Akademie

Yin: *Popravdě ho ani nepřekvapovalo, když otevřel dveře, ještě než o sobě stihl jakkoliv dát vědět. Jestli někdo věděl, jaké to je, aby někdo znal jeho pozici ještě dřív, než o sobě sám dá vědět, tak to byl právě Yin. Než ještě Tatsuya stihl promluvit, tak si ho Yin prohlédl pohledem. Byl to už pořádný kus chlapa. Jen se pousmál.* Tak nebudu tě přece rozmazlovat svojí skvělou společností. *Trochu se zasmál a když ho vyzval dovnitř, tak se zastavil v předsíni, než Tatsuya zavřel dveře a prohlédl si to tam.* Ještě jsem neviděl zbytek, ale už od předsíně hádám, že i zbytek bude v podobném stylu, takže to řeknu rovnou. Máš to tady pěkné. *Následně, když už tu lahev držel v ruce, tak to, že ji přinesl nebylo žádné překvapení.* Tohle je pro tebe. Nevím, co piješ, ale doufal jsem, že když jsme rodina, geny by mohly udělat svoji práci, tak jsem vzal něco, co chutná mě. *Podal mu už na první pohled draze vypadající láhev hnědé tekutiny.* Je to rum...na tvou pozici Mizukageho. Není to nic extra, ale alespoň něco. *Přišel si jako když byl mladý a měl problémy s komunikací...kam to en dopracoval.*

Tatsuya: Děkuju. *Poví mu když mu Yin pochválí interiér jeho domu. Láhev toho rumu si pak vezme a prohlédne, uzná že tohle je docela kvalitní značka a i když tuhle ještě nepil tak mu je jasné že mu to bude dobré pití.* Chceš to rovnou otevřít a napít se? *Nabídne mu a zavede ho do obýváku kde má na jedné stěně vystavěné své Gudōdamy ve formě katan, které jsou pověšené na zdi jako dekorace. Aktuálně nemá důvod je používat a tak je má na tom místě.* Posaď se. *Nabídne mu a ukáže na křeslo u konferenčního stolku a zatím dojde do kuchyně kde vezme skleničky a vrátí se s nimi do obýváku a posadí se naproti Yinovi a začne mu nalívat do skleničky, kterou pak podá Yinovi a nalije i sobě.* Jak se ti vede?

Yin: *Když se ho zeptá, jestli to chce rovnou otevřít a napít se, tak se jen nervózně usměje.* Ale tak proč ne. *Byl trochu nervózní. S lidskou bytostí si normálně nepopovídal strašně dlouho, že z toho měl docela respekt. Kor když si má povídat se svým synovcem, který ne zároveň Mizukage. No to potěš pánbůh, to bude veliká sranda. Nakonec ho pozve dál, kde si to znova prohlédne. S jeho předchozím ustanovením ohledně vzhledu Tatsuyova ubytování nebyl vedle. Nakonec se usadil a vyčkal na něj, než se vrátil se skleničkami.* Hezká sbírka katan. *Jen doufal, že nepůsobí nijak divně. Od svého nedávného téměř bezdomoveckého vzhledu si teď ostříhal vlasy na krátko a oholil si dlouhé fousy a nechal si kratší, upravené (viz avatar).* No, jak se vede. Nebudu ti lhát, bylo už líp, mnohem líp… *Zněl docela smutně. Takhle si svůj život rozhodně nepředstavoval, ale důležité bylo, že na sobě začal makat.* Od té doby, co mi umřela Arisu to šlo do kopru, ale dávám se dohromady…snažím se. Ale pryč od tohohle starého páprdy. Spíš mi pověz co ty? Jak se daří? Jaké to je být Mizukagem…povídej, přeháněj…

Tatsuya: To nejsou katany. *Pak se zarazí.* Teda jsou ale i nejsou. *Jednu z nich nechá ať pomalu sjede dolů ze stěny aby ji nepoškodil a pak se změní na orb, který se přesune nad stůl mezi Yina a Tatsuyu.* Takže nic moc jo? Myslím že to byla hloupá otázka, nemyslím si že by se kdokoliv mohl mít dobře.. za dané situace. *S tou Arisu samozřejmě nic neví, jak by taky mohl vědět. Dlouho se s Yinem neviděl a neměl ani zdaleka tušení že by Yin měl nějaký vztah a ten by pak skončil tím že mu jeho drahá polovička byla odebrána.. smrtí. Yin mu pak ale poví co za tím vězí a tak mu poví to s tou Arisu.. Tatsuya neví jestli to měl jako on s Kaede.. se kterou je vlastně zasnoubený ale rozhodně si takovou situaci umí představit.. už jednou byl v domnění že je Kaede po smrti a znovu by to prožit nechtěl.* Jaké to je být Mizukagem? Je to noční můra Yine.. občas svého rozhodnutí lituji ale udělal jsem to abych ukončil boje. Nicméně myslím si že žádný Kage to nikdy neměl tak těžké jako já.. vem si to.. po občanské válce doba obnovy a řešení nedostatků Ninjů, naše vojenská síla se snížila asi na polovinu a tak jsem musel podnikat patřičné kroky abych naší sílu začal obnovovat. Sem tam stále nějaké nepokoje a teď do toho ta zkurveně dlouhá noc s těmi zasranými zvony a věžemi, kde jsem bojoval proti dosud nejsilnějším nepřátelům jakým jsem kdy čelil. Jeden z nejsilnějších Ninjů co tu mám a zároveň člověk, kterému nejvíc důvěřuji má deprese, protože má pocit že slabý.. byl se mnou ve věži a jako je pravda že to pro něj bylo těžké a nebýt mě nepřežije ale stále je cenným přínosem pro vesnici ale kvůli depresím potřeboval na nějakou dobu odejít z vesnice a tak s ním nemohu počítat.. mám pocit že se mi vše sesype na hlavu. Ekonomika se postupně bortí a vlastně se kurví všechno co by běžně měli zajišťovat civilisté.

Yin: *Popravdě jen koukal, když před něj přiletěla ta katana, která se následně proměnila na jakýsi orb.* Nějaká tvoje specialní zbraň? Vypadá to jako šikovná věcička. *Radši na to nešahal, nebylo to jeho a navíc to bylo i docela neslušné.* Asi máš pravdu. Teď není čas na negativní myšlenky, je potřeba dát věci dokupy. *Šlo to tak nějak ruku v ruce. Nebýt toho, že je celá situace ve světě tak v prdeli, tak by byl negativní monstrum i nadále, ale musel se sebou něco dělat. Vlastně jediné, co mu zbylo je Kirigakure. V Iwě už nikoho nemá, jeho rodiče už ani neví, jak na tom jsou a kdyby byli mrtví, ani ho to nepřekvapí, touhle dobou už by na to přeci jen měli věk a pak je tady Tatsuya, ale ten je mu poměrně vzdálený. Neměl moc šanci se s ním nějak seznámit. Ale tak třeba někdy v budoucnu, určitě by za to byl rád. Když pak začal vyprávět o tom, jaké to je být Mizukagem, tak jen pozorně poslouchal.* No, máš to těžké Tatsu, co si budem povídat. Ale zatím si vedeš skvěle…kdyby ti jen svět neházel vidle pod nohy… *Snažil se ho trochu podpořit. Když už ale nakousl tu noc a dění v širém světě, tak na to hned navázal.* Mrzí mě, že jsem nemohl s tou věží nijak pomoct. Nebyl jsem donedávna moc při smyslech a celé mi to tak nějak uteklo. Povíš mi o tom trochu víc?

Tatsuya: Je to hodně užitečná zbraň no.. každý z těch orbů dokáže neutralizovat Ninjutsu či Fuinjutsu a další techniky na podobném principu. *Vysvětlí Yinovi než se vrhne na odpověď na otázku kolem toho jaké to je být Mizukagem. Orb se pak promění zpět na katanu a vrátí se na své místo.* Tak jako věřím že se i s tímto nakonec vypořádám.. jsme Kirigakure, ať říká kdo chce co chce i přes to jak na to jsme, pořád jsme nejsilnější.. udrželi jsme si Iwagakure a tím pádem je říše stále celá a postupem času věřím že Kirigakure nakonec navrátím do starých časů. *Nevidí to jen negativně, Yin může vidět že Tatsuya stále má naději a myslí i pozitivně a hlavně myslí na budoucnost, která je nejdůležitější.* Stejně bych tě asi sebou nevzal.. tvé síle věřím ale jsi Jinchuriki, jediný Jinchuriki celé říše a tvá ztráta by byla.. obrovská. *Pak mu začne líčit celé dění ve věži, nezachází sice do zbytečných detailů ale nevynechá jedinou důležitou věc.* Když jsme u toho. *Zvedne se a na okamžik zmizí, pak se vrátí s kladivem, které získal v akci a položí ho na stůl.* Tohle si můžeš vzít.. mě to je k ničemu.

Yin: *Jen přikyvoval, když mu Tatsuya objasňoval, co přesně ty orby umí. Vsadil se, že toho bude určitě o něco víc, ale tak nepřišli sem kvůli tomu, aby si povídali o Tatsuyově zbraních.* Jestli je někdo, o kom si myslím, že dokáže Kirigakure vrátit tam kde byla a dokonce i dál, tak jsi to jedině ty. A to nemyslím jen kvůli tvým schopnostem a síle, ale pokud mám někomu na téhle planetě věřit, tak svojí rodině. Nikdo jiný mi už přeci jen nezbyl. *Když se nad tím tak zamyslel, tak on ani neměl žádné přátele. Všichni už byli mrtví. Jetě tady byl Noctis, ale toho už dlouhá léta neviděl, snad 20 let. Samozřejmě by s ním byl ale radši zadobře. Už předtím byl strašně silný, kdo ví, jak je na tom teď. Ale jinak měl jen rodinu a známé. Docela smutné, ale tak co si navařil, to si sní. Když pak řekne, že by ho ani tak nevzal, tak se jen pousměje.* Rozumím tomu, proč a že nad tím tak přemýšlíš a člověk by si i řekl, že jsem si na to za ta léta i zvykl, což je ve valném množství pravda, ale přeci jen mě uvnitř možná ještě trochu trápí, že jsem držený na uzdě kvůli Kokuo. Občas bych ocenil trochu důvěry, že se vrátím nebo tak. *Moc dobře věděl, že je velmi cennou záležitostí a kdyby o něj přišli, tak přijdou o jakousi záchrannou brzdu, ale přestává ho bavit, že mu nikdo nevěří a on tak přichází o všechnu srandu a normální život. Celý život vlastně jen trénuje, aby mohl bojovat a bojuje. Ale když jde opravdu o něco, tak většinou sedí na prdeli. Nakonec ale poslouchal vyprávění o té věži a co všechno zažili s Batsuem uvnitř. Popravdě, celé to působilo jako z jiného světa, takže to jen podtrhávalo Tatsuyovo přemýšlení, proč tam neposlal i Yina, ale na druhou stranu to znělo jako opravdová výzva a ty měl Yin prostě rád.* Oh, páni. To je z té věže? *Kladivo sebral a trochu si ho potěžkal a následně s ním začal dělat trochu pičovinky, že si s ním točil v ruce a tak.* Jsi si opravdu jistý, že to nechceš ani jako trofej? Ta věž byla fakt brutální, mohl bys to dát svému dítěti... *Pro jistotu se opravdu ujistil, že mu to nevadí.* Je to jen obyčejné kladivo, nebo to umí i něco víc? *Když to v ten moment držel v ruce, zkusil to napustit chakrou a jakási nazlátla vlákna, která byla vidět pomezi kameny se rozzářila a Yin to pak hned vypnul. Naštěstí měl svoji chakru pod dostatečnou kontrolou a nechtěl s tím tady natropit žádné škody. Pak se ale podíval na Tatsuyu.* No...očividně to nebude jen obyčejná palice...

Tatsuya: Já ti věřím ale tohle.. bylo něco neznámé. Mnoho lidí bylo i proti tomu abych tam šel já osobně ale ty bys neriskoval pouze svůj život ale i život té bytosti uvnitř tebe. *Pak se na okamžik zamylsí.* Pokud někomu nevěřím je to tvé Bijuu. *Věří že kdyby se Kokuō naskytla příležitost osvobodit se i přes smrt Yina tak by to udělala, tehdy by neztratil jen člena své rodiny ale i Bijuu, jehož ztráta by v očích ostatních vesnic Kirigakure oslabila ještě více.* Navíc.. jsi moje rodina.. možná jsi starší ale i přes to cítím povinnost tě chránit. *Pak se na něj usměje.* Nebudu ti lhát.. jsi velice cenný právě kvůli Kokuō.. možná i cennější než jsem já ale pro mě jsi cenný hlavně ty. Ty jsi záruka že rod Yurinachi bude pokračovat.. u mě pokračovat nebude, já si vytvořil nový a nechci aby rod Yurinachi zmizel úplně. *Těch důvodů proč Yina nevzal je více ale nechce mu omývat tisíc důvodů proč ho nevzal aby mu nezkazil náladu, která už tak nevypadá zrovna dvakrát nejlepší.* Ano to je z té věže.. ber to jako omluvu že jsem vzala Batsua místo toho abych požádal tebe. *Věří že pokud ho má někdo využít bude to právě Yin.* Nějak jsem to nezkoušel ale při testování úderů jsem odhalil pár věcí.. například mi přijde že když s ním útočím tak jsou mé útoky silnější než kdybych používal obyčejné kladivo ale určitě to bude mít i další schopnosti. *Pokud je někdo kdo má odhalit další schopnosti toho kladiva bude to právě Yin kdo na to bude msuet přijít.* Pro mě je to zbytečné, jediné zbraně, které využívám jsou moje orby.. jsou praktičtější a kdybych měl přejít na zbraň bude to katana abych mohl využívat samurajské techniky.. kladivo mi v tomto není moc platné. *Nechá Yina aby si to zkoušel ale je rád že po vpuštění chakry to rychle dostane pod kontrolu, Kaede by Tatsuyovi zlámala ruce a nohy kdyby ji to tady poničil.* Pokud chceš můžeme jít pak někam na nějaké bezpečné místo, kde můžeme otestovat co to kladivo dokáže ale klidně si ho prostě nech a otestuj si ho kdy budeš sám chtít.

Yin: *Ve výsledku došlo na to, co Yin čekal za odpověď. Jen ho to prostě mrzelo. Nebýt sobectví Akaie, mohl mít život normálního ninji...ale na druhou stranu, mohl být tak mnohem slabší a už i mrtvý. Kokuo mu přeci jednou dokonce zachránila život. Když o ní pak ale začal mluvit tak, že jí nevěří, tak mu to musel vyvrátit.* Tady tě musím opravit. Jednou už takovou příležitost měla...a rozhodla se mi pomoct. Kdyby neudělala nic, já bych umřel a ona by byla volná. V tomhle jí já plně důvěřuji. *Mohlo to být překvapení, ale od stylu a tónu, jakým mluvil doposud tohle působilo smrtelně vážně. Pak ale začal mluvit o tom, že mu přijde cenný hlavně jako rodina a Yin se jen pousmál.* Já vím, Tatsu. To jen, nikdy jsem nedostal příležitost si nějak otevřít hubu nebo alespoň vrazit Akaiovi za to všechno... *Někdo by mohl brát to, jak mluví o bývalém Mizukagem jako vlastizradu, ale tohle ze sebe prostě musel dostat.* A jestli klan Yurinachi nevymizí mnou, tak už nikdy. Jediná šance, kterou jsem na jeho pokračování měl je zakopaná několik metrů pod zemí. *Pak došlo na to s tím kladivem a Yin s ním stále dělal píčovinky, jako že s ním třeba balancoval na prstu a tak, ale pak ho položil vedle sebe.* Na kladivo je teda perfektně vybalancované. *Už teď se mu velice líbilo.* Díky moc, Tatsu. Moc si toho vážím. *Usmál se na něj a to kladivo ho bude doprovázet do konce dní. Pak si poslechl jeho poznatky.* To zní opravdu zajímavě. A ano, určitě bych to rád šel pak někam vyzkoušet. Ale nejdřív otevři tu lahev, ať vím, jestli jsem se trefil. *Doufal, že mu bude chutnat.*

Tatsuya: Nevěřím ji kvůli tomu jaká je.. mě osobně jen ještě nedala důvod abych ji věřil.. v tomto ji beru jako každého jiného člověka. Pokud ji ale věříš ty.. tak ji budu troch uvěřit i já. *Pak se na něj usměje.* Ale mohu tě uklidnit v jednom.. za mé vlády nemá Kirigakure v plánu zvyšovat počty Jinchuriki v této vesnici.. já naší budoucnost a sílu s obrovským potenciálem vidím v nositelích Kekkei Genkai. *Yin může mít tak aspoň jistotu že Tatsuya zde v Kirigakure nemá v úmyslu provést s ním to co s ním provedl Akai.* Chápu, ale myslím že tu jsou lidi co by na to měly daleko větší právo.. takový Noctis nebo jeden z mnoha Ninjů naší vesnice, který skončil na popravišti. Nicméně ani přes to jsem rád že byl takový jaký byl, protože vybudoval tuhle Říši, které musím zajistit budoucnost a přežití ale nejsme tu od toho aby se řešila politika nemám pravdu? *Když pak Yin naváže na to pokračování klanu Yurinachi jen se na něj usměje.* On se někdo další najde.. jen se neboj.. jen se musíš přestat uzavírat před světem sám do sebe. *Pak otevře tu láhev a každému nalije jednu skleničku.* Tak na zářnou budoucnost?

Yin: Jednou tě určitě sama přesvědčí. *Mohl by jí dovolit převzít nad sebou kontrolu, aby to Tatsuyovi vysvětlila sama (jako když Kurama mluvil přes Naruta), ale neudělá to. Mohl by to brát jako první krok k přebrání Yinova těla. Nakonec když řekl, že nemá v plánu dělat žádné další Jinchuuriki, tak se usmál.* Tatsu, to jsem rád. *Pak když začal zmiňovat to Kekkei Genkai, tak ho nechal domluvit a pak spustil.* No tak to doufej, že se ti budou rodit. Jestli jsi nepřišel na způsob, jak je vytvářet, tak je to hodně na osudu teda... *Trochu se zasmál, ale určitě neměl v úmyslu shazovat Tatsuyovo přemýšlení, to určitě ne. Podpoří ho v tom jak jen bude moct. Když pak ale zmínil Noctise, tak jen zvedl obočí trochu. Strašně dlouho ho neviděl a myšlenky měl úplně jinde poslední dobou, že si ani neuvědomoval, co vlastně udělal. Ale tak, z jednoho pohledu ho chápal. Taky by sám nechtěl, aby mu někdo nonstop říkal co a jak má dělat a jak se chovat a kam může a nemůže chodit jako to dělala Tsuchikage jen proto, že byl, nebo teda je, Jinchuuriki jako on. I když to nakonec asi nebyl úplně ten důvod, ale Yin si nemohl vybavit, proč tomu tak přesně bylo. Pak ale navrhne, aby přestali řešit politiku.* Máš pravdu, změňme téma. *Nakonec ale padne na to, že si určitě ještě někoho najde.* Myslíš, že tenhle čtyřicátník, co to v životě pořádně nikam nedotáhl má šanci, jo? *Trochu si zavtipkoval na svůj vlastní účet.* Já bych rád, Tatsu, já bych rád. Bylo to nejlepší období mého života, proto se bojím, že už to s nikým nebude takové...ale dokud člověk nezkusí, neví... *Nakonec i sám přiznal, že by se neměl házet do starého železa. Nakonec pozvedl skleničku a přiťuknul si s ním.* Na zářnou budoucnost. *Napil se a pořádně si vychutnal chuť dobrého pití.* A co vlastně ty? Jak ty jsi na tom v milostném životě? Práce máš teď asi nad hlavu, ale nepřemýšlel jsi už nad potomkem?

Tatsuya: Tak už mám seznam s dost jmény.. udržuju si seznam vlastníků Kekkei Genkai ale i potencionálních vlastníků Kekkei Genkai.. mezi ty počítám potomky nositelů. V Iwagakure se třeba narodila dvojčata, přičemž jsou to potencionální nositelé dvou různých Kekkei Genkai, protože každý z jejich rodičů vládne jinému Kekkei Genkai. *Když se pak začnou bavit o dětech tak se nad reakcí Yina pousměje.* Kde jsi vzal že šťastný milostný život náleží jen úspěšným lidem? I obyčejný pekař má krásnou ženou a dvě nádherné děti.. které jsou teď proměněné v bestie.. ale chápeš můj point že? *Pak mu k tomu ale dodá něco dalšího.* Nikdy to nebude taková, protože každý vztah je jedinečný.. jiný. Stejně jako se nebudeš cítit tak jako s tou tvou.. zesnulou tak s žádnou jinou by ses nemohl cítit tak jako s tou, kterou by sis potencionálně mohl najít. *Aspoň doufá že jeho slova dávají nějaký smysl. Pak si s Yinem připije a po další otázce se jen zákeřně usměje.* Lepší to být nemůže.. jsem zasnoubený a na dětech.. řekněme že to je pouze otázka času.

Yin: Takže už to máš nějak rozjeté. V tom případě ti budu držet palce, ať ti tato strategie vyjde. Nevím, jak bych ti v tomhle moc pomohl, ale kdybys cokoli potřeboval, víš, kde mě najít. *Trochu se na něj usmál, než si trochu usrkl znova.* Ale někdo, kdo má 2 Kekkei Genkai...to zní jako někdo, z koho by mohl vyrůst pořádně nebezpečný Shinobi. *Pokud je tom u tak, tak se ty děti narodily takzvaně se zlatou lžičkou v prdeli, protože mají opravdu vysokou škálu schopností, které denně člověk jen tak nepotká, navíc. Nakonec mu Tatsuya vymluvil to s tím, že si už nikoho nenajde.* Já vím, jak to myslíš, Tatsu. Jen jsem vtipkoval. Ale v mém věku je těžší si někoho najít, než si myslíš. Moc svobodných dam, které by za to stáli, není. Ale určitě tomu dám šanci. Takže se neboj, ještě jsem to nevzdal. *Zatnul bicák, aby dal najevo, že ještě nějakou sílu má a tak jí hodlá využít.* Rozumím tomu, že každá vztah je jiný, ale Arisu mi nasadila vysoké standardy a ukáže se až později, jestli je dokážu přehlížet. *Ale kdo ví? Láska je zapeklitá, třeba potká někoho, kdo je úplný opak Arisu a i tak ji bude mít rád, ale to se všechno ukáže až s časem.* No tak to jsou skvělé zprávy! A co svatba? Už se blíží? Dodržíš to "do roka a do dne"? Jak se říká? *Trochu se zasmál.*

Tatsuya: Nebezpečný a hlavně silný.. jen škoda že se narodí v Iwagakure a ne zde v Kirigakure.. sice ano Iwagakure my vlastně patří stejně jako Kirigakure ale i tak bych je radši měl zde než tam. *Je to tak, takový menší fakt. Na to s pomocí od Yina se nijak nevyjádřil ale jediným pohledem do jeho očí dal najevo že tomu rozumí.* Je dost mladých holek, které mají rády starší chlapy.. to mi věř. Několikrát jsem u nějaké pěkné baby neuspěl jen kvůli tomu že jsem nebyl dost starý.. to někoho s mou úspěšností dost zarazilo. *Ne že by chtěl Yina označovat za starého důchodce ale už za sebou nějaké ty roky má, to musí být jasné oboum.* Do roka a do dne? Moje svatba není nějaká běžná svatba obyčejných lidí.. když se má ženit vládce celé Říše Kou tak to bude velká událost, navíc jsem s tím nechtěl spěchat dřív než se celá situace v Kirigakure trochu zlepší.. minimálně než se dokončí oprava všech poničených budov ale sotva se to dokončilo nastala tato situace.. svět mi nějak nechce dopřát příležitost si ji vzít.

Yin: Rozumím tomu, proč je to pro nás škoda. Iwagakure může být pod námi, ale stále je to ve výsledku téměř samostatná vesnice a i když se narodí v říši Kou, stále to mohou být velcí vlastenci Iwagakure. No neměl jsi v tom zrovna 2x štěstí, ale ty si s tím nějak poradíš, já ti věřím. *Jen se na něj usmál a znova si trochu usrkl. Pak se jen upřímně zasmál tomu, že ho některé holky poslaly k vodě jen proto, protože nebyl dost starý.* Nenapadlo by mě jít a ulovit si nějakou mladší holčinu. Ale díky za inspiraci. *Ještě se tomu trochu zasmál, ale tak kdo ví, třeba se jeho pravá ještě ani nenarodila. Tyhle myšlenky měl samozřejmě je ze srandy, ale opravdu ho nenapadlo se podívat i po trochu mladších holkách.* Rozumím, že chceš velkou svatbu. To dá rozum. Já osobně bych byl pro nějakou menší, tajnou událost s nejbližšími...a taky těmi ANBU, co mám neustále za zády, aby se neřeklo. *Trochu se zasmál. Po dlouhé době si zase zavtipkoval a musel říct, že ho to teda baví.* Ale neboj se, ono to přijde. Ale když už jsme u těch příležitostí, zanedlouho mířím o úroveň výš a měl bych zájem na post Generála. Jen ti říkám dopředu, aby jsi počítal s tím, že ti zanedlouho přijde i žádost o výzvu oficiální cestou. Bude to takový můj první krok k novému startu. *Nemusel mu to říkat, ale měl pocit, že když mu o tom řekne, už z toho nebude moct vycouvat a trochu víc ho to donutí, aby na sobě opět začal doopravdy pracovat a mířil výš.*

Tatsuya: Tak ohledně Iwagakure nemám strach.. poslouchat mé rozkazy musí tak jako tak.. pokud ne budou z toho následky ale je pravda v tom že bych byl opravdu radši kdyby takové děti porodil někdo z téhle vesnice. *Pak nechá chvilku Yina ještě mluvit a při poznámce o Anbu se musí jen škodolibě usmát.* Ohledně těch Anbu.. musím říct že už jich nemáme tolik abych je využíval na něco tak zbytečného jako je tvé sledování a tak ti mohu s radostí oznámit že to začátkem nového měsíce bude končit. *Počítá že tímto Yinovi udělá snad ještě větší radost než tou zbraní, kterou od něj před okamžikem obdržel.* Takže generál jo? To zní dost zajímavě, tak na to se opravdu těším.. mít na hodnostech generála dva muže kterým nejvíc důvěřuji.. tak doufám že aspoň jeden z vás bude mít dost ambic na post vrchního generála.

Yin: *Jen přikyvuje na informace ohledně toho, jak má vlastně kompletně pod palce i Iwagakure. Moc dobře ví, že Tatsuya je Mizukage, ale teď když tady tak sedí a baví se o tom, tak mu to vlastně celé pořádně dochází až teď a tak na něj jen tak chvíli zamyšleně kouká, když najednou Tatsuya začne mluvit o těch ANBU. Po chvilce mlčení se Yin myšlenkami vrátí mezi ostatní smrtelníky tohoto světa a jen s ní trochu potřese a překvapeně kouká na svého synovce.* Prosím? *Samozřejmě ho slyšel, jen prostě nemohl věřit vlastním uším.* P-Páni, Tatsu, to je...prostě...wow... *Neměl slov. Pokud se nepletl, jednou už tento rozhovor s ANBU vedl s Akaiem a ten mu jasně řekl, že může snít dál, ale tímto mu Tatsuya prokazuje obrovskou důvěru a Yin neví, jak reagovat.* Ani nevíš, jak moc tohle pro mě znamená, Tatsu... *Kdyby to nebyl tvrďák, asi se rozbrečí, ale to se nestane. Nakonec si jen vydechl a cítil pomyslné řetězy, jak z něj opadly.* Teď mám normálně chuť vyrazit do světa. *Nic se pro něj vlastně nezmění. Těch ANBU si nikdy nevšiml, nikdy ses nimi neviděl a v ničem mu nepřekáželi, takže vlastně bude mít klasický režim, jen to bude prostě o něco jinačí.* No, s hodností Vrchního Generála bych ještě počkal, ale nemusíš se bát, tohle je pro mě nová životní cesta, mám v plánu mířit vysoko. *Tak trochu mu naznačil, že by se o tu pozici rád bude někdy zajímat, ale zatím se chce pořádně soustředit na Generála jako takového.* Bude Batsu velká konkurence? *Nikdy ho neviděl bojovat, tak ho to docela zajímalo.* (tady předpokládám, že o něm Yin bude vědět, když jsou oba v armádě)

Tatsuya: Asi tě to zaskočilo ale pokud jsi spokojený tak jak to je, klidně ti jich pár na krku nechám.. aby ses necítil tak osamoceně. *Tohle malé rýpnutí si zase neodpustí on a v klidu se tomu zasměje, věří že Yinovi to udělalo velkou radost.* Víš to že nemám kapacitu není zase tak úplně pravda.. hodlám je jen využít trochu jinak.. budou dohlížet na něco co pro mou vizi budoucnosti má větší váhu než Bijuu.. nositelé Kekkei Genkai, minimálně ti mladí, kteří se o sebe nedokáží tak efektivně postarat bez cizí pomoci. *Pak musí dodat ještě jednu důležitou informaci.* Ohledně tvého postu generála tu je menší potíž.. není žádný generál, kterého bys aktuálně mohl vyzvat ale nemohu ti ten post dát jen tak.. takže buď budeš bojovat s někým koho sám vyberu.. nebo si tvou vstupní zkoušku vezmu do rukou já.. osobně. Nepůjde tam o to vyhrát ale abych viděl jak moc jsi silný.. zda se na tu pozici hodíš a hlavně.. zda máš skutečného bojového ducha, který se od Ninjů této vesnice očekávám. *Je vtipné že se Yin ptá zrovna na Batsua.. uvažoval že by ho s ním totiž nechal bojovat.. než si řekl že by si tu zkušenost rád vyzkoušel osobně.* Budu k tobě upřímný a nebudu ti mazat med kolem pusy.. Batsu by byl velká konkurence a myslím že když vezmu v potaz jeho sílu tak je na úrovni běžného Kage, kteří vládnou svým vesnicím.. takže ano je silný a to hodně.. silnější než ty? Dost pravděpodobně.. kdyby na tomto místě kde sedím já, seděl někdo jiný tak by Batsuova síla pro dotyčného mohla představovat hrozbu ale naštěstí na tomto místě sedím já. Nicméně ty narozdíl od něj máš ještě daleko větší prostor k růstu.. on už dosáhl svého takzvaného vrcholu a jeho postupné sílení bude značně.. pomalejší.

Yin: *Na chvíli se přestal smát a zatvářil se dost zaseknutě, když zmínil, že mu jich pár klidně nechá. Ale hned se začal smát, protože chápal, že to je vtip, jen držel vlnu toho vtípku z Tatsuyovi strany.* Hele, upřímně. Už jsem si na ně tak zvyknul, že jsem nad tím už ani nepřemýšlel a když se na to podívám z trochu jiného úhlu, tak objektivní pohled na věc je takový, že to ve skutečnosti dává smysl. Hlídat si svého Jinchuurikiho. A pokud vidíš větší potenciál v Kekkei Genkai, tak chápu, že nasadíš ANBU na hlavy jim. Samozřejmě, určitá část mého pohledu je proti, protože jsem si to sám zažil, ale nebudu ti do toho kecat. Věřím, že víš, co děláš. *Obeznámil ho se svým názorem na danou věc. Když nakonec ale zmínil, že není žádný generál, proti kterému by mohl jít, aby zabral jeho místo, tak se trochu kousl do rtu. Přemýšlel, jak by to tedy mohlo celé proběhnout, no když navrhl, že by nakonec mohl jít proti němu, tak jen překvapeně koukal.* To myslíš vážně? *Popravdě ho tohle řešení docela překvapilo. Nečekal, že by se proti Tatsuyovi kdykoliv utkal, ale když se nad tím tak zamyslí, tak to v něm docela rozproudilo energii.* To se asi budu muset hodně snažit, co? *Trochu se zasmál, ale určitě se té myšlence nebrání. Určitě do toho půjde.* Tož to ani nemá smysl, mazat mi med kolem pusy. Proč taky, že? Normálně to na mě vysyp. Čím víc ho vychválíš, tím víc se budu muset snažit, abych ho dohnal. Takovéto cíle jsou teď přesně to, co potřebuju. *Jen se na něj usmál. Skoro až nedočkavě. Dokonce, když řekl, že má Yin ale větší prostor k růstu, tak se v ten okamžik té myšlenky chytil a nehodlal se jí pustit.* V tom případě na sobě pořádně zamakám a pak se hold uvidí, kdo bude v danou chvíli lepší. *Řekl naprosto v klidu s úsměvem na tváři. Takováhle výzva...to bylo přesně to, co chtěl.*

Tatsuya: Tak vím že to není příjemné.. ale je to pro jejich vlastní bezpečnost. Nejde o hlídání kvůli případné dezerci ale kvůli případnému pokusu o ohrožení na života někoho z vás.. jste důležitější než běžní Ninjové a jiné vesnice či Nukeniny může lákat získat tu sílu pro sebe i když by to znamenalo vaší smrt. Kdyby to takto bylo za dob Akaie.. vyhl bych se mnoha potížím a nikdy bych nebyl nucen být odloučen od Kaede, která si myslela že jsem zemřel stejně jako já si to myslel o ní když se tvůj otec rozhodl že na mě najme žoldáka, který mě měl zabít. *Trvalo to pak sice mnoho let i když Tatsuya přežil ale nakonec zesílil natolik aby mohl svého děda zabít a nikdy na ten nezapomene, ne že by měl radost z toho co udělal ale cítil úlevu že už se nebude muset neustále otáčet a nebude nucen spát s jedním okem otevřeným (obrazně řečeno), to ale není to téma, které by s Yinem rád rozebíral.* Jistě že se budeš muset snažit.. nepůjdu na tebe.. Yuzuru.. dobře si rozmysli než se do toho rozhodneš jít.. Batsu by ti mohl vyprávět čím si v tom boji musel projít. Jsou to sice příliš drsné zkoušky ale chybí nám prostě počty a budou to desítky let než se to aspoň trochu obnoví a tak teď musíme vynaložit úsilí v tom že musíme vysoce zvýšit kvalitu našich Ninjů když nám chybí kvantita. Sice máme stále přezdívku nejsilnějších ale to nestačí.. můžeme toho ztratit opravdu hodně, proto potřebujeme sílu k tomu abychom to mohly bránit.. a taky pro mé budoucí plány.

Yin: *Je to jak říkal. Rozuměl tomu, že to může být i výhodné v mnoha situacích a takzvaně i život zachraňující, ale jako mladý to tak nevnímal a prostě starého zvyku se zbavuje strašně těžce. Ale pokusí se na tu situaci dívat víc očima Tatsuyi. Když pak zmínil to s tím žoldákem a jeho otcem, tak jen smutně vydechl.* No jo...otec ten občas dělal věci, které by normálního člověka nikdy nenapadly...nebo občas...většinou... *Vzpomněl si na dětství a na všechno co si s ním prožil on sám a ani si nedokázal představit, čím vším si musel projít Tatsuya, ve kterém musel vidět svého Nukeninského syna, který je vyhnal na kraj klanové zóny. No, ale to je téma, do kterého nechtěl brouzdat. Otec je už dávno po smrti, ale když pak zmíní Yuzurua, tak jen pozvedne obočí a vzpomene si na svoji matku, protože to je její rodné příjmení. Dostal tak jeden nápad, ale ten si prozatím nechá pro sebe. Počká na lepší příležitost.* Rozumím, řekl jsem to spíše ze srandy, ale nemusíš se bát. Vím, že to nebude lehké. A dobře si to rozmyslet, jo? Hmm, není potřeba. Půjdu do toho. Stoprocentně. Ne teď hned nebo nějak brzy, ale čeká mě teď jedna S mise, tak mi dej chvíli, opráším si schopnosti. Ale jdu do toho, ať to stojí, co to stojí. Nějakou takovouhle motivaci teď potřebuju. *Celou dobu mluvil sakra vážně a byl sám přesvědčený, že z tohohle vycouvá jedině smrtí.* Nějaká nápověda, co všechno mě čeká? *Mrknul na něj, ale pak se začal smát. Vtípek si odpustit nemohl, to by nebyl on.*

Tatsuya: Co tě čeká? To neví nikdo, dokonce ani já.. nevím jak to vše bude probíhat ale věřím že se máš na co těšit.. těžké výzvy nás vždy naučí více než roky tréninku nebo vyhrávání jedné bitvy za druhou. Nakonec je to právě porážka co nás toho naučí nejvíce, protože se z ní máš možnost poučit a pokud se z ní skutečně poučíš.. tak se tím tvé schopnosti posunou o kousek dál. *Nechce tím Yina jen utišit od případné prohry, která v jejich vzájemném střetu bude vysoce pravděpodobné ale je to takové to moudro, které myslí smrtelně vážně.* Jak tak koukám tak jeden obyčejný pokec se mnou a hned máš v očích jiskru..

Yin: S tím naprosto souhlasím a nezbývá mi než říci, že se na to celé těším. *Kývl na něj hlavou, aby tím ještě potvrdil, že je připravený. Určitě ho tím nijak nevyrušil nebo nevyvedl z míry. Yin byl spíš jen vtipný, že z úst jeho synovce vychází tak moudrá slova. Ale tak co jiného by měl čekat od syna svého bratra, který byl vždycky ten silnější a chytřejší, než Yin a zároveň od Mizukageho. Měla to být samozřejmost, ale ten pocit pýchy si Yin prostě nemohl odpustit.* Tak to nebude jen tebou, ale lidský kontakt mi chyběl ve všeobecnosti. *Chvíli ho tak nechal a pak se začal smát.* Ne, dělám si legraci. Pokud bych si měl s někým takhle pokecat, tak jsi to ty, Tatsu. *Jen se usmál.* A zároveň mi ten náš rozhovor opravdu pomohl. Navrátil jsi mi chuť se posunout trochu dál.

Tatsuya: Jsem rád že jsem ti pomohl ale teď.. je čas si užívat trochu nezávazné konverzace a tahle láhev se sama nevypije. *Tatsuya ještě s Yinem pije dlouhou dobu, skončí někdy nad ránem ale to lze poznat jen díky hodinám, tma je stejně furt stejná. Druhý den mu bude určitě špatně a taky že bylo, bohužel ani to není výmluva k tomu aby nemusel pracovat.. aspoň Tatsuya. Čeká ho dlouhý den ale nějak to zvládne a k večeru se pak ještě zastaví ve vědeckých laboratořích Kirigakure, kde se pracuje na hledání léků pro vyléčení bestií (neúspěšně) nebo třeba i trvalejší řešení prevence místo tak častého braní Temné Krve ale zatím nic.. tak si tam Tatsuya aspoň vezme 3 dávky z nějakých bestií pomocí svého extraktoru a pak zamíří domů.. potřebuje po dnešku velký odpočinek.*

Yin: Máš pravdu, sám bych to neřekl lépe. *Nakonec si tedy užíval společnost své rodiny a prokecali celou "noc". Nakonec se ráno Yin sebral a dotrmácel se domů, kde to zalomil v posteli. Naštěstí měl dnes volno. Dříve by šel klidně makat, ale už nemá věk na to, aby byl celou noc vzhůru, pil a ráno byl tak nějak při životě. V posteli upadl do koma a prospal snad celý den. Yin, ten měl naštěstí krve dost, takže to nemusel nijak extra řešit. No a až se dal fyzicky do pořádku z kocoviny, začal se nějak připravovat na misi a následné zkoušky na Generála.*

*Dante vyšel z nemocnice asi po hodině, co byl operován. Naštěstí proběhla bez komplikací a ačkoliv nemusel chodit o berlích, svaly byly stále napůl v háji.* "Podělané zkoušky, podělaní dospělý, podělané všechno," *myslil si, když vycházel z areálu nemocnice. Naštěstí neměl sádru, díky čemuž byl alespoň trochu užitečný. Bloudil po Kirigakure a netušil, co by měl dělat. Nechtěl jít na pokoj, protože tam byl jeho sensei, avšak jinak neměl, kam jít.* "Do trénovací oblasti chodit nebudu, ještě bych tam potkal ty, jenž kazím život," *pomyslel si Dante. Bylo mu divné, že se Reisu neozýval tak dlouho, ale upřímně mu to ani nevadilo. U sebe měl veškeré vybavení, jako měl v druhé části zkoušek. Brýle s termovizí, boxery a brašnu, ve které se skrývala láhev s vodou a bobulemi. Rozhodl se z ní napít a voda s esencí ostružin, malin a borůvek jej osvěžila. Když začal uvažovat nad tím vším, uvědomil si, jak vlastně v háji je. Díky velmi riskantní operaci sice může do třetí zkoušky, avšak by se měl hodně krotit.* "No jo, ale pokud půjdu proti Kaede, budu muset jít naplno. Používat techniky Katonu jsou mi k ničemu, protože ona je rozfouká a jediné, co mi zbývá, je tudíž taijutsu," *konstatoval si v myšlenkách, přičemž se rozhodl pro odvážnou věc pro něj, jakožto cizáka. Vešel do postranních uliček Kirigakure bez jakýchkoliv příprav o zmapování si terénu. Cestou potkal pár dalších shinobi, ale ty neviděl na srazu geninů, co se účastnili zkoušek, tudíž to byli nejspíše jen starší studenti akademie, nebo novopečení geninové.* "No jasně, ještě více lidí sem, hej," *pomyslil si Dante, když procházel kolem skupinky, která se na něm se strachem v očích dívala. Nebylo se čemu divit, chodil v hábitu podobnému těm, jenž nosí vrazi a žoldáci, akorát místo čepelí měl své boxery. Pásku Kumo měl hrdě na čele a doufal, že nenarazí na žádný problémisty. Dnešek byl nejspíše jeho šťastným dnem za celý rok, protože se nedostal do žádné potyčky.* "Možná bych jí měl napsat dopis, jak moc mě to mrzí.. Ne, ještě by si to přečetl ten idiot sensei. Ne, budu jí to muset předat osobně. Jenže osobně to nejspíše nezvládnu... Ne Dante, přestaň. Nesmíš naznačit slabost. No jo, ale nejspíše si budu muset najít nové ubytování. Do hotelu půjdu jen přes mojí mrtvolu. Nebudu riskovat, že potkám Ziru nebo Kaede," *přemýšlel, v tom vešel do menšího prostranství, kde byly i lavičky. Nebylo tu moc lidí, jen jedna dívka. Dante se rozhodl sednout na lavičku pár metrů od ní. Jeho bledá pleť by se dala přirovnat už k měsíci, ale jemu to bylo jedno. Seděl opřený a přemýšlel, jak vlastně přežije svůj pobyt v Kirigakure, jenž se neodvratně blížil ke svému konci.*

"Proč jsi nyní tak velký, bledý? Proč jsi nahradil svého bratra, Slunce? Co jsi mu udělal a proč je najednou tak zamlklí? Nepohodli jste se nějak, nebo se snad tvůj bratr rozhodl na chvíli zmizet, aby si tě ozkoušel? To jsou sourozenci, že," *mluvil v myšlenkách k měsíci, aby nevypadal jako úplný blázen.* "Který z vás je Yin a který Yang? Já jsem Dante a jsem Yin, avšak můj bratr, Reisu, je právě Yang. Proto mě nyní takhle zkouší, nebo má hlubší plány. Věříš na osud? Já jsem do včerejška věřil.. Věřil jsem, že má pro mě něco připraveného, avšak se ukázalo, že to byla nejspíše jen hra. Proč jsou holky tak složité? Zprvu je vše dobré, ale pak udělají takovou hloupost.. Proč vstupovala Zirovi do rány a pak se mu ještě vysmála? Ano, není sice nejpozornější, ale ta slova nebyla pravdivá.. Proč jsem se jej vlastně nezastal. Jo, už si vzpomínám. Aby si o mě Kaede nemyslela cokoliv špatného, už tak jí mé chování vyvedlo z rovnováhy. Sakra, proč to ještě museli oba senseiové tak zkazit.." *z myšlenek jej vytrhlo to, jak dívka pošeptala, ať odejde a začala nadávat.* "No, to mám zase den, co? Nejdříve ta podělaná operace a teď jsem někomu vstoupil do rajonu," *problesklo mu v hlavě a chtěl se začít zvedat, když v tom dívka naklonila hlavu. Šlo z ní poznat, že je na tom o hodně hůře než Dante, i když si v tomto stavu mohli podat ruce. V jejích očích se zračila negativita, kterou on sám ještě za svůj život nespatřil. Když se začala omlouvat, že to nebylo na něj, Dante se na ní podíval.* "Že by měla v sobě další osobnost, jako já? Pokud jo, očividně se s ní nemazlí, jako to dělal Reisu.." *problesklo mu v hlavě, protože přesně takové scény dělal, když se ještě nemohli rozdělit.* Neboj se, je to v pořádku. Nemyslím si, že to bylo na mě, neboj, *odvětil jí klidně Dante a lépe se na ní zahleděl. Rozhodně však mohl určit, že nebyla z Kumamuchi klanu, protože tam on znal veškeré své vrstevníky, pokud to nebyly úplná mimina. Musel je znát, když byl z té vyšší větve klanu a nyní jej to štvalo ještě více. Její nervózní úsměv moc dobře znal, avšak se zdálo, že negativita na chvíli ustoupila. Když poví, že nečekala přítomnost někoho dalšího, Dante se poslouchal každé její slovo velmi pozorně. Klidně to mohla být Kaede v přestrojení a nyní si s ním jen chce hrát.* "Ne, tenhle styl vyjadřování by na ní neseděl, pokud by nebyla až moc dobrá herečka. Nejspíše je to opravdu někdo jiný.. super. Alespoň jeden problém mám z krku," *pomyslil si, když v tom začala zrychlovat. Bylo to spontánní, stejně jako když se jej Reisu pokouší překřičet a nakonec to dopadá takto. I přes to, že slova byla občas nesrozumitelná, dokázal si udělat obrázek o tom, co chtěla říci. To, jak o něm měla mínění, jakoby byl nejspíše zdejší a povídá, že se klidně otočí.. To Danteho vnitřně rozhodilo. Rychlá gesta, která byla pro něj spíše chaotická, sledoval velmi pozorně. Kdyby začala skládat nějakou techniku za pomocí pečetí, všiml by si toho a byl připraven uskočit, i když na tom nebyl ze zdravotního hlediska nejlépe. Nakonec tento chaos skončí a Dante se dostane trochu blíže k té dívce. Jeho půd ochránce jej chytl za vlasy a donutil dělat i věci, které by normálně uvažující člověk neudělal. Dante se zahleděl směrem ta dívka.* Věř mi, ticho je to poslední, co jsem tu přišel hledat. Ticho je v některých momentech ubíjející a je lepší být raději v prostředí, ve kterém se něco děje, i když jen pozoruješ. A nemusíš se otáčet, cítím v tobě vnitřní nesrovnalost a neklid. Občas to cítím také a je to pěkně otravné, *mluvil, přičemž přirovnával její stav k tomu, jakoby měla v sobě své dvojče, kterého se nemůže zbavit.* Každopádně se neboj, určitě se to spraví. A nemusíš se mi za nic omlouvat, však jsi nic neudělala, *dodal a následně se na chvíli odmlčel. Ticho jej zase nutilo myslet na minulý den a to se mu vůbec nelíbilo. I když to pro něj nebylo typické, znovu odtrhl oči od měsíce a zaměřil se na tu dívku.* Chtěla by jsi nějak pomoci, nebo si jen promluvit, *otázal se Dante klidným a konejšivým tónem. Nepřestával sledovat její oči a hledal v nich jakýkoliv náznak emocí.*

*Když najednou dívka změní své chování o sto osmdesát, Dante se jen mile usměje.  Když mávla rukou a pověděla mu, že nejspíše je to tím učením, Dante si povzdychne.* No jo, akademie je na nic. Pořád jen nějaká nudná teorie a vůbec žádná akce. Hlavně ti nesmí lézt až moc na mozek, *pověděl Dante chápavě a se špetkou humoru. Když poví další větu, Dante se pouze usměje od ucha k uchu.* Ale no tak, takových, jako jsem já, jsou desítky. Proč by Mizukage-sama zajímal jen nějaký jouda z Kumogakure, *pověděl Dante, avšak humor z toho jen zářil. Najednou se její chování opět otočilo jiným směrem a nabízela Dantemu pomoc, nejspíše. Když se již mentálně připravil, že by začal mluvit, začala mluvit o očích, jako knihách. I Dante to cítil velmi podobně, akorát to spíše přirovnával k oknům do duše, nebo malbou. Dante si trochu povzdechl, nikdy se takto nikomu nesvěřil.* No.. kde bych začal. Tak zprvu jsem zabil asi čtyři lidi při druhé zkoušce.. Podotýkám, že zabil a ne zavraždil, *zdůraznil Dante, protože on nebyl vrah. Vždy to bylo ze sebeobrany nebo obrany Kaede... Ne, na tohle jméno nemohl nyní myslet.* No, tedy jednoho kluka ze Sunagakure jsem zabil úmyslně, ale to jen proto, abych ochránil někoho, na kom mi moc záleží, *pověděl a hlavu sehnul k zemi. Všechny ty emoce, které spolu s Kaede prožily, byly najednou tak vzdálené. V jeho očích nebylo moc smutku, spíše nenávisti, co cítil vůči sobě. Poté se hluboce nadechl a podíval se do dívčiných očí.* Kvůli té osobě jsem málem zemřel, jenže mě by to ani nevadilo.. Jenže teď se to vše strašně zamotalo. Proto jsem nyní v podstatě na útěku. Plánuji se někde v opuštěných domech zabydlet a tam přečkat tyto zkoušky. Nechci, aby ta osoba kvůli mě trpěla, protože mě její sensei nemá moc v lásce za to, že k sobě cítíme lásku, nebo jak to říkal.. *Dante mluví velmi upřímně a od srdce, což se i zračí na jeho očích. Při vzpomínce, co se dělo v hotelu a nemocnici se nemohl ubránit tomu, aby se začervenala líčka. Avšak jeho srdce, to se nyní ještě více tříštilo žalem.*

Sensei
Dav spolužáků
*Miziru nebyl v akademii jeden z těch oblíbených, avšak ani nebyl žádný problémový student, byl prostě v tom zlatém středu a tudíž, nevýrazný. Jeho rodiče na něj byli pyšní, protože se mohl na akademii naučit spoustu zajímavých věcí. No, zatím to byly jen úplné základy, jako je psaní Kanji, matematika a historie Kirigakure. Miziru si poctivě psal zápisky, když se mluvilo o druhém Mizukagem. Byl jeho velkým příznivcem, vlastně ani nevěděl proč. Bylo to snad kvůli výchově, nebo patriotismu? To bylo fuk, důležité nyní byly ty poznámky.* "To jo, Mizukage je super, jen by mě zajímalo, proč se o něm tak málo mluví v historii. Je sice znám jako největší lovec nukeninů, ale co jeho dětství? Byl akční dítě, nebo spíše tichý," *přemýšlel, když psal hezkým a úhledným písmem, které však bylo až drobné. Jemu to však nevadilo, přečetl to po sobě a při písemkách se bude holt muset snažit psát větším písmem. Pár kluků před ním dělalo bordel a sensei je musela okřikovat, avšak on jen psal.* "Proč bych se měl plést do jejich problémů? Když se neshodnou, nemohu jim do toho mluvit," *pomyslil si, aby zahnal výčitky svědomí, že nezakročí a nepomůže. Když doberou látku, která byla pro Miziru spíše zklamání, protože se o Mizukagem nedozvěděl nic nového. Byl čas na přestávku, takže si jen uklidil sešit a seděl na židli, opřený o lavici.* "Sakra, už to bude měsíc a stále ne a ne kamarád.. No nic, rodiče se asi museli přepočítat, když říkali, že kamarádi jsou na každém rohu," *utkvělo mu v hlavě, když sledoval jednu jeho spolužačku. Byla ze stejného klanu jako on, avšak se extrémně styděl se jí oslovit.. jako všechny, včetně sensei. Když se ohlédla jeho směrem, on jen sklopil pohled a "lehl" si na lavici. Nebyl unavený, ani jej netrápila nuda, jen prostě jej sedění jen tak omrzelo. V tom se ozval signál na další hodinu a ze dveří se linul hlas sensei.* Takže, studenti a studentky, dnešní den bude speciální. Zjistíme, v čem máte talent, takže spolu půjdeme do Doja, *rozkázala a všichni se poslušně zvedli. Miziru šel mezi posledními a cesta Kirigakure byla zdlouhavá a nudná. Sám moc nechodil mimo klan, takže tohle byla taková premiéra. Nakonec tam přece jen došli a sensei hned spustila:* Takže to bude probíhat následovně. Před každého dám dva svitky, jeden bude s ninjutsu a ten další s genjutsu. Co se vám povede dříve, na to máte talent, ale většina z vás by to již měla vědět, takže toto je spíše jen jako prevence. "Jak jako vědět už dříve? O tom se mi nikdo nezmiňoval, ach jo," *pomyslel si a sledoval, jak před něj dává dva svitky. Na jednom se psalo "Henge no Jutsu" a na druhém "Bunshin no Jutsu". Oba svitky byly identické, jen po otevření tam byli jiné sady ručních pečetí. Popisy toho nestudoval, protože chtěl být překvapen. Prvně složil pečetě na Henge. Skládal je pomalu, aby si byl jistý, že neudělá chybu, avšak nic se nestalo. Zkusil i Bunshin, se stejným úsilím a pečlivostí, ale také se nic nestalo. Většina se proměnila, že vypadali jako spolužáci naproti, nebo jako někdo úplně cizí. Někteří se zase klonovali a klon opakoval mimiku originálu. Sensei k Miziru přišla, protože to už byl snad dvacátý pokus od každého. Ještě však, než to stihla, se Miziru soustředil a soustředil i svojí chakru do rukou, aby bylo pečetění silnější. Skládal Bunshin no Jutsu a k jeho překvapení se to povedlo. Učitelka i spolužáci vyšli v údivu. Kolem Miziru bylo snad pět klonů, tudíž tam byl šestkrát.* Hups, *zašeptal Miziru pro sebe, ale v davu začal šepot.* Viděl někdo, jak to udělal? Co je vůbec zač? Není tu poprvé? Přísahal bych, že jsem jej ve třídě neviděl.. *a další věci, které Miziru mrzely. Mrzelo jej, že si jej nikdo nevšímal, ale věděl, že po tomto si jej zapamatují alespoň na den, možná dva.* Dobrá práce, Miziru, *pověděla, když originál poplácala po rameni.* Takže tu máme dvanáct nadaných na ninjutsu a tři na genjutsu, to jsou dobrá čísla. Takže, tímto hodina skončila, hurá domů, *pověděla vesele a všichni se rozešli domů.. až na Miziru. Ten trénoval znovu Bunshin a trénoval jej tak dlouho, dokud se mu nepovedl na alespoň třetí pokus. Poté se vydal domů celkem unavený, protože na ninja trénink nebyl vůbec zvyklý. Jak by vůbec mohl, tohle bylo poprvé, co něco takového dělal. Doma se jej rodiče samozřejmě vyptávali a on jim řekl, že má nejspíš talent na genjutsu. Matka byla nadšená, otec si jen oddechnul. Nemohl mu říci, že jej zklamal, protože toto si člověk nevybírá. Zbytek dne jen odpočíval ve svém pokoji, kdy si četl zápisky z dnešního dne.*
Počet slov: cca 760

Sensei
"Nesmím zklamat mamku, musím cvičit a zdokonalovat se! Jednou budu v genjutsu stejně dobrý jako ona. Sice mi taťka říká, ať se učím i ninjutsu, ale prvně se musím zdokonalit v jednom, abych se mohl zdokonalovat i v tom druhém. To dává rozum, snad," *ztrácí se v myšlenkách Miziru, když jde po Kirigakure do Doja. Šel sám a tak mu to vyhovovalo. Stejně, k čemu by potřeboval někoho dalšího, když se jedná o techniku pro jednoho? V Doju bylo zrovna pusto, ani živáčka. Bunshin už mu i celkem šel, ale i tak bylo vždy, co zlepšovat. Jeho bunshiny nebyly dokonalé, občas neseděli vlasy, nebo měly trochu křivý nos a na tom se dle jeho matky musí pracovat.* "Tak fajn, teď se to bude zlepšovat samo. Díky mami, že jsi mi poradila s tím soustředěním na ty klony, když je vytvářím," *děkoval ve své hlavě, protože on je vždy tvořil tak nějak bezhlavě a vždy se to na třetí dobrou povedlo. Soustředil se tedy na to, jak on vlastně vypadá a že nemá křivý nos, jakoby měl býti zmlácen. Poté koncentroval přiměřené množství chakry a složil pečetě. Kupodivu se to povedlo napoprvé a on hlavou otočil doprava, klon udělal to samé. Znovu hlavu dal do původního stavu a sledoval periferním viděním klon. Nos už neměl tak moc křivý, ale byl si celkem jist, že má řádně učesané vlasy, které jeho dvojníkovy vzadu trčely. Jednoduše jej zrušil a začal pečetit nanovo. Věděl, že je to pouze iluze, ale i ta iluze by mohla být přesvědčivá vzhledem, když už je nehmotná a křehká.* "No tak, Mizuru, mysli pořádně! Sice to byl jen první pokus, ale to neznamená, že se s tím spokojíš! Zmuž se trochu a nemysli nad hloupostmi!" *Nadával sám sobě, když opět soustředil svojí chakru, když skládal ruční pečetě. Buď do toho dal chakry moc málo, nebo udělal chybu v pečeti, nebo snad kombinace obojího. Trochu si dupl, protože jej to štvalo. Vyčistil tedy svojí hlavu od myšlenek a zkusil to znovu, avšak se stejným účinkem. Možná se na to soustředil až moc, že to vyrušovalo jeho soustředění na samotnou techniku.* "Ne, tohle nejspíše zatím nedokážu. Stačí si přeci věřit? Ne, mě ne. Co když jsem prostě na oboje dvoje levý a proto to trvalo tak dlouho? Ne, Miziru, věř si trochu. Zas tak složité to být nemůže." *Nakonec znovu složil ruční pečetě a hle, povedlo se. Byl téměř identický originálu. V tom přišel jeho sensei do Doja.* Je, zdravím, Miziru. Copak tu děláš, když máte odpočívat? Trénuji, sensei-sama. Hele, podívejte se, ty Bunshiny mi už jdou mnohem lépe, *poví Miziru hrdě.* No, to je sice super, ale měl by jsi se soustředit i na ostatní techniky. Bunshiny ti k ničemu nebudou, jsou to jen prostředky na odlákání pozornosti, *poví sensei, avšak jí překvapí, jak jsou iluze věrné originálu.* No jo, jenže jsem se pokoušel naučit i ty další techniky, ale jediná, co se mi povedla, bylo Oiroke no Jutsu, *pověděl Miziru zklamaně. Sensei mu věnovala překvapený pohled. Nevěděla, kdo jej tuto techniku mohl naučit, ale raději jí to ani nezajímalo.* No fajn, ale s tímto zemřeš v geninských. Být tebou, soustředím se i na jiné druhy technik. I když, jak tě tak vidím, tak i tak budeš mít problém skrze ně prolézt, *poví až přehnaně upřímně sensei. Poté ona sama začne trénovat nějaké techniky s aspektem ohně a větru. Miziru to nezajímalo, jediné, co měl v hlavě, byly Bunshiny. Nakonec mu začalo být trochu slabě, protože využil až moc své chakry, takže se se sensei rozloučil. Hrdě šel domů a doma předvedl to, jak moc se v tom zlepšil. Jeho matka byla radostí bez sebe, otec se k tomu nevyjadřoval vůbec, protože on osobně bral genjutsu jen jako slabost, než jako samostatný způsob boje.*
Počet slov: cca 620

*Zvon akadémie odoznel, skončila posledná hodina na akadémii. Shiroi si zobrala svoju tašku, kam uložila knihy a zošity spolu s peračníkom. Prehodila si tašku cez jedno rameno, zasunula stoličku a vydala sa von na cvičisko akadémie, ktoré bolo hneď za ňou, aby pocvičila trochu svoje ninjutsu. Zatiaľ vynikala v teoretických veciach, učila sa poriadne, dokonca si všimla, že vyniká aj v rýchlosti, tak vo výdrži, v sile bola priemerná... no sama neukazovala svoje prednosti v týchto dvoch veciach. Teraz chcela trénovať ninjutsu, tvorenie klonov, kráčanie po stene.
Položila si tašku k lavičke, všade bola tma, hmla, no vonku svietili pouličné lampy, rovnako ako na akadémiu dopadalo svetlo. Pomaly sa začala rozcvičovať v podobe strečingu rúk a prstov, trochu nohy. Avšak opatrne, mala na sebe oblečené niečo málo obyčajné, avšak stále to bola sukňa a tak si musela dávať pozor pri tom ako sa rozcvičuje.*

*Když konečně zazvonil zvon, rychle vstal, narval si věci do tašky a šel ven. Konečně mohl trénovat jutsu v praxi. Ne, že by byl špatný student co se hned ošije znechucením když padne téma škola, ale když je celý den tma a vyučování je dlouhé, tak vám to moc na morálce nepřidá. Když byl konečně venku na cvičišti, pořádně se nadechl, jako kdyby mu kyslík chyběl, a šel k jednomu ze stromů. Ke stromu si položil tašku.* Dobře. Už jsem se to učil.. *zamumlal si pro sebe, aby se sám uklidnil. Toto jutsu uměl, jen byl hodně nervózní že se něco pokazí. Nejdřív o strom opřel jednu nohu. Zhluboka dýchal a přidal i druhou. Skvěle, zvládl to. Stál na stromě. Nejistě udělal jeden krok. Byl ještě na stromě. Poté udělal druhý. Pomaloučku se sunul k jedné silné větvi, a když se k ní dostal, tak si na ni sedl. Pyšně se usmál a snažil se nevypadat jako že ho to tolik stresovalo. Díval se dolů na ostatní, jako kdyby se chtěl předvést.*

*Malá Shiroi bola hlavou niekde v oblakoch - hlavne sa tešila na čas, kedy bude po geninských skúškach, hoc ešte ani nedochodila akadémiu, už bola tam. Vedela, že jej tieto veci čo sa tu učia ohľadom techník bude viac menej k ničomu, poznala čiastočne o čo v nich ide - zabiť svojho spolužiaka, kto vie kto z nich to bude, proti komu pôjde. Ani hádať nechcela a nechcela si s nimi vytvárať ani vzťah - nech už len akokoľvek drobný. Bola pripravená pustiť sa do tréningu, hneď ako sa rozcvičí, ale do jej nosíku sa dostal známy pach jej spolužiaka. Anzhong. Meno to bolo divné, aspoň pre jej uši a jej názoru. Otočila sa za jej pachom - nos mala citlivý nosík vzhľadom k jej klanu a sledovala jeho počínanie, ako sa rozhodol trénovať techniku, čo sa nedávno učili - Kinobori no Waza. Sledovala ako mu to ide, sama sa jej potom snažila napodobniť, dokonca prišla k tomu istému stromu. Chlapec bol o pár rokov starší na rozdiel od nej. Zhlboka sa nadýchla a vydýchla, zavrela očká a sústredila svoju chakru do svojich chodidiel, urobila tak isto prvý krok na strom, rovnako, ako onedlho pridala aj druhú nohu. Bol to nezvyk mať svet zrazu z tohto pohľadu. V ninjutsu bola dobra ako každá iná osoba v jej ročníku akadémie, o jej prednostiach vo fyzickej časti držala v tajnosti pred celý smetom - okrem Zii. Nemusel predsa každý hneď vedieť, že jej výdrž sa rovná chuuninovi a jej rýchlosť geninovi a rozhodne ani jedno nebolo z toho na jej maximu. Svoj tréning však chcela dať do ninjutsu, chcela sa v ňom zlepšiť, a byť o niečo lepšia. Jej spolužiak sa vydal na cestu ku konáru stromu a ona jeho príklad nasledovala, no na jej smolu bol voľný konár o niečo málo vyššie než ten jeho a tak, keď tam vyliezla a posadila, sedela vyššie - za rovno s jeho ramenami. Mala dosť veľký strach, keď mala prednosti vo fyzickej časti, nemusela ich mať v ninjutsu a chvíľami mala dokonca pocit, že padne na zem! Nie, že nie... na jej tvári bol veľký energický úsmev, nebol však taký, aký mal on. Bola dieťa a tak bola nadšená zo svojho úspechu.* Nie je dôvod byť pyšný na toto. Koniec koncov to nič nie je. *Pohúpala nožkami vo vzduchu.*

*Anzhong se díval, jak dívka leze na strom za ním. Trochu byl překvapen, že si nevybrala jiný strom, ale co už. Přivlastnit si strom v akademii nemůže.* Ale stejně. Jednou se nám to bude hodit. Je to přece základ a základy bychom měli umět vždycky. *Pokrčil rameny a podíval se na oblohu. Jak dlouho už neviděl slunce? Několik let to bylo určitě. Už si ani nepamatoval, jaké to je, vyhřívat se na sluníčku. Začal přemýšlet o zkouškách. Docela se jich bál.. je dost silný na to, aby někoho zabil? A zvládl by poté ty výčitky, že někoho zabil? Zavrtěl hlavou, aby na to přestal myslet.*

*Ayako sedela v zadnej lavici druhá stolička od okna a kreslila si. Bola prestávka. Mali za sebou tretiu hodinu, no na svojom majstrovskom diele pre babišku pracovala od druhej hodiny. Nejako ju to nebavilo, a tak sa rozhodla vykonávať pre ňu zábavnejšiu činnosť! Koho by to aj bavilo, keď v tom bola už teraz dobrá a tak ju učiteľka k tabuli nevyvolávala, aby predviedla základné techniky, čo sa pred chvíľou učili. To isté i na tretej, keďže mali dvojhodinovku. Dávala si na svojom diele dosť záležať, nie, že by ich nemala veľa pre babičku, ale toto bude to najkrajšie čo kedy dostane! Než k nej napochodoval Hiroki a papier jej zobral z lavice.* Oh, nič horšie som nevidel. *Preniesol a podal to svojim kamarátom, ktorí si vymenili rovnaký názor.* Vráť mi to Hiroki. *Postavila sa Ayako a išla si pre papier no sotil ju. Suguro si musel odbehnúť z triedy tak skvelá štvorica, ktorá im rada hádzala na oči aký majú jednoduchý život kvôli tomu, že sú deťmi Batsua sa ukázala v plnej svojej kráse.* Na to, že doma určite nič iné okrem tohto čmárania nič nerobíš, je to hrozné. Ani dement by to takto nenačmáral ako ty. *Začali si papier podávať medzi sebou. Ayako jeho sotenie ustála...* Vráťte mi to. *Trochu zvýšila hlas, no jediné čo znovu dostala bolo sotenie, ktoré ju tentokrát poslalo k zemi spolu s hromadným smiechom.*