Náměstí

*dnešek ráno začínal velice zajímavě, natsu se probudil neobvykle brzo ráno a tak se rozhodl že si udělá snídani, přišel ke kuchyňské lince a tak si začal dělat snídani, nejdříve si šel vzít chleba, který si ukrojil. Byl sice velmi malý ale byl i zručný což mu dodávalo velikou výhodu třeba na akademii, na kterou nedávno se svým bratrem nastoupil.* Dneska se pořádně najím. *Řekl si natsu pro sebe a tak si ten ukrojený chleba namazaný máslem a marmeládou, kterou měli doma, když to dojedl tak si vzal na sebe pouze svoje oblečení což je pouze jeho triko, mikinu, která byla červená a doplnil to černými tepláky. Natsu si na sebe ještě vzal boty, nahodil si kapuci a začal už otevírat dveře, které nějak podivně zaskřípali, takový zvuk by snad vzbudil i hluchého a tak si natsu přál ať nevzbudí zbytek rodiny.*

* Jelikož měli s bratrem společný pokoj, tak už jen otevření dveří pokoje ho probudilo, jejich dům byl malý a skromný, proto měli společný pokoj. Michi vstal z postele a nenápadně následoval bratra, vlasy měl rozcuchané a oči se mu zavírali, přeci jen byl stále dítě a nebyl zvyklí na takhle brzké probuzení, nenápadně sledoval jak jeho bratr připravuje jídlo a pak se chystá někam vyrazit.* Kam razíš Natsu-nii? Chceš jít ven si hrát?* Řekl Kazuki druhá polovina Michiho, ten hned na to zareagoval tím že dál sám sobě facku.* Copak nevíš co je to nenápadné sledování?* Řekl naštvaně své druhé polovině která se jen zachichotala.* Jaj já zapomněl, Natsu-nii mi tě potají sledovali, aby jsme věděli co....* v tom si dal facku znova Michi, že měl na tváři pořádný obtisk, zatímco Michi se snažil chovat dospěle a zodpovědně jako rodiče, tak Kazuki byl pravý opak, byl nezodpovědný, dětinský a něco jako tajné pozorování mu nic neříkalo*

Já si nejdu hrát. Já jsem chtěl jít vyrazit trénovat. *Řekl Natsu a v tom se ozval zangetsu.* Kecá, jde chytat zajíce. *Řekl otráveným hlasem zangetsu. Natsu dal svému bratrovi nabídku že by mohl jít trénovat s natsuem. Když si michi dal pár facek tak se natsu potichu zasmál aby nevzbudil rodiče.* Jdeš teda se mnou trénovat? *Zeptal se znova natsu a čekal na jeho odpověď.* "Ty druhé osobnosti jsou hrozné." *Pomyslel si natsu když v tom se ozval zangetsu.* Ty jsi otravný. *Řekl zangetsu, Natsu se v tu chvíli jenom ušklíbl, ale nevšímal si ho, věděl že když si ho nebude všímat tak se zangetsu nebude moci hádat protože nebude mít na co reagovat.*

Ano/ Jasně* Odpověděli naráz Michi a Kazuki, na otázku zda půjdou trénovat.* Jen mi dej chvilku* řekl a vyrazil do pokoje kde se převlékl, vzal si na sebe modré tričko, hnědou mikinu a kalhoty, přeci jen bude nejspíše venku chladno, poté vyrazil za Natsuem kde si u dveří nasadil boty, snídat nepotřeboval, hlad neměl ač toho nejspíš bude později litovat s kručícím žaludkem,no v kapse měl peněženku s pár ryo, kdyby se chtěl zajít někam najíst.* Já jsem připraven, jen řekni kam vyrážíme a co budeme dělat.....* řekl Michi a pak hlasitě zívl, byl ještě ospalí, ale také měl chuť si zatrénovat, no Kazuki zatím mlčel, kdoví proč, jestli usnul či po těch fackách nechce moc mluvit a radši trucuje, no obtisk na tváři má Michi pěkný.*

Takže jdeme, dobře. *Řekl Natsu. Jeho bráška si odběhl nahoru se obléct, přeci jen neměl na sobě věci které se hodí na ven. Když seběhl dolů už celý oblečený a natešený trénovat že by si málem zapomněl nasnídat.* Ty snídat nebudeš? *Zetpal se natsu ze zvědavosti a ať už se šel nasnídat tak počká až to dojí, pokud se tomu tak nestalo tak natsu šel ven, bylo ještě brzo ráno.* Hlavně buď zticha. *Řekl Natsu jako varování aby jeho druhá polovička zangetsu zbytečně nemluvil. Když teda vyšel ven tak ani moc nefoukalo a ulice kumogakure byli prázdné, už jenom díky tomu že bylo brzo ráno a spousta lidí ještě spí.* Já bych si rád zatrénoval kdo vydrží déle, by jsme si zatrénovali na výdrž pokud by jsi chtěl. *Zeptal se ho natsu, pokud vyšel ven za ním.*

*Rozhodně se nešel nasnídat, nepotřeboval to zatím. Když vyšli ven tak mu Natsu zdělil jeho plán na cvičení, Michi se jen ušklíbl.* Dobře akademie je na druhé straně vesnice, kdo tam doběhne dřív, vyhrává dnešní dezert prohraného k obědu..... teď!* Michi se rychle rozeběhl směrem k akademii, nedal bratrovi možnost se připravit, což mu vyhovuje, přeci jen Michi byl vychcaný a nerad prohrával. Zatím běžel spíše poklusem než opravdu rychlím během, nechtěl se hned unavit, ač po pár minutách se už začal zadýchávat. *'' (Kazuki) To nebylo fér vůči Natsu-nii, měli jsme to nějak odpočítat./ (Michi) buď ticho, kdo chce vyhrát musí být vždy o krok napřed, jak říká táta, navíc budeme mít dva dezerty k obědu hehe.''* Michi měl opravdovou motivaci, přeci jen dezert od mámy je dezert od mámy, jeden z nejlepších a nejchutnějších jaký může mít. Když bude mít dvojí porci, tak se ho nabaží daleko více.*

*Michi přijal jeho výzvu o trénink na výdrž, když se zmínil o akademii a vyběhl tak natsu nebyl aby přípravený vyběhnout.* Tohle bylo zákeřné. *Řekl Natsu a na to se výjimečně znova ozval zangetsu.* Vem to zkratkou a nečekej na něj, on na tebe taky nečekal. *Řekl zangetsu, Natsu ho chvěl porazit a věděl že když bude běhat stejnou cestou jako michi takho méně šanci dohnat a tak poslechl zangetsua a vzal to tou zkratkou, celou dobu běhal ale po chvíli se unavil.* Poslech jsi mě a máš akademii už téměř na dosah. *Řekl zangetsu na natsua, který se snažil vymáčknout ještě zbytek sil aby získal dezert, o který se michi snažil a tak natsu chtěl vyhrát ačkoliv nikdy nesouhlasil s tímto nápadem. Natsu mu nechťel kazit výzvu a tak po půl minutě doběhl k akademii ale michiho nikde neviděl.* Myslíš si že tu je nebo ještě ne? *Zeptal se natsu své druhé osobnosti zangetsu, ten to ale nechal bez reakce a zůstaval v klidu.*

* Michi v polovině běhu se strašně zadýchal, až nedokázal popadnout dech, proto se zastavil a spadl na zadek, bylo to na něj moc, navíc díky tomu že nesnídal tak neměl tolik energie aby to zvládl doběhnout. Zatímco seděl na zadku tak se snažil popadnout dech. *Já....ti....říkal... nepoctivost.....se....nevyplácí.* Vyhrkl ze sebe Kazuki a Michi mu na to odvětil.* Já....ti.....kašlu....na....poc....tivost.....* Bylo to pro něj dost vyčerpávající, navíc tím že šel nenasnídaný a ještě běžel delší trasu k akademii,bylo jasné že bratra nedokázal porazit,což si ale Michi neuvědomil.* Myslíš že...... už tam je?* začíná zpomalovat dýchání Michi.* Natsu-nii je lepší......jak ty v jistých směrech.* Odvětil Kazuki. Michiho to sice naštvalo ale neodpovídal na to, když vstal tak šel normálním krokem směrem k akademii, dost se při cestě kymácel jak se mu z vyčerpání motala hlava, přeci jen bylo mu jen šest, a prostě neměl stavěné tělo ani fyzičku na tak dlouhý běh.*

*Po chvíli co Natsu přiběhl k akademii tak ho nemohl najít. Po kratším odpočinku se Natsu stihl vysychat a tak se rozhodl že půjde za michim ho najít, nevěděl kde je a tak se vydal směrem co by měl přiběhnout, když ho natsu viděl jak jen poklidně jde tak za ním šel blíž.* Asi jsem vyhrál dezert. *Řekl mu natsu a podal mi dva prsty na usmířenou.* Díky mě jsi vyhrál dezert. *Řekl zangetsu otravým hlasem.* Vypadá to že rádce tak špatný nejsi, ačkoliv by bylo lepší ho nepustit k ovládání těla.* A co bude vůbec dneska k dezertu? *Zeptal se provokativně michiho aby mu udělal chuť na dezert aby pak měl natsu více dezertu.*

*Michi viděl Natsua jak mu jde naproti, který byl celý radosti bez sebe, že vyhrál.* Tsch vyhrál jsi náhodou, příště neprohraji.* Přijal Michi svou porážku ač ho dost štvala.* Nebýt Zangetsa tak nevyhraješ.* zareagoval když slyšel co Zangetsu řekl.* Zangetsu-nii je chytřejší jak Michi heeeeč.* Řekl radostně Kazuki a Michi si dal další facku.* (Michi) Mohl by jsi být taky někdy tak užitečný, kdyby jsi nedělal hlouposti!/ (Kazuki) Já nedělám hlouposti, mám chladnou hlavu a díky tomu jsem vítěz heeeeč./ (Michi) Však jsme právě prohráli dezert!/ (Kazuki) To máš z toho že podvádíš já ti to říkal./ (Michi) Tsch stejně bych vyhrál, kdybych se tak rychle neunavil.* Chvíli se začal pošťuchovat Michi s Kazukim a pak se podíval na Natsua.* Máš lepší fyzičku,ale já tě jednou trumfnu.* Řekl mu podrážděně.* A dezert si nech a uvidíš sám jaký bude, nemám důvod ti to říkat, už mě to stejně nezajímá.* Pověděl uražený Michi*

Zangetsu je dost chytrý ale zase je dost vytrvalý, vy jako dvojitá osobnost máte taky své výhody a nevýhody jako my. *Řekl mu Natsu aby michi nebyl tak naštvaný že mu Natsu "vzal" dezert, spíš ho vyhrál v sázce, kterou ani nepřijal, ale nevadilo mi to když vyhrál dezert.* Už se těším až ho ochutnám. *Řekl Natsu provokativně, zangetsu se neozývá a tak Natsu je víc než spokojený.* Víš, já nemám lepší fyzičku než ty, ale ta cesta kterou jsem do akademie běžel je 2x rychlejší než tou kterou jsi běžel ty. *Řekl aby povzbudil michiho ačkoliv nevěděl jak by ho tohle mělo povzbudit.*

Tsch takže jsi vyhrál jen díky nějaké zkratce.* Zavrčel Michi a podíval se směrem kde by měla být akademie, rozhodně se nechtěl vzdát snadno, chce to dotáhnout do konce.* Možná jsi doběhl první, ale já tam doběhnu aspoň jako druhý.* Jen co Michi domluvil tak poklusem vyběhl směrem k akademii, sice byl unavený, ale chtěl něco dokázat. Kdo se vzdává ten nikdy nevyhraje. Hlava se mu ještě trochu motala, proto neběžel rovně a občas se naklonil na jednu nebo druhou stranu.*'' Michi-nii nebuď tak tvrdohlavý, tohle neuběhneme, co si jít radši hrát něco méně náročného? Třeba si házet míčem''* Navrhl Kazuki ale Michi ho ignoroval, nedá si pokoj dokud nedoběhne do cíle, i kdyby měl cestou zkolabovat na vyčerpání.*

Sice je to zkratka ale pořád je to součást života a na takové věci ti někdo zřetel brát nebude. *Řekl Natsu na svého bratra, hlas měl poklidný takže to možná mohlo vzbuzovat něco jako buzerace. Když viděl jak michi poklusem začal běžet směrem k akademii s tím že to nevzdá, po chvíli přestal běžet rovně a z Natsuova pohledu to vypadalo jako kdyby chodil jako opilý a tak šel za michim, aby ho chytl.* Ty chceš to doběhnout že? Dej si odpočinek. *Radil mu Natsu, Natsu nechce aby se mu stalo něco vážného, přeci jen z vyčerpání se z toho jednou dostával dna dny. Aspoň si to tak pamatuje. Natsu mu udělal něco jako opěrku i když on taky byl nějak unavený, ale byl méně unavený jak jeho bratříček.*

Nech mě být!* řekl naštvaně Michi a vyvlekl se z pomoci Natsua, nechtěl aby ho nějak podepíral či cokoliv jiného, po chvilce běhu Michi zakopl a spadl na zem, byl silně zadýchaný. * To....není.....fér....* řekl zadýchaně Michi, který se pokusil aspoň plazit, když už nic jiného, akademie už byla v dohledu, neměl to zas tak moc daleko.*'' Michi-nii neblázni, vzpomeň si jak to dopadlo minule, rodiče nebudou mít radost!''* Snažil se Kazuki Michiho nějak zadržet, ale na to už bylo stejně pozdě,tělo bylo tak vyčerpané, že i kdyby Kazuki převzal moc nad tělem, stejně by nic nezmohl, Michi to jako obvykle přehnal, tvrdohlavost a nutnost být nejlepší bývá Michiho záhubou, ač se snaží sebevíc, Natsu je vždy o krok napřed a to Michi nedokáže jen tak skousnout *

Když se budeš dále takhle snažit tak tě to může jednou i zabít. *Řekl Natsu když se michi vyvlékl z pomoci Natsua, poté co viděl jak zakopl tak natsu já ním nešel, kdyby na něj michi nebyl tak hrubý tak by za ním Natsu šel ale byl na to až moc tvrdohlavý.* "Čeho se vůbec pokoušíš docílit?" *Pomyslel si natsu v hlavě a zároveň tím mluvil i s zangetsem.* "Když mě zabiješ tak nebudeš žít ani ty." *Dodal Natsu a následně mu zangetsu odpověděl což Natsua překvapilo.* "Jsi strašně slabý, chci ti pomoct." *Řekl mu zangetsu. Natsu nad tím chvíli v hlavě přemýšlel když viděl svého bráchu tak na něj zvolal.* Nechceš už konečně pomoct? *Řekl Natsu, nechtěl aby byl ještě více podřazený a tak byl připravený mu jít pomoct kdyby řekl ano, i kdyby řekl ne tak by šel, sice ok delší době ale šel by.*

Ne!/Ano!* Svolal Michi a hned na to Kazuki, zatímco Michi byl tvrdohlavý a odmítal jakoukoliv pomoc, Kazuki uměl aspoň uznat porážku a znal své limity. Michi se po chvilce přestal plazit a překulil se na záda,aby se podíval na nebe, které bylo krásně zbarvené do modra. Na obloze bylo pár mraků, které si pluly po té nádherné modré obloze. Michi zapomněl jak příjemné je sledovat mraky, člověk přitom se hodně zamyslí.*'' (Michi) co on má a já ne? Proč vždycky prohraji? Od té doby co jsme na akademii tak soutěžíme, a on vždycky vyhraje ve všem./ (Kazuki) Ty jediný soutěžíš, vždycky přijdeš s nějakou soutěží. Kdyby jsme si tak mohli hrát jako kdysi, bylo to lepší než teď když jsme na akademii, furt se jen o něco přetahuješ Michi-nii, měl by jsi také jednou uznat porážku./ (Michi) Proč se vždycky chováš tak dětinsky, a pak z tebe vyjde to...jak to táta říkal.....moudro. Fajn...''* Michi vzdychl a pak se pokusil změnit polohu z lehu na sed, aby mohl se podívat na svého bratra. * Fajn pomoc se mi hodí.* řekl mrzutě Michi a pak odvrátil pohled.*

*Oba dva najednou odpověděli.* Taky by jste se měli někdy shodnout na něčem. *Řekl jim Natsu a jenom v mysli slyšel zangetsu jak se jen malinko zasměje, Natsua překvapilo že se jednou za tisíc let zasmál, Natsu na to ale nijak nereagoval, po chvíli co se michi snažil posadit tak si toho natsu nevšiml dokud nepožádal o pomoct.* Takže jsis o pomoct nakonec řekl? *Řekl Natsu provokativně aby se trochu pousmál a šel pomoct svému bratrovi se posadit, chceš i na nohy? *Zeptal se Natsu a dodal.* Víš proč jsem tentokrát vyhrál? Poslechl jsem zangetsua a šel jsem podle něj. Taky by jsi mohl někdy poslechnout kazukiho. *Řekl mu Natsu něco jako dobrou radu do života.* Zkusíš se teda postavit?

* Přijal pomoc bratra a s jeho pomocí se postavil na nohy.* Říká ten kdo se neustále přetahuje se svou druhou osobností o tělo.* Zamručel Michi a Kazuki ihned zareagoval* Nevšímej si ho Natsu-nii, on tě má rád jen to nedává najevo.* Byla to pravda, přeci jen furt to byl Michiho bratr, a to že chce zesílit dělá i kvůli němu, aby ho mohl ochraňovat, nechce být stále tím komu musí pomáhat. Na to že vstaly brzy ráno, tak moc dlouho nevydrželi, tedy aspoň Michi ne.* Kéž bych byl silný jako otec* řekl smutně Michi, kdyby ho teď otec viděl určitě by byl zklamán, že nezvládl doběhnout ani do akademie, i když se snažil sebevíc, furt to bylo málo. To je ta nejhorší myšlenka jaká může Michiho teď trápit.*

*Natsu se urazil, narážka jeho bratra se mu nelíbila a určitě se nelíbila ani zangetsuovi, i když byl ticho a nijak se neprojevoval.* Není to jenom moje rozhodnutí jestli chci spolupracovat s druhou půlkou. *Řekl mi Natsu na uklidněnou a tak šel směrem k domovu, trénink byl více než vyčerpávající, nebo spíš trénink to byl závod ale zatrénovali si tím i fyzičku a výdrž.* Otec by nebyl zklamán, i snaha se cení a je dobré svoje schopnosti dále zlepšovat. Nejsi jediný kdo má mizernou fyzičku, moje taky leda jak dobrá. *Snažil se uklidnit svoje bratříčka. Když ho Natsu viděl smutného tak mu položil ruku na rameno a řekl.* Víš, učíte se najde někdo silnější než jsi ty, nebo já, víš, já nevěřím že hrubá síla dokáže vše změnit, to co dokážeš změnit na sobě ti pak pomůže změnit i ty nejhorší lidi na tomto světě. Vím že je to ode mě pošetilé tohle ti říkat když sám mám problémy, ale ber to jako radu. *Řekl Natsu a nadechl se.* Co kdyby jsme šli pomalu domů se najíst? Určitě máš hlad. *Dodal Natsu na brášku.*

Je to vaše rozhodnutí, jak říkal táta pokud se nenaučíte spolu existovat, budete mít problémy během boje, kdy se může stát že se budete přetahovat o jedno tělo, strejdovi se to jednou stalo a nebýt táty, tak by na to doplatil životem.* Dodal na jeho reakci o spolupráci a poté si poslechl co mu dál řekl, dalo by se říct že ho to trochu uklidnilo. Když ho bratr chytil za rameno tak se jen lehce usmál. * Heh díky brácho....* řekl potichu a pak když slyšel o jídle tak radostně ukázal náhodným směrem, ani nevěděl zda ukazuje na směr, kde se nachází jejich dům.* Jo vzhůru na jídlo! * Když šlo o jídlo byl Michi jako vyměněný, vždycky ho baví pomáhat mamce při vaření a naučit se tak něco, přeci jen s prázdným žaludkem se nejhůře trénuje.* Vyrážíme!* řekl Michi a vydal se tím směrem kam ukázal, byl tak natěšený že si neuvědomil zda jde vůbec správnou cestou nebo ne.*

Já vím, poslouchal jsem když nám to říkal. Proto se snažím vyjít se svou druhou osobností ať už je jakákoliv. *Když viděl jak se michi napřáhne rukou dopředu a vykřikne.* Ehmm.. víš k tom že tudy není náš dům? *Řekne mu Natsu a ukáže doprava kde měli dům.* Je to tudy. *Řekl a šel zastavit brášku a jít správným směrem domů.* Pomůžeš mámě připravit dezert abych mohl sníst ten můj vyhraný dezert i od tebe. *Řekl znova provokativně Natsu a šel správným směrem domů a doufal že ho bude michi následovat.*

*Michi polknul když mu bratr řekl že ukazuje jinak a pak se otočil na správný směr, poté co si jeho bratr vychutnává svou výhru, se rozhodl Michi že mu jeho úsměv trošku zkazí.* Ale jistě, rád pomůžu mamce s dezertem,a určitě ti bude moc chutnat,hehehe * Začal se škodolibě usmívat, mohl by se bratrovi pomstít za to že si pomocí zkratky získal výhru. Michi dostal nápad jak to Natsuovi vrátit, dá mu do dezertu projímadlo, aby si svou výhru náramně užil.* Jen pojď ať jsme doma co nejdřív, určitě se na dezert těšíš.* Změnil chování Michi a těšil se.*'' Vrátí se ti to Michi-nii''* řekl v hlavě starostlivě Kazuki,ale to Michi jako vždy ignoroval, teď ho zajímala pomsta, přeci jen tohle si nemůže nechat ujít.*

*Když tentokrát šli správným směrem tak se michi jen zlověstně smál, spíš než smál tak se poškleboval.* Že ty máš něco za lubem? *Zeptal se ho slušně aby to tak nevypadalo.* "Zangetsu, co má v plánu?" Zeptal se Natsu i když nečekal odpověď, v tom ale přišla neočekávaná odpověď.* "Nevím, ale když jsi zmínil ten dezert tak se začal chovat takto, zkus ten jeho dezert nejíst." *Řekl mu takovým zlověstným hlasem, Natsu tohle slyšet nemohl, mohl si pouze všimnout toho že vypadá jako kdyby přemýšlel. Když konečně dorazily domů tak si natsu sundal boty, šel si umýt ruce a šel směrem ke stolu v jídelně, kterou měli spojenou s kuchyní kvůli nedostatku místa.* Tak co? Jak se těšíš až ti budu jíst tvůj dezert? *Řekl znova provokativně.*

Né nic, jen se těším až svému bráškovi udělám dezert.* řekl Michi což bylo pro Natsua určitě dost neobvyklé, tímhle stylem mluví vždycky Kazuki, nikoliv Michi. Dál po celou cestu ani jeden z nich nepromluvil. *''Já ti ten dezert vylepším gehehe''* řekl si v hlavě natěšený Michi, když dorazili domů, tak nikdo doma ještě nebyl,což se možná i hodilo, mamka by Michimu nedovolila, aby bratrovi něco udělal s dezertem, problém byl že Natsu si sedl do jídelny, která byla spojena s kuchyní, tudíž mohl vidět co s jídlem Michi dělá a to se mu nehodilo do plánů.* Udělám ti ho hned bez mamky, ale musíš odejít do obýváku, potřebuji klid na soustředění a to mi nejde když na mě někdo kouká.* Pokusil se Michi dostat Natsua pryč z místnosti, aby mohl uskutečnit svůj plán.*

Dobře. *Řekl Natsu a michimu který ho ujišťoval že se nic neděje a že nic nechystá. Když došli domů tak ho po chvíli Michi chtěl vyhodit z jídelny.* "Co má za lubem?" *Pomyslel si Natsu a zangetsu na něj ani nijak nereagoval a tak Natsu pokojně odešel a pak doufal že to není žádná záludnost, většinou se takhle chová kazuki ale tohle byl michi a tak až by začal dělat dezert tak by se rozhodl že by mu ten jeho dezert nechal.* "Vem si i jeho dezert když jsi ho vyhrál." *Řekl mu zangetsu a snažil se ho svést na svou stranu, aby mu Natsu nedělal žádné jídlo, které vyhrál. Natsu sedí v obýváku, který je vedle od jídelny aby nevěděl co mu chce Michi provést s dezertem, jindy by to michimu nevadilo protože se hodně krát viděl jak vaří a dělá jídla a michimu to nevadilo.*

*Michi využil šance když bratr odešel do vedlejšího pokoje, vytáhl z mrazáku zmrzlinu a začal dělat dezert, na který jeho bratr nezapomene.* Hmmm kam to schoval.* řekl si potichu Michi a prohledával šuflíky v kuchyni, až to konečně našel co hledal. Jednalo se o silné projímadlo, které používal jeho táta, když měl problémy se střevy. Vždy si toho trochu nakapal do jídla, aby se mu to lépe prohnalo střevy a pak většinu času trávil na záchodě. Michi nakapal trochu projímadla do zmrzliny, kterou ještě předtím dal do misky a poté ho vrátil zpátky do šuflíku, mezitím na zmrzlinu dal ještě šlehačku, aby lépe zakryl kapky projímadla, naštěstí chuť čokoládové a vanilkové zmrzliny bude určitě větší než ta od projímadla, takže by to neměl Natsu poznat. Michi vzal misku s lžičkou a odnesl jí do vedlejšího pokoje k bratrovi.* Bráško mám tu pro tebe ten dezert co jsi chtěl, je to vynikající zmrzlina se šlehačkou.* řekl s úsměvem Michi a podával Natsuovi zmrzlinu.*

*Když Michi přinesl natsuovi dezert do obývacího pokoje tak si Natsu všiml jeho podivného výrazu. Michi se smál což v takových to případech není vůbec zvyklé.* Je tady jenom jeden? *Řekl Kuii a když viděl že má jenom jeden.* Neřekl jsi že ten kdo vyhraje dá tomu druhému svůj dezert? Neznamená to že bych měl mít dva? *Řekl Natsu aby ho ještě více vyprovokoval.* "Řekni si mu o druhý." *Řekl zangetsu jako kdyby ho chtěl znova svádět na špatnou stranu. Ačkoliv Natsu nechtěl nějak ublížit svému bratříčkovi, tak jak Natsu tak zangetsu musel vědět že tu není něco normálního, když přece jenom michi se usmíval když mu dával jeho dezert.*

*Michiho úsměv zmizel hned poté, co si jeho bratr postěžoval že mu nese jen jeden. *''Jen jeden jo? No počkej to ti nedaruji!''* řekl si naštvaně Michi v hlavě a pak hlasitě odkašlal.* Oh já zapomněl, fajn donesu ti další dezert.....'' A bude mít víc projímadla než ten první,aby sis dával pozor na koho si vyskakuje b-r-á-š-k-o '* Pomyslel si záludně a odešel do kuchyně připravovat další dezert, tentokrát se silnější dávkou, avšak než se do toho pustil tak se nenápadně díval ke dveřím druhého pokoje, aby viděl jak Natsu vyběhne na záchod.*'' Já ti ukážu říkat si o dva dezerty.''* Michiho se nevyplácelo naštvat, byl velmi pomstychtivý a když si něco usmyslel tak za tím šel.*

Těm úsměv ti rychle zmizel že? *Řekl mu Natsu. Poté šel znova do kuchyně aby připravil další dezert. Natsu měl v plánu se rozdělit už od té doby co vyhrál, ale ještě si chtěl do něj párkrát šťouchnout což se mu i povedlo.* "Mám se s ním rozdělit?" *Zeptal se Natsu zangetsua.* "Ptej se kazukiho." *Odpověděl zangetsu, Natsu tomu co zangetsu říkal tak nerozuměl a Natsu dál čeká na michiho.*

*Michi přinesl Natsuovi druhý úplně stejný dezert, s tím rozdílem že tento měl v sobě víc projímadla, až tohle Natsu s ní tak si užije na záchodě hodně dlouhý čas, ale aspoň si zapamatuje že nemá Michiho takto štvát.* Tady je tvůj další dezert.* tentokrát se už neusmíval a ani nezněl příjemně, spíš podrážděně, jelikož ho štvalo patlání s dalším dezertem, vypadalo to že se prvního dezertu Natsu ani nedotkl. *''Že by to poznal? Ale jak? Na šlehačce nic není a to projímadlo je dokonale skryto pod ní, jak na tohle mohl přijít?''* řekl si v hlavě zmateně Michi, vůbec se mu to nelíbilo, co když Natsu poznal jeho plán a pokusí se ho využít nějak proti němu.*'' Zase se ti to vrací Michi-nii, jako všechno ostatní''* Rýpnul si v hlavě do Michiho Kazuki, kterého bavilo jak Michiho všechny plány selhali, a ten nakonec skončil né vždy dobře.*

*Michi dal natsuovi další dezert, který byl úplně totožný. Dezert byl nedotknutý. Natsu vstal a šel do kuchyně, v kuchyni na lince nebyl žádný pozůstatek toho že by to ochutnal.* Michi?! Víš o tom že správný kuchař a cukrář by měl ochutnat svůj výtvor? *Řekl Natsu, a šel zpět do obývacího pokoje ke si sedl na gauč, před sebou měl dva dezerty a jak Natsu chtěl se rozdělit tak nabídl michimu.* Nechceš se mnou jíst? *Řekl Natsu a podal mu ten dezert co Michi přinesl jako druhý a čekal až Michi odpoví jako první ochutná aby viděl jestli je to tak dobré jako to dělá máma.* Kazuki? Jsi tu? *Zeptal se nahlas.*

*Michi se ušklíbl, nečekal že ho nechá prvního ochutnat, ale naštěstí šlehačka nebyla s projímadlem, takže první ochutnávku zvládne. * Klidně! * vezme mu z ruky dezert a nabere si na lžičku šlehačku, kterou bez problémů pozře. Poté promluví bratr na Kazukiho, který s podivem odpoví.* Co potřebuješ Natsu-nii?* Michimu se tohle nelíbilo.*'' (Michi) něco plánuje, určitě jo! Nesmíme mu na to skočit, hlavně nesmíme se dotknout zmrzliny, jinak nás čeká problém./ (Kazuki) Michi-nii co takhle tu akci odvolat než bude pozdě?/ (Michi) Nikdy! ''* Tentokrát se Michi nenechá porazit od Natsua, ještě k tomu jeho vlastní zbraní, kterou mu speciálně připravil, to radši to jídlo zahodí na zem, než aby ho snědl i když je pravda že je to mrhání dobrého jídla, ale stejně v tom bylo silné projímadlo, takže krom táty by si ho nikdo nevychutnal, tedy pokud by měl zase střevní potíže..*

*Když Michi první ochutnal tak Natsu viděl jak snědl jenom šlehačku.* Ty se nedotkneš zmrzliny? Většinou sníš zmrzlinu hned po šlehačce, kdyby byla zmrzlina na vzchu tak ji sníš jako první. *Řekl mu Natsu a dal si dvě lžičky šlehačky. Natsu odjakživa moc nejedl i když na dobré syté jídlo si vychutnával, nejraději měl teplé a ještě raději měl horké jídla, zmrzlinu a jiné studené pochoutky moc nejedl i když by si občas taky dal.* Tak kazuki!! Co má Michi v plánu? Ještě jsem ho neviděl aby byl takhle spokojený když prohrál. *Řekl Natsu a zlověstně se na něj podíval, spousta lidí by se toho lekla a poodstoupila od něj dál. V tu chvíli přišel táta domů z práce.* Ahoj otče. *Natsu k němu přišel s dezertem ovšem už skoro bez šlehačky, bylo tam méně šlehačky než si natsu ochutnal. Jelikož měl otec rád sladké a studené tak si vzal lžičku která v tom byla zabodnutá a vzal si vrchovatou lžičku do pusy.*

* Kazuki nepromluvil, ač se bál tak ovládání nad tělem převzal Michi a ten se Natsua nebál, ba naopak spíš ho to motivovalo ke rvačce.* Takže o tohle ti jde?* řekne zamračeně Michi a v tom domů přijde otec, který si dal zmrzlinu. Michi polknul ale věděl že chvíli potrvá než projímadlo začne účinkovat. Michi položil dezert zmrzliny na stůl, a chtěl nenápadně odejít, nejradši by utekl ale furt byl vyčerpaný z dneška, takže by neutekl daleko a nejspíš by se zase skácel. * Eeee teď jsem si vzpomněl že teta Lin chtěla s něčím pomoc, takže musím na chvíli odběhnout.* Vyhrkl ze sebe Michi a šel rychle ke dveřím, aby mohl odejít, rozhodně neměl v plánu se schovávat u tety Lin, spíš chtěl někam kde bude moci počkat, než se vše uklidní, protože po tomto dezertu za chvíli táta vybouchne.*

*Otec dál spokojeně jedl zmrzlinu když v tom si všiml michiho jak jde ke dveřím a jde pryč.* Kam jdeš michi? *Zeptal se zvědavě Natsu, poté se otočil na otce a povídal mu.* Doufám že ti to bude chutnat, dělal to bráška, on dělá dobré jídla když se mu chce. *Nejspíš se michi snažil když se tvářil spokojeně a byl rád když mu dává dezert. Natsu šel pak do obývacího pokoje si sednout. Během chvilku měl otec snědenou zmrzlinu a zbytek dezertu. V tu chvíli ho něco chytlo.* Říkal jsi že to dělal michi? Já ho zabiju. *Svolal otec a šel směrem k záchodu jako kdyby pospíchal.* "Že by v tom něco bylo?" *Zeptal se Natsu sám sebe.* "Já věděl že ti do toho něco dal." *Odpověděl mu zangetsu. Natsu pak po chvíli sem směrem k záchodu kde se uzamkl jeho otec a zeptal se ho co mu je.* V té zmrzlině bylo moje projímadlo. *Řekl otec a michi se nad tím zamyslel.* "Měl jsi pravdu, v tom něco bylo." *Řekl zangetsuovi. Dalo by se to říct že se mu tímto i poklonil, ale zase nevěděl jak si to zangetsu vyloží, ale to mu byli v tuhle chvíli celkem i jedno. Uběhly 2 hodiny a otec vylezl ze záchoda celý vyčerpaný.* To tě to tak vyčerpalo? *Zeptal se Natsu když mu po chvíli na to otec odpověděl.* Jen počkej až přijde domů, ať si mě nepřeje. *Zvolal otec, Natsuovi to je celkem jedno, jen nebyl rád že málem snědl zmrzlinu s projímadlem. Natsu byl rád že má zangetsua který mu pomohl a Natsu byl i rád že si všiml že se neobyčejně směje když prohrál když nesnáší výhry. Po chvíli šel Natsu do pokoje a šel spát. Otec dále čekal až Michi přijde domů.*

* Byla už hluboká tma, bylo jasné že se Michi nemůže schovávat venku dlouho, navíc už začal být dost unavený.*''Tohle si Natsu vypije, počkej až se mi dostane do rukou, to mu nedaruji!''* řekl si v hlavě naštvaně Michi, zatímco Kazuki už neodpovídal, asi spal. Michi se nenápadně vplížil do domu, otevřel dveře tak, aby nedělal moc velký rámus, rozhodně se nenechá chytit naštvaným otcem, přeci jen správný ninja se nikdy nenechá chytit. Příště bude muset na Natsua vymyslet něco jiného, kord tak aby přechytračil i Zangetsua. Přeci jen byl dost vychytralí a určitě Natsuovi poradil, aby tu zmrzlinu nejedl, protože Natsu se nechal vždy snadno nachytat. *''Teď jen potichoučku dojít do pokoje''* řekl si v hlavě Michi, v domě byla tma, takže si myslel že všichni už dávno spí.*

*Otec seděl v obýváku na křesle kde měl velice dobrý výhled na venkovní dveře. Chvíli takhle seděl, začínal být unavený ale hlava mu ani trošku neklesla, byl i velmi vytrvalý jelikož byl už na vyšší hodnosti. Po chvíli pak přišel Michi, který se nepatrně snažil vplíčit do domu aby si ho nikdo nevšiml, asi věděl co udělal že se takhle schovával. Otec byl na křesle a v celém domě bylo všude zhasnuto a tak je takřka nemožné aby si ho Michi všiml.* Michi!!!! *Řekl vážnějším hlasem a tak měl jistotu že se Michi lekle, protože ho určitě nečekal doma, chvíli na to otec rozsvítí a řekne michimu ať se posadí. Je možné že michi čeká trest, pokud tomu tak je tak čeká správně.* Doufám že víš co jsi udělal že? Seděl jsem 2 hodiny na záchodě jen díky tvému blbému nápadu, co jsi tím chtěl dosáhnout? *Zeptal se ořech michiho a čekal na jeho odpověď a mezitím si v hlavě rozmýšlel jaký trest by pro něj byl nejlepší.*

*Když na něj otec zařval tak se Michi lekl tak že narazil čelem do zdi. * Auuuu!* svolal Michi poté co si chytl hlavu a tím probudil i Kazukiho. *'' He? Co se děje Michi-nii?''* zeptal se unaveným hlasem Kazuki. Michi tohle opravdu nečekal, že otec na něj bude čekat takovou dobu, poté co mu řekl aby se posadil na židli tak si sednul a začal vymýšlet lež , jak se vykroutit z tohoto problému, ostatně jako vždy u všech problémů.* Nooo, víš bráška měl zažívací problémy, tak jsem mu chtěl pomoc, ale odmítal projímadlo, tak jsem mu ho nenápadně dal do jídla, aby se mu ulevilo, není to ode mě milé a pozorné? Nevěděl jsem že ho dá tobě tati, nooo ale jinak byla dobrá ta zmrzlina ne?* Snažil se vykroutit z problému, avšak v jeho hlase bylo znát že to co říkal, vymýšlel za pochodu. *

*Když Michi narazil do zdi tak to byla taková velká rána která by vzbudila i hluchého, naneštěstí se zdálo že se nikdo neprobudil a tak ještě varoval michiho že tady v tom domě spí lidi.* Michi?! Víš o tom že z tohoto se nevykroutíš že? Tvůj bratr nevypadal jako kdyby měl zažívací potíže. Co mi řekneš má svou obhajobu? *Řekl mu otec který byl naštvaný že kvůli němu proseděl dvě hodiny na záchodě. Otec na jeho blbou otázku vůbec neodpovídal a radši dál na něj mluvil, snažil se být v klidu ale moc mu to nešlo.* Počítáš s tím že tě teď stihne trest? *Zeptal se ho už klidnějším hlasem.* Takže? Proč jsi to udělal. *Zeptal se vážným dominantním hlasem aby si michi uvědomil že se toho nedělá.*