Hōzuki

Trénink Kinobori no Waza

*sobota. První den volna a Akira se rozhodla ho věnovat tréninku. Její bratr je silný. Nebo spíše je o trochu silnější jak ona, ale nechce to tak nechat na pořád a rozhodně, dokud ho neporazí, nebude mít klidu. Dneska se tak proto rozhodla, že se naučí jednu z technik, o kterých se ve škole mluvilo. Je si až s jistotou jistá, že tam Kazuki nebyl, když to učili, ale tak neřeší to. V jejich klanové oblasti je jen málo stromů, ale jeden z nich je na jejich zahradě. Četla si o ovládání chakry a zná zpaměti celo přednášku o tom, jak to provést. Přesto když teď stojí před tím stromem, není si tak úplně jistá, že to půjde hned na poprvé. Dneska si nevzala své obvyklé šaty, ale jen kraťasy a triko, aby si je nezničila. Nevěří, že si dnes oblečení neumaže a nezničí. Vydá se tedy ke stromu a chvíli se u něj soustředí s pečetí tygra. Zavře oči a představuje si jak se ke stromu přilepí svými černými sandálky a bude moct kráčet vzhůru. Jakmile si je jistá, položí na strom pravou nohu. Pak zvedne levou, aby jí dala nad ní, ale v tu chvíli zareaguje gravitace a úplně ne úspěšný první pokus o to, se přilepit ke stromu. Dopadne na záda a narazí si zadek. I když to byla malá výška, v očích se jí objeví několik slz z bolesti.* Ajajaj. *pronese a promne si zadek.* Tohle bude bolet ještě dlouho. *řekne si a vstane.* Dobrá. Víc chakry. Víc chakry. *říká si, zatímco má zavřené oči a drží pečeť tygra. Opět si představí, jak stoupá vzhůru. Natáhne nohu před sebe a položí jí na strom. Pak zvedne druhou, aby jí dala nad ní. První je sice přilepena ke stromu, druhá se sice přilepila na strom, ale už jaksi zapomněla na to, že zbytek těla přilepený není, takže jakmile byli obě nohy na stromě, tělo se jí převážilo a padlo hlavou napřed do trávy. Tehdy se jí odlepili i nohy od stromu. Chytí se za hlavu a váli sudy sem a tam u kořene stromu.* Ksa, ksa, ksa. *nadává skrze zaťaté zuby a snaží se zatlačit bolest do hlavy, čímž si způsobuje akorát další bolest.* Víc chakry, zpevnit tělo. Víc chakry, zpevnit tělo. *opakuje si zase, jakmile se po chvíli postaví před strom, zavře oči a s pečetí tygra se soustředí na ten strom. Zvedne pravou nohu a přilepí jí na strom. Pak zvedne levou, aby jí dala nad ní. Tělo se jí opět zhoupne, ale už ho stihla držet a zatnout svaly tak, aby byla kolmo ke stromu. Teď dělá klidné a pomalé krůčky směrem vzhůru. Přibližně ve třech metrech nad zemí jí jedna noha proklouzne, začíná ztrácet koncetraci. Cítí, že zase spadne. Nohy se olepují a ona podrážkami sklouzává po kůře stromu. Zavře oči, aby to neviděla, ale místo toho, vidí něco jiného. Vidí jakoby sebe, i když to není ona, na koho se dívá. Ale ten někdo natáhl ruku do prava. Zároveň ji natáhla ale i ona a otevřela oči. Zjistila, že je tam větev, které se chytla a mohla se tak přetočit. Nyní dopadla na nohy a do kotoulu, tudíž se jí nepřipsala žádná další modřina ani boule.* Co to bylo? *zeptá se sebe sama a zavře oči, aby si to mohla prohlédnout znovu. Nic už však takového nevidí.* To je fuk, ať to bylo cokoliv, nemusela jsem si dát znova na zadek. *pokrčí rameny a postaví se opět před strom. Zkouší to stále dokola a s každým pokusem se dostává po centimetrech výš a výš. To co viděla předtím, už znova neviděla, ale nakonec usedne na vrchní větvi a celá udýchaná se dívá dolu. V trávě se leskne pár kapek krve, jak se občas při pádech zranila o strom. Když si prohlédne své oblečení je ráda, že si zvolila tento úbor. Seskočí ze stromu a vydává se domu, umýt se a jít se najíst.*

KONEC

Trénink Suimen Hokou no Waza

*Akira se vydala k jezírku, poblíž jejich domu, kde se chce naučit novou techniku a posílit tak svoji chakru. Pod šaty si oblékla plavky, aby si zbytečně nenamáčela prádlo. Dojde k jezírku, kde odloží ručník a sundá si šaty. Nejříve si jezírko projde, aby věděla, kam padat popřípadě a kam zase ne. Nakonec si vytyčila oblast, která je pro pá do vody bezpečná. Postaví se těsně k vodě a zavře oči. Soustředí svou chakru do chodidel. Tentokrát je to ale jiné, než tomu bylo předtím. Musí pomocí té chakry vytvořit velký odpor, aby jí udržel na hladině. Jakmile si je jistá, že má to co potřebuje, udělá krok na hladinu. Hned ale zanoří nohu do vody a propadne se. Jak se lekne, tak sebou trhne a padne do vody celá. Vyhrabe se na břeh a odplivne si.* Aspoň nebudou modřiny. *řekne si a pokračuje. Opět se postaví ke břehu a soustředí svoji chakru. Krok na hladinu a opět do vody po čumáku. Takhle se jí to opakuje stále dokola. Už ani nespočítá, kolikrát do té vody spadla. Je ale stále klidná. Nic jí nevytáčí až do okamžiku, kdy spadne trochu hůř a narazí si koleno o kámen. Hned se jí spustí krev.* Aáááá. *vykřikne vzteky, jak se snaží vylézt, uvědomuje si, že vlastně vylézá na hladinu. Nepřestala koncentrovat chakru, i když se jí rozhodil trochu tok, ale má teď množství, které potřebuje k tomu, aby mohla stát na hladině. "To je ono. Udrž to. Pamatuj si ten pocit." říká si, ale když se pokusí o další krok, opět se propadne do vody. Umyje si tam aspoň to koleno a vyleze zase na břeh.* To bylo ono, to půjde. Už přibližně vím. *řekne si a opět se postaví ke břehu. Soustředí svoji chakru na chodidla. Jakmile udělá krok na hladinu, vyšle do ní chakru tak, aby jí podpírala nad vodou. Představuje si dlouhý sloup chakry, který se opírá o dno a tak jí drží nad hladinou. Nejdřív chce zase získat ten pocit a tak svoji chakru soustředí dál. Její zásoby se pomalu stenčují, ale nějak to zvládá. Potřebuje už jen pár pokusů, aby mohla pokračovat dál. Vyčká si na příhodný moment a udělá krok kupředu. Tentokrát se jí noha neproboří a tak k ní přidá i tu druhou. Opět se zastaví a soustředí se. Tady je ale dno už hlouběji a tak nakonec stejně podlehne a propadne se do vody. Jakmile vyleze na břeh padne na ručník a ztěžka oddechuje.* Už nemůžu. To je daleko složitější, jak lézt na strom. I chakra mi dost poklesla. Je čas jít domu. Zítra budu pokračovat. *řekne si. Otře se ručníkem a oblékne si šaty. Hned jak dorazí domu, sundá ze sebe veškeré prádlo a hodí ho do koše na prádlo. Sedne si vany plné horké vody a dívá se na hladinu. Přemýšlí, jak zvládnout chůzi po vodě. Plácá se po hladině rukama, než jí nakonec něco napadne.* To by mohlo pomoct. *řekne si.* Ale až zítra. *vyskočí z vany, rychle se utře, navečeří a maže spát. Nemůže skoro ani dospat, jak se těšila. Sice spala až do 9, protože má ráda spaní a válení se v posteli, ale to už je jedno. Teď ve svých šatech, ale už bez plavek míří k jezírku. Je si sebou tak jistá, že se rozhodla, že do plavek nepůjde, pač by si to tím ulehčila. Takhle se bude alespoň více snažit, protože si nepřeje do té vody spadnou. Dorazí k jezírku a postaví se na jeho okraj. Stejně jako když byla v té vaně si představí, to co viděla. Když položila ruce na hladinu ve vaně, roztáhl prsty a tak zvětšila rozsah chakry. Tentokrát se pokusila o totéž, ale kolem nohou. Vyslala na hladinu chakru tak, aby vytvořila sloup ještě jednou tak velký, jako je plocha jejích podrážek. Tím si vytvořila dostatečně velkou základnu pro to, aby mohla udělat krok vpřed. Nečekala na nic a hned udělala další. A další, a další, Než začala pociťovat, že je na limitu. Odrazí se od hladiny a dopadne na protější straně. Byla to ta nejužší část jezírka, ale stejně jí nepřešla. Ale teď už ví jak na to a bude to snadné. Nakonec po několika pokusech se jí povede přejít i nejvzdálenější strany rybníčku a tak může spokojeně vyrazit domů. Šaty si namočila jen lehce, protože zakopla o větev, která byla schovaná těsně u hladiny.*

Trénink Bunshin no Jutsu

*Jakmile dorazila Akira ze školy, převlékla se a vydala se na zahradu. Dneska se bavili o Bunshinu a někteří to stihli i vyzkoušet. Bohužel, na ní se nedostalo a prý si to se zbytkem vyzkouší zítra. Nepřipadá ale v úvahu, aby se na to nepřipravila už dnes. Prochází si svoje zápisky, které jí stejně nakonec řeknou velký kulový. Proto je odloží a jen si sedne na zem a začne meditovat, aby uklidnila svoji chakru a svoji mysl. Dává tomu tak deset minut, než se postaví a poskládá pečetě.* Bunshin no Jutsu. *sice vedle ní bouchne oblak dýmu, ale to co tam leží je ve srovnání s ní odpad. Po pár vteřinách se ten zjev v oblaku dýmu rozpadne.* No, tak tohle bylo děsný. Snaž se víc. *vynadá si. Opět složí pečeť a vedle ní se objeví oblak dýmu. Sice se to pořád válí na zemi, ale už to má aspoň ostřejší barvy. opět to zruší a tak to zmizí v oblaku dýmu.* No, to bude dlouhý dneska. *řekne si a začne soustředit svojí chakru a představuje si sama sebe vedle sebe. Když už po dvacáté složí ruční pečeť, stojí ten odraz vedle ní, sice vypadá jako želatina, už ale docílila toho, že stojí. Jen na to, aby tu věc postavila, spotřebovala 4 body chakry. Opět se dým rozplyne a stojí na zahradě sama.* No. Tak teď to už jenom udržet. *řekne si a jde se do domu najíst. Docela jí to vyčerpalo. Dá si menší svačinku a vrací se zase na zahradu, aby pokračovala v tréninku. Na chvíli si zase sedne, aby si protřídila myšlenky a srovnala chakru do klidu. Postaví se po chvíli a poskládá pečeť. Vedle ní se opět objeví stojící postava, ale pořád to není to, co by si představovala. Odvolá to a pokračuje. Vždy před poskládáním pečetí chvíli čeká, soustředí se na svoji chakru i na to, aby si vedle sebe představila svoji kopii. Když i na podesátý jí vyjde stejný obraz, řekne si, že je něco jinak.* Přijde mi, že to nejde vůbec spojit. Soustředění a představa. Chce to jinak. *zamyslí si a opět si sedne. Teď spotřebovala další dva body svojí chakrové zásoby a je v polovině. Jestli to chce dneska zvládnout, musí si pospíšit, jinak jí dřív dojde chakra. Ať to ale zkouší sebe líp, stále se jí nedaří přimět klon, aby vypadl alespoň trochu k světu, jako ona.* To mi chceš říct, že vypadám takhle. *rozkřikne se na klona a ožene se po něm pěstí. Tím že to není dokonalá verze a jen tam vlaje ve vzduchu, nekopíruje její pohyb a hned zmizí, sotva se ho dotkne. Akira je už na dvou bodech svojí zásoby chakry a cítí silnou únavu.* Dneska už to asi nezvládnu. Je čas, se na to teď vykašlat. *poví. Pomalu vstane a se svěšenými rameny odchází do domu, kde si dá večeři, koupel a jde rovnou spát. Ani v noci nemá ale klid a zdá se jí stále o té postavě, kterou dokázala vyvolat a která nestojí ani za pořádnou zmínku. Přesto jich byli její sny plné. Probudí se až ráno. I když spala celou noc, nepřipadá si odpočinutá. Ale nedá se svítit. Je odhodlaná to dneska dokázat. Po snídani a po tom, co se oblékla, vyrazila do školy. Sedí v lavici a zatím co se tam mluví a zkouší to jiní, ona medituje a soustředí se na svoji chakru. Sensei jí nakonec musel volat třikrát. Než ho slyšela.* Někomu se povedl slušný klon. Ještě by chtěl vypilovat ale. Ukaž nám tedy Akiro, jak je na tom tvůj klon. *poví sensei a uvolní jí míst. Polovina třídy si na ní zase ukazuje a posmívají se, jejímu oblečení. To jí nijak netrápí. Soustředí se jen na svoji chakru. Na to, jak správné množství použít na to, aby vedle sebe vytvořila iluzorní kopii. Složí pečetě a objeví se oblak dýmu. V něm stojí opět ten samý klon, jako včera na zahradě. Ovšem má už více zřetelné barvy. Akiře to ale nestačí. Sensei si hodlá něco zapsat, když poskládá pečetě znovu. Původní klon zmizí, ale neobjeví se nový oblak dýmu. Místo toho se od Akiri na obě strany rozjede její kopije. Stojí tam před třídou a dívají se do lavic. Všechny tři mají stejný postoj, než Akira dopadne na koleno a kloni zmizí.* To bylo... *začne sensei, ale Akira se jenom zvedne. Neposlouchá ho, ať si říká co chce. Přejde zpět do lavice a tam si kecne na zadek a jen hledí do zdi. "Tohle byl podraz. Nemůžeš se cpát všude." proběhne Akiře hlavou. "Ale no tak, to byla pomoc. Copak nechceš uspět?" ozve se hlas v hlavě. "Ale ne takhle." odsekne Akira. Nebyla to totiž ona, komu se povedli dokonalé kopie. Opět se její mysl ocitla v temnotě a někdo s ní hýbal. "Pokud to budeš dělat i nadále, ničeho nikdy nedosáhnu. Nepřeji si to. Ať jsi cokoliv, nebo kdokoliv. Dej mi už pokoj." poví Akira. Už má docela vztek a tak se odmítá dál bavit. "Já jsem tvá součást maličká, ať chceš nebo ne. To ty si mě stvořila." odvětí hlas a také se odmlčí. Během přestávky Akira opět opustí školu a vydává se zase domů. Rodiče budou pryč, tak je to jedno, jestli bude na zahradě sama. Pokouší se opět o to, aby zvládla toho samého perfektního klona. Místo toho se vedle ní pořád objevuje ta samá ubohost. Musela spotřebovat 8 bodů svých zásob, aby se jí povedlo dvakrát za sebou udělat konečně pořádný klon, který napodobuje její pohyby. Není to furt to, co předvedla "ona" ve škole, ale to přijde taky jednou. Teď má aspoň splněno to, co chtěla, aby dosáhla. Naučila se další techniku a procvičila svoji chakru.*

*Kazuki seděl na střeše domu. Místo školy si opět skočil do zlomených kostí na trénink a po tréninku, protože to byl i čas kdy by končila škola, se vydal zas domu. Od doby co umí chodit po stěnách si udělal na střeše takové menší posezení, kam velmi často chodíval. Nikomu o něm neřekl, takže o něm nikdo neví. Po chvilce dřímání a odpočívání zaslechne ze zahrady hluk. Vytáhne trochu hlavu aby se koukl co se to děje. Viděl sestru usednout do trávy a přičítat si ňáký poznámky. Na tu dálku nemůže vidět o co šlo, takže musel jen čekat co bude dělat dál. Pak jen stojí a nic nedělá.* "Soustředí chakru? Ale na co?" *Pomyslí si Kazuki a sleduje. Už ho to pomalu přestává bavit, když v tu chvíli začne Akira skládat pečetě. Kazuki si je prohlédl a zapamatoval si jejich pořadí, jak jdou za sebou. Během chvilky se vedle ní v oblaku kouře objevilo něco, co hodně vzdáleně vypadalo jako ona.* "To je asi ten Bunshin. Povídali ve škole že v nejbližších dnech se na to kouknem. Taky to tedy zkusím." *Pomyslí si, ale ještě chvilku sleduje Akiru. Nakonec ho to pozorování tak zaujalo, že úplně zapomněl na čas a najednou se stmívalo. Akira už to balí a jde domu. Trochu se přikrčí , aby ho sestra neviděla a když zaleze do domu, postaví se a začne soustředit chakru. Něco málo ve třídě o této technice už zaslechl, takže více méně věděl jak na to. Začal soustředit chakru, kterou poslal celým svým tělem. Soustředil se na každé jedno místo na svém těle a snažil se představit sám sebe, jak stojí ještě jednou, úplně stejně vedle sebe. Vyskládá pečetě, které odkoukal od Akemi a vedle něj se v oblaku dýmu neobjeví vůbec nic.* "Sakra to je na nic.. Ještě že to nikdo nevidí." *Pomyslí si a všechno začne znova. Opět zavřené oči. Soustředění chakry do celého těla. Představa sama sebe vedle sebe. Jako kdyby měl vedle sebe zrcadlo. Trvá to trochu déle než prve ale nakonec se do toho pustí. Vyskládá opět pečetě, které jsou potřeba a vedle něj se v oblaku dýmu vytvoří něco, co už by se dalo dalo považovat za něco. Chvilku to stojí a obrysově to opravdu připomíná Kazukiho. Během 2 vteřin se to ale sklouzne bezvládně k zemi a v oblaku dýmu to opět zmizí.* "Tak ani tohle nedopadlo podle představ." *Pomyslí si opět a zas se dá do práce. Trénuje opravdu dlouho. Snaží se, ale né a né mu to vyjít tak jak by on sám chtěl. S každým pokusem ,to co vytvoří vypadá ale stále víc a víc jako člověk, tak jak by chtěl aby to vypadalo. Prve to bylo jako velký balón, který nevydržel ani pohled na něj. Postupně to ale začalo i ňák vypadat. Mělo to proporce normálního člověka. Hlava byla větší než krk, nesplývalo to dohromady. Prsty na rukou byly oddělené stejně jako ruce se dali rozpoznat kde končí a kde začínají. Na všechny tyto pokusy vyčerpal Kazuki spoustu chakry. Měl už méně než polovinu a venku zas začalo skoro svítat.* "Poslední pokus, pak už bych asi umřel" *Pomyslí si a jde na to znovu. Soustředí poslední zbytky chakry, které mu zbyli. Představuje si sebe, opět jak stojí vedle zrcadla a jak obraz jeho samotnýho v zrcadle dělá přesně to co by si Kazuki přál. Během chvilky vyskládá sérii ručních pečetí a vedle něj se za doporovodu kouře objeví dokonalá a prefektní replika jeho samotného, která se pohybuje úplně stejně jako on sám. Přesně tak jak si přeje.* Áno, přesně tak jsem si to představoval. *Poví kazuki, a prohlíží si sebe samotnýho. Po chvilce nechá bunshin zrušit. V tu chvíli už svítalo a začínal další den. Počkal ještě na střeše, dokud všichni z baráku neodejdou a ten nezůstane prázdný. Poté slezl do svého pokoje a pořádně se prospal.*

---KONEC---

To je otrava. *Pronesl znuděně Zachary když procházel uličkami Kirigakure, nedaleko míst, kde bydleli převážně lidé z jeho klanu. Bylo mu jedno, že zrovna teď běl být na akademii stejně jako mu bylo jedno, že včera dostal za vyučenou od otce, který vybuchl vzteky, když zjistil, že jeho syn za poslední týden nebyl na akademii vůbec. Věděl, že dnešní neúčast to jen zhorší a bylo mu to jedno, co horšího, než byl monokl, který teď nosil pod okem mu mohl udělat. Zachary nikdy shinobi být nechtěl, avšak to otec neuznával.* Vůbec ho to nezajímá... *Zabrblal si pro sebe a nakopl kámen, který si jen tak dovolil se před ním válet. Snad tomu tak chtěl osud nebo to byla jen pitomá náhoda, ale kámen byl nakopnut tak dokonale, že se odrazil a vylítl vstříc osobě, které zrovna vyšla z poza rohu.*

* Mineto dnes má volný den. Sensei pro něj žádnou misi neměl a tak se Mineto rozhodl, že se dneska pěkně projde po Kiri. Bloudil uličkami celého kiri a užíval si dnešní slunečný den. Po chvíli se ale začne nudit a uvědomí si že vlastně nemá ani žádný směr. Proto se rozhodne, že u první zatáčky zahne a někde se rozhodne co vlastně bude dělat. Když uvidí první zatáčku tak rychlým obratem se otočí za roh a v tu chvílí jen bum. Kámen, který letěl kdoví z kama, zasáhne Mineta přesně do levé části obličeje, kterou má popálenou.* Kurva. Co to je?* Zakřičí Mineto a dívá se, kdo po něm ten kámen hodil. Při rozhlížení si všimne kluka, který stojí přesně tam z kama ten kámen letěl. Přijde k němu a všimne si, že kluk není o moc mladší než je on sám. Na obličeji má monokl a ten Mineta tak zarazil, že neměl ani chuť na kluka křičet.* Prosím tě, příště si dej větší pozor. Díky.* Řeknu Mineto klukovi a čeká, že se mu aspoň kluk omluví.*

*Zachary natočil hlavu na stranu, s pozvednutým obočím hleděl na kluka, který se stal náhodným terčem kamene, který on nakopl. Copak to byla jeho vina? Ale prd, prostě jen obyčejná náhoda nic víc, nic míň.* Tohle je otrava... *Pronesl jako by sám k sobě, než ke klukovi před sebou.* Možná příště jen musíš dávat větší pozor ty. Ten kámen se odrazil, nemůžu za to. *Pronesl a pokrčil rameny. Z jeho tváře bylo jasně čitelné, že nějaké újma, kterou mohl klukovi před sebou způsobit jej vlastně vůbec nezajímá. "Posraný slunce, posraný kámen a posranej celej den."*

* Mineto byl i zaražen jeho reakci. Kluk se choval jakoby mu byl celý svět u prdele i s Minetem.* Tebe jsem si tu vůbec nikdy nevšimnul. Ani ve škole. Jak je to možné?* Zeptá se se zvědavým pohledem. *" Že by někdo nový? Hmmm… Nevidím ani čelenku. Třeba je to student a nebo má u prdele i čelenku jeho vesnice."* Pomyslel si Mineto v duchu.* Kdo vlastně jsi? Vážně jsem tě tu ještě nikdy neviděl. Já jsem když tak Mineto.* Řekne Mineto a poškrábá se pravou rukou na zadní části své hlavy.*

*Zatímco kluk před ním mluvil, měl Zachary stejně pitomý otrávený výraz. Ano, měl to u prdele a celý ten sluneční den a souhra všech událostí okolo, od toho co je domu, po tohohle kluka, kterého, ač samozřejmě neúmyslně, trefil kamenem, jen podporovali jeho melancholickou náladu. Avšak zdálo se, že kluka z nějakého důvodu zaujal.* Nevím, možná jsi slepý. *Zabrblala si tiše, ale i tak nejspíše slyšitelně a otočil hlavu do strany, dívaje se, jestli se tu neobjeví někdo další. kdyby se objevil někdo z klanu, tak by to byla skutečná otrava a taky pořádná nepříjemnost.* Na akademii jsme dneska dostali volno, tak se jen tak poflakuju. *Zalhal bez sebemenšího náznaku studu. Co jemu bylo po tom, že to není pravda, snad alespoň dostal odpověď, po které toužil. Na klukovo představení jen pokrčil rameny a chvíli to vypadalo, že sám neprojeví tu slušnost, aby se představil nazpátek, nakonec tak ale učinil.* Já jsem Zachary.

*Mineto nevěděl jak se ke klukovi chovat. Takový divný případ, kdy vážně nevěděl co moc říct a spíš se bál aby nedostal od kluka po rypáku, že moc mele. Když mu kluk sdělil, že mají volno tak byl překvapen.* To máš dobré, já si volno dělával spíš sám, než abych ho dostával.* Řekl Mineto bez problémů co si o něm bude kluk myslet a začal se smát. Mineto si všiml, že kluka asi vůbec nezajímá kdo Mineto je, ale potom byl překvapen, že se mu sám představil.* Těší mě Zachary. Víš co chápu, že to byla nehoda ale tak mě napadlo... No když máš to volno. Ehm. Nechceš jít něco vyvést?* Řekl takovým tichým hláskem aby to slyšel jen Zachary. Hned poté hodil ten jeho výraz šílenství, který měl vždy na obličeji, když chtěl provést něco hrozného. Upřímně Mineto si nebyl jist co Mu Zachary odpoví ale měl strašnou chuť dnes spáchat něco nekalého.* "Vlastně bych hlavně potřeboval komplice no... Amayu jsem teď dlouho neviděl a tak potřebuji někoho k sobě."* Pomyslel si Mineto a čekal na odpověď Zacharyho.*

*"Kdybys jen věděl," pomyslel si a po tváři mu přeběhl úšklebek, nepatrný, avšak pro bystré oko postřehnutelný. Ani on ve zkutečnosti neměl volno a spíše si ho dělal sám, ale před někým o kom nic nevěděl raději volil lež, než aby se tím vychloubal. Koneckonců nemohl vědět, jestli kluk před ním nepatří k tomu typu lidí, které Zach nesnášel a to to upjaté blbečky, kteří se striktně řídí pravidly a hned, jak by viděli, že je za školou, utíkali by to říct na akademii nebo ještě lépe jeho otci.Zdálo se, však ,že tenhle kluk je jiný a možná, že tohle setkání přeci jen nebude taková otrava, jak zprvu čekal.* Něco nekalého jo? *Ušklíbl se a poškrábal se na temeni hlavy.* A co by to jako mělo být? *Muselo se nechat, že kluk před ním vzbudil jeho zvědavost a to se nepovedlo každému, avšak ta mohla zmizet stejně rychle, jako se objevila.*

* Mineto byl potěšen, že zaujmul Zacharyho, dokonce se i tak trochu ďábelsky zašklíbil. Začal na rychlovku přemýšlet co by mohli tak vyvést. V jeho hlavě bylo strašně moc nápadů a nemohl si vybrat. Až zakručení v jeho hladovějícím břiše, mu dalo ten správný nápad.*" Hmm. Aspoň že jsem se doma nenajedl. Děkuji ti břicho, díky tobě mám skvělý nápad."* Pomyslel si v hlavě. Mineto si vzpomněl na obchod starého pana Kugiashi. Starší pán co měl na trhu menší obchod s jídlem. Od sladkostí až po zeleninu a ovoce. Mineto dostal skvělý nápad, že by se tak mohl najíst zadarmo a Zachary mu s tím pomůže.* Máš hlad?* Zeptal se Mineto Zacharyho.* Pojď zamnou, najíme se zadarmo.* Když dořekl svou větu mávl na Zacharyho rukou směrem k sobě ať ho následuje a vydal se směrem k obchodu.*

Zatímco Mineto přemýšlel co vlastně má být ten jeho úžasný nápad na provedení nějaké levárny, Zachary se několikrát rozhlédl kolem, jestli se neobjeví někdo další. Ne, že by byl nervozní toho co bylo dost možná před nimi, ale spíše jen nechtěl aby najednou vyšel z poza rohu tentokrát někdo, kdo ho zná a mohl by jejich levárnu ukončit, než začala tím, že by jej za límec dotáhl před otce. To se vlastně dělo docela často .. k politování často. Když šlo o výchovu dětí a jejich další generaci, byli najednou všichni neuvěřitelně vzorní a ochotní udělat cokoliv, aby navedli jeho a ostatní na správnou cestu, ač sami měli ke správňákům hodně daleko. A kdo vlastně určoval co je správné? "Do hajzlu s tím," pomyslel si a vzápětí jej z otravných myšlenek vytrhl dotaz Mineta.* Něco bych zakousl, proč by ne, hlavně, když zmizíme co nejdál odtud ... nechce se mi tu už víc takhle postávat nebo bych tady ještě zapustil kořeny. *Pronesl rozmrzele a následoval Mineta.*

* Mineto byl po cestě celou dobu ticho.*" Týjo, co si s ním mám říct? Beztak když mu něco řeknu tak mě jen pošle do prdele."* Říkal si Mineto ve své hlavě.* No a Zachary co jinak škola? Jsi teda ještě student akademie? Těšíš se na Geninské zkoušky?.* Zeptal se ho a až po chvíli si uvědomil, že je dost trapný. Kluk je očividně rád, že má klid od školy a on se jej na školu ještě ptá. Mineto se nerad cítil trapně ale je zase pravda, že kromě své přítelkyně Amayi neměl nikoho. Nikdy nebyl ten typ, že by se k někomu měl hned vnucovat. Nebyl jak ostatní kluci, kteří poslušně plnili rozkazy. Spíše ten co rád dělal bordel. Když dorazili na tržiště tak natáhl ruku vedle sebe aby Zachariho zastavil.* Dívej, Tam ten starý pán. Já za ním půjdu a odpoutám pozornost a tvůj úkol je nabrat co nejvíce jídla pro nás a pak zdrhat. Sraz dáme o dva bloky dál, okey?* Řekl Zacharimu instrukce a vydal se tedy upoutat pozornost starého pána. když přišel k jeho venkovnímu obchůdku, tak těsně před ním schválně zakopl a spadl vedle starého pána.* Ježiš nestalo se ti nic?* Zeptal se pán a pomáhal Minetovi vstát. Když chytl pánovu pomocnou ruku, tak při stoupání jej strhnul na sebe.* Jejda, omlouvám se já jsem nešika.* Pronesl Mineto a převalil se na pána, tak aby nemohl stoupnout. Zkoušel ležet na starém pánovi co nejdéle, aby měl Zachary čas toho co nejvíc ukrást ale už po třiceti sekundách začal starší pán nadávat aby z něj slezl a zvedl ho. Mineto tedy pomohl staršímu pánovi stoupnout si a ještě jednou se omluvil.*

*Ani Zachary s rukama v kapsách a výrazem znatelného nezájmu ke všemu okolo, neměl příliš nutkání začínat nějaký rozhovor, a když se ho Mineto zeptal na školu protočil očima a letmo nakopl další kámen, ale už ne tak silně, aby tím mohl někoho trefit.* Na akademii kašlu, nejlepší by bylo, kdybych žádné geninské zkoušky dělat nemusel. Tyhle shinobi blbosti mi nutí můj otec. Je to otrava a nevím co na tom všichni tak vidíte. Jsou to pitomosti. *Pronesl a dál pokračoval co noha nohu mine dokud nedošli k místu, kde se jim mělo dostat jídla. A když myslím, mělo dostat, tak myslím, kde ho mohli tomu starému hňupovi čmajznout. Plán byl rychlý a jasný. Zatímco Mineto odváděl pozornost způsobem, nad kterým se Zachary musel tiše zasmát, on se pustil do práce. Drze ještě čmajznul útěrku, která ležela hned vedle dango, které do ní hned začal cpát. Vzal jich asi osm, než to začalo vypadat, že by si jej mohl muž všimnout. Zabalil rychle útěrku, otočil se a odešel pryč, jako by nic s útěrkou pčed sebou, aby jí nebylo vidět. Neutíkal, jen by tím na sebe strhl větší pozornost. takhle vypadal mnohem více nenápadně. Za dalším rohem zahnul a počkal co dál. Ideálně si muž ničeho nevšimne, ale pokud ano a dá to za vinu Minetovi mohlo přeci jen ještě k nějakému útěku dojít.*

Ještě jednou se vám strašně omlouvám.* Řekl Mineto. Starý pán jen mávnul ruko, že ho to nezajímá a otočil se jiným směrem. Vše bylo jak má být. Žádná podezřívavost ani žádné problémy. tak to měl Mineto nejvíc rád. Doufal, že Zachary nějaké jídlo vzal, protože už měl Mineto vážně hlad. Když přišel za roh uličky, tak si všimnul že Zachary na něj čeká á má nějaké jídlo sebou.* Super! Takže to vyšlo.* Radoval se Mineto. Byl šťastný, že ten starý hňup nic nezjistil a vše vyšlo podle jeho plánu.* Pojď tady za rohem je lavička tam se najíme.* Řekl Zacharymu a vydali se k lavičce. Když si sedli všiml si, že Zachary vzal Dango. To měl Mineto velice rád.* Vidím, že ti to jde dobře. Myslím, že by jsi byl dobrý společník. Spíše spolupachatel.* Řekl Mineto a vzal si jedno Dango. Když si do něj kousl a jedno sousto spolkl, tak se podíval na Zacharyho a pověděl.* Když tě do toho otec nutí proč ho normálně nepošleš do hlubin temna? ( Myšleno nevulgárně do prdele). Vždyť já si myslím, že by to aj pochopil ne?* Mineto se díval na chlapce a pokračoval v pojídání.* Dívej, kdyby tě to nebralo.... Založíme zločineckou organizaci!* Prohlásil Mineto nadšeným tónem, ale ne moc hlasitým aby to nikdo neslyšel.*

*Zachary následoval Mineta k lavičce, v klidu si sednul a spolu se svým spolupachatelem se pustil do jídla. Nepáral se s tím a jedno dango měl skoro hned v sobě a na chválu, které se mu dostalo jen přikývl. Následně však vyprskl smíchy.* Pochopil? Pochopil? Co si myslíš, že je tohle? *Pronesl, ještě napůl smějící se, jakoby slyšel to nejvtipnější ve svém životě a špejlí od danga ukázal na monokl.* tohle je výsledek jeho chápavosti. *Pronesl a dál se se stále dosti pobaveným úsměvem se pustil do dalšího danga. Ne, otec vážně nebyl zrovna chápavý člověk a ani se nedalo říct, že by ho do cesty shinobiho nutil proto, že by v tom pro syna viděl dobrou budoucnost, spíš ho chtěl jen využít k tomu, aby nabral klan a tím se rozumí i on více politické moci a mohl lépe tahat za špagátky v různých intrikách hlav pomazaných tohoto města. Jeho další věta ho ale zaujala víc, než by bylo obvyklé, až to vypadalo, že mlčky se mu v hlavě rodí jakýsi plán. Nakonec však jen pokrčil rameny a pronesl.* To by otci asi vážně vypálilo rybník to je asi fakt.

*Mineto se podíval na Zacharyho monokl ale nebyl nějak extra udivený. Pousmál se na Zacharyho a lehce si povzdychl.* Myslím, že problémy s otcem mi nemusíš vysvětlovat.* A poukázal na svou popáleninu co měl okolo celého levého oka. Mineto už si zvykl na tuhle jizvu stejně jak na ty co měl schované pod obvazy na zápěstí. Naučil se s tím žít a byl na to dokonce i hrdý, protože díky tomuhle si uvědomoval kým je. Tak pouze zvedl pyšně hlavu a řekl.* Víš... Nejsem jak ti idioti tady z kiri. Ani se tak s nikým nebavím ale ty mi přijdeš jako fajn týpek. Já upřímně nemám sen. Nechci být kage, nechci být nejlepší v něčem co už někdo je. Chci se proslavit něčím originálním ale hlavně chci pomstít smrt mé matky a zabít toho hajzla co jí to provedl.* Řekl Mineto Zacharymu smutným tónem, protože vzpomínka na matku byla stále pro něj dosti nepříjemná a emočně dosti vysilující. Mineto ale nechtěl své city dávat moc najevo a tak radši pokračoval v jídle. Když dojedli tak si Mineto utřel pusu do rukávu a zeptal se Zacharyho.* Ještě bych něco provedl ale nic mě nenapadá. Máš nějaký nápad?

*Zachary nechal Mineta mluvil a ač to vypadalo, že jediné co jej zajímá, je především jídlo, poslouchal. Nic moc však neřekl, ani se nevyptával co že se to stalo s jeho matkou nebo čím si zasloužil takové popáleniny. Kdo ví, jestli to byl nezájem nebo soucit nebo se jen snažil jedno zakrýt tím druhým. Co čím? To snad nevěděl ani on sám a přemýšlet nad tím víc byla až příliš velká otrava. Přesto se však rozhodl podělit i o svůj pohled na věc.* Já taky žádný sen nemám. Netoužím ani po tom být slavný, nejraději bych se na to všechno vykašlal. Jediné co chci, tak aby otec nedosáhl toho co chce on a do čeho mě pořád nutí. Nenávidím ho. *Pronesl a následně snědl poslední dango, opíraje se o lavičku, nacpán k prasknutí. Mineto to nemohl tušit, ale Zachary skutečně z tohoto jejich setkání nejspíše něco získal a to něco byl nápad. Nápad, jak se zbavit toho všeho jednou pro vždy. Zda bude realizovatelný nebo jen pouhým dětským snem? Kdo ví ... Když se jej jeho společník zeptal, jestli má nějaký nápad, poškrábal se vzadu na temeni hlavy a zamyslel se. Zachary se spíše jen tak poflakoval, nejraději za deště, než aby tropil nějaké vylomeniny a sršel všemožnými nápady ohledně toho, co se dalo kde provést. Když už jej ale něco napadlo byla to obvykle nějaká šílenost nebo jen strašná blbost.* Mohli bychom ... ne. to by neprošlo ... i když. Mohli bychom spustit požární poplach v akademii. Aby si dnešní volno mohl užít každý. *Byla to pitomost, ale na tváři se mu objevil zlomyslný škleb, který napovídal, že by toho klidně byl schopný.*

* Mineto byl udiven nenávistí syna k otci. Ikdyž sám ještě nedávno nenáviděl svého otce z celého svého srdce. Nějak to ale nechtěl rozebírat, přece se neznali tak dlouho aby si vše říkali jako dlouholetí přátelé. Třeba na to jednou dojde nebo třeba ne. To nikdo netuší. Když mu Zachary řekl svůj návrh hned mu vše došlo.* Jo tak milost pán se dneska vysral na školu a né že je volno.* Začal se Mineto smát. Plácl Zacharyho přes rameno a řekl.* Tak můj příteli.... Konečně se mi začínáš líbit a když je to tvůj návrh, tak tě jmenuji teďkom vůdcem naší spoluorganizace. Veď mě.* Mineto to neudělal proto, že se bál ale spíš chtěl vidět jaký má jeho spolupachatel potencionál. Zvedl se tedy z lavičky a vydali se společně směrem k akademii, kde měli zorganizovat Zacharyho plán. Mineto byl po cestě velice zvědavý co vše v Zacharym je.*

*To, že mu nepřímo prozradil, že před tím o tom volnu lhal mu vlastně nijak nevadilo, Mineto se ukazoval být docela fajn a méně otravný, než ostatní, které vídával dennodenně v akademii. To, že je nazval přítelem nechal být, i když dle jeho názoru jim k něčemu takovému ještě dost chybělo. Zachary byl nedůvěřivý odjakživa, snad za to mohl taky jeho otec a na to, koho považuje za přítele si dával pozor. ano spolupachatelé, to byli určitě a nyní se hodlali namočit do dalšího průseru. Zachary se ušklíbl a vstal z lavičku.* Dobrá, tak jdeme. *Přikývl a s rukama v kapsách se vydal směrem, kterým vůbec nechodil rád, ačkoli nyní se zcela jiným zájmem, než se tam snad něčemu učit.
Zachary šel mlčky, netušeje o čem by se asi tak měli bavit a spíše přemýšlel nad tím, jak to provedou. Nakonec si nějaký ten plán stvořil. ač riskantní a ještě, než došli na území akademie, svěřil se s ním Minetovi.* Tentokrát odvedu pozornost já. Učitelé mi budou chtít dát za vyučenou a odvedou mě do třídy. Na chodbě, kde je požární poplach, už pak bude na chvíli klid. Spustíš poplach a hurá pryč. Než se rozkoukají a uvědomí, co se stalo, všichni budou v prachu. Já budu s učiteli, takže je nenapadne, že v tom mám prsty.

*Když už si Mineto všiml pozemku akademie, tak jej Zachary zastavil a řekl mu svůj plán.* Dobrá tedy.* Řekl a už se těšil, jak to vše hladce proběhne. Byl i překvapen, že Zachary má na studenta, tak dobrý plán, páč když Mineto byl na akademii, tak jej takové věci ani nenapadly. Možná je to tím, že až díky Amayi se rozhodl jít touhle zlovolnou cestou.* Tak jsme připraveni Zachary.* Řekl Mineto, když už sahal po klice na hlavních dveří akademie. Porozhlídl se a zatím na chodbě nikoho neviděl.*" Třeba to výjde i jen tak."* Pomyslel si Mineto. Když už se potulovali chodbami akademie, tak z ničeno nic se z rohu objevil jeden z učitelů. Ten si okamžitě všiml Zacharyho a Mineta úplně ignoroval. Asi to bylo tím, že Mineto už je genin a do školy už nechodí spíš na mise. Drapl Zacharyho za kabát a začal na něj křičet.* Zachary už zase? Tohle bylo naposledy mladíku. Okamžitě semnou do třídy.* A jak učitel řekl, tak se stalo. Vzal jej za ruku a tahal ho do třídy. Když si všiml, že učitel zavřel za sebou dveře od třídy, tak měl volný prostor. Přišel k poplachu a ještě jednou se rozhlédl jestli někdo nejde.* Tak jo, buď teď nebo nikdy.* Jak dořekl tyhle slova tak zatáhl za poplašné zařízení a v celé akademii se spustil poplach a ze stropu začala stříkat voda.* Vyšlo to.* Začal se Mineto radovat z úspěchu a co nejrychleji letěl z akademie ven, aby jej nikdo nepodezíral. Když rychle vyletěl ven tak už jen čekal na Zacharyho aby se společně radovali, že plán vyšel.*

*Všechno šlo v podstatě podle plánu. Byla jen malá pravděpodobnost, že by prošli až k poplachu bez přitáhnutí ničí pozornosti, ale s tím se v jejich plánu počítalo, v podstatě to byl zdroj jejich zkutečného úspěchu. Jakmile na ně učitel narazil, popadl Zacharyho a začal řvát, aniž by si vůbec všímal Mineta. Co řval Zachary v podstatě nevnímal a jen na něj hleděl s nepřítomným výrazem, který, jak věděl, učitele ještě více naštve. Uběhla jen chvilka už byl ve třídě, před tabulí, kde ně něj učitel dál řval před jeho spolužáky.* Mluvil jsem s tvým otcem a byl na tebe pěkně naštvaný a dnes jsi opět nepřišel, můžeš nám tady vysvětlit jak je to možné? Děláš si snad z nás blázny? *Zachary mlčel a jen protočil oči. Nehodlal se obtěžovat mu odpovědět, prostě jen čekal na ... požární poplach. Opravdu se snažil, hodně se snažil, ale nedokázal to, nedokázal zadržet zlomyslný úsměv. Jeho učitel jej pustil a on hned začal řvát.* Hoří! Hoří! Všichni ven! *Ostatní se k němu hned přidali, holky začali ječet a všichni utíkali pryč z akademii, nedbaje učitele, který se je snažil ukáznit. Zachary, kterého učitel, držel už jen tak napůl se mu vysmekl a rozběhl k polo otevřenému oknu. Zahákl se rukama a nohama napřed vyklouzl ven, dřív, než jej učitel mohl následovat. "To čumíš co? Pitomče," pomyslel si a rozběhl se pryč, spoléhaje na to, že Mineta někde uvidí.*

* Mineto byl nadšen, jeho štěstí spočívalo v tom, že jejich menší výtržnosti vyšli. Nechtěl ale dávat najevo svou radost před lidmi, co přišli z akademie ven. Ještě by jej podezírali. Okamžitě utekl za roh budovy akademie aby se tam mohl tomu všemu i se Zacharym zasmát. Když už byl za budovou, tak si všiml jak Zachary utíká oknem.* Hej parťáku. Tady jsem.* Zavolal na něj Mineto. Okamžitě k sobě doběhl a byly oba nadšení z jejich zlovolného plánu.* Rád jsem tě potkal spolupachateli. Věřím, že brzy zase něco vyvedem ale teď už budu muset jít. Opatruj se a výtržnostem zdar.* Řekl Mineto a odešel co nejrychleji a nepozorovaně od akademie. Po cestě domů si jen říkal v duchu, že dnešní den si užil velice dobře a že je rád, že má za Amayu-chan i náhradu.*

Konec RPG

Tyvole to je zase dneska den. Žádná míse a vůbec nevím jak dnes naložit se svým volným časem.* Přemýšlel si Mineto nahlas ve svém pokoji. Nakonec se zvedl z postele a vyrazil přímou cestou do kuchyně si pro jablko. Jakmile si jablko opláchl a kousl do něj, tak mu v hlavě hned problikl jeden šílený nápad. Jak jinak vynaložit se svým volným časem, než jít něco vyvést.* " No jasně. Já půjdu vyhlížet Zacharyho. Jak ho znám tak se na školu beztak zase vysral."* Pomyslel si a i s jablkem vyrazil směrem k uličce, kde se potkali. Než došel k tomu osudnému rohu, kde ho Zachary trefil kamenem. Jak říkal on "náhodou". Dojedl své jablko a vyčíhl z poza rohu, jestli náhodou neletí další. Když byl vzduch čistý, tak si Mineto vzal kámen do své pravé ruky a čekal, jestli uvidí mladého Zacharyho. Když uběhla nějaká ta půl hodina, tak Mineto už začal i pochybovat, že snad Zachary je ve škole.*" Vydržím ještě chvíli a podle toho uvidím."* A jak si pomyslel, tak aj udělal. Za necelých pět minut si všiml jak mladý Zachary jde ulicí a tak Mineto neváhal ani vteřinu a co největší silou hodil po Zacharym kámen co držel ve své ruce.*

*Ano. Zachary se skutečně na školu vysral, ale dnes z toho ani zdaleka nevyšel tak jednoduše, jako minule. Jeho otec, znaven Zacharyho vzdorem si totiž usmyslel, že jej bude trénovat sám, bez ohledu na akademii. Když se tedy Zachary konečně dostal z domu pryč, připadal si, že má všechno v těle zlomené, přinejmenším žebra, do kterých jej otec nakopl před tím, než svolil, aby Zachary odešel, s nadávkami, že je k ničemu. To, že byl k ničemu mu nevadilo, ale žebra, která sice nebyla zlomená, nýbrž jen naražená bolela jak čert.* Ten vošoust pitomý. *Procedil skrze zuby, aniž by věděl, co nadávka znamená, pouze ji někde slyšel a toužil otce nějak urazit. Jaký tohle vlastně mělo smysl? Nechtěl se stát shinobim, ale začínalo mu připadat, že otec mu raději všechny žebra zláme, než aby tuhle skutečnost hodlal přijmout. S nenávistnými myšlenkami Zachary pokračoval dále uličkou, čirou náhodou stejnou, jakou šel, když se poprvé potkal s Minetem. Aniž by si to uvědomoval pokračoval dál a než se vůbec nadál, trefil jej přímo do čela kámen.* Cože?! Co to do háje?! *Rozkřikl se a jeho pohled padl okamžitě na Mineta. Ne, neprojevil žádnou radost, že jej vidí, spíše naopak. Vypadal vzteky bez sebe. Šálek jeho trpělivosti přetekl, i když Mineto myslel vše spíše jako vtip. Rozzuřeně, se sklonil pro kámen a naštvaně jej po něm mrštil zpátky. Minul nebo mu spíše Mineto uhnul a kámen trefil někoho jiného. Zachary nevěnoval pozornost tomu, koho jediné, co zaznamenal byly dlouhé rudé vlasy, dál se nezajímal. On se místo toho soustředil na Mineta, kterého hodlal drapnout pod krkem.*

Rias Gremory: *Kráčela si zrovna ulicemi Kirigakure, nedávno dokončila svou loutku Shoyū-Sha, která má dokonalou podobu Rias ale to není důležité, protože je stejně uložená v pečetícím svitku. Chtěla si jít něco malého koupit, poslední dobou je překvapivě šťastná. Už nemusí snášet ten teror od své matky, která ji nejdřív zkusila zabít a pak vyhodila a tak Rias žije v sirotčinci a když to srovná s žitím u matky je to nebe ale zase když to srovná s životem v sídle Feudálního Pána kde vyrůstala prvních 9 let svého života dokud její otec (Syn Feudálního Pána) nezemřel a ona nebyla vyhnána ke své matce do Kirigakure ale na tom už nezáleží. Rias je už Geninem delší dobu a stále si pamatuje slova Akiry ale i Ryuua že by si různé informace měla nechat pro sebe, například to že má eidetickou paměť apod. Také zjistila že vládne nějaké unikátní vrozené schopnosti, která se má nazývat Doujutsu. Aspoň podle legend existoval nějaký Rikudou Sennin, který měl také techniky spojené s očima a nazýval to Rinnegan ale podle obrázků v pohádkách to není to co má Rias ale dokázala si k tomu už najít jméno a to je Tenseigan (vymyslela to). Jak si kráčí ulicemi všimne si že jeden kluk na jiného hodí kámen a ten mu to opětuje s tím že ten uhne a trefí nějakou dívku do hlavy (ALE RIAS TO NENÍ!). Ta se na ně samozřejmě naštvaně otočí se slzami v očích ale pak uteče pryč (nějaké děcko). Rias se proto vydá přímo k nim ale trochu obloukem aby ji náhodou nějaký ten šutr netrefil. * Hej co se takhle uklidnit! *Okřikne oba dva a propaluje je svými nepřirozeně světlými, tyrkysovými oči -> odkaz. *

Dodatek: Oblečení -> odkaz/ Jizva u levého oka -> odkaz.

* Mineto se mohl smíchy počurat. Bylo to asi tím, že doma to nestihl a měl plný močák. No ale při tom svém menším záchvatu smíchu si jen tak tak povšimnul, že Zachary opětuje palbu a vážně jen tak tak se vyhnul.* Tyvole to byla docela šupa.* Prohlásil Mineto. Jakmile se otočil viděl, že kámen trefil jakousi cizí dívku. To Mineta dostalo do smíchu ještě víc. Přece jen jak se to říká. Cizímu neštěstí se směje nejlíp. Mineto nemohl smích udržet a za žádnou cenu se uklidnit. Jediné co jej mohlo uklidnit byla Zacharyho ruka, která Mineto z ničeho nic chytla pod krk.* Tyvole Zachu co děláš? Vždyť je to prdel.* Začal Mineto už neklidně křičet na Zacharyho. Nechápal, že zrovna on nepochopil tuhle srandu. No netrvalo ani pět sekund a už po nich začala křičet jakási dívka. Mineto jí ale měl u zadku teď řešil to proč jej jeho spolupachatel drží pod krkem. Chytnul mu tedy ruce do svíjely Minetův krk a pomocí své vší síly, která byla větší než Zacharyho mu ruce strhnul z Minetova krku.* Hej uklidni se... Sranda. A ty po nás neřvi.* Zdůraznil Mineto dívce.*

*Sundat si Zacharyho ruce z krku nebylo nijak složité, zvláště, když dostal již od otce pořádně do těla. Měl tohle vážně zapotřebí? Otravovat se s nimi? Jistě, Mineto byl fajn, ale vše mělo své meze a on neměl nejmenší náladu na podobné voloviny a do toho tu byla ještě nějaká holka, které je začala sekýrovat. Na tu se Zachary otočil, rozhodil rukama a následně se na ní obořil.* A nechceš si takhle hledět svého? Co? Jdi si řvát po někom jiném NÁNO! *Sotva to dořekl, musel se chytit za bok, který jej po tomhle vše znovu začal nesnesitelně bolet a jeho obličej se zkroutil do bolestivé grimasy.* A ty si tu srandu taky strč někam… *procedil na Mineta skrze zuby, i když bylo vidět, že už ne tak zuřivě, jako jednal do teď. Vztek jej pomalu opouštěl a nahrazovala jej bolest v boku.*

Rias Gremory: *Zamračí se, není moc konfliktní ale nemá ráda tyhle typy bez špetky vychování. Navíc ji nepřijde zrovna okej trefit někoho cizího a ještě se neobtěžovat aby se omluvil či tak. Docela ji dopálí když ji navíc Mineto poví aby na něj nekřičela, poslední dobu začíná mít i momenty kdy už není tak milá jako obvykle. Rias už odmítá být milá na každého koho potká ale už jen na ty co si to zaslouží a ti co ne… k těm už je taková ne zrovna příjemná. * Nebudu se snižovat aby mě vytočil někdo… takovej. *Nebylo to směřováno na ně aby to řekla přímo ale zaslechnout to mohou. * Sorry ale nemohu jen stát a koukat jak se tu dva kluci chovají jako totální idioti.

*Mineto byl zaražen. Zacharymu asi něco bylo a Mineto si toho všiml ale nechtěl se jej na to teď a v téhle situaci ptát. Byl to jeho dalo se říci i přítel a tak si uvědomil, že zrovna dnes to pro něj asi nebylo přívětivé. Minetovi už nebylo do smíchu jak před chvílí, právě naopak, byl sebou i zklamán. Né skrz nějakou nánu co po nich křičela nebo skrz tu dívku co utekla s brekem ale skrz Zacharyho. Když dívka řekla svou další větu, tak se Mineto zarazil a naštval. Otočil se na dívku a podíval se na ní vážným pohledem.* Někdo takovej jo?* Řekl nasraným a hrubým hlasem Mineto. *" Co si to jako kurva myslí?"* Říkal si Mineto. Minetovi vadilo totiž to, že nějaká nafrněná kráva se asi chce povyšovat nad ně. To neměl rád a hlavně po smrti mámy takové typy nenáviděl.* Jak dívka řekla další větu, tak už Minetovi došla trpělivost. Pomalu ale jistě na Rias otočil svou popálenou půlku obličeje a spustil.* Tak tu kurva nestůj. Myslím, že když se dva mladí kluci chovají jako dva mladí kluci, Tak není žádný problém. A to že si tu slečna asi bude myslet, že je něco víc... Tak to mě uráží.* Jak Mineto skončil svůj proslov, tak se otočil na Zacharyho a řekl.* Nemám snad pravdu?

*Zach měl dost času na to, aby se uklidnil, když to byl nyní Mineto, kdo řval po té Náně, která si myslela, že je něco víc. Ať si klidně je, Zacharymu to bylo tak nějak ukradené. Kde by asi byl, kdyby jej zajímal názor každého, kdo jen tak projde okolo a pokládá svůj názor, za tak důležitý, že ho potřeboval všem sdělit... Bavit se s lidmi, jako byla očividně ona, byla otrava. Byl by je snad nechal, ať se dohadují dál sami, ale o tuto možnost byl připraven Minetem, který v něm hledal jakousi oporu či co … místo tomu se mu jen dostalo otráveného výrazu a protočení očí v sloup.* Mě je to ukradené. Když jsem podle ní idiot, ať jsem, je mi to fuk... Kdybych se měl zabírat co si myslí každá nána široko daleko, tak by to byla vážně velká otrava… *domluvil a poškrábal se na temeni hlavy. Bolest už začala ustupovat a tak sundal ruku ze zraněného boku a napřímil se s otráveným pohledem k Náně.* Co je ti vlastně po nás? Hmmmm? Nechceš si raději hledět svého?

Rias Gremory: Přesně tak někdo takový… nevychovaný. *Stále to není to správné slovo ale nenapadá ji nic lepšího, určitě by ji napadlo i lepší slovní spojení ale nějak se ji o tom nechtělo přemýšlet. * To že se chováte jako idioti mi je jedno ale chtělo by to trochu ohleduplnosti a co tě sere mi je upřímně ukradené. *Ne že by Rias měla potřebu se nějak nad někoho povyšovat, to nedělá a nikdy to ani nedělala ale prostě nelíbí se ji takové bezohledné chování. Zachary a Mineto si mohou myslet že Rias si myslí že je něco víc ale tak to vlastně vůbec není, nikdy nepadlo jediné slovo že by byla nějak víc než oni jen prostě lidi jako oni -> nevychovaní, ji dokážou opravdu naštvat. * Budu si hledět svého až se ujistím že se budete chovat trochu normálně a nedělat ostudu, ano jste děti ale to vás neopravňuje chovat se tak hrozně to vás vychovala banda neandrtálců v jeskyni?

*Mineto nebyl nějak extra překvapen, že se k němu nepřidal Zachary. Nějak to i očekával, vždyť co očekávat od člověka, kterému je vše u prdele. Mineto tu stejně ale nebyl, kvůli tomu aby se tu hádal nebo mlátil. Přišel za spolupachatelem a chtěl s ním něco podniknout, když má Mineto dnes dost volného času. Když stále poslouchal ty bláboly té nány, tak už ho aj začala z ní bolet hlava.*" Tyvole co jsme to vychytaly. Vždyť ta nezavře hubu."* Pomyslel si Mineto. Když začala povídat o ostudě. Mineto jí skočil do věty.* Blá blá blá blá. Pokud máš problém s naším chování a kde a kdo nás vychoval, tak proč se nejdeš podívat do té jeskyně s námi? Ale vlastně né. Taková slečinka by byla strachy podělaná.* Řekl Mineto Rias a potom jí začal napodobovat.* Ó já jsem slušná dívka. Musím všem říkat jak se mají chovat. Co Jeskyně? Né tam nepůjdu. Ještě bych si ušpinila šatečky a dostala bych doma na zadek.* Tímhle Mineto ukončil parodování Rias a schválně čekal jak se k tomu vyjádří.* Mimochodem Zachary. Mám dnes volno nepodnikneme něco? Tahle slečínka nás bohužel vyrušila.* Zeptal se Mineto Zacharyho.*