Akademie

*Po několika měsících chození na akademii a trénování v Doju, kde Rogue vylepšoval vše co mohl a samozřejmě i techniky ,které se v akademii naučil. Došlo k dnu D. Bohužel to nešlo tak rychle jak si představoval a trvalo déle než začal správně pracovat s chakrou . Po trénování a příprav na geninskou zkoušku se zlepšil a zdokonalil svojí práci s chakrou,vrhem zbraní a celkem kontrolování i samo nad sebou. Dny ubývaly a ten den měl za chvíly nastat. Geninská zkouška a obdržení své čelenky.. Byl si sám sebou celkem jistý a tak se ničeho neobával.. Měl pouze předvést 3 techniky nic těžkého to nebylo.. Techniky už ovládal při pravidelných tréninzích a tak byl spokojený sám nad sebou.. Bylo den před zkouškou a tak se rozhodl zkontrolovat jestli má vše připravené.. Byl v pokoji klasicky oblečení do černého trika a černých kraťas, přece jenom v Konoze je celkem teplo.. Procházel se po pokoji a připravoval si věci na postel aby viděl co všechno má..* “Možná to trochu přeháním,ale je lepší být připraven“ *Vzal si pouzdro s kunaii a položil je na postel.. Takhle to chtěl udělat i s hvězdicemi,ale nemohl je najít..* “Ahhh kam jsem je jen dal..“ *Ale v ten moment mu pomohlo slunce a díky odrazu světla viděl jak se hvězdice leskly na skříni,kdesi jich předtím nevšiml.. Tak šel pouze k ním a zkontroloval počet.. Bylo jich dost na to ,aby to vypadalo dobře a mohl i v realné situaci nějak zasáhnout a pomoc ,kdyby se něco stalo.. Tak už se mu na posteli připravený mé vrhací zbraně.. Bylo to vše mé vybavené kromě drátu,který měl furt připravený v sumce na stehně.. Jak měl připravené věci položi si je na noční stolek vedle postele a šel jsi udělat večeři.. Lednice byla celkem prázdná,když jí otevřel ve dveřích bylo pouze dole mléko a nahoře citron.. V lednici jako takové toho taky moc nebylo.. Našel jsem plátek uzeného a připravené brambory.. Tak si je vzal a ohřál si to. Nic jiného mu nezbývalo pokud nechtěl hladovět.. Po nějaké době kuchtění si připravil večeři a pustil se do jídla.. Jak dojedl umyl po sobě nádobí a šel si lehnout do postele...* “Zítra je den geninské zkoušky“ *Pomalu usínal až doopravdy usnul. “Zdálo se mu o krásnýh krystalech a drahokamech“ *Ráno se probral ,ale neměl z toho snu žádný špatní pocit tak to ani neřešil. Jak se probudil tak zrovna vycházelo sluníčko a tak měl ještě dost času.. Tak se zvedl a pouze se oblékl.. Dneska si výjimečně vzal červené delší kraťasy a černé triko.. Ještě jsi nebral žádné vybavení a šel pouze do kuchyňky ,kterou měli doma. Z lednice si vzal mléko a nalil si sklenici mléka po ránu,aby se trochu probral.. Uchopil sklenici a pořádně se napil cítil jak mu studené mléko putuje až do žaludku… Šel k oknu a pozoroval jak ptáci létají po nebi a kočky se nahání po střechách.. Ale dost pozorování ostatních věcí.. Jdu si pro vybavení a půjdu pomalu do akademie ,abych tam byl první a měl to za sebou.. Tak se otočil od okna a vyrazil směrem k nočnímu stolku ,kde leželo všechno mé vybavení.. První si vzal sumku s shurikeny a připevnil si je na zadní háčky.. A kunaie si připevnil na pravou nohu ,kde uměl líp manipulovat,než z levou rukou. Když byl připraven vyrazil směrem k akademii.* “Už aby to bylo zamnou..“ *Vyrazil ze dveří pokoje v domě a zamknul po sobě. Seskočil dolu na cestu a šel směrem do akademii s rukami za hlavou a klidným krokem.. Po cestě byl menší potůček ,kde jsem se rozhodl ještě trochu potrénovat a tak se rozhodl jít kousek po vodě.. Přišel k potůčku a nahromadil chakru do nohou a použil techniku [Suimen Hokou no Waza]. Šlápl na vodu a pokračoval v cestě po vodě.. Neměl s tím už žádné problémy a tak šel jako po normální cestě.. Měsíce dřiny se opravdu vyplatili.. Jak se začal přibližovat k akademii..Najednou potkal Senseie,který nás měl dneska zkoušek šel akorát do akademii ,takže šel opravdu brzo. Ale jak mě viděl jak plynule jdu po tom proudu toho potůčku.. Zavolal mě k sobě.. Otočil se směrem k němu a vyrazil jsem.. Skočil z vody na zem a šel rychlejším krokem k němu ,aby nemusel tak dlouho čekat. Přišel k němu a začal se mě ptát jestli jdu na geninskou zkoušku ,který se dnes koná.. Pouze jsem mu odkýval a řekl ,že jsem na cestě do akademie.. Jak slyšel mojí odpověď tak se na mě jenom koukl a usmál.. Tak první ze tří technik máš už za sebou.. Dneska tě budu zkoušet já.. Ta chůze po vodě byla na studenta celkem dobrá.. Jenom se na Senseie otočil a poděkoval. Už se objevili před akademii a vešli dovnitř nejspíš nebyli první kdo jsem dorazil.. Sensei mě pustil do třídy ,kde mě bude zkoušet a na stole už byli připravené čelenky a já tam byl sám.. Sedl si na židli,který byla nejblíže k učitelskému stolu ,abych byl rychle připraven jít plnit úkoly.. Nějakou dobu trvalo ,než přišel.. Otevřeli se dveře a tam stál sensei a už jeden spolužák,který taky přišel na plnění Genina.. Jak vešel Sensei zamířil ke stolu,kde bude sedět a zkoušet.. Sedl jsi a jenom se na mě koukl.. Pochopil jsem ,že mám přijít k němu ať můžeme začít.. Rogue si stoup a šel jsem před senseie.. Který mu řekl ať představím ještě svoje dvě techniky.. Rogue ani chvilku neváhal a nahromadil chakru do nohou.. [Kinobori no Waza ] Stoupl si naproti zdi a začal jít proti ní.. Bylo to obyčejné jako lézt po stromě.. Nebylo to nic těžkého.. Tak vyšel až na strop ,kde vysel hlavou dolu.. Sensei se jenom koukal a přikývl na uznání i této techniky.. Jak jsem vysel hlavou dolu tak jsem poprosil spolužáka jestli má u sebe kunai.. Zavrtěl hlavou,že ne.. “Ahh ta nepřipravenost..“ Tak tady máš..* Vytáhl jsem kunai z pouzdra a hodil mu ho..* Teď po tobě chci abys ho po mě hodil.. Chápeme. * Spolužák se nevěříc podíval a udělal to co Rogue řekl.. Opravdu ho po mě hodil a Rogue už byl připraven na poslední techniku ,kterou chtěl Senseiovi ukázat..* “ Moc jich ani neumím tak nemám už co moc ukazovat..“
* Ale jak kunai letěl připravoval si chakru na [KAWARIMI NO JUTSU] . A jak kunai letěl už se blížil k Roguovi a tak použil poslední jutsu.. Objevil se menší množství mráčků okolo a Rogue už stál dole na podlaze a za něho spadl kousek kmene se zabodnutím kunaiem v něm.. Sensei se jenom usmál a řekl,že si čelenku zasloužím ,ale musel jít ještě podepsat papír o tom ,že si čelenku vzal.. A tak šel k němu a podepsal.. Řekl ať si čelenku vyberu jakou chci.. Rogue šel k lavici,kde čelenky leželi .. Bylo na výběr z červených,modrých a černých… Klasická barva ,kterou měl nejradši byla černá a byla i nejvíce cool.. Hodí se skoro ke všemu.. A tak si jí vybral .. Poděkoval jsem senseiovi a spolužákovi a připevnil si jí na zadní poutko u oblečení aby vysela a šla hezky vidět.. Tak vyrazil směrem z akademie a ani neví kam neměl nijak nasměrovaný cíl a domů se mi ještě nechtělo… A tak si vybral pro dnešní den bloudění po vesnicí a snažil se nějak zabavit *

Trénink na chakru

* Je to pár dní od toho, kdy se do ní pustilo pět spolužáků najednou a všechny skolila. Od té doby se to stalo ještě párkrát s různým počtem, ale stejně je vždycky porazila. Dneska je čeká praktické cvičení v Henge no jutsu. Postupně se studenti střídají před tabulí a zkouší si jutsu. Některým to jde lépe na poprvé, některým hůře, ale asi úplně nejhůř to jde pravě Maiy. Sice jí obklopil dým, ale nic se na ní nezměnilo.* Haha, takže konečně něco, v čem jsem tě porazil. *posmívá se jí o přestávce jeden z těch, které zmlátila jako první.* Hm, dobrá, použij to svoje henge a poraž mě. *nadhodí Maiy.* Tak sleduj. *ve chvíli, kdy začne kluk chytat pečeť na něj vyběhne a udeří ho pěstí do obličeje.* Tak co je? Ukaž mi to svoje Henge. *poví zase Maiyu. Prakticky mu nedává možnost složit pečeť. Když se o to znova pokusí, vyskočí a kolenem ho vezme do obličeje. Dopadne za něj a oklepe si oblečení.* Tolik asi k tvému Henge. *poví a odchází si zpět do třídy. Zbytek dne probíhá tak, že na ní všichni opět hází nenávistné pohledy. Nevšímá si jich. Niisan jí naučil, že je ví jak ostatní a tohle jí nemůže trápit. Po škole se zase vytratí přes plot, aby nemusela sledovat, jak všichni ty rádoby frajírci brečí příbuzným do kalhot a ukazují na ní. Projde vesnicí, ale nějak se jí nechce domů ještě. Niisan říkal, že jde na misi a tak doma nebude. Proto se rozhodne, že se vrátí zpět na hřiště akademie. Tam má v plánu trénovat henge, aby se jí to při dalším pokusu povedlo. Využije kmen, který tam je na vrhání shurikenů a zkusí se změnit na něj. Složí pečeť a představí si ho i v mysli. Pak aktivuje techniku. Když zmizí oblak dýmu má na svém oblečení a sobě čáry. Jsou to hranice kůry a letokruhy.* Tak takhle ne. *řekne si a zruší techniku.* Jak to myslel? *snaží se vzpomenout na to, co jim sensei říkal. Jak zjistila, sice se dobře učí,ale rychle zapomíná. Sedne si k batohu a vytáhne si poznámky. Pročítá si informace a zkoumá obrázky, které si k tomu všemu udělala.* Hm, tak to asi budu muset jen zkoušet a uvidí se, jak to vlastně dopadne. Chtěla bych to dneska dotáhnout, ať tomu blbovi dám zítra další ránu. *ačkoliv si to mumlá docela drsně, pořád je její hlásek jemný, vysoký a roztomilý. Uklidí si poznámky a opět se postaví.* Dobrá, jdeme na to. Henge. Henge. Henge. HENGE. *skládá pečetě a dým jí obaluje natolik, že chvílemi není pořádně ani vidět. Začíná se stmívat, když před kmenem stojí další kmen. S chakrou je pomalu na nule, ale nakonec se jí k večeru povedlo zvládnout techniku ovládnout.* Tak, to by bylo. *řekne si s úsměvem, celá udýchaná a zašpiněná. Začne padat před sebe a pomalu usíná, když dopadne na něčí záda.* Koukám Maíí, že tomu dáváš co proto. *zaslechne Akaharův hlas.* Niisan. *poví vesele, ale přesto unaveně. Akahara si jí hodí na záda, vezme její batoh a odnáší jí domů. Tam jí předá matce, která Maiyu v polospánku vykoupe, převlékne do pyžama a uloží do postele.  Ráno se probouzí zase čilá, jako vždy.* Tak, dneska dostane další nakládačku. *povzbudí se a vyběhne se umýt, obléknout a nasnídat. Popadne učení a běží do  školy, aby tam byla co nejdřív. Ví, že tam chodí tenhle blb brzo, tak tam chce být ještě dřív jak on. Nakonec je ve třídě první. Položí si batoh ke stolu a použije Henge, aby se na něj změnila. Když ten kluk vejde do třídy, za doprovodu svých kumpánů, vytřeští na sebe oči.* To má být co, sakra? *poví a vyběhne sám proti sobě. Maiy stojí dál s rukama přeloženýma na prsou a vyčkává. Jakmile je u ní, zruší henge, což má za následek oblak dýmu kolem nich. Srazí ho v přikrčení ranou do břicha a klekne mu na záda. Opět se změní do něj, což vytvoří další oblak dýmu. Jakmile je pryč, jsou vidět oba kluci, kdy jeden klečí na tom druhém.* Mám ji, tak do ní. *vykřikne Maiy v henge na kumpány. Ti bez váhání vyběhnou a začnou do něj kopat.* Cože? *zarazí se, ale pak začne schytávat jednu ránu za druhou. Maiy z něj slezla, aby jim uhnula a přesune se na své místo. Tam si sedne a zruší Henge. Jakmile si jí všimnou, přestanou do něj kopat a trochu od něj odstoupí. Pořád to jsou děti a tak mu moc neublížili, i když ho to bude pár dní bolet.* Pšíšahám, še tě jednou šabiju. *šišlá kluk.* Cože? přes ten napuchlí ksicht ti není rozumět. *poví Maiy a usmívá se. Tentokrát jí už nemusí celá třída, ale tak to jí nikdy netrápilo.*

787 slov

KONEC

*nastal den D. Nebo by se dalo spíš říct, že den G. Den, kdy se Maiy chystala na Geninskou zkoušku. Oblékla se do lepších šatů o kterých si myslela, že se sluší mít na takovou událost. Akahara si zajistil volno, aby jí doprovodil na akademii a čekal tam na ní. Ovšem díky jejím tmavým šatům se ještě víc zvýraznila její světlá kůže. Hadí šupiny na obličeji zakryly její vlasy. Na oči si nasadila sluneční brýle, které si nedávno pořídila. Dost jí to pomáhá zvládnout to světlo. Nechápe, jak může její bratr chodit jen tak, že mu to světlo do očí nevadí. Zjistila ale, že to je jen její problém. Přestala to řešit a navíc ty brýle se jí hodí. Alespoň jí slunce neoslepuje, když se pere se spolužáky. Jakmile je hotová, vyráží z bratrem z domu. Tak co Maíí, jak se cítíš? Jsi připravena jim to nandat? zeptá se jí bratr po cestě. Ona ještě stále přemýšlí nad událostmi posledních dnů. Z myšlenek jí tak svojí otázkou vytrhne. Jo, v pohodě. Myslím, že to zvládnu. Kvůli tomu jsem taky trénovala. poví během cesty. Tak je to správně. Nesmíš se tomu poddat. Jsi Dokusei a tak zvládneš všechno. Nezapomeň, že se... pomalu ho vypouští a vrací se do svých myšlenek a nechává ho mluvit. Akahara mluví moc rád a rád se poslouchá, takže si ani nevšiml, že ho vlastně přestala poslouchat. Ráda by si poslechla jeho další poučování, ale nějak na to nemá náladu, až se tomu sama diví. Občas přikývne, když zaregistruje svoje jméno, ale ani neví, na co kývala. Mezitím dorazili k Akademii. Jak se tak rozhlížela po všech studentech, každý, kdo s ní měl nějaký problém se hned otočil ke svému doprovodu. Když ji zahlédli, něco jim začali říkat a pak se na Maiy podívali tím nepříjemným pohledem, na který už byla od nich zvyklá. Prostě je zase ignorovala a hleděla si svého. Pak se před akademii objevil sensei a začal jim vysvětlovat průběh zkoušky. Přidala se tak do skupiny a poslouchá jeho pokyny. Jejich úkolem je předvést tři techniky Ranku E dle svého uvážení. Na všechny techniky je v tělocvičně vytvořen prostor. Maiy si tedy ze seznamu zjistí, kdy je na řadě a pak si jde stoupnout stranou, aby měla chvíli klidu. Doprovod už dále nesměl a tak nemusela poslouchat ani Akaharu, který zatím zmizel venku někam do stínu, aby se vyhnul i on poznámkám a otravování doprovodů dětí, které už stihla Maiy na akademii vyřídit. Maiy je dokonce nejmladší ze všech uchazečů a tak se i díky tomu stala terčem. Jeden za druhým vcházeli děti do tělocvičny a po nějaké době zase vyšli ven. Většinou s čelenkou. Jen pár dětem se nepovedlo zkoušku zvládnout. Nakonec přišla řada i na Maiy. Vstoupila tedy do tělocvičny s jízlivými poznámkami v zádech. Podívala se před zkoušející porotu, která se sestavovala z jejich učitele, dalšího učitele a Hokage. Ještě jí pořádně takhle z blízka neviděla, ale něco jí na ní zaujalo. Její vzhled. Je taky tak trochu odlišná. Dlouho si jí ale prohlížet nemohla, protože jí jejich učitel vyzval, ať začne. Maiy se tedy postavila před porotu. Složila pečeť a obalil jí hustý dým. Henge. jedna z věcí, kterou udělala, když se tak dívala na Hokage byla, že si jí pořádně prohlédla. Jakmile dým zmizel, stála tam před nimi samotná Hokage ještě jednou. Učitel s tím druhým si mezi sebou jen něco řekli, ale Hokage jen koukala. Maiy pak techniku zruší a jde k připravené nádobě s vodou, sloužící pro Suimen Hokou no Waza. Vyskočí tedy na hladinu a začne se po ní procházet. Dokonce se začne i klouzat. Nakonec se i zastaví na nějakou dobu, aby bylo vidět, že zvládá i konstantní uvolňování chakry. Asi po pěti minutách jí to už nebaví tak se odrazí od hladiny a doskočí na stěnu. Je to přívětivě blízko k nádrži tak se mohla kus nad zemí přilepit ke stěně a vyběhnout po ní až ke stropu, kde teď visí hlavou dolů. Ti dva si něco povídají a Hokage jen kouká. Chvíli tam visí jako netopýr a nakonec uvolní chakru. Odlepí se od stropu a začne padat. Ve vzduchu se obrátí a zase nahromadí chakru. Dopadne na hladinu nádrže, po které přejde k okraji a seskočí na zem. Vrátí se před porotu a vyčkává, jak to bude. Tentokrát si řeknou něco všichni tři. Po chvíli se její učitel nakloní a podá jí čelenku se znakem listové. Gratuluji Maiy. Jen doufám, že z tebe bude lepší člověk. Potenciál na to máš, tak si to nakaž svojí povahou. poví učitel s lehčím úsměvem. Děkuji, ale já už lepší člověk jsem. vezme si od něj čelenku a pak se směrem k Hokage ukloní. Dokonce si i pro tento počin sundala brýle, které měla doposud na očích. Narovná se, otočí na patě a odchází. Po cestě si zase nasadí brýle a čelenku stále drží v ruce tak, aby jí každý viděl. Všichni ti, kterým dala po čumáku. Když vyleze před akademii, už tam stojí i její bratr. Výborně Maíí, já o tobě nepochyboval. poví a natáhne k ní ruku, aby jí poblahopřál. Každá normální rodina, by svého potomka objala. Oni byli jiní. Tohle prostě nebyl jejich styl a tak ruku přijmula a společne odešli zase zpět domů. Ani jednou se neohlédla za těmi pohledy a hlasy, které je pronásledovali, dokud nebyla dostatečně daleko od akademie.*

Rias Gremory: *Už se pár Geninů optala na techniku rychlého přesunu ale asi 30 z nich ji poslalo do hajzlu ale jeden ji nakonec prozradil. Byl to překvapivě Ninja Konohy na kterého byla Rias nucena zahrát strašně bezradnou dívku a použít na něj svou roztomilost. Díky němu zjistila jak ta technika funguje a dokonce dostala názornou ukázku a tak mu poděkuje a to opravdu nadšeně a dá mu nevinnou pusu na tvář s následujícím objetím. * Jsem ti vděčná. *Samozřejmě jediné co myslí vážně je její vděčnost ale nejvíc převládá její radost že ho tak krásně využila a tak se může odebrat do tréninkové oblasti 51 kde se techniku Shunshin no Jutsu může začít postupně učit. Najde si tam místo kde to je vylidněné a hlavně kde je volný plácek aby se tam nemusela bát že v rychlosti toho přesunu vrazí do nějakého stromu nebo jiné překážky. * Fajn tohle by mohlo jít. *Poví si jen tak do prázdna a když stojí tak aby před ní byla dlouhá volná oblast, kde není do čeho vrazit tak složí pečeť tygra a koncentruje chakru do nohou s úmyslem dočasně zvýšit svou rychlost aby se mohla v té rychlosti přesunout přímo vpřed. Jak nakoncentruje chakru správně do správných míst tak se pokusí vyrazit vpřed ale k žádnému zrychlení nedojde a Rias jen popoběhne o několik metrů vpřed svou klasickou rychlostí. * Tak tohle nebude ono. *Zkusí to tedy znovu, složí pečeť tygra s tím že znovu nahromadí chakru do své spodní části těla aby se poté mohla rozeběhnout vpřed tou velkou rychlostí (40) ale nic se neděje a ona popoběhne pouze svou klasickou rychlostí. Nečekala že by se to naučila okamžitě a tak ji tyhle neúspěchy moc nevadí, počítá že než se to naučí tak uplynou takové dva dny (minimálně). Skládá stále dokola tu stejnou pečeť (Tygr) a pokouší se využít chakru aby s její pomoci dokázala zrychlit svou rychlost pohybu a tak stále vybíhá vpřed jako pako ale je to neúčinné a končí to vždy stejně, prostě vyběhne vpřed svou rychlostí. Tohle se opakuje skoro po celej den s tím že ke konci dne je Rias celkem unavená a tak se otráveně vydá pomalým krokem zase zpátky na hotel, tam se nají, vykoupe a zalomí to do postele ve které rychle usne. Ráno pro probuzení jen tak leží asi dalších 20 minut. * Shunshin no Jutsu… technika dočasného zrychlení pohybu vpřed po přímé lince s omezením přesunu do vzdálenosti 50ti metrů. *Pověděla si to do prázdna jen tak, ani neví proč ale když uplyne dalších 10 minut tak už konečně vyleze z postele a jakmile si dá něco k jídlu a provede ranní hygienu tak opět vyrazí směrem do tréninkové oblasti 51 kde se včera pokoušela naučit Shunshin no Jutsu. * Fajn jdu na to, prosím ať dneska dojdu aspoň k nějakému progresu. *Na okamžik vzhlédne k obloze aby se podívala na to krásně čisté nebe, pak už se věnuje jen tréninku. Složí ruční pečeť tygra a pokusí se pomocí chakry zrychlit svůj pohyb s tím že se rozeběhne vpřed ale zase se nic nestane a tento proces opakuje stále dokola s tím že si místy dá přestávku a odpoledne se dokonce vrátí do Konohy kde si v bistru Bleskové Burgery dá překvapivě jeden burger, hranolky a k tomu nějakou tu colu. Když se pořádně nají tak se zase vydá zpátky na to tréninkové místo aby mohla navázat na to kde skončila a pokračuje v tréninku. Stále dokola skládá ruční pečetě tygra a pomocí chakry se pokouší zrychlit svůj následný pohyb běhu vpřed ale nic se neděje. Nakonec asi 7 hodiny večer se ale něco stane, složí ruční pečeť a použije chakru aby se zrychlila a následně se rozeběhne ale nějak to s ní cukne a ona skutečně opravdu zrychlí ale asi jen o 4 metry a zaskočí ji to natolik že spadne hubou na zem. * Au, au, au. *Začne se zvedat a levou rukou si promne obličej. * Asi tomu začínám přicházet na kloub. *Tento náhodný progres ji udělal takovou radost že svůj dnešní trénink i přes únavu trochu natáhne dnešní trénink, zkusí to ještě několikrát a tohle zrychlení o nějaké ty 4 metry ji vyjde asi jen 3x. Kromě toho už je dost vyčerpaná a to jak fyzicky tak ohledně chakry a proto se zase vrátí na svůj pokoj, potřebuje si odpočinout a chvilku se věnovat i něčemu jinému než pouhému tréninku a tak si tam začne číst i nějakou knihu. Dnešní den už nějak profláká s tím že dalšího dne vstane asi až kolem 11 hodiny a tak pak po ranních povinnostech vyrazí rovnu směrem do tréninkové oblasti aby mohla navázat na to kde skončila včera ale trvá ji to asi hodinu než se opět dostane do bodu kdy se dokáže přesunout aspoň o těch pár metrů. Naneštěstí vždy po zastavení ztratí rovnováhu a začne padat a tak kromě tréninku samotného Shunshin no Jutsu musí získat schopnost/reflex udržení své rovnováhy po prudkém zastavení po přesunu Shunshin no Jutsu. Dnešní den už postupuje docela dobře, Rias postupně navyšuje vzdálenost o kterou se dokáže přesunout ale ke konci dne se její limit dostane na pouhých 12 metrů a i když je to už lepší, pořád to není tolik o kolik se chce přesouvat. Dalších několik následujících dní se učí kromě zlepšení samotné techniky i lépe udržet rovnováhu a k tomu ji pomáhají různé cviky apod. Dokonce se začne trochu věnovat akrobacii, která Rias docela začne bavit a začíná uvažovat že by si v Kirigakure našla někoho kdo by ji v tom mohl přímo trénovat. Následně přijde druhá část Chuuninské Zkoušky ale ani během té Rias kompletně neovládá Shunshin no Jutsu ale po skončení má zase trochu času na to aby se to naučila a tak na třetí část Chuuninské Zkoušky jistě tohle Jutsu bude mít zvládnuté úplně. *

Délka: 968 Slov

GENINSKÁ ZKOUŠKA

*Nastal den kdy měla Aya složit zkoušku, aby se stala Geninem. Už se pomalu probouzela v tom jí do pokoje vtrhla její mamka.*BUDÍÍČÉÉK*Vykřikla jak vešla až to s Ayou škublo.*Však já už sem vzhůru*Řekla rozespale Aya, když se vyhrabávala z postele*Rychle se dej do kupy a přijď na snídani, aby ses posilnila před zkouškou*Zavelela její mamka a odešla z pokoje.*Nojo*Ještě zívla a dokodrcala se do koupelny kde si opláchla obličej na probuzení a vyčistila zuby. Oblékla si hnědé tříštvrťáky, bílé tričko a na to svou růžovou mikinu. V koupelně si ještě učesala své vlasy do typického culíčku co nosí(viz. jak to má na obrázku). Když věděla, že má vše u sebe šla do kuchyně kde na ni už čekala snídaně co jí přichystala mamka.*No kde se flákáš chceš snad přijít pozdě?Tak šup nasnídej se ať můžeš vyrazit*Vynadala jí a pak jí pobídla ke snídani. Aya na vynadání jen protočila oči a sedla si ke stolu. Dojedla snídani a sklidila po sobě ze stolu, aby zase nedostala vynadáno od mamky.*Tak držím pěsti a ať to zvládneš*Povzbudivě řekla a objala Ayu.*Hai hai neboj to půjde*Snažila se uklidnit svou mamku a odešla směr akademie.*"Bude to brnkačka věřím tomu"*Přemýšlela cestou do akademie. Za chvilku dorazila do akademie a šla si sednout do třídy kde studenti se měli sejít. Nebyla ani první, ale ani poslední díky tomu jak jí její mamka rychle vzbudila. V zdaní lavici uviděla známou tvář a tak k ní šla.*No nazdar Ai-chan*Plácla svou kamarádku po zádech s úsměvem.*Au no ahoj Ayo*Pohladila si zasažené rameno.*Tak co připravena na zkoušku?*Zeptala se jí kamarádka.*Si piš já věřím, že to zvládnu a ty určitě taky*Mrkla na ni kamarádka jen přikývla bylo vidět, že je nervózní. Už nastal čas na zahájení zkoušky a do třídy vešel sensei kterého měli na ninjutsu.*Tak se všichni uklidněte!*Řekl rázně a hluk ve třídě ustal.*Takže každého po jednom budeme volat do vedlejší třídy kde sedí komise na vyhodnocení vašich výkonů. Pak se vám sdělí zda jste uspěli či nikoliv*Vysvětlil průběh zkoušky a hned si zavolal prvního. Její kamarádka Ai začala být hodně nervózní*Neboj to zmáknem*Snažila se ji uklidnit. Uteklo několik hodin a její kamarádka Ai vběhla do třídy kde ještě seděla Aya a v ruce držela ochranou čelenku*Gratuluju ti*Upřímně své kamarádce pogratulovala.*Aya Katoru!*Zavolali si dívku a sešla schody a vešla do vedlejší třídy. Za stolem seděla Hokage, její sensei a pobočník Hokage.*Takže Aya Katoru nuže vyber si tři techniky ve kterých si myslíš, že vynikáš a předveď nám je* Vyzvala Hokage-sama Ayu. Aya předstoupila doprostřed a uklonila se.*Jako první předvedu Bunshin no jutsu*Řekla a začala skládat jednoduché ruční pečetě.*Bunshin no jutsu!*Křikla a vedle ní se objevili tři stejné osoby jako Aya. I když vytvořila tři klony vypadaly velmi dobře. Všichni za stolem si udělali poznámky do svých bločků*Hmm dobře můžeš to zrušit* Přikývla Hokage a Aya zrušila své klony a opět tam stála jen ona.*Jako druhý Vám předvedu Henge no jutsu*Řekla dívka a složila pečeť pro tu techniku. Věděla přesně do koho se přemění.*Henge no jutsu!*Zvolala název techniky a Aya se přeměnila do Hokage, která seděla za stolem jako porota. Vypadala úplně přesně jako ona.*Hmm transformace do mě moc hezký*Řekla Hokage trochu neutrálně a opět si všichni udělali zápisky do bločků.*Můžeš to zrušit Ayo*Řekl sensei co byl přítomen a Aya zrušila svou techniku.*No a jako třetí Vám předvedu Kinobori no Waza*Řekla Aya a poodešla k pravé stěně třídy. Soustředila svou chakru do chodidel a když věděla, že připravena začala pomalu chodit po stěně. Byla plně soustředěná takže jí to šlo celkem dobře. Když se dostala až ke stropu seskočila a saltem ladně doskočila na zem a pohlédla na porotu. Ti se pak co předvedla poslední techniku shlukli a začali posuzovat. Za chvíli se opět otočili směrem k Aye. Všichni stáli a Hokage předstoupila před stůl.*Takže naše rozhodnutí je, že si prošla gratuluji* Podala Aya ochranou čelenku se znakem Listové, které byli vyskládány na stole.*Moc děkuju*Řekla šťastně a hrdě si ochranou čelenku hned přivázala na pravé rameno. Vyšla ze třídy a tam viděla svou kamarádku Ai která čekala jak to u ní dopadne.*Tak co*Netpělivě se jí zeptala .*Mám to*Usmála se a otočila se k ní pravým bokem aby její čelenka byla vidět. Hned potom to obě šly oslavit a pak to šly oznámit svým rodičům domů. Ayiny rodiče byli velmi pyšní a ještě ten den to pořádně oslavili.*

*Byl nový den a Aya se vzbudila dřív než obvykle. Podívala se na hodiny a teprve bylo něco málo před sedmou hodinou.*Cože ještě není ani sedm a já jsem už vzhůru?*Řekl si s povzdechem, ale když už byla vzhůru tak vstala. Namířila si to do koupelny kde si udělala svou ranní hygienu. I když bylo ráno začínalo být teplo tak se Aya rozhodla si vzít světle hnědé kraťasy a růžové tričko s krátkým rukávem. V koupelně před zrcadlem si učesala vlasy do obvyklého culíku co nosí. Svou ochranou čelenku se znakem Listové si dala na pravé rameno a vyšla z pokoje do kuchyně.*Dobré ráno*Pozdravila své rodiče, kteří tam seděli a povídali si*N-no dobré ráno*Překvapeně na ni mamka koukala, protože toto se opravdu moc často nestávalo spíš vůbec, aby Aya takhle brzy sama od sebe vstala.*Co tak koukáte no tak sem brzo vstala no to je toho*Řekla když viděla ty jejich pohledy jako kdyby viděli ducha. Rodiče se na sebe podívali a začali se smát*No tak nesmějte se*Rudla, když se začali smát*No jo však my tě jen škádlíme*Usmála se její mamka Aya jen koukala a pak si začala dělat snídani. Pak si přisedla ke stolu kde seděli její rodiče.*Budeš dnes plnit misi?*Vyzvídala její mamka*Jo dneska budu trhat plevel na akademii*Odpověděla s plnou pusou*Dobře a nemluv s plnou pusou*Trochu ji napomenula, ale byla ráda, že jako geninovi se jí daří. Když Aya dojedla sklidila ze stolu a chtěla si začít dělat svačinu, ale na kuchyňské lince uviděla krabičku se svačinou.*To je pro tebe, když se tak snažíš udělala jsem ti svačinu*Usmála se na svou dceru.*Tak děkuju mamko*Poděkovala své mamce a vzala krabičku se svačinou a dala si ji do tašky přes rameno,kterou si vzala z pokoje. Ještě si nezapomněla vzít i nějaký to pití.*Tak já jdu zatím se mějte*Mávla na své rodiče a vyrazila z bytu. Cestu měla namířenou na akademii kde se měla konat její mise. Během chvíle dorazila k akademii kde viděla spoustu dětí a jen se usmála. Zrovna byla přestávka a děcka byli na hřišti a dohlížející učitel taky. Přiběhla k učiteli*Dobrý den sensei*Usmála se na učitele který se na ni podíval.*No ne jestlipak to není Aya Katoru *Aya se zakřenila*Ano to sem já a mám tu misi *Poškrábala se na zátylku*Jo tak tak to ty tu máš trhat plevel* Dívka jen přikývla, učitel se zvedl a zavedl ji na místo kde by mohla začít.*Tady můžeš začít jak víš pozemek akademie je celkem velký takže si myslím, že ti no nějakou chvíli zabere*Potom začalo zvonit a učitel muset odejít vyučovat své studenty. Aya se tedy pustila do práce a začala vytrhávat plevel, který tam byl. Úsek ve kterém byla ji dál asi hodinu práce potom šla pro pletený košík a plevel tam naházela. Košík byl plný až vrchovatý a odnesla ho na místo určené učiteli. Pustila se do dalšího úseku kde toho plevele bylo taky dost. Měla celkem štěstí, že i když byli studenti venku nechali ji v klidu pracovat. Potom si všimla jednoho kluka, kterýho potkala na hřišti když byla s Hajimem a jak tomu klukovi dala co proto. Kluk si jejího pohledu všiml a rychle dělal, že si ničeho nevšiml. Aya se musela usmát vypadalo to, že kluk na ni očividně nezapomněl. Když po další hodině práce měla úsek hotov opět plevel naházela do koše a odnesla. Začínala mít hlad a tak si svačinu vzala na volnou lavičku a začala jíst. Mamka jí toho napakovala celkem dost, ale Aye to nedělalo problém sníst. Navíc kdyby i jen trošku přinesla zpátky domů vynadala by jí a to opravdu nechtěla. Po tom co se najedla taky se nezapomněla pořádně napít. Za ten čas co pracovala nejen, že jí vyhládlo, ale ty měla už dost velkou žízeň. Potom si vše uklidila a pustila se do druhý poloviny práce. Přišla do předposledního úseku kde byl potřeba vytrhat plevel. Čas utíkal a už mohlo být kolem třetí hodiny odpolední. Když do koše dala natrhaný plevel nebyl už tak vrchovatý, ale plný stále byl. Nakonec se dostala do posledního úseku který zbyl na vytrhání plevele. Po dalším stráveným času Aya dokončila svou misi. Odnesla poslední koš s plevelem. Sice to bylo jen trhání plevele, ale dost jí to zmohlo.Když to dokončila byl už podvečer a na akademii už nikdo nebyl. Šla za Hokage si vyzvednou odměnu za splněnou misi a pak hned domů.*

*Vstával stejně jako každé ráno, když měl jít do ninja akademie. Z postele vylezl celý rozcuchaný jen v trenkách. Polozalepené oči mu zakrýval jeho neupravený účes. Oblečený z věcí, které po cestě posbíral se pomalu dobelhal k první zastávce a tou byla koupela. Tam se zdržel jen dobu nezbytně nutnou na vyčištění zubů a urovnání vlasů do přijatelného stavu, aby nevypadal jako někdo, s kým si právě pohrál medvěd v lese. Za pár chvilek už seděl na židli u jídelního stolku a koukal na snídani. Poté, co se najedl, tak vyrazil z domu. Cestu absolvoval skoro každý den, takže jí znal už celou úplně zpaměti. Za chvilku už seděl v lavici vedle okna, kde měl své místo. Poslech výkladu v jeho podání vypadal asi tak, že senseiova slova sotva vnímal. Obyčejně mu jeho inteligence a paměť stačila k tomu, aby na všechny otázky v testech, které se týkaly základů ze světa ninjů, odpovídal velmi obstojně. Dnes tomu však bylo trochu jinak. Zrovna sledoval, jak děti za oknem lezou po stromech a při tom si rukou podepíral hlavu, aby neusnul. Najednou se přes celou třídu ozvalo.* Takže Henge no Jutsu, které jsme dnes probírali nám půjde ukázat Itami. *Jakoby se najednou probral z tranzu, když zaslechl své jméno.* Henge no co? Ukázat...? *opakoval po senseiovi zmateně. Ten na něho jen s šibalským úsměvem pokýval hlavou a tak chlapci nezbývalo nic jiného, než ho poslechnout.* "Jen génius by zvládl provést dokonale jutsu, které slyšel poprvé v životě," *pomyslel si. Oběma bylo v tu chvíli jasné, jak tohle celé dopadne. Sensei přímo nesnášel studenty, kteří svojí leností nenaplňovali vlastní potenciál a také jim to dával náležitě sežrat. "Dobře, změním se na někoho ze třídy.... Ne, změním se na hokage a pořádně mu to vrátím," * plánoval si sebejistě. Zavřel oči, aby ho nic nevyrušovalo ve výkonu, složil potřebné ruční pečetě a vykřikl.* Henge no Jutsu! * Když opět otevřel oči, tak se na první pohled opravdu viděl jako hokage. Měl úplně stejnou postavu a oblečení, které často nosívala.* "Počkat! Proč se mi všichni smějou a ukazujou mi na obličej?" *nechápavě si začal sahat na hlavu.* Sakraaaa! J-jakto, že nemám vlasy a proč mám jedno oko větší než druhé! * Vyděsil se a cejtil, jak pomalu rudne v obličeji. Jeho sebevědomí, kterým ještě před chvilkou oplýval bylo pryč.* Proč nemůžeš být aspoň trochu jako ostatní členové tvého klanu?! *ozvalo se vedle něho z úst senseie. Následně se Itami raději za doprovu posměšků ze strany spolužáků vrátil na své místo a opět začal koukat z okna. Tentokrát to bylo však proto, aby nikdo nemohl vidět jeho rudé tváře a skleněné očí. V hloubi duše však věděl, že to byl sice tvrdý trest, ale zároveň i velký a důležitý krok, na jeho cestě stát se dobrým ninjou.*
            KONEC RP

*Bylo brzo ráno a Itamimu se nechtělo ani trochu vstávat. Opět měl jí do akademie a k tomu všemu měli na programu trénink. Jediná pozitivní zpráva byla, že se jednalo o používání chakry, což byla oproti taijutsu chlapcova silná stránka. Pomalu se vykopal z postele a šel do koupelny spáchat ranní hygienu. Klasicky si se vzhledem moc nelámal hlavu a proč taky, vždyť se dneska stejně umaže a rozcuchá. K snídani si dal vajíčka, které měl velmi rád a vypravil se na cestu. Poslední dobou odpočítával každý den, protože se pomalu ale jistě blížily geninské zkoušky, což byl další důvod k tréninku. Dorazil do třídy a čekal na senseie. Ten je však po příchodu vzal ven na plácek před akademií. Bylo zde i pár tréninkových terčů a slaměných panáků. Dnes však nebyl na pořadu dne souboj se zbraněmi.* Takže studenti. Už sice umíte pár technik, avšak je důležité, používat je co nejefektivněji, *stoupl si před ně sensei a začal vykládat.* Proto se dnes naučíme zacházet co nejlépe s chakrou. Jinak řečeno budete moci používat techniky s lepším účinkem za méně chakry. *Všichni bedlivě sledovali, jak před nimi učitel zaujal pevný postoj, složil ruční pečeť a soustředil chakru, která začala viditelně kroužit kolem něho. Všichni jen s údivem a pusou dokořán přihlíželi.* Bunshin no Jutsu, *řekl a vytvořil kolem sebe bez mála dvacet klonů.* Při cvičení použijete tuto techniku a vytvoříte co nejvíce klonů zvládnete. Čím lépe chakru využijete, tim více jich zvládnete vytvořit. *Postupně všichni začali ukazovat své schopnosti. Byli tu tací, kteří jich zvládli na první pokus kolem osmi, ale zároveň i ti, vedle kterých se po velké námaze zjevil pouze jeden. Itami naštěstí patřil k té lepší skupince žáků, což ho ani tolik nepřekvapilo. Stejně to však nebylo dost a tak jim začal sensei radit, jakých chyb se vyvarovat.* Musíte vnímat proud chakry ve vašem těle a zároveň se maximálně soustředit na provedení techniky, *vysvětloval. Itami, kterému šli obvykle jeho "kecy" jedním uchem dovnitř a druhým ven, si vzal jeho rady výjimečně k srdci a opravdu to zabralo. Na další pokus pokořil hranici deseti klonů. Začínal však pociťoval mírnou únavu.* ,,Tak do třetice všeho dobrého," *říkal si v duchu a pomalu skládal ruční pečeť. Tu mu však před provedením techniky chytil ten otrava.* Ne tak rychle! Tohle je tvůj poslední pokus, než budeš na svém chakrovém limitu. Což znamená, že do toho musíš dát vše. Nezapomeň, že je to trénink. Tady na tebe oproti souboji nikdo nespěchá a proto této výhody využij. Jsi Dokusei a oba věříme, že můžeš být v používání ninjutsu nejlepší ze třídy. Dokaž mi to! *zvýšil na modrovláska hlas, aby ho co nejvíce vyprovokoval a zároveň motivoval. Za ty roky, co ho znal věděl, že je to sice lenoch, ale když přijde na činy, tak do toho dává vždy vše.* Bunshin no Jutsu! *zakřičel mladík, jakoby všem v okolí říkal: "Teď se koukejte!" Když pomalu usedal zvírený prach, tak na place stalo čtrnáct působivých klonů. Mezi nima napjatý Itami, kterému z čela odkapávala jedna kapka potu za druhou. Po chvilce se všechny rozplynuly a zůstal jen unavený originál.* No vidíš, že to jde! *obejmul ho sensei a rukou mu rozcuchal vlasy. Měl k tomu dobrý důvod, protože se ve finále tento pokus ukázal jako nejpovedenější.* Takže můžu jít už domu? *zeptal se mladičký student trochu provokativně a nasadil opět svůj klasický znuděný výraz. V ten moment ukončil dojemnou chvilku, kdy je učitel hrdý na svého studenta.* Ty jsi vážně největší zklamání, které kdy potkalo klan Dokusei! *začal na na něho sensei opet zvyšovat hlas. Espereho projev lenosti na něho fungovala zhruba stejně, jako na býka červená barva. Domu ho sice dříve nepustil, ale když všichni odcházeli, tak bylo vidět, že je s jeho dnešním výkonem spokojený.*
   Konec RP

Geninská zkouška
Itami, dnes tě čeká ta zkouška, *vzbudila chlapce mamka. Chtěl sice vstávat dříve, než obvykle, ale rozhodně nečekal až tak brzké probuzení.* No jo, vždyť už jdu... *odvětil ji modrovlásek a žmoulal si oči. Poté, co odešla, tak se šel chlapec do koupelny upravit. Dnes musel obzvlášť dbát na svůj vzhled, protože se jednalo o velice důležitý životní moment. Vyčistil si zuby, umyl obličej a důkladně rozčesal své poměrně dlouhé vlasy, které za normálních okolností nechával neupravené. Po splnění všeho, co se týkalo ranní hygieny splněné, tak zamířil na snídani. Na stolku už na něho čekaly voňavé lívance, které měl tak moc rád. Za půl hodiny měl už namířeno k akademii. Jak se pomalu blížil, tak se mu v hlavě honily různé myšlenky. Jedny byly pozitivní, jelikož se na tento okamžik chlapec dlouho těšil a otevřela by se mu spousta nových možností. Bohužel převládaly spíše ty negativní, jelikož se zároveň velmi bál, že neprospěje a zklame svojí rodinu a především sám sebe. U klanu Dokusei se jakékoliv selhání jen těžko odpouštělo. Od vzniku všichni členové vždy patrili mezi ty nejlepší ve svém oboru. Přišel do poloprázdné třídy, sedl si na své místo k oknu a čekal, až dorazí i zbytek spolužáků. Poté, co se třída konečně naplnila, dorazil sensei.* Zdravíčko. Koukám, že tu jste v plném počtu. Zkoušky budou probíhat formou ukázky tří jutsu, které následně vyhodnotíme. Budete předstupovat popořadě podle abecedy. Hodně štěstí! *informoval je o průběhu zkoušek. Naštěstí jméno Espere bylo téměř na začátku, a tak Itami přišel po pár minutách na řadu. Vešel do zkušební místnosti a viděl, jak za stolem sedí sensei, ředitel akademie a paní hokage.* Dobrý den, *uklonil se chlapec zdvořile.* Tady vidím, že jsi z klanu Dokusei, to se máme na co těšit~ *odpověděla bělovláska s nadšeným tónem.* Tak tedy pokud dovolíte, můžeme začít, *odstartoval po opětovném odkýváni svých kolegů zkoušku.* ,,Dobře, jako první si zvolím něco jednoduchého," *řekl si mladíček v duchu, složil ruční pečeť a zvolal.* Bunshin no Jutsu! *technika se mu opravdu povedla, protože po jejím provedení mu po obou stranách stály úplně totožné klony.* Výborně, můžete pokračovat, *řekl ředitel. Jako další techniku si chlapec vybral Henge no Jutsu. Měl v plánu se proměnit v samotnou hokage, kterou měl před sebou jako dokonalou ukázku. Avšak po provedení jutsu se ukázalo, že toto ninjutsu bylo provedené sice obstojně, ale kterýkoliv lepší ninja by ho ihned prokoukl, což mu dala "první" pohledem ihned najevo.* ,,Sakra, tohle nebylo podle mých představ. Nejspíš rozhodne poslední jutsu," *říkal si nervózně a po čele mu stékala kapka potu. Na třetí techniku přistoupil ke zdi a začal soustředit chakru do chodidel. Pomocí Kinobori no Waza, začala dělat jeden krůček za druhým, až se zastavil na stropě. Hlava mu směřovala k zemi, ale díky výbornému provedení držel nahoře jako přilepený.* Dobře, to nám myslím stačí. Můžete odejít do třídy a čekat na výsledky, *sdělila mu po menší poradě s kolegy žena. Itami ladně přistál na zemi, opět se uklonil a odešel. Po hodinovém čekání bylo konečně hotovo, a tak všichni zkoušející i s čelenkami dorazili do třídy. Začali jmenovat jednoho úspěšného absolventa za druhým, ale jméno modrovláska stále nepřicházelo.* Takže, poslední nám tu zůstal Itami, *četl z poznámkového bloku učitel, který si nechal chlapce, jenž hypnotizoval poslední čelenku se znakem Konohy, úmyslně nakonec.* Dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával. Celé ty roky jsem ti říkal, že s tvým přístupem nikdy nebudeš tak dobrý, jako tvá sestra, *jeho slova bodala jako nůž. Chlapec při tomto prohlášení pomalu sjížděl z židle pod stůl, jako kdyby se snažil schovat před celým světem, když v tom přišla finální slova.* I přes to, jsi měl nejlepší výsledky z celé třídy! *Hned jak to chlapec zaslechl, tak mu spadl obrovský kámen ze srdce. I přes tuto pozitivní zprávu stále seděl v lavici jako přikovaný a koukal do prázdna, protože se mu při senseiově "nevinném" žertíku nejspíš uvařil mozek.* Noták, pojď si pro tu čelenku, než si to rozmyslíme, *řekl s pobaveným výrazem v tváři. Když mu však předával členku, tak mu druhou rukou naposledy rozcuchal účes, přesně tak, jak bylo jeho dobrým zvykem. Tentokrát byl za svého studenta opravdu šťastný a tyto pocity mu také náležitě vyjádřil velice upřímným úsměvem. Chlapec po předávání na nic nečekal a rozběhl se nejkratší cestou směrem domů. Tam na něho už nedočkavě čekala jeho starší sestra, která si kvůli zkouškám vzala volno. Když jí bratr ukázal novou členku, tak ho radostí obejmula, div ho neumačkala a dala mu pusu na čelo. Stejně tak postupně přicházely gratulace i od ostatních členů rodiny. Byl to neobvyklý, ale zároveň příjemný pocit. Od dnešního dne konečně mohl začít plnit mise a přidat se k nějakému týmu.
       Konec RP

*Uběhlo už pár dní od úspěšného splnění geninských zkoušek. Sám pořádně nevěděl, co ho stále táhne k budově akademie. Užíval si volný den a procházel se nedaleko od ní. Měl na sobě své klasické pruhované tričko a volné kraťasy, protože neočekával, že by se mohlo cokoliv přihodit. Chtěl pokračovat po ulici k centru vesnice, když v tom se vyřítí několik mladičkých studentů ze dveří akademie.* ,,Zřejmě jim skončilo vyučování," řekl si v duchu pro sebe. Sám nebyl o moc jiný, protože jako žák vždy netrpělivě vyhlížel konec hodiny. Mezi všemi obzvlášť vyčnívala mladičká dívka s černou sukní. Na první pohled bylo vidět, že si dává na výběru oblečení záležet, takže nebylo žádné překvapení, že modrovláska zaujala.* Ahoj, ještě jsem tě tu neviděl, dokonce ani když jsem chodil na akademii. Jak se jmenuješ? *oslovil jí, když se k němu přiblížila. Snažil se působit co nejmileji, aby udělal dobrý první dojem.*

*Dívka se před ním zastavila a chvilku na něho koukala. Byla to taková ta trapná chvilka, u které Itamimu stekla po čele pomyslná kapka potu. Dívce se nedivil, sám by nereagoval jinak. Nikdy však nebyl komunikační typ a tak doufal, že se dívka po menším záseku rozmluví. Nakonec se dívka opravdu rozpovidala. Představila se a zeptala se chlapce na jméno.* Oh, omlouvám se. Jmenuji se Itami Espere. Jsem z klanu Dokusei , *odpověděl jí a prohraboval si vlasy se skeptickým výrazem v obličeji.* Ty jsi z nějakého klanu? *zeptal se a pomalu začal kráčet směrem, kam měla studentka původně namířeno. *Jaké máš teď plány? * oplatil jí úsměv.*

Nojo, základy... *obrátil s úsměvem oči v sloup.* Taky mě nic z toho nebavilo. *Jak šli po ulici, tak mu dívka sdělila, že by se ráda podívala po vesnici.* A kam by jsi se chtěla podívat? *zeptal se jí modrovlásek. Vesnici znal už poměrně dobře a tak se zároveň i nabídl, že jí provede. Konoha oplývala spousty krásných míst, takže bylo opravdu z čeho vybírat. Itami měl osobně nejraději horu, ve které byl vytesaný obličej hokage a vždy když jí z dáli viděl, tak si představoval, jak by to vypadalo, když by tam byla zvěčněná i jeho tvář.* Jinak se základními jutsu bych ti taky mohl někdy pomoct, *poklepal si na čelenku, která se mu houpala kolem krku, aby poukázal na to, že je už genin.*

Tak to by jsme mohli jít třeba do zoo nebo parku Senju, *zamyslel se nad dvoumi variantami, které mu přišly jako nejlepší z hlediska trávení slunného odpoledne.* Akorát se nemůžu rozhodnout, jaká možnost je lepší... Máš raději zvířata nebo rostliny? *přemýšlí a mezitím oba pokračují v chůzi.* No vlastně to není nic moc složitého. Předvedeš tři jutsu, které perfektně ovládáš a komise to ohodnotí, *odvětil zamyšleně na dotaz ohledně zkoušek. Mezitím přemýšlel, proč byl vlastně tenkrát tak moc nervózní. Podle toho, jak to podal to znělo opravdu velmi primitivně.* Jo a v komisi jsou hokage, sensei a ředitel, *dodal, jelikož očekával otázku ohledně složení komise.* Kolik ti je vůbec let? *zeptal se mladičce vypadající dívky.

Dobrá, tak to budeme muset jít támhle... *ukázal na ulici po jeho pravici.* No ano, trénink dělá mistry. Důležité je, zachovat klidnou hlavu, *odpověděl jí. Dívka brala informace o zkouškách dost klidně, zřejmě to bylo způsobeno flegmatickou povahou členů klanu Nara. Chlapec už člena tohoto klanu jednou potkal, a tak ho tento druh temperamentu nepřekvapil. Zároveň lidi z tohoto klanu velmi obdivoval. Byli chytří a uměli ovládat stíny.* Vážně? * podivil se modrovlásek, když mu dívka sdělila svůj věk. Vzhledově sice vypadala mladší než Itami, ale ne o moc.* Mně je 13let. *odvětil s úsměvem. Cesta jim utekla poměrně rychle, jelikož hned jak jí sdělil svůj věk, tak pozvedl levou ruku a ukázal na nápis "Zoo".* Tak jsme tady. Máte nějaké speciální přání slečno? *zazubil se na ní.* Ja mám nejraději vlky a medvědy.

Starší... *zazubí se.* Dobře, tak teda vlci. Mají tu fakt suprový vlky s modrýma očima, *začal jí vést směrem k vlčímu výběru. Při té cestě uvažoval, jak složité by mohlo být ochočit si vlka, ale rozhodně neměl v plánu riskovat variantu, že by ho zvířátko zakomponovalo do svého jídelníčku jako hlavní chod.* Můj sen? Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Asi bych chtěl být nejlepší v tom, co budu jednou dělat a významně se zapsat do historie Konohy. Co ty? Jaký je tvůj sen? *pousmál se na ní.

,,Jak jinak. Klasický Nara..." *řekl si sám pro sebe, když se mu dostavala lehce flegmatická odpověď.* Cestovat po světě zní dost zajímavě. Také bych chtěl vidět plno zajímavých míst a především ostatní vesnice, *užasle zareagoval. Pomalu přicházeli k výběhu. Hned na kraji je vítal mladičký vlk, který byl nejspíše od mala vychovávaný na tomto místě, takže byl na lidi zvyklý, což jeho zvířecí pudy zřejmě dost otupilo. V dáli ovšem ležel černo-bílý starší vlk s jizvou na oku, zřejmě z boje.* Toho sem prý přivedli ninjové zraněného.  Dokonce mu zvládli pomocí lékařských jutsu zachranit to oko, *poukázal na ležící zvíře, které je sledovalo a budilo respekt jak u ostatních členů smečky, tak i u návštěvníků. Z jeho modrých očí přímo vyzařovala jeho inteligence a zkušenosti, které za svůj život nasbíral. Zbývající členové výběhu byli středního věku. Část procházela z volné přírody a byla doplněna o trénované psovité šelmy, vyřazené z všemožných důvodů.* Tak co? Jaký se ti líbí nejvíc? *pousmál se na mladou studentku akademie.*

*Itami stál, poslouchal dívku a koukal na spící šelmu. Byla to sice nebezpečná zvířata, ale i přes to na nich viděl něco krásného. Už se chtěl dívky zeptat, kam by se chtěla podívat teď a pomalu odvracel zrak od výběhu. Za nimi spatřil paní, jak kráčí s kornoutem plným zmrzliny. Studený pokrm si vychutnávala natolik, že zapomněla koukat na cestu. Pod nohy se jí připletl na první pohled neškodný kámen a ona začala padat na zem. V pádu pustila zmrzlinu směrem, kterým stála Yin. Modrovlásek rychle skočil mezi dívku a padající zmrzlé neštěstí. První kopeček vanilkové zmrzliny dopadl na jeho modré tričko a rozplácl se mu na hrudi. Ten druhý, jahodový, přistál přímo na jeho čelo i s kornoutem a vytvoril z chlapce levnou imitaci jednorožce. Ten poslední však stále letěl směrem přímo na mladičkou kunoichi stojící za ním.*

*Když bylo po všem, tak se otočil zpět na Yin.* To byl asi reflex... Jo a nemáš zač, *jak to modrovlásek říkal, tak mu postupně z čela sjizděl kornout i s kopečkem zmrzliny a zanechal po sobě jen lepkavý studený proužek. Poté se podíval na tričko, kde po sobě zanechávala tající "vanilková" čím dál větší flek.* Akorát tričko asi budu potřebovat nové. *Následně šel najít nejbližší posezení, kde by si mohl umýt obličej.* Takže, kam půjdeme teď? *zeptal se dívky na otázku, kterou chtěl položit před pár minutami. Mezitím si stihl usušit obličej a flek na tričku co nejlépe zamaskovat. Zatímco Yin vybírala další zastávku, tak přemýšlel, kde by mohli prodávat podobné tričko, jako bylo tohle modré, které měl tak moc rád.*

Dobře, *zazubil se na ní chlapec. ,,Snad tam nejsou terárka s mravencema," říkal si v duchu, když dívka zmínila černou hrozbu milující sladké. Obavy ho naštěstí v čas přešly, jelikož po cestě míjeli ceduli s obrázkem dravých ptáků. Zanedlouho stáli před volierami a sledovali majestátní opeřence všech možných druhů a velikostí. Itami se naklonil k cedulkám a četl* Poštovní-slouží ke komunikaci mezi vesnicemi. Lovecký-pomahají zemědělcům na poli proti hlodavcům. Stopařský-speciálně vycvičený k hledání stop ve vzduchu.... Tyjo, to je fakt boží, *otočil se s nadšeným výrazem na Yin. Mezitím si představoval, jak má na sobě dva sedící dravce, na každém rameni jednoho a dává jim různé povely.* Škoda, že se nedají koupit. Usnadnilo by mi to spousty věcí... *zasmál se.*

Nojo, to je pravda, *zamyslel se.* Na druhou stranu by si orel mohl lovit maso sám. Otázka je, z čeho by to maso bylo... Třeba by ten můj také mohl pomáhat farmářům a zachraňovat jejich úrodu, *měl plno nápadů, jak sehnat maso, ale většina z nich nešla zrealizovat a ten zbytek byl lehce nelegální a pro chlapce v jeho věku i nechutný a děsivý. Jelikož se žádný rozumný nápad nedostavil, tak se pomalu začínal sen o dravém zvířátku rozplývat někde v dáli.* Ty máš, nebo by jsi chtěla nějakého mazlíčka? *zeptal se Yin. Najednou jim nad hlavami nějaký hlas oznámil, že se pomalu blíží konec otevírací doby.* Asi pomalu půjdem, *pousmál se na dívku.* Nezapomněla jsi si tu nic?

To ano, ale nemusí to být tvá poslední návštěva tady, *usměje se na ní. Oba následně pokračují směrem k východu. Po cestě ještě míjejí pár druhů zvířat, avšak nebyl čas podívat se na ně důkladněji. I přes to si modrovlásek všiml, jak se začínají probouzet noční tvorové, stejně jako tomu je i ve volné přírodě, což působilo svým zpusobem dost kouzelně. Když dojdou k bráně s nápisem zoo a už to vypadá, že budou mít oba namířeno každý jiným směrem rovnou domu, tak Itamiho napadne, že by mohl udělat Yin doprovod.* Mohl bych tě doprovodit k tobě domů? Preci jen už se pomalu, ale jistě stmívá a nějaká místa v Konoze přestávají být bezpečná. *Byl sice jen genin, ale i tak to bylo v rámci slušnosti na místě. Navíc se mu s Yin hezky povídalo.* Pokud ti to samozřejmě nebude vadit..

Dobře, tak půjdeme, *odpověděl jí a následoval její kroky.* Taky jsem rád, že jsem tě potkal. Někdy by jsme mohli jít zase ven,* pousmál se na ní. *To ano. Byl to hezký den, *zazubil se a ukázal prstem na flek po zmrzlině. Ten den vycházel skoro kulatý měsíc, který dodával světlu z lamp zajímavý nádech. V podvečer vypadala Konoha jako úplně jiná vesnice a stejně tak tomu bylo i ve čtvrti Nara. Už tam párkrát byl, ale dnes by se tam zcela určitě ztratil a tak mohl být rád, že má schopného průvodce.

*Zastavili před domem, kde bydlela Yin* Určitě ano, *zazubil se na ní a v hlavě přemýšlel nad cestou domů.* Taky doufám, že se uvidíme. Třeba budeš mít příště už také členku, *mrkl na ní, aby jí dodal pozitivní energii. Když se dívka rozešla směrem domů, tak na ní ještě zamával. Poté, co si oba vyměnili úsměv, tak vyrazil také domů. Chvilku trvalo, než se vymotal ze čtvrti Nara, ale po několika minutách také úspěšně dorazil do k vchodovým dveřím od domu kde bydlel. Přišel akorát na večeři a tak se převlékl do čistého oblečení a šel si sednout ke stolu.*
Konec RP