Hřbitov

Proč tady? Proč já? *nadává Akira do prázdna, když zrovna stojí před vchodem na hřbitov. Oblečena je opět ve svých nepřehlédnutelných šatech Odkaz a v ruce svírá list s popisem mise.* To mi má jak pomoct? *hudruje. Zmuchlá papír a strčí ho do vaku, který má na zadku pod pouzdrem s Kakuto. Projde branou a míří si to hlavní ulicí hřbitova.* Hm, kde to je? *rozhlíží se, když stojí přibližně v polovině toho hřbitova. Hledá služební domek, kde by měl zrovna přebývat hrobník, správce a uklizečka v jedné osobě. Znova vytáhne list a pročítá si popis místa.* Aha. takže špatně. *pronese a vrací se stejnou cestou, jako přišla. Kus u brány zahne vlevo a pokračuje podél zdi, až na něj nakonec narazí. Stojí v rohu hřbitova. Je to opravdu domek o velikosti 4x5 metrů a na jeho levé straně u zdi hřbitova stojí dřevěná bouda dva na dva metry. Dojde ke dveřím a zaklepe na ně.* Hej, hej. Kdo otravuje? *otevřou se dveře. V nich stojí muž ve věku přibližně kolem padesátky. Ovšem nevypadá na to. Vysoký je skoro dva metry a i když má na sobě triko s dlouhým rukávem, vestu a dlouhé černé kalhoty, rýsují se mu přes to oblečení svaly. Na zádech mu po vestě vlají dlouhé černé vlasy a obličej má posetý černým vousem. Na levo. Tím, že Akira stojí ještě pod třemi schody, které ten domek má, shlíží na ní opravdu z výšky.* Hej, ty jsi ale malá. Jsi dokonce i mladá na to, aby sis chtěla zajistit hrob. Proč tu tedy jsi? zeptá se a s rukou opřenou o horní trám futer se předkloní. Akira zahrabe ve vaku a ukáže mu rozložený (ale přesto už zmuchlaný) list, co dostala. Nahoře je napsáno MISE. Muž si ten list prohlíží a lítá očima od něj k Akiře a zpět.* Vážně? Poslali tebe? To by mě zajímalo, jak chceš za dnešek vykopat padesát hrobů? *poví a zase se narovná. V jejím obličeji je znát náznak zděšení. "Jo, ten první bude asi hned tvůj." ozve se jí v hlavě posměšný tón, který je určený Akiře.* Klid, dělá si srandu. *řekne po chvíli muž a vybouchne smíchy.* Ale měla ses vidět. Na tohle jen tak nezapomenu. Pojď dál. *řekne stále se smíchem a vrací se do domku. Akira udělá tedy ty tři potřebné kroky, aby se dostala na práh dveří a vstoupí dovnitř. Na to, že je ten domek z venčí malý, uvnitř je docela prostorný. Hned vedle dveří stojí stolek, na kterém je prázdný lavor. Nad nim visí zrcadlo a vedle něj ručník. Na druhé straně dveří je věšák a botník. Hned na proti dveřím je u stěny robustní dřevěný stůl s dvěma židlemi. Jediné okno je na levé straně domku, pod kterým je i pult, co zřejmě slouží jako linka. Postel je na pravé straně. Uprostřed místnosti je ohniště a nad ním komín, který odvádí kouř pryč. Nad ohništěm, kde zrovna plápolá oheň, visí kotlík, ve kterém bublá voda.* Jak se jmenuješ? *zeptá se jí muž, když za sebou Akira zavře dveře.* Akira Hözuki. *poví a dál si to tu prohlíží. Protože tu moc jiných věcí není, budí to dojem prázdnoty. To i její pokoj je možná menší než tohle, ale má tam daleko víc věcí.* Hm, Hözuki? Takže starochovi už konečně vyrostli děti jo? *zeptá se a nalije z kotlíku do konvice horkou vodu. Z ní po chvíli nalije do dvou hrnků čaj.* Můj otec není žádný staroch. Ten by ti z tohohle tady udělal.. *nakročí si Akira a pozvedne pěst.* Klid, malá. Znám tvého otce a věř mi, že ten by se tu akorát zlil do němoty. Sedni si. *zarazí jí a položí na stůl hrnky s čajem. Akira ještě pořád nafučená si sedne ke stolu. Musí si odendat Kakuto a opřít ho o okraj stolu. Muž si sedne naproti ní a dívá se jí do očí. Je to pohled, který by nejspíš kde koho vyděsil, ale Akira je pořád dost naštvaná, než aby jí to trápilo.* Bál jsem se dne, kdy se tu nejspíš jeden z vás ukáže. Ale co jsem slyšel, tak Kazuki je trochu pozadu co? No nevadí, však on tě brzy dožene. *poví nakonec s úsměvem a napije se.* Jmenuji se Hotashi. Často si objednávám geniny na pomoc jen proto, abych tu nebyl sám. Když mluvíš jen s mrtvými, zblázníš se z toho brzy. Navíc se vám to hodí dobře na fyzičku, protože tady na hřbitově je to docela drsná práce. Ale nemysli si, když tu mám na pomoc kluky, opravdu kopou hroby. *mrkne na ní a vytáhne si placatku, ze které si trochu přilije do hrnku, trochu si přihne a pak ji zase schová do vesty.* Proč tedy žijete tady a ne ve vesnici? Nemáte rodinu? *zeptá se ho Akira.* Právě proto, že je má rodina zde, tak tu bydlím. Navíc nevěřila bys, jaký tu je klid. *zasměje se Hotashi.* Aha. Co tedy mám dělat? *pokračuje Akira.* V klidu žádný spěch. Pro ninju je dobré, taky umět odpočívat. To si pamatuj. *vyprázdní hrnek jedním hltem a položí ho na stůl.* Ale jsi tu jen kvůli tomu, vidím ti to na očích. Až dopiješ čaj, přijď za mnou k jižní zdi hřbitova. Tam se dozvíš úkol. *vstane, postaví hrnek vedle lavoru a vyjde z domku. Chvíle je slyšet, jak rachotí venku u boudy s nářadím, než je ticho. Akira se tak ocitne úplně sama, v cizím domě a ještě na hřbitově.* Vážně tenhle blázen zná otce? Ten se o něm nikdy nezmínil. *dopije čaj a nese ho také k lavoru. Nemá ráda špinavé nádobí a tak si vezme trochu horké vody z kotle a hrnky hned umyje. Nasadí si Kakuto a vyběhne za mužem k jižní zdi. Když tam doběhne, nechápe, jak se mu to za tak krátkou dobu povedlo. Muž stojí v díře o rozměrech hrobu a je v hloubce po pas. Vedle se válí hromady čerstvě vykopané zeminy.* Ó, už jsi tu. Výborně. *poví a vyskočí z díry. Rozpřahne ruce na obě strany k východu i západu.* Jak sis mohla všimnout, tohle je nejstarší a nezašlejší část hřbitova. Lidi, co tu leží jsou tak staří, že už na tomhle hřbitově leží i jejich staří vnoučata. Nikdo se o ty hroby už nezajímá a tak je postupně likviduji a vytvářím místa pro nová. O zbytky těl se zase stará skupina, která je přesouvá pryč. Na tobě je se postarat o úklid okolo. Plevel, hlína, kamení a samozřejmě i smetí, protože si sem bandy puberťáků chodí ožírat držky. Zůstává tak po nich i odpad. Kde začneš, jak začneš a čím, to je na tobě. Já si budu v klidu kopat a ty se starej o toto. Veškeré vybavení je už támhle v té nůši a kolečku. *dodá a ukáže ke zdi. Hned na to si vezme zase lopatu a skočí do díry. Akira se odebere k vybavení. Odloží zde svoje Kakuto, které opře o stěnu a hrábne do vaku. "Ještě že jsem si to vzala." poví a vytáhne černé tepláky a triko. Rozhlédne se, aby zjistila, zda tu někdo je. Kromě nich dvou nikdo. Tohle stejně nijak neřeší ale vleze si za nůši, za kterou je díky její velikosti vidět stejně jen od pupíku nahoru. Svlékne se do spodního prádla a natáhne si tepláky s trikem. Šaty pak pověsí na Kakuto a vezme si do ruky koště. S ním se vydá až k západní stěně a od ní se pustí do zametání. Je tu hlavně dost nepořádku od těch puberťáků a tak když narazí na odpad tak ho koštětem odrazí stranou, aby jí to nepřekáželo. Vždy to zamete kolem tří hrobů a cesty u nich na jednu hromadu. Pak pokračuje k dalším třem. Dělá jednu hromadu za druhou a celkem už se i uklidnila. Nejhorší na tom je, že zaměstnává pořádně ruce a tak jí hlavou lítá spousta myšlenek. Hlavně přemýšlí nad tím, co to mohlo být za lidi, co tu leželi. Říkal, že to jsou hodně staré hroby a tak mohli tito lidé být čímkoliv. Tím, že se tu z toho stala Kirigakure a Mizukage zavedl spoustu jiných věcí, tak tu hlavně pohřbívají jen ty, kteří si to zaslouží. "Možná proto se odsud likvidují ty staré hroby." řekne si Akira. Utopená ve svých myšlenkách automaticky dělá jednu hromadu za druhou. Když jsou tři, přiveze si vozík a odveze bordel takto na hromadu na likvidaci. Pak se zase vrátí a pokračuje. Než si to uvědomí je u hrobu, který začal ráno Hotashi kopat. Zarazí se a pohledem ho vyhledá.* Cože? *málo co dokáže Akiru rozhodit, ale ten chlap už kope desátou díru. Akira se koukne do té první a kdyby stála Kazukimu na ramenou, stále by neviděla ven. Tak jsou hluboké.* To je blázen. *řekne si. Vrátí se zpět na začátek, kde vytvářela hromadu z odpadků a ty naháže do vozíku. S plným vozíkem se pak vrací k bráně, kde je venku kontejner na odpad a do něj to vše vyhází. Protože si nevšimla nikde u jižní zdi, že by tam byla nějaká voda, vydá se i s vozíkem nejdřív k jeho domku. Tam už na ní ale čeká Hotashi i s jejím Kakutem a šaty.* Pojď na oběd. Tohle si můžeš nechat uvnitř. *myslí její věci. Akira tedy postaví vozík vedle boudy a jde za ním do domku, kde se v lavoru s připravenou vodou umyje. Na stole už leží džbán s vodou i sklenice a do kotle hází suroviny na polévku. Akira si sedne ke stolu a napije se vody. Položí sklenici na stůl a podívá se na něj.* Hotoshi-san. Odkud znáte otce? *zeptá se ho.* Stačí jen Hotoshi. *odpoví a sedne si naproti ní.* Dříve jsem také býval Ninja. Jenže během války se to trochu podělalo a tenhle obor jsem musel opustit. Rozhodl jsem se, že se stanu hrobníkem. Už teď jsi ty možná víc ninja, než já. Moje ovládání chakry je tak na úrovni genina, možná horší. *poví a koukne na hrnec.* Ale síly mám, že bych přepral i jounina. *zasměje se nakonec a začne hýbat prsty. Najednou se zvedne poklice z hrnce a vařečka začne míchat polévku. Akira to zpozoruje a je docela mimo.* Co to? *zeptá se.* Jak říkám. Moc toho už nezvládnu. Ale býval jsem mistr v umění. *odpoví trochu sklesle.* No, pokud přijdeš zase, vysvětlím ti to. Teď půjdeme jíst a doděláme naší práci. *poví a vstane. Nalije polévku do misek a odnese je ke stolu, kde se oba v tichosti pustí do jídla. Jakmile oba dojí, vydají se zase zpět k jižní zdi, kde pokračují ve své práci. Akira zametla kolem zbytku hrobů a bordel zlikvidovala. Po tomhle si vzala košík a malou motyčku, se kterou se vrací zase na začátek a pouští se do plení. Pomocí motyky se zbavuje plevelu a nežádoucích rostlin, které ukládá do malého košíku. Jakmile ho naplní přesune se ho vysypat na kompost a zase pokračuje. Začíná se stmívat, když skončí u posledního hrobu. Záda jí bolí jak čert, ruce pořádně necítí a nohy ze všech těch dřepů má už taky skoro dřevěné. Odnese poslední košík plevelu na kompost, naloží odpad, který ještě nahromadila na vozík a jede ho opět vyprázdnit ke kontejneru. Vrátí se, společně s Hotashim naloží nástroje do vozíku i nůše a jdou zpět k jeho domku. Zatím co Hotashi omývá nástroje hadicí, než je uklidí, Akire si u něj v domku zase svlékne a opláchne se od špíny. Oblékne se do do svých šatů a oblečení uloží zpět do vaku. S kakutem opět na zádech se vydá před domek.* Děkuji ti Akiro za pomoc. Věřím, že ti to taky pomohlo trochu s posílením těla. Jak jsem řekl, pokud se tu ještě někdy ukážeš, povím ti víc o té schopnosti. *poví s úsměvem Hotashi.* Hm. Určitě se stavím. *poví Akira a rozloučí se s ním. Vydává se nejdříve ohlásit konec mise a nakonec dorazí domů. Hodí si rychle ještě pořádnou sprchu a zlomená padá do postele. Nestihne si to pořádně ani v hlavě přerovnat a hned usíná.*

KONEC

*po delší době se Akira vydá opět na hřbitov. Na sobě má zase své výstřední šaty. Hned za brankou zahnula doprava a vydala se k domu, ve kterém bydlí Hotashi a kterému řekla, že se zase vrátí. Nebo spíš jí přesvědčil tím svým trikem, že mu slíbila, že se vrátí. Zaklepe na dveře a když se otevřou objeví se v nich muž. Vysoký je skoro dva metry a i když má na sobě triko s dlouhým rukávem, vestu a dlouhé černé kalhoty, rýsují se mu přes to oblečení svaly. Na zádech mu po vestě vlají dlouhé černé vlasy a obličej má posetý černým vousem. Na levo.* Á, malá Akira Hozuki poctila návštěvou tohohle svraštilého dědka. *zaburácí svým hlasem, který se nese po hřbitově.* Pravděpodobně chceš znát pravdu o mojí schopnosti co? *dodá s úsměvem a ustoupí stranou.* No tak pojď. Nevím, jestli tě to nadchne, ale za zkoušku to stojí. *Akira vstoupí do domku a rovnou se usadí ke stolu. Na to, že je ten domek z venčí malý, uvnitř je docela prostorný. Hned vedle dveří stojí stolek, na kterém je prázdný lavor. Nad nim visí zrcadlo a vedle něj ručník. Na druhé straně dveří je věšák a botník. Hned na proti dveřím je u stěny robustní dřevěný stůl s dvěma židlemi. Jediné okno je na levé straně domku, pod kterým je i pult, co zřejmě slouží jako linka. Postel je na pravé straně. Uprostřed místnosti je ohniště a nad ním komín, který odvádí kouř pryč. Nad ohništěm, kde zrovna plápolá oheň, visí kotlík, ve kterém bublá voda.* Čekal jsem, že se stavíš dřív. *pokrčuje Hotashi.* Nebyl čas. Mise, práce s týmem. Nějak se to kupilo a až teď jsem konečně našla chvíli. *odpoví prostě Akira. Hotashi před ní položí hrnek s čajem a sedne si naproti ní.* Dobra, dobrá. Mě se nemusíš ospravedlňovat. Já to nějak zvládnu. *zasměje se a opět do svého čaje nalije trochu z obsahu placatky, kterou nosí ve vestě.* Takže, rovnou asi začneme. Ty nejsi osoba, co by moc nějak chtěla mluvit o sobě a já zase nerad vyzvídám. Rovnou ti to ukážu. *poví a sevře ruku. Ta se mu obalí chakrou a vystřelí od ní pět chakrových vláken. Pěst.* Tomuhle se říká Kugutsu no jutsu. Je to technika loutkářů. Slyšela si o nich? *zeptá se jí. Akira zavrtí hlavou a sleduje vlákna do kouta, kam vystřelila. Tam je nějaký stín, který se začne jejich směrem pohybovat ve chvíli, kdy Hotashi pohybuje prsty. Postava vyjde na světlo a Akira se jí překvapivě lekne. Nebo spíše jejího vzhledu. Loutka.* Tohle je jedna z loutek, které jsem kdysi vlastnil. Moc mi jich nezbylo a tahle byla také jedna z prvních. Jmenuje se Sasori. *poví a nechá loutku dojít až k nim. Akira si jí prohlédne a loutka se jí dívá do očí.* Z toho pohledu docela mrazí. *poví Akira. Hotashi se zasměje.* Jo, to jo. Snažil jsem se. *poví a nechá loutku sednout na zem. Pak od ní odpojí chakrová vlákna a loutka ještě povadne a brada se jí opře o hruď.* Není to zrovna obvyklí styl boje, ale později to má i své výhody. Například. *poví a vystřlí z prstu chakrové vlákno, které se napojí Akiře na ruku. Pak Hotashi pohne prstem a její ruka se zvedne, aniž by to měla Akira v plánu.* Co... to..? *zarazí se.* Můžeš takhle ovládat své nepřátele. Ale tohle chvíli trvá. *poví a přeruší vlákno, čímž Akiře spadne ruka zase dolů, než jí zastaví, aby silně udeřila do stolu.* Dá se to naučit? *zeptá se ho a stále se dívá na loutku.* Jasně, jinak bych ti to neukázal. Během tréninku budeš tady u mě a můžeš to zkoušet na mojí loutce. Pak si ale budeš vytvářet loutky vlastní k obrazu svému, tak, jak budeš chtít ty. *poví a podá jí svitek.* Tady jsou sepsány základy. Prostuduj si to a pak se můžeme pustit do tréninku. Teď ale mazej domů. Dneska jsem tě nečekal a mám dost práce. Přijď zítra. *poví a zvedne se. Odnese loutku zase do kouta a vydá se z domku. Akira dopije čaj, opět po sobě uklidí hrnek a zavře dveře, jakmile vyjde ven. Vydá se ze hřbitova a míří rovnou domů, aby si prošla jeho poznámky.*

KONEC

Učení se Kugutsu no Jutsu

*Akira se vrací na hřbitov, aby se naučila Hotashiho techniku. Zaklepe na dveře jeho boudy. Otevřejí zase vysmátý Hotashi.* A, takže jsi zpět. Pojď dál, předám ti mé umění. *usmívá se na ní a pustí jí do domku. AKira vstoupí a zamíří si to rovnou ke stolu, kam se posadí. U stolu už leží loutka, kterou jí Hotashi včera ukázal.* Dobrá, začneš s tímhle. *poví a položí před ní malou dřevěnou loutku.* Nejdřív s ní spoj svoje vlákna a pak jí rozpohybuj. *poví Hotashi a sedne si naproti ní. AKira přikývne a soustředí chakru do dlaně. Během toho večera, kdy si procházela svitek od Hotashiho, zkoušela si představit vlákna, která jí jdou od prstů a také se připojí. Neměla je ale k čemu připojit. Teď to Bude jiné. Má je na co připojit. Natáhne nad loutku ruce a vypustí k ní chakrová vlákna. Loutka se zavrtí a tak jí omocí pohybů pomáhá vstát. Jenže ještě než se loutka celá postaví, tak se jí postupně jedno vlákno za druhým odpojí a loutka sekaně padá zase na desku stolu.* Hej, co to... *zarazí jí to. Nečekala, že to bude takhle složitý.* Jo, není to sranda co? Chce to cvik. Věřím ale, že jsi přirozený talent. *poví s úsměvem a zdvihne palec. (poza ala Gai.) Akiře to přijde trochu odporné, ale když jí takhle věří, rozhodně to nehodlá vzdát. Není to typ, co by se prostě vzdala hned po prvním nezdaru. Opět koncentruje chakru do dlaní a natáhne nad loutku ruce. Připojí vlákna a začne pohybovat prsty a rukama, aby jí postavila na nohy. Tentokrát, ačkoliv trochu neohrabaně, se loutka postaví. Akira je tak nadšená, že se přestane soustředit a loutka zase padá. Rychle se vzpamatuje a zachytí jí, ještě než dopadne a už jí zase narovnává.* Dobrá, teď s ní zkus chodit po stole. *poví Hotashi. Akira přikývne a dělá několik pomalých kroku. Stále si není jista ještě, který prts ovládá co a tak se loutka pohybuje trochu neohrabaně a před každým krokem zbytečné máchá rukama. Po deseti centimetrech jí loutka stejně zase padne na desku stolu. Akira sevře ruce v pěst a naštvaně s nimi kmitá ze strany na stranu.* Tak jo, znova. *poví a natáhne ruce k loutce.* Zkus připojit vlákna postupně a tak, jak chceš ty. Aby si věděla, co které vlákno a prst ovládá. *poradí jí Hotashi. Akira opět přikývne a začne připojovat vlákna jedno po druhém. Nakonec má celou loutku a tak jí pohyby prstů postaví. Tentokrát loutka vstala plynule. Díky tomu, že věděla, co jaký prst ovládá. Nechá procházet loutku po stole a tentokrát to vypadá i mnohem lépe než předtím.* Zatím používej obě ruce. Až získáš více zkušeností, můžeš loutku ovládat jednou rukou. Tak získáš další prostor a možnost používat dvě loutky najednou. *povídá mezitím Hotashi a přinese na stůl dva hrnky s čajem. Do toho svého přileje trochu tekutiny z placatky, co má ve vestě. Během půl hodiny zvládá s malou loutkou pohyby tak, jak chce a už se jí nestává, že by s nějaké vlákno přetrhlo. Přešla dokonce na to, že si tuhle malou loutku vzala do parády jen s jednou rukou.* Postupem času si budeš vytvářet vlastní loutky s vlastními skrytými zbraněmi a technikami. Třeba tahle, Sasori, tu jsem měl opravdu rád. *poví Hotashi a natáhne ruku k loutce, která leží u stolu. Spojí jí se svými vlákny a postaví ji.* Třeba tohle. *poví a pohne jedním prstem. Loutce vyjedou ze zápěstí čepele.* Nebo tohle. *pohne dvěma prsty. Jedním otočí hlavu loutky k oknu a druhým otevřel okno. Pak škubne dalším prstem a v loutce něco cvakne. Otevře ústa a začne velkou rychlostí vystřelovat z okna senbony. Akira tí ztratí kontrolu a loutka co ovládá padne k desce stolu. Senbony se venku odráží od zdi. Hotashi trhne tím samým prstem ještě jednou a loutka přestane střílet senbony.* Zkus teď ovládat tuhle loutku. *nabídne jí Hotashi a nechá loutku padnout k zemi. Je na něm vidět vyčerpání.* Jak to že si vlastně.. *začne Akira, ale Hotashi ji zastaví.* Příště. Dneska se učíš tuhle techniku. *Akira tedy přikývne a postaví se. Natáhne ruce k loutce a postupně se na ní připojuje tak, aby věděla, kam jde které vlákno. Pak začne loutku stavět. Hned ale při prvním napětí a pokusu o postavení padne loutka zase na zem.* Jo, tohle už je jiné, co? *zasměje se Hotashi. Akiře steče po spánku krůpěj potu.* Ještě. *procedí a natáhne vlákna. Silně se soustředí na svoji chakru, aby ji udržela pod kontrolou a tak loutku postaví. I když dost pomalu a trhaně, tak předci jen stojí. Zkouší s ní hýbat, aby se mohla projít po místnosti, ale pohyb je dost náročný a v tuhle chvíli i pomalí. Začíná ztěžka oddechovat a má na obličeji více potu. Netušila, že to bude takhle náročný. Jak se tak ale loutka prochází, v jednu chvíli zase povolí a loutka jde k zemi. Dopadne vedle ohniště a Akira si na něco vzpomene.* Takhle si míchal minule tu polívku? *zeptá se ho. Hotashi se zarazí a zavzpomíná.* Jo, taky tak. Vlastně když ovládneš tuhle techniku, celý svět se pro tebe stane loutkou. Podívej. *poví a začne hýbat prsty. Po místnosti se rozběhnou jeho vlákna. Jedna zavřou okna, druhá nalijí do dřezu vodu z mísy, některá přiloží dřevo na oheň a tak dále.* Něco vyžaduje méně chakry, něco více. Jednou budeš dokonce schopna ovládat i jiného člověka. *poví a pohne zase prsty. Akiře najednou vystřelí ruce do vzduchu, jako by byla opice.* Co to? *kouká na ruce. Hotashi zase přeruší, nebo spíše je donucen přerušit svoje vlákna. Je na něm poznat, že toho má dost. Ačkoliv je fyzicky stavěný dost silně, jeho výdrž chakry je dost mizerná. "Teď o tom mluvit nechce. Třeba příště." proletí Akiře hlavou a zkusí si taky hýbat různými předměty. U těch lehčích to jde snáze, než u těch těžších. Nechá to zatím být a vrací se zpět k loutce. Během dne dokáže svoje ovládání tak zdokonalit, že už se jí vlákna nepřetrhávají a lépe zvládá i ovládání předmětů po místnosti. Když se pak zkusí napojit jednou rukou na malou loutku, je to jakoby se loutka hýbala jen pomocí Akiřiny mysli. Žádné zaškobrtnutí, či přetrhnutí vláken. Prostě jen čistá práce.*

KONEC

* Bouře byla toho dne strašně silná. Mineto se vzbudil a oči měl celé v slzách.*" Byl to pouze zlý sen, pouze zlý sen." * Říkal si celou dobu zatím co chladné slzy stékaly po jeho smutné tváři. Vstal a vešel do obýváku, kde viděl otce jak pouze spí a drží fotku jeho matky ve svých starých rukou. Přišel k otci, dal mu pusu na čelo a vzal fotku své zesnulé matky. Podíval se na fotku, kde se matka usmívala. Přesně tak si jí Mineto vždy pamatoval.* Proč si nás opustila? S tebou by bylo vše jednoduší. Otec by byl jak dřív a já též...* Otočil fotku na druhou stranu a vytáhl jí z rámečku. Cítil na své zdrcené tváři jak stále tečou ty slzy neštěstí. Slzy které tekly jak pro jeho matku tak i pro jeho otce. V téhle chvíli kdy byl Mineto plný depresí a smutku se rozhodl, že navštíví hrob své matky. Oblékl se do věcí, které strašně rád nosíval a v kterých se potkal s Amayou poprvé. Vzal fotku matky a šel do kuchyně. Vzal pero a napsal otci dopis. Strčil jej do rámečku, kde bývá fotka jeho matky a položil jej na stolek, který otec měl u svého křesla. Celý roztřepaný a zničený svým životem dal oplakaný Mineto poslední pusu svému spícímu otci a potichu odešel ven. Venku byla snad největší bouře, kterou Mineto kdy v životě zažil. Schoval fotku matky pod své tričko aby nepromokla a vyšel na hřbitov. Jeho chůze byla pomalá a už jen z pohledu na chlapce šlo vidět, že jde někdo na pokraji zhroucení. Chůze jak kdyby za ním šla samotná smrt. Tvář plná breku a pohledu jakoby si smrt už pro něj přišla. Ruce se klepaly samotným strachem. Vzpomínky to bylo teď to co měl kluk zdrcen životem v hlavě. Chvíle kdy se společně s mámou a tátou smáli. Chvíle kdy mu jeho máma dávala dobrou noc se slovy.* Miluji tě.* Chvíle kdy poznal poprvé Amayu a uvědomil si co je to pravé přátelství. Myslel jak její krása ho ohromila. Myslel na to jestli by nebylo lepší kdyby si místo jeho matky nezvali jej. čím blíž byl k hřbitovu, tím temnější a smutnější byly jeho myšlenky. Klepání jeho těla bylo až nadpřirozené. Smutek a prázdnotu to teď Mineto v sobě pociťoval. Když přišel k hrobu své matky už pociťoval zimu ale v jeho stavu dnes mu to bylo jedno. Klekl si k jejímu hrobu a začal plakat ještě více.* Proč... Proč si mě opustila! Neměla si to být ty... Měl jsem to být já.* Začal kluk křičet s roztřepaným hlasem z kterého šel cítit pouze strach.* Mé myšlenky jsou už pouze jednobarevné. Černá. To je ta barva kterou vidím všude okolo. Vidím jí v dívce, která se mi líbí. Vidím ji v otci. Vidím jí v lidech okolo a dokonce i v sobě.* Když mladík vyslovil tahle slova, byly pro něj osudné. strach i pláč zmizely. Utřel slzy a vytáhl svůj kunai i s fotkou své matky. Políbil čelo své matky na fotce a položil jí na hrob své mrtvé matky. Maličko se pousmál a podíval se na hrob.* Přidám se k tobě, když ty ke mně nemůžeš.* Po skončení téhle věty si vbodl co nejsilněji svůj kunai do své žíly v ruce a silným trhnutím si kunaiem projel podélně po ruce. Úsměv na jeho tváři se zvětšoval a cítil jak je konečně více šťastnější.* Nebolí to mami.* Řekl Mineto a zopakoval to samé na druhé ruce. Zvedl šťastný svou hlavu k nebesům a cítil jak mu kapky deště dopadají na obličej. Byla to pro něj spása, nebo spíše osvobození. Cítil jak krev z jeho těla začíná pomalu mizet. Netrvalo dlouho a už neudržel své tělo a spadl do rozmočené hlíny na hřbitově.* Maminko už jdu za tebou...* Tohle byly jeho poslední slova co vyřknul než se mu jeho oči uzavřely. Viděl před sebou celý svůj život. Svou matku a otce, kteří se na něj usmívali ale v jeden okamžik spatřil jí. Divokou a nádhernou dívku. Blond vlasy a zelené oči, které ho volaly k sobě. Když k nim přišel tak cítil ruku na své hlavě.* Ještě není tvůj čas, ty pako jedno!* Tohle Mineto slyšel a když se podíval viděl jak se na něj Amaya usmívá a pomalu mizí před jeho očima.* Co se to děje?* Řekl Mineto a najednou vše začalo měnit svou barvu na černou. Vše okolo něj byla pouze temnota. Z ničeho nic se Mineto vzbudil a nemohl uvěřit svým očím. Nemocniční pokoj a přístroj napojen k němu.* Co se to děje?* Řekl slabým a tichým hláskem Mineto a omdlel.*

*Akira zrovna odchází ze hřbitova, kde se byla podívat po dlouhé době zase za Hotashim. Ten chlap je pořádný blázen. Možná proto žije na hřbitově. ozve se jí hlas v hlavě. Nebo možná proto, že žije na hřbitově. podá jí Akira další  možnost. Odpověď se jí dostane jen v souhlasném zamručení. Akira se zastaví u vstupu na ulici MInakami a rozhlédne. Upřímně vůbec netuší, co by měla dělat. Tak to asi vezme rovnou směrem k chrámu, kde se opět podívá na legendární zbraně. Chodí tam poslední dobou moc často, ale tak co s volnem, které s jí zatím drží. Moc misí nedostává. Navíc Shino s Nishimiou jsou pryč kvůli tomu, aby dotáhli své zkušenosti a mohli také postoupit na úroveň TJ. Ještě chvíli přemýšlí, než se vydá k chrámu. Po cestě si ve stánku koupí něco na zub. Zatímco pomalu přežvykuje, dostane se k obchodu s hudebními nástroji. Zastaví se, ale pořád kouká před sebe. Zevnitř se ozývají různé zvuky a tony. Hlavně od strunných nástrojů, když jim průvan fouká do dutiny. Nakonec se rozhodne a otočí se o devadesát stupňů. Vydá se rovnou do toho obchodu. Když otevře dveře, rozezní se zvonek nad nimi. Už o nás ví. Bacha. radostně se jí ozve v hlavě. Dej pokoj blbko. utrhne se na ní Akira. Zavře za sebou dveře a hned na to se rozezní ten nejzvučnější hlas. Hlas, který by dokázal vyzpívat celou stupnici, to ovšem Akira netuší, protože o tom nemá ani šajnu. Dobrého dne přeji, dívenko. Co pro tebe mohu udělat. Akira se otočí na ženu a tváří se celkem otráveně. Teď lituje, že sem vubec vstoupila. Vycouvat už ale nemůže. To není její styl. Prvně si odpusťte tu dívenku. To bych vám byla opravdu vděčná. Jen se jdu podívat. poví Akira a rozhlíží se. Všude je tu nějaký hudební nástroj. Od malých píšťal až po velké basy a trombony. Většinu z toho nedokáže ani Akira pojmenovat. Zastaví se u fléten a prohlíží si je. Žádná z nich není taková, jako vypadá ta Nishimii. Asi klanový patent. řekne si. Zaujala tě nějaká? zeptá se žena. To ne. Známá na jednu hraje, ale to je asi jejich klanová věc. pokrčí Akira rameny a rozhlíží se dál. Kdyby to Akiru zajímalo tak by si všimla, že je žena celá nervozní z toho, že si nenechá pomoct. Nakonec ale Akiru něco zaujme natolik, že se u toho zastaví. Co je to? zeptá se a ukáže na nástroj. Žena je trochu zklamaná, že si vybrala zrovna tohle, ale i tak. Konečně projevila zájem. To je prosím pěkně harmonika. Jeden z dechových nástrojů. Není nijak těžká a přesto má nádherné tóny. Mohu? poví a vezme tu, na kterou Akira ukázala. Odvede ji k pultu, kde ji položí a vytáhne z pod stolu jinou, podobnou a začne na ní hrát. (00:30) Akira jí poslouchá a po chvíli to na ní má stejné účinky, jako Nishimia flétna. Dobrá, vezmu si tuhle a návod. poví Akira. Žena je mrzutá, že jí nenechala ani dohrát, ale tak co už. Aspoň je kšeft. Zabalí to Akiře i s příručkou, jak začít a Akira po zaplacení odejde. Vrazí si to do vaku a mění směr své cesty. Jde rovnou do tréninkové oblasti, kde by mohla mít trochu klid.*

Ryuu *Zítra měl mít Geninskou zkoušku, stále přemýšlel, co bude dnes dělat, co bude dělat, až se postaví proti soupeři. Nechtěl nikoho zabíjet. Seděl na jendom z trénovacích panáků, kteří jim nasekali, když tu trénoval s Akirou, starší dívkou, která teď podle jeho mínění buďto byla na misi, nebo mrtvá, jelikož jí dlouhou dobu neviděl. Štvalo ho, že ani netušil, zda umřela, jelikož tady nikdo nepsal jména na hroby, nikoho mrtví nezajímali. Co se asi děje s mrtvolami z Geninské zkoušky? Nechají je rodině, nebo je hodí do hromadného hrobu....rodiče asi o jejich nedomrdy nemají zájem, když nezvládnou ani geninskou zkoušku, nezaslouží si dle jejich logiky uznání. Smutné. Smutná země, smutná vesnice...patetická. Honilo se mu hlavou. Hodil do vzduchu Kunai a chytil ho. Seskočil z panáka a s přikrčením se vyhl jeho útoku. Odskočil stranou, schoval Kunai a vytáhl tanto. Tohle se mi bude v boji hodit, musím se naučit s tím co nejlépe zacházet. Rozeběhl se proti loutce, která všemožně útočila na Ryuua a ten se snažil její útoky vykrývat plochou čepele Tanta.*

*Akira dorazí do oblasti a zamíří rovnou k pomníku Nyoko. Tam si klekne a chvíli se dívá na nápis na stěně. Asi mi hráblo, ale pořídila jsem si tohle. poví a ukáže harmoniku skále. No jasný. Mluvím tu s kusem kamene, který nemá oči, uši ani pusu, aby mohl nějak reagovat. napomene sama sebe a prohlíží si harmoniku, kterou svírá v ruce. V druhé má návod a tak otevře na první stranu. Učení jí nikdy nedělalo problém a dokázala si nacpat do hlavy, co potřebovala. Teď tam potřebuje dostat tohle tak si pročítá návod a postupně si s ústy zkouší, co má dělat v určitých fázích. Stejně tak s jazykem... (to je skoro jak orál, kurde) Také se seznamuje se stavbou harmoniky, jejích stupnicích, tónech a fází hraní. Nakonec si vloží harmoniku k ústům a zkusí do ní fouknout a nadechnout se. Harmoniky mají dvě pozice, na každý tón. Při nádechu zní jinak a při výdechu také jinak. Díky tomu se dá hrát i bez pauz, když na to přijde. Okolím se tak rozezní pár tonů, když si zkouší různé pozice úst po harmonice.*

Ryuu *Pokračoval ve svém tréninku, kdy vší rychlostí odrážel údery panáka. Obbčas do něj udeřil rukojetí, koncem rukojeti, tanta, které držel. Po chvíli byl už vcelku zadýchaný a tak odskočil o kus dál a schoval zbraň. Zpocené tělo jej obtěžovalo a tak se vydal k řece, nedaleko kamene, kde prvně potkal Akiru, aby se opláchl. Ale už ve chvíli, dky se přibližoval k řece slyšel zvuky harmoniky a viděl z dálky známé tmavé vlasy a mašlí. Lehce s epousmál. Měl radost, že žije, ale nikdy si nemohl být jistý tím, že je to doopravdy ona. Došel potichu až na vzdálenost dvou metrů.* Takže jsi nezemřela při misi...to jsem si oddych. Jsi tu zase za starou známou? *Optal se s úsměvem. Ryuu už zase trochu vyrostl, ale stále byl oproti Aki prťavej.*

*po chvíli hraní, nebo spíš pokusu o to, kdy do harmoniky foukala sem a tam, aby se naučila, jak která pozice zní, jí vyrušil hlas. Nikoho si tu prvotně nevšimla a tak se i docela lekla. To mělo za následek, že jí vypadla harmonika z ruky do trávy a chakrovým vláknem vytáhla Kakuto, které zamířílo ke krku Ryuua, když zjistila, že se jedná o něj. Zastavilo se s čepelí pár milimetrů před krkem. Tohle byla pěkná kravina. Mohla jsem tě zabít. poví trochu naštvaně a stáhne si Kakuto zpět do pouzdra. Pak si přitáhne Harmoniku i s návodem a obojí zapluje do vaku nad zadkem. Ještě jsem neměla misi, při které by se objevil někdo tak schopný, aby mě zabil. pokrčí rameny. To že při jedné měla na mále a skončila s několika zlomenýma žebrama, vyhnutou plotýnkou, to vědět nemusí. Bývá tu větší klid než jinde ve vesnici. Navíc jsem něco slíbila a já dodržuji svá slova. dodá a pokrčí rameny. Co ty vůbec? Už jsi byl na zkoušce, nebo jsi pořád na akademii? zeptá se ho.*

Ryuu *zasmál se.* Nemohla bys mě přece zabít, máš oči a vždy si nepřítele prohlédneš, než jej zabiješ. *Pronesl přechytračele a sledoval, jak jen tak pohybovala věcmi, aniž by se jich dotkla. chakrové vlákno nějak nezpozoroval.* Být tebou, tak si na tahle slova dávám pozor,nebo jsi snad během toho roku postoupila až na hodnost Kageho? *Myslel to upřímně vážně, Akira nikdy nemohla vědět, koho potká  azda bude nebo nebude silnější, ba co hůř CHYTŘEJŠÍ. Ryuu došel až k kameni a bez zájmu, že se jedná o památeční místo, se o něj opřel.* Zítra mám geninskou....mám trochu rozhozené myšlenky, tak jsem se tu šel uklidnit a potrénovat s tímto. *Poklepal  na Tanto.* Je nás ve třídě dost málo, šance, že půjdu proti někomu, s kým se jakž takž bavím je vysoká a trochu se bojím, že mě vlastní srdce zradí. *Odmlčel se.* Jak jsi tohle dilema vyřešila ty?

Málo kdy si prohlédnu někoho před tím, než ho zabiju. Většinou to dělám až potom. pokrčí rameny. Poznala jsem tě jen podle vlasů, tak pro jistotu neměň účes. poví, aby trochu odlehčila situaci, i když se pořád tváří tak jako doposud. Jako by jí sral celý svět. Nevidím důvod, dávat si pozor na slova. Když to tak je tak to tak je. Asi mi doposud přálo štěstí, když moji protivníci byli z větší části neschopní. poví Akira a pokrčí rameny. Jenže pak udělá trochu větší blbost. Akira pohne prstem Kakuto i s pouzdrem, na kterých má připevněný chakrový vlákno vyletí vpřed. Míří do prostoru mezi Ryuuem a kamenem tak, že pokud neuhne, narazí to rychle a silně do něj. Dej si pozor, o co se opíráš. Příště vyletí jen Kakuto, bez pouzdra. poví a vrátí si je vpřed. Jednoduše. S nikým jsem se nebavila, nikoho si k sobě nepustila a nikoho neměla ráda. Všechny jsem ignorovala a poštvala většinu proti sobě. Tím jsem měla volnou mysl, protože mě každý chtěl zabít ještě předtím a tak jsem mohla bez problému zabít kohokoliv, kdo by mi byl vybrán. Byli jen dva lidi, u kterých to bylo nemožné, aby se mi postavili a já je zabila bez problémů. Zabila bych je, to ano, ale dělalo by mi to problém. poví Akira na vysvětlenou.*

Ryuu Tak to abys začala koukat už teď. Nakonec zabiješ třeba svého nastávajícího. *Pokrčil rameny.* Ale neboj, vlasy jsou moje jediná silná stránka a vážně se jí nehodlám vzdát, takže ano, alespoň toto ti jako poznávací znamení zůstane. *Na slova o štěstí jen zamručel. Akira proti němu vyslala své Tanto.* Sama jsi říkala, že to ani neni tvoje přítelkyně, tak co tě žere.... *Zamručel a vyslechl si rad. Sice trochu pozdě, protože už sám dost...přirostl k někomu v akademii a teď se mu fakt nezdálo vhodné si jej rozzlobit.* Hmm...vy ženský to asi máte trochu jinak no. Tak jo hele, už jsi se tady dost vynadívala? co kdybychom si zase zatrénovali?

Nebyla to moje přítelkyně, to připouštím. I tak to byl ale jeden z těch dvou, proti kterým bych měla problém bojovat, ačkoliv bych ji nakonec stejně zabila. poví a zasune Kakuto za opasek, kde bylo předtím. Vytáhne si láhev s vodou a napije se. Rozhodně nemám v úmyslu řešit nastávajícího. Navíc, pokud by nebyl schopný se uhnout, nemohl by se stát mým nastávajícím, pokud bych se o něco takového vůbec zajímala. poví a narovná se. Neřekla bych, že jinak. Spíš líp. Jestli chceš, můžeme to zkusit. Jestli tě čeká krvavá zkouška, aspoň zjistíš, jestli na to máš. poví a vydá se směrem do prostoru areálu, kde by se mohlo dát trochu bojovat. Pokud chceš tedy bojovat proti mě a ne proti té loutce. otočí se na něj, aby si ujasnila situaci, která bude následovat.*

Ryuu Hmmm...no jak myslíš. *Odpověděl na toho nastávajícího.* Raději budu bojovat proti tobě, je to lepší, než loutka, alespoň jsi na rozdíl od ní, nepředvídatelná. *Spokojeně šlapal za Akirou směrem k areálu.* Akiro? Jak jsi udělala to s tou létající zbraní? To je nějaká technika, nebo prostě čaruješ? *Optal se jako blbeček, ale ono když do vás na akademii 24/7 hustí, jak je důležitý boj, ale o loutkařství vám toho moc nepovědí, je těžké si dát dvě a dvě dohromady. Tedy,a lespoň takhle výuku vedl sensei, který učil Ryuua. Taky ho má na seznamu lidí, kteří si nezaslouží v životě už nic dobrého.*

Kouzla jsou pro blbce. Tohle je jen jedna z mnoha schopností. Pokud mě porazíš, možná ti to povím. řekne a postaví se proti němu do pětimetrové vzdálenosti. Nehodlá to dát zadarmo. Zasune svoje ruce do pouzdra a vyčkává co bude. Jakmile vyběhne, až vyběhne, vrhne před sebe deset Shurikenů, aby některé mířili přímo na něj a některé kolem něj. Samozřejmě si je připravuje pro svoji loutkohru. Pak je připravena se bránit proti jho útokům, kdyby na to přišlo. Má v rukávech více triků, které může v případě potřeby použít.*

Ryuu *Nafoukl tváře.* Fajn, takže se to nikdy nedozvím. Zamručel nabubřele, ale Akira se začala připravovat do bojové pozice. Ryuu vytáhl své tanto a kunai. Proč by se sral s nějakými ochranami, prostě nechá ejjich čepele obnažené a půjde na ní tak, jakoby šel na někoho při zkoušce.* Ještě jedno....prosím, nešetři mě, ale zase mě moc nezbij, rád bych tam zítra došel. *Upozornil Akiru, jaký je jeho primární cíl. Držel zbraně pevně v ruce a Akira hodila své shurikeny, 10. cca polovina byla kolem Ryuua a to, co letělo na něj, odrazil svými zbraněmi. Nebyl si stoprocentně jistý dalším krokem. Akiru sice neznal moc dobře, ale bylo mu jasné, že by jen tak neplýtvala zbraněmi a tak sice nejistě, ale přece, vyrazil proti ní s úmyslem po ní seknout Tantem a případně se bránit kunaiem, ačkoliv byl tak trochu na pochybách a měl pocit, že právě celý souboj prohrál.*

Pokusím se. poví, ohledně toho, aby ho nezabila. Zatím ji ještě neprovedl nic, kvůli čemu by ho měla chtít zabít. Ale co není, může být. Shurikeny jsou rozmístěny. O co větší sranda je to, že má poznamenaný i jeho zbrane, kterými vykryl její útok Shurikeny. Připraví ruce do stran, aby se mohla bránit, ale pak se odráží a přeskočí přes něj. V přemetu ho udeří pěstí do zad, aby ho mohla srazit k zemi. Jakmile dopadne, vytáhne Kakuto a vyřítí se proti němu. Připravené kakuto má natažené za sebe v jedné ruce, aby mohl proto němu seknout.*

Ryuu *Pokračoval ve svém neúspěšném útoku, který Akira prostě přeskočila. Praštila ho do zad a Ryuu zrychlenými kroky náraz ustál, jen se prostě vzdálil od dívky o další metr. Když proti němu vyrazila, stačil se otočit a opětovat náběh k útoku, který svým Tantem vykryl a jakoby sekl proti jejímu seku, teď to bylo spíš o tom, kdo je "silnější" a hlavně má volnější druhou ruku. Ryuu svou druhou rukou s kunaiem zaútočil na nekrytý bok Akiry.*

*Akira si jeho kunai označila už při tom, když odrážel její Shurikeny. Když se setkaly jejich zbraně s hlasitým cinknutím, na její bok jde jeho útok kunaiem. Ten mu pohybem prstu vytrhne z ruky a odhodí stranou. Tak dostane jen zásah jeho pěstí ze strany, kde má ukazováček a palec. Nechce mu ukázat ještě všechno a tak se nechala zasáhnout. Cítí to, ale není to nic, co by nemohla ustát. Volnou rukou chytne ho chytne a límec a zakloní se. Táhne ho tak s sebou a kopem na hruď ho chce hodit za sebe. Sama dopadne na záda, aby využila veškerou svoji váhu. I když není žádný přerostlík, pro Ryuua musí být držet její mrtvou váhu ve vzduchu, aby se přes ní nepřekotil. Pokud jí to vejde překulí se na břicho a vstane. V pravé drží kakuto a s levou za zády pohybuje prsty, a ovládá pět shurikenů, které jsou v jeho mrtvém bodě a posílá je proti němu.*

Ryuu *Lekl se, když mu vytrhla kunai, praštil do ní jen svými prsty, což jí mohlo zabbolet asi jako kdyby na ní jemně hodil kámen. Nicméně Akira nepolevovala na ostražitosti a využila toho, že byl blízko ní a prostě ho přehodila přes sebe kopem, plus svou vlastní vahou. Ryuu vyplivl pár slin a prostě letěl. Byla oproti němu zkušená a silná, on byl stále jen ťuňťa. Ryuu se kotoulem dostal kus od Akiry, byl k ní momentálně zády a hledal svoje tanto, které se, díky bohu, válelo vedle. Rychle jej sebral a přitom si všiml shurikenů, které na něj letěly.* Tse. *Zamračil se a pokusil se je odrazit. Ale neobešlo se to bez škrábanců, jelikož reagoval později, než by bylo ideální. Prudce se otočil k Akiře a postavil se do obranné pozice, s tantem před tváří.*

*Akira využije okamžiku, kdy je Ryuu zaneprázdněn Shurikeny a běží a něj. Začíná po něm sekat ze stran, aby na něm udělala několik X. Samozřejmě ho nechce zabít, možná, ale rozhodně ho nehodlá ani tolik šetřit, aby se mohl pořádně dát dohromady a procvičit se. Neustále zlepšování je klíč k úspěchu. Nechává mu volné prostory i na jeho proti útok, aby se taky mohl předvést a nevypadalo to jen na jednostranný boj, kdy do něj někdo bude neustále bušit mečem. Z toho by si nakonec také vůbec nic neodnesl a mohl by to pořádně odnést později.*

Ryuu *než odrazil všechny shurikeny, naletěla na něj Akira a začala útočit. Ryuu rychle přišel na to, že mu nechává volné prostory, které tedy začal namísto vydýchání využívat k útoku proti Akiře. Jakmile ona předvedla svůj útok, kterému se pokusil vyhnout, ale spíš šlo o podivný úskok a zároveň sek kunaiem proti její zbrani (asi kakuto?). Následně se pokusil zaútočit buďto výpadem, nebo sekem s otočkou, úskokem a podobně. Nebylo snadné s Akirou držet krok, ale zároveň to pro něj nedělala nemožné. Ryuu byl rád, dostával do těla, Akira s každým útokem víc a víc rozsekávala jeho oblečení a na kůži se mu tvořily ranky. Nijak ho to neštvalo, protože to nebyla ani jedna hluboká rána.*

*Akira začala být po nějaké chvíli trochu více zákeřnější. Sem tam pohnula nějakým prstem a poslala proti němu jeden ze Shurikenů, které se válí kolem nich. Někdy i jí samotné proletí kolem hlavy, aby přišel pro něj ze slepého místa. Nakonec se rozhodne, že mu dá možnost zasáhnout. Jakmile jeden jeho útoků bude mířit na její hrud, Aktivuje techniku Suika no Jutsu a nechá ho kompletně projít svojí kapalnou formou a dostane se mu tak do zad, kde se zase vrátí zpět a přiloží mu Kakuto ke krku. Tak a jsi po smrti. poví pokud jí to vyjde a jeho ten průlet zmate.*

Ryuu *Bylo to pro něj náročné, trénoval, ale s loutkou a ne s člověkem. Akira mu dávala zabrat, sem tam na něj přiletěl i shuriken, stíhal ho jen tak tak odrazit, pak přišel další útok a on se musel vykrývat a pak útočit i on sám...no hrozný, vážně nestíhal a to měl snad nejrychlejší oči ze třídy. Pot mu tekl po celém těle a hlavně se mu i vlasy začínaly lepit na čelo. Když nakonec, bodavým útokem přímo před sebe zasáhl. Ryuu proletěl skrz, jako kdyby ho někdo prokopl bublinou a ucítil studenou ocel na krku.* To byla podpásovka. *Zamručel Ryuu. Protočil kunai na prstu a schoval ho do kapsy.* Nevím, zda jsem schopný udýchat odvetu...tohle bylo dost intenzivní. *Dřepnul si na zem.* Jak ovládáš všechny ty zbraně?

Možná trošku. poví a stáhne Kakuto zpět do pouzdra. Nechá ho si sednout na zem a pak se rozhlédne. No, možná si to zasloužíš. pokrčí rameny a natáhne před sebe ruce. Pak pohybuje prsty a spojí je opět se všemi Shurikeny. Tak si je přítáhne k sobě přes chakrová vlákna a nechá je kolem nich se vznášet. Kugutsu. Technika loutkařů. Mocí chakrových vláken můžu ovládat předměty. poví a spustí si postupně všechny do rukou a uklidí do pouzdra. Je to dobrá věc, když potřebuješ útočit i z jiných míst. Soupeř má pak více problémů. pokrčí rameny a vytáhne láhev s vodou, aby se mohla napít. No, myslím ale, že to nebylo nejhorší. Máš šanci ty zkoušky přežít. lehce se na něj usměje a láhev uklidí.*

Ryuu *Se zamyšlením jí poslouchal.* Kugutsu....zajímavé. *Zamyslel se, zdálo se mu to jako fajn věc, ale sám by se k tomu asi moc nepřibližoval, rozhodně se to k němu nehodilo.* Takvím, na co si v takovém případě dát pozor. Vypadá to zajímavě, ale já se raději na stopro soustředím an soupeře, než na své zbraně po okolí. Nicméně bych proti tobě rád ještě více trénoval, kdo ví, co za soupeře ještě potkám, rozhodně by se to do budoucna hodilo. Nejdřív ale musím zesílit a alespoň se ti přiblížit silově.... *Zamyslel se a lehl si na záda.* Jak vůbec jde život?

Stačí vědět, kde co je, pak už je to snadné. pokrčí rameny a sedne si kousek vedle něj. Jak by šel. Dál plyne svým tempem. odpoví jenom. Nemá tušení, co víc by mu na to mohla říct. Co se stane, to se stane a tak se tím moc nezaobírá. Nerada si zvykám na nové věci. Zkus při té zkoušce nezemřít. Už by mě nebavilo zvykat si na někoho nového. poví a všimne si ještě jednoho Kunaie. Musel jí vypadnout z brašny, tak si ho chakrovým vláknem přitáhne a uklidí do vaku. Pak si vytáhne láhev s vodou a napije se.*

Ryuu *jemne se pousmal, v podstate se priznala, ze ho ma rada, i kdyz to nerekla nahlas.*Neboj, ja nemam v umyslu zemrit. I kdybych se mel ze zkousky odplazit na brise, tak vyhraju. *Pousmal se, ale sebejistota nyni, nebyla realna, slo jen o masku.* V podstate o tobe nic nevim, ani ty o me....hmmm Akira-san? Mas nejake sourozence? *optal se zvedave, vazne o ni nic nevedel, jen malickosti, ktere by bystrejsi pozorovatel zvladl taky.*

To jsem na to zvědavá. Dokud to neuvidím, tak ti to neuvěřím. poví a položí láhev vedle sebe. V podstatě to tak má být. Není moc osob, co by o mě něco věděli. Nikde to neříkám. Ale ani, sourozence mám. poví a pomalu se zvedne a urovná si oblečení a vybavení na sobě. Nechci, aby o mě lidi něco věděli. Tyhle informace se pak často obrací v nevýhodu a tak ji nechci proti sobě stavět. Nic osobního v tom nehledej. Mám to tak se všema. pokrčí rameny a podívá se na něj. Co o tobě vím mi taky bohatě stačí a víc toho nepotřebuju. dodá.*

Ryuu *Lehce se pousmál.* To je rozumné, držet si odstup....máš v tomhle doopravdy pravdu. *Zamyslel se, zda by měl jednat stejěn jako ona, nebo ne...ale Ryuu byl prostě, až moc hodný na tohle a chtěl si budovat důležité kontakty, nakonec...choej se tak, jak chceš aby se druhý choval k tobě. A Ryuu do budoucna doopravdy potřeboval hodně dobré vztahy s kde kým, aby mohl splétat své sítě lží a intrik.* Hmm...Akira -san, děkuji za dnešní rady a trénink....asi půjdu domů, vykoupat se a trochu odpočinout před zkouškou. Neboj, přežiju a vlasy si nikdy neostříhám, aby sis nemusela zvykat na jiné a vždy mne poznala. *Zasmál se, zvedl a oprášil oblečení. Lehce se jí poklonila vyrazil k sirotčinci.*

Já vím. pokrčí jenom rameny. Sleduje ho, jak vstává. Pak jen zvedne ruku s dlaní na úrovni hlavy na rozloučenou a nechá ho odejít. Sama se pak posbírá a vyběhne, aby si dala pár koleček pro udržení kondice. Než opustí oblast, klekne si ještě na chvíli u pomníku Nyoko. Je uzavřená ve svých myšlenkách a jen tak se snaží vymyslet, co bude dělat dál. Nakonec tedy odejde od pomníku a míří domů. Možná by mohla na chvíli pobýt i s Kazukim. Nechápe, proč se tak zasekl. Nezvládl projít ani ChZ zkouškou.*

Trénink zásoby chakry

Arisu Sasaki
Ninja z Kirigakure

*den po svém prvním tréninku se probudila víc než odpočatá. Taky bylo skoro poledne, když sešla dolů na jídlo. Všichni ostatní byli už nejspíš dávno pryč, protože tu žádného svého potenciálního soupeře nepotkala. Ani Jaashiho, kterého chtěla na chvilku vidět. Věděla, ve kterém pokoji byl ubytovaný, ale přišlo mu pitomé k němu lézt, pokud on sám asi taky nechtěl. Doufala, že po zkoušce to bude mezi nimi stejné jako před ní. Zatímco jedla, tak se rozhodla, že zkusí najít otce. Potřebovala potrénovat genjutsu techniky. dojedla, odnesla talíř s příborem, který ještě paní kuchařce umyla, protože ta tam v tu chvíli nebyla, a vydala se do ulic Kirigakure. Přemýšlela, kde přesně viděla otce, když ho viděla před druhou částí, ale nemohla si na to přesně vzpomenout, takže se tak toulala uličkami Kirigakure, až se dostala do uličky, ve které si všimla hřbitova. Byla to docela opuštěná ulička, ale ona se přesto nebála. Proti ní šel nějaký muž s čelenkou Kirigakure. Moc si ho nevšímala, ale když procházeli kolem sebe, tak on se na ní významně podíval a nenápadně promluvil směrem k ní* Následuj mě, Arisu Sasaki. *Arisu se na něj otočila, neměla důvod za ním jít, ale byla zvědavá, co ji chce. Do téhle chvíle toho ninju nikdy neviděla a bylo ji podezřelé, že zná její jméno. Možná kvůli tomu se otočila a vydala se za ním. Bála se, aby ji třeba nechtěl začít vyslýchat ohledně jejího otce, kterého viděla před druhou částí chuuninských zkoušek. Třeba tu nebyl tak úplně legálně a jejich setkání ho prozradilo. Ale nemyslela si to, v tréninkové oblasti tenkrát byli úplně sami, aspoň si to sama myslela. Zavedl ji hlavní branou na hřbitov. Tenhle hřbitov ji nebyl ani zdaleka tak povědomý jako ten v Suně, hlavně začínala mít strach, co se ten ninja chystá. Rozhodně byl vyšší hodnosti a mohl by ji během chvíle zabít. Najednou se prudce otočil a tvářil se naprosto vážně* Kde se teď nachází tvůj otec? *vybafl na ní a netvářil se vůbec přátelsky* Já nevím, pane. Naposledy jsem ho viděla před druhou částí zkoušek *uznala, že by mu neměla lhát. Stejně by to nejspíš poznal. Vypadal na to, že by z ní dostal cokoli jen jediným pohledem. Nejspíš bude povoláním mučitel, napadlo ji a snažila se mu odvážně oplácet pohled.* Dobře, nikomu neřekneš, že jsi ho tu viděla. Neměl tu nikdy zůstat. Je nukenin pro všechny shinobi vesnice. *promluvil chladně a Arisu se trochu pod jeho pohledem zachvěla. Nedívala se mu přímo do očí, docela se bála, že by na ní chtěl použít genjutsu, proti kterému se neuměla bránit. Což bylo dost paradoxní pro uživatelku genjutsu.* Samozřejmě, pane. Nikdy jsem ho tu neviděla. *ninja před ní se na ní nepatrně pousmál, což bylo vzhledem k jeho nebezpečnému pohledu dost zvláštní* Jsem rád, že si rozumíme. Slyšel jsem, že jsi specializovaná na genjutsu. Sám vím, že se genjutsu techniky v jednom člověku špatně trénují. Nechceš si to na mě vyzkoušet? Neboj, jen tak do ničeho mě nechytíš *věnoval ji ještě jeden nepatrný úsměv a sledoval ji, jak se rozhodne. Arisu byla vývojem situace při nejmenším dost překvapená.* Vy mě nebudete vyslýchat kvůli otci? *pronesla dřív, než si to rozmyslela. On se na ní chvíli díval, než se trochu zasmál* Ne, rád bych ti trochu pomohl. Náš uživatelů genjutsu není moc. Ačkoli vím, že naše vesnice nejsou nijak spojenecké nebo tak, ale udělalo na mě dojem, v jakém stavu ses dokázala dostat při druhé části zkoušek do Kiri. Tak vzhůru do tvých technik, mladá slečno *pobídl ji a Arisu se jen na něj chvíli dívala, než to teda zkusila. Odvážila se mu podívat do očí a použila na něj paralýzu (Kanashibari no Jutsu). Povedlo se ji to ovšem jen na chviličku, než se z toho uvolnil.* Jen toto? Řekl jsem, abys mě nešetřila. *prohlásil a následně to samé genjutsu použil na ní. Byl to dost nepříjemný pocit nemoct se pár sekund ani pohnout. Po této zkušenosti se bála na něj použít cokoli jiného, aby ji to náhodou nevrátil* Genjutsu nechám od teď na tobě, jen jsem chtěl vědět, jestli se tomu dokážeš bránit. Škoda, že tomu tak není *prohlásil, jako by ji snad dokázal číst myšlenky. Arisu se po chvíli odvážila se na něj zase podívat a zkusila jinou taktiku. Složila pečeť tygra a rozeběhla se proti němu (Shuishin no Jutsu). Nezastavila před ním, ale vrazila do něj rychlostí té techniky, takže ho povalila na zem a zůstala na něm ležet. V tu chvíli se mu podívala do očí a použila na něj tu druhou oční techniku (Narakumi no Jutsu). Dostat se z téhle techniky mu trvalo o vteřinku déle, ale nakonec se z ní dostal.* Hm, moment překvapení. Tohle bylo na genina dobré. *uznal, ale Arisu si všimla, že v ruce držel kunai, který měl v plánu použít. Naštěstí si toho všimla Arisu včas na to, aby složila pečetě a vyměnila se s kusem dřeva, který byl nedaleko (Kawarimi no Jutsu). Ninja vstal a rozeběhl se k ní. Byl o dost rychlejší než ona. Najednou se z tréninku genjutsu stal souboj. Věděla, že proti němu nemá šanci. Byl dobrý v genjutsu, nejspíš nebyl špatný ani v taijutsu. Nevěděla, čím by ho mohla překvapit. V mžiku ji napadla jediná možnost a doufala, že to stihne. Rychle vytáhne z kapsy výbušný lístek, upustí ho na zem a složí pečetě a z její kůže začne stoupat nad ní mrak černé tekutiny, která na ní následně spadne, na ní a pár metrů kolem ní (Suiton: Kokuu no Jutsu). Ale to už byl skoro u ní a napřahoval se, aby ji uhodil pěstí s boxerem. Arisu už neměla čas na svůj plán, takže se mu snažila uhnout, což se ji nepovedlo. Takže dostala plnou silou ránu do hrudi, až odletěla pár metrů. Vykřikla bolestí, ale snažila se rychle přemýšlet. Podívala se rychle kolem sebe. Naštěstí vypadalo, že na ní nešel plnou rychlostí a silou, takže možná měla nějakou šanci mu ublížit. Bohužel ještě byla na místě, kde byla její černá tekutina, takže rychle vstala a složila pečeť tygra, aby se o těch dalších pár metrů přesunula (Shuishin no Jutsu) a následně složila znovu pečeť tygra, aby odpálila výbušný lístek. Tekutina sice vzplála, ale pozdě. Ninja stál kousek od ní, ale jen tam tak stál a sledoval ji. Arisu doufala, že oheň na hřbitově nepřiláká nežádoucí pozornost, ale vypadalo to, že všude kolem bylo prázdno.* To nebylo špatné *řekl jen a znovu se dostal k ní a začal ji pěstmi mlátit všude do těla. Arisu neměla šanci se vyhnout, ale naštěstí během pár minut přestal a podíval se na ní* Měla by ses zlepšit v taijutsu, genjutsu není všechno *pronesl a dal tím Arisu chvíli, aby složila pečetě (Nensho Shoshitsu no Jutsu) a následně složila pečeť tygra, nepatrně se k němu otočila bokem a odběhla 25 metrů rychlostí 10 (Shuishin no Jutsu). Doufala, že si to načasovala dobře. Ale bylo evidentní, že ano, protože když se na něj otočila, tak se teprve otáčel směrem k ní. Arisu zprudka oddychovala a snažila se nabrat dech. Obzvlášť po jeho spršce ran a ráně boxerem. Bolelo ji celé tělo. Složila pečetě, aby si vytvořila pět klonů (Bushin no Jutsu). Nečekala, že ho to zmátne, ale přesto se s nimi rozeběhne směrem k němu. Chce mu uštědřit aspoň jednu ránu, ale on je rychlejší, takže Arisu skončí na zemi.* Zatraceně! *vykřikne a snaží se polykat slzy, které ji začínají stékat po tváři. Neměla vůbec žádnou šanci proti někomu takovému. Ninja se k ní sklonit a vytáhl ji na nohy.* Ve třetí části můžeš dostat někoho, kdo je mnohem silnější než ty. Musíš se i tak naučit bojovat i s někým, kdo je silnější. *řekl a natáhl k ní pak ruku. Arisu ho napůl už ani nevnímala, když ji pomocí své vlastní chakry začal léčit. Neměla už žádnou sílu se bránit a doufala, že to s ní myslí dobře. Nic jiného ji nezbývalo, protože se začala propadat do sladkého nevědomí. Když se k večeru probrala, nebyla ani po ninjovi ani po ohni ani památky. Pomalu vstala a vydala se do ubytovny. Cítila se dost unaveně, ale žádné ze zranění, které ji ten ninja udělal, ji tolik nebolelo*

Trénink - zásoba chakry (upravená verze předešlého, poslaná na mail)

Arisu
Ninja z Kiri

*den po svém prvním tréninku se probudila víc než odpočatá. Taky bylo skoro poledne, když sešla dolů na jídlo. Všichni ostatní byli už nejspíš dávno pryč, protože tu žádného svého potenciálního soupeře nepotkala. Ani Jaashiho, kterého chtěla na chvilku vidět. Věděla, ve kterém pokoji byl ubytovaný, ale přišlo mu pitomé k němu lézt, pokud on sám asi taky nechtěl. Doufala, že po zkoušce to bude mezi nimi stejné jako před ní. Zatímco jedla, tak se rozhodla, že zkusí najít toho přítele otce. Potřebovala potrénovat genjutsu techniky. dojedla, odnesla talíř s příborem, který ještě paní kuchařce umyla, protože ta tam v tu chvíli nebyla, a vydala se do ulic Kirigakure. Přemýšlela, kde přesně muže viděla, když ho viděla před druhou částí, ale nemohla si na to přesně vzpomenout, takže se tak toulala uličkami Kirigakure, až se dostala do uličky, ve které si všimla hřbitova. Byla to docela opuštěná ulička, ale ona se přesto nebála. Proti ní šel nějaký muž s čelenkou Kirigakure. Moc si ho nevšímala, ale když procházeli kolem sebe, tak on se na ní významně podíval a nenápadně promluvil směrem k ní* Následuj mě, Arisu Sasaki. *Arisu se na něj otočila, neměla důvod za ním jít, ale byla zvědavá, co ji chce. Do téhle chvíle toho ninju nikdy neviděla a bylo ji podezřelé, že zná její jméno. Možná kvůli tomu se otočila a vydala se za ním. Bála se, aby ji třeba nechtěl začít vyslýchat ohledně přítele jejího otce, kterého viděla před druhou částí chuuninských zkoušek. Třeba tu nebyl tak úplně legálně a jejich setkání ho prozradilo. Ale nemyslela si to, v tréninkové oblasti tenkrát byli úplně sami, aspoň si to sama myslela. Zavedl ji hlavní branou na hřbitov. Tenhle hřbitov ji nebyl ani zdaleka tak povědomý jako ten v Suně, hlavně začínala mít strach, co se ten ninja chystá. Rozhodně byl vyšší hodnosti a mohl by ji během chvíle zabít. Najednou se prudce otočil a tvářil se naprosto vážně* Kde se teď nachází tvůj otec? *vybafl na ní a netvářil se vůbec přátelsky* Já nevím, pane. Před druhou částí chuuninských zkoušek jsem jen potkala muže, který ho zná. Ale ani on mi neřekl, kde je teď. *uznala, že by mu neměla lhát. Stejně by to nejspíš poznal. Vypadal na to, že by z ní dostal cokoli jen jediným pohledem. Nejspíš bude povoláním mučitel, napadlo ji a snažila se mu odvážně oplácet pohled.* Dobře, nikomu neřekneš, že jsi ho tu viděla. Zjistili jsme nedávno, že dost s tvým otcem spolupracuje. *promluvil chladně a Arisu se trochu pod jeho pohledem zachvěla. Nedívala se mu přímo do očí, docela se bála, že by na ní chtěl použít genjutsu, proti kterému se neuměla bránit. Což bylo dost paradoxní pro uživatelku genjutsu.* Samozřejmě, pane. Nikdy jsem ho tu neviděla. *ninja před ní se na ní nepatrně pousmál, což bylo vzhledem k jeho nebezpečnému pohledu dost zvláštní* Jsem rád, že si rozumíme. Slyšel jsem, že jsi specializovaná na genjutsu. Sám vím, že se genjutsu techniky v jednom člověku špatně trénují. Nechceš si to na mě vyzkoušet? Neboj, jen tak do ničeho mě nechytíš *věnoval ji ještě jeden nepatrný úsměv a sledoval ji, jak se rozhodne. Arisu byla vývojem situace při nejmenším dost překvapená.* Vy mě nebudete vyslýchat kvůli otci? *pronesla dřív, než si to rozmyslela. On se na ní chvíli díval, než se trochu zasmál* Ne, rád bych ti trochu pomohl. Nás uživatelů genjutsu není moc. Ačkoli vím, že naše vesnice nejsou nijak spojenecké nebo tak, ale udělalo na mě dojem, v jakém stavu ses dokázala dostat při druhé části zkoušek do Kiri. Tak vzhůru do tvých technik, mladá slečno *pobídl ji a Arisu se jen na něj chvíli dívala, než to teda zkusila. Odvážila se mu podívat do očí a použila na něj paralýzu (Kanashibari no Jutsu). Povedlo se ji to ovšem jen na chviličku, než se z toho uvolnil.* Jen toto? Řekl jsem, abys mě nešetřila. *prohlásil a následně to samé genjutsu použil na ní. Byl to dost nepříjemný pocit nemoct se pár sekund ani pohnout. Po této zkušenosti se bála na něj použít cokoli jiného, aby ji to náhodou nevrátil* Genjutsu nechám od teď na tobě, jen jsem chtěl vědět, jestli se tomu dokážeš bránit. Škoda, že tomu tak není *prohlásil, jako by ji snad dokázal číst myšlenky. Arisu se po chvíli odvážila se na něj zase podívat a zkusila jinou taktiku. Složila pečeť tygra a rozeběhla se proti němu (Shuishin no Jutsu). Nezastavila před ním, ale vrazila do něj rychlostí té techniky, takže ho povalila na zem a zůstala na něm ležet. V tu chvíli se mu podívala do očí a použila na něj tu druhou oční techniku (Narakumi no Jutsu). Dostat se z téhle techniky mu trvalo o vteřinku déle, ale nakonec se z ní dostal.* Hm, moment překvapení. Tohle bylo na genina dobré. *uznal, ale Arisu si všimla, že v ruce držel kunai, který měl v plánu použít. Naštěstí si toho všimla Arisu včas na to, aby složila pečetě a vyměnila se s kusem dřeva, který byl nedaleko (Kawarimi no Jutsu). Ninja vstal a rozeběhl se k ní. Byl o dost rychlejší než ona. Najednou se z tréninku genjutsu stal souboj. Věděla, že proti němu nemá šanci. Byl dobrý v genjutsu, nejspíš nebyl špatný ani v taijutsu. Nevěděla, čím by ho mohla překvapit. V mžiku ji napadla jediná možnost a doufala, že to stihne. Rychle vytáhne z kapsy výbušný lístek a nenápadně ho upustí na zem, složí pečetě a z její kůže začne stoupat nad ní mrak černé tekutiny, která na ní následně spadne, na ní a pár metrů kolem ní (Suiton: Kokuu no Jutsu). Ale to už byl skoro u ní a napřahoval se, aby ji uhodil pěstí s boxerem. Arisu už neměla čas na svůj plán, takže se mu snažila uhnout, což se ji nepovedlo. Takže dostala plnou silou ránu do hrudi, až odletěla pár metrů. Vykřikla bolestí, ale snažila se rychle přemýšlet. Podívala se rychle kolem sebe. Naštěstí vypadalo, že na ní nešel plnou rychlostí a silou, takže možná měla nějakou šanci mu ublížit. Bohužel ještě byla na místě, kde byla její černá tekutina, takže rychle vstala a složila pečeť tygra, aby se o těch dalších pár metrů přesunula (Shuishin no Jutsu) a následně složila znovu pečeť tygra, aby odpálila výbušný lístek. Tekutina sice vzplála, ale pozdě. Ninja stál kousek od ní, ale jen tam tak stál a sledoval ji. Arisu doufala, že oheň na hřbitově nepřiláká nežádoucí pozornost, ale vypadalo to, že všude kolem bylo prázdno.* To nebylo špatné *řekl jen a znovu se dostal k ní a začal ji pěstmi mlátit všude do těla. Arisu neměla šanci se vyhnout, ale naštěstí během pár minut přestal a podíval se na ní* Měla by ses zlepšit v taijutsu, genjutsu není všechno *pronesl a dal tím Arisu chvíli, aby složila pečetě (Nensho Shoshitsu no Jutsu) a následně složila pečeť tygra, nepatrně se k němu otočila bokem a odběhla 25 metrů rychlostí 10 (Shuishin no Jutsu). Doufala, že si to načasovala dobře. Ale bylo evidentní, že ano, protože když se na něj otočila, tak se teprve otáčel směrem k ní. Arisu zprudka oddychovala a snažila se nabrat dech. Obzvlášť po jeho spršce ran a ráně boxerem. Bolelo ji celé tělo. Složila pečetě, aby si vytvořila pět klonů (Bushin no Jutsu). Nečekala, že ho to zmátne, ale přesto se s nimi rozeběhne směrem k němu. Chce mu uštědřit aspoň jednu ránu, ale on je rychlejší, takže Arisu skončí na zemi.* Zatraceně! *vykřikne a snaží se polykat slzy, které ji začínají stékat po tváři. Neměla vůbec žádnou šanci proti někomu takovému. Ninja se k ní sklonit a vytáhl ji na nohy.* Ve třetí části můžeš dostat někoho, kdo je mnohem silnější než ty. Musíš se i tak naučit bojovat i s někým, kdo je silnější. *řekl a nátáhl k ní pak ruku. Arisu ho napůl už ani nevnímala, když ji pomocí své vlastní chakry začal léčit. Neměla už žádnou sílu se bránit a doufala, že to s ní myslí dobře. Nic jiného ji nezbývalo, protože se začala propadat do sladkého nevědomí. Když se k večeru probrala, nebyla ani po ninjovi ani po ohni ani památky. Pomalu vstala a vydala se do ubytovny. Cítila se dost unaveně, ale žádné ze zranění, které ji ten ninja udělal, ji tolik nebolelo*

*Slunce ještě ani nevysvitlo a mladý Takashi otevíral rezavou branku starého hřbitova.* Už tam na kraji se cítil nervózně a vzpomínky z jeho dětství se mu přehrávali v hlavě. *Pomalým krokem došel k popraskané kamenné desce, porostlé vlhkým břečťanem.* Stoupl si naproti této desce a chvíli jen tak stál a koukal na ní.* Nejdřív pocítil nenávist, která mu rychle rozproudila krev v těle. Nenávist kterou choval k nindžům jenž mu vzali jeho milované rodiče. Když se to stalo, byl ještě malé dítě které nevědělo nic o životě, jednoho večera, když se jeho rodiče vrátili z mise, pojedli a s menšími zraněními a těžkou únavou, ulehli do postele. Ráno když se malý Takashi vzbudil, bylo mu velice divné, že ho nikdo nezavolal na snídani. Slunce už je dávno nad horami! *vykřikl a hnal se dolů po dřevěných schodech zkontrolovat své nejdražší rodiče.* Srdce se mu rozbušilo a nervozitou málem upadl, byl by se tam i zmrzačil kdyby se na poslední chvíli nechytl dřevěného zábradlí. Otevřel dveře a uviděl jeho rodiče ležet v posteli. Trochu se mu ulevilo a okamžitě je šel vzbudit. Když však k jeho překvapení zjistil, že se ani jeden z nich neprobouzí, slzy se mu nahrnuli do očí a vyběhl ven z domu.* To bylo naposledy co své rodiče viděl. Od té doby se o něj starala jeho tetička Aneko.* Nikdy jí to nemohl splatit, moc dobře věděl co by si Aneko přála, jenže Takashiho slabé odhodlání ho od toho silně odrazovalo. *Chtěl by být nindžou, dokonce šel i několikrát tajně trénovat, ale měl strach.** Měl strach z neúspěchu a bál se smrti.* Moc dobře věděl co jsou geninské zkoušky ve skryté mlžné zač.* Když tam teď stál a opět, jako každou středu vzpomínal na své rodiče, sklonil hlavu a slzy se mu nahrnuly do očí. "Mami, Tati, kdybych jen nebyl tak slabý." *Pomyslel si a bezmocně si sedl na mokrou trávu vedle náhrobku.*

*Ryuu se potloukal po Kirigakure, neměl moc co na práci, resp. právě šel z práce, kde pomáhal někde přes celou noc a v hlavě měl hodně myšlenek. Hlavně na jeho pokrevní spojenectví s Mizukagem, kterého od jejich rozhovoru, kdy mu bylo asi 14, už neviděl. Rozhodl se dojít k velkému kameni, který měl evokovat náhrobek, pro lidi pohřbené ve velkém sdíleném hrobě. Jeho rodiče tam sice nebyli, ale Ryuu to bral jako takové místo, kde s nimi může mluvit. Strávil několik hodin stáním a civěním na náhrobek a konverzací ve vlastních myšlenkách, přičemž si hrál s pramínkem jeho dlouhých vlasů, které měl dnes rozpuštěné. Nicméně vlhko z nich udělalo plochou, ulízlou věc, které se nedalo ani trochu říkat krásná hříva, jakou Ryuu doopravdy měl. Nakonec si vlasy hodil za ramena a vyrazil ze hřbitova pryč. Při svém odchodu si všiml v po-vzdálí kluka, ne o moc stašího, než je Ryuu sám. Vyrazil k němu.* Oi, si v pohodě? *Optal se Ryuu a nabídl chlapci pomocnou ruku, aby ho vytáhl na nohy z té mokré trávy.*

*Jak tam Takashi bezvládně seděl a slzy mu pomalu stékali po tváři, objevil se předním ne o moc mladší chlapec. Přes slzy v očích mu neviděl do tváře, ale když je potlačil, všiml si že mu chlapec podává ruku. Otřel si slzy do rukávu a potáhl nosem.*Chlapec vypadal radostně a to stál právě na hřbitově. Takashi to nechápal, "hřbitov je místo kde se truchlí, jak to, že tento chlapec stojí na hřbitově s úsměvem na tváři?" *Pomyslel si.*
*Naštvalo ho to a chlapce, který se mu v té chvíli snažil pomoct, se slzami na tváři okřikl:*Jak to, že seš tak bez starostí? Co tady vůbec chceš? Nepotřebuji aby se o mě někdo staral jasný? Nic nechápeš, a ani nemůžeš ty nevíš jaký to je! *Po těchto slovech odstrčil Takashi chlapcovu ruku a postavil se na nohy. Zavřel oči, znechuceně odvrátil hlavu od chlapce a znovu si utřel slzy do rukávu. Došlo mu že chlapce nikdy před tím neviděl, ale nebylo se čemu divit, on nikdy moc ven nechodil. Většinu času trávil doma, a nebo jen tak brouzdal ve vesnické čtvrti jeho klanu.* Promiň to jsem přehnal. *Řekl potichu a pomalu se rozešel směrem od chlapce.*

*Ryuu se nafoukl, naprahl natazenou ruku s umyslem mu jednu lisknout, ale jen si stiskl v pest a spustil k telu.* Nevim jake to je? Co presne myslis? Prijit o rodice? To doopravdy nevim, prptpze si uz ani nepamatuju jak vypadal muj otec, nebo jak vonela moje matka, nez mi je zabili. Tvoji nejspis lezici pod zemi tady, maji alespon vlastni hrob! Ty umrkanej nevdecniku, bud rad, ze tam nelezis mezi nima. Jak muzu byt takovy? Protoze jsem pred chvili sve matce vzkazoval jak dobre se mi v životě dari i bez toho, aby na me musela dohlizet. Ty jsi tu ten, co nic nevi a jen fnuka
Jsi v Kirigakure, tady neni na slzy misto, tak se zacni chovat jako spravny obyvatel nasi vesnice. *vykrikl Ryuu dost zlym tonem. Fakt mu chtel lisknout.* Koukni se na sebe, ciste obleceni, tvaricky tak akorat, ty asi nezijes v sirotcinci co? Kdybys zil, tak bys tu neztracel cas nad hrobem mrtvoly, kterou uz nezachranis a nijak ji nepomuzes. Naopak bys pracoval na tom, abys neskoncil stejne. *primhouril oci a otocil se k odchodu. Proc mu jednu nelisknul? Ted si sam sobe nadaval, ze mu fakt mel dat do huby namisto mluveni. Ale byl tak unaveny...*

Trénink zásoby chakry.
*Už byl večer a otec stále nikde. To Atsumiho lehce znervózňovalo, jelikož už měl přijít z mise včera ale nepřišel.* Co zase provádí? *Zeptal se Atsumi sám sobě. Jelikož nevěděl co má dělat a taky byl překvapen ze své reakce že se bojí o otce. Nikdy se o něj nestaral od ti doby co umřela máma. Ale najednou se o něho bojí. Z toho všeho byl hodně zmatený. A ano, sice se smířili ale stále Atsumi k němu měl menší zášť. Ale i přesto všechno se o něho bál.* Potřebuju pomoc. *Řekl si a začal se oblíkat. Poté vyšel z domu a vydal se na hřbitov se zeptat mámy na otázku. Atsumi šel hodně rychlím a nervozním tempem. Takže mu to nedalo moc času, přijít ke hřbitovu. Ve kterém je největší poctou mít svůj vlastní hrob. A pro ostatní co si to nezaslouží tu je hromadné mauzoleum. Do kterého Atsumi mířil. A konečně když po neskonalé dlouhé době bloudění chodbami, konečně našel urnu jeho mamy. Ihned se Atsumovi oběvil úsměv na tváři. A řekl jemně.* Ahoj mamy. Dlouho jsem tě nenavštívil. *Poté co to řekl se k urně přiblížil a lehce se jí dotkl.* Chtěl bych se tě na něco zeptat. Jak to mám vydržet s otcem? I když se trochu změnil, i tak to nestačí, i tak mu nemohu odpustit to že tě nedokázal ochránit. A i přesto o něj mám strach. Jak mám zvládat tito dvě protikladné pocity? Jak!? *U posledního slova Atsumi křičel tak moc že se celím mauzoleem odrážela jeho ozvěna. Ale žádní odpověď nepřišla. Atsumi to moc dobře věděl vždycky to moc dobře věděl, ale i tak jsem chodil se ptát své mrtvé matky vždy když potřeboval znát na něco odpověď. A vždycky mu nikdo neodpověděl. Proto tam ještě hodinu stál a pak odešel z mauzolea. Venku se zastavil aby se nadechl a vydal se pryč. Pak ho ale cestou napadnul jeden nápad.* ,,Co kdyby zkusil nasát chakru tady na hřbitově, kde leží všichni shinoby, kteří si to zaslouží. Třeba tady bude silnější chakra." *To byl samozřejmě nesmysl a Atsumi to moc dobře věděl. Ale i přesto si sedl na trávu vedle hrobů a začal koncentrovat chakru. Ale nejdřív se potřeboval zbavit chakry, kterou měl v sobě, aby mohl načerpat novou. Takže i když se Atsumivo nechtělo, tak znovu napodobil svého spolužáka. Takže nashromáždil co nejvíce chakry a pak jí vypustil. A zároveň se snažil přežít ten hnusný pocit, který mu říkal že ztratil část sebe. Takto pokračoval dokud v sobě neměl minimum chakry. Pak se zničený Atsumi začal soustředit na čerpání chakry z okolí. Už to přece jenom dělal, takže mu to šlo celkem rychle a chakra se zdála být stejná. Ale i přesto z ní měl nepříjemný pocit. Jakoby ta chakra byla více chladná než normální jakoby už nereprezentovala energii života ale smrti. A když se měl Atsumi plný zásoby v podstatě mrtvé chakry, tak se vydal domů. Tentokrát šel línou a smutnou chůzí. Takže mu trvalo dlouho než se doplazil před dveře, do kterých dal klíč aby odemkla, ale dveře už byly odemčené.* ,,Co to má být. Vždyť jsem zamykal. 6e by se někdo vloupal do domu?" *Pomyslel si Atsumi a pomalu otevíral dveře. Nikoho vevnitř neviděl. Takže se vydal dovnitř a potichu za sebou zavřel. Pak ale koutkem oka zaznamenal prudký pohyb takže se rychle otočil. A uviděl tam.* Otec: Čau. Promiň že jsem přišel pozdě. *Řekl jeho otec stojíc v obýváku s omluvným úsměvem. Atsumi k němu rychle vyrazil a otec už měl připravený ruce na obejmutí. Když tu najednou dostal ránu do břicha od Atsumiho. Otec se svalil na kolena a chytl se za břicho.* Otec: Co to sakra děláš? Tohle se dělá otci, když přijde z několika de-. *Nestačil doříct otec, jelikož mu do toho skočil Atsumi se slovy.* Sklapni! Víš jak strašně jsem se o tebe celí den bál. Takže si nestěžuj. *Po těchto slovech tam bylo chvíli ticho. Které přerušil otcův smích po kterém si oddechl a řekl.* Otec: Tohle mi vazcí vzpomínky. *Pak se podíval na Atsumiho a lehce se usmál.* Otec: Víš že se dost podobáš mámě. *Pravil a stále se díval na Atsumiho, který tam jenom nehybně stál, pak si oddechl a řekl.* S tebou je práce. *Poté pomohl otci se postavit. A nakonec se i spolu navečeřily.*
Konec rpg.