Popraviště

Jo, to určitě máme. *Přikývne a dál ji poslouchá.* Ne, nikdy jsem s ním nemluvil. Vím jen to, co se říká, o čem se píše atd. Viděl jsem ho jen na veřejných akcích jako je tahle. *Přizná. Nad jejím přeměřováním se jen lehce pousměje, sklopí hlavu a trochu se začervená.* No, jsem teprve genin, takže pro to žádné extra využití nenajdu. Je to spíše z osobního zájmu. Vždycky mě to zajímalo. A kdo ví, jednou se mi to třeba hodit bude. *Odpoví ji. Dav lidí už se rozpouštěl. To Akia potěšilo, protože už se nemusel mačkat s lidmi v tlačenici. Pokračoval ale dále s Keiyri ulicemi nové čtvrtě. Neměl zájem se loučit. Nemá moc přátel a cítí, že si s Keiyri docela rozumí.  Pokračuje tedy dál a prohlíží si novou čtvrť.*

*Trošku ju sklamalo, že nebude môcť vytiahnuť na Noctisa nejakú tú "špinu", napokon sa ale len pousmiala. Uvažovala či má priznať to, že s ním žije, no nakoniec sa to rozhodla neriešiť.. predsalen Akio sa na to nepýtal. Či pozná Noctisa ona.* Aj ja som genin ... ale nad povolaním po chunninskych skúškach už nerozmýšľam. Som už viac-menej rozhodnutá od akadémie. Čo ty? *Usmiala sa na neho a ukázala rukou neurčito do priestoru.* Ináč.. Vypomáhala som aj pri stavbe týchto budov, takže sa tu trošku vyznám. Ak by si chcel vidieť supertajné chodby a tak.. som tvoj človek. *Uškrnula sa, samozrejme žartovala o tajných chodbách, no fakt bol, že tu robotníkom jeden deň vypomáhala.*

Jo, taky už jsem víceméně rozhodnutý. *Odpoví. Vždycky chtěl být stopařem. Přišlo mu to jako hodně užitečné při misích. Nejde bojovat s nepřítelem když nevíš kde je.* Určitě si někdy nechám udělat prohlídku. *Řekne a zasměje se jejímu vtipu. * Myslím, že je to zajímavý. Posílat ninji pomáhat s výstavbou. Je to celkem dobrý způsob učení spolupráce, a aspoň děláme něco užitečného, když nemůžeme být venku v poli. *Zamyslí se nad tím. Přišlo mu to dost chytré.* No a co chceš vlastně dělat po zkoušce? Já budu nejspíš stopař. Tak nějak mě to k tomu vždycky táhlo a přijde mi to jako dost užitečné povolání pro ostatní ninji v poli. *Zeptá se s úsměvem.*

*Potešilo ju keď sa Akio zasmial jej malému žartíku.* Bez našich schopností sa im ťažko dostáva na určité miesta. *Pritakala a ukázala prstom do výšky na najbližšiu budovu.* Bola som ich osobný horolezec. *Usmiala sa a prekvapene zažmurkala.* Ja budem tiež stopar.. Lebo chcem lovit nukeninov a bez tobo toho veľmi nejde. *Mykla plecom.* Je to skutočne užitočné. *Súhlasila.* Chcem zbavovať svet ľudí, ktorí sa využívajú v utrpení druhých. Chakra by sa nemala využívať na utláčanie, vraždenie, kradnutie a znásilňovanie nevinných ľudí. *Prehovorila vážnym hlasom a prehodila si vlasy cez plece. Mala ich skoro do pol chrbta dlhé.* Ehm.. To je rozkošné. *Zašepkala si sama pre seba. Pozornosť zrazu venovala skupinke detí ktorým uletel balónik a zachytil sa v korune stromu. Keiyra neváhala .. Skupinka detí stála asi dva metre od nich. Pribehla ku stromu, vybehla po jeho kmeni až do koruny kde sa zmocnila balónika. Len čo zo stromu zaskočila podala balónik jeho majiteľovi asi 8 ročnému chlapcovi a zožala tak vďaku a uznanlivý piskot. Len čo to vybavila vrátila sa k Akiovi.* Uhm.. Prepáč, kde sme prestali? *Previnilo sa usmiala.*

To je pravda, my jenom vyjdeme po sloupu a je to. *Přikývne souhlasně. Když jejich rozhovor přejde k nukeninům, cítí, jak Keiyra zvážněla. Akio taky zvážní. Upřímně nenáviděl každého, kdo jakkoliv ubližoval neviným, ať už chakrou, nebo jinak.* Jo, to chápu. Nenávidím každého, kdo jakkoliv ubližuje slabým, nevinným, těm co se nemohou sami bránit. Nezajímá mě jestli k tomu používají chakru nebo ne, takový lidé jsou odpad. My sice... *Přeruší ho skupinka malých dětí. Akio chce vyběhnout na strom a pomoct jim, no ale Keiyra je rychlejší. Akio se tak jen s úsměvem dívá.* Nukeninové. Chtěl jsem říct, že my ninjové, my taky zabíjíme, ale čestně, v souboji, kdy obě strany moc dobře ví, co si vybraly. Ale zabíjet jen tak, pro zábavu, to je hnus. *Dodá vážně a na chvíli se odmlčí.* No, když už jsme u toho, jaká byla tvoje geninská zkouška. *Zeptá se trochu váhavě. Je to pro oba asi dost citlivé téma, ale Akio si o tom vlastně nikdy s nikým pořádně nepopovídal, kromě jeho rodičů. Trochu ho zajímalo, jak to vidí ostatní.*

*Bolo veľmi príjemné zistiť, že nieje jediná, ktorá takto vníma svet a cíti, že je ich povinnosťou slabších ľudí ochraňovať. Keď sa ku nemu vrátila a on sa na ňu usmial, hanblivo odvrátila pohľad, no tiež sa usmievala. Pokračovali v prechádzke ležérnym, vychádzkovým tempom. Keď spomenul to, že my zabíjame čestne. Vyschlo jej v hrdle, úsmev z pier jej zmizol a naprázdno preglgla. Čelila spomienke na to ako zabila tmavovlasého chlapca, ktorý ležal v bezvedomí na zemi. Potom si ale spomenula na Noctisa, na jeho slová, že dôležité je len to, že vyhrala a Akio tiež povedal niečo, čo pre ňu znamenalo viac než tušil. Obidve strany veľmi dobre vedeli čo si vybrali. Aj ten neznámy chlapec z lesa, aj ona išli do toho s tým - že jeden z nich z lesa neodíde živý a obaja urobili pre to maximum.* S väzňom to bolo ľahké, bol väčší, rýchlejší aj silnejší, no podcenil ma a to sa mu nevyplatilo. *Odvetila a premýšľala ako má sformulovať tú zložitejšiu časť.* Chlapec, proti ktorému som bojovala bol mladší. Neviem ako sa volal. Zabila som ho keď prišiel jounin a vysvetlil mi, že nestačí to, že je v bezvedomí. *Kútikom oka sledovala Akiov výraz, snažila sa vytušiť čo si o nej teraz myslí z jeho výrazov. *Neprišlo mi to čestné ani správne. No ako si správne poznamenal.. obidvaja aj ja aj on sme šli do lesa s tým, že sme robili maximum pre to aby ten druhý zomrel. Ak by sa situácia otočila.. som presvedčená, že by spravil to isté čo ja. *Uzavrela to nakoniec. Napriek tomu, že si to vedela obhájiť, necítila sa s tým ešte úplne vyrovnaná.* Čo ty a tvoja skúška?

*Pozorně ji poslouchal. Viděl, že je pro ni těžké o tom mluvit, stejně jako pro něj. Akiův názor nebo dojem z Keiyri se tímhle však nezměnil. Udělala co musela. To Akio respektoval a nemyslel si, že by na tom bylo cokoliv špatně.* Bylo to čestné. Bojovali jste a on upadl do bezvědomí. Čestně jsi ho omráčila. Na tom že zemřel v bezvědomí, na tom už nezáleží. Naopak, měl smrt lepší než většina. Netrpěl. I kdyby si ho nezabila a stal by se ninjou, stejně by ho jednou někdo zabil. *Ujistí ji. Když se pak zeptá ona jeho, na chvíli zavře oči a vzpomene si na to. Zhluboka se nadechne a znovu otevře oči.* Student byl asi stejně starý jako já. Hledali jsme se navzájem, když jsme se uviděli. Vylezl jsem na jeden z těch kamenejch stromů a počkal na něj. Když se tam dostal, neviděl mě. Skočil jsem po něm. Kdyby se nehnul, měl by to rychle za sebou. Ale otočil se. Probodl jsem mu rameno. Pak druhý. Měl strach, viděl jsem mu to v očích. Klečel jsem na něm, nemohl se ani hnout. Pak... pak jsem mu podřízl hrdlo. Udělal jsem to těmahle zápěstníma nožema. *Vypráví vážně a ukáže na své zápěstí, kde jsou ty samé nože.* Vězeň, to byl obr. Ale byl pomalej a hloupej. Několikrát se nechal probodat a umřel. Po zkoušce jsem byl celej od krve. *Dokončí příběh a opět přivře oči. S vězněm neměl problém, ale na toho kluka, na toho nikdy nezapomene.* Výraz toho kluka, ten už nikdy nezapomenu. *Dodá nakonec a odmlčí se.*

*Počúvala ho a pri pohľade na jeho zápästné nože sa podvedome zachvela.* Tiež som bola celá od krvi a využívala som stromy, okolie hralo v náš prospech, hm.. *Zašomrala si sama pre seba.* Dlho som nechcela ku skúškam ísť, hádala som sa kvôli tomu s mamou. Nepáčila sa mi tá predstava, že mám zabiť niekoho zo svojich spolužiakov len aby som dokázala svoje schopnosti. Prišlo mi to hlúpe, nás shinobi je málo .. a takto sa vraždiť už v rannom veku.. Potom som ale pochopila, že je to cena za moc a slobodu. *Povzdychla si.* Vieš, lovcom nukeninov chcem byť kvôli tej voľnosti, ktorú ti to dáva. Chcem spoznávať svet .. a ak popri tom môžem zbaviť krajinu odporných monštier, ktorí pripomínajú ľudí.. tým lepšie. *Len čo to povedala, pozrela sa do Akiových žltých očí.* Asi mám šťastie.. ja som sa svojim obetiam do očí nepozerala. Väzňa som podrezala od chrbta a ten chlapec.. ten oči otvorené tiež nemal.

*Na její poznámku o prostředí jen tiše přikývne.* Jo, taky se mi do toho dvakrát nechtělo. Otec mi ale pomohl dívat se na to jinak. Časem jsem pochopil, jak je zkouška vlastně důležitá. Kdyby se slabí lidé stali shinobi, mohli by pak třeba selhat při důležité misi. A důsledkem toho by pak zemřeli další neviní lidé. *Zamyslí si nad tím.* Cena za svobodu a moc hm? Jo, to dává smysl. *Řekne a přikývne souhlasně. Pozorně poslouchá, proč chce lovit nukeniny.* Svoboda, cestovat světem, zabíjet nukeniny hm? Zní to hezky. *Odpoví trochu zasněně a pousměje se. Když se na něj podívá, podívá se na ni nazpátek. Má žluté oči, stejně jako on.* Říká se, že oči jsou okna do duše. Po zkoušce tomu fakt věřím. *Řekne tiše.*

*Zaujalo ju to.* Takže máš s otcom dobrý vzťah? Podporuje ťa a tak.. ? *Zaujímala sa naoko nevinným hláskom, no skutočne ju táto téma fascinovala - za svoj pomerne krátky život sa totiž viac stretla s variantou toho, že otcovia práve nezobrazovali tú rolu ochraňujúceho, milujúceho rodiča.. bolo to skôr naopak. A teda videla otcov viac v roli tvrdých diktátorov, ktorí vládnu domácnosti prehnane pevnou rukou. Každopádne to čo Akio hovoril sa jej páčilo. Minimálne vďaka tým slovám mala zo seba lepší pocit. Keď povedal, že jej plán znie pekne, venovala mu srdečný úsmev.* Však? *Potom ale Akio opätoval jej pohľad, keď povedal tú vetu s tým, že sú oči okná do duše, nasucho preglgla. Jeho pohľad sa jej zrazu zdal príliš hlboký a teda mierne v rozpakoch odvrátila pohľad.* Ak je to pravda, chcela by som vedieť v očiach ľudí lepšie čítať. Niekedy mám pocit, že tie moje toho o mne prezrádzajú príliš veľa a teda vo mne môže kde kto čítať ako v otvorenej knihe. *Povzdychla si a nervózne si prstami založila prameň vlasou za ucho.*

Jo, máme dobrý vztah. Hodně mě toho naučil a podporoval mě. Heh, vždycky se snaží vypadat moudře a nezaujatě, ale vím že mě má rád. Poznám to na něm. *Nad tím se zasměje. Kdykoliv Akio projeví náklonnost k otci, uvede ho do rozpaků. To ho vždycky trochu rozesměje. Byl rád, že jeho otec nebyl tím stereotypickým uplatňovačem své vůle za každou cenu. Naslouchal Akiovi i jeho matce. Stále byl nehnutelným sloupem a pevným bodem jejich rodiny a výborným ninjou.* Pomohl mi docela porozumět životu, který jsem si vybral. Je mi vzorem. Vždycky se snažím být jako on. *Řekne nakonec upřímně. Když odvrátí pohled, taky uhne a lehce sklopí hlavu.* Čtení v lidech je schopnost kterou umí málokdo. Taky mi to nejde. Tenkrát... ten kluk se díval smrti do očí. Proto jsem ho mohl přečíst. A ta smrt.. to jsem byl já. *Vzpomene si naposledy na svou zkoušku.* A oči zrazují nás všechny. Myslím si, že je mnohem těžší mít neprůhledné oči, než umět v lidech číst. *Řekl nakonec aby ji trochu ujistil. Pravdou bylo, že v jejích očích nic neviděl. Sám se cítil stejně jako ona: bál se, jestli v jeho očích není někdy vidět až moc.* "Jen doufám, že mi někdy nezavaříte očka moje." *Řekne nakonec v duchu svým očím.*

*Zamyslela sa nad jeho slovami.* Páni, tak to máš šťastie. *Povedala úprimne. Jej nikto nepomáhal s porozumením života, to čo si o živote myslela kým žila jej matka sa zmenilo. A jej názory na ostatné oblasti života zase menil Noctis, nevedela čo je správne a čo je nesprávne. V tomto smere mala veľa protichodných myšlienok. Nevedela určiť či ju Noctisov prístup a metódy kazia alebo či jej len otvára oči a ukazuje jej, že svet predsalen nieje taký ako si ho vyfantazírovala vďaka knihám, v ktorých trávila väčšinu svojho času. Len čo to povedala akurát dorazili ku zábradliu ponad ktoré mohli vidieť krásny výhľad na Iwagakure - staršiu časť mesta. Oprela sa o zábradlie.* Máš súrodencov? Z akého klanu pochádzaš? *Opýtala sa a pozerala sa na neho len kútikom oka.*

Jo, to asi mám. *Odpoví. Cítil, že ona to asi má trochu jinak. Nechtěl ale být nezdvořilý, přeci jen se teprve poznaly, a tak se na to radši nezeptal. Navíc, Keiyra vypadá, že o něčem přemýšlí, tak ji nechá přemýšlet. Mezitím svůj pohled upře na vesnici, na kterou teď mají krásný výhled. Akio si taky opře ruce o zábradlí a nechá se unést v tom krásném výhledu.* "Páni, to je nádhera. Celou vesnici už jsem sice celou takhle viděl z kola v zábavním parku, ale to už je dlouho. Nikdy mě to nepřestane uchvacovat." *Vzpomene si v duchu na jízdu kolem.* Z myšlenek ho vytrhne až Keiyra.* Ne ne, sourozence nemám, a asi už ani mít nebudu. Občas si říkám, jaký by to bylo, kdybych ho měl. Mohl bych jako kluk ulicema pobíhat s ním, a ne jen sám. No, ale život to chtěl takhle, tak si nestěžuju. *Odpoví ji upřímně.* Jsem z klanu Haya. Máme speciálně vycvičené včely, které dokážeme telepaticky ovládat, a taky můžeme vytvářet klony z medu nebo jím znehybnit soupeře. *Popíše svůj klan a jeho techniky.* Rád bych ti to ukázal, ale bohužel ještě žádnou techniku neumím. A co ty? Z jakého si klanu? *Zeptá se ji nazpátek.*

"Haya.." *Zopakovala si v duchu. O tom klane kedysi dávno čítala v knižnici, no o klonoch z medu a o mede ktorý by dokázal znehybniť súpera tam nebola ani zmienka a tak len prekvapene vytreštila oči.* Páni, to znie.. sladko. *Usmiala sa.* A užitočne. *Dodala aby si nemyslel, že si z neho len uťahuje a pozrela sa na neho. O zábradlie sa oprela bokom a teda bola otočená telom ku nemu.* To z akého som klanu by som rada vedela aj ja. Nanešťastie moja mama mi o otcovi nepovedala nikdy ani slovo takže .. netuším. *Bezradne pokrčila plecami.* Snáď na to raz prídem.. ten potenciál niektorých klanov je ohromujúci. *Nadchla sa.* Ktovie, možno som z rovnakého klanu ako ty. *Uškrnula sa.* Máte nejaké typické znamenie okrem bzukotu včiel? *Opýtala sa.* "Možno ich pokožka a vlasy voňajú po mede.. ktovie či jeho pery chutia sladko." *Zaskočená svojou poslednou myšlienkou, sčervenala a odvrátila pohľad od jeho úst. Hľadela do diaľky a nechápavo nad sebou žasla.* "Páni, kde sa tá myšlienka vzala."

Jo, když budeš někdy potřebovat sehnat med, zajdi rovnou za mnou. *Odpoví na její sladkou poznámku a zasměje se.* Snad jo. Možná by pomohla nalýza DNA v nemocnici, a nebo Tsuchikage. *Navrhne.* Každopádně doufám že na to přijdeš. Jo, potenciál tam je velkej. Hlavně jsou to unikátní techniky jenom pro nás. To se mi na tom líbí asi nejvíc. Je to část toho kdo jsme. *Taky se trochu nadchne.* Hm, třeba jo. *Odpoví krátce a zasměje se.* No barva medu je taková žlutohnědá a já mám hnědý vlasy a žlutý oči, ale jsem si docela jistej že to společnej znak nebude. *Odpoví a zasměje se.* Ne, jinak o ničem nevím. Asi jen ten bzukot. *Dodá pak upřímnou odpověď. Když Keiyra odkloní hlavu, Akio znovu upře svůj pohled na vesnici, kterou odsud vidí jako na dlani.* Není to nádhera? Je odsud vidět úplně všechno. Teda, to co doteď bylo všechno. Cítím se tak... malej. Oproti velikosti celý vesnice. Nebude ti to při cestování chybět? *Zeptá se podívá se zase zpátky na ni.*

*Zasmiala sa na jeho poznámke o tom, s medom. Trochu sa uvoľnila a na jeho návrh s Tsuchikage prikývla.* Niečo také mi navrhol aj môj opatrovník. *Prikývla zamyslene a privrela oči keď sa jej vietor hral s vlasmi. Počúvala Akiove slová a predstavovala si, že by v sebe mala niečo tak mocné a unikátne. Napríklad dračiu krv.. alebo schopnosť ovládať kovový piesok.. hocičo! Z jej fantázie ju vytrhol Akio, opýtal sa či jej to tu nebude chýbať. Zamyslene sa pousmiala pri pohľade na jej rodné mesto a napravila si okuliare.* Iwagakure zostane navždy mojim domovom. *Prehovorila najskôr a po chvíľke pokračovala.* No pozri na tú nádheru. Je to jedno mesto. Vieš si predstaviť koľko úžasných miest je za jeho bránami? Mestá, osady, ostrovy.. hory, údolia, lesy, rieky, moria, útesy! *Hovorila to s takým zápalom ako keby to už mala živo pred očami.* Tu mám miesto kde sa budem môcť vždy vrátiť, no tam vonku je ešte toľko vecí čo chcem vidieť. Príbehy, čo musím poznať a počuť na vlastné uši. *Pozrela sa na Akia, chcela vedieť či jej rozumie.* Teba to neláka?

*Akio poslouchal, jak to všechno nadšeně popisovala. Přivřel oči a všechno si to představoval. Nechal se unést jejím hlasem a představoval si to všechno přímo před očima. Jeho fantazie ho unese na dalekou cestu. Cítil v jejím hlase ten zápal a zájem, jaký o to měla. A Akio se jí nedivil. Jako malý kluk, když zrovna nečetl něco v knihovně, brázdil ulice vesnice, prozkoumával každý kout, ale postupně se vesnice zmenšovala, až pro něj byla malá. Jo, nová místa se pořád otevírají, ale když vidí všechno posté, už to není takové, jako když to viděl porpvé a brada mu padala až na zem. Moc dobře ji rozuměl.* Láká. A jak. Přál bych si to jednou všechno vidět. Celej svět. Ale Iwa, Iwa je můj domov a navždy jím bude. Tady jsem se narodil, tady to budu mít navždy nejvíc rád a tady chci být taky pohřben. *Otevře oči a odpoví ji, ale stále je trochu mimo z toho výhledu. Zakroutí hlavou, aby se probral z fantazírování a otočí se na Keiyri.* Četl jsem jednu knihu. Teda, četl jsem jich hodně, celý dětství jsem strávil buď v ulicích a nebo v knihovně, ale tahle mě zaujala. Už si nevzpomínám jak se jmenovala, ale byl to cestopis. Vyprávělo se tam o vysokých horách a osadách na vrcholcích. Hory tak vysoké, že když vylezeš až na vrchol, díváš se na mraky zeshora. Dokážeš si to představit: jsi výš než mraky! A lidé tam žijí, sice jenom malé vesničky, ale žijí. Je to zvláštní, tenkrát, tenkrát to byl jen chlapecký sen, že se na to jednou podívám, ale teď, teď to není nereálné. Naopak, je dost možné že se tam podívám. Vyrůstání je zvláštní. *Nechá se prozměnu unést on. Jestli byl nějaký přírodní úkaz, který miloval ze všech nejvíc, pak to byly právě hory. Hory a jezera.* Ale než se někam budeme moct vydat, budeme muset nejdřív projít Chuninskou zkouškou. *Dodá nakonec a vyvede se tak ze svého snění zpátky do reality.*

*Usmiala sa keď zavrel oči. Bolo milé sledovať niekoho, koho toto mesto tak fascinovalo. Samozrejme, že aj ona mala rada Iwu a uznávala prácu, ktorú si s vybudovaním tohto mesta dali ich predkovia.. no takýto obdiv ku nej až necítila.* "Vždy som si vravela, že domov je tam kde má niekto srdce. Ľudí čo miluje." *Len si to pomyslela, nechcela ho prerušovať keďže sa potom sa otočil na ňu a začal jej rozprávať o obydliach, ktoré sú nad oblakmi. Keď si to predstavila .. znelo to šialene.* Musí to tam pôsobiť ako výjav zo sna. *Šepla a pri tej predstave sa pousmiala.* Kde by mali takéto obydlia ležať? Rozhodne sa tam musím ísť pozrieť len čo to bude možné! Takže si to pripisujem na svoj malý zoznam. *Pousmiala sa. Keď spomenul chunninsku skúšku len nad tým mávla rukou.* Nejaký test, pár hodín prežitia v prírode a potom duel v aréne kde nikto nezomrie? *Potriasla hlavou a povzdychla si.* To zvládneme ako nič. Dokonca v dueli ani nemusíš vyhrať.. stačí ak preukážeš svoje bojové schopnosti. Príde mi to oproti geninskej skúške šialene jednoduché. *Možno až teraz jej dochádzalo na čo sa ich všetkých snažili v Iwe pripraviť.*

Někde v Zemi Hor. Žije tam pár mnichů, co se odtrhli od civilizace. Ale jsou zvyklí na různý dobrodruhy, takže jim návštěvníci nevadí. Zajímavý život, ale pro mě moc velká nuda. Navíc, příroda je super, ale já potřebuju ruch města a lidi. *Přizná. Potřeboval k životu lidi, i když je často jen tiše pozoroval nebo maloval.* Já vím že? Testu se nebojím vůbec, souboje taky ne, nejtěžší je asi to přežití, ale to taky nebude složitý. Nutí tě to přemýšlet o tom, jak moc je naše Geninskká vlastně důležitá, a jak moc nám pomáhá. *Souhlasí s Keiyrou.* Když budeme mít štěstí, postaví nás proti někomu z Kumo nebo Konohy, který sotva s někým bojoval. A ani nemusíme vyhrát. Oproti Geninský to opravdu nevypadá složitě. Stejně, nerad bych to podcenil. *Dodá.* I když, nutí mě to myslet na to, co si o náš myslí ostatní. Teda, ty co nikoho zabíjet nemusí. Musí si myslet, že jsme zvířata, co se navzájem zabíjí, jen kvůli síle. A možná mají pravdu. *Řekne vážně. Ačkoliv by to téma rád nechal za sebou, pořád se mu to vrací do hlavy. Naposledy se podívá do dálky, pak zakroutí hlavou, aby si geninskou konečně na chvíli vymazal z hlavy. Pak se podívá zpátky na Keiyru a s úsměvem řekne.* No, to je jedno. Mám docela hlad. Co kdybychom se šli podívat do nějaký z těch nových restaurací, co tu mají? Zvu tě. *Navrhne ji.*

*Pokúsila sa si to zapamätať s tým, že si to neskôr zapíše.(To o zemi Hôr.) Potom sa usmiala keď s ňou súhlasil a keď povedal tú časť o tom, že čo si o nich budú myslieť ostatní, zahryzla si do pery. Pravdou je, že sa nad tým vlastne nikdy nezamyslela. Bola tak ponorená do toho ako to vníma ona, že by ju ani nenapadlo uvažovať nad tým, či v očiach iných ninjov bude pôsobiť teraz ako bezcitné, krvilačné monštrum.* Možno z nás budú mať strach. *Pripustila a snažila sa na celú túto vec pozrieť očami niekoho z Kumogakure.* Možno nami budú opovrhovať. *Pozrela sa do Akiových očí.* A možno to budú mať úplne na háku. Čo sa mňa týka.. Je mi to ukradnuté. *Mierne sa zachmúrila.* Ak by ma chcel súdiť niekto kto si neprešiel ničím čo my.. Akurát by ma to pobavilo. *Bola rada keď napokon zmenil tému a pozval ju na jedlo. Zastrčila si vlasy za ucho a trošku hanblivo sa usmiala.* Rada. *Trochu znervóznela. Predsalen sa stretli asi pred pol hodinou a už s ním ide na obed. Rozhodla sa ale svoju hanblivu stránku potlačiť a len si užívať príjemný rozhovor a jeho spoločnosť.*

*Akio se jí podíval do očí nazpátek a pozorně ji poslouchal.* Jo, máš pravdu. My jsme si to nevybrali, nemají právo nás soudit. *Řekne souhlasně a kývne hlavou. Tím tohle téma už snad uzavře. Akio se usmál, když přijala jeho nabídku. Na akademii neměl mnoho přátel. Sice byl jedním z nejlepších ze třídy, ale bylo to za cenu toho, že byl často zavřený v knihovně. Když už se ale s někým sblížil, bylo to velmi silné pouto. Proto mu nebylo až tak divné pozvat ji na jídlo, ačkoliv se znají relativně jen chvíli. Keiyra mu sedla a rozuměl si s ní, tak si řekl proč ne.* Tak pojďme. *Řekl a kývnul hlavou. Naposledy se podíval na výhled, než se konečně otočil a vyrazil na cestu.* Zajímá mě, jak moc velký "luxus" to bude, když to Kagové popisovali tak velkolepě. *Řekne si spíš pro sebe.*

*Keď jej kývol tak za ním vykročila, rozhodnutá nechať ho vybrať podnik, ktorý sa mu bude páčiť. Trochu sa zasmiala keď okomentoval kvetnaté reči oboch Kage.* Očakávam minimálne zlaté príbory! *Zavtipkovala, no skutočne netušila čo ich čaká. V reštaurácii nikdy nejedla, to najluxusnejšie, čo si dopriala bolo jedlo v stánku v zábavnom parku. S týmto faktom sa mu ale priznávať nechcela. Predsalen, jej mama ju vychovávala samú.. a keď začala žiť s Noctisom, peniaze na jedlo jej síce nechával, no bolo jej hlúpe rozhadzovať ich po reštauráciách a tak si jedlo radšej varila doma.* Možno nám pri vstupe ponúknu masáž nôh, alebo.. budeme mať osobného čašníka. *Vymýšľala rôzne scenáre, no v kútiku duše sa obávala, že ich budú čakať malé porcie a premrštené ceny. Začínala cítiť výčitky, že sa nechala pozvať.*

*Zasměje se jejímu vtipu. No podle toho přehnaného popisu by se to tak mohlo zdát. Akio se rozhlíží kolem. Hledá něco, kde nebude švorc po předkrmu. Pozval Keyru, to jo, ale musí taky někde bydlet a jíst jindy než dneska. Hledá proto spíše restaurace v běžném cenovém rozmezí.* "Ale levný v týhle čtvrti by pořád mělo být dobrý ne?" *Zamyslí se.* Jo, no tak na to rovnou zapomeň. Musím taky někde bydlet. *Odpoví a zasměje se. Konečně narazí na něco, co vypadá na takovou běžnou restauraci. Na poměry týhle čtvrti to bude asi to nejlevnější, ale oproti spodnějším patrům Hospody U Škrta je to rozhodně super.* Pojďme zkusit tohle. *Navrhne a ukáže na vchod do restaurace. Odsune dveře a počká až Keiyra vejde dovnitř a pak je za ní opět zasune. Uvnitř to vypadá velmi pěkně a příjemně, ale není to nějaká ultra snobárna. Jde dál dovnitř a očima si kontroluje perimetr, jak mívá zvykem. Restaurace je tak z půlky zaplněná. Akio dojde ke stolu pro dva v rohu restaurace. Vysune židli a kývne rukou, aby si na ni Keiyra sedla a zasune jí ji. Pak si sedne naproti a začne se rozhlížet kolem.* Je to tu pěkné no ne? *Prohodí a dále se rozhlíží kolem.*

*Súhlasila a šla za ním. Keď jej otvoril dvere a ona vošla do reštaurácie, mierne jej zružoveli líčka. To, že bol taký pozorný ju uviedlo do rozpakov... keď jej potom dokonca odsunul stoličku aby sa mohla posadiť.. to už sa cítila ako princezná.* Vďaka. *Šepla, vzala z ich stola menu lístok a ukryla zaň svoju ružovú tvár.* "Zdá sa mi to alebo to vyzerá ako keby sme mali.. rande." *Keď si to uvedomila, trošku vykukla spoza menu, bola vďačná, že Akio venoval takú pozornosť zariadeniu reštaurácie. Mala tak vďaka tomu možnosť trochu sa upokojiť. To že bola celý život outsider sa na nej podpísalo. Socializovanie sa s ľuďmi jej dávalo zabrať hoci sa snažila pôsobiť opačným dojmom. Aby si jej nervozitu nevšimol rozhodla sa pristúpiť ku svojej stratégii a to - odpútať od seba pozornosť za každú cenu.* Je to tu veľmi pekné. *Usúdila keď sa dokázala tiež trošku sústrediť na okolie.* Keď máš rád knihy.. asi by si mal vedieť o tom, že tu v novej štvrti nechala Tsuchikage vybudovať úplne novú knižnicu. Keď som pomáhala na stavbe, povedali mi o nej murári, no nebola som sa v nej vtedy pozrieť. *Začala nevinne konverzáciu a dovolila si spustiť menu na úroveň v akej ho bežne držia normálny ľudia.*

*Po prozkoumání restaurace si před sebe vzal taky menu a začal ho pečlivě studovat, takže si ani nevšiml, že uváděl Keiyru do rozpaků.* "Předkrmy, hovězí, kuřecí, ryby, mořské plody, hmm, tolik jídla, tak málo času." *Pročítal v duchu jídelák a rozmýšlel své možnosti. Z čtení ho vytrhla Keiyra.* O tom nic nevím! To fakt?! *Akio pustil menu z rukou a nevěřícně vytřeštil oči. Na novou knihovnu čekal celou věčnost, ta stará už ho začínala nudit.* Konečně, nové místo, kde budu moct v poklidu plnit pohár svých vědomostí! *Řekne nadšeně.* Za tohle bych nechal Druhé Tsuchikage postavit sochu, obrovskou sochu z mramoru, fakt že jo! *Byl skutečně nadšený a bylo to na něm vidět. Někteří lidé se po něm začali otáčet. Akio sklopil hlavu, odkašlal si a trochu se začervenal. Nerad byl na veřejných místech středem pozornosti. I proto si sedal zásadně do rohu.* To je super, určitě se tam půjdu co nejdříve podívat, díky za info. *Poděkuje ji s úsměvem a vrátí se zpátky k náročné volbě jídla.*

"Misia úspešná." *Pomyslela si veselo keď videla jeho reakciu. Trochu sa na ňom zasmiala.* Naozaj si nevymýšľam.. to a observatórium boli dve veci na ktoré som sa pri otváraní tešila najviac. *Priznala sa a potom sa sústredila zase chvíľku na menu. Potom sa pozrela na Akia a zamyslela sa.* Keď si taký milovník ... Menuj mi tri veci, ktoré máš na knihách najradšej. *Usmiala sa. Nepýtala sa ho to preto, že by ho skúšala. Len jednoducho chcela vedieť či má na knihách rád podobné veci ako ona. Okrem toho.. ešte ani len nezačala s kladením otázok, čo je pre ňu tak typické. Celkom sa ovládala, nechcela ho svojou zvedavosťou odradiť od rozhovoru už na začiatku. Teraz ale cítila, že môže zľahka načrieť za jeho úľ-itu.*

Jenom tři? Hm, to je těžké, musím to promyslet. *Její otázka ho trochu zaskočila. Měl rád tolik různých žánrů a tolik různých věcí, že vybrat jen tři bylo dost těžké. Na chvíli tedy zavřel oči a zamyslel se.* Dobře, myslím že to mám. *Řekl po chvilce rozhodně.* Je samozřejmě hodně důvodů, proč mám knížky tak rád, ale když musím jmenovat tři nejdůležitější, tak jsou to... *Udělá dramatickou pauzu a trochu se ušklíbne.* Za prvé, knížka mě vždycky naučí něco nového. Ať už je to recept z kuchařky, bojový techniky, ninjutsu, nebo se dozvím něco o světě nebo jeho historii; prostě miluju, že se můžu něco přiučit takovou nenásilnou a nenamáhavou cestou. Za druhé, je to asi nejlepší věc, když potřebuju vypnout. Není nic lepšího, než si prostě zalízt někam do tepla, vzít si zajímavou knížku a číst. Vždycky mě to odreaguje, přivede na jiný myšlenky a krásně si při tom odpočinu. A za třetí, hmm, navádí mě dívat se na nějakou věc, nebo nějaký problém z jiného úhlu pohledu. Zase je jedno co to je, jestli román nebo učebnice, ale každý autor je jedinečný a každý má svůj pohled. Díky knížkám mám vlastně možnost vidět svět jinýma očima, a to je podle mě hodně důležité. *Dokončí svůj výklad. Samozřejmě je mnohem víc důvodů, proč je takový knihomol, ale tohle pro něj jsou asi ty nejdůležitější.* No a co ty? Co ty máš ráda na knížkách? Tři věci, jako já. *Zeptá se jí nazpátek. Je celkem zvědavý, jaká bude její odpověď.*

*Usmiala sa keď videla ako musí premýšľať aby vybral len tie tri najdôležitejšie dôvody. Prišlo jej to rozkošné. Jeho dôvody sa jej páčili. Boli logické a tak jej bolo jasné, že on sa na jej dôvodoch možno bude čudovať. Svoje tri body mala už dávno vybraté.* Tak.. Za prvé. Knihy sú vždy tu aby mi robili spoločnosť a teda sa vďaka nim necítim tak sama. Dokážu ma rozptýliť ich radosťami a starosťami vďaka ktorým vždy dokážem zabudnúť na realitu. Za druhé, oceňujem to že mi vždy poradia vďaka ich skúsenostiam .. Takže áno súhlasím s tebou. Je to užitočné čo všetko sa z nich človek dokáže naučiť. *Potom hanblivo odvrátila pohľad.* A zatretie.. Mám rada ich vôňu. *Kútikom oka sledovala jeho výraz. Čakala výsmech alebo niečo podobné.*

*Akio se líbilo, že ona narozdíl od něj věděla hned, co se jí nejvíc líbí a nemusela se rozmýšlet. Pozorně ji poslouchal a občas souhlasně zakýval hlavou. Taky byl rád, že mu knížky dělají společnost. Její třetí důvod ho trochu zaskočil. Dal si ruku před pusu a snažil se hned nesmát. No nevydržel to a začal. Nemyslel to zle, líbilo se mu to, přišlo mu to roztomilý.* Ne, ale musím přiznat, že knížky voní opravdu moc hezky. Miluju vůni starýho papíru. Občas jenom nechám proklouzávat stránky mezi prsty, aby mě ovál vítr a já mohl vdechovat tu vůni. Takže tomu rozumím. *Řekne když se uklidní. Jestli jeho důvody byli spíše logické, tak její byli naopak citové. Líbilo se mu to. Oba měli rádi stejnou věc, ale každý z trochu jiných důvodů. A některé měli společné. Naposledy přesunul svůj zrak k menu, když se konečně rozhodl, co si dá. Zavřel ho a dal ho bokem, aby dal najevo, že už si vybral. Trpělivě čekal, až si vybere i Keiyra a rozhlížel se při tom po restauraci.*

*Keď sa začal smiať, uškrnula sa a očervenela ešte viac. Na jej alabastrovo bielej pokožke boli aj tie najjemnejšie odtiene ružovej poriadne výrazné, no nemohla si pomôcť.* Ja viem.. som čudná. *Mykla plecom. Potom keď ale priznal, že aj on má rád vôňu papiera, mierne to zahnalo jej nervozita a trochu sa jej uľavilo. Keď si všimla, že si vybral.. rýchlo preletela po svojom jedálenskom lístku pohľadom a keď si vybrala, napodobnila jeho gesto a menu položila vedľa seba. Sledovala Akia ako sa rozhliada po reštaurácii a teda kopírovala jeho pohľad tiež.* Máš nejakú obľúbenú knihu? *Opýtala sa so záujmom a s napätím čakala na odpoveď. Ak by medzičasom prišiel čašník tak by si bez problému objednala.*

Ne, to vůbec ne. Navíc, každej jsme tak trochu divnej no ne? *Řekne a zasměje se. Chvíli po tom, co Keiyra skončí s výběrem jídla přijde k jejich stolu číšník.* Dám si ten zeleninový salát s krevetami a vodu. *Objedná si a počká, až si objedná i Keiyra.* Ha, tohle je jednoduchá otázka. Je to Historie Země Země a formování Iwagakure. *Odpoví rozhodnutě.* Zabývá se obdobím potulných klanů na našem území a událostmi, které vedly ke zformování Iwagakure. Taky je tam vysvětlena vojenská taktika, která se z velké části používá dodnes. Velmi zajímavá kniha. *Dodá něco o své oblíbené knížce.* A co ty? Která kniha je tvoje oblíbená? *Zeptá se jí taky nazpátek.* "Jsem si skoro jistej že to bude nějaký román. Ale třeba mě překvapí." *Uvažuje Akio v hlavě a napjatě čeká na odpověď.*

*Usmiala sa keď ju povzbudil a keď prišiel čašník a počula čo si Akio dáva v duchu urobila grimasu.*"Krevety sú morské chrobáky!" *Pomyslela si, no nedala na sebe nič znať.* Dám si pohár čistej vody a smažené nudle so zeleninou. *Objednala si a potom počúvala o knihe ktorú Akio opisoval.* To znie zaujímavo.. Pamätáš si z nej nejaké príbehy? Rada by som počula viac. *Pripustila a keď otázku otočil len sa letmo pousmiala.* Prečítala som veľa kníh, no každú iba raz. Ešte som nenašla knihu ktorá by bola pre mňa dosť zaujímavá na to aby som sa ku nej vracala opakovane a ponárala sa tak do jej príbehu. Na jednej ale už pracujem. Keď ju dopíšem myslím.. Myslím, že to bude moja obľúbená kniha. *Možno to znelo trošku zvláštne, že si napíše vlastnú knihu lebo žiadna iná pre ňu nieje dosť zaujímavá, no mala na to dobré dôvody.*

Příběhy? Jo, na jeden si vzpomínám. Takže, není žádným tajemstvím, že když se stavěla vesnice, byly využity skály okolo, a tak je naše vesnice doslova zabudovaná ve skále že? Při stavbě se často umíralo, hlavně na padající kamení, závaly a tak. Jednou večer, při sesuvu kamení zemřel jeden ze stavitelů. Bylo už hodně pozdě a tak se ostatním nechtělo jít ho pohřbít na hřbitov. A tak ho pohřbili ve zdích. Jeho duše prý nikdy nenalezla klid, a kdybys šla o úplňku do podzemních chodeb, prý uslyšíš jeho hlas. *Vypráví historku z knihy, ačkoliv mu to přijde jako blbost. Častá úmrtí, jasně. Že je pohřbili ve skalách mezi kameny, jasně. Ale duši, no tak. Ale stejně, měl ten příběh rád.* Píšeš vlastní knihu? Páni! To je zajímavý. Dáš mi ji přečíst, až bude hotová, že jo? *Tohle ho překvapilo a hodně zaujalo. Občas přemýšlel o tom, že by zkusil napsat nějakou vlastní věc, no u něj by to spíše bylo něco o vojenství nebo ninjích.* Přemýšlel jsem o tom, že bych to taky zkusil, ale nevím. Určitě by to dopadlo katastrofálně. Ale ta tvoje bude určitě super! O čem bude? *Zeptá se, zatímco čekají na jídlo.*

*Pozorne počúvala Akiov príbeh z jeho obľúbenej knihy a keď povedal tú časť s duchom - potichu sa zasmiala.* Niečo podobné som si vymyslela raz na akadémii ale v tom tvojom rozprávaní chýbajú detaily, čím viac detailov, tým dôveryhodnejšie príbeh znie.*Povedala a podvedome sa začala hrať s prameňom svojich vlasov.* Tak napríklad, keby ten robotník čo tam zomrel a pochovali ho do steny.. keby to bol otrok a nerobil na tej stavbe dobrovoľne. Tak to by mal pádny dôvod strašiť v chodbách, ktoré ho pripravili najprv o slobodu a potom o život. *Fantazírovala a keď sa zaujato začal pýtať na jej knihu, trošku v rozpakoch no s úsmevom na perách prikývla.* Venujem ti výtlačok aj s venovaním. *Zažartovala a potom keď sa zaujímal o čom bude, na chvíľku sa odmlčala.. medzičasom im ale priniesli vodu, ktorú si objednali, takže mala na svoju odmlku aspoň výhovorku.* No.. myslím, že na písaní ako takom nieje nič ťažké, ak máš dobrý námet na príbeh. *Začala váhavo a odpila zo svojho pohára, potom ho položila a ďalej sa nervózne hrala s prameňom svojich vlasov.* Bude to niečo ako zbierka poviedok o živote na prvý pohľad úplne rozdielnych shinobi. Všetkých ich ale bude spájať minimálne jedna vec.. Teda osoba.. Ehm.. jedna kunoichi, ktorá cestuje po svete a v podstate... dalo by sa povedať, že zbiera príbehy. *Hovorila to veľmi váhavo, vlastne si uvedomila, že obsah knihy, ktorú píše ešte nikomu nikdy neprezradila. Akio bol teda prvý.* Možno budeš v jednej z mojich poviedok. *Usmiala sa na neho a mykla plecom, čím mu jasne naznačila, že práve sa ich príbeh "píše".*

Jo, už je to dlouho, nepamatuju si všechny detaily. *Řekne trochu provinile.* Hm, mě by teda pěkně naštvalo, kdybych umřel na nějaký pitomý stavbě, a ještě nebyl pohřbenej. A už je mi jedno, jestli jsem otrok nebo ne. Ale jo, tvoje verze dává větší smysl. *Uzná a současně kývne hlavou. Napije se vody, kterou mu přinesli a napjatě ji poslouchá.* Aha, jedna kunoichi hm? To by mě zajímalo, kdo by to tak mohl být. *Zažertuje a zasměje se.* Sbírka povídek o životě shinobi hm? No, někdo musí lidem ukázat, že to nejsou jen růžový hrdinský příběhy. *Zamyslí se, jestli někdy nějakou podobnou knihu četl, ale nic ho nenapadá. Vždycky akorát epické báje.* He?! Já v knížce?! *Vyjekne udiveně. Ne že by mu to nějak vadilo, je to Keiyry knížka, tak ať je o čem chce ona. Spíš se neviděl jako nějaký "knižní materiál". Neměl žádnou speciální schopnost, žádné zvláštní vrozené jutsu nebo tak. Viděl svůj život na poměry shinobi docela obyčejně.* No, nevím jestli jsem zajímavý natolik, abych byl v knížce, ale jak myslíš. *Odpoví, když se zklidní. V ten moment jim číšník přinese jídlo.* Páni, to bylo rychlý, arigato. *Poděkuje číšníkovi, který ho už asi stejně neslyší. Podívá se na svůj salát, vypadá dobře. Akio si vezme hůlky, začne si je mnout mezi dlaněmi a hypnotizuje svůj talíř.* Už mám hlad. Itadakimasu. *Popřeje ji dobrou chuť a dá se do jídla.*

*Zamyslela sa a s pohľadom upreným von oknom sa pousmiala.* Mne nejde len o to ukázať aký sú shinobi mocní.. O tom je kníh až až. Nechcem ani aby ľudia videli len to temné alebo len to ružové na živote ninjov. Zaujímajú ma skôr tie vnútorné motivácie.. Názory na svet, vzťahy s rodinou... Chcem písať o tom v čom sa na seba všetci tak podobame.. V tej knihe chcem poukázať na to, že hoci máme úžasné schopnosti.. A dokážeme spraviť veci o ktorých sa obyčajným ľuďom ani nesníva... V konečnom dôsledku sme aj tak ako oni. *Len čo to povedala pozrela sa do Akiových žltých očí.* Krvácame, máme city.. *Dodala s vážnou tvárou.* Veľa shinobi na to zabúda a myslia si, že sú lepší než ostatní, ktorí nedokážu to čo oni.. Ja si to ale nemyslím. Pre mňa je každý ľudský život dôležitý rovnako.. A nezáleží na tom či niekto vie ovládať chakru alebo či má kekkei genkai.* Keď jej doniesli jedlo, poďakovala.* Itadakimasu. *Popriala dobrú chuť a pustila sa do svojich nudli. (Obrázok)*

*Poslouchá ji a souhlasně kývá hlavou. Její pohled do očí opětuje, neuhýbá mu.* Jo. A někteří se zase podceňují, myslí si, že jsou míň než lidi, že jsou... horší. Je to..složitý. Někdo nás vidí jako bohy, někdo jako zvířata, málokdo nás vnímá takový, jaký jsme. Jsme lidi. Vždycky jsme lidi byli a vždycky budeme. Děláme chyby, cítíme, krvácíme, umíráme. Někdo by nás tak měl konečně ukázat. Je to dobrá věc, že píšeš takovou knihu. Máš dobré srdce, cítím to. Neptej se jak. *Řekne vážně. Nad svou poslední poznámkou se trochu zasmál. Byl rád, že Keiyra píše takovou knihu. Měl stejný názor jako ona, ninjové by prostě měli být vnímáni jako lidi. Akio se dá do svého jídla. Je dobrý, moc dobrý. Holt nová čtvrť. Salát je čerstvej, krevety taky.* Ach, je to tak dobrý. Co to tvoje. *Poznamená blaženě a zeptá se Keiyry na její jídlo.*

*Usmiala sa keď povedal, že má dobré srdce.* A vraj nie si zaujímavý.. pozrimeže na tvoju tajnú schopnosť, ktorou vieš odhaliť čo sa skrýva v srdciach iných shinobi. *Povedala veslým hlasom, bola rada, že s ňou Akio súhlasil.. nestávalo sa to medzi Shinobi často.* Desím sa momentu, že by sa tá nevraživosť medzi ľuďmi a shinobi preniesla ďalej.. predstav si túto situáciu ako príbeh. Žijeme v zvláštnom svete, v svete kde sú vo všeobecnosti shinobi stavaní nad obyčajných ľudí. Takéto kastovanie mi príde šialené. Môj opatrovník aj matka mi hovorili, že je to prirodzené.. Že je to ľudský vývoj a že raz ľudia bez schopnosti ovládať chakru existovať nebudú. Vieš si predstaviť čo bude nasledovať? *Opäť trochu upustila uzdu svojej fantázii a začala sa ponárať do úvah.* Ak nebudú ľudia čo neovládajú chakru, degradovať sa budú ľudia ktorí chakru síce majú, no nevedia ju ovládať.. Pri tom to ale nezostane nakoniec budú do spodiny spoločnosti zaradení aj ninjovia ktorí nemajú nejakú špeciálnu vlastnosť. A potom to pôjde ďalej.. Aj špeciálne schopnosti a kekkei genkai sa bude rozdeľovať na tie silnejšie a slabšie.. Lebo ľudia sa vždy chceli a aj naďalej budú porovnávať.. a stavať jeden nad druhého.. Pre pocit moci. *Trošku si po svojom monológu odkašľala.* Ups.. Prepáč.. Trochu som ušla inam. *Uškrnula sa a paličkami ukázala na svoju misku.* [b] Jedlo je výborné.. ponúkla by som ti aby si z neho ochutnal ale asi to nieje slušné v takýchto - lepších podnikoch, hm?

*Pozorně poslouchá její vyprávění. Vidí, odkud tato úvaha jde, ale nezdá se mu to. Proto se na chvíli zamyslí a mezitím jí své jídlo.* Vidím, odkud tahle úvaha jde, ale podle mě je to hloupost. Kastování funguje na jednom jediném kritériu, a tím je čistá surová síla. Nezáleží na tom, s jak moc zvláštní či silnou vrozenou schopností se narodíš, je ti k ničemu, když ji neumíš efektivně a správně použít. A vrozená schopnost nebo ne, všichni jsme pořád smrtelní. Svět funguje na jednom jediným zákonu: Silní vládnou slabším. A na schopnostech už nezáleží. *Vysvětlí svůj názor na její úvahu.* Ale jo, takovýhle rozřazování lidí je fakt hnus. *Dodá souhlasně.* Pf, lepší podnik nebo ne, pořád jsem tu zákazník a platím jim, takže by to mělo být v pohodě. *Odpoví ji. Sám v moc dobrých restauracích nejedl, ale přišlo mu logické, že když si to platí, tak to přece nevadí.* Chceš ochutnat to moje? *Nabídne ji s úsměvem.*

*Páčila sa jej ich debata. Bolo skvelé rozprávať sa s niekým o niečom inom než len o počasí. Akio bol milý a sčítaný spoločník.* Súhlasím, že sú ti tie schopnosti nanič keď ich nevieš používať, no stále máš s nimi väčší potenciál než ten čo ich vôbec nemá. *Vysvetlila svoj pohľad a potom len súhlasne prikývla, keď to Akio označil za hnus. Trošku sa pousmiala keď odfrkol a posunul ku nej misku so šalátom. Keiyra sa na neho žiarivo usmiala.* V tom prípade sa rozlúč s touto reďkovkou. *Uškrnula sa, trochu sa nahla ponad stôl a paličkami si vzala svoj zeleninkový úlovok. Vložila si ho do úst a spokojne sa usmiala.* Máš tam chutnú zálievku. *Skonštatovala, posadila sa a posunula ku nemu svoju misku.* Chceš ochutnať tiež? *Opýtala sa s úsmevom a nahla pri tom hlavu na stranu.*