Hōzuki

Suguro: *Suguro se na něj podíval naštvaně. Nechápal, proč by na něj měl zelenovlásek být naštvaný.* To si piš, že si je najdu. A ještě jednou se na mě takhle podívej a najdu si i tebe. *Suguro se už ve škole popral, i když to bylo kvůli sestře. Takže už se tolik nebál dostat ránu a hlavně mu moc nevadilo ji uštědřit. Zjistil, že si v Akademii potřebuje vydobýt respekt a tohle byl jeden z okamžiků, který mu buďto body přidá a nebo ubere.* Nebyla to zrovna malá louže. Bude celý prosáklý...nečitelný... *Řekl napůl naštvaně a napůl smutně. Naomi pak ale komiks vytáhla z vody. Normálně by na něj nedal dopustit, ale už byl ve stavu, kdy mu to bylo jedno. Uhnul stranou a koukal, co Naomi vyvádí. Hlavně koukal na něco jiného. Naomi si totiž nijak neklekla, ale prostě se ohnula a vyšpulila na něj nevědomky zadek a že Suguro, i napříč svému věku, byl velmi zahleděný do holek. V tomhle byl nejdál ze všech svých stránek. Ovšem stále byl mladý a neostřílený, tudíž se začervenal, vypálil si ten pohled do paměti a když se Naomi otočila zpátky na něj, tak jen rychle uhnul pohledem a dělal jako kdyby nic. Pak ale jen koukal, jak vytvořila ten světelný bič, omotala si ho kolem ruky a začala ohřívat vodu. Suguro, fascinován zajímavou technikou, instinktivně natahoval ruku k biči. Pomalu. Věděl, že bude asi horký, ale chtěl vyzkoušet na jakou vzdálenost začne to teplo cítit. Koukal, jak se z něj vypařuje voda. Komiks si od ní převzal a prolezl stránky. Vypadal poničeně a jetě, ale dalo se to číst. Podíval se tedy na Naomi snad jako na nějakou bohyni. Vrátila jeho komiksu život, i když s doživotními následky, ale to bylo jedno. To byl pro něj akt absolutně největšího kalibru.* Hmpf. *Pak se ale rychle vrátil do reality a trochu se jí vysmál.* Jestli si myslíš, že mi někdo z nich půjčí komiks, tak jsi na omylu. Jsou to naše svaté grály, ty se nepůjčují. *Teda, jen předpokládal, protože neměl kamarády a ani neznal nikoho jiného, kdo by ty komiksy také četl. Nakonec se zahleděl na Naomi. Trochu se začervenal a pak to zkusil. Sice by se dalo očekávat, že u toho bude kluk v jeho věku mnohem nervóznější, ale on měl prostě tu odvahu mluvit s holkama. I když tam určitá nervozita ale stále byla. Bylo mu přece jen pořád 6.* Můžu se ti za to nějak odvděčit? Třeba večeří? *Samozřejmě měl jen nějaké kapesné, takže by tam nechal úplně všechno, ale to mu bylo jedno. Byla to hláška, kterou četl v komiksu a tak to prostě zkusil. Rekapituloval to, jak Ultraman pozval svojí ženu na večeři, když se poprvé potkali v nočních ulicích Dedroidu. Navíc mu zachránila komiks. Akt hodný veliké úcty. Večeře je to nejméně, co mohl udělat...a asi i to nejvíc.*

*Naomi chovanie toho malého červenovláska hodnotila ako... no choval sa naozaj rozmaznane - teda aspoň jej to tak prišlo keď vyštartoval na toho zelenovlasého chlapca. Každopádne.. nechcela viac konfliktov a musela si dávať pozor, naozaj sa sústredila aby sa bič náhodou neuvoľnil a nešľahol červenovláska cez tvár alebo cez ruku keď ku nemu naťahoval prsty aj napriek jej žiadosti aby ustúpil. Napokon ale všetko vyšlo tak ako plánovala a skoro sa jej zdalo, že sa jej ho podarilo utešiť - teda aspoň do chvíle kým ju nevysmial ohľadom toho, že sa komiksy nepožičiavajú. Zmätene zažmurkala, sama si komiks nikdy nekúpila - pár prelistovala v knižnici, no inak žiadny nevlastnila takže tieto pravidlá nepoznala. Tiež nemala v jeho veku žiadnych rovesníkov za kamarátov s ktorými by mohla zdieľať akékoľvek spoilery.* Oh, aha. *Hlesla len a v tejto chvíli proste mala pocit, že pre toho chlapca spravila maximum čo bolo v jej silách a on sa jej ani nepoďakoval. Našťastie nebola typ čo by na niečom takom bazíroval - chcela si ísť len zase po svojom, no v tom ju ten chlapček ... pozval na večeru?! To bolo po prvý krát čo ju niekto pozval na večeru a musela sa na tom pousmiať. Jeho červenanie sa jej prišlo roztomilé.* Nemusíš.. uhm, chcem povedať nič mi nedlhuješ. *Uistila ho rýchlo - hádala, že asi nepochádza z chudobných pomerov ale to neznamenalo, že chcela aby kvôli nej utrácal vreckové... a v tom jej žalúdok vydal hlasné zaškvŕkanie.* Ah.. ale vlastne som pôvodne naozaj hľadala nejakú reštauráciu.. takže ak by si sa chcel pridať - za spoločnosť budem rada. Minimálne by si mi aspoň mohol pomôcť nejakú reštauráciu nájsť, som v Kiri prvý krát. *Vysvetlila s úsmevom a nahla hlavu jemne na stranu.* Volám sa Naomi. *Predstavila sa mu s miernym úklonom.* A ty si? *Zvedavo na neho uprela svoje veľké, modré oči.*

Suguro: *Jen souhlasně pokýval hlavou.* Je to tak. Svět komiksových nadšenců je plný soukromničení. *Předpokládal. On sám věděl, že by svůj komiks do ruky půjčil jen někomu, komu by svěřil svůj vlastní život. A to byla prozatím jen jeho vlastní rodina.* No to teda určitě ne, neznámá krásko! *Zastavil jí předtím, než dokončí svojí myšlenku. I když už jí dokončila, ale to bylo jedno.* Zachránila jsi mi něco, za co bych položil svůj vlastní život. Odvděčení je na místě. Nespal bych týden, kdybych tě nechal jen tak odejít a už bych se nikdy nemohl podívat do žádného komiksu! *Možná to dělal i tak trochu kvůli sobě a svému nadšení pro hromadu obrázků s textem. No a její břicho mu jen pomohlo.* Vidíš! Tvé tělo jasně dává najevo, že by chtělo být odměněno za využitou chakru, kterou jsi vypotřebovala na záchranu něčeho pro mě tak moc důležitého! *Možná trochu překrucoval. Mohlo to působit, jako kdyby to snad četl z nějaké předlohy, ale on jen imitoval pana Velkorysého. Což byla jedna z postav z komiksů. Nakonec se opět trochu začervenal, když už bylo jasné, že někam půjdou. Tady se pro Sugura psala historie!* J-Jak je libo! Zavedu tě do restaurace. Nás. Zavedu nás. *Byl trochu nesvůj. Nebál se toho, ale prostě jeho tělo na to ještě nebylo stavěné. Trochu se mu otevřely oči, když řekla svoje jméno. Přišlo mu krásné. Takové...nevídané. Nikdy ho neslyšel a bylo velmi zvučné.* Já...Já jsem Suguro.

*To akým spôsobom hovoril o "ich komixovom svete" ju prinútilo sa trošku zachichotať - jeho zanietenie jej prišlo roztomilé. Následne ju vyviedol z rovnováhy potom čo ju označil za krásku.. Naomi kvôli svojej komplikovanej výchove mala problém s prijímaním komplimentov a celkovo s pozitívnou spätnou väzbou. Vďaka pani Hayi, to síce bolo teraz o dosť lepšie než v minulosti, no aj tak slová tohto chlapčeka prinútili Naomi sa červenať. Našťastie na to nemusela reagovať - červenovlások pokračoval ďalej a zahltil ju vysvetlením po ktorom nemala jednoducho čo povedať. Ak pre neho ten komiks toľko znamenal - znevážila by a možno dokonca urazila jeho samého ... aspoň tak to na ňu pôsobilo.* Veľmi ma teší Suguro-kun. *Kývla hlavou a venovala mu sladký úsmev.* Tvoje meno znie ako meno pre silného bojovníka. *Vyslovila nahlas svoju myšlienku a ak sa Suguro pohol nejakým smerom - bola odhodlaná kráčať po jeho boku.* Máš tu nejaký obľúbenú reštauráciu? *Opýtala sa ho. Hádala, že ak mal peniaze na komiksy, asi ho jeho rodičia brávali aj do reštaurácií - teda aspoň to predpokladala. Ešte keď bola na akadémii, často počula, že jej spolužiakov brávali rodičia na jedlo do mesta keď mali napríklad narodeniny. Ju jej otec nikdy nikam síce nevzal a ani jej brata kým ešte žil, no ... ich rodina bola dosť zvláštna a špecifická, takže nebolo veľmi múdre aby sa porovnávala s ostatnými, ktorý žili viac normálne životy.*

Suguro: Mě také, Naomi! *Při jejím úsměvu se nemohl dívat jinam než na její tvář, i když byl červený a nervózní. Pak byl trochu zaražen, když jeho jméno přirovnala k takové věci.* Hehe...hehe...díky! Tvoje jméno zní jak jméno nějaké nádherné princezny z pohádky! *Vrátil jí kompliment. Šlo mu to docela automaticky, i když při tom vypadal, jako kdyby to měl nacvičené. Což vlastně i tak trochu měl. Četl už tolik věcí, že měl nějaké hlášky nacvičené a doslova vyryté do paměti. Následně vyrazil ven z uličky.* Oblíbenou asi ne. My spíš jíme doma. A ono to možná vyzní divně, ale já sám jsem celou Kiri neviděl. Měli jsme pár míst, kam jsme chodili, třeba k babičce, ale nikdy jsme nešli někam prostě jen tak do města. *Přiznal se a kráčel. Pak si ale uvědomil, že by to mohlo Naomi třeba "odstrašit", že jí jde provázet někdo, kdo to tady nezná. Pokusil se to tedy rychle zachránit.* Ale neboj se! Neztratíme se. Navíc to bude takové společné dobrodružství. *Usmál se na ní doširoka.* V tom případě ale nechám výběr restaurace na tobě. A nebo můžeme jít do první, kterou potkáme. Bude to tak víc zajímavé pro nás oba. Co ty na to? *Doufal že na místě vymyslel dobrý plán. Nerad by, aby šla Naomi pryč.*

*Suguro jej trochu pripomínal Renza - obzvlášť keď sa červenal.. dumala do akej miery je zvyknutý rozprávať sa s dievčatami. Ona sama mala problém v jeho veku hovoriť s kýmkoľvek takže jeho odvahu tak či tak obdivovala. Nad jeho poznámkou, že jej meno je ako z rozprávky sa trochu uchechtla.. niečo podobné jej kedysi dávno povedal Murasaki.*

[Flashback]
(Murasaki)Ty si vlastné taká stromová déva ako z tých fantasy knižiek! Ochrankyňa stromov a lesa. *Zavtipkoval keď mu Naomi podala zmäsku ochutených húb a orechov na zelenom liste.* Možno.. *Pritakala mu pobavene a radšej sa nepriznávala, že skutočne rada stromy objíma. Nechcela aby si myslel, že je divná – teda ešte divnejšia než už mu ukázala, že už je.* (Murasaki)Možno? Noták Naomi-chan, veď ty vyzeráš celkom ako vystrihnutá z obrázku o lesných vílach.
[EndFlashback]

*Pri spomienke na svojho mŕtveho priateľa zbledla, no keďže mala už takto pokožku alabastrovo bielu - nebolo to badať. S jej životným príbehom si však nevedela aktuálne spojiť žiadnu rozprávku.* Ah, naozaj si neviem predstaviť princeznú ktorej by sa moje meno hodilo. *Trochu sa nervózne zasmiala a spomenula si na tragický príbeh o Vŕbovej déve.. radšej ho však rýchlo zahnala.* Ani keď spievam nezvyknú ku mne pribehnúť žiadne lesné zvieratká. *Dodala pobavene pri tej predstave a pokračovala ďalej v chôdzi tmavým, zahmleným mestom. Potom sa sústredila na slová mladého, červenovlasého chlapca s výraznými azúrovo-modrými očami.* Dobrodružstvo? To sa mi páči. *Usmiala sa.* Je niečo na čo si alergický alebo čo vyslovene nemáš rád? *Opýtala sa ho.*

Suguro: *Trochu zapřemýšlel nad její myšlenkou.* Hm...to je asi jedno. Protože všechny princezny jsou vždy nádherné. *Opět jí zalichotil. Kráčel dál a když zmínila, že zpívá, tak nastražil uši.* Ty zpíváš? *Dotázal se s opravdovým zájmem.* Mám moc rád zpěv. Jen můj zní jako když vržou dveře. Proto si rád vždy vyslechnu alespoň zpěv ostatních. *Trochu ho to mrzelo. Chtěl by umět zpívat. Hlavně protože viděl v komiksech, jak na svůj nádherný hlas balil holky Voiceman. Opět jsme zpátky u komiksů a balení holek. Nakonec se mu ale trochu rozzářily oči, když se jí dobrodružství líbilo.* Alergický nejsem na nic. Nebo o tom minimálně nevím. Ale do smrti nenávidím rajčata. Ty jsou fuj. Ble. Pokud by rajčata byla živoucí stvoření, tak bych proti nim vedl válku. *Do smrti nenáviděl rajčata. Vždy se mu z nich dělalo na blití.* Ty máš ráda rajčata? *V duchu si zkřížil prsty a doufal, že ne.*

*Na znak nesúhlasu jemne našpúlila pery a založila si počas chôdze ruky za chrbtom.* Podľa mňa na tom záleží. *Špitla a pozrela sa na neho. Len krása predsa nikdy nestačí, čo ak by bola tá princezná pyšná a zlá? *Opýtala sa ho. Možno to povedal, len aby jej zalichotil.. možno sa v tom nemala rýpať a len mu poďakovať, no nedalo jej na to nereagovať. Chcela mu povedať ako krásu vníma ona. Sama totiž dokázala nájsť krásu .. skoro vo všetkom.. ešte aj také pavúky jej neprišli nechutné ako väčšine z jej rovesníčok. V jej očiach malo všetko svoje kúzlo, ktoré nie všetci videli alebo ktoré ľudia nechceli hľadať..* Myslím si, že skutočná krása nie je v tvári a vzhľade. Podľa mňa je krása svetlo v srdci a ... aj hocijaká podivnosť je podľa mňa nevyhnutnou súčasťou krásy. Veď aj život je dokonalý vo svojej nedokonalosti a v tom spočíva jeho krása. *Všetko jej to dávalo už od malička v jej mladučkej hlavičke dokonalý zmysel - bola zvedavá na jeho reakciu, pozorne sledovala jeho výraz. Potom keď sa jej Suguro spýtal či spieva zľahka mykla plecami.* Spievam. *Prikývla.* A hrám aj na niektorých hudobných nástrojoch. *Priznala. Hudba bola pre ňu od detstva liekom na trápenie duše.* Piesne, melódia ... hudba je proste úžasná - vždy ma fascinovala. Kde slová zlyhajú, hudba prehovorí. Hudba vyjadruje to, čo nemožno povedať o niečom, o čom nie je možné mlčať. *Zasnene sa usmiala a pozrela sa pred seba.* Pani Haya, ktorá ma učí hrať hovorí, že Hudba uvoľňuje ducha a okrídľuje myšlienky. *Uculila sa a pozrela sa zase na Sugura.* Dlho som tomu nerozumela.. ale čím dlhšie hrám, tým viac jej slovám rozumiem. Zdá sa mi, že hudba drží všetko pohromade. Občas robí veci menej chaotickými. Občas dáva veciam zmysel. Hudba je ako dážď, kvapka za kvapkou preniká do srdca a oživuje ho. *Odrazu zažmurkala a pozrela sa s ospravedlňujúcim úsmevom do Sugurových očí.* Prepáč, nechala som sa uniesť. *Odvetila keď jej došlo, že tu o hudbe kvetnato rozpráva už nejakú chvíľu. Potom čo prezradil svoju nenávisť ku paradajkám - zvonivo sa zasmiala.* Paradajky tiež nepatria ku mojim obľúbeným druhom zeleniny. Raz som čítala knihu v ktorej mali paradajky poriadne temnú históriu. Očividne ich autor vnímal ako ty. *Prehovorila pobavene.* V tej knihe ľudia paradajky odsudzovali lebo verili, že sa po ich zjedení zmenia na vlkolakov. *Uškrnula sa sama mala ku paradajkám veľmi neutrálny postoj, nepatrili ku jej obľúbeným kúskom zeleniny, no už keď sa v jej jedle nachádzali - zjedla ich. Na druhej strane ak bola paradajka rozdrvená do pasty či kašičky a polievky - to jej chutilo veľmi.*

Suguro: *Její argumenty byly zajímavé. Takhle se nad tím nikdy nezamýšlel. Možná to bude znít trochu sexisticky, ale Suguro nikdy holky nevnímal nijak jinak než jen dle vzhledu.* Opravdu? Proč si to myslíš? *Doopravdy ho to zajímalo. Vytvořilo to v něm jakousi myšlenku, zda se na holky díval tak, jak měl. Naomi totiž očividně o kráse přemýšlela trochu jinak než ona. Nebo trochu. Trochu víc.* Já teda ještě u nikoho neviděl...a asi ani nehledal, to tvoje světlo v srdci. *Nastává opakování, ale je to prostě tak. Suguro se zatím díval jen na tvář...a pomalu začínal i na tělo. Byl ještě moc mladý na to, aby ho napadlo, že člověk může být krásný i "zevnitř".* A na jakých hraješ? *On přemýšlel, že by se chtěl naučit na kytaru. Proč? No protože to byla hlavní zbraň Strumera. superhrdiny, který ovládal vibrace zvuku a očarovával lidi za pomocí zvuku kytary. Léčil je tak, dodával jim energii, manu atp. Takový support prostě. Naomi mu ale zněla až moc dospěle.* Kolik ti je, prosím? *Zeptal se na hulváta. Vypálil to automaticky. Byla to spíš myšlenka, kterou vyslovil nahlas. Ani si to pořádně neuvědomoval. Spíš ho fascinovalo, jak někdo, kdo dle vzhledu a vzrůstu nebude o moc starší, než on, může znít tak...dospěle a komplikovaně.* Nic se neděje. Baví mě tě poslouchat. Je to takové...obohacující? *Slovo, které znal jen a díky komiksům.* Jen mi přijde, že se v tvojí hlavě dějí myšlenkové pochody, které jsou pro mě mimo ještě. *Nakonec mu spadl kámen ze srdce, když řekla, že rajčata taky nejsou její oblíbená. Ale celé to pokazila, když řekla, že když musí, tak je sní.* ,,Nevadí, to nějak přežiju..." *Pak zavrtěl hlavou zvědavostí.* Opravdu? Jak se jmenovala? Možná bych si to někdy přečetl...mám totiž pocit, že budu velmi souhlasit s myšlenkou o rajčatech, kterou autor projevil.

*Zdalo sa, že sa nad jej slovami naozaj zamyslel a to ju teda nesmierne potešilo - mala taký príjemný hrejivý pocit na hrudi, že svojimi slovami dokázala ponúknuť Sugurovi aj iný pohľad na krásu.* Všetko je to len o uhloch pohľadu. *Vystrela ruky pred seba a palce s prstami spojila tak aby vytvorili pomyselné okienko (takto).* Ak si ešte túto inú krásu nevidel, môžeš to skúsiť trénovať a nabudúce keď sa stretneme, porozprávaš mi čo krásne v nekráse si objavil. *Usmiala sa na neho a ruky opäť spustila dole - potom sa jej tvár rozžiarila keď sa jej opýtal na hudobné nástroje.* Viem hrať na flaute, klavíri, lutne a husliach.. na gitare trochu tiež a skúšam aj harfu ale tá mi zatiaľ veľmi nejde. *Priznala sa.* Učí ma skvelá shinobi, už som ju spomínala - pani Haya.. je to neuveriteľná žena. Vie toho veľa nie len o hudbe a varení ale aj o boji a celkovo o živote. *V očiach mala pri spomienke na Hayiu nehu a veľkú lásku.* Mám 10 rokov. *Povedala a uculila sa.* A ty? *Opýtala sa ho zvedavo. Následne jej jeho ďalšie slová polichotili viac než všetky jeho lichôtky, ktoré doteraz smeroval na jej vzhľad. To, že boli pre neho jej slová obohacujúce - z toho sa začervenala a venovala mu odzbrojujúci úsmev.* Ďakujem, no.. uhm, mám to tak trochu.. vrodené. *Vysvetlila mu.* Pochádzam z klanu Kashiko-sa, jeho členovia sú veľmi múdri a bystrí - až niekedy pôsobia arogantne a nafúkane. *Trošku sa ku nemu nahla a stíšila hlas.* Ak tak budem niekedy pôsobiť, prosím informuj ma o tom, dobre? *Pošepla a potom sa so širokým úsmevom vystrela.* Tá kniha sa volala ... uhm.. no.. Popravde už ani neviem, niečo s temnotou a zakázanými plodmi, tuším - nepamätám si už ani autora ah, prepáč. Ak si na názov spomeniem - poviem ti ho nabudúce. *Prisľúbila mu.*

Suguro: *Naklonil hlavu trochu na bok, když mluvila o uhlech pohledu. Pak napodobil její okýnko z prstů a sám se skrz něj podíval. Dokonce i přimhouřil oči a jedno z nich zavřel a všechnu sílu soustředil do jednoho oka, ale ani tak nic speciálního však neviděl.* No, asi to nebude lehké, ale pro tebe to udělám. *Jednou z něj bude hold pán, který bude ve společnosti dívek jako doma. Pak jen skoro nechal bradu na zemi, když začala mluvit o všech těch hudebních nástrojích.* Páni...to je fakt mazec. Hlavně ta kytara, to je super nástroj. *Pak se opět zaposlouchal o paní Haye.* Taky bych si chtěl sehnat svojí paní Hayu. *Usmál se. Jasně, u něj doma byli všichni silní, ale na hudební nástroje ho nikdo neučil.* Mně je 6. *Každý, kdo znal Sugura, tak moc dobře věděl, že se mu líbí starší dívky, tudíž si takhle Naomi získala spoustu plusových bodíků na svojí stranu. Nakonec ten její odzbrojující úsměv, to bylo něco, z čeho se ztratil pohledem na její tváři. Takhle upřímný a nádherný úsměv snad ještě nikdy neviděl.* Vrozené? *Zeptal se, ale nakonec mu to vysvětlila. Jen jí stihl předběhnout. Nakonec se ale zamyslel. Arogantní? Nafoukaně? To mu přišlo jako pravé opaky Naomi. I když je ale pravda, že jí moc dlouho neznal.* Neboj se, budu první, kdo ti o tom řekne. Ale mám pocit, že se toho u tebe nemusím zrovna 2x bát. *Doopravdy si to myslel. Naomi mu nepřišla jako člověk, u kterého mohl čekat nějakou aroganci nebo tak.* Nevadí, ale pokud si vzpomeneš, budu rád. Rád čtu a navíc, pokud je to něco takového, tak to zhltnu na jeden zátah. *Trochu se zasmál.* A ty ráda čteš? Nebo jsi se jen dostala takhle k nějaké knížce náhodou? Máš případně nějakou oblíbenou?

*Zaskočene zažmurkala keď jej Suguro povedal, že to bude ťažké ale, že to "pre ňu" urobí. Chcela na to niečo povedať, niečo v štýle, že by to mal robiť v prvom rade hlavne sám pre seba .. ale zahryzla si do jazyka. Už takto jej prišlo, že znela ako nejaká učiteľka na akadémii a nechcela ho tu dookola stále o niečom poučovať. Páčil sa jej jeho zápal ohľadom tej gitary a po tom čo povedal o Hayi - to ju úprimne rozosmialo.* Každý by si zaslúžil svoju vlastnú pani Hayu. *Podotkla ešte stále pobaveným hlasom. Kývla hlavou keď prezradil, že má 6 rokov a nedala na sebe znať, že ju to trochu zaskočilo. Pôsobil staršie vďaka tomu ako odvážne hovoril s ňou či s tým chlapcom, ktorému sa tí gauneri pokúsili vziať tú dýku. Sama bola v jeho veku extrémne utiahnutá a doteraz bojovala so svojou introvertnou povahou takže bol Suguro v jej očiach skutočný bojovník hodný svojho mena.* Snažím sa. *Trošku sa uklonila ako princezná potom čo povedal, že má pocit, že sa u nej nemusí báť toho, že by mohla byť arogantná a nafúkaná a následne pokračovala v chôdzi. Keď sa s ním takto zhovárala už jej neprišiel ani tak veľmi rozmaznaný a teda sa trošku uvoľnila. Okrem toho po hudbe prišla ďalšia téma, ktorú zbožňovala - a teda knihy.* Veľmi rada čítam. Knihy sú vždy tu aby mi robili spoločnosť a teda sa vďaka nim necítim tak sama. Dokážu ma rozptýliť ich radosťami a starosťami vďaka ktorým vždy dokážem zabudnúť na realitu. Oceňujem to, že mi vždy poradia vďaka ich skúsenostiam.. Je to užitočné čo všetko sa z nich človek dokáže naučiť .. A ... Mám rada ich vôňu. *Usmiala sa a s pohľadom upreným pred seba trošku zvážnela.* Hoci je pre mňa čím ďalej tým ťažšie nájsť knihu pri ktorej by som nevedela predpovedať akým smerom bude príbeh pokračovať. *Zamyslela sa.* Veď vieš.. tí čo sa neznášajú sa zvyknú do seba o pár kapitol neskôr zamilovať, najväčší zloduch je väčšinou po celý čas ten najbližší človek, ktorého hlavný hrdina mal.. a tak ďalej. *Uškrnula sa a mykla plecom. Toto bolo súčasťou "prekliatia" ktoré vďaka svojmu klanu mala.* Možno aj preto niekedy siahnem po niečom brakovom ako bola aj tá kniha o tých paradajkách a vlkolakoch.. Keď už ma to neprekvapí tak ma to aspoň pobaví. *Znela veselo a nad jeho otázkou či má svoju obľúbenú knihu - vtedy vydala zamyslený zvuk.* Hmmm. *Priložila si ukazováčik na pery a pár krát si po spodnej pere poklepkala prstom zatiaľ čo si dala druhú ruku v bok.* Prečítala som veľa kníh, no každú iba raz. Ešte som nenašla knihu ktorá by bola pre mňa dosť zaujímavá na to aby som sa ku nej vracala opakovane a ponárala sa tak do jej príbehu. *Pozrela sa na Sugura a usmiala sa.* Čo ty? Máš obľúbenú knihu alebo komix, či superhrdinu? *Opýtala sa ho so záujmom.*

Suguro: Heh. *Trochu se zasmál.* No nevím, jestli každý, ale spousta lidí určitě. *Osobně znal pár jedinců, kteří by si paní Hayu určitě nezasloužili. Když řekla, že se snaží, tak se na ní doširoka usmál. To divadélko, kdy se uklonila jako princezna se mu líbilo.* Jestli na téhle planetě bude někdo arogantní nebo povrchní, ty to rozhodně nebudeš. Takže tvá snaha nepřišla nazmar. *Jen pak spokojeně pokýval hlavu v souhlasu sám se sebou. Nakonec ale bylo vidět, jak mu v očích zajiskřilo, když zmínila, že velmi ráda čte. Mají něco společného. No to bylo něco, co ho napumpovalo a zvedlo mu to náladu skoro až tak, že ho ten komiks už ani moc netrápil.* Že jo! *Vykřikl radostně. Sdílela jeho názory.* Člověk by ani neřekl, kolik se toho člověk dokáže z knížek naučit! Jak moc mu dokáží fiktivní příběhy rozproudit krev a jak moc mu dokáže na fiktivních postavách záležet. *Byl skoro úplně bez sebe. konečně měl někoho, s kým si mohl takhle povídat o knížkách lomeno komiksech. Nikoho takového doposud neměl. Je pravda, že Ayako někdy jeho vyprávění poslouchala, ale bylo vidět, že jí to moc nezajímá a nebo že to prostě nechápe.* Ale nad vůní jsem se teda nikdy nepozastavil. *Kouknul na svůj komiks, který mu Naomi zachránila.* K tomuhle už radši ani čichat nebudu. *Trochu se tomu zasmál.* V takovém případě doporučuju komiks. Tam jsou ty zvraty opravdu...jiné. Člověk si myslí, že to může dopadnout jedním způsobem a případně druhým, ale pak se stane něco úplně jiného. Třeba tam přijde nová postava a nebo se odemkne nová schopnost a nebo je tam spousty dalších možností. Komiksové universum je tak moc obrovské a volné pro fantazii a kreativitu, že...že...že no prostě rozumíme si. *Rozpovídal se tak moc, až ztratil nit.* Já ani nemám čas číst něco dvakrát, protože těch komiksů je tolik, že jich mám ještě spoustu před sebou, než to vůbec doženu. *Pak se pořádně zamyslel nad její otázkou.* Asi Ultramana. Je součástí Warvel universa, kde je spousta příběhů o každém superhrdinovi. Každý má svoji minulost, svoje zápletky. A jsou pak i reference v jiných dílech, kde třeba vůbec nefigurují. Ale Ultraman...to je takový můj osobní hrdina. *Pak se jí podíval do očí.* To ani nemáš žádnou knížku, na kterou si vždy vzpomeneš nebo tak?

*Trošku sa začervenala keď jej zalichotil s tým, že jej snaha neprišla nazmar a všimla si iskričky v jeho azúrovo modrých očiach, ktoré sa objavili v momente čo priznala, že spolu s ním zdieľa vášeň pre knihy. Musela sa opäť trošku zasmiať keď radostne vykríkol. Jeho entuziazmus a celkové nadšenie bolo nákazlívé a tak Naomi oduševnene prikyvovala keď sa rozhovoril o svojom pohľade na knížky. Potom však šokovane pootvorila ústa.* Naozaj nikdy? *Čudovala sa keď jej povedal, že si nikdy ku žiadnej knížke neprivoňal a zasmiala sa.* To musíš napraviť ale súhlasím, že ten komix by si mal vynechať. *Hlesla pobaveným hlasom. Hlavu naklonila mierne na stranu keď hovoril o komixoch a skutočne sa pristihla pri tom, že zvažuje, že sa na to dá.* Rozumieme si. *Pritakala s úsmevom a nechala ho aby pokrračoval v rozprávaní. Všetko to čo jej hovoril o Ultramenovi ju tak vtiahlo, že si ani nevšimla, že hmla ustúpila. Akurát kráčali po móle z ktorého bol výhľad na pieskovú, opustenú pláž a atramentovo čierne more.* Takže mi odporúčaš začať s Ultramanom.. *Skonštatovala keď prezradil, že je to jeho osobný hrdina.. nad jeho otázkou sa zamyslela.* No.. *Zadumane stočila pohľad k horizontu, k pokojnej hladine mora a oprela sa o drevené zábradlie.* Ku jednej .. knižke sa v myšlienkach vraciam často, ak to tak môžem vôbec nazvať. *Pousmiala sa.* Je to zbierka príbehov .. vraj skutočných ninjov, ktorých spájala jedna kunoichi. Našla som ten zápisník v Iwe.. Písala ho nejaká Keiyra... možno to je len nejaký pseudonym a niekto si všetko čo je v ňom vymyslel .. ale je to zaujímavé čítanie. *Priznala a pozrela sa na Sugura.* Autorka tam písala aj o známych nukeninoch... ako keby ju vychovávali či čo. Niektoré časti sa nedajú ani prečítať ale... je to zaujímavé čítanie. *Zopakovala s pohľadom upreným na more.* Napadlo mi, že by možno nebolo zlé .. napísať niečo podobné. Nejakú zbierku príbehov skutočných ľudí ... čo si o tom myslíš? *Opýtala sa ho so širokým úsmevom.* Chcel by si byť jednou z mojich hlavných postáv? *Uškrnula sa.*

Suguro: Nikdy, nene. Vždycky jsem zapojil první oči a na nos už pak nebyl prostor. *Pokývl rameny.* A chlapi prý bohužel nejsou moc zdatní v multitaskingu, takže jakmile začnu číst, není ani možnost dělat něco jiného, takže na tom asi něco bude. To budu muset přičichnout, než začnu číst a...no řekněme, že jakmile otevřu už čtu a neumím přestat, takže tak. Možná když zavřu oči... *Začal jí vysvětlovat jak to má a ke konci i konstatovat, jak by to mohl udělat, ale to už se zase jen nechal unést. Nakonec, když mu ale potvrdila, že si rozumí, tak ho přivedla zpátky nohama na zem. Nakonec došli až na molo u moře. Suguro se sám zadíval do dálky, protože tady snad nikdy nebyl.* Ultraman je pro mě speciální, takže ano, doporučuju už jen z principu. Ale vzhledem k tomu, že jsi dívka, možná bych ti doporučil Vandu. To je dívčí superhrdinka, která se...ale ne, to už by byly spoilery. Ale má zajímavou možnost telekineze a její magie využívá takové červené aury. Nebýt Ultramana, mám na první příčce ji. *Pak si vyslechl on ji, když mu povídala o té sbírce příběhů. Zahleděně ji sledoval.* Páni, to zní zajímavě. O to víc, když nevíš, jestli je to všechno reálné a nebo jen výmysl. Dává to tomu jiný nádech, když víš, že to může být všechno skutečnost. *Zazubil se na ní.* Určitě, jdi do toho. *Se stejným zazubením jí podpořil v sepsání vlastního autobiografie. Pak se ale trochu zarazil a začervenal, když zmínila, že by mohl být jednou z hlavních postav.* Hehe, no...ehm... *Odkašlal si, narovnal si límec a upřeně se jí podíval do očí.* Jedině tou nejhlavnější. *Vystřelil svojí střelu. Na první pohled to mohlo působit, že to je majitel charisma, ale po podrobnějším pohledu si mohl kdokoliv na téhle planetě, snad i slepý člověk, všimnout, že se Suguro potil, trochu klepal a snažil se držet pohled na Naomi, i když by se nejradši pohledem schoval. Bojoval sám se sebou. Když v tom ho vyrušily zvuky zvonů. Podíval se směrem do města, protože předpokládal, že to byl zvon, který hlásil celou hodinu, ale pak se podíval i na obzor, protože to znělo tak, jako kdyby to šlo tak nějak odevšad. Podíval se na Naomi.* Ty zvony zní zvláštně nemyslíš?

*Zasmiala sa keď hovoril to o nose a multitaskingu.. prišlo jej to roztomilé a zábavné zároveň. Následne len prikyvovala a mohol si všimnúť, že sa v jej očiach zablysol záujem keď spomenul ženskú superhrdinku - nejakú Vandu. Vždy sa vedela aj v knihách viac stotožniť práve so ženskými hlavnými postavami, takže týmto trafil klinček po hlavičke ako sa hovorí a už bola na sto percent rozhodnutá sa po nejakom komixe s tou vandou porozhliadnuť.* Myslím si to isté! *Súhlasila so širokým úsmevom - bolo super ako si rozumeli a v koľkých veciach sa zhodovali. Len čo Sugurovi ponúkla miesto v jej vlastnej knihe - napravil si golier a povedal, že len ak bude tou najhlavnejšou postavou. Trošku neveriacky sa zasmiala. Hoci videla, že je nervózny - obdivovala jeho odvahu.* Tak platí! *Potvrdila s lišiackym úsmevom - keď v tom akoby na stvrdenie ich dohody, okolím zaznelo prenikavé zadunenie zvonu, nasledované ďalším a ďalším. Začala sa rozhliadať okolo seba rovnako ako Suguro. Na tom zvonení bolo čudné, že nevedela určiť odkiaľ ten zvuk prichádza.* To áno... ešte som nič podobné nezažila. *V hlase jej bolo badať obavy.. Kým zvony zneli nedokázala sa sústrediť na nič iné len na ten zvuk. Napadlo ju pri tom množstvo vecí - možno niekto ide zaútočiť na Kiri, možno je to požiarny poplach. No nič z toho tak úplne nedávalo zmysel pretože v diaľke videla ako nejakí ľudia vyliezajú pred budovy či vytŕčali hlavy z okien čo znamenalo, že ani dospelí v Kiri toto nepoznali - nemohol to byť teda len spôsob akým ich obyvateľov chcú pred niečím varovať. Bola tak zaujatá sledovaním ľudí v diaľke, že si ani nevšimla ako sa farba oblohy začala meniť. Čiernu farbu pomaly striedala tmavofialová, tmavomodrá .... obloha začínala naberať stále svetlejšie odtiene, hviezdy mizli - keď jej došlo čo sa deje .... Naomi podvedome zadržala dych a zadívala sa na horizont. Chytila Sugura za jednu ruku a druhou ukázala pred seba.* Suguro, vidiš to aj ty alebo som sa zbláznila? *Potrebovala uistenie, že to vidí tiež, že to nie je len výplod jej fantázie. Pred očami na horizonte morskej hladiny sa pred nimi dialo niečo neuveriteľné - jej prvý východ slnka. Poznala ho z kníh, rozprávania, z obrázkov, no nič sa tej skutočnej nádhere nedokázalo rovnať.*

Suguro: *Všiml si jemného záblesku pozornosti v jejích očích, když zmínil Vandu. To mu dodalo ještě mnohem víc drivu na to, aby o tom vyprávěl ještě s větším zapálením, než doposud. A že už doteď o tom mluvil jak o něčem svatém, takže to snad mohlo i působit, že to ani víc nejde. Nakonec její souhlas se širokým úsměvem. Sugurovi vynechalo srdce. Chvíli se na ní jen díval, než pokračovali v rohovoru. Suguro možná s trochu karmínovějšími tvářemi. A pak přišla 3. bomba. Platí. Platí! Platí? Jak platí? Pochopila ho? Je to nějaký náznak? Co se to k sakru děje?! Suguro byl, co se týče žen týkalo, hodně odvážný, věděl co chce, ale vzhledem k mladému věku a smítku zkušenostem se velmi často našel v tmavé místnosti, nad jejímž vstupem svítila cedule “nezdravé množství přemýšlení”. Zacyklil se tak ve vlastních otázkách a teoriích, než aby se soustředil na něco jiného. Ale to bylo jedno. Ještě bude mít dost prostoru nad tím přemýšlet doma a dalších 20 let poté. Nakonec došli na to molo. Zvuky zvonů Sugura rozptýlily a sledoval, stejně jako Naomi, své okolí, aby našel jejich původ. No pak přišel poslední hřebíček do Sugurovi rakve, když hi Naomi chytla za ruku. Být slabší povahy, tak omdlí. Nakonec ale ukázala na horizont a tam začalo svítat slunce. Byl velmi překvapený, co se to vlastně děje. Jak byl nervózní z Naomina rukohmatu, tak teď byl hypnotizován sluncem.* Vidím. Je to skutečné…a nádherné. *Řekl víceméně automaticky, protože jeho pozornost stále patřila sluníčku. Jenže tam udělal tu zásadní chybu. Nikdo mu nikdy neřekl, ať se nekouká přímo do sluníčka. Proč by taky ano, když žádné nebylo. No a co navíc, tak jak nikdy nezažil sluneční svit a tak ostré světlo, měl na to velmi citlivé oči a tak je musel zavřít, protože ho začaly bolet (Suzuya to tak chce a asi to i dává smysl).* Moje oči! *Zakřičel od bolesti.* Takhle nepříjemné jsem si to sluníčko nepředstavoval. *Začaly mu i slzet. Otočil se ke svítání zády a zkusil je otevřít. Když se nedíval přímo na něj, bylo to mnohem lepší, ale pořád nic extra. Byl zvědavý, jak dlouho si na to jeho oči budou zvykat.* Co ty, Naomi? Jsi v pořádku?

*Slnko vychádzalo, slnko vychádzalo! Skončila večná noc! Cítila sa ako v bláznivom sne. Bolo to neuveriteľné - na oblohu však slnko stúpalo rýchlejšie a žiarilo silnejšie než bežne preto Suguro od bolesti vykríkol a ona sama tiež prudko zavrela oči keď pohľad na východ slnka prestal byť tak náhle príjemný. Jas vychádzajúceho slnka sa rýchlo zmenil z prirodzene tlmeného oranžového svetla na biele ostré žiarenie. Síce nežili v absolútnej tme a s rôznymi zdrojmi svetla sa už stretli - niečo takto ostré ešte nevideli. Slnko sa totiž vyhuplo na nebo rýchlejšie než to chodilo bežne aby sa dorovnal čas.. reálne totiž bolo poludnie a nie ráno/noc a odrazu so Sugurom stáli na móle uprostred presvetleného slnečného poludnia. Na oblohe nebol jediný mráčik a slnečná žiara sa odrážala aj od morskej hladiny takže to pôsobilo ešte viac oslepujúco.* Si v poriadku? *Opýtala sa keď si sama pošúchala oči a sklonlila sa ku nemu. Pohladila ho po vlasoch a prstami skĺzla pod jeho bradu aby mu ju trochu podvihla a pozrela sa mu do tváre či si nespôsobil niečo vážne tým upreným pohľadom do extremne žiariaceho slnka.* Musíš otvoriť oči veľmi pomaly aby si na toľkú žiaru zvykli. Možno by sme mali zájsť za medikmi? Zabudla som, že v knížkach bolo varovanie - že sa nemáme dívať do slnka. Západ a východ slnka môžeme pozorovať voľným okom ale - slnko na poludnie to rozhodne nie, toto bolo rýchlejšie a ostrejšie než malo byť.. no verím, že sa to zlepší. Všetko sa teraz zlepší. Svet bude od tejto chvíle úplne iný. *Snažila sa ho upokojiť a seba tiež. V hlase mala vzrušenie z nového dobrodružstva čo ich čaká a usmievala sa aj napriek tomu, že ju z toho oslepujúceho svetla ktoré všetko obklopovalo boleli oči. Zreničky mala stiahnuté ako ešte nikdy.*

Suguro: *Snažil se moc nekoukat kolem sebe, sluníčko totiž začínalo svítit víc a víc, ale jeho prvotní reakce byla spíš docela uspěchaná. Když se nad tím zamyslel, tak to sice bylo bolestivé, ale ne tak moc, že by nemohl koukat s trochu přimhouřenými víčky a svraštěným obličejem.* Jojo, není to tak hrozné, jak jsem si prvně myslel. Co ty? *Ještě si utíral oči od slz, které mu vyprodukovaly, takže kolem sebe ještě moc nekoukal. Pak ho pohladila po hlavě a pozvedla mu bradu a vysvětlovala mu, jak se má začít dívat kolem sebe.* Nene, není potřeba jít za doktory, tohle zvládnu. *Ještě si chvíli mnul oči, ale pak je postupně začal pomalu otevírat. Jak mu pozvedla bradu, tak když otevřel oči, tak viděl první její tvář a v ten okamžik otevřel oči úplně a jen koukal. Byl doslova omámen tím, jak sluneční záře jen umocňovalo její krásu. Byl chvíli doslova omámen a jen koukal skoro až hypnotizovaně na Naomi. Začaly mu ale zase téct slzy z očí. Mohlo to působit jako kdyby po dlouhé době viděl někoho jemu blízkého, až se z toho rozbrečel. Jeho tváře začínaly nabírat barvy jeho vlasů. Pak si ale postupně uvědomil, jak na ní vlastně kouká.* Ah...eh...haha... *Odklonil svůj pohled a zase si utřel slzy.* Nepůjdeme se spíš schovat někam, kde to nebude tak pražit? *Snažil se to celé zakecat.*

*Pre jej oči to bol šok tak ako aj pre Sugura, no zdá sa, že odvrátila pohľad skôr než zvedavý chlapec s plamenne červenými vlasmi pred ňou. Keď sa mu podarilo pozrieť sa na ňu - oči mu stále slzili, no vydedukovala, že ju dokáže zaostriť. Nevšimla si, že by na ňu nejako nevšedne civel - pretože ho ku tomu vlastne nútila tým ako sa ku nemu sklonila, držala ho za bradu a pozorne mu hľadela do očí a snažila sa odhadnúť či si nepoškodil zrak. Jeho azúrovo modré oči však len slzili a tak si vydýchla.* Lepší nápad som dnes ešte nepočula a to si mi navrhol komix s Vandou. *Uculila sa a ukázala na najbližší tieň.* Budeme sa pohybovať v tieňoch ako skutoční ninjovia, čo ty na to? *Ako to povedala vystrela sa a sama si pošúchala oči.* Kto tam bude posledný platí zmrzlinu. *Hlesla so smiechom a dala sa do behu. Ľudia okolo nich mali radostnú náladu, smiali sa, ďakovali bohom, mizukagemu - skoro ako keby boli na jednej úrovni. Jasajúci ľudia sa radovali, objímali - smiali z plného hrdla a tiekli im slzy tak ako aj Sugurovi a Naomi, na ktorú toto prišlo tesne predtým než dobehla do cieľa a tak mal Suguro šancu ju poľahky predbehnúť.*

Suguro: *Když na sebe tu chvíli jen tak koukali, tak si Suguro myslel, že mu vyteče mozek ušima. Nevěděl, co má dělat. Byl tak moc červený, až se jeho tělo začalo přehřívat, až si myslel, že za chvíli z téhle situace omdlí. Nakonec ale místo toho, aby vydechl svoji duši v podobě malého ducha, tak ze sebe dostal tu větu, kterou se zachránil od jisté zkázy.* A..haha..ha...haaa... *Nervózně se zasmál.* Jo, to jsem celý já. Plný dobrých nápadů. *Dal ruku v pěst a vydal se z ni od jednoho ramene k druhému, aby k tomu dodal i nějakou řeč těla. Nakonec ale Naomi vyrazila na cestu a úkol zněl jasně. Pohybovat se ve stínu. To už se Suguro trochu uklidnil.* Jo, jsem jedině pro! *Měl totiž pocit, že kdyby zůstal na tom sluníčku ještě vteřinu, tak se rozteče jako máslo. Ani tak moc nepražilo, spíš to nové teplo v kombinaci s jeho extrémně vysokou tělesnou teplotou bylo vražedné. Nakonec ale přišla sázka. A že na to Suguro slyší. V ten okamžik, jakoby snad byl někdo úplně jiný. naprosto vážný a soustředěný. Nicméně Naomi byla rychlejší než on, ale dával do toho vše! Doběhl ji až ke konci.* Páni, jsi vážně rychlá. *Řekl jemně zadýchaně. Pak se porozhlédl po výběru zmrzlin.* Jakou máš nejradši? Vyber si jakou chceš. Dneska platím já. *Pozval ji na zmrzlinu. Ale moment!* "Dneska platím já...dneska platím...dneska?!" *Skoro jako by chtěl, aby to vyznělo, že bude nějaké příště! Samozřejmě, že by chtěl, ale i když to tak normálnímu člověku asi nepřišlo, Suguro ve svojí vlastní větě viděl jakési pozvání na "rande" a tak zase trochu znervózněl. Ale doufal, že si toho Naomi nijak nevšimla a tak nic neříkal, aby to nějak zahrál do outu.*

*Zasmiala sa na tom geste s rukou, ktoré spravil - proste jej prišiel fakt roztomilý. Potom sa spoločne pustili do prvotriedneho ninjovania a po tieňoch dobehli do bezpečného úkrytu pod vysokým stromom - napriek tomu, že sa veľmi nesnažila dobehnúť prvá do tieňa a ešte pred koncom dosť spomalila - napriek tomu všetkému Suguro dorazil do tieňa až po nej. Bolo neuveriteľné akú úľavu pocítila keď už nestáli na priamom slniečku. Nie dosť rýchla .. inak by ma nepostihlo to čo teba. *Trošku sa usmiala a ukázala prstom na svoju uslzenú tvár. Potom si pošúchala oči aby zaostrila na vozíček so zmrzlinou. Zmrzlinár sa užasnuto obzeral okolo seba - akoby stále nemohol uveriť tomu, že vyšlo slnko takže si ich zatiaľ nevšímal a tak mali dosť času svojimi podráždenými očami zaostriť na príchute zmrzlín.* Dám si .. asi jahodovú. Jahody mám najradšej, je to moje najobľúbenejšie ovocie. *Priznala sa a pozrela sa na Sugura.* Čo ty a tvoj obľúbené maškrty? Hah.. aj tak je trochu smiešne dávať si dezert pred hlavným jedlom ale myslím, že môžeme oslavovať.. veď.. večná noc skončila. *Ako to povedala natiahla ruku do slnečného lúča, ktorý prenikal do ich tieňa cez korunu stromu a trochu tak ich skrýšu narúšal. Chvíľu na tom lúči držala ruku a mierne sa zachmúrila lebo jej z očí vytiekli ďašlie slzy.* Len som.. asi nečakala, že to bude takto .. nepríjemné. *Hovorila to potichu a trochu trhane, znovu si utrela rukami slzy z očí a potom už len čakala na Sugurov výber zmrzliny.* Aj teba stále tak.. pália oči? *Opýtala sa ho. Samozrejme za tým pozvanie na rande nevidela, ale už teraz mala v pláne sa s ním v budúcnosti určite stretnúť.*

Suguro: *Stín. Stín byl Sugurův nový nejlepší kamarád. Cítil se mnohem lépe. Zaprvé nebyl zvyklý na takové vysoké teploty, které poskytovalo sluneční záření a hlavně tam nebylo tak ostré světlo. Nakonec došlo na vybírání zmrzliny. Naomi si vybírala první no a když zmínila jahody, tak Sugurovi vynechalo srdíčko. On také miloval jahody.* Moje taky! *Vykřikl nadšeně. I s překvapeným výrazem. Nakonec si to ale uvědomil a hned se zatvářil víc seriózně.* Nejlepší ovoce, které mohu jíst. Tím teda nechci říct, že jsem vybíravý, to ne. Jen jsem alergický na jablka, meruňky, nektarinky a broskve...takže tak. *Trochu se tomu zasmál. Co se intolerance na určité alergeny týkalo, těmi byl Suguro požehnaný až až.* Ale jinak oblíbené dobroty? No, mám rád vesměs všechno sladké. *Pak se trochu zasmál.* Všechno sladké, co můžu teda. *Ještě se chvíli smál.* To jo, ale dobře jsi to obhájila. Je čas oslavovat. *Nakonec Suguro tedy objednal 2 jahodové zmrzliny.* Já doufám, že to přejde. Ale tak lidé s tím žili od počátku světa, dokud nepřišla věčná noc, takže by to nemělo být nic, na co by si naše těla nemohla zvyknout. *Pak se na ní podíval s červenýma očima, které byly zalité v slzách, které ještě nepřetekly přes okraje jeho očních víček.* Ano, jen si je nechci pořád mnout. Ze zkušenosti vím, že když něco pořád mneš, akorát to zhoršíš. Tak tomu nechávám co nejvíc volného průběhu a snad bude dobře. *Vysvětlil, proč teď vypadal tak jak vypadal a bojoval s nutkáním si je promnout.*

*Naomi sa prekvapene pozrela na červenovlasého chlapca a venovala mu žiarivý úsmev.* Teda! Knihy aj jahody - sme skoro ako spriaznené duše! *Zasmiala sa a potom sa zatvárila zamyslene.* Páni takže počkaj.. nemáš rád paradajky a máš alergiu na jablká, meruňky, nektarinky a aj broskyne. *Zopakovala si nahlas a ukazovala si jednotlivé veci na prstoch jednej ruky.* Zabudla som na niečo? Uhm a ako sa vlastne taká alergia na jablká prejavuje? *Zaujímala sa lebo o tom ešte nepočula. Jej oči vyzerali presne ako tie Sugurove.* Teraz to vyzerá, že máme obaja alergiu na slnko. *Uškrnula sa a kývla hlavou aby aj so zmrzlinami kráčali tieňmi ku nejakej tej reštaurácii. To čo povedal o slnku a počiatku sveta ju trochu upokojilo, no nič to nemenilo na fakte, že by najradšej to slnko vypla - aspoň kým nedôjdu do nejakej tej reštaurácie.*

Suguro: *Opět mu vynechalo srdce. Tohle mu nemůže dělat! Málem z toho omdlel!* Haha...ha...haha...to jo...haha... *Opět celý zrudl a snažil se zakrýt svoji plachost tím smíchem, který byl extrémně špatně hraný.* Ano, přesně tak. Máš to všechno. *Pokýval souhlasně hlavou.* Hmm... *Poklepal si po bradě a zamyslel se, jak to co nejlépe popsat.* No...vlastně mě jen začne svědět jazyk a cítím svůj tep v dásních a rtech. Trvá to asi 20 minut a pak to přejde. Nic, na co bych umřel, ale je to takové...nepříjemné. *Popsal to asi nejlépe, jak dokázal.* To teda... *Trochu se tomu zasmál a promnul si oči a hned si to uvědomil.* Ah! *Zatvářil se překvapeně.* Hlavně, že jsem říkal, že to nechci dělat...ale moje tělo se pohnulo tak nějak samo. *Trochu se tomu zasmál, než se mu zase navalily slzy do očí. Pak se se zmrzlinou vydali směrem k nějaké té restauraci a pohybovali se ve stínech.* Takže hádám, že ty nemáš žádné alergie? *Zeptal se, mezitím, co olizoval zmrzlinu.* Jestli ne, tak to ti závidím. Mít možnost sníst cokoliv...bez strachu, že se začneš dusit. *Narážel na svoji alergii na ořechy. A to ještě nevěděl, že má poměrně silnou alergii na pyl a trpí sennou rýmou. Vzhledem k nedostatku sluníčka v období jara pociťoval nějaké nepříjemnosti, ale házel to na rýmu, protože to nebylo tak silné. Ale s příchodem normálního denního režimu...no, začíná mu ta "hezčí" část života.*

*Prišlo jej roztomilé ako jeho tvár naberala červenšie odtiene len nejako vedela odhadnúť čo to vyvoláva.* To znie nepríjemne ... lebo no - ako si človek má poškrabať jazyk? *Zamymslela sa nahlas a zazubila sa na svojho mladého spoločníka.* Ak aj mám ešte som ich neobjavila! *Pritakala popri tom ako sa ladne pohybovala tieňmi v nezvyčajne oslnivej Kiri.* Možno časom tiež nejakú alergiu získam .. teda ak sa to tak dá získať. *Napadlo ju a ukázala prstom na neďaleké dvere nejakej reštaurácie. Kuchári aj čašníci stáli pred budovou a objímali sa, smiali a veselili. Ukazovali prstom na nebo.* Poďme tam. *Navrhla s úsmevom a ak ju Suguro bol ochotný následovať vydala by sa za nimi. V moment, čo ku nim dorazili počuli rozhovor starého kuchára, ninju v dôchodku a genina, ktorý tam obsluhoval ako ho prosí aby ho pustil so služby skôr. Chcel vyhľadať sestru či čo. Kuchár súhlasil a keď si všimol, že sa ku nim blížia zákazníci vrátil sa do kuchyne. Naomi našla v miestnosti stôl, ktorý bol čo najďalej od okien v najväčšom tieni a mierila ku nemu.*

Suguro: *Jak si člověk má poškrábat jazyk? Sugurovi se to bohužel stalo tolikrát, že na to měl způsob.* Já na to využívám zuby. Prostě jedeš jazykem ven a dovnitř a škrábeš si ho přitom o horní zuby. Možná při tom vypadám jako pako, ale lepší, než kdybych si ho škrábal nehtama a nebo nějakou věcí. Nebo taky pomáhá i třeba nanuk. Nebo cucat kostku ledu. *Trochu se rozkecala a vysvětloval to jako nějaký univerzitní profesor.* Tak ti budu držet palce, abys je neobjevila, protože bohužel pro nás je svět temné místo plné věcí, co se nás snaží zabít a i alergie se mohou ukázat v podstatě kdykoliv. *Následně se vydal s Naomi do té restaurace. Také doufal ve sluníčko...asi ne tak jako Naomi, ale doufal. Nicméně teď byl rád za každou možnost být schovaný před mocným slunečním zářením. Obsadili teda ten nejlepší stůl, který ta restaurace nabízela.* Hned se cítím lépe. *Usmál se.* Naštěstí pro alergiky je v restauračních menu vždy takové malé číslo a nebo čísílka, která určují, jaké věci na které jsou lidé alergičtí tam jsou. Já si třeba musím dávat pozor na čísla 5, 8 a 9. Ovoce se nijak neoznačuje, ale to tam většinou vysloveně píšou...že to je na jablku, s broskví atd. *Všechno jí při tom ukazoval přímo v tom menu.* Takže doufej, že alergie nikdy nedostaneš, protože jinak budeš muset tahle čísla vyhledávat všude. *Trochu se zasmál.*

*Na jeho vysvetľovaní ohľadom samoškrabania jazyka sa proste musela zasmiať.* Si veľmi vynaliezavý. *Pochválila ho a napokon sa snažila trochu neúspešne tváriť vážne keď hovoril o tom aké je svet temné miesto ak si alergik.* Tak dramatické. *Pošepla si skôr sama pre seba.. to už sa ponáhľali do reštaurácie takže ju pravdepodobne nemohol počuť. Len čo sa usadili ... tvárila sa spokojne a doslova zosobňovala slová, ktoré Yin vyslovil.* Môžem len súhlasiť. Mne je tiež lepšie. *Prikývla a potom venovala plnú pozornosť jedálnemu lístku. Posunula si stoličku bližšie ku Yinovi aby lepšie videla na to čo jej ukazoval.* Alergény poznám, v reštaurácii v ktorej v Iwe pomáham pani Hayi tak tam musíme alergény skladovať zvlášť od iných potravín aby ich nekontaminovali. *Usmiala sa a bola rada, že vlastne aj vie prispieť svojou troškou do debaty.* Tvoji rodičia to berú ako? To že si takto .. znevýhodnený. Máš s nimi dobrý vzťah? *Opýtala sa potom čo sa od mladíka odtiahla a popri tom si prezerala menu. Bola už poriadne vyhladovaná.*

Suguro: *Trochu se zasekl nad tím, když ho označila za vynalézavého.* He..hehe... *Nevěděl, co přesně na to má říct. Nebo jak vůbec zareagovat. Tak se jen trochu zasmál.* J-jo...to asi jo. *Ještě podotkl. Nakonec si posunula židli trochu blíž k němu. No to byla další podpásovka. Zrychlil se mu tep a ztuhnul. Přemýšlel, co má dělat. No prostě byl úplně mimo. Rozhodl se teda nedělat nic a jen pokračoval ve výkladu a koukal jen na ten jídelní lístek.* Vážně? To jsem nevěděl, že se i skladuje zvlášť. I když, teď když se nad tím zamyslím, tak to dává docela smysl. Asi nechceš, aby se ti nějak něco dostalo někam bez tvého povšimnutí a pak to i s tím podáš zákazníkovi, který na to bude moct umřít. To by asi nebylo moc dobré pro tu restauraci nebo jakýkoliv podnik. *Zase se rozmluvil. Tak to hold měl, když byl nervózní. Radši bude mluvit on, než aby dal Naomi další příležitost ho absolutně vykolejit.* Naši? No, ani jsme se o tom nikdy moc nebavili. Nemyslím si, že by z toho byli nějak mimo. Ale mám samozřejmě zákaz cokoliv z toho, co nemůžu jíst. A co se vztahu týče, tak ano. Mám sice blíže k mamce. Táta má naopak blíže k ségře. Ale nepřijde mi, že bych měl kvůli tomu třeba právě s tátou nějaký zlý vztah. Takže suma sumárum...máme dobrý vztah. Všichni. *Odpověděl. No a aby jí nedal příležitost ho zase nějak vykolejit, tak začal hned pokračovat.* No a co ty a rodiče? Jaký s nimi máš vztah ty? Nebojí se, když se takhle sama potuluješ v Kirigakure?