Hřbitov

*Michi se dneska nacházel na nejklidnějším místě ve vesnici, jednalo se o hřbitov, plný mrtvých ninjů ale i lidí, někdy se občas někdo zajde aby položil květinu či svíčku na hrob, ale už začal být západ slunce, a tak tu nelze nikoho moc očekávat. Michi dnes potřeboval potrénovat jednu techniku, a jelikož hřbitov byl blíž jak jeho místo na trénování, a jemu se už nechtělo jít přes celou vesnici na druhý konec trénovat, rozhodl se že to zfoukne tady. Jednalo se o Bunshin no Jutsu, které dělalo Michimu problém z toho důvodu, že ještě pořádně neuměl koncentrovat a ovládat chakru tak, aby klona udržel, navíc když bude uprostřed boje, určitě se mu bude hodit vyvolat víc klonů než jen jednoho. *'' Je načase zase o trochu zesílit''* řekl si motivačně v hlavě Michi a ušklíbl se, jeho tréninky se zatím vždy vypláceli, tak proč v tom nepokračovat. Rychle začal dělat pečetě a poté co je složil, tak pomocí Bunshin no jutsu vytvořil vedle sebe klona, avšak ten klon byl nedokonalý. Krom toho že byl tak moc průhledný, že šlo ihned poznat že se jedná o iluzi, tak nevypadal ani jako Michi, měl úplně jiný obličej a výšku jak samotný Michi, byl o dost menší, navíc po chvilce se úplně rozplynul a zmizel. Ač Genjutsu bylo hlavně o iluzích, tak to co Michimu chybělo byla správná koncentrace chakry, aby dokázal vyvolanou věc udržet při životě a také aby měla tu podobu jakou chtěl on. Sice sám sebe proměnit do podoby které chtěl už uměl, ale tady šlo o to,aby vytvořil iluzi, která měla vypadat podle jeho představ, což bylo zase o něco obtížnější úkol, musel podstatě zkombinovat ovládání Genjutsu a Ninjutsu do jednoho, aby iluze nebyla rozeznatelná od originálu, a hlavně aby byla na delší dobu udržitelná, výborně se to bude hodit na zmatení nepřítele. *''Chce to lepší soustředění ''* řekl si v hlavě a poté se soustředil, začal soustřeďovat svou chakru do techniky, kterou hodlal použít při skládání pečetí. Poté co dokončil pečeť se vedle něj objevila další iluze, nebyl to sice žádný zázrak, ale aspoň ta výška už byla stejná jako u Michiho, ač průhlednost iluze a obličej zase nebyl na takové úrovni, aby to zmátlo nepřítele, tedy pokud by to neporazilo nepřítele smíchy, tak je to vlastně k ničemu. Iluze opět zmizela po chvilce.* Tsch, proč to zase nechce jít tak jak má? Takhle svou pomstu nikdy neuskutečním...* řekl si dosti uraženě, jestli se chce pomstít Raikagemu a opustit vesnici,tak musí zesílit jinak jeho nová cesta ninji skončí hned, jakmile se pokusí utéct. Potřeboval být co nejsilnější, nejchytřejší a nejodolnější aby se dokázal stát tím čím chce.*'' Michi-nii, měl by sis zkusit pročistit mysl a soustředit se jen na tok chakry.''* poradil mu Kazuki což Michiho dost překvapilo.* To není špatný nápad, je vidět že někdy umíš použít i hlavu.* rýpnul si do Kazukiho, ač bylo fakt že tentokrát měl pravdu, pokud bude Michi mít myšlenky někde jinde a nesoustředí se na chakru, jeho technika se nikdy nevyvede podle jeho představ, nemluvně o tom že zbytečně moc bude plýtvat drahocennou chakru, které také nemá neomezeně. Michi se zhluboka nadechl a začal skládat pomalu pečetě, plně se soustředil na tok své chakry, kterou cítil jak mu proudí v těle, na nic jiného nemyslel, jen na tu chakru a na to, co chce pomocí ní vytvořit a jak to má vypadat, nevypadalo to sice moc složitě, ale v klidu se soustředit složité bylo. Když už dokončoval pečeť tak si hned vybavil jak má daná iluze vypadat, hned na to se vedle něj objevila iluze, tvář i výška seděla, dokonce i průhlednost zmizela, avšak Michi zapomněl použít větší množství chakry, aby iluzi udržel, takže hned po pár vteřinách zmizela.* Sakra já hlupák, tak znova a lépe!* řekl si už trochu podrážděný Michi, který se rozhodl zopakovat postup, a tentokrát do toho vložit víc chakry. Plně se soustředil při používaní pečetí a tentokrát krom soustředění chakry, se rozhodl zaměřit i na její množství.  Po dokončení pečetí vydal hromadu chakry na iluze, díky čemuž se vedle něj z každé strany objevilo po deseti iluzí z každé strany, což Michiho docela vyčerpalo, ač né natolik aby se z toho nemohl hýbat, ale bylo to dost aby se začal potit a byl zadýchaný, proto spadl unaveně na zadek, respektive si sedl na náhrobek. Iluze po Michim opakovali jeho pohyb, ale konečně byli dokonalé, nešlo poznat že se jedná o iluze, nevědět to, tak by se Michi možná zmátl sám. Zkusil natáhnout levou ruku a iluze opakovali jeho pohyb, když vstal tak iluze tak následovali, což byl úspěch. Michi zrušil iluze, které zmizeli a spokojeně si sám pro sebe zvedl palec.* Hehehe, dokázali jsme to Kazuki, sice se ještě musíme naučit jak koncentrovat množství chakry, aby jsme se neunavili, ale naučili jsme se tu chakru koncentrovat, když budeme takto pokračovat, budeme nejsilnější ze všech.* Řekl sebejistě Michi, další z jeho tréninků dopadl úspěšně, ač už byla tma a domů šel opět pozdě, hřbitov vypadal děsivě, ale Michi se duchů a jiných potvor nebál, takže mu to bylo celkem jedno. Když svůj cíl splnil, tak vstal a vyrazil spokojeně domů, dneska si zaslouží nějakou dobrotu si uvařit, jako odměnu za to,že zvládl tento trénink*

*Michiho nová mise byla horší jak ta předchozí, tentokrát měl trhat plevel na hřbitově. Né že by se Michi bál duchů či nějakých strašidel, spíš to byla zase nějaká podřadná práce bez smyslu, která využívala ninji jako levnou pracovní sílu.* Tsch tohle už není možné,byl jsem vycvičen jako ninja, mám chodit na nebezpečné mise a bojovat, a né trhat plevel nebo uklízet knihovnu, či cokoliv jiného.* Jeho znechucení bylo nadmíru viditelné, ač z knihovny si odnesl velmi zajímavou knihu,kde se dozvěděl plno informací, tak furt to byla náročná a otravná práce. Teď musí ještě dělat nějakého zahradníka pro lidi, kteří už ani nežijí taková potupa. Michi měl kbelík do kterého byl připraven házet plevel, který vytrhne, nejvíc plevele bylo u náhrobních kamenů, kdoví proč. Jestli plevel zbožňuje mrtvé, či se jedná o podivný zazrak Michi neví a nezajímá ho to, teď jenom chtěl mít tuhle práci za sebou. Každý náhrobní kámen měl na sobě nějaké jméno chudáka co už byl po smrti, ať se jednalo o ninji nebo obyčejné lidi, kteří si zaplatili za své místo na hřbitově. Byl to dost nudný pohled, občas prošli kolem nějací lidé, kteří přišli dát na náhrobek květiny, anebo se prostě přišli podívat a povídat si s mrtvými. *" Blázni, ten člověk je už neslyší když je mrtvý, na co tady jsou a povídají si s nimi,a prý já jsem magor, kterého každý hned odsuzuje, co jsou pak tihle zač? Nějací knězové co rozmlouvají s mrtvými?"* Michiho znechucení na tomto místě rostlo. * Kdyby aspoň někdo vstal z mrtvých a udělal toto místo zajímavější.* Pomyslel si znuděný Michi, avšak jeho slova se z části možná i náplní, sice duchové se konat nebudou,ale po vytrhnutí plevele u jednoho hrobu,se z hlíny odhalilo kousek čehosi.* Co to sakra je?* Řekl si hlasitě a začal hrabat, ten kousek čehosi vypadalo na svitek, který nebyl zrovna v nejlepším stavu. Byl špinavý od hlíny a když ho Michi otřel,byli na něm skvrny, které značili že i déšť mu dával zabrat. Michi svitek opatrně otevřel, kousky papíru při otvírání odpadali, avšak svitek se nerozpadl úplně a šlo z něj dokonce číst.* Já, Okari Shidoken, tímto předávám svou znalost ovládání Kumenju tomu, jenž tento svitek získá.... Kumenju co to sakra je?* Takové slovo slyšel Michi poprvé v životě, navíc to nevypadalo jako něco,co by mohli vědět ostatní, Michi proto pokračoval ve čtení.* Kumenju je speciální druh jutsu, který využívá píli a učení. Jeho naučením lze pomocí kruhu přivolat do našeho světa bytosti z jiné dimenze. Tyto bytosti budou naslouchat svému vyvolávači a pomohou mu jak nejlépe budou moci....* Další slova popisovala průběh techniky,jak jí udělat a také nějaké názvy bytostí které lze vyvolat, v další části to vypadalo na různé popisy bytostí, avšak naneštěstí ta část už byla rozmazaná a nečitelná, což Michimu radost neudělalo,ale popis jak danou techniku zvládnout i jména bytostí tam naštěstí byli.* Tohle je poklad, víš co to znamená Kazuki? S tímhle budeme moci ovládat techniku,kterou možná nikdo jiný ve vesnici neumí! Jestli je tenhle svitek jediný svého druhu,tak podle stavu tu musí být zakopaný hodně dlouho a do té doby ho nikdo nevyužil! Tohle nám pomůže zesílit,je to přesně to co jsme hledali!* Svolal radostně Michi, to co našel byl poklad ale potřeboval si ho uschovat pro sebe, ta technika Kumenju by mu mohla dát něco, čím by ostatní překvapil a porazil. Michi svitek zase sroluje a schová si ho do brašny co má na opasku, rozhodně plánuje toho využít pro své trénování. Když pokračoval v trhání plevelu tak přemýšlel nad tím, jak asi dané bytosti vypadají, svitek informace o nich už neposkytne krom jejich jmen, což byla dost velká škoda,ale o tak to bylo něco, co ho zaujalo*" Tímhle jsme získali obří výhodu, až se naučíme ovládat Kumenju,tak můžeme předvést své dovednosti na Chuuninske zkoušce,jen si to vem. Každý bude očekávat slabého Genina co umí pár základních technik,a pak tam přijdu já s tímto. Nikdo nás neporazí!"* Michiho radost byla velká, cítil že s tímto bude vítězství v Chuuninske zkoušce naprosto jednoduché. Přeci jen když si přivolá na pomoc bytost, tak bude v početní výhodě. Navíc když se s Kazukim ještě rozdělí,bude jich daleko více a tím protivníka snadno porazí,a když to skombinuje se strategiemi a triky které se naučil z knihy co našel v knihovně,tak bude neporazitelný. Zdá se že mise se tentokrát vyplácí, čím dál tím víc i když v nich není naprosto žádná akce. K posledním pár hrobům u kterých bylo třeba vytrhat plevel, Michiho už bolela záda, furt se musel ohýbat a trhat ten mizerný plevel. Bohužel na nějaký další zajímavý svitek už nenarazil, ale i tak získal něco,co by se mu mohlo v budoucnu hodit. Rozhodně může po dnešku spokojeně odejít domů, přeci jen splnil to co měl a ještě si sebou odnášel takový větší bonus.*

*Michi měl dneska v plánu náročný den, rozhodl se posilovat a nabrat trochu sílu, která byla opravdu chabá. Naštěstí nedaleko hřbitova se nacházela tělocvična,kde měli vše potřebné na trénování a posilování, když vešel Michi dovnitř tak se zdálo že dost lidí dneska trénovalo,no jemu to bylo jedno, neměl důvod se starat o druhé,jen sám o sebe*"(Michi) Je třeba nabrat sílu,aby jsem nebyl tak slabý,je to až ostuda, jaká je má dosavadní síla/(Kazuki) Je tu mnoho lidí...zase se určitě s někým chytneš..../(Michi) Jestli budou vyskakovat,tak je hned územním,jinak nemám zapotřebí se s někým zahazovat./(Kazuki) Jojo to známe..."* Kazuki věděl že se Michi nechá snadno vyprovokovat, přeci jen ho moc dobře znal,a měl jisté pochybnosti že by posilování nepřineslo nějaký konflikt s někým. Jelikož Michi potřebovat trénovat svaly na rukou, tak se rozhodl využít činku, která měla 10 kg. Nebylo to sice moc,ale pro malého kluka jako byl Michi a s jeho silou,to bylo tak akorát. Nejdříve začal posilovat levou ruku,kdy vzpíral činku nahoru k hlavě,a poté se ji pomalým pohybem pokusil dát dolů, pod úroveň pasu. Začátek byl jednoduchý, Michimu nedělalo problém takto cvičit, avšak po několika minutách začal cítit, že je pro něj čím dál tím víc těžší a těžší činku zvednout nahoru, dokonce se mu začala při vzpírání třást ruka,a udělání pomalého pohybu dolů, také nebyl nic lehkého. Bolest svalů Michiho motivovala pokračovat, protože věřil že náznak bolesti, je důkaz že tělo dostává zabrat.*" Tohle zvládnu, zkusím jich udělat ještě deset, a pak budu trénovat pravou ruku, je třeba být silnější!"* Při osmém vzpírání,to Michi už nevydržel a musel činku položit na zem, ruka ho silně bolela,ale bylo třeba trénovat ještě tu druhou. Navíc se už docela potil,ale s tím počítal, když se rozhodl posilovat. Chytl činku do pravé ruky, a začal naopak vzpíráním činky posilovat i druhou ruku, zatímco levá ruka odpočívala v bolestech. Michi věděl že ač ruka bolela,tak tohle stačit nebude, chtěl zkusit dostat se nad své limity, ač věděl že nejspíš kvůli tomu ho pár dní budou bolet ruce,nu což bylo třeba nabrat sílu, už je Genin a brzy ho čekají Chuuninske zkoušky,a tam není místo pro slabé,jenom ti nejsilnější a nejbystřejší dokáží Chuuninskou zkoušku zvládnout a povýšit na Chuuniny, navíc by díky tomu získal konečně mise, po kterých tak touží. Lovení banditů a jiných elementů, které mu dodají akci na kterou tak čeká. No ono chuuninska zkouška bude sama o sobě dost velká akce, snad Michi narazí na soupeře, kteří se mu budou moci rovnat a on se tak bude moci pobavit.*" Mnoho ninjů z ostatních vesnic, to bude jiná zábava. Už se těším na Chuuninske zkoušky!"* Poháněn touto motivací přidal na pohybu, ač tím své ruce moc nepomohl, spíš ji rychleji vyčerpal,a on byl tak nucen položit činku dřív než v případě levé ruky, avšak po chvilce vzal činku do levé ruky a začal jí vzpírat. Bolelo to, ale bylo to potřeba na zesílení, které potřeboval.*" (Kazuki) Myslíš že ostatní porazíš? Bude tam jistě spousta silných ninjů./(Michi) Se schopnosti co jsem se naučil ano, bytosti Kumenju jsou mocné a skvělá podpora, jen je musím správně a vhodně využít, jejich vyvolání bere hodně chakry, a když si nedám pozor,mohl bych odpadnout hned na začátku boje./(Kazuki) Nemůžeš se spoléhat jen na Kumenju, co když budou mít lepší schopnosti? Nejsme fyzicky zdatní,kdokoliv se k nám dostane, okamžitě nás porazí, ani cvičení nám nemusí pomoci./ (Michi) Proto se budu spoléhat na Kumenju, jakožto podpora může od nás držet nepřítele daleko, nezapomeň že naše techniky jsou silnější, takže se nám fyzická zdatnost vyrovná silou technik."* Michi si při debatě prohazuje činku z levé ruky do pravé a naopak, pokaždé udělá menší počet vzpírání činky, jelikož ho ruce čím dál tím víc boleli, a začalo toho být na něj moc.*"(Kazuki) Zatím nemáme techniky, kterými by jsme protivníka porazili,co umíme je dobré tak na zmatení nepřítele, stejně pak budeme muset útočit na blízko./(Michi) Musíme využít poznatky z té knihy co jsme četli, taktizovat, vymýšlet lsti a nakonec nepřítele zmást a porazit,to bude naše jediná šance./(Kazuki) Nesnáším bojování, ale pomůžu ti, ale nikoho zabíjet nebudu./(Michi) Tsch, jednou musíš povolit, když nezabiješ zabíjí oni tebe,to si zapamatuj. Jednou budeš muset zabít./(Kazuki) Doufám že tahle situace nikdy nenastane."* Byla to dlouhá debata,ale Michimu aspoň cvičení uteklo, dosáhl svého limitu, když už nedokázal ani v jedné ruce udržet činku, cítil se silnější,ale jako daň za cvičení a přemáhání se, se mu třásli ruce a též ho silně boleli. Michi věděl že tohle ho bude bolet ještě pár dní. Když se rozhlédl,tak viděl jak ho někteří lidé pozorují,jeho rudé oči a známost u lidí,dost lákala nežádoucí pozornost, nejradši by je všechny zmlátil,ale většina  byli dospělí a svalnatý lidi, kteří by při fyzické konfrontaci Michiho snadno přeprali. Navíc Michiho ruce byli unavené a miml, takže byl v nevýhodě, a také se nechce připravit o účast na Chuuninskych zkoušek.To už by nejspíš nerozdychal. Potřeboval se soustředit na další trenink a přípravu na Chuuninske zkoušky, stále to v jeho očích nebylo uspokojující na jaké úrovni se momentálně nacházel. Vyrazil z tělocvičny domů si na chvíli odpočinout,a poté chce pokračovat v zdokonalování svého ninjutsu a zvýšit zásobu chakry, byla to nutnost,kterou potřeboval stihnout.*" Nesmím lenivět, Temari a Natsu určitě také trénují na Chuuninske zkoušky,a jestli je chci překonat, nesmím zaostávat!"

Konec rpg

Mise D

*Dnes byl den kdy bylo lehce pod mrakem, ale i přes to venku bylo teplo a dusno. Mikki se právě chystala vstát z postele a trochu se zkultrurnit. V koupelně si opláchla obličej a vyčistila zoubky. V pokoji se převlékla z pyžama do denního oblečení. Protože bylo celkem teplo oblékla si kratší žluté kraťásky a červené tílko s potiskem tančícího mužíka. Před zrcadlem si na čelo připevnila ochranou čelenku se znakem Kumo. Poté šla do kuchyně kde se nasnídnala. Ke snídani si udělala míchaná vajíčka s džusíkem. Když vše po sobě uklidila vyrazila ven. Zamkla za sebou dveře od bytu a vyrazila ven. Procházela se po vesnici a šla kolem cukrárny kam jednou zašla s Temari, když se s ní setkala. *"Hmm že bych si dala něco sladkého?" *Zapřemýšlela a tak vstoupila dovnitř. Prošla kolem stolků až k zadnímu pultu. Vzala si jeden jahodový dortík který si tam spapala. Poté ji napadlo, že by se mohla Raikageho zeptat na misi. Přiběhla k jeho sídlu a rovnou za ním vyběhla. Zaťukala na jeho dveře a počkala si až jí vyzve. *Dále *Ozvalo se a tak Mikki vstoupila. Hned při vstupu se uklonila a přišla blíže ke stolu kde seděl Raikage-sama. *Dobrý den chtěla bych se zeptat jestli nemáte nějakou volnou misi typu D*Ihned se ho zeptala. Čekala co na to Raikage *No podívám se*Začal se prohrabovat složkama s misemi. Nakonec něco našel a otevřel to. *No takže mám tu trhání plevele na hřbitově a kolem něj plus postarat se rovnou i o záhonky co se týče zalití a zasazení nových kytiček. *Přečetl misi která je nyní k mání. *Já to beru*Řekla Raikagemu.*Nuže dobře je to tvé *Pokynul hlavou. Dívka přikývla a odešla z jeho kanceláře. *Takže nejdřív se postarám o ten plevel a pak o záhonky*Řekla si cestou na hřbitov kde měla být její mise. Během chvilky dorazila na ono místo a tam na ni čekala nějaká stařenka. *Dobrý den děvče ty mi jdeš pomoci s plevelem a záhonky? *Hned se stařenka Mikki zeptala *A-ah ano to je má mise jsem Mikki Mikkoto *Přikývla stařence a rovnou se i představila. *Ah ano vídám tě tu velmi často *Mile se na Mikki pousmála. Pak ji jen ukázala kde najde košíček na plevel a nové květiny do záhonků. Mikki si rovnou košíček vzala a šla na první místo kde se je jí zdálo, že je plevelu nejvíce. Nějakou dobu jí to dalo, ale první úsek měla už za sebou. Když se chtěla přesunout na druhý úsek přišla za ní stařenka se skleničkou vody. *Musíš mít žízeň tady sem ti přinesla vodu dej si*Řekla mile a Mikki to s milým úsměvem přijala a napila se. Měla už celkem žízeň a tak to do sebe doslova kopla*Ahh... Děkuju vám babičko*Mile se na ni zakřenila. *Vím, že tu sem chodíš často asi tu máš někoho koho si měla velmi ráda že *Opatrně se jí stařenka optala a Mikki jen přikývla. *Ano mám tu maminku s taťkou. Měla jsem je velmi ráda a stále u sebe nosím jednu naši společnou fotku *Z kapsy vytáhla starou fotografii kde byla šťastná Mikki obklopena svými rodiči. Babča si tu fotku prohlédla a pak ji vrátila dívence.*Myslím, že tě ze shora sledují a určitě mají z tebe radost *Řekla stařenka snažící se dívku povzbudit. Sama stařenka už o nějaké své blízké přišla a tak ví jaké to je, ale má stále vnoučata které jí dělají radost. *Já vím, že jo. Když jsem prošla geninskou zkouškou ihned sem běžela sem a pochlubila jsem se jim. No budu pokračovat v práci. *Mile se usmála na stařenku. Popadla košík a přesunula se k dalšímu místu kde byl plevel.
Trhání plevele Mikki šlo celkem od ruky. Uběhli další hodiny a Mikki se už přesouvala k poslednímu místu na trhání plevele. *Tak jo to byl poslední plevel *Utřela si pot z čela a košík plný plevele odnesla na kompost. Prázdný košík odnesla na své místo a na chvilku se posadila na lavičku. *Teď už jen ty záhonky a mise bude splněna *Trošku si vydechla a to o ní opět přišla stařenka. V ruce nesla talířek s domácími buchtami. *Musíš mít menší hlad určitě máš sebou své jídlo, ale pokud bys měla chuť přinesla sem buchty které jsem udělala. *Vlídně se podívala na růžovlasou dívku a talířek položila vedle ní na lavičku a zase někam odešla. Dívka se podívala na buchty, ale vytáhla své jídlo co si sebou zabalila. Nebyla zvyklá na takový servis, protože nechtěla být přítěž. Po pár soustech svého jídla to však zabalila a nabídla si jednu buchtu. *Páni takhke dobrou buchtu jsem už dlouho neměla. *Úplným blahem zamlaskala a dala si ještě druhou buchtu. Poté co se najedla si utřela pusu od sypkého cukru co byl navrchu buchet. Talířek se zbylími buchtami tam nechtěla jen tak nechávat a tak vytáhla pytlíček co u sebe našla a vložila do něj talířek s buchtami.
Teď byl čas na záhonky. Došla k pumpě s vodou kde našla i konvici. Popadla konvici a naplnila ji vodou z pumpy. Došla k záhonkům kde byli květiny a hezky je zalila. Samozřejmě s opatrností, aby to s tou vodou nepřehnala. S konvici se otočila ještě jednou. Pak došla na místo kde ji před tím stařenka ukázala semínka, které by chtěla zasadit na volná místa. Popadla pytlík se semínky a šla za bránu hřbitovu. Klekla si na zem a začala sázet semínka. Slunko už tolik nepařilo takže nebylo takový vedro. Začínalo se smrákat a Mikki doskočila svou práci. Zvedla se a trochu se protáhla. *Páni trochu mi to dalo zabrat na tělo *Řekla a šla najít stařenku, aby ji sdělila, že už má hotovo. Chvilku ji hledala až si všimla, že stojí u jednoho hrobu kam položila čerstvou květinu. Pomaličku přišla k ní aby se jí nevylekala. Stařenka si Mikki všimla a vlídně se na ni podívala. *Zde leží můj muž byl to dobrý chlap. *Trošku ji ukápla slza. Mikki to nedalo a vzala ji kolem ramen *Věřím, že jo*Snažila se stařenku utěšit po chvilce se to povedlo. *Koukám že máš hotovo *Porozhlédla se a rozešla se k lavičce a Mikki šla společně s ní. *Všimla sem si, že si některé buchty nechala. Můžeš si je vzít za dobře odvedenou práci. *Buchty vyspala z talířku, který si vzala a pytlík podala Mikki. Dívka s pootevřenou pusou buchty přijala. *Ehm děkuju. No já to půjdu ohlásit Raikage, že mise je splněna *Mile se usmála a se stařenkou se rozloučila.
Rozeběhla se přímo za Raikage. Byla trochu unavená a tak cesta ji trvala trochu déle než když je v plné kondici. Vyběhla nahoru a po zaklepání čekala na výzvu od Raikage-sama. *Vstupte*Ozvala se výzva a tak Mikki vstoupila a uklonila se. *Prosím mise je splněna *Oznámila s úsměvem Raikage a ten ji se stejným úsměvem přikývl. Pak se Mikki jen omluvila a odešla nechtěla dále zdržovat Raikage od práce, kterou měl rozpracovanou. *"Páni to byla dobrá mise trochu změna od minulé kde sem chytala toho kocoura" *Při té myšlence se jen zazubila. Došla domů kde dojedla darované buchty. Poté si dala teplou sprchu a hned šla spát byla opravdu vyřízená. *

KONEC MISE

*Michim měl poslední dobou hodně času na trénink, aby ne když Kumogakure byla ve válce, a on nemohl opustit vesnici, proto se rozhodl že znovu potrénuje svoji chakru, proto si Michi sedl do tureckého sedu na zahradě domu.*''(Michi) Jsi připraven?/(Kazuki) Ano, musíme rozproudit chakru a poté ji zase uklidnit./(Michi) Jo, tentokrát to zvládneme bez větších obtíží./(Kazuki) Budeme se muset soustředit a nerozptylovat.''* V tomto tréninku bylo potřeba, aby Michi i Kazuki spolupracovali, jedině společnými silami dokázali lépe ovládnout tok chakry, ač časem by se měli naučit ovládat chakru zvlášť, jinak budou až moc na sobě závislí.*'' Jdeme na to!''* Řekli si společně naráz a začali se soustředit, prvně si představili své tělo, a poté chakru, která proudila jejich tělem, už nějaký ty tréninky měli za sebou, a tak jim nedělalo problém, představit si přesně tok chakry, a na kterých místech se nachází. Poté se oba soustředili a představili si, jak jejich tok chakry pomalu začíná zrychlovat, chvíli to trvalo ale poté začali cítit, na svém těle jak jejich chakra zrychlovala, cítili menší šimrání po těle, které značilo že jejich chakra se dala do pohybu. Zrychlení to ale nebylo velké, oba věděli že čím rychleji rozproudí chakru, tím rychleji budou unavenější a pokud by vypotřebovali všechnu zásobu chakry, mohli by také umřít.*''(Michi) Zatím to vypadá dobře, zkusíme to teď zase uklidnit./(Kazuki) Dobře.''* Michi a Kazuki se opět soustředili a tentokrát si začali představovat, jak tok jejich chakry naopak zpomaluje, šlo to hůře, a tak se každý se soustředil na jednu polovinu těla, Michi na levou a Kazuki na pravou, poté se soustředili a představili si, jak tok chakry zpomaluje, tentokrát to opravdu vyšlo a menší šimrání ustalo, díky tomu bylo jasné, že tok chakry se jim povedl umírnit. To těžší ale teprve na řadu přijde, opět se rozhodnou rozproudit tok chakry, tentokrát však o něco rychleji, než předtím. Chtějí svou chakru co nejlépe rozproudit a navýšit ji tak, aby vydrželi v boji déle, přeci jen válka se jich týkala také a mohou být každou chvíli povoláni do bitvy, což by byl značný problém, kdyby se oba rychle vyčerpali. Po nějaké chvilce soustředění se jejich tok chakry znovu rozproudil, tentokrát rychleji než předtím, což způsobilo pocení. Tento trénink byl opravdu náročný na chakru, která také ovlivňovala fyzickou únavu, takže velká ztráta chakry znamenala i velkou fyzickou únavu. Michi který zrovna držel vládu nad tělem začal zrychleně dýchat, šimrání bylo větší než předtím a bylo jasné, že chakra o dost zrychlila.*''(Michi) Ještě chvíli, musíme to vydržet, chci abychom se naučili lépe zvládat proudění chakry….‘‘* Michi chvíli vydržel a poté svolal.*‘‘Teď zastavit!‘‘* Oba dva se soustředili na svou polovinu těla, kterou se pokusili uklidnit, Michi i Kazuki byli klidní a tak se jim dařilo chakru uklidňovat. Michi se soustředil na svou polovinu a společně s Kazukim uklidnili tok chakry, když se jim to povedlo, tak Michi spokojeně a s úsměvem sledoval okolí, rozhodl se opět rozproudit tok chakry a tentokrát zase o něco rychleji. Společně s Kazukim se soustředili a tok chakry zrychlili o tolik, že se Michi začal potit a třást, chakra se rychle vypotřebovávala. *Rychle zastav to!* Vyhrkne Michi a s Kazukim soustředěně zpomalí tok chakry. Michi zadýchaně spadl na záda, byl také pěkně zpocený a unavený.* Pfuuu, tohle jsem trošku přehnal, příště si musím dávat větší pozor.* Vyhrkl zadýchaně Michi, zatímco ležel na zádech a pozoroval mraky. Na tenhle trénink si stále nemohl zvyknout, furt tu bylo to riziko, že když to přežene s trénováním, může umřít, což v případě fyzického tréninku nehrozilo, a bylo by pěkně trapné kdyby umřel při tréninku a né na bojišti.*''(Kazuki) Pro dnešek končíme?/(Michi) Ne, ještě to zkusíme jednou, ale nejdříve přestávka.‘‘* Michi byl paličatý a tvrdohlavý, nechtěl to tak snadno vzdát, ale hodinová přestávka opravdu přišla vhod, Michi tak mohl nabrat zpátky trochu té chakry a poté se vrhnout opět a trénování, kterého se nechtěl tak snadno vzdát.*‘‘(Kazuki) Ty chceš jít na bojiště že?/(Michi) Spíš chci sledovat dopad války, snad si po těch obětech Raikage uvědomí, že potřebujeme sílu, která ochrání naší zemi, na nás také může zaútočit víc nepřátel a když se tak stane, můžeme toho litovat. Sice nám zakázal, že nemáme hledat ty tvory Bijuu, ale nezakázal nám hledat sílu, kterou jednou budeme potřebovat.‘‘* Po hodině odpočívání se Michi odhodlal znovu zkusit trénink chakry, proto se opět posadil do tureckého sedu a společně s Kazukim se soustředili na chakru, začali jí pomalu navyšovat, což mělo za dopad šimrání které se pomalu ale jistě navyšovalo, což byl pozitivní krok vpřed.*‘‘(Kazuki) Fakt nemáš strach z toho, že ta válka dojde až sem?/(Michi) To bych nenavrhoval Raikagemu možnost získání síly, kdybych nepočítal s tím že jednou válka dorazí až k nám, válka je a vždycky bude a ti jenž na ni nejsou připraveni, budou mít největší ztráty, proto chci být připraven, abych nezažil další ztráty./(Kazuki) Život je zajímavý a nebezpečný že?/(Michi) Ano, a to je důvod proč musíme být silnější, abychom dokázali ustát jakékoliv riziko, které v misích hrozí.‘‘* Po nějaké chvilce proudění chakry, na Michiho dolehla ještě větší únava, a tak se to rozhodl společně s Kazukim zabalit, trénovat můžou i zítra, i když nikdy neví co přinese další den.*

Počet slov: 855
Konec rpg

*Ti zatracení kloni jí ale dali zabrat! Temari se pomalou chůzí vrací zpět od skal ke chatce, kde tráví nyní svůj několikadenní trénink. Je poměrně unavená a trochu i zraněná i když nejde o nic vážného. Později si na ty menší škrábance dá možná nějakou tu náplast a nebo také ne. Nyní si ale potřebuje trochu odpočinout a doplnit energii. Proto zamíří nejdřív dovnitř a vynese si ven z tašky deku, kterou si rozloží v trávě. Spokojeně se na ní sama svalí a chvilku jen tak nehybně leží a pozoruje plující osamělé mráčky na obloze.* Je krásně… *Zašeptá a pak ještě tišeji dodá, jako by se bála že jí může někdo snad slyšet.* ...škoda že tu nejste se mnou. *Pak se přeci jen přetočí a kousne se do prstu na ruce, aby získala pár potřebných kapek. Zároveň druhou rukou vytáhne jeden ze svých malých papírků s připraveným Fuinjutsu a vloží do něho vlastní chakru. Netrvá to vůbec dlouho a na zemi, se před ní objeví miska horkého domácího jídla a lahev plná chladné vody. Temari se usměje a s velkou chutí se pustí do jídla. Přetočí se při tom na bříško a klátí nožkama sem a tam. Takhle jí je dobře a navíc cítí, jak se jí díky jídlu vrací poměrně energie. Pořád ještě není vyřízená a cítí, že by mohla dnes ještě jeden menší trénink před večerem rozhodně stihnout. Jen si není jistá, zda se chce ještě jednou trmácet do skal s klony… * Hmm, nebo že bych zkusila trénovat tohle? *Nakloní hlavičku na stranu a na chvilku zastaví i pohyb s hůlkami jak se usilovně zamyslí. V tašce uvnitř chatky má několik svitků s novými technikami. Od té doby co se stala Jouninem po té sebevražedné misi s Michim a Hanako s ní měl starý velitel druhého jejího týmu (NPC) krátký rozhovor. Mimo to, že jí poblahopřál a zaplatil dobrý rámen, jí dal i další katon techniky, které by se jí prý mohly hodit. Byl vážně milý i když si to občas neuvědomoval. Temari se rozhodne pro jednu z nich, která obsahovala jakousi rotaci ohně. Ta by se jí rozhodně mohla hodit! Pustí se tedy znovu do jídla a jakmile dojí, tak ještě odpočívá a podřimuje přibližně hodinku. Zná své meze a ví, že si její tělo potřebuje po posledním výkonu a navíc před dalším tréninkem odpočinout. navíc má ještě půlku dne před sebou, tak proč spěchat? i tak ale po určeném čase vstane a trošku se protáhne. Odpočinek byl příjemný, ale kvůli tomu tady přeci jen není a tak si zajde pro svitek s technikou. Pěkně si ho znovu několikrát přečte a ujistí se, že obsahu rozumí jak jen to napoprvé jde.* Hmm, k tomuhle budu potřebovat něco co jde zapálit… *zamyslí se a pak ji dojde, že předtím na ní klony hodily hned na začátku prvního tréninku v lesíku velký kus dřeva. Takže se rozhodne pro něj dojít a dotáhnout ho do bezpečné vzdálenosti od chatky. Nerada by jí totiž omylem během svého tréninku také zapálila, přeci jen bylo pohodlnější spát uvnitř než venku pod širým nebem. Velký kus dřeva zarazí jedním koncem do země a pak udělá čtyři kroky stranou.* Hmm, to půjde… *Odkývá si to sama sobě a pak se pustí do potřebných pečetí. Nespěchá, ne že by se mohla v pečetích splést ale chce se co nejvíce soustředit na chakru a vytváření techniky samotné.* “Rotující oheň kolem mě...” *Což o to, vytvořit katon kolem sebe se jí podaří téměř na podruhé. Ale jak ho má jen rozpohybovat? Pokusí se pomoci si rukama ale spíš vypadá po chvíli jako poskakující blázínek. Takhle to rozhodně nepůjde, dodje jí okamžitě a tak se posadí a rozhodne se o technice začít meditovat. Nafoukne tváře a pak zhluboka vydechne, není přeci jen už dítě! Nebo se za něj sama už nepovažuje, je přeci jen jounin a musí tak i uvažovat! Představí si dle popisu celou techniku a pokouší se zapojit i proudění chakry. Začne se při tom úsilí lehce potit, ale po delší době dostane nový nápad.* Yosh! *Otevře tedy kukadla a odhodlaně pomalu znovu vstane a jednu ruku si založí v bok při pohledu na ten otravný kus dřeva.* Dostanu tě! *Prohlásí odhodlaně a opět zaujme bojové postavení na čtyři kroky od něj. Ruce k sobě a jdeme na pečetě! Tentokrát s novým odhodláním Temari znovu vzplane a pokusí se oheň kolem sebe rozpohybovat. Jde jí to! Pomaloučku ale je tam pohyb! Usměje se a plnou silou vůle se do techniky opře! A ještě víc, ještě! Oheň lehce nabírá na rychlosti a Temari udělá úkrok a ještě a pokusí se aby oheň přešel na dřevěný cíl vedle ale místo toho se technika zruší.* “Ztratila jsem soustředění!” *Temari zkousne rty a znovu trošku zacouvá aby získala víc prostoru. A znovu! Opět se usilovně snaží a oheň kolem jejího těla se začne točit až už pěkně rotuje, rozhodně lépe než předtím. Tentokrát si ale Temi dává pozor, aby ve své namyšlenosti nepolevila jako prvně.* “Možná musím cíl trošku rozehřát a vzplane sám od sebe.” *napadne jí mylně, však který ninja by na něco takového čekal, že? Takže se chvíli pokouší staré a tuhé dřevo zapálit ale moc jí to samozřejmě nejde. Pomalu začíná být už opět zadýchaná, ale rozhodne se nevzdat! Pokračuje dál a své pokusy neustále opakuje až se jí to na malý moment opravdu nějak podvědomě podaří. Oheň z ní přeskočí na kládu, asi pět vteřin hoří a pak nečekaně zhasne. Temari překvapeně zamrká a pokusí se vybavit si ten pocit, co během techniky cítila.* “Mám to!” *Probleskne jí v hlavě a ona se spokojeně usměje. Znovu se rozkročí a udělá vše jako při posledním pokusu jen s tím rozdílem, že tentokrát použije víc chakry a sleduje s velkým očekáváním výsledek svého snažení. A vyšlo to! Nyní její technika působí o něco déle a již s dostatečnou silou, takže dřevo lehce začne vykazovat znaky opálení. Tohle nebude ještě snadné, ale konečně má dobrý začátek od kterého se může odrazit a do večera je času dost, takže hurá do toho znovu a znovu!* Yoooooooooosh!

*Je zamračeno a začíná pomalu pršet, Shimiru stojí nad hrobem, ale jméno pořádně není ani vidět.
Shimiru vypráví příběh: * "A jak jsem se sem dostal? Příběh začíná toho samého rána, měl to být obyčejný den jako každý jiný heh...kdybych jen nebyl takový blbec. Probudil jsem se jako každé ráno a šel do koupelny, ale už tam jsem měl opravdu divný pocit, jako by se mělo něco stát...něco opravdu špatného. Vyrazil jsem tedy trénovat přeci jen jsem Temari-sama nechtěl zklamat a nechtěl jsem být tak podřadný na chunninských zkouškách. Kdybych já blbec jen skončil o pár minut později.... Po tréninku jsem se vracel zpět domů tím myšleno k mé adoptivní matce. Když jsem, ale procházel ulicemi všiml jsem si, že spoustu lidí pobíhá kolem a najednou jsem to viděl...kouř. Vycházel odtamtud, kde žila má skutečná matka....hah snad jediný člověk, který mi z mé původní rodiny byl opravdu blízký byla to neuvěřitelná shinobi. Vydal jsem se tedy směrem ke kouři, nevím proč, prostě jsem musel, měl jsem takový pocit. Když jsem došel až k tomu domu tak jsem to viděl. Dům kde jsem se narodil byl v plamenech, když jsem se rozhlédl bylo tam spoustu lidí dokonce i ten bastard můj biologický otec, s bratry. Ale matka nikde. V tom mi to došlo...je stále uvnitř. Ti co odklízeli oblast mě nechtěli ani pustit blíž k domu a to i když jsem na ně řval, že je tam moje matka...Stejně mě neudrželi na dlouho a skočil jsem dovnitř. Dům byl veliký a matku jsem neviděl. Když najednou jsem slyšel jak matka křičí o pomoc. Nevěděl jsem kde je. Začínal jsem panikařit jako nikdy. Musel jsem ji prostě najít. Shazoval se rozpálené dřevo nastranu, bolest jsem nevnímal. Adrenalin doslova proudil moji krví jako nikdy. A pak se to stalo...najednou jsem vše viděl jinak. Oči mi zrudly a (AKTIVACE CHIMANAKA) a bylo to jako bych viděl skrze ty proklaté zdi. Viděl jsem kousek od sklepa jak něco doslova obaluje chakru. Nevim jak, ale prostě jsem věděl, že je to matka a tak jsem se tam rozeběhl. Matka měla přes polovinu svého těla sloup, který ji doslova drtil. Díval jsem se na ní svýma rudýma očima a snažil se sloup zvednout, byl vařící a moje ruce byli silně popálené, prostě jsem to nedokázal.....nedokázal jsem ten sloup zvednout......ten obličej jak se na mě podívala a doslova jen řekla, že se mi moc omlouvá. Samozřejmě nedalo mi to a začali se ronit slzy. Pak si jen pamatuji, že jsem se probudil v nemocnici, kdy mi to oznámili. Matka byla mrtvá a mě našli hned vedle ní když jsem ji držel za ruku. Prej jsem měl štěstí, že jsem to přežil, ale pravda je jiná....nedokázal jsem ji stejně zachránit. A nikdy už nezapomenu jak se na mě podívala, ne smutně nebo tak nějak, ale smířeně a s úsměvem. " *Dovypráví Shimiru svůj příběh a dívá se na hrob, kde se konečně ukáže jeho matky jméno.* Jedno ti, ale matko slíbím, už nikdy, nenechám nikoho zemřít ! *Řekne když se na hrob dál dívá, tentokrát, ale se zářivě rudýma očima. Nakonec dá ještě jednu černou minci na hrob a pomalu za deště odchází.*





---------------------Konec RPG---------------

*Byla se podívat na svého mrtvého otce, který zahynul před rokem na misi, kterou nezvládl. Ji to docela vzalo, ale nejvíce její mámu, která se z toho doteď moc nedostala. Neměla s ním moc dobrý vztah, protože se s ní moc nebavil. Kdežto její starší bratr s ním měl vynikající vztah, který jim mohla Hitorii jen závidět. Cestou koupila květiny, na které ji dala její máma peníze, aby je položila na jeho hrob. Stala u jeho hrobu a se smutným výrazem na něj koukala. Nevěděla na co má myslet, protože ho skoro neznala. Vychovávala ji matka a když ji hlídal otec, věnoval se spíš něčemu jinému. Byla z toho smutná, ale mnohem min, než její bratr a matka.*

*Hittori stojí nad hrobem svého otce a nijak netruchlí. Jen se dívá na jeho fotku, kterou má na hrobě.* 'Co se ti tenkrát stalo, otče?' *Zeptá se sama sebe, jako kdyby čekala na odpověď. Ovšem té se ji nedostane, jelikož mrtvý nemohou mluvit. V tom za ní někdo projde a tak se za tou osobou ohlédne. Vidí dívku o něco málo starší jak je ona s modrými vlasy.* 'Má pěkné vlasy. Modré jako čistá obloha.' *pomyslí si a chvíli se na ní dívá. Přemýšlí také, zda je shinobi či není, jelikož si nevšimla, zda má čelenku vesnice.*

Tak se zatím měj, otče. Přijdu zase příště. *Promluví k hrobu a a chvilku se pomodlí. Pak se jen otočí k východu, teda k dívce která ji před chvílí minula a rozejde se tím směrem také. Dneska se jí nechtělo do učiva. Možná jediné co, tak by si trochu za trénovala fyzičku. To byla její jediná slabina, zde na Akademii. Jenže samotné se jí do toho nechtělo a tak doufala, že najde nějakého spolužáka, se kterým by mohla jít trénovat. Avšak stále šla za onou dívkou. Nesledovala jí, ačkoliv se to tak mohlo zdát. Jen měli společnou cestu, zatím.*

*Pokračuje v cestě a pomalu se rozhoduje, zda si má něco potrénovat či ne. Zatím však v ní převládá pocit, že by měla trénovat. Když ví však všimne, že se dívka zastavila, pokračuje nadále v cestě, dokud ji neosloví.* Já vím, také sem tě tam viděla. *odpoví dívce před sebou. Stále však na ni hledá čelenku, kterou se ji prostě nedaří najít. Uviděla ji jak ji má na krku. Tehdy se na jejím obličeji objevil menší úsměv.* Jdeš někam trénovat nebo už domů?

Jo, ještě chodím na Akademii. *odpoví dívce a už se chystá odejít. Neví, zda by s ní nějaký shinobi trénoval, když je tak slabá. Jenže než stihne udělat tři kroky, zastaví se a ohlédne se na dívku.* Nechci tě rušit. Kdyby jsi šla trénovat sama, tak bych se přidala. Ale jestli nejdeš, tak nemusíš mi pomáhat. * poví a rozejde se na cvičiště, které náleží jejímu klanu. Tam mohla najít nějakého vrstevníka a trénovat s ním.*

*Zastaví se a podívá se na ní. Nečekala, že bude tak ochotná a pomůže ji. Ale jak ji může pomoci, když ani ona sama neví co bude trénovat? Neumí zatím žádné jutsu, takže chatu zvyšovat nemůže a trénovat fyzičku se ji nijak extra nechce. Ale ví, že musí být silná fyzicky, aby prošla zkouškou na genina mohla vykonávat geninske mise.* Dobře, jestli tě to nebude otravovat, můžeš mi pomoci a dát i nějaké rady, jak trénovat. *odpoví ji a začne přemýšlet, zda jít na klanové nebo vesnické cvičiště. Ale na klanové asi spíš ne a bude muset jít na vesnické, protože bude trénovat s někým mimo klanové.* Máš nějaké místo na trénování a nebo zkusíme jít na cvičiště a riskneme, že tam nebude moc lidí? *zeptá se na její názor a podle toho se rozejde buď za ní na její místo a nebo s ní na cvičiště.*

*Pokračuje za dívkou, u které neví jak se jmenuje. Neptala se ji na jméno, ale ani se sama nepředstavila. Prostě za ní šla, když ji slíbila pomoc s tréninkem.* (Hittori) Teď sem tam nastoupila. *odpoví ji. Zbytek cesty však nepromluví a jen v mysli přemítá, co by mohla trénovat. Dojdou k vodní nádrži, kde se dívka zastaví a ona se zastaví po jejím boku. Tu techniku už slyšela, ale měli se ji učit až později.* (Hittori) Dobře. *poví a čeká, zda ji dá nějaké vysvětlení co má dělat. Ona to sama zatím neví, páč ji o té technice zatím neřekli.* (Hittori) A co mám dělat, abych mohla chodit po skále? My se ji zatím neučili na akademii.

Mise D
*I když šlo o opravdu neobvyklou misi na neobvyklém místě, bylo důležité, aby jí někdo splnil. Místní hrobař byl totiž nemocný a díry na hřbitově se nevykopaly samy. Bylo jasné, že to žaludkem není práce pro každého, ovšem po Dangově výkonu na geninských zkouškách, kdy soupeři prostě rozkousl kus krku, rada usoudila, že je syn Raikage dostatečně velký nechuťák na to, aby připravoval lože pro těla na jejich věčný spánek.
Ráno Dango nadšeně vstal a připravoval se na svojí shinoby prácičku. Tentokrát ho nečekala práce s lidmi, kterým by chtěl při každém slovu rozbít tlamičku a navíc se na té práci nedalo vůbec nic pokazit. Za pár minut byl nastoupený u domku hrobníka a koukal skrze sklo u hlavních dveří. Když se za nimi dlouho nic nehýbalo, tak hlasitě zaklepal. Netrvalo to dlouho a z poza nich vykoukl postarší pán se zarudlým nosem a dekou hozenou přes ramena.* No nazdar. Ty jsi jistě ten záskok. Aby ne, nikdo  jiný sem nechodí. 'puf', * řekl hrobník otráveně, načež si kýchl. Ač Dango stihl udělat krok v zad, měl co dělat, aby se vyhl bacilům, které na něho byly vyslány. No po chvilkovém kroucení se a nopodobování nudli v bandě, se mu povedlo předejít všem virovým onemocněním. I když neznal název žádné z infekcí, které se daly chytnout na hřbitově, tak si uměl představit, že jde jistě o něco velice nakažlivého a smrtelného.* Je to tak. Jsem to já, Váš zachránce, * ukázal si prstem na hruď.* Dobrá dobrá. Počkej tu, * odvětil muž a zmizel v útrobách svého domku. Za malý okamžik se opět ukázal a držel v ruce svůj rýč.* Tady. Půjč si ho. Předává se u nás po generace, tak na něj dávej pozor. Jo a poslední věc... místo, kde máš hrob vykopat je označené, to nepřehlédneš,* s posledními instrukcemi podal chlapci nástroj s dřevěnou násadou a pak za sebou zabouchl dveře. Dango na nic nečekal a rychlostí blesku, kterému je 9let a má nohy, vyrazil na hřbitov. Místo skutečně nemusel dlouho hledat.* ,,Pan hrobař mi to tu dokonce i označil svíčkou," * pomyslel si a zfoukl onen oheň, aby zachránil celý hřbitov od požáru. Následně už stačilo jen vyhodit mramorovou desku, která se tu povalovala a mohl začít. Pustil se do toho s opravdovou vervou, to se muselo nechat. Práce mu doslova mizela pod očima a on nechápal, jak může být kopání děr tak náročné, zvlášť když je ta hlína na hřbitově tak krásně načechraná. Opravdu za pár chvil už mu z díry koukaly jen bělavé vlásky a on tak tušil, že bude mít za chvilku splněno. V tom se ozvala praskající rána dřeva.* Tyjo já mám kliku. Ještě poklad tu najdu, * usmál se šibalsky sám pro sebe a začal oprašovat dřevěné poudro jenž právě prorazil. Zvědavě nakoukl dovnitř a spatřil dvě lebky jak na něho upřeně koukají.* To na poklad nevypadá. Proč by sem někdo takhle blbě schoval mrtvoly? * zeptal se sám sebe, povyskočil a loktami se zahákl o kraj díry. V tu chvíli si všiml velké zelezné tyče zapíchlé pár metrů vedle v zemi s nápisem "Tady kopat." Pohled mu sjel zpět k té mramorové desce na které šly čitelně přečíst jména dvou manželů.* Jejda, * po čele mu sjela kapka potu. Okamžitě se vyškrábal ven, rozhlédl se, zda ho nikdo nevidí a rychle začal tu díru zakopávat. Nahoře to poctivě ušlapal a přesně do prostřed plácl desku jako takovou třešničku na dortu. Stopy byly zahlazeny a on se mohl konečně pustit do toho, co skutecně měl dělat. Vytáhl tyč ze země a začal kopat. Odhrnout zeminu, která nebyla načechraná z předchozích dnů nebylo nic snadného a on tak konečně pochopil, v čem je ta práce vlastně náročná. Jenže on byl ninja, který se nikdy nevzdá. A to ani kamenu, na který právě narazil. Ač byl už dostatečně hluboko, tak tohle bylo až moc osobní na to, aby ho tam nechal. Vší silou se rozpřáhl a s maximální rychlostí do kamene špičkou rýče udeřil. Hlasitě to cinklo, objevily se drobné jiskry a před oči mu vyletěl rotující plíšek z rýče. Kámen byl sice venku, ale obět na životech v podobě legendárního rýče předávaného celé generace, byla až moc velká. Tedy pro Danga jen v tom smyslu, že měl právě velký průser. Chvilku na to jen skepticky koukal a připadal si, že se asi brzo přidá k ostatním, co tu jsou. Nebyl by to ale on, kdyby nevymyslel plán poslední záchrany. Zabodl rýč do země, aby mu koukala jen násada a nechal ho tu. S prázdnýma rukama pak vyrazil k hrobaři.* Hotovo! * zaklepal opět na dveře a čekal až muž vyleze.* No to je dost. Už jsem si myslel, že tam těch děr připravuješ víc. Tady je tvé potvrzení o splnění mise, * řekl muž,  který tentokrát vylezl s hrníčkem čaje v ruce.* Mimochodem... kde je můj rýč? * zeptal se a začal se podezíravě rozhlížet.* Hehe. Nechal jsem ho tam, aby jste se s ním pak nemusel tahat zpátky. Navíc jsem i dodělal ten hrob, co tam byl rozdělaný. Nemáte zač, * zazubil se chlapec skepticky, doufajíce že mu to projde.* Výborně. Sbohem, * řekl hrobník vlažným tónem a zabouchl ninjovi dveře před obličejem, div ho nepraštily do nosu. No Dango se rozhodně nezlobil a rychle upaloval pro svojí hodnotnou odměnu.*

*Byl den jako každý jiný a temná Kumogakure se potýkala s unuděnými bratry. Neměli nijak náladu na ostatní shinobi a, co bylo zvláštní, byli rádi za to, že otec i strýc se s nimi moc nesetkávali. Buď prý byli na misích, nebo prostě mimo Kumogakure. Věděli, že moc technik nezvládnou po sobě a tak se rozhodli pro nějakou meditaci. Chakra byla jejich slabina, protože jejich vrstevníci byli v této disciplíně mnohem zběhlejší než oni. Zprvu se rozhodli jít do tréninkové oblasti, ale zrovna tam trénovali další geninové, kteří se připravovali na nadcházející zkoušky.* Tak tady se budeme asi těžko učit tu meditaci, když se tu ozývá cinkání zbraní a hluk všemožných technik. Pro jednou s Tebou musím souhlasit, Reisu. Ale napadá mě jedno místo, kde by nás nemusel nikdo otravovat a je tam až hrobové ticho. *Vyměnili si názory a Reisu pochopil, co bude jejich další destinace. Procházeli se poloprázdnou Vesnicí a trochu je štvalo, že to bylo až na druhé straně od tréninkové oblasti. Nakonec je uvítala děsivá brána a jakmile vstoupili na půdu hřbitova, atmosféra se najednou změnila. Klid a hrobové ticho ovládlo mysl dvou mladých geninů a oni si hned začali uvědomovat, že tady leží jejich druhý strýc.* Hele, co kdybychom šli k hrobu druhého strýčka? Trénovali bychom u něj, aby to mělo nějakou úroveň. *Pověděl Dante a Reisu na to kývl a ihned se rozhodli onen hrob hledat. Trvalo to překvapivě krátkou dobu a díky Katonu mu zapálili svíčku tím, že vystřelili jeden velmi zeslabený projektil (Katon: Houkashusha​). Poté si sedli oba do meditačního sedu, zády k sobě, a ponořili se do své mysli.*

Pohled Dante: *Zprvu jen Dante zavřel oči a nic se nedělo. Cítil se akorát jako šašek, protože nevěděl, co vlastně dělat. Atmosféra hřbitova se však po chvíli postarala o to kouzlo a Dante se zcela uklidnil. Ve tmě se začali objevovat mžitky tvořené šedí a Dante si začal vzpomínat na ten trénink s Misaki. Při této vzpomínce se mu zamotala hlava a přestal své tělo cítit. Objevil se v tom pokoji, avšak tam byl tentokráte sám. Nebyl tu strýc, avšak ani ne ty stínové bytosti. Rozešel se proto směrem ke dveřím a to, co viděl, ho celkem dostalo. Obří místnosti s několika překážkami. Usmál se a rozešel se k překážce, co vypadala jako mohutný, dřevěný sloup. Neměl žádné dekorace a ani kůra na něm nezbyla. Když se podíval dolů, na své nohy, uvědomil si, že vlastně ani nemá boty. Došlo mu, o co tu jde a začal svojí chakru koncentrovat do svých chodidel. Položil jednu nohu na sloup a když cítil, že se přichytil, zvedl i nohu druhou. Vylezl až na vrcholek (Kinobori no Waza), i když mu představivost dělala naschvály. Občas se zdálo, jakoby měl sloup neviditelné výrůstky a právě proto měl ruce před sebou, aby si chránil obličej. Najednou ucítil vítr, což bylo v místnosti bez oken nemožné a Dante vyděšeně otevřel oči. Byl na vrcholku stromu, který se nacházel poblíž hrobu strýce. Když se zahleděl pozorněji, všiml si, že Reisu také leze po nějakém stromu, avšak má oči otevřené. Nechtěl na něj volat, protože vypadal, že se soustředí a proto začal Dante slézat pomalu ale jistě dolů. Díky tomu, že po cestě dolů viděl, nemusel před sebou mávat rukami jako nějaký klaun a když došel až k hrobu, začal si procvičovat pečetě, které jsou třeba na Katon techniky. Celou dobu pozoroval plápolající plamen, jenž tancoval na provázku svíčky.*

Pohled Reisu: *Když se začal, se zavřenýma očima, soustředit na svůj tok chakry, připadal si úžasně. Najednou ji koncentroval v dlani, posléze třeba i v loktu a dále v dlani druhé. Moc dobře si uvědomoval, že tohle stačit určitě nebude, a proto chtěl zkusit nechat chakru rotovat ve svém těle trochu pomaleji. Málem by se mu to i povedlo, jenže jej vyrušil Dante, který se zvedl a začal chodit po štěrku. Otevřel oči a už ho chtěl ho už seřvat, ale něco mu na jeho stylu chůzi nesedělo. Když došel ke kmeni stromu a rozešel se na vrchol, všiml si zavřených očí. Otřel si oči své, jestli jen nevidí blbě, ale neproběhla žádná změna. Co jej v tom faktu utvrdilo byl fakt, že se málem zranil, když se jeho hrudník setkal s větví.* "Kdyby viděl, těchto větví by si všiml. Ale ano, přišlo mi divné, že by to zvládl na poprvé." *Pomyslel si a došel na protější strom. Koncentroval svojí chakru do chodidel a rozešel se po kmeni stromů (Kinobori no Waza). Když byl v polovině, trochu mu to ujelo a začal padat. Kupodivu se zachytil za větev, takže ten pád nebyl tak fatální. Rychle se podíval na Danteho, jestli si tohoto náhodou nevšiml.* "Dobrý, stále tam bojuje s větvemi. Možná je tak zasněný, že ani ten pád neslyšel." *Říkal si Reisu v hlavě a vydal se znovu na vrchol. Když byl u toho místa, kde předtím uklouzl, periferně si všiml, že Dante slézá dolů, ale už vidí. Nemohl se nyní znemožnit a proto ze sebe vydal maximum a vylezl až nahoru. Konec si rozhodl trochu zpestřit a místo klidné chůze se dolů rozeběhl. Kličkování mezi větvemi bylo v pohodě a povedlo se mu to celkem obstojně. Nakonec si všiml, že Dante trénuje skládání pečetí, tak se k němu přidal.*
*Takto trénovali až do večerních hodin a ke konci cítili, že většina jejich chakry je zužitkována a únava na sebe také nenechala dlouho čekat. Šli domů s pocitem, že se jim po dlouhé době něco povedlo.*

Shinobi 1
Děd
*I přes minulý trénink na hřbitově se Dante i Reisu rozhodli zopakovat. Jelikož zatím neměli žádné vybavení, vzali si jen lepší oblečení a ninja pásky. Cestou se vydali skrze potemnělé uličky, aby nemuseli procházet mezi ostatními.* Tato doba je strašná. Prvně jsou lidi strašně paranoidní, potom se tu objeví ta mlha a lidé jsou mnohem více paranoidní a nyní je v Kumogakure na příkaz Raikageho méně ANBU jednotek. Začíná mi to připadat, že se Kumogakure řítí do záhuby, *poví Reisu, který jde vedle něho. Reisu, který má nejspíše podobné myšlenky, pronesl:* No jo, pokud se z tohodle někdy vyhrabeme, bude to zázrak. Zajímalo by mě, zda to tak mají i v ostatních vesnicích, nebo jsme tu smůlu měli jen my. Celkem by mě štvalo, kdyby si shinobi a kunoichi z ostatních vesnic mohli dělat, co chtějí a my jediní se báli každý den, že na nás něco z té tmy vyleze. *Strýc jim totiž říkal, že v mlze jsou všemožné příšery, nestvůry a nebezpečí, které by je bez varování zabilo. Prý by ani jeden nic nezpozoroval a v druhý okamžik měli oddělenou hlavu a všechny končetiny od torsa. Těchto povídek měl v rukávu několik a Reisu i Dante se jich pomalu, ale jistě, přestávali bát. Od reálných hrozeb totiž šel až do nemožných nesmyslů.* I kdyby byla pravda to, co strýček říká, stejně se mimo vesnici dostaneme až za doprovodu Raikage, kdy se pokusíme postoupit na rank Chunnin. Přesně tak, až příští rok. A Raikage určitě dokáže zahnat všechna monstra, co se ve světě skrývají. *Tuto konverzaci vedli do doby, než se konečně dostali na hřbitov. Došli k hrobu strýce, ale jakmile chtěli zapálit svíci, někdo je chytl za rameno se slovy:* Ale, ale, jestli to nejsou náhodou Dante a Reisu? Váš tatík o vás má celkem starost a vy tu chodíte na hřbitov? A nezkoušejte nic zapírat, už minule jsem vás sledoval na jeho rozkaz. *Dante ani Reisu nevěděli, co říci. Jen se na něj rychle otočili a spatřili zahalenou postavu, velmi podobným stylem, jako byli zahalení oni sami. Když z nich žádná slova nevypadla, shinobi pověděl:* Vím, že se budete příští rok ucházet na ty zkoušky a že máte problémy s chakrou. Proto jsem vlastně tu, mám vám trochu pomoci, když jste na to doteď tak kašlali. *Poví trochu provokujícím hlasem, ale ti dva na to nereagovali. Byla to pravda, protože se spíše soustředili na fyzičku.*Tak fajn, vy dva. Nyní si sedněte do meditačního sedu, jako jste to udělali minule. Stejně tak zopakujete to lezení na stromy, je to celkem praktická technika. *Řekne shinobi a ti dva se na to vrhnou.*

Pohled Dante: *Dante se ihned posadí tak, že cítil záda svého bratra a nechal svůj zrak ponořit to temnoty. Opět se téměř nic nedělo a Dante spíše než, aby si začal připadat jako šašek, uklidnil svojí mysl tak, že jí procházelo jen minimum myšlenek. Po chvíli začal cítit, jak chakra prostupuje jeho tělem, avšak se nepřestával soustředit. Chtěl se znovu ocitnout na tom místě, kde se zjevil minule a kde žil dědeček. Trvalo to déle, než minule, ale nakonec tam byl. K jeho překvapení tam nebyl sám a viděl tam dědečka, který na něj už o holi čekal.* Tebe se už jen tak nezbavím, co, Dante? *Pověděl děd s úsměvem a pokynul mu, ať pokračuje. Společně se rozešli do té trénovací haly. Děd si odkašlal a řekne:* Nyní ti to trochu zjednoduším, když už budeš lézt v tomto stavu. *V ten moment lusknul, avšak se nic nestalo. Nechtěl jej zklamat a proto šel přímo ke sloupu. Ruce měl těsně před sebou, aby mohl zabránit větvím udeřit jej do obličeje. Kupodivu to vše probíhalo hladce a vylezl až na vrchol mnohem rychleji, než minule.* Fajn, Dante, a nyní zkus slézt i dolů, ale ruce si dej za záda. Musíš věřit ve svoji paměť, takže se budeš vyhýbat těm větvím. *Zakřičel na něj děd a Dante poslechl. Průchod dolů byl značně pomalejší, avšak zadání splnil. Když přišel dolů a chtěl svého dědečka obejmout, zjistil, že zmizel. V tu ho probral hlas bratra, který jej pochválil. Když procitnul, všiml si, že jej Reisu opravdu chválí, ale za nedlouho se ozve i ten shinobi...*

Pohled Reisu: *Reisu si sedl a oči měl opět zavřené. Začal si uvědomovat, že ten pocit, jak mu chakra proudí tělem, je velmi podobný tomu, když využívá jakoukoliv formu Hachimonu. Jen při Hachimonu ta chakra proudí mnohem více prudce a rychle, než proudí nyní. V ten moment se klidně postaví, čirou náhodou ve stejnou chvíli, jako Dante, a vydá se k tomu stromu. Jeho chodidla přilnou ke kmenu a on leze nahoru. Pomalu začal stoupat, ale každý krok si velmi dobře rozmýšlel. Vždy zkontroloval, zda ta kůra není nějak poškozená hmyzem a po došlapu by se s ním nesvezla až dolů na zem. Do první poloviny kmene šlo vše bez problémů, avšak zhruba v polovině mu už kůra málem podklouzla.* "A do háje, já věděl, že se tohle stane. Hlavně v klidu, Reisu, dýchej zhluboka a opět uklidni svůj tok chakry. Nechceš přeci z této výšky upadnout, že ne?" *Povzbuzoval sám sebe a pokračoval dál. Občas si musel pomoci rukama, protože by jinak spadl. U vrcholku již tolik větví nebylo a proto byl extra opatrný. Kmen stromu byl téže užší, takže musel chodit stejně, jako se chodí po lanu. Takto vysoko nikdy nevylezl a moc dobře si uvědomoval, že celkem hodně riskuje. Z pohledu dolů se mu trochu zamotala hlava, avšak koncentrovat chakru do chodidel nepřestal, díky tomuto nespadl. Nakonec slezl dolů a sledoval, jak Dante poslepu jde dolů. Když se mu to vyšlo a on se ani jednou neuhodil o větev, zatleskal a řekl:* Super Dante, tohle mě někdy budeš muset naučit.. *Chtěl pokračovat, avšak to už promluvil ten shinobi.*

No výtečně, očividně vám toto nedělá problém, ale rozhodně jsme neskončili. Nyní budu říkat názvy pečetí a vy ji poskládáte. *Takto trénovali asi tři hodiny. Začátky byly hodně hektické a občas udělali chybu. V té chvíli dostal jeden či ten druhý rákoskou, ale poté si dávali sakra velký pozor, aby poskládali tu správnou pečeť. Druhou hodinu začal přikazovat i kombinace pečetí, což díky předešlé hodině nebyl zrovna velký problém. Finální hodinu strávili tím, že skládali pečetě všech technik, které znali, ale chakru soustředili pouze v těch bodech, avšak ji neuvolnili. To udělali až poslední minutu, protože vědí, že chakry mají sakra málo. Když došli k naprostému vyčerpání (oba jen 0.3 Chakry), shinobi prostě jen odešel. Ti dva ještě chvíli odpočívali a pak se vydali domů. Když přišel domů i otec a oba bratři se o záhadném shinobi zmínili, tak byl otec zděšen. Údajně nikoho takového nepovolával.*

*Dnes byla zase za školou avšak dnes byla na hřbitově.* "Chtěla bych aby mě otec nechal být. I když chodím za školu tak mě nutí trénovat. Nejspíše bych měla zkusit něco s chakrou a doufat že tak zvýším zásobu své chakry aby měl pocit že pilně trénuju jako sestra." *Při těchto myšlenkách se začala smát. Poté si sedla k jednomu hrobu, složila pečeť tygra a soustředila se na svou chakru. Představovala si ji jako modrou mlhu která proudí jejím tělem. Díky jejímu otci už zvládala techniku Kinobori no Waza takže o proudění a přesunu chakry věděla. Když už seděla tak roztáhla ruce. Poté nahromadila chakru v pravé ruce a pomalu ji začala přesouvat do levé ruky. Přesun chakry byl moc rychlý a nekontrolovatelný. Zakroutila hlavu a začala pomalu přesouvat chakru z levé ruky do pravé. Snažila se přesouvat svou chakru pomalu ale neměla dost precizní ovládání takže i na podruhé přesunula chakru moc rychle a nekontrolovatelně. Byla naštvaná že jí to nešlo. Stoupla si, protáhla se a znovu si sedla, složila pečeť tygra a začala do prstů soustředit chakru. Poté roztáhla ruce, přičemž udržoval chakru v obou dlaních. Poté znovu složila pečeť tygra a poslala chakru do pravé ruky. Poté znovu rozpažila a udržovala svou chakru v pravé dlani. Složila pečeť tygra a přesunula chakru s pravé dlaně do levé. Rozpažila a usmála se, poté ztratila koncentraci a její chakra se rozproudila po celém těle.* "Dobře takže na krátkou vzdálenost to zvládnu ale co když to zkusím přes celé tělo." *Po téhle myšlence složila pečeť tygra a poslala svou chakru do levé dlaně. Po té rozpažila a pomalu přesouvala chakru z pravé dlaně do levé. Přesunul byl rychlejší než chtěla ale i tak měla radost že to zvládla. Poté začala s přesunem z levé dlaně do pravé a zpátky. Po několika hodinách kdy takto přesouvala chakru ji boleli ruce z rozpažení a také ji začali pálet ruce a hrudník jak přesouvala chakru. Bolest byla veliká a ona byla líná a tak dala ruce na kolena.* "Sakra tohle není dobré. Ta bolest je opravdu velká. Měla bych si odpočinout." *Měla obě své ruce na kolenou a pomalu dýchala. Poté začala soustředit chakru v levém chodidle a poté ji začala přesouvat do pravého chodidla. Po několika hodinách ji pálely i nohy a cítila velkou únavu. Poté si stoupla a pomalu se rozeběhla. Cítila bolest v nohou, každý její sval křičel bolestí a jí se řinuly slzy z očí. Snažila se nemyslet na bolest ale soustředila se na něco jiného. Snažila se soustředit na okolí ale kolem byly jen hroby takže to nebylo nijaké velké rozptýlení. Po chvíli se zastavila, spadla na kolena a na své ruce. Nakonec začala soustředit svou chakru do hrudníku. Soustředila se na svou chakru v hrudníku.* "Dobře takže teď bych mohla začít přesouvat část chakry z hrudníku do chodidel a část do dlaní. Když to však zkusila tak se její chakra s plašila a rozběhla se po celém těle. Poté se snažila uklidnit a také uklidnit svou chakru. Zhruba po půl hodině se jí to povedlo a opravdu uklidnila svou chakru, znovu ji poslala do hrudníku a pokusila se část chakry poslat do chodidel. Znovu se ji rozutekla chakra. Toto trénovala několik hodin když vtom si všimla svého otce.* Ahoj tati co tu děláš? *Otec se na ni pousmál a poté řekl.* Buď v klidu. Chtěl bych tě jen pochválit. Mám radost že jsem tě přistihl při tréninku. Jak víš tak dokážu cítit chakru i pohyb chakry. Mám radost že jsi trénovala. *Azami se usmála stoupla si a poté s otcem šli domů kde ji otec vyprávěl o chakře a o tom jak je důležité ji trénovat. *

*Bylo to teprve nedávno, co Kazuya konečně začal chodit na akademii. Ze začátku byl velmi zvědavý na studenty, kteří budou spolu s ním podstupovat tu strastiplnou, anebo také zajímavou cestou poznávání a učení se základních dovedností a znalostí ninji. Jenže po uvědomění si, že ostatní na něj nejsou zvědaví tak, jako on na ně, se tak trochu uzavřel do sebe a už si jich nevšímal. Respektive, skoro jediné, čeho si na nich všímal, byly jejich dovednosti. Ostatní mu totiž připadali o dost schopnější, než je on. Stejný pohled na věc měl i jeho nevlastní otec, ale jeho hodnocení Kazuyových dovedností bylo rozhodně méně objektivní. Jednoho odpoledne se takhle Kazuya vracel z akademie a u dveří stál jeho nevlastní otec a to první, co pro Kazuyu měl, bylo ponižování.* Byl jsem se ptát na akademii a řekli mi, že nejsi zrovna premiantem třídy, že jsi spíš takový průměrný... Ale já bych řekl, že jsi dost podprůměr. Měl bys se sebou něco dělat, protože mi takhle akorát děláš ostudu. *Kazuya dělal, že ho neposlouchá a chtěl se kolem něj procpat a vejít domů.* Já s tebou mluvím. *Zastavil ho rozzlobeně otec. Kazuya se tedy přestal snažit vejít domů a místo toho se mu chladně zadíval do očí, neříkajíc chvíli vůbec nic.* Jdu, trénovat, tak mě pusť, *řekl po chvíli důrazně a doufal, že už ho konečně nechá projít. Dnes sice trénovat původně nechtěl, ale cokoli bylo lepší, než s ním být teď pod jednou střechou.* Tak trénovat jo? Ty? Aha. *Shigeru - jeho nevlastní otec se nad tím jen zasmál a nechal ho teda jít. Kazuya, vnitřně vděčný, že se to obešlo bez dalších problémů, proklouzl domů a jako první šel pozdravit mámu, která jako obvykle ležela v posteli a chovala Kazuyovu malou sestru. I když nevlastní, Kazuya měl toho prcka rád, a to i přes to, že to byl Shigerův potomek.* Ahoj mami, dneska si půjdu trochu zatrénovat, *prohodil směrem k matce, tentokráte již s vřelým pohledem ve tváři. Ona jen s úsměvem pokývala hlavou a začala se znovu věnovat své dcerce. Kazuya tedy po chvíli vyběhl do patra do svého pokoje, ze stolu sebral prázdnou lahev, ze skříně nějakou ovocnou tyčinku a šel si dolů do lahve napustit vodu. Obě propriety pak hodil do batohu na záda a vyrazil ven.* "Taková pohoda, když ho nemám na očích," *oddechl si Kazuya a nasadil mírné tempo a rozeběhl se vesnicí. Cestou si říkal, že by si mohl někde trochu zaposilovat, ale nakonec, když už byl u toho běhání, se rozhodl, že procvičí svou rychlost. Původně volné tempo začal postupně zrychlovat, až se dostal na nejvyšší rychlost, jaké byl aktuálně schopen dosáhnout. Běžel vesnicí a vůbec v rychlosti nepolevoval. Zatím si moc vyčerpaný nepřipadal, tak se ani nemusel přemáhat, aby tempo udržel. Doběhl až ke hřbitovu, kde se rozhodl zastavit a dát si krátký odpočinek, aby se napil a snědl kousek sladké tyčinky. Sedíc na zemi, rozhlížel se kolem sebe. Jen co dojedl a dopil, odložil batoh za jeden větší pomník a rozhodl se pokračovat ve svém tréninku. Poté zamířil k rovné uličce mezi pomníky a určil ji jako místo, kde bude běhat. Věděl, že na hřbitově by bylo lepší rozruch nedělat, ale nikdo živý tu nebyl a mrtvým to vadit nebude. Rozeběhl se tedy mezi pomníky a postupně přidával. Když dosáhl stejné rychlosti, jakou doběhl sem, začal se přesvědčovat, že to určitě půjde ještě rychleji a s vypětím sil se donutil ještě o něco přidat. Takhle běžel kus rovně, pak se co nejrychleji obrátil a běžel zpátky, zatímco se snažil přidat ještě více. Když doběhl až na původní začátek, znovu se obrátil a běžel zase na druhou stranu, přičemž se zase snažil o něco přidat. Tentokrát už se ale nějaký větší nárůst rychlosti nekona* "(Shiki) Ty, Kazu... (Kazuya) Neruš... (Shiki) Hej, hej, zastav už konečně." A proč jako? *pronesl Kazuya nahlas, zastavil se a podrážděně očekával nějakou odpověď od svého bratra.* "(Shiki) Ty jsi najednou nějaký nervák... Ale to je jedno. Mám pro tebe jeden takový nápad. Dáš si se mnou závod. Jsem si stoprocentně jistej tím, že bych vyhrál. Mám totiž trochu větší vůli se sebou něco udělat, než ty... ale pan Kazuya prostě musí být furt ten, kdo bude ovládat tohle naše tělo." *Shiki se ho snažil štiplavými poznámkami trochu vyhecovat.* "Tak to asi těžko," *odpověděl Kazuya bratrovi trochu uraženě. Po chvíli ale přeci jen použil techniku ​Karada no Bunpu, aby se rozdělil na dvě samostatná těla.* Tak jo, jdeme na to. Vidíš támhle ten oprýskaný a křivý pomník? *Kazuya přikývl.* Takže, třikrát tam a zpět. Á... teď, *odstartoval Shiki a okamžitě vyrazil, nutno podotknout, že zrychlil o něco později, než Kazuya předtím.* Počkej! *Než Kazuya konečně vyrazil, Shiki už byl skoro v polovině cesty.* "Sakra!" *běžel za ním a snažil se ho dohnat. Na své poměry běžel celkem rychle, ale Shiki prostě vyrazil dřív a tak byl u pomníku blíž a cestou zpátky se na Kazuyu pěkně zašklebil. To Kazuyu pěkně vytočilo, a tak prostě přidal ještě víc, čímž překročil svou dosavadní maximální rychlost. Bylo to, jako kdyby ho doteď drželo zpátky nějaké lano a on ho najednou přetrhl - tak to cítil. Ve skutečnosti to zas až takový zázrak nebyl, protože Shiki nakonec stejně kvůli náskoku vyhrál, ale byl to alespoň nějaký posun.* To nebylo tak hrozné, napijeme se a dáme si to ještě jednou. *Shiki se trochu napil a poté udýchaně podal lahev bráchovi, který hlasitě oddechoval, jako by právě uběhl maraton.* Fůů, tak to bylo něco... Já už si myslel, že... že už to prostě rychleji nepůjde, *vyhrkl tak trochu přerušovaně, protože mezi tím oddechoval.* Limity jsou od toho, aby se bořily, ne? *Oba bratři se ještě chvíli vydýchávali, pak se postavili na pomyslnou startovní čáru a tentokrát oba vystartovali zároveň. Jejich rychlost byla srovnatelná a pořád koukali jeden po druhém, aby zjistili, jestli jsou kousek před tím druhým, anebo za ním. Tentokrát oba na konci byli zase o trochu rychleji. Cestou zpět oba chtěli zrychlit ještě více, ale o tolik už to nešlo. Přeci jen, jeden trénink nestačí na to, aby se zlepšili nějak hodně významně... Druhé kolo závodu uteklo velmi rychle a tentokrát o chlup vyhrál Kazuya. Oba ale byli úplně stejně rudí a zadýchaní. Ve stejný moment, jako by se na tom domluvili, se posadili na zem a chvíli na sebe jen tak koukali.* Běžíme ještě? Já bych si chvíli odpočal, protože nevím, jestli bych ještě jednou dokázal běžet tak rychle. Je to dost náročný. *A tak chvíli odpočívali a pak si znovu dali rychlý závod a takhle to ještě párkrát zopakovali. Závodní trasa nebyla zas až tak dlouhá, ale oba se na ní snažili ze sebe vydat co nejvíce. Čas uplynul jako voda a z odpoledne byl večer. Kazuya se Shikim se domluvili, že si dají ještě jednu cestu tam a jednu zpátky a pak vyrazí zpět domů. Byl to poslední závod a kdo vyhraje, vyhrává vše. Ani jeden z bratrů nehodlal prohrát. Společně si to odstartovali, zároveň vyrazili. Tentokrát ani jeden nekoukal na toho druhého a soustředil se jen na cíl před sebou. Oba napínali svá těla na aktuální maximum. Už už to vypadalo, že doběhnou zároveň a bude to remíza, ale Kazuya chvíli před cílem nešťastně zaškobrtl a rychle letěl vstříc tvrdé zemi.* Byli jsme dobří, ne? *Shiki natáhl ke Kazuyovi ruku, aby mu pomohl na nohy.* To ano. *Pousmál se Kazuya.* Ale řeknu ti, mám pocit, že už domů asi nedojdu. Pěkně mě bolí nohy. *Zasmál se, chytl se pomocné ruky, postavil se na nohy a znovu se s bratrem spojil do jednoho těla.* "(Kazuya) Tohle si musíme někdy zopakovat, byla to zábava. (Shiki) Nemám s tím problém, co třeba pozítří. (Kazuya) To by šlo." *Domluvili se. Kazuya se pak napil a vyrazil zpět domů. Původně běžet nechtěl, protože už toho měl dnes dost, ale nakonec se přemohl a nasadil trochu volnější tempo.*

Mise typ D
*Už to byla nějaká doba co se stal Geninem, už mu chyběli jen mise aby se mohl přihlásit k chuuninským zkouškám.* "Sakra tohle je otrava, měl sem spíše plnit mise místo toho abych trénoval malbu zvířat." *Byl oděn do černé košile, černých kalhot kolem kterých měl černý opasek na kterém měl čtyři pouzdra. Ve třech pouzdrech měl své shinobi vybavení a ve čtvrtém pouzdru měl svitky ke klanové technice. Na pravé noze měl pouzdro ve kterém byla lahvička s inkoustem a v ní byl i štětec. V oblasti ledvin měl připevněnou zbraň Ruigu. Na čele měl přivázanou svou čelenku a na hlavě měl svůj klobouk. Poté se z domu vydal k budově Raikage, kde si vzal svou první misi. Jeho úkolem bylo uklízet na hřbitově. Z budovy Raikage se okamžitě vydal na hřbitov. Měl sebou tyč s bodákem a černé pytle na odpatky. Když přišel na hřbitov tak se zhrozil.* "Sakra tady je dost velkej bynec. Možná bych to mohl vzít jako trénink ninjutsu?" *Po této myšlence zapíchl tyč s bodákem do jedné plechovky, z ruličky odtrhl jeden pytel a poté jej rozdělal, položil jej na zem, zvedl tyč a dal jej do pytle. Poté napíchl další plechovku, kterou dal do pytle, takhle pokračoval nějakou dobu.* "Sakra tohle je otrava, už jsem to mohl mít dávno za sebou. Poté si všiml zvadlé kytky u jednoho hrobu, vzal ji a dal ji do pytle. Poté se protáhl, poslal chakru do prstů a poté pomocí techniky Kugutsu no Jutsu vytvořil chakrová vlákna a tyto vlákna připojil k plechovkám, petlahvím, různým sáčkům. Poté zvedl ruce do vzduchu, zahýbal prsty a pohnul rukama k sobě. Všechen nepořádek takto hodil do koše.* "Tohle je o dost rychlejší ale co kdybych použil klanovou techniku a donutil svá zvířata aby mi trochu pomohli." *Po této myšlence, si sáhl do pouzdra a vytáhl z něj jeden, svitek, klekl si roztáhl jej a položil na zem. Poté si vytáhl namočený štětec v inkoustu a namaloval sním deset malých veverek. Poté vrátil štětec do pouzdra s inkoustem, složil jednoruční pečeť a pomocí Choujuu Giga: ​Sukoshi Tanken nechal oživit zvířata které se rozeběhly po hřibitově a začali brát do rukou nepořádek a běželi zpět k pytli a dali nepořádek do pytle. Sám Kosuke si stoupl a z ruličky odmotal několik černých pytlů, které roztáhl a položil na zem. Kosukeho zvířata dávali do pytlů odpadky a sám Kosuke připevňoval svá chakrová vlákna k nepořádku a dával je do pytlů.* "No clkem to jde. Je to rychlejší když mám tolik pomocníků. Klanová technika je opravdu dost užitečná." *Stále pokračoval v úklidu, plné pytle svázal a dával je na jedno místo. Když už uplynul čas pro jeho zvířata tak všechna zalezla do pytle a tam se rozpadla v inkoust. Kosuke si znovu klekl a namaloval deset vrabčáků, které pomocí Choujuu Giga: ​Sukoshi Tanken vyvolal. Ti se rozlétli po hřbitově a začali brát nepořádek a s nepořádkem létali do pytlů. Kosuke začínal cítit únavu z úbytku chakry a tak se rozhodl že už nebude používat své Kugutsu no Jutsu a tak chodil po hřbitově a bral zvadlé květiny, které poté dával do pytle.* "Jo jde to dost dobře ale mohlo by to jít lépe. No mám holt málo chakry a ještě musím trénovat svou techniku." *Poté pokračoval v úklidu. Po nějakém čase mu někdo zaklepal na rameno. Kosuke se otočil a uviděl svého otce. Slušně ho pozdravil a poté si všiml že všechny jeho vrabčáci letěli do pytle kde se rozpadly. Poté se vydal ke svitku a namaloval dalších deset vrabčáků a pomocí Choujuu Giga: ​Sukoshi Tanken nechal vyletět vrabčáky ze svitku, poté k němu přišel jeho otec a řekl.* (Otec) Víš viděl jsem jak používáš Kugutsu no Jutsu co tě naučil tvůj hloupý bratr. Určitě víš o historii našeho klanu. Víš že nás nechtěli přijmout do žádné z vesnic. Všichni měli pocit že naše kresby jsou slabé a tak se spousta z nás vrhla na loutkaření. Můj otec byl taky loutkař a jeho otec taky. Poté ti nejsilnější z našeho klanu dokázali Kumogakure že jsou naše klanové techniky silné. První Raikage nás přijal a členové našeho klanu začali znovu trénovat naše klanové techniky. Upřímně to že se tvůj bratr naučil loutkaření je plivnutím do tváře prvního Raikage. No a že to naučil i tebe je plivnutím na celou Kumogakure a její laskavost. Proto jsem vyhodil tvého bratra z domu.
(Kosuke) Víš tati o loutkařích nic nevím ale Kugutsu no Jutsu mi může pomoct smím Kenjutsu. Navíc bych mohl chytit vlákny nepřítelovu zbraň a odrazit tak jeho útok. Navíc až zesílím tak budu moct ovládat i lidi. Možná bych se neměl loutkám tolik vyhýbat. *Kosukeho otec byl zklamaný a řekl mu že ho v loutkaření nebude podporovat, jeho bratra nepřijme zpět do domu ale dovolil Kosukemu aby užíval pokoj po bratrovi. Poté otec odešel.* "No podle toho co mamka říkala tak vím že brácha měl svůj pokoj i jako dílnu. Třeba bych se tam mohl podívat a třeba zjistím i něco více o loutkaření." *Poté se vrátil zpět k úklidu. Když měl uklizeno tak vzal co nejvíce pytlů a šel s nimi před hřbitov, kde byl popelnice do které hodil plné pytle. Poté se vrátil zpět na hřbitov. Když měl všechny pytle hozené v popelnici tak se vydal k budově Raikagem kde řekl že úspěšně splnil misi. Dostal zaplaceno za misi a poté se vydal domů. Cestou přemýšlel o všem co mu otec řekl o minulosti klanu. Když přišel domů tak se opláchl a šel do pokoje svého bratra. Uviděl tam nějaké dřevo, ponk, poté šel k ponku a otevřel šuplete, uviděl spoustu nářadí a několik svitku. Vzal jeden svitek, rozevřel jej a prohlédl si plán na stavbu loutky. Pořádně si ho prohlédl. Poté vytáhl další svitek a znovu uviděl plán na jinou loutku.* "Vypadá to jako umění. Jo loutkaření je vlastně umělecká činnost. No a členové našeho klanu jsou vlastně umělci a tak proč bych se měl bránit dalšímu umění. Jo mohl bych to brát jako zábavu." *Poté šel do ložnice a doufal že tam bude jeho otec ale místo něj uviděl matku. Řekl ji jak se rozhodl a matka jej podpořila. Poté šel do svého pokoje a trénoval malbu zvířat.*