdu, tak na mise moc nespěchej, první musíš hodně trénovat než někde půjdeš, protože je to celkem těžké a nepřítel nikdy nemá slitování, takže by tě to mohlo stát živit dříve, než si uvědomíš, že se něco děje,“ *poví jí Misaki a pokračuje v cestě tak, aby jí Hana stačila. Poté se na nějakou chvíli ztratí v myšlenkách, protože si na chvíli vzpomněla na svou sestru a celkem jí zajímalo, co asi doma dělá.* „Víš, abych řekla pravdu, tak u nás doma jsou matka i otec shinobi.. Mám stejně starou sestru, dvojče a jí moc nebaví být shinobi, akademii sice dodělala, ale pak nějak moc nepokračuje, takže jsem trochu smutná, že s ní nemůžu chodit na mise a tak,“ *poví Misaki, protože jí to celkem štvalo, bylo by fajn, kdyby mohla s Hyokou chodit na mise.* „Neboj, časem z toho vyrosteš a i trénink tě bude více bavit. Ono hlavně nebudeš muset sedět pořád v té nudné akademii a budeš moct trénovat, kdykoliv budeš chtít a budeš chodit na mise. Sice ze začátku jsou hodně nudné, ale časem to bude mnohem lepší, i když budou těžší,“ *poví jí Misaki. Po nějaké chvíli se dostanou až do tréninkové oblasti, tak tam začne hledat nějaké místo, kde není moc lidí. Což se jí po nějaké chvíli i povede, takže se tam rozejde, aby měly klid.*

Sun Jul 17, 2022 12:30 pm

*Hana každé její slovo řádně poslouchá a dává tomu větší váhu, než slovům jejího sensei. Cestou již jde mlčky, srdce jí buší díky adrenalinu, který způsobuje její paranoia, nebo to není jen její pocit? Když se zmíní, že jí mám říkat jen Misaki, jen se trochu uculí a řekne bázlivým hlasem* Dobrá Misaki.
"Misaki je celkem zajímavá. To v Suně je snad zvykem, že studenti mohou lovkyním říkat jménem? Otec vždy říkal, že musím mít úctu ke starším a toho docílím tím... zase moc přemýšlím, sakra.." *Levou rukou sáhne po místě, kde má kunai, když jí jej otec vypůjčí, jelikož projdou kolem temné uličky. Otec jí vždy říkal, že se tam shlukují zlí lidé, kteří budou chtít neopatrným lidem ublížit. Při zjištění, že kunai nemá, rozejde se blíže Misaki, aby byli tak na dva kroky maximálně.* "Jsem tak hloupá, celou dobu přemýšlím nad vším možným, ale nad tím, že mi chybí kunai ne? Takhle ze mě nikdy dobrá kunoichi nebude. Že by měli pravdu?"
*Při řečení, že její rodina jsou také shinobi, poví Misaki* To je úžasné, že jste celá rodina plná shinobi. Alespoň můžete mluvit na podobná témata... Mám ještě brášku, ale ten prý není na kariéru shinobiho talentovaný, tak to zkoušejí se mnou. Bohužel je to zatím jen pokus a téměř vždy omyl. *Konstatuje smutně, ale pak se její hlas rozezní radostí.* Avšak jsem slyšela o shinobi, jejichž hlavní doména jsou zbraně. A k těm se budu chtít pak řadit. A kdo ví, možná v budoucnu někoho i zachráním a budu jako ostatní. *Poví zasněně a všímá si, že jsou již poblíž trénovací oblasti. Slova Misaki o tom, že časem její tréninky budou lepší, je pro Hanu jako balzám na duši. Zahřálo jí to u srdíčka, dalo by se říci, že jí to velice motivovalo. Strach, který ji tajně děsil, jí opustil jako mávnutí křídel motýla. V dáli zahlédla jejího sensei, naštěstí však Misaki nešla směrem k nim, takže budou sami na okraji oblasti.*
"Tohle bude zajímavé, můj první trénink s někým tak zkušeným. Tohle je má příležitost, hlavně to nepokazit. A udržet se na uzdě, pokud ukáže své zbraně. Nemůže si o mě myslet, že jsem jako děcko utržené ze řetězů, heh."

Sun Jul 17, 2022 12:59 pm

*Cestou poslouchala slova Hany a přemýšlela.* „Mno víš, myslím, že jednou se ti povede zmnit jejich názor. Chce to jen trénovat a nenechat se ovlivňovat slovy ostatních, prostě každému to jde jinak,“ *poví jí Misaki, protože jí to tak přišlo, že každý má nějaké tempo, jak se učí. Když se znímí o shinobi, kteří používají hlavně zbraně, tak se trochu pousměje.* „Abych řekla pravdu, tak já to kombinuju hodně s ninjutsu, protože mi to přijde lepší, než když máš třeba jen ninjutsu a genjutsu. Když už třeba nemůžeš používat ninjutsu, protože máš málo chakry, tak ještě pořád můžeš používat zbraně,“ *poví jí Misaki, protože aspoň ona to tak cítila. Když už jsou na místě, kde nikdo není, tak Misaki vytáhne dva svitky, které položí na zem a rozloží je. Poté si sundá rukavici a kousne se do prstu a přejede s ním přes svitky (Kuchiyose Tobidougu). Poté složí několik pečetí a odpečetí zbraně, které tam byly, kunaie, shurikeny, 2x fuuma shuriken, tanto, kakuto, světelné bomby, výbušné lístky a jed Imi.* „Na tu lahvičku raději ani nesahej a pokud možno zkus se o něco nezranit,“ *poví jí Misaki, protože nerada by ještě vysvětlovala, co se jí stalo, když není zdejší.* „Abych řekla ještě je více zbraní, ale mě nějak stačí tohle, více toho na boj nepotřebuju, vzhledem k tomu, že ještě ovládávám klanové jutsu, pak dva elementy, fuuton a suiton a ještě něco dalšího,“ *poví jí Misaki.* 'Hmm vypadá celkem mile, tak snad se to nezmění,' *řekne si v duchu Misaki, zatím co se dívá, jak na to reaguje.*

Sun Jul 17, 2022 1:20 pm

*Když se ze svitků objeví tolik zbraní, Hana jen udělá krok zpět a v úžasu na ně hledí. Její kolena začnou slábnout, tolik oceli z tak malého svitku. I přes snahu to udržet v sobě se v jejích očích objeví jiskřičky jako symbolika dětské, nevinné radosti, zároveň však i uznání. Při zdůraznění na lahvičku se na ní podívá.* "Pokud na ní nemám sahat, musí být asi moc nebezpečná. A to tanto, už od mala si na něj šetřím, ale nikdy jsem jej neviděla tak zblízka, vypadá úžasně." *S tváří naprostého úžasu odvětí:* Nebojte, nezraním se. A co se týče té lahvičky, nebudu se k ní ani přibližovat. Vypadá zlověstně, když je mezi tak účinnými zbraněmi. *Vrátí se k Misaki a jen pohlíží na to tanto. Očividně jí velmi zaujalo, jelikož se na něj až hypnoticky kouká.* "Raději na to sahat nebudu, nebylo mi to dovoleno a kdo ví, třeba to má skrytou pečeť, která by mi ublížila." Máte tedy úžasnou sbírku. Některé ty zbraně ani neznám, ale všechny jsou impozantní. *Poohlédne se, zda někdo není poblíž, aby opět nedostala přednášku o slušném vychování.* A vaší oponenti musí mít naděláno do kalhot, určitě jste jedna z těch nejvíce elitních kunoichi, viďte? *Znovu si jí prohlídne a u toho si představuje, jak asi musí v boji vypadat.* "Zajímalo by mě, zda při souboji vypadá tak elegantně s ladnými pohyby, jako když jen tak kráčí. Slyšela jsem, že i takoví jsou, ale je jich málo. Možná, když budu cvičit, také budu moci při boji vypadat, jako bych tančila." *Pak se napřímí a stydlivě poví:* Škoda, že vás nemohu vidět v akci. Určitě by to byla úžasná podívaná. Až budu větší, navštívím Vás v Sunagakure. Do té doby určitě zesílím, tak bychom mohli společně na nějakou misi. Vím, že to bude až za dlouho, ale nikoho takto úžasného jsem za život nepotkala.

Sun Jul 17, 2022 2:21 pm

*Všimne si, jak se tváří, tak se jen v duchu pousměje.* „Je to jen Imi, by jsi z něj ztratila sluch nebo zrak, takže nic pěkného,“ *poví Misaki a trochu se protáhne. Když si všmne, jak si prohlíží tanto, tak se trochu pousměje a udělá dva kroky k němu, pak se ohne a chytne ho do ruky. Následně ho vytáhne z pouzdra, aby byla vidět čepel.* „Neboj, časem si na něj našetříš, není to zase na nejdražší zbraň, kterou tady mám,“ *poví jí Misaki a pak jí tanto opatrná podá, takže jí ho Misaki drží za čepel.* „Říkali vám vůbec něco na akademii ohledně zbraní,“ *zeptá se jí trochu zvědavě, protože si není jistá, jestli jim o tom něco říkali nebo si na to pak mají přijít sami. Misaki třeba měla ráda zbraně od mala, takže to bylo něco co objevila ještě před ním než se pořádně rozhoukala na akademii.* „No tím bych si nebyla jistá, že se mě bojí,“ *poví Misaki celkem zamyšleně, protože jí to tak přišlo.* „Co ty víš, třeba se jednou potkáme na nějaké misi,“ *poví jí Misaki. Následně se ohne k Fuuma shurikenům a složí je. Poté jeden vezme a hodí ho na dřevěný kůl, který byl nedaleko od ní.* 'Je fajn, že tady nikdo není, aspoň nikoho nerozseknu, kdyby se tady někdo plantal,' *řekne si v duchu Misaki.* „Ale pokud se rozhodneš pro kenjutsu, tak budeš muset umět hodně dobře bojovat se zbraněmi a nosit je s sebou, dokud se nenaučíš fuinjutsu, abych jsi je mohla nosit tak jako já, protože kdysi jsem to taky musela nosit všude možně,“ *poví jí Misaki, protože si pamatuje, jak sama to nosila všude možně, protože ještě neuměla pečetit.*

Sun Jul 17, 2022 2:50 pm

*Když Haně předá tanto, opatrně jej drží a čeká, až jej pustí. Pak si s ním stoupne k nějaké figuríně, aby zkusila pár úderů, ale jednou se málem sama sekla. V duchu si řekne:* "Takhle zbraň je mnohem více balancovaná než kunai. Ale možná, když do toho zkusím dát méně síly a více rychlosti, tak to půjde lépe." *Další pokus již byl čistý sek. Po pár úspěšných pokusech u toho začala napodobovat zkušenější shinobi. Zkoušela sek z otáčky, avšak vždy si zkontrolovala, aby v trajektorii čepele nikdo a nic nebylo. Její zornice se rozšířily a její ruce, jako by se zbraní splynuly. Když na ní Misaki promluví ohledně ceny, jen odpoví:* Já vím, je to zbraň, kterou jsem vždy chtěla. Kunai je sice super, ale moc efektivně by proti kataně nemusel ustát, pokud bych neznala nějaké fígle. "Soustředit se na čepel, je to má nová ruka. Moji rukou nyní proudí ocel a ta figurína znázorňuje vše špatné" *řekne si a sekne figurínu na místo, kde náleží krční tepna. Poté jí zabodne čepel na místo srdce a hrdě poví:* Tady to máš, ty, jenž ohrožuješ klid a mír vesnic a lidu v nich. Nechť je tvá krev prolita pro světlou budoucnost. *Náhle se podívá směrem k Misaki, jelikož se zeptala na celkem zajímavou otázku.* Ano, tedy vlastně ne. Na akademii nám nic neříkali, pořád jenom ninjutsu a podobné domény. Jen o zbraních a zacházením s němi nás moc zatím neučili. To většinou se musím učit sama, když mi otec občas půjčí kunai nebo si vezmu kuchyňský nůž. *Začne opět sekat figurínu, avšak trochu se usměje, když poví sebevědomě:* Vážně si myslíš, že bychom se na misi mohli setkat? To by bylo úžasné. A neboj se, určitě se tě bojí, jen to skrývají. A myslím, že i kdyby jsi se měla postavit svému sensei, také by se bál. *a ukáže palec nahorů. Poté, co uvidí její mistrovský vrh Fuuma shurikenem, jí jen zůstane brada vyset. Přestane se sekáním chudáčka figuríny, i když by nejraději ve svém řáděním pokračovala. I když na tuto zbraň sáhla poprvé, cítí ve svém nitru, že ta ocel je její přítel. Vzpamatuje se a užasle vykřikne:* To bylo úžasné. A musíš být dost silná, že jsi to dokázala vrhnou na takovou vzdálenost. *Po chvilce, kdy jí Misaki dá důležitou radu, kývne a směle odvětí:* Jistě, naučit se bojovat je pro mě životní sen. Ovládat zbraň jako ty legendy, o kterých si čtu. A fuinjutsu se naučím, vypadá velmi užitečně a máte pravdu. Vypadala bych nemožně a s tím, jaké jsem nemehlo, bych se mohla i zranit. *Druhou větu řekne spíše, jako pokus o vtip.*

Sun Jul 17, 2022 2:54 pm

Hanagasaku Naitosutōkā napsal:*Když Haně předá tanto, opatrně jej drží a čeká, až jej pustí. Pak si s ním stoupne k nějaké figuríně, aby zkusila pár úderů, ale jednou se málem sama sekla. V duchu si řekne:* "Takhle zbraň je mnohem více balancovaná než kunai. Ale možná, když do toho zkusím dát méně síly a více rychlosti, tak to půjde lépe." *Další pokus již byl čistý sek. Po pár úspěšných pokusech u toho začala napodobovat zkušenější shinobi. Zkoušela sek z otáčky, avšak vždy si zkontrolovala, aby v trajektorii čepele nikdo a nic nebylo. Její zornice se rozšířily a její ruce, jako by se zbraní splynuly. Když na ní Misaki promluví ohledně ceny, jen odpoví:* Já vím, je to zbraň, kterou jsem vždy chtěla. Kunai je sice super, ale moc efektivně by proti kataně nemusel ustát, pokud bych neznala nějaké fígle. "Soustředit se na čepel, je to má nová ruka. Moji rukou nyní proudí ocel a ta figurína znázorňuje vše špatné" *řekne si a sekne figurínu na místo, kde náleží krční tepna. Poté jí zabodne čepel na místo srdce a hrdě poví:* Tady to máš, ty, jenž ohrožuješ klid a mír vesnic a lidu v nich. Nechť je tvá krev prolita pro světlou budoucnost. *Náhle se podívá směrem k Misaki, jelikož se zeptala na celkem zajímavou otázku.* Ano, tedy vlastně ne. Na akademii nám nic neříkali, pořád jenom ninjutsu a podobné domény. Jen o zbraních a zacházením s němi nás moc zatím neučili. To většinou se musím učit sama, když mi otec občas půjčí kunai nebo si vezmu kuchyňský nůž. *Začne opět sekat figurínu, avšak trochu se usměje, když poví sebevědomě:* Vážně si myslíš, že bychom se na misi mohli setkat? To by bylo úžasné. A neboj se, určitě se tě bojí, jen to skrývají. A myslím, že i kdyby jsi se měla postavit svému sensei, také by se bál. *a ukáže palec nahorů. Poté, co uvidí její mistrovský vrh Fuuma shurikenem, jí jen zůstane brada vyset. Přestane se sekáním chudáčka figuríny, i když by nejraději ve svém řáděním pokračovala. I když na tuto zbraň sáhla poprvé, cítí ve svém nitru, že ta ocel je její přítel. Vzpamatuje se a užasle vykřikne:* To bylo úžasné. A musíš být dost silná, že jsi to dokázala vrhnou na takovou vzdálenost. *Po chvilce, kdy jí Misaki dá důležitou radu, kývne a směle odvětí:* Jistě, naučit se bojovat je pro mě životní sen. Ovládat zbraň jako ty legendy, o kterých si čtu. A fuinjutsu se naučím, vypadá velmi užitečně a máte pravdu. Vypadala bych nemožně a s tím, jaké jsem nemehlo, bych se mohla i zranit. *Poslední větu řekne spíše, jako pokus o vtip.*

Sun Jul 17, 2022 3:21 pm

*Misaki sleduje Hanu a jen se pousměje.* 'Hmm vypadá to, že časem jí budou zbraně hodně bavit a bude jich mít ještě mnohem více než mám já, jak to tak vidím. Ona má ještě více ráda zbraně než já,' *řekne si v duchu Misaki a na nějakou chvíli se ztratí ve svých myšlenkách a přemýšlí, co vše by si ještě mohla sehnat. Po chvíli se dívá na Hanu a pousměje se.* „Sakra ty vypadá teď hodně nebezpečně,“ *poví Misaki a usměje se. Poté si vyslechne její další slova a usměje se.* „Co ty víš, je to dost možné,“ *poví jí a pak se rozejde pro fuuma shuriken, který je v kůlu a fuuma shuriken vytáhne. Pak ho složí a rozejde se ke svým svitkům a pak ho i s ostatními věcmi zapečetí do svitku. Když je vše schované, tak si nakonec vezme i takto, který měla dotd Hana a zapečetí ho do svitku. Poté se podívá na ní a usměje se.* „No jo no, trénink, trénink a trénink neboj, taky ti to jednou půjde,“ *poví jí Misaki a pak se na nějakou chvíli odmlčí.* „Jako je to celkem užitečné, když máš tolik zbraní, protože to nemusíš vše tahat po pouzdrech atd,“ *poví jí Misaki, protože si pamatuje, jak nosila kakuto, tanto, hromadu kunaiů atd.* „Už umíš nějaké techniky nebo ještě žádné,“ *zeptá se jí trochu zvědavě, protože si nebyla jistá, jestli už něco umí nebo ještě vůbec nic, protože by se proto rozhodla, co by jí to mohla vlastně učit.* 'Hmm mohla bych jí zkusit naučit Kinobori no Waza nebo Suimen Hokkou no Waza, protože to jsou základní techniky, které by se mohla učit. Bushin no Jutsu, Henge no Jutsu nebo Kawarimi jí učit nebudu, to jsou až moc jednoduché techniky, které jí naučí na akademii, ale rohl by se jí mohlo hodit, kdyby se naučila dříve než na akademii,' *řekne si v duchu Misaki a mile se usmívá na Hanu, protože dneska měla celkem dobrou náladu dneska.*

Sun Jul 17, 2022 4:08 pm

*Po komplimentu se Hana usměje, začervená se a řekne* Vážně si to myslíš. Děkuji mnohokráte, od Vás to již něco znamená. "Myslí si, že mám talent. Nesmím se zahanbit." *Následně ještě párkrát uštědří smrtelné rány do figuríny a zbraň předá zpět své majitelce.* Ano, jednou mi to půjde určitě, ale nejspíš ti nebudu sahat ani po kotníky. Možná ani po jeden. "Její styl boje je úžasný. I když předvedla pár věcí, jde vidět její talent, elegantnost i preciznost." *Začne jí sledovat a fantazírovat o tom, jak by stály obě, bok po boku, proti banditům či podobným zlounům.* Bohužel, techniky mi zatím nejdou, nebo spíš jsem se je zatím neučila. Víte, když jsem mohla, cvičila jsem se zbraní. *Trochu se zamračí, protože si vzpomíná, jak jí sensei znemožnil, když neposkládala dobře ani základní pečetě.* Každopádně, co takhle plánujete, už bude odpoledne. A mohla bych jít s vámi? Nemám takhle co dělat, ale otci určitě vadit nebude, když se trochu zpozdím. *Mile a nevinně se usměje.* "Snad mi to uvěří. Otec je striktní, co se týče večerky a celkově, když poruším nějaký jeho příkaz. Ale určitě to nějak vysvětlím, když jsem byla s někým tak známým." *Pak se zvedne, opráší si kimono a pak se začne dívat po okolí.* Co jste vlastně dělala vy mém věku? *Pak si klekne na kolena a připravená poslouchat, rukami si podepře bradu a zavře oči, nechá své myšlenky odejít a čeká na nadcházející vyprávění, celá natěšená, co uslyší.*

Sun Jul 17, 2022 4:47 pm

*Jen se trochu pousměje.* „Neboj, jen vše chce čas,“ *poví jí Misaki, protože ona si moc dobře pamatovala, jak se chystala na geninské zkoušky a měla takový pocit, že jimi přece nemůže projít, protože ještě vlastně nic neumí, ale nakonec se jí to povedlo, tenkrát jí to přilo jako moc velké štěstí, mno vlastně dneska taky, protože její soupeřka byla taky dost dobrá. Horší je, když si vzpomněla na chuuninské zkoušky, kde dostala toho nejhoršího oponenta, kterého potkat mohla. Poté se podívá na Hanu.* „Hmm, tak můžeme něco zkusit,“ *poví jí, protože stejně nějak neměla nic na práci.* „Já dneska stejně nemám v plánu nic, musím počkat, dokud mi nedají vědět, že mám nějakou misi a to teď nemám, takže si vlastně můžu chodit kde chci, uvidím, jak dlouho se tady ještě zdržím,“ *poví jí Misaki.* „Mno, tak co kdyby jsi se zkusila naučit Kinobori no Waza. Je to chození po skále nebo po stromě bez toho aniž by jsi použila ruce. Pro ninju je to celkem důležitá technika a navíc se při ní naučíš ovládat svou chakru,“ *poví jí Misaki a pak se rozejde ke stromu, který je kousek od nich.* „Jde o to, že musíš svou chakru soustředit do chodidel. Když jí dáš málo, tak se neudržíš a spadneš dolů, když jí dáš hodně, tak strom pod tebou může trochu popraskat, důležité je najít to správné množství chakry, které potřebuješ,“ *poví jí Misaki. Následně se začne soustředit na svou chakru a rozejde se po stromě nahoru. Zastaví se u první větve, na kterou se posadí.* „Tak co, zkusíš to,“ *zeptá se jí celkem zvědavě.*

Sun Jul 17, 2022 5:40 pm

*Zklamaně se podívá na Misaki a řekne* Dobře, jen mi slib, že nebudeš ze mě zklamaná. Můj sensei, když se mě to pokoušel naučit, tak mi řekl, že jsem zklamání. *Následně začne přemýšlet o tom, jak vlastně ovládat chakru.* "Doufám, že to se mnou nevzdá. V ovládání chakry jsem mizerná a ani to pořádně neumím. Jak se to vůbec dělá?" *Pak si odhrne vlasy z obličeje, aby lépe viděla. Následně vstane a jde k Misaki.* "Doufám, že to vyjde. Alespoň tentokráte, prosím, prosím, ať se to povede." A do kdy tu vlastně budete? A kde budete bydlet? Nechcete bydlet u nás? U nás je to v pohodě, měla byste jídlo a vodu, možná byste se mnou mohla sdílet i pokoj. Mohla byste mi pak vyprávět vaší historii, určitě jste velká figura. A pak bych Vám mohla vyprávět něco o naší vesnici a místech. Znám i jiná místa tady po vesnici. "Snad jsem se nyní neztrapnila. Doufám, že na to kývne. Bylo by to super si takhle najít kamarádku, která by byla i můj sensei. Úžasná představa" *Říká si zasněně, přičemž následuje pokyny své nové sensei.* Dobrá, moc málo chakry a spadnu, moc chakry a popraská to. *konstatuje si pro sebe.* Ale zkusit to můžeme, ale úplně nevím, zda toho budu vůbec schopná.

Sun Jul 17, 2022 6:03 pm

*Poslouchá její slova.* „Neboj ne nebude. Tak ono záleží, jak ti to vysvětlí. Hlavně v klidu,“ *poví jí Misaki a opře se zády o kmen a sleduke Hanu.* „Abych řekla pravdu, tak vůbec nevím, jak dlouho tady ještě budu. Buď to pokud mě to tady neomrzí nebo pokud mi nepošlou nějaká úkol. Bydlím někde u centra vesnice v nějakém hotelu, stejně většinu času jsem někde ve vesnici, takže tak,“ *poví jí Misaki, protože opravdu nevěděla, jak dlouho se ještě ve vesnici zdrží. Může to být den, týden, měsíc, kdo ví. Poté se Misaki nějakou chvíli dívá před sebe na řeku, která je kousek od nich. Za nějakou chvíli se podívá dolů, protože zatím ještě neslyšela žádnou ránu, proto se podívá dolů, jak je na tom Hana.* „Neboj, ale pokud to nebudeš zkoušet, tak se to opravdu nikdy nenaučíš,“ *poví jí Misaki a trochu se protáhne, než se opět opře o strom a přemýšlí.* „Zavři oči a jen se soustřeď na svou chakru, všechno ostatní zkus ignorovat,“ *poví jí Misaki, protože doufá, že by jí to mohlo aspoň trochu pomoct, ale není si tím úplně jistá.* 'Hmm, je fajn, že tady není takové vedro, jako je v Suně, celkem bych tady i ráda zůstala, ale moc dobře vím, že to nepůjde,' *řekne si v duchu Misaki a na nějakou chvíli zavře oči. Nejspíše do té doby, než uslyší první žuchnutí, protože do té doby nemá co dělat.*

Sun Jul 17, 2022 6:46 pm

*Poslouchá její rady a v mysli si na ně klade důraz.* Dobře, uklidním se. *začne zhluboka dýchat a její tep se rázem zpomalí.* "Mysli na něco uklidňujícího. Co třeba na třepotání křídel vran. Ne, něco jiného. Co takhle ladné pohyby hada? Ne, to taky ne." *Přestane intenzivněji přemýšlet, jelikož vidí, že Misaki bude chtít něco říct.* Aha, no dobře, nevadí.. "Doufám, že to bude v pohodě. Zvládnu to, ne? Je to jen ninjutsu, je tu velké riziko, že spadnu a něco si zlomím. Možná si udělám něco s rukou a už bych nemohla bojovat ani s kunai. To by bylo strašné, to se nemůže stát. Otec mi sice říkal, že se každá kunoichi zraní, ale vždyť jsem teprve studentka. Proč by mě někdo učil něco tak nebezpečného. I když Misaki věřím od prvních slov, vážně to není jen trik, jak mě napálit? Slyšela jsem, že tohle někdy starší studenti dělají. Ale ona mi přijde hodná, nikdy by neublížila nikomu nevinnému, jinak by ji sem nepustili. K tomu přičtu ten fakt, že je vlastně lovkyně, takže..." *Myšlenku však nedokončí, jelikož jí trochu Misaki pokárala, že pokud to nezkusí, že se to ani nenaučí.* "Moc dlouho jsem přemýšlela? To snad ne, musí si myslet, že jsem líná, nebo vystrašená. Já se jen tak ničeho nevyděsím, ani otce, když je opilí. Už zase moc přemýšlím. Jak rychle doba vlastně ubíhá, když přemýšlím. Není to až moc rychlé, nebo se snad svět sám zrychlí, když začnu přemýšlet? Že by to bylo tak nefér? A proč už zase přemýšlím nad blbostmi, musím to zkusit a překonat tím svůj... Počkat, já se přeci nebojím, už jsem se postavila i naštvanému psovi!" *Rozejde se ke stromu a dle pokynů své sensei zavře oči.* Sakra. *zašeptá si, když do toho stromu vrazí. Ohmatá si místo před sebou, aby věděla, kde zhruba se strom nachází. Pak na něj položí levé chodidlo. Když rychle položí chodidlo pravé, strom zaduní, trocha kůry se odloupne.* Ahhhhh. *ozve se vysoký dívčí jekot společně se zvukem nárazu.* "I když to bolí, nesmím ukázat bolest." *pomyslí si a zkouší to znovu. Tentokrát dá levou nohu trochu níže a uklidní svůj dech a rychle bijící srdce. Když položí i druhé chodidlo, tak chvíli nic necítí. Mírně otevře víčka a zjistí, že je stále na zemi. Víčka opět zavře a udělá krok. Levá noha je opět v pořádku, avšak pravá noha opět sklouzne. Naštěstí se zachytí stromu, aby nespadla.* "Měla jsem dávat při hodinách větší pozor. Teď se mi to tu sabotuje trénink. Ale nemohu jí říci, že nezvládám takto primitivní záležitost. Je to vůbec primitivní, nebo je to již něco pokročilého? Nemysli Hano, nemysli. Musíš jednat hned." Misaki, myslíte, že byste mi mohla pomoci? Jak jsem říkala již předtím, ninjutsu mi vůbec nejde a pokouším se o základy jen kvůli otci.. A toto mi přijde až moc složité.. *Přitom ani nevypadá bezradně, spíše to vypadá, že je zklamaná sama ze sebe, než z faktu, že by jí to nešlo.*

Sun Jul 17, 2022 8:33 pm

*Misaki sedí na stromě a nějakou chvíli má zavřené oči a přemýšlí. Jak tam tak sedí a čeká, až Hana začne, tak je celkem zvědavá, jak se jí bude dařit. Když po chvíli uslyší žuchnití, tak se podívá dolů a nějakou chvíli jí mlčky sleduje. Když uvidí, že jde na strom se zavřenýma očima, tak si jen v duchu povzdechne.* 'Ach jo, to mě blbě pochopila, myslela jsem, ať má zavřené oči, jen když se soustředí, takto se za chvíli zabije,' *řekne si v duchu Misaki a když znovu spadne na zem, tak seskočí dolů a podívá se na ní.* „Já jsem to myslela tak, že zavřené oči máš mít jen, když se soustředít, když chceš jít po strome, tak je otevři, protože s takovou se za chvíli zabiješ,“ *poví jí Misaki a mile se na ní usměje, protože hold, byla jen student, který ještě nic neumí.* 'Snad jí to půjde,' *proletí jí hlavou.* „Opravdu zkus na nic nemyslet. Nemysli na to, že tě ostatní podceňijí, myslí jen na to, co chceš udělat,“ * poví jí Misaki. Poté jí nějakou chvíli nechá trénovat, než na ní znovu promluví.* 'Haa, tohle bude asi složitější,' *řekne si v duchu Misaki a na nějakou chvíli se zamyslí.* „Tak fajn, zkusíme první něco jiného. Sedni si na zem, zavři oči a začni se soustředit na svou chakru,“ *poví jí Misaki a sama udělá to samé.*

Sun Jul 17, 2022 9:32 pm

"Pokazila jsem to, ale nevypadá zklamaně. Počítala s tím, že jej nezvládnu, nebo to jen nedává najevo? Na tom už nezáleží." *Sedne si a zavře oči, začne přemýšlet, jak by asi měla fungovat chakra. Poté si uvědomí, že nic z akademie nepochytila, tak v zoufalství začne přemýšlet, jak by mohla chakra proudit zbraní. Poté si začne vsugerovávat, že její končetiny jsou zbraň* Nedokáži se na to moc soustředit, právě proto se specializuji na kov. Kov je mojí součástí a zbraně jsou mé nástroje. *řekne klidně, jakoby byla v transu. V jejím nitru totiž cítí určité spojení se zbraní a jakoby hlas samotné zbraně, nebo minimálně ten kov, byl s ní nějak spjat. Hlas zvučný jako stovky cikád se jí před chvílí rozezněl, jako když kunai, trefí se do zdi kamenné. Však nyní, jako by jí kuráž došla, soustředit se nedokáže. V duchu proklíná se, skuhrá, avšak na povrchu, klidná je jak sova. Jako sova, co vrací se z lovu. Jako sova, po návratu domů. Její vzhled a sed meditační, zjevem podobá se mnichům v jejich tranzu.* "Proč se soustředit nemohu. Je to prokletí, či znamení? Budu muset se soustředit" Cítím v sobě klid. Takový podivný, nikdy jsem nic takového jsem před tímto necítila. *Řekne opět s ledovým klidem, stejně ledovým, jako jsou čepele zbraní. Zhluboka dýchá, v tureckém sedu, zavřenýma očima hledí k nebi. Když nakonec sensei promluví, po slepu se ohlédne jejím směrem, avšak stále udržujíc meditační postoj, dech opět zpomalí a víčka se dovřou.*

Sun Jul 17, 2022 10:14 pm

*Sedí naproti Hany a sama se soustředí na svou chakru.* „Neboj, časem si na to zvykneš,“ *poví jí Misaki, protože ona sama si moc dobře pamatuje, jak se ona učila ovládat chakru.* „Víš ono i na některé techniky se zbraněmi potřebuješ obvládat chakru,“ *poví jí Misaki. Poté se sama soustředí na svou chakru a po chvíli opět otevře oči, aby se podívala na Hanu.* „Fajn, dále se soustřd na svou chakru, snaž se jí v sobě najít a pak jí soustředit do jedné části těla,“ *dodá ještě, než opět je potichu a ještě nějakou chvíli se sama soustředí na svou chakru než toho nechá a sleduje Hanu.* 'Hmm tohle je těžší, když moc o chakře neví, o proti ostatním, které jsem tuhle techniku učila,' *řekne si v duchu Misaki a je celkem zvědavá, jestli se jí povede Hanu Kinobori no Waza naučit nebo to skončí neúspěchem.*

Sun Jul 17, 2022 10:42 pm

*V meditačním sedu si představuje zbraně podobné katanám. Ten chlad si snaží vsugerovat do jedné z končetin. Chlad ze zbraně si představuje jen proto, aby jsi mohla ten pocit živě představit, zatímco u chakry si není jistá. Víčka stále zavřená, dech mnohem klidnější. Pak jí pocit chladu začne celou končetinu obalovat, jakoby byla železem pokrytá.* "Velmi zvláštní, nikdy jsem nic necítila. Tohle je opravdu zajímavý pocit. U zbraní to bylo běžné, s těmi jsem vždy měla nějaké, symbolické, pouto. Tato záležitost s chakrou je pro mě úplně nová a cizí. Mé tělo ke kovu cítí nějaké pouto, je to chakra, která tím kovem sama proudí? Cítím v tom kovu snad chakru? Proč je to jiné, ale pocit velmi podobný? Proč se toto musí dít zrovna mě, tolik otázek a žádná odpověď. Je to snad tím, že myšlenkami jsem úplně jinde, že se nedokáži soustředit? Myšlenky mi proudí stejně rychle, jako chakra v mém těle, avšak pokud je to správně, to netuším." Myslím, že něco cítím... *řekne tiše, s klidným hlasem*

Mon Jul 18, 2022 2:43 pm

*Sedí a sleduje Hanu.* 'Hmm vypadá celkem v klidu, takže by se jí to možná i mohlo podařit,' *řekne si v duchu Misaki a pousměje se. Jak tam tak sedí, tak se dívá okolo a přemýšlí, jaké by to bylo, kdyby žila tady a ne v Suně. Po nějaké chvíli si vzpomeně na všechny lidé, které kdy v Suně potkala a musí se trochu pousmát, protože mezi většinou nudných lidí tam bylo i pár zajímavých, třeba taková Arisu, sice byla o dost starší než ona, ale něco se jí na ní líbilo, byla hodně zajímavá a ráda by se s ní ještě někdy setkala, ale už jí celkem dlouho neviděla ve vesnici. Po nějaké chvíli se opět vrátí zpět a podívá se na Hanu, která vypadá naprosto klidně.* 'Hmm vypadá to, že by mohla dneska přiját na to, jak ovládat svou chakru,' *řekne si v duchu Misaki a dále jí mlčky sleduje. Ve chvíli, když řeknže, že myslíš, že něco cítí, tak se Miaski usměje.* „Tak to je super, už jsi přišla na to, jak v sobě chakru najít, takže možná by učení Kinobori no Waza teď mohlo jít lépé,“ *poví celkem zamyšleně Misaki, celkem v to věřila, že by jí to mohlo pomoc, ale na druhou stranu se taky mohlo stát, že ani tohle by jí nemuselo pomoct a to mi Misaki nechtěla moc připouštět, protože by to byl neúspěch.*

Mon Jul 18, 2022 3:06 pm

*Hana, stále se zavřenýma očima, půjde směrem ke stromu. Nejprve si sundala boty, aby nepřekážely. Věděla, jakým směrem to je, nýbrž se stačilo otočit a ujít pět kroků. První krok, citlivost v chodidle levém se mírně zvýšila. Druhý krok, mravenčení se začalo projevovat. Třetí krok, chlad se přenáší i do chodidla pravého. Krok čtvrtý, mravenčení se přenáší i do novy pravé. Krok pátý, ruku, jenž jí připadá chladná jako čepel, jenž sekla do krku figurínu. Dřevo, nepřítel, či spojenec? V její hlavě prázdno, žádná nová grimasa. Srdce se na chvíli rozbušilo, však dech klidný jako vítr nad Konohou srdce splašené uklidnil. Hana si oddychla a udělala první krok. Textura kůry propisuje pokožku chodidla levého. Přes nutkání otevřít oči si Hana vzpomene, že okolí by mohlo její, nově nalezený, klid opět rozvířit do chaosu myšlenek a podnětů. Mírně se její rty zachvějí, zvedá pravou nohu a pokládá jí na kmen.* "Nespadla jsem..." *rozezní se v její hlavě, ale jakoby ten hlas nepatřil jí. Zvláštní pocit chladu nyní zaplavuje celé její tělo. Následuje další krok a po něm několik dalších. V její vizi stále jen prázdnota, odrážejíc její myšlenky. Ruce před sebou natažené, aby náhlá bolest z nárazu do větve nerozhodila koncentraci. Kroky nepočítala, jen věřila, že neudělá krok do prázdna. Mírný vánek hladí její kůži a nedaleko se ozývá krákání vran. Hana si moc dobře uvědomuje, že vrány měli hnízdo na větvi, jenž patřila k oním nejvýše postavených. Nahmatá větev po její pravici. Větev by jí bez námahy unesla, nebo si to dle její šířky myslela. Pocit ledového klidu upadal, takže si na větev sedla. Proud myšlenek pohltil její nitro.* "Vážně jsem to dokázala? Nezdá se mi to jen? Co to vlastně znamenalo a jak jsem to udělala?" *Opatrně otevírá oči, srdce sevřené z myšlenky jen na její blud a živou fantazii. Náhle se její srdce rozbuší radostí. Vylezla na ten strom, jenž nebyl zrovna nejnižší a to jen díky její sensei.* Misaki, já to zvládla. Zvládla jsem to. *Trochu se rozkřikne, přičemž seskakuje z větve na větev bezpečně na pevnou zem.*

Mon Jul 18, 2022 9:56 pm

*Stojí a sleduje Hanu, copak bude dělat. Když se pak rozhodne pokusit se vylézt na strom, tak se pousměje, ale neřekne ani slovo a mlčky jí sleduje. Když se pak pomalu rozejde ke stromu, tak je celkem zvědavá, jestli se jí to povede nebo ne. Jak tak jde pomalu po stromě, tak je z toho celkem nervózní, ale pořád je v pozoru, kdyby náhodou začala padat. No když se po nějaké chvíli dostane až nahoru, tak se jen usměje, protože něco takového vůbec nečekala, že by se mohla dostat až nahoru, když ze začátku to vypadalo tak beznadějně. Nějakou chvíli Misaki jen tak stojí a sleduje Hanu.* „Mno, dobrá práce,“ *poví jí a pousměje, protože jí opravdu, hodně mile překvapila.*

Mon Jul 18, 2022 10:10 pm

Akorát to bylo strašně namáhavé. A slyšela jsem ve své hlavě hlas, ale přísahala bych, že můj rozhodně nebyl. A... A ten pocit, pocit když držím kunai.. Nebo kdy jsem držela to tante... Byl tam, Misaki. Nevím, jak to popsat více, ale tohle já nejspíš nedokázala. *Vyhrkne ze sebe a oči ji svítí jako dvě hvězdy na obloze. U toho si sáhne na místo srdce.* "Ten pocit... Kdo se ve mě skrývá?" *Pomyslí si, přičemž jí opět zalije ten mrazivý pocit.* A jak jsi mluvila ohledně toho, že bydlíš v tom hotelu... *podrbe se na hlavě* Myslíš, že bych tě mohla někdy navštívit? Nikomu to vadit nebude a navíc, možná se i poslouchání nějakých tvých historkách z misí naučím něco zajímavého. Protože taková mocná kunoichi se jen tak nevidí. Vlastně si myslím, že až na Hokageho tu nikdo takový není... *Trochu se poohlédne, avšak potom vrátí svojí pozornost zpět k Misaki* Nebo možná i Hokage by byl krátký na takové množství zbraní, když to pečetění vypadá tak úžasně.

Tue Jul 19, 2022 11:45 am

*Poslouchá slova Hany a přemýšlí.* 'Hmm, takže hlasy, mno něco takového se mi ještě nikdy nepovedlo,' *proletí jí hlavou, ale nenechá na sobě nic znát.* „Ale tak nakonec se ti to povedlo a to je hlavní,“ *poví jí Misaki, protože byla ráda i za ní, že se jí to povedlo. Při jejich dalších slovech se na ní podívá, protože jí celkem zajímalo, co bude chtít říct.* „Klidně se budeš moct někdy zastavit, ale myslím, že není nic moc co říct, protože zatím těch úspěchů nebylo zase tak moc, to se ti jen zdá,“ *poví jí Misaki, protože věděla, že aby se dostala dále, tak se toho bude muset ještě celkem dost naučit a dost misí ještě splnit, aby mohla být zase silnější.* „Hah, no když myslíš,“ *poví jí nad jejími dalšími slovy, protože to nechtěla nějak moc rozebírat. Poté se na nějakou chvíli odmlčí.* „Tak pokud budeš chtít, tak se klidně zastav a já tě můžu zkusit naučit nějakou další techniku klidně, s tím nemám problém,“ *poví jí Misaki milým hlasem, protože Hana jí přišla hodně prátelská.* „Ale teď by jsi měla už jít domů, protože dneska už trénovat stejně nebudeme, protože bych nebyla moc ráda, kdyby jsi mi tady odpadla a navíc ani nevím, kde bydlíš, takže bych tě nejspíše musela odtáhnout do nemocnice,“ *poví jí Misaki. Následně vytáhne z pouzdra kus papíru, na který napíše svou adresu a podá jí ho.* „Tady mě najde. Tak se měj a zase se uvidíme,“ *poví jí Misaki a poté se už se rozejde pryč, protože už učení Kinobori měla celkem dost a chtěla si trochu odpočinout.*

Tue Jul 19, 2022 1:09 pm

*Hana si nad jejími slovy zamyslí.* Máš pravdu, to jsem neřekla. Každopádně se určitě stavím, jsi mým vzorem. Ne jako sensei, který se čistě jen o to snaží a neukáže nám ani nic praktického.. *Při dalších slovech Misaki si trochu povzdychne. Podívá se na oblohu a ano, sluníčko je již blízko obzoru. Cítí únavu a má pravdu, že občas se jí setmí před očima.* "Jakoby mi četla z mysli. Je asi hodně znalá ve všech ohledech, když z tak malých náznaků dokáže rozlousknout něco tak složitého." *Po předání lístečku jí únavu chvíli nahradí radost a veselí.* Tak se tedy měj. Jakmile budu mít čas a za předpokladu, že stále budeš v Konoze, Tě navštívím. Jen doufám, že s tím recepční nebude mít problém, aby si nemyslela, že jsem nějaký špicl. *Poslední souvětí si však řekne spíše šepotem pro sebe. Na Misaki zamává a rozebíhá se zpět do klanu Yamanaka. Ví, že otec bude zuřit, ale snad to nějak vysvětlí.*

Tue Jul 19, 2022 2:01 pm

-Konec RPG-

Mon Aug 01, 2022 12:04 pm

Mise ranku D
*Jednoho dne, kdy její plánováček vylosoval den mise, byla Hana opět před kanceláří Hokageho. Tentokrát losovala svitek náhodně a to, co vylosovala, jí celkem naštvalo. Měla se vrátit do akademie a tam trhat plevel.* A do háje s těmito otravnými misemi. To nemohu mít alespoň jednou něco, u čeho nepřijdu domů strhaná jako pes? A navíc budu muset do akademie, kde mě při odchodu mohou vidět moji spolužáci. Co když by se mi začali smát za to, že dělám tak podřadnou práci? Ne Hano, musíš být v klidu, na ně také jednoho dne řada dojde a budou muset dělal tyto věci, zatímco ty budeš někde mimo vesnici šermovat po boku s dalšími chunniny. *Tato myšlenka odežene tyto obavy. Svitek si vzala a šla ještě domů. Nemohla dělat ve svém kimonu takovou špinavou práci, na to měla oblek. Když se řádně převlékla, vydala se do akademie. Cestou potkala své bývalé spolužáky. Ani s nimi neprohodila slovo, nebavili se tehdy a Hana neviděla důvod s tím nyní začínat. Avšak jako takovou menší pomstu, za tu buzeraci ohledně technik, si nasadí svojí ninja čelenku na levé rameno, aby viděli, že je o hodnost výše. Jejich tváře a pohledy byly pro Hanu k nezaplacení, avšak oni pak museli běžet.* Nejspíše šli pozdě. *Pomyslí si Hana a stále klidným krokem vydává k akademii. Ihned si všímá skupinky lidí v pracovních oděvech a rukavicemi. Hana samozřejmě k nim přiběhla. Když si všimla, že je tam ten kluk z minulé mise, rozhodla se jít do dvojice s ním. I když bylo ještě ráno, sluníčko už pálilo ohromně. Hana si naivně myslela, že když je ve dvojici, že budou pracovat spolu. Místo toho se rozhodlo, že jeden bude natrhaný plevel odnášet a ten druhý trhat a takto se to bude opakovat jako začarovaný kruh. První hodina uběhla velice rychle, avšak ty další již začali být čím dál tím více delší. Už si na tuto rutinu navykla, tudíž byl každý okamžik jako samotná hodina. Už měla toho trhání plevele až dost a rozhodla se na toho klučinu promluvit. Byl sice starší než ona, ale hodnost měli stejnou, takže by to neměl být problém, že?* Hele…. *Vykoktá ze sebe Hana, avšak je odhodlaná pokračovat.* Nemyslíš, že bychom si to mohli prohodit? *Hanu v ten moment zalil studený pot. Promluvila na někoho úplně cizího a ještě s prosbou. Klučina se na ní otočil a Haně odvětí:* Teď jsem to chtěl navrhnout, už mi z toho začalo hrabat, abych byl upřímný. Stačí to odnést na tu velkou hromadu za rohem. *Srdce Hany se ulevilo, protože ten klučina to měl úplně stejně. Akorát, co Hanu mrzelo, bylo to, že se ani neseznámili více. Alespoň to blbé jméno říct, avšak očividně se jak Hana, tak ten klučina styděli, nebo byli samotáři. Každopádně Hana vzala kolečka a naložila je. Cesta nebyla zrovna super, protože to kolečko se ani nějak poškodilo a trochu kodrcalo. Musela jet pomalu, jelikož nechtěla nic vysypat.* Tak proto to vždy trvalo tak dlouho, než se vrátil. Už to dává smysl. *Pomyslí si a další hodinu jezdí s touto proklatou věcí. Na konci druhé hodiny ježdění byla již zpocená a už byl čas oběda. Naštěstí už šichta skončila a všichni se rozešli, kromě Hany. Ta se opírá o akademii a je udýchaná. Zbytek dne šla do knihovny a začala tam číst. Ve chvíli, kdy dočetla, šla misi odevzdat do kanceláře a šla domů.* Doufám, že příště dostanu něco normálního. Takhle práce mě zabíjí. *Jsou její poslední myšlenky před spaním.*

Konec RPG

Mon Aug 01, 2022 12:06 pm

Mise ranku D
*Hana se probudila celá zlámaná a unavená. Včerejší mise byla vážně na nic, avšak Hana věděla, že má dnes misi. I přes nechuť si řekla, že to chce mít co nejdříve za sebou a proto to musí překousnout.* Jen ne nic náročného, prosím. *Pomyslí si Hana a vezme si svojí výbavu a pomalejší chůzí vyráží vstříc kanceláři Hokageho. Když si vybírá svitek, drží na pravačce zkřížené, aby jí to přineslo štěstí. Když svitek otevře, radostí se jí rozzáří oči. Měla za úkol najít mazlíčka nějaké starší dámy. Hana se vydala uličkami k té dámě, protože věděla, že centrem by to bylo pomalejší. Hana se rozeběhne, aby se rozcvičila a zahnala tím bolest ze včera.* No tak jo, Hano, tohle zvládneš. Nezapomínej na svůj výcvik, musíš jen vydržet. Nezapomínej, že už jen dvě mise a úplně se na toto můžeš vykašlat. Možná, pokud bych potkala nějakého chunnina, mohla bych chodit na mise s ním. A odůvodnit bych to mohla dostatkem zkušeností a zacházením se svým miláčkem. *Když dorazí na místo, kde by měla bydlet ta dáma, Hana přijde ke dveřím a zaklepe. Z poza dveří se ozve:* Vydržte moment, za chvíli budu u vás. *Hana tedy čeká, avšak to trvá nějak dlouho. Když to už Hana chtěla vzdát a sednout si, dveře se otevřou. Z poza dveří vykoukne postarší dáma s typickým babičkovským čepečkem.* Ahoj maličká, tak ty mi máš najít kočku? Nejsi na to trochu mladá? *Hana se na její narážku na věk ohradí a současně se slovy ukáže ninja pásku:* Paní, jsem právoplatná geninka a na tyto mise jsem podstoupila tvrdý výcvik na akademii. *Žena si Hanu změří pohledem a zaměří se na její ninja pásku. Pak jen kývne a řekne:* No dobrá. Má kočička se jmenuji Miku, má černou srst a bílý flíček na levém uchu, její ocásek má zcela bílý a ráda leze po stromech. Naposledy jsem jí viděla se toulat poblíž Senju parku. *Hana si vše zapíše a poděkuje za informace. Potom se otočí směr ulice a vyběhne směr Senju park. Když tam dorazí, vidí tam plno dalších lidí.* Lidi, moje jediná slabina. Ale v pohodě, zvládnu to. *Pomyslí si Hana a rozejde se za bránu parku. Jde hlavní pěšinou, protože nechtěla pošlapat kytky, co rostly v trávníku. Když narazila na dvojici dospěláků, zeptala se na Miku. Oba jen zavrtěli hlavou a řekli, že možná je někde hlouběji.* Samozřejmě Miku, nemůžeš to udělat jednoduché ani pro jednu z nás, co? *Pomyslí si s úsměvem na rtech Hana a rozejde se dále. Z dáli zaslechne Hana pláč dítěte. Hana se tam ihned rozeběhne a uvidí tam do krve poškrábané, od pohledu pětileté maximálně, dítě. Hana jej ukonejšila a bylo jí jasné, co to způsobilo.* Já se o tu zlou kočičku postarám, jo? *Řekne Hana řečnicky a dítě na to jen kývne. Hana se rozejde po stromě (Kinobori no Waza) a je připravená na nejhorší. Když se tak po tom stromě tak prochází, uslyší kočičí syčení a samozřejmě až z vrcholku. Hana se připraví na rychlé složení pečetí, kdyby náhodou se ta kočka zbláznila a chtěla jí drápnout do očí. Pečetě však složit nestihla, ale oči to také neschytaly, jelikož kočka na ní seskočila. Místo toho jí rozdrápala ruce, avšak Hana to nějak překousla, přeci jen, zažila i horší věci. Kočce chytla packy, aby zabránila dalšímu útoku a sešla kvapně zpět. Dítko už zmizelo a tak se Hana vydala zpět odnést toto ďáblovo stvoření. Samozřejmě jí stařenka poděkovala a Miku si vzala k sobě, nehledě na to, že jí Hana pověděla, že ta kočka zranila dítě. Co Hanu dopálilo bylo to, že když navrhla, ať dá tomu dítěti nějaký bonbón, tak se s kočkou mazlila a zabouchla dveře.* Bába pitomá. Dokonce i já jsem více zodpovědná. *Svůj hněv však neprojeví a dojde do kanceláře odevzdat svitek. Zbytek toho dne se jen prochází po Konohagakure a hledá nová a zajímavá místa, kam by pak někdy mohla vyrazit i s někým.*

Konec RPG

Sun Apr 09, 2023 10:54 pm

*Naomi sedela na posteli v hotelovej izbe a dívala sa cez okenné sklo. Bradu mala položenú na parapete a v ľavej ruke sa pohrávala s vrecúškom, ktoré dostala od otca rovnako ako jej brat Naoto. Pohľad upierala na veľký mesiac, ktorého lúče objímali strechy budov zatiaľ čo sa pri zemi držala jemná hmla. Aspoň toto bolo na Konohe rovnaké s jej domovom. Nekonečná noc a hmla bola však jediná a posledná podobnosť, ktorú medzi sebou tieto mestá mali.. Naomi sa cítila ako v inom svete. Všade bolo toľko stromov a jediné skaly, ktoré tu dominovali boli tie v ktorých boli vytesané podobizne Hokage, ktorí Konohu počas vekov viedli. Zdalo sa jej, že aj ľudia tu boli vľúdnejší – neboli ti to také chladné, bezcitné balvany ako napríklad .. jej otec. Pri spomienke na otca jej bolo smutno, pohľad stočila na kožené vrecúško plné semiačok a prestala sa s ním hrať. V mysli sa vrátila ku spomienke na to ako im tieto vrecká daroval a vrátila sa v spomienkach aj ku slovám, ktoré im vtedy povedal.* Nikdy Vás nebudem ľúbiť, láska je zbytočná. *Zašomrala si popod nos a len-len, že jej opäť nevyhŕkli slzy. Fakt, že ju aj jej brata pasoval na hodnosť hnojiva s tým, že ak zomrú aspoň niečo dobré tu po nich zostane – lebo zo semiačok, ktoré svojim mŕtvym telom pohnoja môže vyrásť nový strom, nový život.. to celé ju zarmucovalo. Nevedela v tom nájsť žiadnu hlbokú poetickú myšlienku... nevedela sa do otca vcítiť tak ako im on nevedel prejaviť lásku. Bolelo to, jej otec bol niekto ku komu vzhliadala, bola to jediná dospelá, dominantná, mužská figúra v jej živote a keď jej povedal, že láska je zbytočná, že ju nevie od nich prijať a ani im ju dať ... to Naomi niesla veľmi ťažko, vždy bola totiž dosť citlivá osôbka. Ku tomu všetkému im ich otec dával na zreteľ, že jediná emócia ktorá za niečo stojí je súrodenecká láska a, že musia ich puto udržať silné a nikoho medzi nich nepustiť. Naomi však mala rada aj iných ľudí než len svojho bračeka.. Mala rada Soru-kun a hlavne mala rada pani Hayu a rozhodne si nemyslela, že je preto slabšia – naopak! Pani Haya jej pomáhala svojimi múdrymi slovami vo chvíľach kedy sa cítila Naomi najhoršie, upokojovala ju, povzbudzovala a spoločne piekli keksíky! Tie chvíle boli jedni z najšťastnejších ktoré v Iwagakure zažila – ako by to teda mohlo byť teda zbytočné? Pani Haya s jej otcom tiež nesúhlasila.. stala sa Naominou dôverníčkou a keď jej Naomi prezradila filozofiu, ktorú sa im ich otec snažil vštepiť – zamračila sa a s povzdychom sa posadila vedľa Naomi aby jej povedala svoj pohľad na lásku a jej význam a dôležitosť v živote. Naomi tak zavrela oči a na moment sa jej zdalo, že je naspäť v dome pani Hayi. Takmer na sebe cítila jej vľúdny nevidomí pohľad a v ušiach počula jej upokojujúci hlas.*

Flashback

(Haya)Podľa mňa Naomi, lásku môžeme vnímať ako jednu z najdôležitejších a najhodnotnejších vecí v živote. Je to silný pocit, ktorý môže mať mnoho foriem a podôb, a pre každého z nás môže mať iný význam. To, že ju tvoj ocko vníma ako zbytočnú by ťa nemalo ovplyvniť a už vôbec by ťa to nemalo odradiť od toho aby si ju teraz či v bucúcnosti prežívala. Tvoj ocko sa možno len bojí lásky, možno v minulosti stratil niekoho koho mal rád a .. preto sa bojí znovu otvoriť niekomu svoje srdce. Strach z lásky je veľmi reálny a bežný pocit. Láska je totiž veľmi silná emócia, ktorá nás môže priviesť k veľkým pocitom radosti, ale aj k bolesti a sklamaniam. Súčasťou lásky je aj strach z toho, že ju môžeme stratiť, a to môže byť pre mnohých ľudí veľmi ťažké. Jedným z citátov, ktorý mi na túto tému prichádza na myseľ, je od mojej maminky, nech jej je zem ľahká. Hovorila, že: "Najhoršie je stratiť lásku, kým si ju ešte nevážiš." Tieto jej slová nám ukazujú, ako dôležité je si vážiť lásku, ktorú máme, a byť za ňu vďační, pretože ju môžeme kedykoľvek stratiť. Láska je neustála zmena, stále sa mení a prechádza rôznymi fázami. Ak sa ju snažíme udržať vo forme, ktorú poznáme, strácame ju. Láska sa mení a vyvíja, rovnako ako ľudia a nie je ju možné udržať v rovnakom stave navždy. Musíme byť pripravení na to, že sa veci budú meniť, a snažiť sa prispôsobiť sa tomu. Strach z lásky je teda úplne prirodzený a bežný pocit. Dôležité je si uvedomiť, že láska je cesta plná zmien a výziev, a pripraviť sa na ne. Musíme sa snažiť vážiť si lásku, ktorú máme, a byť pripravení na to, že sa môže zmeniť. Tak či tak ... Báť sa lásky ale znamená báť sa života.. A kto sa bojí života, je už z troch štvrtín mŕtvy. *Vysvetľovala jej trpezlivým hlasom na čo sa na ňu Naomi zmätene pozrela.* Takže tvrdíš, že je môj ocko duševne mŕtvi? Ako tí ľudia čo majú duchovnú myseľ vo veľkosti orieška? *Preľakla sa Naomi na čo sa pani Haya trošku pousmiala a zakrútila záporne hlavou.* (Haya)Ach nie.. to vôbec nie, Naomi. Len chcem povedať, že v tomto si nemáš brať príklad zo svojho ocka. Určite má dôvod prečo to s láskou vníma a cíti takto, no to neznamená, že to musíš cítiť a vnímať rovnako ako on. Poviem ti napríklad ako to vnímam ja, dobre? No tiež to neznamená, že to tak musíš vnímať tiež. Napriek tomu, že existuje mnoho definícií lásky, môj pohľad na lásku spočíva v jej schopnosti prekonať hranice a prejaviť sa v rôznych formách. Láska môže byť romantická, priateľská, rodinná alebo iná, ale v každej z týchto foriem sa nachádza jedna vec - schopnosť milovať a prijať druhú osobu so všetkými jej nedokonalosťami. *Ako to povedala usmiala sa a doliala pani Haya Naomi čajík.* Aké nedokonalosti má Gosuke-san? *Opýtala sa jej Naomi zvedavo, na jej manžela Gosukeho - na čo sa Haya zasmiala až rozliala trošku čaju.* (Haya)Predstav si, že chrápe a rozpráva s plnými ústami! *Prezradila jej na čo si Naomi dala pohoršene dlaň na ústa. Slušná výchova pre ňu znamenala veľa.* A aj tak ho miluješ? *Opýtala sa prekvapene a trošku pohorčene a pri tom utierkou utierala rozliaty čaj – predsa len pani Haya bola slepá a hoci zvládala robiť väčšinu vecí ako keby videla, toto na ňu Naomi nechcela nechať.* (Haya)Och áno, asi by som bez toho chrapotu nevedela už zaspať. *Zverila sa jej s láskavým úsmevom na čo sa Naomi zachichotala. Pani Haya však v zápätí zvážnela.* (Haya) Láska je schopnosť vidieť krásu v niekom, aj keď je tento niekto nedokonalý. Láska neznamená, že sa pozeráte na seba navzájom, ale že sa pozeráte spoločne do rovnakého smeru. Láska... Ah láska je zložitá vec Naomi a ťažko sa vysvetľuje. Mnoho vecí v živote je zložitých, ale jedna vec je istá - láska je silnejšia ako všetko ostatné. Hoci si to veľa ľudí neprizná, láska je zmyslom a cieľom celého nášho života. Láska je to čo robí svet krásnym, je to dar nie povinnosť. *Naomi tam sedela a pozorne počúvala slová jej .. duchovnej mentorky, učiteľky hudby a zároveň adoptívnej babičky .. tieto prirovnania si v hlave ku nej prisudzovala. Po všetkom tom čo jej pani Haya povedala sa Naomi usmievala – neplakala ako keď jej o láske hovoril jej ocko.* Možno, že láska je len o nájdení osoby, s ktorou môžete byť divný? *Prehovorila váhavo na čo sa tvár pani Hayi opäť roztiahla do širokého úsmevu a trošku sa zasmiala.* (Haya) Lepšie by som to nepovedala moja milá. Nakoniec, ako som už spomenula, láska môže mať pre každého z nás iný význam. Dôležité je, aby sme v živote mali niekoho, koho milujeme a kto miluje nás, a aby sme túto lásku dávali ďalej. *Po týchto slovách sa v Naominej dušičke rozlial pokojný pocit. Pani Haya jej dala uistenie ktoré potrebovala.*

EndFlashback

*Naomi otvorila oči a pozrela sa opäť na vrecúško so semiačkami vo svojej dlani, v mysli spomínala na pani Hayu a uvažovala či toto gesto nebolo pre ich otca nejakým spôsobom prejavom lásky.* Možno sa naozaj len bojí ľúbiť a byť ľúbený. *Zamyslela sa a uprela pohľad na nenápadnú, bielu jazvu, ktorú mala na dlani. Spomenula si na Soru a slabo sa pousmiala. S povzdychom si ľahla na posteľ a nespúšťala pri tom pohľad z jazvy vo svojej dlani – ruku držala vystretú pred sebou.* Sora-kun mi tiež hovoril, že môžem byť kým chcem. *Uvedomila si a bola rozhodnutá, že svoje srdiečko neuzavrie tak ako im kázal ich ocko.*

Počet slov: 1417

Koniec RPG

Sun Apr 16, 2023 1:13 pm

*Hoci turizmus počas večnej noci celosvetovo značne opadol a nebolo sa čomu čudovať keďže svet trápili iné problémy.. V Konohe zostali kde-tu nepoškodené turistické tabule, ktoré odkazovali návštevníkov na rôzne zaujímavé miesta ktoré stálo za to vidieť. Niektoré z tabulí boli síce zašlé a tak podobne, no dalo sa z nich čo-to vyčítať. Naomi už nechcela zostávať sama na hotelovej izbe so svojimi myšlienkami a tak sa vydala von a nechala sa týmito tabuľami viesť mestom. Potrebovala sa vyvetrať, sústrediť sa na iné veci a hoci ulicami Konohy prechádzala pred druhou časťou Chuuninskych skúšok hodiny s nádejou, že stretne Soru.. dnes to tak nebolo. Ešte mala príliš v živej pamäti čo sa stalo v tom lese a rozhodne sa jej to ešte nepodarilo všetko zavrieť do truhlice vo svojom vnútri. Kým sa s tým viac nevyrovná, nechce sa rozprávať ani so Sorom a už vôbec nie so svojim bratom. Oblečené mala na sebe čierno-červené kimono a čelenku so znakom Iwagakure mala vo vlasoch ako keby to bola len obyčajná vlasová dekorácia. Akurát kráčala do kopca, na horu Hokagov z ktorej sľubovali úžasný, dych berúci pohľad na mesto a priľahlé okolie. Keď sa tam Naomi nakoniec dostala, musela uznať, že ten výhľad stál za ten výšľap, no na zadok ju to neposadilo. Možno by toto miesto ocenila viac keby aktuálne neprežívala tak ťažké chvíle, možno by tento výhľad ocenila viac ak by ho mohla s niekým zdieľať ... napríklad s Murasakim. Pri spomienke na neho jej do očí zase stúpli slzy a spoza opaska na chrbte vytiahla svoju flautu. Sľúbila mu, že keď sa vrátia z lesa do Konohy, zahrá mu na nej... Naomi sa posadila na zábradlie, spustila nohy dole skoro ako keby chcela skočiť na hlavu kage, no zostala tam sedieť. Zavrela oči a začala na flaute hrať pieseň, ktorú ju naučila pani Haya. V ušiach skoro počula ako ju Haya sprevádza na klavíri a v mysli spomínala na ten krátky čas ktorý strávila s Murasakim, na jej prvú detskú lásku, na to ako ju zradil a na to ako držala jeho chladné, mŕtve telo v objatí.*

Fri Apr 21, 2023 3:24 pm

*Kaede ještě stále byla v Konoze, stále pátrala po jejím cíli pro Ayata, který jí zadal Tatsuya, sice už měla nějaké bližší informace, ale potřebovala ještě trochu času. Nemluvě o tom, že stále přemýšlela nad odpovědí pro Soru. Potřebovala více času, potřebovala si urovnat srdce a mysl. Rozhodnout se...Kaede bloudila bezmyšlenkovitě vesnicí a četla si poznámky, které si zapisovala o svém cíli. Najednou se ocitla pod horou hokagů, jejíž průčelí zdobily dvě hlavy. Pokrčila rameny. Tak proč ne, když už tady byla...vydala se tedy na horu, možná by jí to mohlo pomoct s pátráním a rozhodováním, nakonec, tady vždy ráda sedávala i celé hodiny. Měla na toto místo hezké vzpomínky. Ještě ani nedošla na samý vrcholek, na její oblíbené místo a vzduchem se roznášela melodie hraná na flétnu. Kaede měla pocit, jakoby s ejí sevřelo srdce. Smutná melodie, která se rozléhala v okolí jí rezonovala v uších. Vydala se za tím zvukem, potichu, nespěchala. Měla na tváři brýle a obyčejnou černou čelenku na hlavě za, před pár dní nově, střiženou ofinou. Černé legíny, dlouhé černé tričko až po kolena, přes které měla přehoz připomínající kimono, s velkým parožím na zádech. Boty měla obyčejné černé, nic extra. Vypadala, jakoby šla z pohřbu. ale pro Kaede tohle byla její komfortní barva, nakonec, stále musela myslet na to, že se sama kdysi označila za ptáče, které vyroste ve vránu. A že rostla, už nyní měla pocit, že jí u nohou leží celý svět, a přitom to byla jenom Konoha, kterou viděla za siluetou dívky, kteé stála za zády.* Nejsi moc mladá na to, abys hrála takhle smutné melodie? *Optala se Kaede potichu a vyrušila tak ničím nepřerušovaný zvuk flétny. Sama okusila ztrátu blízkého velmi brzy. ztěžka si povzdechla, jelikož jí melodie vracela všechny vzpomínky na Danteho, ale i na strach, který cítila o Ayata a o Soru. Celkově, všechny negativní myšlenky o ztrátě blízkých.* Můžu se připojit? *Ukázala na místo vedle Naomi a chvilku počkala, než se posadila vedle ní.*

Sun Apr 23, 2023 5:51 pm

*Naomi nevnímala plynutie času a teda netušila ako dlho vlastne sedí na tejto rozhľadni. Okolie bolo stále ponorené do noci a hmla držiaca sa pri zemi objímala budovy zatiaľ čo mesiac svietil vysoko na nebi. Naomi však rozhodne hrala túto melódiu dosť dlho na to aby slzy na jej tvári úplne vyschli a hrala ju dostatočne dlho aj na to, aby sa jej smútok, ktorý prežívala - pretavili do osamelej prázdnoty, ktorá ju celú nepohltila len vďaka tomu, že tak sústredene v ručičkách zvierala ten malý, drevený nástroj. O tom, že už nie je sama nevedela až do chvíle kedy ju tá neznáma žena neoslovila. Naomi v tej chvíli prestala hrať a otočila sa na bielovlasé dievča, ktoré bolo oblečené celé v čiernom čím ešte viac zvýrazňovala svoje biele vlasy. Už na prvý pohľad si Naomi pomyslela, že je tá shinobi veľmi krásna.* Mladosť a smútok idú ruka v ruke, nemyslíš? *Odpovedala jej tichým, trochu hanblivým hláskom a rozpačito zažmurkala so zvláštnym pocitom Déjà vu, pretože aj Sora-kun mal pri ich prvom stretnutí nasadené okuliare. Na otázku či sa môže ku nej bielovláska pripojiť len nepatrne prikývla. Preferovala síce samotu, no v tejto chvíli bola radšej, že tu je toto neznáme dievča než keby sem mal prísť jej brat či Sora. Keď si vedľa nej tá dievčina sadla, Naomi sa pozrela pred seba a nervózne sa pri tom v rukách pohrávala s drevenou flautou.* Hovorí sa, že ticho lieči, no pre mňa je hudba liekom a spôsobom ako urobiť život znesiteľnejším. *Zašomrala takmer ako keby to nebolo adresované jej nečakanej spoločníčke. Potom ku nej pootočila tvár a trošku sklonila hlavu na pozdrav.* Volám sa Naomi, a ty? Si z odtiaľto? *Opýtala sa hoci nepredpokladala, že by toto dievča prišlo na chuuninske skúšky - minimálne si ju teda rozhodne nevšimla medzi účastníkmi.. Možno však bola niekoho sprievodca, učiteľ či súrodenec.*

Mon Apr 24, 2023 12:23 pm

*Musela se sama pozadtavit nad jejími vlastními slovy. Ona sama byla velmi mladá, když jí zemřel Dante a ona se s tím musela vyrovnávat, ale kdo ví, čím si procházela tahle holčina. Posadila se tedy vedle ní. Její slova o mládí a žalu byla zajímavá.* Pravda, až budeš starší a bolesti duševní prožiješ tolik, že ji nenapočítáš ani na všech prstech, tak to tolik nebudeš prožívat. *Naklonila hlavu a prohlédla si dívku. Hrála si s flétnou, zatímco nluvila. Nepřerušovala jí. V něčem jí připomínal sebe samu, taky se utápěla v depresích, její emo fázi přerušil až modrovlas. Nemělo smysl jí dávat nějaké rady a snažit se jí vyrvat z toho stavu, musela si tím sama projít. Ale jedno si neodpustila.* Ticho tě nutí neustále přemýšlet nad nepříjemnými situacemi. Znovu a znovu si v mysli ukazovat, co se dělo. A více se tím trápit. Doporučuju všechno, jenom ne ticho a samotu. *Natáhla k Naomi ruku. Pokud ji prijala, jemně stiskla.* Kaede. Jsem z Konohy, přišla jsem zpátky domů jenom kvůli chuuninským, podívat se na novou generaci. *Podívala se na čelenku dívenky.* Iwagakure…tu mám na seznamu vesnic, kam se musím ještě brzy podívat…pokud můžu, co se stalo, že tady hraješ srdceryvné melodie? *Optala se a zadívala přes hlavy na Konohu. Jak to tady milovala…kéž by mu to mohla ukázat. Perfektní místo, dokonalý domov, s ne tak dokonalými lidmi. Ale každé místo mělo svoje mouchy.*

Mon Apr 24, 2023 11:01 pm

*Trošku ju prekvapilo, že jej dalo to dievča zapravdu, myslela si, že sa jej bude snažiť vyhovoriť jej pohľad a ako typický dospelák, bude jej "detské" trápenie zľahčovať. Z jej slov však bolo cítiť pochopenie a zároveň aj trochu chladného nadhľadu aký Naomi chýbal a, ktorý jej malá ružovo-vláska potichu závidela. Naomi súhlasila s jej slovami o tichu a tak prikývla a nepatrne sa pousmiala pri zmienke o samote.* Osamelosť si človek ale tiež niekedy nevyberá. Aj keď je obklopený ľuďmi, môže sa cítiť sám. Vlastne.. myslím, že je to vtedy ešte horšie - byť obklopená rodinou a pri tom sa cítiť osamelo je ešte horšie než sa vydať sám na rozhľadňu. *Zamyslela sa nahlas a pozrela sa do peknej tváre neznámej shinobi svojimi bystrými, svetlomodrými očami. Naomi bola síce ešte maličká, no bola z klanu Kashiko-sa, ktorého členovia vykazovali väčšiu inteligenciu už v útlom veku.* Teší ma. Ako bojuješ s tichom a samotou ty? Tiež hráš na nejakom nástroji? *Opýtala sa jej Naomi zvedavo po tom čo vložila svoju drobnú dlaň do tej jej a zľahka jej ňou potriasla na pozdrav. Kaede jej prezradila, že je z Konohy a, že sa sem prišla pozrieť na chuuninske skúšky.* Ah.. tak to mám asi o dôvod viac snažiť sa predviesť v tom najlepšom svetle, hm? *Zašomrala s hanblivým úsmevom, ktorý jej zmizol z pier hneď čo sa jej Kaede spýtala na dôvod prečo hrá tak smutnú melódiu. Keby bola Naomi tak o rok-dva mladšia ... pravdepodobne by jej na otázku odpovedala naivne a bez premýšľania. Nebola by opatrná, nezdráhala by sa zveriť úplnej cudzinke so svojim trápením, no teraz to bolo iné. Nechcela tu vyplakávať, nechcela pôsobiť ako plačko, ako stratené dieťa.. Naprázdno preglgla a pozrela sa pred seba tak ako aj bielovláska po jej boku.* Ak mám povedať pravdu, nič iné na flaute hrať ešte neviem. *To bola pravda, neklamala a zároveň Kaede len tak neodpinkla nejakou polopravdou.* Iwagakure je veľmi odlišná od tejto dediny.. trochu Vám závidím všetky tie stromy čo tu rastú. Iwa je oproti Konohe chladná a ponurá. *Dodala trošku zdráhavo aby presmerovala ich rozhovor trošku ďalej od boľavých, ťažkých tém.* Kde všade si už bola? Chcem povedať.. navštívila si aj iné zeme a dediny? Aké sú? *Kútikom oka sledovala jej reakciu na otázky, ktorými ju zahrnula. Nechcela pôsobiť nevychovane, bola len veľmi zvedavá čo sa pomerne bilo s jej introvertnou, hanblivou povahou.*

Tue Apr 25, 2023 1:08 pm

*Naomi nepřestávala Kaede odzbrojovat slovy. Zamrkala, když hleděla před sebe.* Na to nemám co říct, snad jen…komunikace. Rodina neví, jak se cítíš, když nic neřekneš. A někteří lidé to berou jako slabost. Ale svěřit se někdy s bolestí psychickou pomáhá. *Pokrčila rameny. Jakoby se ona svěřovala…kázala vodu a sama pila víno. Musela se trapně pousmát. Možná by mohla začít na něco hrát. Zabít čas, věnovat se něčemu víc..* Bloudím po světě a užírám se vlastními démony a naivními představami. *Zasmála se. Mohlo to znít ironicky, ale byl to fakt.* Svůj boj jsem vzdala po smrti blízké osoby. Snažím se soustředit na to hezké, na to milé…tajemně příjemné a vřelé. Mluvím s lidmi, i když jsou cizí. *Podívala se na Naomi, narážela i na nynější situaci.* Bohužel jsem do tajů hudebních nástrojů nikdy nezabloudila a doufám, že až tomu někdy přijdu na chuť, nikdo mě neuslyší. *Věděla, že nemá žádný hudební zvuk a Libé Naomi hraní na flétnu by v podání Kaede znělo jako tahání za Kočičí ocas. Naomi zmínila, že by se měla na zkoušce tedy více snažit, na to se Kaede jen usmála. Ona neměla moc šancí cokoliv předvádět a i tak prošla. Zadívala se do dálky an stromy rostoucí v ulicích vesnice a hustý les za jejími hranicemi.* Časem se naučíš určitě. Věřím, že se brzy naučíš něco nového. *Porovnání vesnic jí ještě více lákalo se tam podívat a zažít na vlastní kůži.* Nejkrásnější místo kde jsem kdy byla už neexistuje. Bylo zničené a asi už ho nikdo nikdy neopraví. Ale jinak, nejlepší vesnice je a vždy bude právě Konoha. Je to tu skvělé. Mám to tu ráda a to nejen díky tomu, že je to domov, ale je tu perfektní podnebí. Byla jsem v zemích okolo. Nejdále v Kirigakure. Druhý kontinent jsem ještě nenavštívila, ale snad brzy…potřebuju si vyřídit pár věcí tady a pak půjdu do Sunagakure, taky poprvé. Ačkoliv mám výhodu cestování kdykoliv kamkoliv, tak toho moc nevyužívám a držím se v okolí Konohy. *Mohla cestovat více, ale měla prostě nějaké závazky.*

Tue Apr 25, 2023 10:29 pm

*Naomi sa pri jej slovách o komunikácii odmlčala. Pred očami sa jej objavila scéna ako sa Naoto ani neobzrel či prežila chuuninske skúšky, spomenula si na otca, ktorý im dal vačky so semiačkami aby z nich po ich smrti aspoň niečo bolo. Tie vrecúška im dal pred geninskými skúškami... pravdepodobne neveril, že ich prežijú a tak ich rovno pasoval na úroveň hnojiva a to hneď po jeho slovách o tom, že sú nechcení a, že ich nikdy nebude ľúbiť. Naomi v srdiečku pocítila trpkosť a pohľad jej stvrdol, no napriek tomu sa trošku pousmiala.* Komunikácia.. *Zopakovala si sama pre seba. Bola toho názoru, že jej viac bude naslúchať hociktorý strom v Konohe než jej rodina, no túto drobnosť si nechala pre seba.* Asi by som na nej mohla zapracovať.. hoci uprednostňujem vyjadrovanie sa prostredníctvom hudby. *Ako to povedala, nervózne si založila prameň vlasov za ucho a počúvala o spôsobe akým Kaede zaháňa samotu a ticho. Keby nebola tak introvertná a hanblivá, možno by si rýpla či jej tento jej štýl pomáha alebo nie, no Naomi nebola takáto povaha. Vážila si, že sa s ňou Kaede zhovára ako so seberovnou hoci bola od nej o veľa staršia a určite aj o veľa skúsenejšia. Nepokúšala sa Naomi poučovať ani nič podobné a tým si malú ružovovlásku získala na svoju stranu.* Možno raz zmeníš názor a zahráme si nejaké srdceryvné melódie spoločne. *Opätovala Kaede úsmev a zároveň jej vrátila tú jej poznámku o smutnej pesničke, ktorú tu nôtila. Nepatrne prikývla keď ju povzbudila, svojimi slovami o tom, že sa určite čoskoro naučí niečo nové a potom už len so záujmom počúvala opis vzdialených miest o ktorých jej Kaede rozprávala. Sama by rada navštívila všetky kúty sveta a spravila si na ne vlastný názor, no počúvať o ďalekých končinách od niekoho kto ich videl na vlastné oči bolo stále lepšie než si o tom čítať v knížkach.* Čím bolo to miesto najkrásnejšie? Čím bolo výnimočné? *Opýtala sa s hlavou nahnutou mierne na stranu pri čom si to miesto pokúšala v mysli predstaviť.*