Hōzuki

Noctis Clive: Lidé jsou stále stejní, vůbec nic se od starých dob nezměnilo, to že tu je za několik stovek let několik výjimek nic neznamená, Bijuu chtějí svůj klid a každý kdo se ho rozhodne narušit se sám musí připravit na smrt a pokud na ní dojde a jakože ano.. může za to vinit jen sám sebe. *Pak si znovu upije ze své „kávy“ než Nyoko odpoví na její DALŠÍ otázku.* Ano 1. Tsuchikage Taka Rasizu nebo tak nějak. *Jeho příjmení samozřejmě zná ale dává tím najevo mírnou nelibost či absenci autority vůči němu.* Přívlastek Kage nemám.. mám jít za Tsuchikagem, vyzvat ho na boj ve kterém bych ho zcela jistě porazit a stát se na těch pár minut Kage abys mi to mohla říct? *Z toho jakým tónem tohle říká by se dalo usoudit že to může myslet naprosto vážně ale opak je pravdou, Noctis by nikdy o titul Tsuchikage nestál.* Tsch.. lakomče. *Pak se znovu napije ze své „kávy“, zajímá ho o čem by měl vyslanec samurajů mluvit s Kagy a ještě méně netuší o čem by chtěla mluvit s Tsuchikagem, který bez Mizukageho nemůže skoro nic a s Mizukagem by to asi taky nemělo smysl, protože říše Kou samuraje už dlouhé roky nevyužívá.* Takže Hokage, Raikage nebo Kazekage.. buď s celou trojicí nebo jen s jedním z nich.. *Původně to nahlas říct ani nechtěl a dokonce mu uniklo že to nahlas vůbec řekl.*

*jen pozvedne ruce vedle sebe v pokrčení ramen. Dva různé názory na jednu věc. Takhle bych to viděla já. poví a asi tím i uzavře toto téma, pokud se k němu tedy ještě nehodlá nějak vyjadřovat. Vypadáš, že nemáš svého Kageho v oblibě. Byla by to asi zajímavá podívaná sledovat, jak si ješ pro titul, jen aby si získal odpověď. Jako chlapec, co chce svoji hračku. opře se loktem o stůl a položí si bradu do dlaně. Takto se na něj kouká přes stůl. Začíná jí být teplo, tak si odloží svůj plášť ještě. Spustí ho z ramen a nechá ho, aby se přehodil přes opěradlo. Nijak se ale nehnula. Cele to udělal prstem a chakrovým vláknem. Druhou ruku měla spuštěnou přes okraj stolu směrem ke svému klínu, takže nebyl z jeho místa možno vidět, jak tím prstem pohla. Ale pokračovala, jakoby se nic nedělo. Bohužel. Jsou prostě věci, které se k tvým uším asi jen tak nedostanou. Ale já sama jsem si nikdy nemyslela, že se dostanu do takové situace, kdy budu moct slyšet a mluvit o věcech, ke kterým se nikdo jiný zatím nedostane. pokrčí ramenem ruky, o kterou si opírá bradu. Pověz mi něco o sobě. Má někdo tvé úrovně čas třeba na rodinu. Věřím, že jsi postavený hodně vysoko, ale netuším jak moc. Neorientuji se v hierarchii hlavních vesnic. Máš nějakou rodinu? zeptá se zvědavě. Už to není taková ta vědecká zvědavost, ale spíš lidská. Chtěla by ho poznat.*

Noctis Clive: Ta představa by byla hezká, pomohlo by mi to ve splnění jednoho cíle.. změřit si sílu s nějakým Kage, v tomto případě sice s důchodcem, který snes nemá ani zlomek své tehdejší síly ale tak něco v něm ještě určitě zůstat muselo. *Sice Noctis taky není úplný mladík, přecijen mu to už táhne na 40 let. Na to jak si svlékne ten plášť nereaguje, absolutní nezájem že to vůbec udělala a jak to vlastně udělala.* Tsch ty mi nepovíš skoro nic ale mě se neustále vyptáváš ale já narozdíl od tebe tajnosti nemám. Mám přítelkyni a s tou mám dvě krásné děti.. dceru a syna, dvojčata. Namira žije v Yugakure no Sato, kde se narodila i s dětmi a já tam s nimi trávím mnoho času, protože jak víme.. děti rostou až moc rychle a já chci svůj čas trávit s rodinou, to je má priorita.. vesnice je až někde na druhém nebo třetím místě. Teď ty.. pověz mi něco o sobě zase ty, já ti řekl něco ze svého soukromého života, tak mi řekni zase něco ty.

*Nyoko se usměje. Ze své vlastní zkušenosti vím, nedávej na první dojem a stáří osoby. Nikdy. poví pak vážně. Stačil ji souboj s předchozím vůdcem samurajů, které mu bylo 80, když spolu bojovali. Dal jí tehdy zabrat. No, ptáš se na věci, o kterých nemohu mluvit, ale když ses mi svěřil o rodině, tak to o ní mohu říct také. Nemám rodinu. Neměla jsem příležitost ani možnosti na to, nebo čas, mít rodinu. Ale adoptovala jsem jednu dívku z velké vesnice, kterou jsem přivedla do pevnosti. Žila v sirotčinci a tak jsem jí dala rodinu i smysl života. Stala jsem se jí matkou a mistrem. To je asi nejblíž k mé rodině. Když nepočítám samuraje. Jsou asi celá moje rodina. Každý z nich. poví a pokrčí řemeny.*

Noctis Clive: Nemusím dávat ale ať je to jak chce, sice je v dobré kondici ale může se snažit jak chce ale pokud není Jashinista či člen klanu Doku z Kumogakure tak nehledě na tu kondici, není v takové síle jako byl na vrcholu svých sil někdy kolem 25ti let. Stejně jako já i on je už za svým zenitem. *Jenže Noctis má tu možnost že si může vyměnit tělo, Taka tuhle možnost nemá a stejně ani Mizukage, takže Noctis by teoreticky kdyby to začal používat mohl tyhle dva a další přežít jen díky své trpělivosti.* Musí být těžké mít tak velkou rodinu a vědět že jsi jediná kdo je může chránit před silou Ninjů.. očividně jsi snad jediný žijící samuraj, který má tu možnost bojovat rovným soubojem proti Ninjům.. což se o ostatních říct nedá, jaké to je?

*Nyoko se nad jeho zenitem pousměje. Jo, ten tvůj zenit byl vidět na těch soubojích teďka. poví a dopije zbytek kafe. Zamyslí se krátce nad jeho otázkou. Potřebuje to nějak zakamuflovat. Dá si během toho prst i k bradě. Hm... Chránit rodinu jako jediná? zopakuje otázku. To si nemyslím. Spousta samurajů je celkem schopných. Asi nikdo by tedy nevydržel dlouho s někým jako ty, ale náš styl má také něco do sebe. Třeba ti dva, co tu jsou semnou jsou toho příkladem. Jinak bych si je s sebou nevzala. usměje se. Bojovala jsem s Ninji, přesto to bylo složitější. Co není v schopnostech, je v tom, jak ty schopnosti co máš použiješ. pokrčí rameny. Má dost přesných otázek na tělo a asi už dlouho před ním nebude moct hrát to divadlo. Ale dokud to přímo neuvidí, tak má ještě čas. No, asi bych se měla pomalu připravit na cestu, než se na zemi Železa snesou sezónní bouřky. V těch se pak hrozně blbě cestuje. dodá.*

Noctis Clive: Kdybych bojoval s tím co umím v těle když mi bylo 20 tak by to bylo daleko lepší.. udržuj si fyzičku jak chceš ale od jistého věku prostě dochází k úpadku, sice tréninkem a udržování dobré fyzičky to dokážeš nějak snižovat ale kdybys měla mladší tělo, bylo by to daleko lepší. *Pak Nyoko odpoví kolem té síly samurajů.* To neříkám ale samuraj se silově nemůže rovnat síle Ninji, ne samuraj, který se distancuje od Ninjutsu, Genjutsu a všeho s tím spojené. *Někdy během toho stihne dopít své kafe a Nyoko oznámí že by měla vyrazit.* Dobrá, já tu ještě zůstanu a dám si něco dalšího a nemusíte platit.. já to zatáhnu.

Bohužel, já si to myslím také. Samuraj na úrovni mých kolegů, by měl nejspíš problém poradit si Jouninem. Ale vždy záleží na nějakých okolnostech. I tady se mohou naše názory lišit. poví a s úsměvem pomalu vstává. Když teď nemá plášť, je její oděv a Kurosawa s Kakuto u pasu lépe vidět. Sáhne si na opěradlo pro plášť a opět si ho nahodí přes sebe. Ráda jsem si popovídala. Získala pár informací a i zajímavého náhledu na okolní svět. poví a lehce skloní hlavou. Velice děkuji. Věřím, že se určitě ještě setkáme. Každopádně i do pevnosti se může stavit někdo jako ty. Ačkoliv ne každý je zase vpuštěn dovnitř. dodá a lehce se ukloní zase. Na shledanou. rozloučí se a nepatrně u toho cukne jedním víčkem oka, jakoby na něj chtěla mrknout. Pak odejde z kavárny, kde už stojí oba její doprovody. Samozřejmě že nešli nikam a prostě tam stáli a čekali. Říkala jsem vám, že se máte někam zastrčit a nevyčnívat. Dokážu se o sebe postarat. zní už jenom tak tlumeně z před kavárny. Ale Nyoko-Dono... začne jeden, ale následná tupá rána ho umlčí, když ho vzala pěstí do hrudi. Bohužel pro Nyoko tam má také část brnění a docela to zabolelo. Otočila se, až se plášť jenom zavlál a kráčí směrem k bráně, aby vyrazili k pevnosti.*

Noctis Clive: Tak samozřejmě záleží i na kvalitách daného Ninji ale obecně vzato je známo že kvalita schopností Ninjů je daleko nad těmi samurajů a já si myslím že i když jsou samurajé již dávno v úpadku a jsou to duchové minulosti odsouzeni k postupnému zániku, tak existuje šance na jejich záchranu.. upustit od hloupých tradic a přidat se k systému Ninja vesnic. *Ne že by je tam sám Noctis přímo zval ale podle něj je to snad jediný způsob jak zajistit aby nezmizeli v propadlišti dějin kvůli své nepřizpůsobivosti.* Prosím neodpovídejte mi na to ale svým názorem.. můžeme to nechat jako důvod k pokračování v našem rozhovoru v budoucnosti. *Nyoko se pak tedy odebere pryč a Noctis na ní jednoduchým gestem ruky zamává. Po několika dnech se pak vrátí do Iwagakure kde si ho předvolá vůdce klanu Hakari, který Noctisovi dá odměnu za obhájení titulu šampiona. Protože klan Hakari na tom taky dost získá a to hlavně na vlivu a vážnosti. Dalo by se říct že klan Hakari je s vlivem nyní na výsluní a sahá daleko výše jak zbytek klanů Iwagakure a to díky jejich šampionovi. Noctis tak dostane řádné uznání ale také odměnu od vůdce klanu a jeho dcery (dědičky) Amaterasu Hakari, která Noctisovi jménem celého klanu předá unikátní rudu, kterou klan Hakari přechovává už od dob dávno před založením systému Ninja vesnic. Tato ruda klan doprovází již téměř od jeho založení a do dnes se nenašlo pro něj využití, má silné vlastnosti ale ukázalo se že opracovat jej, je téměř nemožné ale pokud na to někdo přijde tak Noctis.. pokud ne on tak určitě někdo jako on najde někoho kdo ano. Kromě toho dostane ještě další dárek a to přímo od Amaterasu, která mu věnuje službu bez jakýchkoliv otázek ze strany celého klanu. Dokonce i kdyby požádal o prohlášení sebe sama za nového vůdce klanu, tak mu vyhoví a Noctis to pokorně přijme. Nyní je už asi rok po skončení turnaje a Noctis se nachází před branami Pevnosti Samurajů. Pro Samuraje to musí být překvapení, protože na hranicích ho nikdo nezahlédl, Noctis využil svou Hiraishin značku, kterou má na spodní straně Most Samurajů. Stojí si tak před branou do Pevnosti oblečený v něčem teplejším (odkaz) ale i v tomto mu občas je zima a tak se lehce zahřeje tím že použije Katon no Yoroi ale aktuálně nic takového nedělá. Na levém boku má pouzdro ve kterém má meč Hishou Souken na jehož rukojeti je pečeť Kuchiyose Raikō Kenka a takto prostě stojí před bránou a trpělivě čeká.*

*Nikdo tak překvapený není, že se Noctis blíží k bráně pevnosti. Značku může mít pod mostem a nejít přes něj, ale stejně musí vylézt na cestu, která vede od mostu pár dní k pevnosti. Už od toho mostu je sledovaný dvojící samurajů, která ho na dalším úseku takto předá jiné dvojici a tak dál než dorazí k pevnosti. Všechny cesty k pevnosti jsou takto sledované, aby nepřišlo žádné překvapení. Stejně tak okolí pevnosti. Stejně tak před branou stojí dvojice samurajů v typickém brnění, které je odolné vůči těmto teplotním podmínkám. Když dvojice zahlédne na začátku lesa jiného samuraje, který dorazil s Noctisem, tak se ten samuraj zase otočí a vrací se zpět. Na mostě od brány stojí další dvojice naproti sobě. Stejně tak jsou v prostoru před branou další dva páry, kteří mají svoje místo. Jeden ze samurajů u brány se podívá viditelně pohybem hlavy na Noctise. Co tu chceš? zeptá se ho nepříjemným tónem. Hlídači u brány se už musí s touhle povahou nejspíš narodit, protože ať přijde k bráně kdokoliv, tak má stejně nasraný ton hlasu. O to víc ho ale serou Shinoby, kteří se snaží vypadat jako samuraj, aniž by k tomu měli nějaké citové pouto. Jen aby si mysleli, že vypadají důležitě.*

Noctis Clive: *Příště jim překvapení udělá a poletí vzduchem až k pevnosti 24/7! Jen počkejte příště samurajové! (Just Joking).* Chci aby mě tvoje stará zahřála po cestě v takovém chladnu. *Když začal nepříjemně on tak mu Noctis prostě vrací.* Jdu za Nyoko, tak buď tak hodnej a jdi ji oznámit že přišel Noctis a když to uděláš bez keců dostaneš kakao a pár palčáků. *Teď má zase nepříjemný tón hlasu Noctis, nakonec takovej potěr a ještě se ptá co tu chce jako nějakej kus kokota. Stejně jako jeho sere že Ninja se obléká jako samuraj tak Noctise vytáčí když se k němu taková sračka chová jako kdyby to byl někdo s kým může mluvit jako se sobě rovným.*

*samuraj mu chtěl už už začít uštědřovat lekci, když si do Noctisových zad našla cestu sněhová koule. Byla by se mu normálně rozprskla o záda, ale i po tomhle skočil jeho písek, který tu kouli zastavil a ta se teď v hrudkách řítí k zemi obsypána pár zrníčky písku. To v Iwagakure nemáte sníh, že tvůj písek nezná koulovanou. Smutné dětství. ozve se za Noctisem hlas, který by mohl poznat. Z poza hromady klád, která se opodál povaluje vyjde Nyoko, oblečená v odkaz s Kurosawou a Kakutem u pasu na pravé straně. Na zádech má obyčejnou kuši a přes rameno má přehozený pytel. Její hrudník se snaží protlačit ven, ale oděv si udělala sama, takže nemá nejmenší šanci. Neměl bys být takhle sprostý. Jsi na návštěvě a určitě něco chceš, jinak by ses sem netrmácel. Tak buď hodný. Nebo tě tu nechám venku tak dlouho, dokud nevychladneš. poví z pod kapuce s úsměvem a trhne hlavou dozadu, aby spustila svoji kapuci. Vlasy má spletené do složitého copu, který je z velké části schovaný také pod oděvem. Pomalu se k němu vydá a táhne ten pytel, ze kterého občas odpadne červená kapka do sněhu. A vy byste měli být také vlídnější. Aspoň o trochu. poví, když dorazí až před samuraje. Každý samuraj, který na tom plácku byl se narovnal více do pozoru, když se tam Nyoko objevila. Nikdo si ji nevšiml, dokud se nerozprskla ta koule. Aniž by se zastavila po své poznámce, pokračovala přes most k pevnosti. Jistě, Nyoko-sama. poví samuraj. Nyoko udělá několik kroků přes most a pak se zastaví a otočí na Noctise. Nebudu zlá, pojď. poví a usměje se. Pak teprve pokračuje. Nedovede ho ale do pevnosti. Dojdou skoro ke vchodu, když se vydá doprava po schodech, které vedou na nádvoří, kovárnu, cvičiště a podobně. Viděla jsem co děláš při souboji. Pokud tu někde necháš svůj kunai, nebo cokoliv jiného, co slouží pro tu tvoji teleportaci, či co to je, tak budu fakt naštvaná a budu tě muset požádat, abys odešel. zastaví se v půli schodu a otočí se na něj nahoru. Doufám, že si rozumíme? zeptá se a dívá se přísně, dokud neodpoví. Pak se usměje a pokračuje. Zavede ho nejdříve ke kuželužně, před kterou položí pytel do velké nádoby, než ho odvede do malého domku, který má uvnitř rozhořený krb, konvici nad ohněm, stůl židli, lavice u stěn, knihovnu, nějakou skříň a pracovní/kuchyňský stůl. Taková hezčí a lepčí garsonka. Nebo horská chata. Odlož si a zahřej se. poví a přinese konvici s horkou vodou. Položí jí na stůl a přinese také dva hrnky a tác se surovinami na přípravu horkých nápojů dle libosti. Dej si co chceš. dodá a sama si udělá čaj, aby se zahřála. Na tácu je i několik sušenek s malou kuličkou kandovaného ovoce uprostřed.*

Noctis Clive: *Pomalu se otočí za hlasem a uvidí Nyoko, netuším teď zda ji pozná když mu tu kapucu ale podle hlasu ji pozná.* To víš, když jsem si chtěl hrát tak si stačilo písek nechat doma. *Odpoví ji k její poznámce o jeho dětství a koulovačkách ve sněhu.* Já neřekl jediné sprosté slovo! Mile jsem mu nabídl kakao a palčáky! *Začne se bránit jako malé dítě, které matka obvinila z toho že si bez dovolení vzal něco sladkého z domácích zásob.* Co když jsem přišel na pokračování našeho posledního, celkem příjemného rozhovoru? *Nyoko ho pak vyzve aby vešel dovnitř společně s ní a tak vykročí po její pravé straně, koutkem oka se podívá na ten pytel ale nekomentuje to.* Na to je už jaksi pozdě.. nevím ale zda se mi je chce dávat pryč, slouží k tomu abych měl pohodlnější cestování.. takže co kdybych ti prozradil pozice kde je mám, ty mi je tam necháš ale budeš mít povědomí o tom že jsou dvě místa kde se mohu kdykoliv objevit? *Už tím že ji oznámil že tu nemá jednu ale dvě značky by mělo být bráno jako znamení dobré vůle, protože kdyby ji to neřekl nikdy by nezjistila že tu je i druhá značka. V té její chatě si pak připraví bylinkový čaj z čerstvých bylinek, které sebou nosí a to si pak zalije tou horkou vodou a nechá to louhovat.* Jsou samurajové tak moc úzkoprsí s tou svou neutralitou jak se povídá nebo ne Nyoko?

*Nyoko se zamýšlela ohledně jeho poznámky o písku. Uložila si to do mezipaměti na pozdější hloubání nad tím. Být sprostý můžeš být i bez použití sprostých slov. poví jenom než se přesunou na most a pak do boudy. Trochu ji to zarazí. Pokud těmi dvěmi místy myslíš zemi Železa, ne pevnost, tak to možná nebude takový problém. Pokud bys měl něco v pevnosti, to by mě asi vůdce zabil. poví a lehce se oklepe. To je prostě někdo, koho nechceš nasrat. Pokud o nich budeme vědět, tedy já, tak by to nemusel být problém. poví a upije ze svého hrnku. Pak si odepne a sundá vrchní část oděvu, kdy se může už i volně nadechnout, když jí to tolik nestlačuje hrudník. No, pokud jsi přišel opravdu jen pokračovat v naší konverzaci, tak je to milé. Ale nikdo sem nechodí jen tak na výlet a pokec. poví a lehce se u toho usměje. Jinak záleží na stáří daného samuraje. Čím starší je, tím blíže mají k těmto zvykům z dávných dob. pokrčí rameny. Jak jsi viděl, přinesla jsem si práci. Co je tedy pravý důvod tvé návštěvy? zeptá se a nepřestává se usmívat. Jestli přišel za kovářem, tak se opravdu těší. Zároveň ale bojí. Kdo ví, co by někdo jako on mohl vymyslet za bláznovství. Zajímá ji, jestli by překonal i žádost Rias.*

Noctis Clive: Pevnost je v tomto ohledu naprosto čistá. *Odpoví ji k tomu, sám nemá problém ji o svých značkách říkat, nejsou pro něj žádnou taktickou výhodou ale pouze prostředek k urychlenému cestování a tím pádem k ušetření času. Nyoko se pak zeptá na důvod jeho návštěvy a tak se usměje.* První důvod je že se mi s tebou povídalo a jsi celkem fajn ženská, druhej důvod je že bych potřeboval služby kovářů této pevnosti. *Pak sáhne na pečeť Kuchiyose Raikō Kenka a vytáhne docela velkou rudu, která je jediná svého druhu a klan Hakari ji nazval plamenná ruda. , která se na zem dostala díky malému meteoru, který na Zem dopadl velice dávno. Tato ruda si svůj název odnesla díky několika vlastnostem, první z nich je obrovská odolnost vůči žáru, tato ruda potřebuje tak vysoký žár aby se mohla přetavit na ocel že jediný možný zdroj takového tepla je Magma/Láva uvnitř sopky. Další vlastností je že ruda neustále generuje tepelnou energii a tak ocel v jakékoliv formě vždy dosahuje teploty 30 stupňů Celsia a poslední vlastností je schopnost vést a přijímat chakru lépe než jakýkoliv jiný materiál na zemi (vyjma chakrových tyčí a dalších materiálů vytvořených za pomocí Ninjutsu). Tuhle rudu Noctis Nyoko podá a přitom ji vysvětlí všechny její vlastnosti a že je u klanu Hakari od jeho založení.* Chtěl bych z toho katanu.. dokázala bys to?

Dobře, v tom případě by to neměl být problém. Tak mi jen ukážeš kde jsou. Můžeme se tam tvou technikou přesunout. Když výjimečně necháš ten kunai tady na stole, tak se sem pak vrátíme. Šlo by to takto? zeptá se ho. Chtěla by vidět kde přesně jsou, aby měla opravdu přehled. Načež začne se zakázkou. Tak schválně, jak moc na hovno to bude. ozve se jí v hlavě Akira, ale Nyoko se chce pobavit. Jakmile položí kámen na stůl tak vyskočí. No no. Ať mi nepoškrábeš stůl. Tohle mě neříkej, to si vyřídíš s kovářem. Jediným, který dělá tyhle věci pro Shinoby. Dej to na zem. poví a pak se vydá ke dveřím. Zajdu pro něj. usměje se a vyjde z boudy. Přejde na druhou stranu do kovárny, do které vleze a stáhne si i kalhoty loveckého. Nasadí si kožený oděv, koženou vestu a mázne si trochu uhlí na obličej. Pak se vrátí do boudy za Noctisem a sedne si naproti němu. Tak, teď můžeš spustit. poví a nechá si povyprávěl o té rudě a pak i požadavek. Tentokrát se zvedne a vezme si tu rudu do ruky, aby si ji prohlédla. Cítí z ní trochu tepla. V téhle velikosti je i docela těžká, tak trochu napumpuje svoje paže pod oblečením, aby s ní mohla snadno manipulovat ve vzduchu. Dojde s ní ke krbu, aby zjistila reakci na teplo ohně. Reakce pomalu nulová. Opravdu zajímavé. mumlá si a Noctise pomalu nevnímá. Pak si vezme kámen do jedné ruky a drží ho před sebou. Podívá se krátce na Noctise. Hm, stejně to už asi tušíš poví a pak nechá ruku lehce obalit chakrou. Na to se toho kamene dotkne. I teď se přes něj lehce převalí chakra. Není to jako u ocele, ale i tak aspoň trochu. Doufám, že si uvědomuješ, že to nebude zrovna levné, tohle vyrobit? zeptá se ho a položí rudu zase na zem, než si půjde sednout.*

Noctis Clive: To není dobrej nápad.. nemáš na to žaludek. Každý kdo na přesouvání tímto způsobem není zvyklej ať má silnej žaludek sebevíc se vždy pozvrací. To ti spíš na mapě označím kde ty kunaie mám a nechám tu poznámky pro upřesnění jejich pozice. *Nemá problém tam Nyoko vzít to zase ne ale prostě nechce být svědkem dalšího vyprázdnění žaludku. Rudu pak položí na zem a nechá Nyoko odejít, z čisté zvědavosti složí ruční pečeť a koncentruje se na vyhledávání chaker aby zjistil jak je na tom Nyoko (Kensaku Chakura). Jak ji tak kontroluje tak pozná že se zase vrací a tak pečeť zruší, přijde mu ale divné že se opět vrací sama.* To jako vážně Nyoko? Jsi mohla počkat a nechat si to vysvětlit rovnou. *Plácne se přitom přes čelo a vysvětlí ji vlastnosti rudy a co po ní teda chce (dýku). Když Nyoko pak testuje a začne vpouštět chakru do kamene může si všimnout že tu chakru vede několikrát lépe než zbraně z chakrovodivé ocele.* Vím že to nebude levné ale já jsem kurva bohatej.. vlastním jeden z nejluxusnějších hotelů vůbec a generuje mi obrovské příjmy že ani nevím co s těma prachama dělat.

Ty se mě snažíš normálně podceňovat dřív, než si to vyzkoušíš. poví trochu přísně, ale dlouho ji to nevydrží. Mohla, ale to by nebyla taková sranda. usměje se. Oni moc na srandu nejsou a občas se nudím s nima. Tak to holt odskáče ten, kdo přijde. dodá a pokrčí rameny. Pak se na něj podívá trochu hladově. Tak jestli nevíš co s penězi, můžeš zainvestoval mé projekty. Většinu si seženu svépomocí, ale některé materiály se hůře shání. Nejlepší je, když si někdo ten materiál třeba i přinese. Jednou jsem dostala i obří krystal a z něj se měla udělat zbraň. Občas jsou ale požadavky lidí daleko za hranicemi chápání. vysvětlí a během toho vytahuje z kapsy kožené zástěry svitek s tužkou. Začne celkem rychle a ledabyle kreslit, ale přesto to vypadá velmi dobře. Ten cit na tyhle věci má prostě v ruce. Udělá.nejaky tvar čepele a pár tahy si prohraje s rukojetí, kdy tam zvýrazní část draka, nějaké šupiny a jeden pařát. (Vzhled dýky originálu v hrubém náčrtu) Co nějak takhle? poví a přisune ji po minutě před Noctise, zatím co mluvila. Souběžně s tím se dohadovala ještě s Akirou ohledně teleportace a jaky to je rozdíl oproti tomu jejich. Ona má sice omezení na metry, ale v podstatě to tlak na tělo vyvíjí stejný. Ona k tomu ale nepotřebuje značky. Opravdu ráda by si to vyzkoušela. Je vážně zvědavá.*

Noctis Clive: Tak s nějakou investicí problém nemám, klidně mohu investovat do výstavby různých budov a tak podobně. *Noctis těch peněz má tolik že by něco takového nebylo těžké, dalo by se říct že patří mezi několik nejbohatších lidí. Ty peníze k investici se samozřejmě nemyslí měna z profilu postav ale o mimo herní měnu na běžné věci jako je jídlo apod. Nyoko mu pak ukáže ten náčrt a Noctis si ho pozorně prohlédne (jde o náčrt katany -> ne dýky). * Vypadá to dobře, jde o tajnou klanovou rudu a dlouhé generace neměla využití a rád bych pro ní to využití konečně našel. *Poví a ten náčrt ji opět vrátí.* Takže nechceš mi to tu trochu ukázat? Nebo mě už vykopneš aby ses mohla vrhnout do práce a donutit mě ukázat ti své značky.

*zamyslí se. Tak to můžeme případně probrat příště. Zatím to odložíme. poví nakonec. Nechá ho, aby si ten náčrt prohlédl. Bude mít teď dost práce s tím, aby udělala formu. Aby vůbec vymyslela formu a hlavně aby se jí podařilo tu rudu vůbec roztavit. Představa, jak se ona zrovna prohání po sopce se jí moc nezdá. Její dehydratace tam bude hrozně trpět. Už teď se jí z toho dělá zle. Na druhou stranu to je ale zajímavá výzva a ty má ona ráda. Začíná mít ale jisté nápady, jak to nakonec roztavit. Bude muset pracovat ale strašně rychle. Pokud to roztaví jen taková teplota. No nechá myšlenky zatím zase jen myšlenkami a věnuje se dál Noctisovi. Hele, můžeš se podívat maximálně tady po nádvoří. Momentálně na to není zrovna vhodná situace, abych tě brala do pevnosti. poví trochu omluvným tonem. Možná jindy. Teď bychom se zašli podívat na tvé značky. Pak mě tu vysadíš a můžeš zmizet i se značkou tady. Pokud to neustojím, tak už to pak aspoň neuvidíš. zasměje se. Dojde k rudě a uklidí jí do bedny pod oknem a hodí přes ní zase dečku. Není třeba to tu nechávat zbytečně se válet.*

Noctis Clive: Fajn, jak myslíš. *Dojde k Nyoko a chytne ji kolem boku jako kdyby ji chtěl jednou rukou objímat a takto si ji hodlá držet těsně u sebe a pak se využitím Hiraishinu teleportuje na spodní část mostu samurajů. Musí ale využívat létání (Jinton), protože nad nimi je vlastně ta spodní část mostu nad kterou je už ta část po které se chodí a to je důvod proč takto Nyoko drží, bylo by nemilé kdyby mu upadla a ona se tam dole nějak rozplácla.* Takže to je první značka. *Díky tomu že Nyoko ovládá už jednu teleportační techniku, která na rozdíl od této pracuje na krátké skoky tak ji z toho určitě zle nebude a to Noctise jistě zaskočí a překvapí.*

Výborně. poví a nechá ho, aby ji objal. Hele, že ty toho... začne, když se najednou objeví pod mostem samurajů. Využíváš, aby ses mohl takhle tulit k náhodným ženám? zeptá se ho. Sice jí zalechtá v žaludku, jako když se s autem přejede přes malé převýšení a hned zase dolu, ale nic vážného. Zvykla si na tyhle pocity právě kvůli své teleportaci a tak jen nafinguje, že sklání hlavu. Pak se jí jen otočí na něj a usměje se. Popisoval si to teda hůř. poví. Sice se na druhou stranu cítí nesvá tím, že se jen tak vznáší ve vzduchu, ale je to také zajímavý pocit. Vlastně poprvé vidí spodní část mostu. Díky tomu aspoň ví, že je potřeba to tady trochu popravit. Dobře a ta druhá. poví pak.*

Noctis Clive: *Ještě než s Nyoko odešel nechal tam na stole svůj bleskový kunai se svou značkou a pak se s ní teprve teleportoval.* Jako sice jsi celkem pěkná ženská ale abych toho využíval? Já na to jdu úplně jinak, navíc mám přítelkyni a rodinu.. takže máš smůlu. *Pak se s Nyoko teleportuje znovu, tentokrát se ocitnou někde v průsmyku v takovém lese, kde ale značka vidět není. Ocitají se sice na zemi ale značka vidět není, protože se nachází hluboko pod zemí na kořenu toho stromu a jsou asi takových 200 metrů od hranice se Zemí Větrů a tak tu už nebude taková zima, když nejsou zrovna daleko území kde začíná pro změnu poušť. Nechá Nyoko si to tu prohlédnout a pak ji vezme zpět do pevnosti.* Takže.. spokojená? *Zeptá se a v klidu ji pustí (až teď).*

*pokrčí jen ramenem, které má volné. Prohlédne si místo v průsmyku. I to tu poznává. Vzpomínka na doby jejích zkoušek. Nakonec se vrátí zpět do pevnosti. Tak ještě že nikdo z mých samurajů není stopař. Asi by se dost podivili. pousměje se. Z toho zážitků, který právě prodělala si zapomněla hlídat, co říká. Oproti její teleportaci je to na úplně jiné úrovni a je si jistá stoprocentně, že tohle bude nejspíš technika té slavné Kifune. Až potom si uvědomila, jak podala tu informaci, ale pokusí se pokračovat, jakoby se nic nedělo. Rozhodně. Určitě ta místa nenechám ani hlídat. Bylo by to moc otázek, proč vůbec. poví a zkontroluje truhlu pohledem. Z mého pohledu je to vše. Objednávku máme uzavřenou, takže tě budu kontaktovat, až bude hotovo. Cenu, no u tohohle si nejsem úplně jistá. Určitě se ale přiblížíme k 1000 ryo, tak aby sis tím počítal. Ale podle toho co si říkal, tak to pro tebe nebude problém. dodá a usměje se. Sundá si koženou zástěru, kterou přehodí přes opěradlo židle a oblékne si ze skříně jiný teplý plášť. Asi tě doprovodil k bráně a ty se pak přesun až v lese. Nejblíž jsou 400 metrů od začátku lesa. Kdyby si neprošel kolem těch u brány, tak by to vzbudilo podezření. poví a dojde během toho ke dveřím, aby otevřela. Pokud tedy ještě něco nemáš ty. dodá.*

Noctis Clive: I kdyby šlo o stopaře je téměř nemožné tyhle značky vycítit, obsahují jen minimum chakry.. takové minimum že by se ta chakra dala zaměnit s chakrou nějakého obyčejného zvířete jako je králík nebo tak podobně, musel by ohulit své soustředění na úplné maximum jen na tu danou oblast aby to vůbec dokázal najít. Navíc Země je to obrovská, šance že někdo na mou značku narazí je mizivá.. dokonce ani i v Ninja vesnicích je mizivá šance že si toho někdo všimne. *Nyoko tak dostane další vědomosti, které se její zvědavé hlavě určitě budou hodit. Nicméně vše je pravda, dokonce i zvířata mají svou chakru i když je ještě méně znatelná než ta lidská (civilistů) ale stále tam je a na podobné hladině chakry vyzařuje i Noctisova značka Hiraishinu.* Takže platí, jen kdy se mám stavit pro zhotovený výrobek? *Zeptá se, samozřejmě že s Nyoko pak vykročí ven z pevnosti odkud se už vzduchem (letí) dá pryč k tomu lesu kde už použije svůj Hiraishin aby se přesunul do Yugakure za Tsuki a dětmi.*

*podívá se trochu zmateně. Já měla na mysli, kdyby cítili, že naše chakra zmizela a pak se tu zase objevila. Ale informace je to zajímavá, děkuji. Samozřejmě vím, že chakru má každý živočich. Nejsem tak úplně neznalá, když jsem samuraj. usměje se a odvádí ho k bráně. Jak jsem řekla, budu tě kontaktovat. Tohle chvíli potrvá. poví a pak už jen sleduje, jak Noctis odlétá pryč než úplně zmizí. Otočí se a vrací se zpět k bráně. Tohle bylo co? zeptá se jí samuraj, který také sledoval Noctise a jeho odchod. Schopnosti Shinoby přesahující rámec a chápání většiny samurajů. odpoví Nyoko. Vlastně je ráda, že to pár samurajů vidělo na vlastní oči. Jsou to oči, které mohou později potvrdit její slova.*

Azazel: *Prochází se klidně po ulici klanu Hozuki, kdy se jen usmíval, ono spíše než, že by se procházel tak si tak lehce poskakoval, kdy šel až do akademie. Oblečení  [viz. Zde , krom meče a čelenky]. Když došel až do akademie, vešel přímo do třídy, kde jakmile vešel, všichni spolužáci zmlkli. Bylo tam ticho jako v hrobě. * Takhle to přesně bude vypadat i u geninské zkoušky ! Budete tam taky takhle ticho. *Vycenil zuby což u něj bylo i docela zajímavé, jelikož zuby měl docela dost do špiček, podle všeho to bylo hlavně, aby Azazel mohl lépe no však víte co. Poté si sedl do zadní lavice, kde si vytáhl drink a položil si ho na stůl. Jeden klučina, který byl na Akademii nový však Azazela neznal a nevěděl, co od něj čekat. Proto tenhle prcek vstal a přišel k Azazelovi, který si klidně pil své pití.* Jsem Heshi, rád tě poznávám. *Představil se cizí kluk, Azazel ho však ignoroval, samozřejmě naschvál. To klučinu trochu vytočilo.* To se neumíš ani představit? Bojíš se ? *Azazel ho stále ignoroval a to klučinu tak vytočilo, že jeho pití shodil ze stolu čímž se rozlilo. Azazel se tedy na toho klučinu podíval a usmál se. Poté vstal a doslova se nalepil až k němu.* Ještě jednou to uděláš a budeš tím brčkem jíst tekutou stravu. *V tu chvíli ho i kousl lehce do ucha, až klukovi začala téct lehce krev, což ho samozřejmě vylekalo a šel si radši sednout zpět do lavice. V tu chvíli přišel do třídy učitel a hodina začala. Vysvětloval jim různé techniky, které Azazela moc nezajímali, čekal až bude hodina obrany, kdy se bude moci někomu postavit. Ta hodina ho vždycky bavila, bohužel málo kdo s ním chtěl zápasit. Konečně odběhlo několik hodin a všichni studenti šli ven, kde měli trénovat jeden proti jednomu. A hádejte co. Azazel se potkal opět s tím klukem co mu rozlil pití. Učitel je poslal proti sobě aniž by věděli, že spolu mají poblémy. Klučina tedy zaútočil, ale Azazel byl přeci jen trochu rychlejší a jeho útoku se vyhl. Ruku mu poté chytil a doslova se do ní zakousl.* Ber to jako varování příště si tě dám na ohníčku. *Řekl tiše a pustil ho, klučina byl tak vyděšený, že zůstal ležet na zemi a začali mu téct slzy. Na to se Azazel jen opravdu začal smát což skoro až vyděsilo i učitele, samozřejmě učitel okamžitě poslal toho klučinu na vyšetření a pokáral Azazela, který se sice tvářil, že to chápe, ale ve skutečnosti si v hlavě říkal* "Bla bla bla, nech si to na geninskou zkoušku bla bla bla." *Nakonec se všichni vrátili do třídy na poslední hodinu, která když skončila tak Azazel se rozešel domů.*


------------Konec RPG------

Azazel: *Další den a to znamená i další den v Akademii, posledně to bylo docela zajímavé, pokousání svého spolužáka, vyhrožování a nakonec seřev. Dnes Azazel musel jít za přávě ředitelem Akademie, který si ho předvolal z těchto důvodů. Vešel tedy do ředitelny, slušně pozdravil a posadil se přímo před ředitele.* Azazeli vím, že jsi měl určitě důvod to, že jsi udělal to co jsi udělal, ale nemůžu to trpět. Máš na výběr buď toho necháš nebo tě příště už krýt nebudu. * Shimiru se jen tak nevinně usměje a pokýve hlavou.* Nemusíte se bát, nechám si to na geninskou zkoušku. *V očích měl Azazel skutečně šílený výraz, který trochu postrašil ředitele, ale ten bohužel už nic dělat nemohl a tak prstem ukázal na dveře, což bylo pro Azazela znamení, že může odejít. Po nějaké chvíli se vrátil zpět do třídy, kde už byla hodina.* Omlouvám se, byl jsem  ještě u ředitele. *Omluví se učiteli Azazel a pomalu jde ke své lavici, očkem, ale pozoruje toho chlapce, kvůli kterému musel přece jen sedět v ředitelně a poslouchat to nesmyslné kárání. Když si toho chlapec všiml, že ho Azazel sleduje, pouze se na něj Azazel tak nějak divně podíval. Dnes měli za hodinu historii, ale Azazela to jako vždy moc nebavilo a tak více méně usínal, až nakonec si prostě jen dal ruce na lavici a usl. Vzbudil ho až konec hodiny, kdy měli jít domů. Z hodiny si pamatoval úplný prd, ale byl zároveň i konec školy, takže to neřešil. Když s ostatními studenty vyšel ven z akademie, pouze se začal protahovat. Potom, ale opět viděl toho chlapce co mu dělal ty problémy. Procházel tedy pomalu kolem něj a když byl až u něj jediné co řekl bylo : * Brčko nezapomeň. *Nikdo nemohl vědět, o co se jedná krom toho studenta. Azazel se skutečně tomu chlapci chtěl pomstít, i když nebylo za co. Prostě se ho chtěl jen zbavit, ale ještě nevěděl jak. Nakonec šel pomalu, ale jistě zpět domů, kde pouze podravil rodinu a šel do svého pokoje. Bohužel za ním přišla jeho mladší sestra, která ho vyrušila. Když si ji konečně Azazel všiml jen se na ní usmál.* Copak vzteklino? *Zeptal se Azazel, kdy se začal smát.* Máma s Tátou se dozvěděli co děláš, tak jsem tě přišla varovat. *Usměje se a v tu chvíli se tam objeví právě zmiňovaný Azazelův otec, který měl pohled tak děsivý, že Azazel skočil pod postel což mohlo být dost komické. Odtamtud ho samozřejmě vytáhl a začal na něj ječet, že jak si to představuje a bla bla bla. Když ovšem vytáhl pásek tak se na něj Azazel jen proklatě podíval. * Uděláš to a o ruku příjdeš. *Řekl, kdy se začal šíleně smát. Dokonce ani jeho vlastní otec ho nezvládl krotit. Samozřejmě Azazel se ho bál to ne, že ne. Ale zase na druhou stranu Azazelovo chování jeho otce děsilo mnohonásobně více. Jeho chování jde vysvětlit vcelku lehce, dle lékařů je to narcistický, egoista s kapkou no spíše louží sociopata. Nevadilo mu když viděl někoho trpět, nevadilo mu dokonce ani když to byl někdo z rodiny. Když otec konečně odešel a ano ani se Azazela nedotkl tak si jen Azazel lehl do postele a s úsměvem na tváři pomalu usínal.*

Azazel : * Azazel byl vcelku už i rychlý a jeho síla byla už na nějaké úrovní, ale tím je samozřejmě myšleno na úrovni Studenta Akademie, kdy stále byl silnější než ostatní, ale stále to chtěl vylepšit. Dnes když vstal z postele šel pomalu do koupelny, kde se omyl. Tak tam strávil docela dost času, poté si pořádně vyčistil své zuby, které sice byli špičaté, ale proč by nemohly být bílé, že ? Na své zuby byl Azazel dost hrdný, poté se šel obléct do svého oblečení . Nakonec se vydal ještě po schodech dolů, kde něco ještě pojedl a odešel z domu rovnou do akademie, sice dnes akademie, byla zavřená, ale tak co. Aspoň má veškerou plochu pro sebe. Přišel tedy k takovým dřevěným kůlům, které měli světle hnědou barvu a uprostřed toho kůlu byl namalovaný kříž. Byli to cvičné cíle, ne však na souboj zblízka, ale na vrhání shurikenů a kunaiů. Azazel však měl rád bolest a tak začal bušit do těchto kůlů. Bušil do nich víc a víc, což mu samozřejmě způsobovalo větší bolest. Když ta bolest byla až přílíš Azazel se začal dost nahlas a šíleně smát. Když jeho ruce už byli lehce od krve, tak na chvíli přestal...no ono to netrvalo ani deset vteřin a už začal do kůlu kopat. Kůl nakonec začal křupat což byl znak toho, že do něj dává větší rány a zároveň to také znamená, že do něj kope už nějakou chvíli. Nakonec se kůl rozpulí a překutálí na stranu. To ovšem Azazelovi nestačilo a tak začal po tom kůlu ještě skákat. * Jsi jen blbej kůl ! BLBÉ ŽRÁDLO CO JE SEŽRANÝ MNOU ! *Začne křičet na kůl jako smyslu zbavený. Když okolo šli spolužáci z jeho akademie, kterých si samozřejmě všiml.* Hej ty bačkoro, pojď zaboxujeme si *Zasmál se, kdy k němu skutečně jeden spolužák přišel se vztekem v očích, přeci jen ho nazval bačkorou. Klučina se tedy rozeběhl a chtěl dát Azazelovi pěstí přímo do břicha, v tu chvíli, ale Azazel uhl a kluk tak minul. Najednou se však klučina otočil a chtěl Azazela kopnout, což se mu i povedlo a chytil Azazela do kravaty. V tu chvíli však Azazel, udělal to co vždy. Kousl...prostě kousl. Klučina zařval bolestí a Azazela pustil, ten se ho, ale zubama stále držel. Vypadalo to jako když se snažíte psovi sebrat jeho oblíbenou hračku. Když už ho konečne strhl, vzal sebou i kousek kůže. Na to se samozřejmě klučina rozbrečel a utekl, kdy Azazel si jen utřel pusu a pak se zasmal.* To zase zítra budu poslouchat věcí... No co, stejně to byla prča. *Řekl a zasmál se, chvíli potom se ještě díval jak chlapec běží pryč s brekem, ale to díky tomu se smál víc a víc. Poté odešel pomalu domů, kde když otevřel dveře na něj samozřejmě už koukal jeho otec s páskem, Azazel ho však jen obešel a šel přímo do svého pokoje, kde se jen svlékl ze svého špinavého oblečení, ošetřil si trochu po domácku rány a mohl si jít klidně lehnout, což také udělal.*


----Konec RPG----

Azazel: Dnešní ráno mělo být něco speciálního, tedy speciálního pro obyčejné shinobi. Azazel dostal svou první misi typu D a už se nudil. Nejhorší bylo, že jeho první mise bylo hlídání jednoho mladého klučiny, nebo-li jak on rád říká malého smrada. Dorazil tedy do domu, kde se měla mise odehrávat, zaklepal slušně na dveře a usmíval se jako neviňátko. Dveře mu otevřela mladá blonďatá žena, která na sobě měla rudé šaty. Ta ho pozvala do domu, kde se s ním seznámila. Po několika minutách dorazil i manžel, ten byl také oblečen do společenského. Zřejmě šli na nějakou párty nebo tak něco. Nakonec když se všichni seznámili zbýval už jen jeden člen rodiny a to malí Ishi. Toho měl Azazel hlídat celou noc, i když se mu fakt nechtělo. Mladá žena ukázala tedy kde je jídlo, pití a kde má malí Ishi svůj pokoj. Poté mu předala klíče a rodiče s klidem v duši odešli. Když Azazel zavřel dveře a otočil se zjistil, že za ním už ten malí šmejd stojí.* Na co tak zíráš ? *Zeptal se Azazel s úsměvem na tváři. Klučina, který měl svého plyšáka v ruce si ho pouze prohlížel, trvalo to dost možná i několik minut, tedy tak to Azazelovi přišlo než konečně ten prcek promluvil.* Můžeme se najíst a pak si hrát? *Azazel jen kývl na tu první věc a to najíst se. Přeci jen nemohl odmítnout jídlo zdarma. Oba chlapci došli do kuchyně, kde Azazel sebral nějaký chleba a maso. Vše položil na talíř a nařezal ještě maso na menší kousky, kdy malí Ishi vše snědl. Azazel si mezitím šel sednout do obýváku na gauč, kde si dal nohy na stůl. Konečně chvilku klidu tedy dokud se neobjevil zase ten prcek.* Půjdeme si už hrát ? *Ozvalo se za ním, kdy se Azazel lekl a cukl sebou.* NE *Odmítl Azazel přísně. Chlapec najednou zmizel a Azík pomalu začínal usínat, tedy dokud na něj chlapec neskočil a nezačal na něm skákat.* Půjdem si hrát ? *Azazel opět odmítl a doslova běžel do koupelny, kde se zavřel. Ovšem chlapec Ishi už tam byl dávno s ním, kdy se ozvala typická věta.* Půjdeme si hrát ? *Azazel se pouze otočil s   vyděšeným výrazem.* Jak ses sem sakra dostal ?! To jsi snad Mizukage nebo co, že se teleportuješ?! *Azazel se přibližoval zpět ke dveřím až je nakonec otevřel, ale chlapce z očí nespouštěl. Nakonec tam chlapce zavřel...tedy to si apoň Azazel myslel.* Půjdeme si hrát ? *Ozvalo se za zády Azazela. To už si Azazel jen povzdechl.* Dobře zahrajeme si na schovku. Schovej se a já tě najdu. * Chlapec tedy se smíchem utíkal se schovat, samozřejmě Azazel když dopočítal tak ho hledat nehodlal. Takhle se chlapec schovával několik hodin, dokud si Azazel nevšiml, že se někdo blíží. Ano byli to rodiče toho chlapce. Azazel tedy začal panikařit a chlapce okamžitě hledat. Hledal všude ve skříních, pod postelemi, prostě všude. Dokonce prohledával i venek jako například zahradu a kůnu, ale chlapec nikde.* Ajaj průser. *Dveře se už pomalu otevírali a Azazel jen stál přede dveřmi a přemýšlel co říct. Když už žena vešla dovnitř a Azazel se chtěl už vymluvit. Chlapec najednou vystartoval a obejmul rodiče.* Mamko mako hráli jsme na schovku a já vyhrál ! *Řekl malí chlapec a Azazel absolutně nevěděl, která bije, proto stále jen přikyvoval. Žena i muž tedy Azazelovi poděkovali a ten konečně mohl podat hlášení o misi, která dopadla naštěstí dobře, i když málem se tak stát nemuselo. Cestou se ještě stavil na večeři, kde si objednal nějaké jídlo než konečně podal hlášení o úspěšné misi. Po téhle misi však Azazelovi došlo jedno. Opravdu nemá rád malé děti. *


Konec RPG

Azazel: *Otrávený Azazel opět šel na novou misi, dnes měl uklidit blbou knihovnu, do které se mu stejně jako vždy absolutně nechtělo, ale co může dělat. Dorazil do knihovny o chvilku později než měl, což samozřejmě mlo i za následek to, že dostal dobrej seřev od vedoucího, on však měl celou dobu ruce v kapse a sledoval svého vedoucího. To mělo další následky, vedoucí mu dal tu nejhorší práci co snad mohl dostat. Uklidit záchody, poté srovnat knihy a pak vytřít. Azazel tedy s velikou nechutí došel na záchody, které vypadali jako by ho snad zašpinili naschvál, všude byl bordel a papírky byly rozházené všude kolem, ale s tím Shimiru neměl takový problém. Vzal mokrý hadr a začal drhnout hajzlíky, kdy zbytky padaly na zem. Poté vzal smeták a začal hezky a klidně zametat, když se udělala pěkná hromádka dal ji na lopatku a hodil do koše. Nakonec vzal další mokrý hadr, který obmotal kolem koštěte a začal vytírat. Když vše měl hotové zrovna na záchod vlezl jeden ze zaměstanců, který mu tam udělal podělané stopy ! Azazel samozřejmě musel být slušný a tak počkal až udělá potřebu a poté setřel znovu. Naštěstí stihl vylést dříve než by tam kdokoliv vešel. Další na řadě bylo uklidit knížky, kdy si myslel, že to bude jen pár knížek....jak moc se pletl. Na jednom stole bylo přibližně třicet knížek, které museli být zařazeny zpět. Bral je jednu po druhé a řadil podle abacedy kam patří. To mu zabralo jen chvilku a také to bylo vcelku lehké. Došlo na poslední a dost možná nejhorší úkol. Vytřít celou knihovnu, a když viděl tu obrovskou knihovnu bylo mu hned jasné, že tohle zabere sakra času. Vyběhl schody odkud začal. Pomalu vytíral horní patro a přitom si pískal svou oblíbenou melodii. Nijak to však nešulil ba naopak byl docela důsledný, což u Azazela byla docela rarita. Konečně se dostal na schody, které také začal vytírat, ovšem všiml si toho, že na práci už má jen necelou hodinu a knihovna byla stále vcelku velká a z poloviny nevytřená. Proto začal vytírat o něco rychleji, kdy samozřejmě to nebylo až tak čisté jak by asi mělo, ale mělo by to stačít na to, aby práce byla hotova. Konečně měl vše hotovo a tak si mohlo sednout ke stolu, kde si odpočinul. V tu samou chvíli přišel i jeho vedoucí, který mu začal děkovat za to, že vše splnil, ale najednou Azazel uslyšel ránu a všiml si, že několik knížek začalo padat. Šel se tedy podívat co se děje, kdy našel klučinu, který mohl chodit možná tak na akademii jak knížky naschvál vyhazuje. Azazel ho chytil za ucho a dovedl za vedoucím, který mu dal pěkný seřev. Azazel se pouze v pozadí smál, ale už to nebyla jeho starost proto vyšel z knihovny, ale než šel podat hlášení o misi zastavil se ještě na jídle, přeci jen dneska ještě nic moc nejedl. Dostal se až ke stánku, kde prodávali výborné maso. Zaplatil si tak dva kousky a konečně se mohl najíst, když viděl jak kolem něj prošel ten klučina, který měl ucho celé rudé a sám byl ve slzách. Azazel se o něj tolik nezajímal, ale stejně mu to vyvodilo úsměv na tváři, že ten blbeček dostal co si zasloužil. Nakonec zaplatil za jídlo a pomalu se vydal do kanceláře, kde podal hlášení o misi. Mise tak byla splněna a on se mohl vrátit konečně domů, kde se osprchoval a šel rovnou spát, nebyl zvyklí na takovouhle práci a přeci jen Azazel byl vcelku velký lenoch, i když se to začalo už alespoň trochu zlepšovat. Spal několik dalších hodin než si šel vzít další misi, která ho čekala. *

(608 slov)

Konec RPG

Mise typu D - Trhání plevele

Azazel: *Když se stal Shinobim tak čekal, že bude dělat nějaké pořádné mise a ne podělané trhání plevele, někde na zahradě. Mise je však mise, ale ještě na ní měl trochu času, proto si trochu přispal. Vstávání bylo stále těžké, ale stejně se vydal do sprchy, převlékl se a nasnídal. Vyšel z domu, kdy se ještě chvíli procházel po ulici, ale nakonec stejně došel na místo kde byl potřeba. Na místě ho přivítala mladá žena, která mu ukázala dnešní práci a to vytrhání veškerého plevele co najde. Azazel se tak pustil do práce, kdy to bral spíše jako relaxaci, ale v tom se něco stalo. Jak ten plevel trhal vzpomněl si jak tohle dělal s otcem, když byl opravdu malej a dokonce se i usmíval. Ano mluvíme tu o tom muži, kterého Azazel brutálně zabil, v záchvatu vzteku a začal si to pomalu uvědomovat. Jeho otec nebyl špatný člověk, jen Azazel ho měl za opravdu slabého shinobi, kterého nerespektoval a to i přes to, že mu dával takové rady, které nikdy Azazel nezapomene. Čím více plevelu trhal tím více si to uvědomoval, když v tom se otočil a jako by na něj někdo promluvil mužský hlasem, ale nikdo nikde nebyl. * Azazeli... *Ozvalo se a Azazel se začal prudce otáčet, ale nikde nikdo nebyl. Ten hlas znal...znal ho až příliš dobře, byl to hlas jeho otce. Buď omylem chytl něco jedovatého a měl z toho halucinace nebo už začal skutečně bláznit. Na tu chvíli se zastavil a koukal kolem sebe, dokud neviděl něco co připomínalo osobu, která se na něj dívá. V tom se Azazel začal lehce klepat a muž se k němu začal přibližovat. Začal na něj křičet, že se omlouvá a, že to nechtěl udělat, přeci jen díky Shinovi se v Azazelovi probouzelo více dobra než zla a už to nebyl takovej hajzl jako předtím, i když hajzl to stále byl. Muž přišel až k němu, kdy ho bodl kunaiem přímo do břicha, ale v tom se Azazel probudil na zemi.*B..byl to jen sen? *Skutečně jak trhal plevel tak omylem se dotkl květiny, která dokáže vyvolat i spánek, tato květina se využívala především v lékařství, když někdo trpěl nespavostí. I když Azazel pokračoval v misi, stejně nedokázal přestat myslet na to co se mu zdálo. I když si to nepřipustil otec mu chyběl, a klidně by vrátil čas a řekl svému starému já, aby to nedělalo, ale to už se nejspíš nikdy nestane. Když skončil s trháním plevele, žena ho ještě poprosila zda by mohl sebrat veškerý mech co je na střeše, Azazel to samozřejmě odkývl a vyskočil tak na střechu, kdy začal postupně otrhávat veškerý mech, kdy se mu to zase tolik nelíbilo přeci jen bylo to lepkavé a mokré, ale netrvalo to ani deset minut, kdy to bylo hotové a seskočil opět dolů. Žena mu řekla, že mise je tedy hotova a on může podat hlášení o své misi. Po podání hlášení se dostal domů, kdy došel do svého pokoje, kde měl obrázek s otcem, matkou a sestrou, která byla ovšem obrázkem dolů a tak nebylo vidět co na obrázku skutečně je. Dnes to bylo poprvé po sakra dlouhé době, kdy obrázek byl postaven opět jako tomu bylo poprvé a on se tak mohl konečně podívat znovu na obrázek a pousmát se, když viděl svého otce, alespoň na obrázku.* Dneska jsem měl misi, a myslel jsem, že tě vidím tati......omlouvám se.....kéž by jsi tam semnou byl... *Azazel si skutečně začal uvědomovat co vlastně udělal, nakonec se však usmál a lehl si na posteli, kde doufal, že se opět potká s otcem, aby mu o tom všem mohl říct.*


(601 slov)

konec RPG

*Ubýval den za dnem a Bozuro a jeho jednotky se pomalu dobývali dál a dál. Díky síle klanu Sairen se jejich postup urychlil a rychle se rozšířilo jejich území. Vzniklo několik sporů mezi jeho lidmi a klanem Sairen, které velmi brzy uklidnili popravy zajatců. K další vzpouře už tak nedošlo a Sairen poslouchá na slovo. Každý den si stahoval 200 různých ninjů z klanu, aby měl trochu krytí a hlavně, aby nemohl Sairen varovat jiné klany, kdyby se na ně chystali. Nikdo předem netušil, kdy a kdo to bude příště. Nakonec přišel den, kdy se Bozuro rozhodl. Každou chvíli byli nějaké nájezdy partizánské útoky a klamné, aby znejistil zbývající klany. Někdo se dostal diplomatickou cestou získání dvou klanu, ale ten červ mu přišel bezvýznamný. Za pomoci klanu Sairen se dostal jednoho brzkého rána do oblasti klanu Hozuki a začal se probíjet vpřed. Každý z nich pochopil, že tohle je ten útok. Obrana byla efektivní a jejich schopnosti klanu jim byli velmi nápomocné. K jejich štěstí nemá Bozuro mezi jednotkami moc lidí z klanu Kashiko Sha. Jejich Raitonové techniky by byli vůči jejich vodním silný nepřítel, ale klan je, ačkoliv mezi nimi už nepanují žádné vazby, poměrně věrný Tsuchikagemu a těch pár co předci jen přišlo, tak sice pomohli, ale nestačilo to. Až plamenné techniky klanu Hakari byli dostatečným přesvědčením, aby sklonili zbraně, když přicházeli díky vypaření o části těl a podobně. Bozuro se svými věrnými, Soshim a Maroem, dlouho debatovali, který klan by měl být další. Maro, který je původem z Kirigakure a klanu Tekubi byl dosti přesvědčiví v tom, že schopnost klanu Hozuki odolat jejich hudebnímu genjutsu je hodně silná zbraň a poslat ty dva klany proti sobě, za podpory jednotek už klanu Sairen a lidí z Iwagakure, bude pro klan Tekubi nevýhodné. Bozuro nakonec souhlasil a nyní stanul před vůdcem klanu Hozuki. Mít na své straně klan s takovým slovem, jako je Hozuki, i když momentálně je to jen prd ta slova, tak se můžou do budoucna hodit. Před Bozurem klečí vůdce klanu. Ten chlap je dost vyřízený a na obličeji a po těle má spoustu krve. Vlastní, i cizí. Způsobil na straně Bozura velké ztráty. Prosím. To.. Tohle čestné. Máš mě, nech je být. vydává vůdce klanu skrz roztržený ret a několik cákanců krve. S bolestí sleduje svoji rodinu, která je dováděna vedle ně. Čestné? Já jsem nikde neřekl, že tohle bude čestné. Jsou snad války čestné? Byli čestné, když se Kirigakure přisrala k nám do vesnice a vzala si s sebou tu lůzu z Kumogakure? Kde byla vaše čest? Tolik k mé cti. poví a sekerou, která se mu vynoří z ruky na předloktí popraví jeho ženu. Jeho syn zatne pěsti. Je jedním z výše postavených kapitánů v klanu. Měl našlápnuto k tomu, aby se stal brzy vůdcem klanu. Ambiciózní, silný a hlavně obávaný v boji a přijímaný všemi v klanu. Copak mladej, chceš mi něco říct? podívá se na něj Bozuro. Měl bych toho hodně na jazyku. Tohle ti stejně neprojde. Ty nemáš tušení, kdo Tatsuya je. Chcípneš tu jako krysa. jeho pohled je tvrdý a rozhodný. Zírají si spolu nějakou dobu do očí, než se Bozuro začne smát. V ruce se mu vyformuje Raiton: Rasengan, kterým se rozmáchne proti tomu klukovi. Nikdo nečekal, co přijde. Vůdce se odrazil a přesunul se mu do rány. Jeho syn toho využil a natáhl obě ruce před sebe s prsty do tvaru pistole a vypustil proti Bozurovi dvě vodní střely, které přesně zasáhli svůj cíl. Vůdce klanu, který byl už na pokraji sil, rasengan zabil. Obě střeli zasáhli Bozura do hrudi a nechali za sebou otvory. Nepoddajní.. vykřikl syn a rychle v tom nastalém zmatku vytvoří klon Joki Boi. Ten se vřítí do davu nepřátel a začne tam dělat bordel. Hlavně se rychle pohybovat a zahřívat, aby se voda v něm začala měnit na páru a klon se postupně nafukuje. Bozuro byl sražen na zem střelami. Jeho tělo se ve vzteku začíná měnit do podoby Kanzen Kenkan. Několik lidí klanu Hozuki se přidalo k synovi a vrhli se také do boje. Spousta se jich ale stáhla. Jejich myšlenky byli jinde, nemohli už vyhrát, ačkoliv první výbuch klona znamenal pro jejich stranu zásadní posun. Trvalo to necelých 10 minut. Bozura to stálo další lidi. Povedlo se mu zabít několik lidí z klanu a utkat se s klonem a synem dohromady. Jeho lidé začali zabíjet civilisty, což přimělo ostatní složit zbraně. Bojoval už jen syn, klon a Bozuro. Brzy si syn uvědomil, že se celý klan stáhl. Zastavil se čelem ke svým lidem, zády k Bozurovi. V jeho očích byli slzy. Slzy zklamání. Pohled jasně dával najevo, že ze zklamání lidí klanu Hozuki a jejich cti. Jeho pohled se nezměnil ani e chvíli, kdy se mu do zad zabodl dlouhý bodec. Jeho orgány tkáně a tekutiny se začali měnit na energii a on zemřel dřív, než vůbec dopadl na zem. I tak se v jeho seschlé tváři nachází stále ten samý pohled zklamaná ze svého klanu. Bozuro si takto ošetřil zranění, která mu způsobil, přes Enerugi Kyushu. Výslede byl nakonec stejný jako u klanu Sairen. Vzal si 30 zajtců, náhodně ještě někoho zabil a podřídil si tak druhý klan. Toto převzetí stálo daleko více životů na obou stranách, ale nakonec se podařilo.*

Konec

Suguro: *Dnes se Suguro vydal do ulic Kirigakure. Opět se trochu chytnul se sestrou a i když věděl, že to je prkotina a že za chvíli budou zase usmíření, tak prostě zmizel z baráku. Vzal si komiks, aby se nenudil a prostě kráčel ulicemi Kiri. Když se nad tím zamyslel, nikdy se nevybral ven takhle sám. Buďto šel s celou rodinou, nebo jen se sestrou. Navíc vždy chodili jen na stejná místa, takže to, že byl teď sám a někde úplně jinde mu dodávalo pocit jakéhosi dobrodružství. Vlastně se dá říct, že utekl z baráku. Protože tadyty výlety o samotě měli zakázané a hádku se sestrou využil jen jako záminku, aby tohle celé mohl podniknout. Byl to prostě kluk. Divoký kluk, který začínal cítit potřebu mít trochu svobody. Kor když začal chodit na Akademii, kde se musí podřizovat systému. Při vzpomínce na Akademii se trochu zastavil. Vzpomněl si, jak ho odmítla paní učitelka.* Pche, takovou starou srágoru…kdo by jí vůbec chtěl. *Řekl trochu nadutě. A vlastně to ani nemyslel. No, bylo to jeho první velké odmítnutí. Začínal ale přemýšlet, kde byla chyba. Doposud ho odmítla každá dívka a že to zkusil na spousty, ale to ho nikdy nijak nesložilo. Byl to přeci jen syn své matky a měl práci s druhým pohlavím zakódovanou hluboko v hlavě. A to že to je kluk to jen umocňovalo. Nakonec se ale začetl do komiksu a kráčel dál.*

*Naomi opustila bránu Iwagakure po prvý krát oficiálne ako Lovec nukeninov. Mala teda svoj vysnívaný titul Okubyōna Sennina s ktorým si už nemusela robiť hlavu so včasnými návratmi do svojej rodnej dediny. Jej prvé kroky po získaní tohto titulu však nemierili do Kumogakure, kde si počas jednej jej misie spravila kamarátov. Hoci bola rozhodnutá sa tam ešte určite vrátiť - tento krát jej kroky smerovali o kus ďalej. Do Kirigakure, ktorú túžila spoznať už len preto, že odtiaľ pochádzal jej idol - Tatsuya-sama. Cesta tam trvala pekne dlho - viac ako sedem dní. Nič sa jej však našťastie nestalo, bola veľmi opatrná - keď bdela, mala stále pripravené techniky rantonu a raitonu, ktorými si od seba dokázala udržať monštrá dosť ďaleko od kože a keď chcela spať - vďaka jej druhému kekkei genkai si postavila v korune stromov malý nenápadný domček kde bola krytá a ešte ju v spánku zvykol strážiť jej drevený klon. Cestovania osamote sa teda nebála.. jej vrodené schopnosti jej dávali výhody, vďaka ktorým nerobilo ani povereným osobám v Iwe problém schváliť jej žiadosť o to stať sa Lovcom. Keď však konečne dorazila do Kirigakure, bola naozaj rada, že si už nemusí tak veľmi kryť chrbát. Za bránami v meste sa mohla uvoľniť a len si vychutnávať tunajšiu architektúru a všetko čo mesto ponúkalo. Bola zaskočená, že Kiri nepôsobila tak pochmúrne ako si ju prestavovala. Samozrejme hmla tu bola ešte hustejšia a nedržala sa len pri zemi, no aj tak, reštaurácie či hotely tu boli na skvelej úrovni. Ten hotelík v ktorom sa ubytovala nepatril medzi najdrahšie, no aj tak sa v ňom cítila ako princezná. Po dlhej ceste sa naložila do vane na celú hodinu a keď bola už umytá a zrelaxovaná, prezliekla do čistých šiat a svoje po pás dlhé, ružové vlasy si vypla do dvoch vysokých copíkov, ktoré zdobili mašle. Hoci sa už aktívne nepokúšala nechať uniesť nukeninmi ako v minulosti - z toho obdobia jej zostalo neuveriteľne veľa nevinne pôsobiacich, ružových šatočiek v ktorých pôsobila ako bábika/študent akadémie .. nie lovec nukeninov. Tak či tak - bol to jej akýsi ninja prevlek vďaka ktorému ju zvykli nepriatelia podceňovať a to sa vždy hodilo. Ninja pásku ako lovec nemusela nosiť viditeľne umiestnenú a tak ju nechala v taške na izbe rovnako ako väčšinu svojho vybavenia. Vzala si so sebou len skrytú čepeľ - ktorú v podstate nikdy neskladala a krížom cez telo si prehodila malinkú bielu taštičku v ktorej mala veci bez ktorých sa nikdy nikam nepohla. (Vačok so semiačkami od otca, kameň Gelel, zmluvu s vtákmi a mešec s Ryo.) Nebrala si so sebou ani žiadny hudobný nástroj, chcela sa ísť len niekam najesť a tak vyrazila pomalým krokom z hotela a pokúšala sa vo večne prítomnej hmle zapamätať cestu aby sa vedela ku hotelu zase vrátiť. Jej kroky viedli spletitými uličkami až kým z jednej z nich nezapočula plač nasledovaný smiechom. Niečo z čias kedy hliadkovala pod záštitou polície v Iwe ju prinútilo vydať sa tým smerom. Po niekoľkých metroch tam zahliadla zelenovlasého chlapca ako kľačí na zemi a pred sebou drží prosebne ruky.* Prosím, prosím vráť mi to, otec ma zabije ak mi to nevrátite. *Žadonil na čo sa dvaja - asi 12 ročný chlapci zasmiali.*Smola už je to naše. *Rehotal sa jeden - zatiaľ čo druhý si so smiechom z ruky do ruky hádzal niečo čo pripomínalo ozdobnú dýku. Ani jeden z nich nemal ninja čelenku, rýchlo teda odhadla, že to ešte pravdepodobne neboli geninovia.* No to ste mi teda hrdinovia. *Hlesla svojim sladkým hláskom a vyšla z hmly ako taký ružový prízrak.* Dvaja na jedného .. to je teda hrdinstvo. *Neodpustila si - keď sa na ňu otočili všetky tri tváre. Vedela, že sa do toho nemusí motať, nechcela problémy, no nemohla si pomôcť - štvalo ju keď niekto niekoho šikanoval.* Prišla ti na pomoc tvoja frajerka? *Zasmial sa ten čo sa doteraz hral s nožom a zastrčil si ho za nohavice.* N-nepoznám ju. *Fňukal ten chlapec na kolenách na čo ku nim prišla Naomi ešte trochu bližšie.* Mám nápad, čo keby ste mu vrátili tú dýku? *Hlesla a naozaj sa ovládala, nechcela ich zastrašovať ani robiť nič čo by mohlo byť pokladané za vyvolávanie konfliktu medzi Iwou a Kiri.* Lebo čo? *Zatiahol posmešne jeden z nich a ukázal na ňu prstom. Všimla si, že okrem tej dýky nebol ani jeden z nich nebol ozbrojený.* Hej, lebo čo? *Opýtal sa ten druhý tiež a obaja sa zasmiali.* Vysmahni nech si nezašpiníš sukňu, dievčatko. *Rypol si do nej pobavene jeden z nich. Na čo Naomi s falošným úsmevom nahla hlavu na stranu.* Tak fajn, hej ty na zemi, si mi svedkom, že som sa pokúsila - vyriešiť to diplomatickou cestou. *Prehovorila svojim jemným hláskom a potom sa pomocou Shunshin no Jutsu premiestnila ku jednému z tých chlapcov - tomu s dýkou - vytiahla mu ju spoza nohavíc a ruku s dýkou si dala za chrbát. Skôr než sa spamätal podkopla mu s rukou za chrbtom nohy (Konoha Reppū). Jeho šikanátorsky kamarát prekvapene vydýchol nad jej rýchlosťou, no neotáľal a s päsťou sa rútil na Naomi s úmyslom uštedriť jej z celej sily (3) ranu. Naomi však reagovala pohotovo a zo zeme vykopla nohou čím jeho útok bolestivo zastavila (Konoha Shōfū).* Jau! *Zaplakal a chytil si ruku zatiaľ čo sa jeho kamarát dvíhal zo zeme a utekal preč s doširoka vytreštenými očami - obaja napokon prchali tak rýchlo, že pri tom jeden z nich vrazil do červenovlasého chlapca s komixom v ruke, ktorý či už túto scénku sledoval alebo si celý čas len hľadel komixu - Naomi ho zaregistrovala až teraz.*

Suguro: *Procházel se ulicemi Kirigakure a byl začtený do svého komiksu. Zase nebyl tak moc neohleduplný a sem tam se podíval na cesrtu, aby do nikoho nevrazil nebo tak. Ale že se musel doopravdy kontrolovat, protože zrovna četl část příběhu, kde Ultraman konečně zjistí, kdo je jeho otec a odkud skutečně pochází, mezitím co Robinson bojuje o svůj život proti Slovíčkaři. Jedním z nejmocnějších záporáků, který byl doposud představen. Suguro totiž stále věřil v to, že určitě někde ještě někde je mnohem větší zlo, proti kterému bude muset Ultraman a Robinson bojovat. Bohužel i když se snažil a koukal se na cestu jak chtěl, nemohl ovlivnit to, že do něj někdo narazí z boku. Shodili ho na zem a jeho komiks skončil v louži bláta. Pro SUgura se tehdy zastavil svět. Viděl snad dokonce i zpomaleně, jak se stránky komiksu potápí a nasávají nechutně zbarvenou tekutinu do sebe a jeho komiks se tak stával pomalu ale jistě víc a víc nečitelným a znehodnoceným. Kluci, kteří do něj vrazili si toho snad ani nevšimli a začali utíkat dál. Během chvilky byli pryč. Suguro si ale velmi dobře zapamatoval jejich tváře. Pak se podíval směrem, odkud vyběhli a našel tam další dvě osoby. Začal okamžitě předpokládat, že k nim patří. Tak se Suguro naštvaně sebral a nakráčel si to přímo k nim. Nebojácně. Byl poháněn hněvem a smutkem. Držel slzy na krajíčku, ale byl připraven se "pomstít".* Kvůli vám můj komiks skon: *Nejprve hleděl na kluka, který klečel na zemi a pak jeho pohled přešel na Naomi a v ten okamžik se pro něj znova zastavil svět. Přenádherná dívka. Jí by snad odpustil všechno na světě. Ale ne! Tady šlo o Ultramana a Robinsona! Tady nemůže polevit!* -skončil v louži. *Dokončil myšlenku, ale už jen takovým bezduchým stylem, protože byl stále zahleděn na Naomi. Jeho líčka začala nabírat trochu červeného odstínu, který začínal pěkně ladit s barvou Naominých vlasů. Nakonec ale jen potřásl hlavou, aby se dostal ze svého transu.* Ten komiks měl nevyčíslitelnou hodnotu! *Dupnul si trochu. Samozřejmě že stál jen 200, ale pro Sugura měl nevyčíslitelnou hodnotu.*

*Keď tí dvaja šikanátori pri úteku vrazili do mladého, okoloidúceho chlapca - Naomi si nevšimla, že mu ten komix spadol. Dívala sa totiž na zelenovláska v obave, že sa s príchodom toho ďalšieho mládenca celý spor ešte viac skomplikuje.* Poznáš ho? Patrí ku nim? *Opýtala sa keď periférne zbadala, že si to ku nim mieri ten červenovlasý chlapec ráznymi krokmi. Zelenovlások ku nej zdvihol pohľad v ktorom sa miešal obdiv, prekvapenie, strach a vďačnosť zároveň.* Nie. *Zavrtel hlavou a potom sa pozrel vydesene smerom odkiaľ sa dovalil ten mladý chlapec. Vyzeral totiž poriadne naštvane a hneď ich osočil z toho, že kvôli nim skončil jeho komix v kaluži.* Kvôli nám? My sme ti nič neurobili - to tí dvaja! Za všetko môžu tí dvaja! *Zvolal na neho zelenovlasý chlapec rozhorčene a štveral sa pri tom naspäť na nohy.* Tebe zničili komix a mne chceli ukradnúť otcovu dýku. *Znel naštvane. Naomi si len povzdychla, nechcela viac problémov a keď sa zelenovlasý chlapec zdvihol z kolien podala mu naspäť jeho zdobenú dýku kvôli ktorej celé toto začalo.* Je naozaj pekná, chápem, že sa ňou chceš chváliť, no musíš si dávať pozor. Nosiť pri sebe takto cenné veci keď si ich nevieš ustrážiť nie je veľmi múdre. *Nechcela sa mu vysmievať len mu chcela poradiť. Svoje slová sa pokúsila zjemniť sladkým úsmevom, no ten chlapec úplne očervenel a pôsobil dotknuto až urazene. Na moment to vyzeralo, že by jej chcel oponovať, no rýchlo si spomenul ako sa postarala o jeho dvoch trýzniteľov a tak mu došlo, že provokovať ju by nebolo najšťastnejšie rozhodnutie. Preto len pokorne prijal naspäť dýku a mračil sa pri tom do zeme.* Vďaka, uhm.. spýtal by som sa čo si zač - ale radšej nechcem nič vedieť. Dievčatá v tvojom veku by nemali vedieť takto bojovať. Je to čudné. Som ti vďačný ale.. nechcem s týmto mať nič spoločné. *Mávol rukou ku komixu a červenovláskovi a so stále sklonenou hlavou sa vydal preč.* Radšej zmizni je nebezpečná. *Šepol červenovláskovi keď okolo neho prechádzal a potom sa rozbehol do tmy. Naomi nepočula čo mu šepol, no hádala, že to asi nebolo nič pochvalné na jej adresu - inak by to povedal normálne nahlas. Po tom čo zostala s tým mladým chlapcom v uličke sama, nervózne si napravila taštičku, ktorú mala prehodenú krížom cez telo a ospravedlňujúco sa usmiala.* Toho komixu je mi ľúto. Bolo to .. nejaké špeciálne vydanie? *Opýtala sa ho a pozrela sa smerom ku mláke kde ležal. Odhadovala koľko mohol asi stáť.* "Možno by to šlo nejako vysušiť a zreštaurovať.. možno by si s tým vedel poradiť niekto z klanu Taigājointo." *Dumala a samozrejme pri tom myslela na Kosukeho.*

Suguro: Jenže ti dva utekli! A očividně tě znají. Spíš mi řekni, kde ty šmejdy najdu! *Trochu vystartoval po zelenovláskovi. Byl teď trochu rozhořčený. Nad lekcí od Naomi se nijak nepozastavoval. Spíš se mu v hlavě pořád točil jen ten komiks, o který právě teď přišel. Zelenovlásek, ten se pak vypařil, ale než zmizel úplně, tak ho varoval před Naomi. Suguro si ji projel pohledem. Chtěl si poměřit a odhadnout její sílu. Místo toho byl však šokovaný jejím oblečením, ale hlavně tělem. Naomi ho doopravdy očarovala. Na podobné úrovni jako učitelka Akemi, ale přeci jen trochu jinak. Ale na to teď myslet nemohl! Byl přece naštvaný a šlo tady o komiks! O KOMIKS! Tady to žádná žena jen tak nenahradí! Když mu ale řekla, že jí je toho komiksu líto, tak se trochu začervenal a trochu znervózněl. Proto se i trochu zakuckal při svojí další větě.* T-To ne, ale tak tady jde o princip! Je to nejnovější vydání a Ultraman byl zrovna velmi blízko odhalení velikého tajemství! *Plácl se do čela.* A já jsem si to nestihl přečíst. *Podíval se zklamaně na nebe.* Tak blízko a přitom tak daleko. *Pak se podíval opět na Naomi.* Nebylo, jen je to nový výtisk, takže jich moc nebylo a hned byly vyprodané. Další k sehnání nejsou. No a všichni si teď o tom budou povídat a vyspoilerují mi to! *Spoilery...to byla Sugurova nejhorší noční můra.* Co já teď budu jen dělat. *Řekl teď trochu zoufale spíš sám pro sebe, ale určitě ho Naomi slyšela.*

*Zelenovlások mal na čele pulzujúcu žilku keď sa ten fagan začal sťažovať.* Chodia so mnou na ninja akadémiu. Nájdeš ich tam. *Odsekol a potom sa pobral preč a povedal tomu červenovláskovi nech si dá na Naomi pozor. Naomi zvraštila obočie a premýšľala čím by chlapcovi vynahradila jeho stratu, keď jej vysvetlil prečo ho ten komix tak štve. Bol od nej o dosť mladší - hádala, že minimálne o tri roky. Ona sama mala už v šiestich rokoch iné trápenia, priority a problémy, teda by ju niečo takéto nerozhodilo ani nenaštvalo, no teraz vážne nechcela aby sa jej tu ten chlapček rozplakal.* Možno sa to ešte bude dať prečítať.. možno si ho mal hneď zdvihnúť a nenechať ho ležať v tej kaluži. *Zašomrala, prešla popri chlapcovi a zohla sa po komix - nečupla si ale zohla sa neuvedomujúc si ako krátku sukňu na sebe má. Keď sa na Sugura otočila v rukách držala komix z ktorého kvapkala špinavá voda - tak aby sa nezafúľala, opatrne ho položila na neďaleké kamenné zábradlie a uvažovala ako by ho mohla vysušiť... neovládala Katon ale mala kameň Gelel Ishi a tak jej v hlave skrsol nápad.* Uhm.. ustúp prosím, niečo skúsim. *Požiadala ho a potom zavrela oči čím zasústredila svoju chakru. V jej pravej dlani začala žiariť svetlomodrá plazmová energia ktorá pripomínala svojim tvarom dlhý bič. Naomi vedela, že ju nespáli a preto ruku zdvihla had hlavu a urobila niekoľko krúživých pohybov ktorými si tento bič "obmotala" okolo svojej pravej ruky - keď bol bič omotaný okolo jej päste a zápästia, ruku dala nad Komix a teplo, ktoré z plazmového biča sálalo začalo pôsobiť na zvlhnuté stránky komixu takmer okamžite. Začala z neho sálať para ako sa voda odparovala a Naomi musela ruku oddialiť aby sa stránky nevznietili - Komix ešte otočila aj z druhej strany a postup zopakovala. Stránky komixu boli po vysušení pokrčené, mierne zažltnuté, na niektorých miestach bol text veľmi rozmazaný, no boli suché. Keď techniku Torunēdo Raitoningu deaktivovala, okolie prestala ožarovať svetlomodrá žiara a podala komix naspäť chlapcovi.* Ak by to nešlo prečítať, možno by stálo za to spýtať sa niektorého z tvojich kamarátov a požiadať ich či by ti ich komix nepožičali. *Navrhla s jemným úsmevom a dúfala, že to chlapca dostatočne uteší.*