Akademie

*Suzume se dneska vstala celkem brzo, protože už nemohla spát. Rozešla se do koupelny, aby si dala sprchu a provedla ranní hygienu a poté se vrátí do svého pokoje.* Konečně, dneska jsou geninské zkoušky, konečně se snad posunu dál,‘ *pomyslí si Suzume a oblékne se do svého oblíbeného oblečení, černé tričko a modré kraťasy. Poté co se oblékne, tak se pomalu vydá dolů na snídani, která už na ní čekala na stole, ale doma nikdo jiný kromě ní nebyl. Suzume se posadí ke stolu a pak se pustí do jídla. Poté co se nají, tak po sobě uklidí nádobí. Poté se ještě na chvíli vrátí do svého pokoje, kde si vezme ještě nějaké vybavení a pak se pomalu rozejde dolů po schodech a odejde do předsíně, kde si obuje body a pomalu se vydá ulicemi Kirigakure no Sato směr akademie. Jak se pomalu blíží k akademii, tak má chuť se otočit a jít zpět domů, protože má strach, že to dopadne špatně a že se nechce ztrapnit před všemi vyučujícími. No nakonec se rozhodla, že to půjde zkusit, když to dopadne zle, tak to bude maximálně dělat znovu. Když dojde před akademii, tak si jen trochu smutně a nervózně vydechne. Následně se rozejde dovnitř. Prochází chodbou a hledá místnost, kde se mají zkoušky konat. Když tam dojde, tak se rozhlédne, kdo vše tam je. Z její třídy už tam pár lidí bylo, ale jako vždy většina z nich dojde až na poslední chvíli. Následně se tam objeví jejich sensei, který jim řekne co a jak a poté už zmizí vedle do třídy, kde se zkoušky budou konat. Postupně jsou volání jeden po druhém do učebny a Suzume jen čeká, až na ní dojde, řady, protože se nachází až skoro na konci. Jak tam tak sedí, tak někteří odchází ze třídy bez čelenky.* ‘Takže někteří z nich to opravdu nedali, mám taková pocit, že dopadne stejně jako oni. Pomalu se už blíží řada na ní, tak jen nervózně polkne. Poté co jí zavolí, tak se pomalu rozejde do třídy, kde jsou zkoušející.* Dobrý den, *řekne Suzume potichu./(NPC: sensei)* První co chceme vidět je Bushin no Jutsu, *řekne sensei/ Suzume jen souhlasně kývne hlavou. Začne se soustředit a poté složí několik pečetí a vedle ní se vytvoří dva klony. Všichni zkoušející si něco zapíší./ (NPC: sensei)* Dobrá, takže klony můžeš zrušit, další technika, kterou chceme vidět je Henge no Jutsu, *řekne poté sensei./ Suzume si jen vydechne, protože nikdo neměl zatím žádné námitky. Suzume zruší oba dva klony a poté složí několik pečetí a změní se na senseie./ (NPC: sensei) Všichni přítomní si něco zapíší.* A jako poslední bychom chtěli, abys předvedla Kinobori no Waza, *řekne sensei./ Suzume se začne soustředit na svou chakru a pak složí několik pečetí. Následně se pomalu rozejde ke zdi a přiloží na ní jednu nohu. Následně se pomalu rozejde po stěně nahoru a pak se zastaví na stropě a dívá se dolů na ty zkoušející./ (NPC: sensei) Všichni se dole radí.* Tak jo Suzume můžeš dolů, *řekne sensei./ Suzume tedy seskočí dolů a trochu nervózně čeká, co jí řeknou./ (NPC: sensei)* Tak gratuju Suzume, prošla jsi, *řekne sensei a podá Suzume čelenku./ Suzume se jen usměje.* Děkuju, *řekne dívka a vezme si čelenku. Následně se se rozloučí a pak odejde ze třidy pryč.*

*Zrovna dneska se Kazuki rozhodl zůstat ve třídě skoro až do konce vyučování. Ještě že tak udělal. Zrovna dneska přišla na řadu první technika. Jakmile ale zaslechl, že jde dnes jen o teorii, ztratil zas zájem. I když pořád poslouchal, nevěnoval tomu svojí plnou pozornost. Výklad mu přišel dlouhý skoro jako celá věčnost, ale nakonec se dočkal konce. Vše co bylo řečeno si nakonec Kazuki zapamatoval a během přestávky před posledníí hodinou se sbalil a odešel pryč. Většinou nikdo kromě vyučujícího neví že tam Kazuki není a ten to ví jen proto, že stojí obličejem k němu. Pokud jde ale o spolužáky, nikdo s jistotou nikdy neív kdy tam Kazuki je a kdy tam není. Ani nešel domu, nebo kamkoliv jinam, kde by mohl mít klid. Naopak, zůstal v areálu Akademie, jen si zalezl za budovu, do míst, takřka nikdo nechodí a kam se taky dost často chodívá ulejt z vyučování. Všechno co potřeboval vědět slyšel a zbytek si popřípadě ňák domyslí. S chakrou docela pracovat umí, takže by to nemusel být zas takový problém. Stoupne si proti stěně akademie. Se zavřenýma očima a složenou pečetí soustředí chakru do chodidel a představuje si, jak po budově poleze, krok za krokem. Dělá na tom docela dlouho, až je nakonec odhodlaný jít do toho. Zatne břicho, aby se popřípadě nezlomil a nepřepadl na záda a zvedl nohu. Noha šla v první řadě zvednot hůř, protože asi použil moc chakry a noha se mu přilepila k zemi. Během chvíle měl nohu přiloženou ke stěně. Chvilku tak s ní čekal, ale byla to dost nepříjemná poloha, takže musel jít rychle na druhou nohu. Jakmile cítil rovnováhu v první noze, pomalu zvednul i druhou nohu. Gravitace je stále ale silnější než jeho on a ani nestihl nohu ke stěně přiblížit a během chvilky ležel na zemi s bolestí hlavy.* "Příště víc předklonit hlavu. Tohle dost bolelo" *Pomyslel si a zvedl se. Oklepal si svůj kabát a opět se postaví proti stěně a začne soustředit chakru. Složí pečeť, zavře oči a chakru posílá do svých chodidel.* "Teď to vyjde" *Pomyslí si a přiloží nohu ke stěně. Má z toho lepší pocit než měl prve. Chvilku se pohupuje, snaží se najít rovnováhu a čeká. Pomalu zvedá druhou nohu ze země a velmi opatrně ji přikládá ke stěně. Už je jen kousek od stěny. Skoro už se dotkla a těsně před tím se opět ozvala gravitace a Kazuki opět skončil ležet na zádech.* "Další rána. Fakt to dost bolí" *Přemýšlí Kazuki a snaží se vymyslet, co dělá špatně.* "Nic, přesně jak to povídal" *Přehraje si v hlavě všechno co učitel povídal o technice, jak funguje, jak ji používat, jak se ji naučit. Prostě všechno.* "Takže to jen zkoušet dokud to nepůjde." *Pronese si a dojde ke zdi. Zavře oči a opět začne soustředit chakru. Jedna noha, chvilku balanc. Trošku delší chvilku. Už si i zvykl na nepříjemnou polohu a takřka nic ho nebolí. Našel rovnováhu, zatíná břicho a pomalu zvedá druhou nohu. Položil ji vedle první nohy a stojí* "Nakonec to nebylo tak těžký" *Pomyslel si. Než stihl ale cokoliv dalšího, konec budovy se mu začínál velmi pomalinku vzdalovat.* Co to je? *Ptá se sám sebe a když se rozhlédne všimne si, že nohy mu nedrží úplně pevně a tak jak je kolmo ke stěně, tak pomalu klouže k zemi. Naštěstí to šlo pomalu, takže nepřišla žádná bolavá rána, jako při prvních dvou pokusech.* Dobře, takže ještě o trochu chakry víc. *Dodá a všechno se to opakuje. Zavře oči, soustředí chakru. Nejprve první noha. Chvilku stojí, chytá balanc. Zatíná břicho a pouští druhou nohu. Tentokrát ji nepokládá vedle první nohy, ale o trochu výš, jako kdyby chtěl udělat krok dobředu. Potom další a další krok. Udělá několik málo kroků směrem nahoru. Poté si přidřepne jako závodníci při sprintu a na vrchol budovy to vyběhne. Tam se natáhne a chvilku jen tak leží a fláká se. Po asi 10 minutách se rozhodne že je čas jít domu. Dojde ke kraji budovi a pomalu po ní také slezel. Dolu je to trochu těžší, takže se Kazuki musí soustředit trochu víc, ale i to se mu povede a může nakonec odejít v klidu domu.*

---KONEC---

*Pro Nyoko to byl jen další den ve škole. Byla pilná a pečlivá, jelikož k tomu byla vedena už od malička. Zato byla pro třídu tak trochu tajemná, jelikož vždy do školy jen přišla, učila se a během toho s nikým neprohodila ani slovo. Nebyla moc kamarádská a i většinu svého času trávila úplně sama. Blížila se poslední hodina a s tím i konec školního dne. Třída už byla z většiny prázdná, protože pár lidí se mělo potřebu ulejvat, na to ale Nyoko nějak nereagovala, jen na to měla svůj názor. Během poslední hodiny už byla ale Nyoko taky trochu neklidná, trochu se těšila, až přijde domů a půjde si trénovat. Nebudou všude kolem ti lidé, kteří mají i po těch letech potřebu s ní komunikovat, když vědí, že ona nechce. Poslední hodina rychle utekla a když zazvonil zvonek, nastal chaos. Děti kolem začali vybíhat ven a ignorovali poslední slova učitele. Nyoko ale poctivě seděla v lavici a zapsala si i to poslední, co učitel řekl.* ,,Takže příště budeme trénovat souboje jeden proti jednomu, to bude pěkná otrava. Asi nás chtějí připravit na geninské zkoušky, ale s tím jak se tady učí se tam stejně většina třídy ani nedostane." *Když hodina úplně skončila, Nyoko se vydala domů a ignorovala spolužáky, kteří na ní civěli a pořád dokola měli tendenci s ní komunikovat. Neřekla ani slovo a prostě šla. ,,Proč nemůžou pochopit, že se s nimi bavit nechci?! Všechno to jsou slaboši a jsou Kiri jen na obtíž. Měli by se inspirovat starší generací, protože jestli to takhle půjde dál, tak mezi velkými vesnicemi nebudeme nic." *Když Nyoko došla domů, do vcelku velkého domu, který byl pěkně opečovávaný a kolem něj se táhla rozsáhlá zahrada, která byla také špičkově upravena. Díky tomu, kde rodina Kijima bydlela, si každý myslel, že je Nyoko pouze rozmazlené dítě, které se povyšuje nad ostatní, ale tak to nebylo. Nyoko byl přísně vychována svým otcem, který miloval Kiri celým svým srdcem a sám byl jejím shinobim. Nyoko neměla rozhodně nic zadarmo a o vše se musela snažit možná ještě víc než právě ty ostatní děti, kteří pak nebrali vážně školu, protože si mysleli, že život ninji a samotné geninské zkoušky, budou asi zadarmo. Když Nyoko přišla, pozdravila svou matku, která se zrovna starala na zahradě o květiny, byla to jedna z jejích nejoblíbenějších činností. Otec nebyl doma a proto se Nyoko vydala rovnou do pokoje, kde si odložila věci a převlékla se do obyčejnějšího oblečení, které by si případně mohla umazat, bez většího zármutku. Když už si myslela, že je všechno hotové, vydala se zase pryč s tím, že si půjde trochu zatrénovat. Ovšem v tu chvíli na ní zavolala matka a Nyoko se musela vrátit, protože musela ještě pracovat doma. Čekalo jí uklízení kuchyně a donucení do sebe dostat trochu jídla. Pro Nyoko to bylo jen zdražování, ale věděla, že kdyby to neudělala, mohla by mít problém nejen u matky a kdyby se nenajedla, její starostlivá maminka by jí rozhodně nikam nepustila. Když ale bylo všechno hotovo, Nyoko se stejně vydala na tréninkový plac, aby si dala trochu do těla.*

*Byl to pro Nyoko jen další obyčejný den ve škole. Její otec byl na misi, proto mu nemusela s ničím pomáhat, proto plánovala jít si po škole zatrénovat, tak jako většinu svých dní. Nedávno se ve škole zúčastnila soutěže, ve které se prověřovali schopnosti žáků. Už vyvěsili výsledky a proto po první hodině Nyoko zamířila rovnou k výsledkům. Když přišla, stála tam docela fronta, ale jakoby se rozestoupila, když se tam objevila Nyoko. Přišla až k výsledkům a s úsměvem se podívala na to kdo byl první, tak nějak podvědomě s tím počítala, ale z toho co viděla byla víc než překvapená.* ,,Zase tahle holka?!! To mi teď jako bude dělat naschvály nebo co ?!" *Stalo se co Nyoko nečekala, sice byla na prvním místě, ale dělila se o něj s dívkou jménem Aira Hōzuki​.* Pff, příště to vyhraju. *Řekla Nyoko spíš pro sebe, takže to mohli slyšet jen nejbližší lidé.*

*(příště, je to Akira ) ve škole zase začalo nudnější období. Už ani jí nebavilo jen sedět ve třídě a poslouchat, přesto ale seděla a poslouchala, protože aspoň pro ni to byl ten základ, co potřebuje znát. Během první hodiny si ale musela odběhnout na toaletu a když se vracela viděla jednoho z učitelů, jak něco dává na nástěnku na chodbě. Schovala se za roh a čekala až odejde. Vyrazila k nástěnce a prohlédla si jí.* Aha, takže už mají výsledky. To se podíváme. *řekne si a prohlíží si seznam jmen. Nebrala to od spodu, věděla, že tam nebude. Vzala to ze zhora jen z toho důvodu, že bude nahoře. Taky že ano. Ovšem nebyla tam sám. "Nyoko Kikina? To je kdo?" Zeptá se sebe sama. Koukal se i na Kazukiho, který je v jiné skupině, ale také na vysokém místě.* Aby ne. Jen ta myšlenková stránka ti chybí. *usměje se a vrátí ke svému místu.* To musím zjistí. *řekne nakonec a vyběhne ke třídě, protože tu zůstala na její vkus až moc dlouho. V klidu si dokráčí do svojí lavice a čeká na konec hodiny. Ten přijde a jak čekala, všichni senhrnou kupředu, aby se našli. Akira se tam vydá také, ale stojí jen opřená i zeď, aby viděla, kdo přijde. Jiní jí očividně znali, protože jakmile začala přicházet, uhnuli jí. Sleduje dívku, se kterou se setkala u mečů. "Takže tohle je tedy Nyoko. Už znám tvé jméno." usměje se v duchu a prodře se skupinou tak, aby se postavila vedle Nyoko.* A si si tím opravdu jistá? *zeptala se jí, když mluvila i následném vítězství.* Tak aspoň už znám tvoje jméno. *poví a opět stáhne ruce k prsům, kde si proplete prsty a dívá se na nástěnku se samolibým úsměvem.*

(Nyoko příjmení taky není Kikina )
*Nyoko tam tiše stojí a jen si uvědomuje, že po delší době v něčem nebyla první. Pak ještě přijde holka, se kterou se potkala u mečů a rejpla si do ní.* Kdybych to nemyslela vážně, tak bych to neříkala, nemluvím jen tak do vzduchu... jako někdo. *Nyoko si vzpomněla na to, jak Akira mluvila, jak kdyby do prázdna.* Teď ti to ale nemám potřebu dokazovat, byla to náhoda, příště už se to nestane. Mou prioritou je geninská zkouška, nemám čas se s tebou zbytečně handrkovat a jestli se mi budeš plést do cesty, nebude se ti to líbit.

Každý má své neduhy. Tvůj je očividně v tom, že si myslíš, že nejlepší. *poví Akira. Stoupne si bokem k nástěnce a ukáže prstem na svoje jméno tak, že zakryje její.* Ale tady to máš černé na bílem. Nejsi. *pohodí hlavou, otočí se a středem si to kráčí od nástěnky zpět ke třídě. Je spokojená, že utřela místní "Královnu". Od teď už to bude jenom zajímavější. Nějak vydedukovala, že nerad mluví s lidmi, protože s nimi mluvit neumí. Ale ať to tak je nebo ne, bude to muset nějak zjistit. "A k čemu by ti to bylo?" ozve se jí hlas v hlavě. "Do toho ti nic není. A sklapni." odsekne Akira a během chůze se otočí, aby se na ní podívala na Nyoko a usmála se.*

Tvrdě trénuju, abych nejlepší byla, tak by sis měla zvykat. *Když Akira zakryje její jméno, Nyoko se zakousne do svého rtu a hodně se musí přemáhat, aby jí jednu nevrazila na žebra, když si je tak odkryla tím ukazováním. Dostala ale strach z toho, jak by na to reagoval její otec, kdyby udělala další průser.* Máš štěstí, že dnes nejsou souboje, nikdy jsem neřešila proti komu mě postaví, dneska by to ale bylo jasné. I kdybych měla zmlátit všechny ostatní abych mohla bojovat s tebou. *Když začne odcházet, vyprovokuje to Nyoko ještě víc, jelikož jí prakticky mluví do zad a vypadá to, jakoby jí totálně pohrdala.* Ty bys ale zasloužila takovou po hubě ty jedna rozmazlená fifleno. *Nyoko byla pěkně naštvaná, což se jí snad stalo poprvé. Otočila se tedy ke své ,,sokyni" taky zády jako výraz stejného pohrdání.*

*Akira si uvědomuje, že tentokrát má navrch ona. V chrámě to byla Nyoko, komu se povedlo vytočit Akiru. Dnes se to obrátilo.* To nepopírám. *poví a zastaví se.* Jenže rozhodně ne od tebe. Ty toho nejsi za prvé hodna a za druhé... *otočí hlavu, aby se s uzemňujícím (fakt si teď nevzpomenu - takový to, když chceš někoho úplně v jeho vzteku dorazit.) pohledem.* .. schopna. *dořekne nakonec a dál provrtává Nyoko pohledem. "Jestli ne tohle, tak už vážně nic. Načla jí tím, že se jí vyrovnala v soutěži, a teď jí ještě shazuje. Chce, aby Nyoko byla ta, kdo začne. Ona se ale velmi ráda do toho potom zapojí. "Kdyby mě viděl Kazuki. Dělám úplně to samý, co on. Byl by na mě hrdý." usmívá se v duchu.*

*Většina lidí, kteří kolem stáli, se rozprostřela do prostoru, aby udělali místo těm dvěma holčičkám, které teď byly tak nebezpečné jako nějaké Bijuu.* Co prosím?! Já na nikoho neposílám svého otce, když se něco nelíbí mě, řeším si problémy sama. *Nyoko byla tak vytočená jak jen to šlo, ale musela se držet, nejradši by jí sice zbušila, ale už jeden problém ve škole měla a nechtěla v tom pokračovat. Najednou nahodila kamenný výraz a na tváři se jí nakonec objevil i úsměv.* Už vím proč ty to děláš. Ty jsi ve skutečnosti úplně levá, ale vše ti zařizuje tvůj vlivný otec, už je mi to jasný. Koho všeho musel tatíček prosit, aby ses dostala tak vysoko v téhle tabulce? *Nyoko působila úplně klidně, ale uvnitř hořel plamen nenávisti.*

*Akira se teď otočí celá. Její výraz se ani na chvíli nezměnil. Ani když použila jejího otce jako záminku k tomu, aby jí naštvala. I zde se spletla.* Opět tě musím opravit. *poví klidně a zvedne jednu ruku tak, že jí má pokrčenou a dlaní u hlavy směřující vzhůru. Typické gesto, když někoho poučuješ.* Pravda je, že se spousta lidi toho jména bojí. Nevím proč, ale líbí se mi, když se jim objeví ten strach v obličej. Táta pro mě nehne jinak ani brvou. Vídám ho dvakrát do týdne a to už jen zázrakem. *poví a vrátí ruku zpět, kde byla původně.* Můj otec je totiž důležitá osoba. *dodá nakonec.*

Je blbý, že si u lidí neumíš udělat jméno sama a musíš vytahovat otce, který by tě z průseru ani nedostal. Snad je aspoň tvůj bratr normální, když ty jsi podivínka. *Nyoko už nebyla tak naštvaná, nějak se sama uklidnila, ale kdyby na to přišlo, s radostí by Akiře zmalovala ciferník. Tohle si k ní ještě nikdo nikdy nedovolil. Zazvonilo na hodinu a Nyoko se proto vydala do třídy. Seděla v první lavici a hned měla připravený sešit. Učitel se při hodině začal ptát na otázky a Nyoko se začala hlásit s odpovědí. Ale často před tím odpovídala ona sama a učitelé chtěli dávat příležitosti i ostatním. To neměla Nyoko ráda, ale co mohla dělat. Tajně jen doufala, že učitel nevyvolá Akiru a kdyby se tak stalo, že to poplete. Najednou si tu situaci začla představovat a ani si neuvědomila, že se hlásí. Učitel jí tentokrát vyvolal, ale Nyoko byla ve svých představách a úplně přeslechla otázku.* Prosím, můžete zopakovat otázku? Úplně jsem jí přeslechla. *Tohle se ještě nikdy nestalo, proto se i učitel docela překvapil.* /učitel/ Tak někdo jiný, kdo by odpověděl, když se nám Nyoko hlásí a nezná ani otázku? *Tahle realita Nyoko začala pěkně štvát, Akira jí pěkně vyvedla z míry.*

*už jí chtěla zase odbít, ale zazvonil zvonek.* Máš kliku, zvonek ti pomohl. *poví když prochází kolem její lavice. Také sedí v první řadě, ale na druhé straně. Ačkoliv znala odpověď vždy, nikdy nebyla taková, aby musela poskakovat na židli s rukou až u stropu. (Hermiona ) Tentokrát to bylo ale jiné. Hned jak se Nyoko zasekla, ohledně otázky, byla její ruka okamžitě nahoře. Očividně ani teď se nikdo nepokoušel nacpat do jejich pře. Ani teď se Akira nespletla a odpověděla na otázku správně. Může si jen představovat, jaký to byl silný úder pro Nyoko a Akiru to jenom hřeje u srdce.*

*Když místo ní odpoví ta protivná Akira, zase v ní zažehne plamen naštvanosti. Teď ale nemůže rozpoutat hádku. ale vidí, že ostatní se drží dost odtažení od jejich sporu a dávají jim dost prostoru, pravděpodobně je tento spor i baví. Nyoko se začala pekelně soustředit a hlásit se na každou odpověď, kdykoliv jí učitel vyvolal a odpověděla správně, udělala si čárku do sešitu, takové čárky dělala i když správně odpověděla Akira. Nikdy jiný se ani neopovažoval přihlásit. * ,,V tomhle jí rozdrtím, nedám jí další příležitost vyfouknout mi otázku na kterou mě vyvolá učitel."

*úplně cítí ten pocit až sem, jak to v ní vře. Očividně jejich souboj neskončil. Akira si čárky nedělá. Nepotřebuje to, ale začala se tedy také hlásit. I učitel poznal, že mezi těmi dvěmi zuří boj. Z části za to mohou oni, učitelé, že se dostali na stejné umístění. Teď to ale nemůže udělat tak, aby měla jedna navrch, protože by to mohlo rozpoutat peklo. Na střídačku vyvolává Nyoko i Akiru. Není hloupí a všiml si, co Nyoko dělá do sešitu. Proto s otázkami skončil tak, aby jejich výsledek byl zase nerozhodně. Navíc i toto je pro ně zkouška sama o sobě, zda jsou ochotny to unést, nebo ne. Jakmile udělá Nyoko čárku k Akiře, kdy se tak vyrovná jejich skóre, plynule přejde na přednášku další lekce. Akira si to sama počítala v hlavě. Když padla její poslední odpověď, otočila se na Nyoko a vyplázla jazyk. "Tohle bude ještě dlouhý den." zbytek třídy se konečně začal věnovat studiu a přestali si jich všímat. Akira si otevře sešit, ale nic nepíše, jen se dívá z okna a poslouchá. Občas se podívá směrem Nyoki a když se jim střetne pohled, ušklíbne se.*

*Nyoko bylo jasné, že i učitel poznal, že je mezi ní a spolužačkou jakýsi spor a bez jediného slova to rozsekl. Jejich souboj skončil nerozhodně a to Nyoko rozhodně nepotěšilo. Radši by snad prohrála, než aby remízovala. Když se na ní Akira podívá a vyplázne jazyk, Nyoko se jen zasměje. Potom už jen dává pozor na výklad učitele. Žáci už se vrátili do svých kolejí a všichni si přestali všímat sporu dvou děvčat. Akira sice Nyoko neskutečně štvala, něco na ní ale bylo. Tohle nikdo nikdy neudělal, nikdy nebyl někdo ani tak dobrý jako ona. Pokud by si měla teď Nyoko vybrat mezi Akirou a někým jiným, volí Akiru, už jen proto, že jí hecuje k větším a větším výkonům.* ,,Už toho dneska bylo dost, musím zase vnímat školu, abych z toho dnešního dne taky něco měla." *Nyoko se tedy dále soustředila a snažila se Akiru nějak neprovokovat a ani si jí moc nevšímat.*

*Nyoko si Akiri přestala po chvíli všímat, ale Akira se na ní dívat nepřestala. Už nekouká z okna, ale buď na učitele nebo na Nyoko. Něco jí na tý holce zaujalo. Cítí něco podobného, jako s Kazukim, ale přesto je tohle jiné. Ví, že si Nyoko dělá celkově odstup od kohokoliv, ale rozhodla se, že jednou to tak nebude. Vybrala si jí. Ona v ní probudila zvědavost a sílu usilovně pokračovat dál. Ať je to jakkoliv, jednou z tohohle bude něco většího. Něco silnějšího. Zbytek dne pak proběhl už v klidu a po škole se vrací zase domů, ovšem nepřestává na ní myslet.*

*Byl deštivý, chladný den. Yoshi seděl v učebně v akademii, poslouchajíc senseiův výklad o něčem.......No Yoshi ho vlastně moc nevnímal. Koukal ven z okna, jak kapky z deště tekly po skle. Když hodina skončila, všichni se vydali domů, jen Yoshimu se do toho nečasu moc nechtělo, tak se chvilku toulal po chodbách Akademie. Po chvilce bloumání došel až k tělocvičně, kde se vyučovali základy zacházení se zbraněmi, boje na blízko a někdy i jednodušší techniky, které jednou budou třeba. Yoshi vstoupil dovnitř, všude bylo ticho, nikde ani živáčka. Pomalu vešel dovnitř, rozhlédl se, a v rohu uviděl dřevěného ohebného panáka, kterého žáci používali jako fackovací figurýnu. Napadlo ho tedy že by si mohl zkusit nějaký ten lehký trénink. Posunul panáka ke středu tělocvičny, kolem dal tenké žíněnky, sundal si mikynu a postavil se čelem k panákovi. Nejdříve pěstmi lehce mlátil panáka do hrudi, pár lehkých kopů, údery dlaní do hlavy. Panák byl o něco vyšší než Yoshi, takže pokaždé, když ho chtěl udeřit do hlavy, musel vyskočit, takže údery nebyli moc efektivní. Potom se rozhodl že zkusí kop s otočkou do hlavy. Přikrčil se, vyskočil, ve vzduchu se otočil a ........ noha prolítla těsně před obličejem figurýny, Yoshi promáchl, protočil se a dopadl obkročmo na žíněnky. Okamžitě se chytl rozkroku.* Kurva , kurva, to je bolest, zatracenej panák ! *křičel na tělocvičnu až se vracela ozvěna*

NPC Hotaka:

*Dokončil vyučování svých studentů a ještě než odešel, tak prolistovával nějaké papíry na další výuku. Rozhodně chtěl do budoucna zavést i nějaké praktické části, ve kterých by studenti proti sobě bojovali, bylo to potřeba, aby ve vesnici byli jen opravdu krutý ninjové, kteří bez jakéhokoliv problému vykonají rozkaz, aniž by zaváhali. Krom klasického oblečení ninjů z Kiri, měl hlavu omotanou obvazem, jelikož měl po celé tváři jizvy a také přišel o jedno oko, z toho důvodu měl celý obličej zakrytý krom jednoho oka. Po cestě ze třídy si všimne, že jeden ze studentů zůstal v akademii a trénuje, chvilku ho sledoval a když viděl jeho ubohé výkony, rozhodl se mu trochu pomoci. *Yoshi Amato pokud se nemýlím, to co tu předvádíš je ubohost, protivník by byl schopný tě jednou ranou zabít, aniž by jsi nemrkl.* Vstoupil do místnosti a mířil směrem k Yoshimu. * Nemluvně o tom,že se jedná pouze o panáka, který se ani nedokáže bránit či vracet ti rány, jak smutné

*Po tom co se zvedl ze žíněnky, uslyšel za sebou povědomý hlas. Pomalu se k němu blížil učitel Hotaka, který neměl v akademii zrovna dobrou pověst. Byl to tvrdý a přísný učitel, který vyznával tvrdou školu života.* Hotaka sensei, prostě jsem si chtěl jen zatrénovat. Jsem teprve začátečník, a tohle je to nejlepší, co tu teď můžu dělat. *řekl mu s lehkým strachem v hlase. Mohlo se stát cokoliv, trest, nebo něco horšího. S tím jakou měl Hotaka pověst by to nebylo moc překvapivé.* Možná byste mi mohl pomoci se zlepšit. Chci být silnější! *řekl mu přesvědčivě, narovnaný v pozoru jako kdyby šlo o nějaké vojenské cvičení. Pot mu přitom stékal po tváři, polkl, a čekal, jak na to Hotaka zareaguje*

NPC Hotaka:

*Viděl jeho strach a to mu dělalo radost, respekt a strach je to, co musí správný voják cítit ke svému nadřízenému.* Chceš speciální trénink? Fajn* Vytáhl z brašny kunai a hodil ho směrem k Yoshimu, poté si stoupl do bojové pozice.* Zkus mě bodnout s tím kunaiem, pokud uspěješ nemusíš psát zítřejší test, pokud neuspěješ, nejenže dostaneš nedostatečnou, ale zítra si napíšeš test jako jediný, tak vzhůru na to.* Chtěl motivovat Yoshiho k útoku, naneštěstí pro Yoshiho byl Hotaka mistr v Taijutsu, tudíž mu nedělalo problém odrazit jakýkoliv útok ať už sečnou zbraní, či pěstmi. Pravidla byla dána a byla i celkem jednoduchá, otázka je zda Yoshi uspěje, či naopak zklame. * Tak ukaž co v tobě je.* dodal ještě Hotaka a čekal na Yoshiho úder.*

*Yoshi se podíval na kunai, který mu ležel u nohou.Když si vyslechl Hotakovu výzvu, trošku neochotně, ale přece zvedl kunai ze země. Věděl přesně o co tady půjde. Proti němu šanci neměl, a tušil, že tady ho asi čeká pořádná nakládačka. Ale když už si řekl zrovna tomuhle člověku o pomoc, nedalo se nic moc dělat.* Dobře, sensei, jdu na to! *řekl, sevřel kunai pevně v ruce a rozeběhl se přímo na Hotaku. Když byl zhruba metr od něj, vyskočil, chytil kunai do obou rukou, a zamířil s ním Hotakovi přímo na srdce. Vystřelil ruce s kunaiem vší silou a rychlostí jak jen dokázal.* "Jestli se něco stane, tak mě za to neobvińuj, Hotako!" *říkal si Yoshi v duchu když se ostrý kunai blížil k srdci jeho senseie.*

NPC Hotaka:

*Yoshiho útok byl až moc předvídatelný pro někoho kdo má tolik zkušeností jako Hotaka, plus byl ještě moc pomalí. Když byl Yoshi dostatečně blízko, tak Hotaka jen využil svou techniku KONOHA REPPŪ, kterou se pokusí Yoshimu podrazit nohy a tím ho dostat na zem, zatím se ho rozhodl šetřit, ač to co předvedl bylo slabé.* Slabé, myslíš že ostatní ninjové budou tu dobu čekat, až k nim doběhneš a probodneš je? Dřív než zaútočíš zkus používat hlavu, jestli nepředvedeš něco lepšího, tak ti garantuji že z tebe ninja nikdy nebude, dokud budu já žít.* Pokusil se Yoshiho ještě víc motivovat k lepšímu útoku, je fakt že od studenta akademie nemůže očekávat příliš, ale pokud chce vycvičit elitní zbraně pro svou vesnici, je třeba je naučit pořádně přemýšlet u toho boje.*

*Dřív než Yoshi stihl dokončit svůj výpad, podrazil mu Hotaka nohy. Yoshi se ve vzduchu několikrát protočil, a dopadl tvrdě na záda na zem. Těžce se pak zvedal zpátky na nohy, ještě když k tomu musel poslouchat ty Hotakovi připomínky.* Ano , pane. *řekl když se postavil, nadechl se, vydechl a promýšlel další výpad. Vzal si kunai do levé ruky a a znovu se proti Hotakovi rozeběhl. Když byl u něj, švihl kunaiem v levé ruce ze spodu křížem směrem nahoru a snažil se ho seknout do břicha. V půlce tohoto výpadu zaťal pravou ruku v pěst, a zamířil s ní do Hotakova pravého boku. Myslel si že když se Hotaka bude vyhýbat jeho seknutí kunaiem, odkryje pravou část těla a bude tak šance ho udeřit*

NPC Hotaka:

*Yoshi se pokusil o další snadno čitelný výpad. Tentokrát se rozhodl Yoshiho víc zranit, proto začal dělat pečetě a když byl Yoshi u něj, tak pomocí Kawarimi no Jutsu se prohodil s figurínou, kterou si Yoshi dotáhl doprostřed místnosti, poté uviděl Yoshiho pravý záměr.* Hehe je vidět že ti to umí myslet, tohle bych nečekal, avšak svůj úkol by jsi nesplnil, tím je že mě máš bodnout tím kunaiem, nikoliv praštit pěstí. Na potřetí ti to neudělám tak snadné. Zkus se při útoku i vyhýbat útoku protivníka.* Jen co Hotaka domluvil, tak si z brašny vytáhl senbony, hodil po Yoshim tři a dalších pět držel v ruce a měl je v plánu házet po Yoshim,zatímco se bude přibližovat.*'' Uvidíme jestli se tomuto vyhneš.''* Senbony i při zásahu nezpůsobí zas tak vážná zranění, pokud se netrefí na kritická místa, avšak způsobí strašnou bolest, a to je důvod proč je Hotaka na Yoshiho používá.*

*Než se Yoshi stihl vzpomatovat, Hotaka zmizel a místo něj tam stála figurýna, takže zasáhl pěstí jen jí. Otočil se aby se rozhlédl a uviděl Hotaku jak stojí na místě , kde před tím stála figurýna.* "No jasně, už na mě používá techniky, prevít" *Pomyslel si. Než však stihl udělat nebo říct cokoliv dalšího, letěly na něj rychle nějaké senbony. Yoshi stihl rychle uskočit do prava, nicméně jeden senbon ho zasáhl do levého lýtka. Zapíchl se do něj asi do půlky. Příšerně to bolelo.* Kurva, au au auuuuuu! *začal nadávat a cedit přez zuby, když si jehlu vytahoval. Ranka začala lehce krvácet, a když si Yoshi stoupl, cítil pořád na tom místě pálení, kdykoliv na nohu došlápl. Už se nemohl ani pořádně rozeběhnout tak šel k učiteli pomalými kroky, když byl asi 3 metry od něj, přehodil si kunai do pravé ruky a prostě ho po Hotakovi hodil, přišemž mířil do středu těla.*

NPC Hotaka:

*Povedlo se mu Yoshiho zranit tak, aby už nedokázal nabrat pořádnou rychlost na rychlejší útok. * Tohle je cena, když nečekáš tahy protivníka, tu bolest kterou cítíš, budeš cítit v bojišti daleko více, pokud budeš tak neschopný jako jsi teď. * Yoshi se k němu blížil pomalým krokem a poté směrem k němu hodil kunai, který Hotaka zachytil do jedné ruky a poté odhodil od sebe, byl to od Yoshiho dost zoufalý útok a Hotaka věděl, že se takto nikam nepohnou, proto zaujal bojovou pozici a plně se soustředil na Yoshiho.* Předveď mi své nejlepší Taijutsu útoky, a já se je pokusím vyblokovat, zkus být originální a snaž se mě zasáhnout tak,abych to nedokázal vyblokovat, správný ninja bojuje do posledního dechu, ať je sebevíc zraněný, tak mi předveď co umíš Yoshi Amato!* Řekl hlasitě a snažil se Yoshiho motivovat k pořádným útokům, které ho překvapí a donutí uznat jeho schopnosti v Taijutsu, bylo to sice na Yoshiho dost tvrdé, ale bylo to pro jeho dobro, při Geninských zkouškách mu bude hrozit smrt, proto jestli chce Yoshi vyhrát Geninské zkoušky, musí se naučit nebýt předvídatelný a hlavně slabý.*

*Ačkoliv byl jeho útok zoufalý a Hotaka ho v pohodě odrazil, Yoshi už toho měl teď plné zuby. Jenže to nechtěl vzdát. Rána na noze pálila čím dál víc, Hotaka si vedl ty své popíchavé řeči, Yoshi se potil a těžce vydechoval. Silně si zmáčkl ránu na noze, ale bolest to nějak neutlumilo. Zadíval se Hotakovi do očí, a i když věděl, že tohle už moc dlouho nevydrží, a že tohle bude nejspíš jeho poslední útok, neměl na výběr. Kulhavým během se snažil dostat se co nejblíž učiteli, když už byl něj, vymrštil zraněnou levou nohu do vzduchu, rukama se opřel o zem, přikrčil je, vymrštil se nahoru, protočil se v bocích a levá noha svištěla vzduchem směrem k obličeji Hotaky*

NPC Hotaka:

*Sledoval Yoshiho který se k němu blížil, očekával další chabý útok avšak Yoshi překvapil, to co předvedl Hotaka nečekal, přeci jen to byl nezkušený student akademie, a předvedl takovýhle trik, který by dělal problém i některým Chuuninum. Hotaka se pokusil vykrýt útok rukou, avšak nevyšlo mu to, byl tak překvapen Yoshiho útokem, že dostal ránu jeho nohou do tváře a z úst mu vylétlo pár slin, Yoshi byl ještě slabý na to, aby způsobil Hotakovi nějaké krvácení v ústech po ráně, ale rozhodně ta rána bolela. Hotaka od Yoshiho uskočil a začal se smát a tleskat.* Tomu říkám překvapující útok, který bych u studenta akademie ani nečekal....* Poté přestal Hotaka tleskat a podíval se na Yoshiho vážnějším výrazem.* Avšak stále to není dostačující, jsi vyčerpaný, zraněný a slabý, být tohle skutečný boj, nedělalo by mi problém tě teď na místě zabít, být tebou pokračuji v trénování a snažím se používat i hlavu, nejen svaly.* Hotaka poté bez dalšího slova vyrazil směrem pryč z místnosti, Yoshiho léčit nehodlal, musí se naučit pracovat sám se sebou, a poradit si v jakékoliv situaci, avšak byla pravda že měl potenciál stát se dobrým ninjou v Taijutsu.*

*Yoshiho výpad nakonec vyšel. I když ani on sám nečekal, že by Hotaku mohl zasáhnout, povedlo se to, a ten mu uznale, poprvé za tu dobu co byl v Akademii, řekl něco co by se dalo nazvat pochvalou.* Děkuji sensei, já ..... *ani to nedořekl a Hotaka se otočil a odešel pryč. Yoshi si zmáčkl ránu na noze a skousnul* Do prdele, jeden senbon a bolí to jak čert. Doufám že to neměl namazaný nějakým jedem nebo něco. Radši si s tím zajdu do nemocnice. *řekl si Yoshi, zvedl se a pomalu se odbelhal směrem z tělocvičny.*

KONEC RPG

Rias Gremory: *Další den v akademie kde jsou studenti nuceni na dvouhodinovce tělocviku cvičit a různě posilovat. Rias z toho nemá moc radost, teorie ji v akademii jde výborně a má z toho samé jedničky a taky aby ne když vše zná a to ji stačilo si to vše přečíst nebo si o tom poslechnout výklad jen jednou (fotografická/identická paměť). Stačí ji si to vyslechnout nebo přečíst jednou a bude si schopna si to vybavit i v těch nejmenších detailech třeba za 5 let. Každopádně naneštěstí pro Rias se tu pořádají i fyzické zkoušky a testy a ne jen posilování ale i boje jeden na jednoho ať už jen za použití rukou a nohou (Taijutsu) nebo boje na zbraně (Kenjutsu). Rias u toho vždy trpí, není vůbec silná ani nic takového a o to je to těžší, každý si myslí že Rias Geninské Zkoušky nepřežije ale nikdo ji do teď neřekl že Geninská Zkouška se skládá z boje jeden na jednoho na život a na smrt. Dokonce je tomuto ročníku tvrzeno že Zkouška se skládá z předvedení trojice technik ranku E a podle toho jak jim to půjde se rozhodne o tom zda dotyčný bude Genin nebo nebude. Rias je nyní ale nucena cvičit a tak leží na podložce v tělocvičně a zatímco ji jeden ze spolužáků drží nohy tak Rias dělá sed lehy aby procvičila své břišní svaly, které prakticky skoro žádné stejně nemá a proto je potřeba aby se na to zaměřila a cvičila. Nejsmutnější na tom celém je to že ona ani Kunoichi být nechce ale nemá možnost výběru a tak je nucena to překousnout a pracovat na sobě. Kromě toho si Rias usmyslela že pokud se stane Geninem tak si misemi vydělá co nejvíce peněz aby se mohla odstěhovat od své matky a poté časem by se snad mohla zkusit vrátit do sídla Feudálního Pána aby mohla zkusit zjistit proč se to vše stalo a jak ve skutečnosti zemřel její otec. Těžce cvičí a dělá jeden sed leh za druhým ale když se dostane k číslu 20 tak už se jí to dělá opravdu těžce a toho si všimne její třídní učitel a ihned se nad ní sehne a začne na ní křičet že má makat, chce po ní aby udělala aspoň 40 sed lehů a dokud to neudělá tak se odsud nehne. Rias se do očí nahnou slzy ale i přes to pokračuje, je hodně slabá a ne jen po fyzické stránce a tak to špatně zvládá když na ní někdo takto křičí nebo ji vyhrožuje ale nakonec to zvládne ale dalo by se říct že to udělá jen ze strachu. Když má hotovo jen leží na té podložce (na zádech) a odpočívá, nechce si ani představit že by se ihned měla zvednout a jít něco dělat. Tohle ji vydrží asi 5 minut a učitel ji už odtáhne zase jinam kde ji postaví k menším činkám se kterými ji nutí cvičit. Rias takto zvedá tyhle malé činky do jedné ruky poté co ji učitel ukáže jak s tím správně pracovat a tak se pro změnu musí věnovat tomuto druhu cviku a tak s tou činkou takto cvičí asi 5 minut a pak si ruce vymění a začne cvičit s druhou rukou. Když skončí pomalu necvičí ruce ale pořád to není dost a je nucena pak dělat dřepy a další různé cviky a když se druhá hodina tělocviku blíží ke konci Rias necítí snad vůbec nic a přitom všechno jak ji bolí každý sval jejího těla. Jakmile se ozve zvonek, který ohlašuje konec hodiny tak Rias se dobelhá do sprch kde se osprchuje a naštěstí si ji ze třídy nikdo nevšímá, bála se že by si ji pár holek mohlo dobírat ale ty si všímají svého a zato je Rias vděčná. To že si každého dobírají kluci je jedna věc, už párkrát od nich dostala nakládačku ale na druhou holky se s ní odmítají bavit ale asi je to lepší než kdyby měla problémy i s nimi. Když je Rias osprchovaná tak se rovnou vydá ven mimo akademii aby si to zamířila domů (už skončilo vyučování). Když dorazí domů ani nejde jíst, ono stejně by si to jídlo musela připravit sama a na to fakt nemá sílu a tak jde rovnou do svého pokojíčku kde si lehne do postele a během několika chvilek usne. *

Délka Rpg: 719

*Kirigaya se nacházel v Kirigakure zkrs chunninské zkoušky které tu probíhali. Kirigaya se zrovna nacházel v knihovně, musel si zjistit nějaké informace o téhle vesnici a prostředí kolem ní, zajímalo ho to jak moc se liší od Kumogakure ale hlavně aby si dopomohl při druhé části která se mu už blížila, proto poslední chvíle trávil v knihovně kde se snažíl aspoň trošku studovat. Zrovna seděl u stolu kde měl hromadu knih o astronavigaci a spoustu dalších kde se může naučit jak určit směr a polohu. k něčemu sice potřebuje přístroje, ale spousta z nich se dá vytvořit v obyčejné přírodě i přesto že nejsou natolik přesné. Ale to už je jedno stačí pouze zhruba určit kudy a kam.*"je to sice otravné ale myslím že to využiju."*Kirigaya se učil jen to podstatné co mu může pomoc, hodlal totiž překonat všechny a dorazit do vesnice jako první. Byla tak ponořený do studování že ztratil pojem o čase a byl tam až do pozdního odpoledne.*"je čas zajít na oběd."*Zvedl se a pomalu vracel všechny knížky na své místo, když byl hotový tak ani nečekal a okamžitě vyběhl ven z knihovny takovým způsobem že až dveře rozrazil, teď už neměl žádný důvod zdržovat se.*

*Akira měla krátce po misi a když se vrátila do vesnice zjistila, že je plná cizích budižkničemů. Tak po chvíli zjistila, že se konají ChZ. Že ba se náš bratříček konečně stal Chunninem? ozve se jí v hlavě hlas. Tak za prvé je to můj bratr a za druhé zavři zobák. odsekne Akira. Zase na druhou stranu si ale myslí, že to je pro něj dobrá výhoda domácího prostředí. Druhou část by mohl zvládnout nejlépe. Pokud to nepodělá. dodá hlas. Jo to je pravda. lehce se usměje Akira. Doma se převlékla a bylo na čase, odložit na chvíli dres. Oblékla si po dlouhé době zase svoje šaty a vydala se do vesnice srát návštěvníky. To jí baví nejvíc. Srát ostatní. Svojí čelenku má přidělanou na vaku, který se jí houpe nad zadkem. U pasu má Kakuto a na druhé straně lahev s vodou. Nejdřív si potřebuje ale zajít pro něco do knihovny. Domluvila se tam jednou z knihovnicí, ať jí schová knihu a materiálech. Proto stoupá zrovna po schodech. Náhle se před ní rozrazí dveře a vyběhne kluk. Pokud má viditelnou čelenku pozná, že je z Kumogakure. Byla v takové fázi, že by jí ten kluk srazil ze schodů. Neměli by šanci uhnout ani jeden. Tedy Akira jednu možnost měla a tak jí využila. Prostě si aktivovala techniku Suika no Jutsu, což je proces okamžiku a tak kluk prošel skrz její vodní formu a z těch schodů by se měl skutálet sám. Čum na cestu, debile. Tady nejsi doma, tak se chovej slušně. poví, aniž by se otočila a pokračuje do knihovny. Normálně by ho zpráskala, ale chce tu knihu, než zase zmizí. Má jí zamluvenou už dlouho.*

-- rpg ukončeno za neaktivitu---