Popraviště

*Na to, že schopnosti přidávají potenciál jen souhlasně přikývne.* Jen si posluž. *Odpoví na její lov ředkve a zasměje se.* Jo, je to moc dobré. *Dodá souhlasně.* Dej to sem! *Zvolá s úšklebkem nadšeně a nakloní se přes stůl, podobně jako před chvílí ona. Snaží se nabrat trochu nudlí, ale moc se mu to nedaří.* No tak.. pojď sem... ugh. *Stěžuje si během souboje s nudlemi. Nakonec přece jenom zvítězí a nabere si nudle do úst. Znovu se posadí, zavře oči a vychutnává si jídlo.* Hmm, musím sem chodit častěji. To je tak dobré. *Pochválí si spokojeně. Otevře oči a znovu se rozhlédne po restauraci. Jeho souboj s nudlemi přilákal pozornost některých lidí.* Pf! *Odfrkne si Akio a trhne hlavou od nich. Ačkoliv se snaží vypadat, že mu je to jedno, ztrapněním a nově nabytou pozorností se trochu začervená. Zabodne tedy svůj pohled do talíře a rozhodne se překonat to tichým dokončením svého jídla.*

*Keiyra ho sledovala a smiala sa na jeho súboji s klzkými nudlami.* Nenechaj sa poraziť, bojuj! *Povzbudzovala ho. Keď si nakoniec to sústo víťazoslávne vložil do úst a oprel sa o stoličku mala mu chuť zatlieskať.* Páni to bol súboj, jeden by skoro stavil na tie nudle. *Trošku si ho doberala. Pozornosť okolia si všimla až keď sa Akio obzrel a s červenými líčkami sklonil pohľad na svoju misku so šalátom. Keiyra sa usmievala .. asi prvý krát jej nevadilo, že bola stredobodom pozornosti. Rozhodla sa ale jej spoločníka trochu zabaviť aby si z toho nerobil ťažkú hlavu.* Okrem toho, že čítaš knihy, zaujímaš sa o politiku.. máš aj nejaké iné záľuby? *Opýtala sa a pokračovala popri tom v jedle tiež.* Samozrejme vynechajúc tvoje rekreačné včelárstvo a zápasy s jedlom. *Venovala mu okúzľujúci úsmev.*

*Její poznámce se trochu zasměje. Nudle bylo opravdu těžké nabrat. Když mu položí otázku, přesune zrak opět na ni. Teď už se zasměje víc a taky víc nahlas. Její úsměv mu taky neunikne. Na chvilku se v něm ztratí, ale rychle se vrátí zpět.* Jiné záliby? No, docela mě baví cvičení, běhání a tak. Prostě něco, co mě udrží fyzicky fit. *Odpoví. Pak se začne červenat, protože má ještě jednu zálibu, kterou má rád skoro stejně jako čtení.* Ale... je tu ještě jedna věc. Kterou mám rád. Hodně rád. Skoro stejně jako čtení. *Teď už Akio musí uhnout pohledem a tak ho znovu zaboří do talíře.* Zpívání. *Přizná nakonec tiše. Styděl se za to, byla to taková spíše ženská věc. Ale Akio to miloval. Měl to po své matce. Ta ho to taky naučila.* Nejen to. Hudbu celkově. Ale zpěv... ten jediný dělám. Jinak na žádný nástroj nehraju. Jen zpívám. *Dodá ještě, stále se dívajíc do svého talíře. Tiše pokračuje v jídle.* A co ty? Jaké jsou tvoje záliby, mimo čtení a psaní? *Zeptá se po chvíli.*

*Vzhľadom na jeho postavu, čakala, že bude mať šport v jeho živote dôležitú rolu. Cez to mierne priehľadné tričko bolo vidno, že posilňuje a cvičí často a teda ju ho táto jeho záľuba veľmi neprekvapila. Keď sa začal ale červenať ešte viac .. prišlo jej to rozkošné. Potom ju chvíľu napínal a keď povedal, že rád spieva - očká sa jej rozžiarili.* Ale to je úžasné! *Nadchla sa až prestala jesť.* Ja tiež zbožňujem hudbu.. trochu som hrala na klavíri keď som bola menšia a nedávno som si svoje zručnosti oprášila na jednom starom klavíri keď som upratovala v podniku.. využila som situáciu. *Priznala sa mu a samozrejme pri tej časti šepkala a teda musela byť trochu nahnutá ku nemu ponad stôl aby ju vôbec počul.* Okrem toho rada pozorujem oblaky, cítim, že ma bude baviť cestovanie hoci som ešte nikde nebola.. no úplne žeriem cestopisy. *Zamýšľala sa nahlas.* Hrozne rada si predstavujem rôzne nereálne scenáre.. vieš tak ..keď kráčam po ulici a sledujem ľudí.. vymýšľam si o nich fiktívne príbehy. Neviem či by som to mala označovať ako záľubu, nieje to úplne štandardné ale robím to rada. *Uškrnula sa a sklonila sa ku svojej miske v ktorej zamyslene miešala zvyšok nudlí.* A rada kladiem čudné otázky.. hoci na teba dnes idem zľahka. *Hlavu mala sklonenú, takže keď zdvihla pohľad - pozerala sa na neho cez mihalnice. Sladko sa usmiala.*

*Trochu se bál její reakce, ale když z toho byla tak nadšená, uklidnil se a přestal se stydět rychleji. Když povídá, nahne se přes stůl k ní, aby ji slyšel. Jsou tak kousek od sebe.* Miluju klavír. *Odpoví šeptem nazpátek. Není důvod mluvit nahlas, když jsou od sebe tak blízko. Když začne mluvit opět normálně, Akio se vrátí do své židle a ke svému jídlu a poslouchá ji.* Jo, taky to občas dělám. Hlavně jako kluk, když jsem se jen tak po škole poflakoval po ulicích. *Dodá.* Ale to jsou ty nejlepší! *Odpoví, aby ji k nějaké divné otázce povzbudil, a usměje se na ni nazpátek, tak, jak to nejlépe umí. Napije se vody, aby trochu zalil salát, který už má skoro hotový.* Možná bychom někdy mohli někde vystupovat společně. Ty bys hrála na klavír a já bych zpíval. Třeba by z nás byli hvězdy a nemuseli bychom být shinobi. *Navrhne. Hned se tomu ale zasměje. Byla to dost nereálná představa. Pořád by byl pro si s Keiyrou někde zahrát.*

*Keď sa ku nej tiež naklonil a zašepkal, že miluje klavír - nevedomky si zahryzla do pery a trochu v rozpakoch si napravila okuliare. Keď ju povzbudil ku čudným otázkam, žiarivo sa usmiala.* Mal by si si dávať pozor na to čo si želáš. *Prehovorila tajomne, trochu sa zachichotala a napila sa vody. Keď pila - povedal to s tým, že by mohli spolu vystupovať a tak skoro tú vodu vyprskla. Zvonivo sa zasmiala.* Znie to ako plán.. ak mi byť kunoichi nevyjde, vážne sa nad tým zamyslím. *Priložila si ukazovák na pery akože to naozaj zvažuje a potom sa pousmiala .. obzrela sa okolo nich a nahla sa trochu ponad stôl.* Ako by sme sa volali? To je poriadne dôležité! *Začala znova šepkať.* Nesmie to byť niečo dlhé aby sa to ľahko zapamätalo a malo by to odzrkadľovať náš štýl.. Aký budeme mať hudobný štýl? Páčilo by sa mi skladať piesne zo života, možno z ciest a súbojov! To by sme skombinovali príjemné s užitočným. *Bolo jasné, že len fantazírujú, no bolo to príjemné. Na chvíľu opustiť realitu a plánovať podobné bláznovstvá.*

Píšu si. *Odpoví s lehkým úšklebkem a začne se smát s ní. Když se znovu nahne přes stůl, Akio udělá to samé.* Jo, jo máš pravdu. *Odpoví šeptem a na chvíli se zamyslí nad názvem jejich dua. * Styl? Jo jak říkáš, napínavé balady o soubojích s nukeniny a róniny, o vesnicích zpustošených válkou, o tajemných jeskyních, o vysokých horách, vše nasbírané dvěma cestujícími shinobi, potulnými zpěváky, velkým Akiem s hlasem sladkým jako med a udatnou Keiyrou, stejně dobrou s kunaiem jako s klávesami klavíru. *Šeptem popisuje své denní snění. Byla to hezká a příjemná představa. Akio nechal svou bujnou fantazii aby ho vedla.* Hm, ale stále nevím název. Mohli by nás pojmenovat sami lidi. Proč se jmenovat sami, ať si vyberou diváci. Nakonec budeme ukončovat války a trhat srdce nukeninům jen pomocí hlasu a klavíru. *Dodá nakonec. Na názvy moc nebyl. Akio si užíval tohle zasněné šepotání a čekal, s čím přijde Keiyra.*

*Keď sa nahol ponad stôl a začal šepkať tak ako ona, cítila sa úžasne. Tak sprisahanecky akoby naozaj plánovali niečo super veľké! Potom keď začal opisovať všemožné veci o ktorých by mohli skladať piesne oči jej žiarili.* To znie fantasticky, úplne ako potulní bardovia z kníh a legiend. *Pošepla s úsmevom. Ten nápad s tým, že by ich pomenovali ľudia sa jej páčil.* Asi by nám to dosť zjednodušilo vyberanie, pravda. *Prikývla a zastrčila si pri tom prameň vlasov za ucho.* Celkom blbé je ale to, že klavír je celkom neprenosný.. teda oproti takej lutne napríklad.. Teda.. hm.. iba ak by som sa nenaučila pečatiace techniky a neskúsila ho zo sebou nosiť v zvitku. *Len čo to Keiyra povedala, zase sa na Akia usmiala a dívala sa mu pri tom do očí. Cítila sa v jeho spoločnosti príjemne a uvoľnene.*

*Poslouchá ji a užívá si společné špitání a snění s ní. Jak si tak povídali, opravdu to vypadalo jako realita, a ne jenom jako sen. Touhle myšlenkou a vědomím, že se nic z toho nikdy nestane si Akio ale moment nezkazil. Prostě si to užíval.* Třeba. A nebo bychom mohli konečně nějak zaměstnat vědce a nechat je vyrobit ti přenosný klavír. Mohl by být zmenšený nebo tak něco. *Navrhne šeptem. Když se na něj usměje, úsměv ji opětuje a zadívá se jí do jejích žlutých očí.* Ty jsi fakt unikát. Neznám nikoho kdo by byl jako ty. *Řekne po chvíli, pořád ještě šeptem, asi proto, že si na to tak nějak zvyknul. Chvilku po tom se jí pořád díval do očí, ale pak mu došlo, co vlastně řekl, a že to bylo nahlas. Odsune se a svůj červený obličej schová v misce se salátem, který při té příležitosti dojí.* Promiň, já... trochu jsem se ztratil. *Omluví se. Přece jenom se znají jedno odpoledne, ačkoliv z toho co napovídali by to mohlo vypadat jakože se znají celou věčnost.* Dáš si ještě něco, nebo můžu zaplatit? *Zeptá se Keiyry a dopije svou vodu. Akio už má dost, takže je připraven zaplatit a pomalu odejít, ale jestli si Keiyra něco dá, nevadí mu tady posedět ještě déle.*

*Nápad s prenosným klavírom ju pobavil a tak nevedela zabrániť širokému úsmevu.* To znie ako plán, pripravím návrhy. *Uškrnula sa a opätovala Akiovi trošku zasnený pohľad. Jeho oči jej naozaj pripomínali svojou žltozlatou farbou med a tá myšlienka ju nútila sa nevedomky, trošku usmievať. Keď jej pošepkal, že je unikát a, že nepozná nikoho ako je ona.. znova mierne sčervenala a na perách sa jej objavil plachý, nevinný úsmev. Akio sa jej ešte chvíľku díval do očí a potom akoby si uvedomil až neskôr, že to povedal nahlas.. rýchlo sa od Keiry odtiahol a sklonil sa ku svojej miske. Keiyra sa teda tiež posadila na stoličku a hanblivo sklonila pohľad ku vlastnému - takmer studenému jedlu, no chuť do jedla ju už prešla.* "Radšej budem spomínať na "ups" ako na "čo keby"." *Pomyslela si a rozpačito sa začala hrať s papierovým obrúskom, ktorý bol položený na stole.* Uhm.. Ďakujem. *Zľahka potriasla hlavou na znak toho, že už si nič nedá a že môže zaplatiť. Trochu ju zaskočilo, že to chce Akio tak rýchlo ukončiť.. Ešte mu nestihla položiť ani jednu zo svojich zvláštnych otázok.. zľakla sa, že urobila niečo zle, možno príliš narušila jeho osobný priestor, možno sa ku nemu sklonila príliš blízko.. V podobnej situácii ešte nebola. Prvý krát ju nejaký chlapec pozval do reštaurácie na obed. Fakt bol, že ho spoznala len dnes, no jej intuícia ju nijakým spôsobom nevarovala a teda nemala potrebu vziať nohy na plecia a utekať preč. Naopak, rada by v ich rozhovore pokračovala a ukradla si ešte trošku jeho času pre seba.*

*Když Keiyra řekne, že už nic nechce, Akio naznačí číšníkovi, že bude platit a počká na něj. Když se uklidní a podívá se na Keiyru, vidí, že je trochu zaskočená a ustaraná. Asi jak se Akio odtrhl.* Takže, kam půjdeme teď? Určitě tě minimálně ještě doprovodím domů, ale ještě bych někam zašel, něco si prohlédl, co říkáš? *Navrhne Akio a zasměje se na ni, aby ji ujistil, že je všechno v pořádku. Když dostane účet, Akio si oddechne.* Tak dobrý, přežiju do konce měsíce. *Zavtipkuje a zasměje se. Pak vytáhne peněženku a zaplatí.* Tak co, půjdeme? *Zeptá se. Upřímně mu bylo jedno, jestli tu chvíli posedí, nebo jestli půjdou někam ven. Nechá to na ni.*

*Trochu sa uvoľnila keď povedal, že by s ňou ešte niekam zašiel. Zasmiala sa na jeho vtipe, že prežije do konca mesiaca a len čo zaplatil postavila sa od stola a počkala na Akia - až potom vyšla von z reštaurácie. Trošku nervózne si napravila okuliare keď sa pozrela na Akia.* Chcel by si vidieť ešte niečo konkrétne? V novej štvrti je toho veľa, knižnica o ktorej sme sa rozprávali, observatórium.. skleník. Ale ak máš už dosť davov .. mohli by sme sa ísť len prejsť niekde mimo mesto a rušné ulice. Alebo môžeme zájsť niekde na čaj či jablčný mušt? *Založila si prameň vlasov za ucho a usmiala sa. V podstate jej bolo jedno kam pôjdu len sa s ním chcela ešte chvíľu zhovárať.*

*Když vidí, že na něj počkala, usměje se na ni.* Z nový čtvrti jsem toho viděl dost. Knihovna, observatorium, všechno to zní lákavě, ale spíš asi někdy jindy. Lidí mám pro dnešek dost, takže bych byl spíš pro nějaké to tiché místo. *Odpoví. Musel dneska stát na náměstí mezi hromadou lidí a pak se ještě prodírat davem skrz novou čtvrť, takže by něco klidnějšího ocenil.* Znáš něco? Nějaký park nebo tak něco? Nemuselo by tam teď být moc lidí. *Zeptá se. Jediné tiché místo, kterého právě teď napadalo, byl Most Zmaru, ale to nebylo zrovna příjemné místo.* Mluvila jsi o opatrovníkovi. Žiješ s ním? Je to taky shinobi? *Zeptal se Akio, když už byli na cestě.*

*Pousmiala sa a vykročila na cestu s tým, že ju bude nasledovať.* Cítim to veľmi podobne.. ja si vždy vyberám miesta kde je čo najmenej ľudí. *Informovala ho s úsmevom a pozrela sa na neho ponad rameno. Mykla plecom a s povzdychom sa uprela pohľad opäť pred seba.* Hoci môžu byť tie miesta pre niekoho zvláštne, ako taký most zmaru.. no je tam pokoj a kľud. *Zamýšľala sa na hlas a smerovala ich cestu mimo rušné uličky do užších, tmavších kamenných uličiek a zákutí.* Sedávam tam a premýšľam nad príbehmi a osudmi ľudí, ktorí sa rozhodli ukončiť tam svoj život. *Špitla a potom keď jej položil otázku o jej opatrovníkovi.. došlo jej, že je načase aby priznala s kým žije.* Môj opatrovník je Noctis Clive, mohol si ho vidieť na pódiu. *Šepla a potom sa na Akia otočila a usmiala sa.* Asi 20 minút za bránou mesta je pekné jazierko.. zhodou okolností poznám jeho odľahlejšiu časť kde takmer nikto nechodí. Poď za mnou .. ukážem ti skratku. *Len čo to povedala trochu sa zasmiala, chytila ho za ruku a potiahla ho do ešte užšej na prvý pohľad, zabudnutej uličky. Potom ho pustila a ukázala palcom hore.* Keď vyjdeme tade, budeme mimo hradieb, hneď za touto stenou je úzky chodníček, ktorý vedie ku tomu skalnému jazierku. *Usmiala sa a pomocou Kinobori no Waza vybehla po stene domu až na vrchol múru za ktorým sa Akiovi stratila z dohľadu. Tam - na druhej strane Akia čakala.*

*Nechává se vést a tak jde za Keiyrou zatímco povídá.* Jo, je to... zvláštně příjemné místo. Na přemýšlení alespoň. *Řekne souhlasně a přikývne hlavou. Dívá se kolem sebe. Opravdu je to tu klidné a tiché. Trochu tajemné a temné.* Kdybych chtěl někoho zabít aniž by o tom kdokoliv věděl, už vím kam jít. *Poznamená a zasměje se. Když mu řekne, kdo je její opatrovník, Akia to zaskočí.* Páni, tak to jsem nečekal. Tak to na tebe teď asi budu muset být extra hodný, jinak budu čelit generálovu hněvu. *Řekne a zasměje se. Zatím to nechce dál rozebírat, na to bude čas později, a tak se jen nechává dál vést.* Jezírko? To zní hezky. *Přizná. Když ho chytne za ruku, se zasmáním to přijímá a nechává se vést ještě dál. Tiše sleduje, jak vyběhne přes zeď na druhou stranu. Pak vyběhne po zdi nahoru pomocí Kinobori no Waza, stejně jako ona. Nelhala, na druhé straně skutečně je úzký chodníček.* Začíná to být docela napínavé. Co dál, budeme muset přelézt devět hor, nebo splnit úkol pro jezerní pannu? *Zasměje se a nechá se dál vést Keiyrou.*

*Bola prekvapená, že s ňou súhlasil a tak mu venovala trošku zaskočený úsmev. Keď povedal, že by na ňu mal byť extra dobrý - uškrnula sa, no radšej to nekomentovala. Bola to pravdepodobne pravda. Dni keď si myslela, že Noctisovi na nej nezáleží sú preč. Vedela, že ju má rád.. a ona mala rada jeho. Boli rodina. Samozrejme Akia ale strašiť nechcela a tak sa na tom čo povedal len trošku zasmiala. Keď zoskočil ku nej za stenu a teda sa spoločne ocitli mimo Iwagakure.. veselo sa zachichotala nad jeho poznámkou.* Sedmero údolí, sedmero riek a sedmero hôr, potom ešte premôžeš draka a zachrániš princeznú. *Vtipkovala tiež a popri tom veselo vykračovala úzkym chodníčkom.* Ako by si reagoval keby si sa zrazu ocitol v nejakej rozprávkovej krajine? Napríklad z nejakej tvojej obľúbenej detskej knížky. A hlavne.. aká postava by si v tej rozprávke bol? Bol by si zlý čarodejník? Krutý kráľ alebo udatný rytier v lesklej zbroji? *Keď mu tú otázku kládla - otočila sa počas chôdze ku nemu čelom a teda chvíľku kráčala pospiatky. Nebála sa toho, že by z úzkeho chodníčka spadla. Poznala to tu tak dobre, že by tadeto vedela ísť aj zo zavretými očami.*

Pf, draky si dávám k snídani. *Odpoví na její vtip a zasměje se.* Jak bych reagoval? No, bylo by to vzrušující no ne? Výprava do neznáma! A kým bych byl? No, tak nad tím ani nemusím přemýšlet. *Odpoví na její dotazy. Po své poslední větě vysune svoje zápěstní nože a udělá přehnanou pózu.* Jsem ctihodný rytíř Akio z Iwagakure! Přišel jsem vysvobodit princeznu draku! Kryj se! *Vykřikne a rozběhne se kupředu. Proběhne kolem Keiyry, kousek za ní vyskočí do vzduchu a udělá přehnanou piruetu přistane opět do přehnané pózy. Pak se začne hlasitě smát a opět schová své zápěstní nože.* No a co ty? Kým bys chtěla být? Mocná císařovna, princezna v nesnázích, nebo snad královna banditů? *Zeptá se ji naoplátku s úsměvem.*

*Zasmiala sa keď jej odpovedal a urobil pri tom tú prehnanú pózu. Otočila sa keď okolo nej prebehol a sledovala jeho piruetu. Zatlieskala mu keď dopadol na zem.* Tak teatrálne! Myslím, že by si sa uživil aj v divadle nie len ako potulný spevák. *Okomentovala to a pokračovala v chôdzi. Keď popri ňom prechádzala, trochu spomalila a zdvihla ku nemu pohľad keď jej položil svoju otázku. Musela pri tom trochu zakloniť hlavu keďže bol od nej vyšší.* Hm... To záleží na tom.. Ak by som bola princezná.. Zachránil by si ma? *Nahla hlavu trochu na stranu a venovala mu sladký úsmev. Keď si uvedomila ich blízkosť placho odvrátila pohľad od jeho žltých oči a radšej pokračovala v ceste. Prešla popri ňom a postupovala ladným krokom napred - strmým chodníčkom.*

Myslíš? *Dodá se smíchem. Když mu odpovídá, dívá se jí do očí. Když svou odpověď dokončí, Akio si před ní poklekne na jedno koleno a skloní hlavu.* Má paní, služby rytíře Akia vám jsou plně k dispozici. Budu chránit váš život svým. Žádný drak si tak na vás netroufne. *Odpoví přeafektovaně. Hned se začne smát a pomalu se postaví. Taky si všimne, jak jsou blízko, a tak nechá Keiyru projít dál a pomalým krokem pokračuje za ní. Užívá si procházku, je zvědavý jak jezírko bude vypadat. Začne si tiše pobrukovat a nasává čerstvý vítr, zatímco pokračuje po chodníčku dál.*

*Keď si pred ňou kľakol, sčervenala sa ešte viac.* Tak to mám asi šťastie, pane. *Uklonila sa mu tak ako sa klaňajú princezné, ladne preložila nohu za nohu a len trošku pokrčila kolená. Potom ale už so smiechom vydala ďalej, netrvalo to dlho a ocitli sa uprostred skalami obklopeného horského plesa. Slnko pomaly zapadalo a posledné lúče sa odrážali od jeho hladiny čo zapríčinilo, že hladina vyzerala akoby bola posiata drahokamami. Fakt, že už bolo poobedie a celé mesto sa zhromaždilo na otváračke novej štvrti znamenalo, že tu boli sami. Hoci sa už stmievalo, zima nebola.. naopak. Keiyra sa pousmiala a vyzula si topánky.* Dúfam, že vieš plávať. *Pozrela sa na Akia ponad rameno.*

*Zasmál se její úkloně a taky se trochu začervenal. Pak ale došli k jezeru a Akio byl ohromen.* Páni! *Řekl unešeně s pusou dokořán. Vypadalo to krásně, až nereálně, a taky tak klidně a tiše. A do toho ten západ slunce. Hladina se přímo leskla a odrážela se v ní ta obří zapadající oranžová koule. Byli tu úplně sami.* Dobře, tohle je milionkrát lepší než Most Zmaru. Musím o tom někdy napsat píseň. *Dodal a zasmál se. Když se ho zeptala, jestli umí plavat, tak nic neřekl, jen se na ni zazubil, sundal si tričko a boty a rozeběhl se. Proběhl kolem Keiyry a skočil s velkým cáknutím do vody. Na to, že zapadalo Slunce bylo teplo a voda byla navíc přes celý den vyhřátá, takže byla velmi příjemná a osvěžující. Akio se vynořil a prudce zakroutil hlavou jako to dělají psy, aby si trochu vysušil vlasy.* Stačí ti tohle jako odpověď? *Vykřikne s úsměvem na Keiyru.*

*Keď okolo nej prebehol len sa zasmiala, vyzliekla si šaty a svoje sieťkované legíny. Mala na sebe len čiernu podprsenku a nohavičky. Neprišlo jej to zvláštne o nič viac než kúpanie sa v plavkách.. predsalen má človek pri tom odhalené rovnaké množštvo kože ak nie aj viac. Jej ninja podprsenka nebola vyzývavá ale praktická bolo to v podstate tielko, ktoré končilo pod jej prsiami. Dala si dole aj okuliare a usmiala sa do hmly. Bez nich nevidela ani na končeky svojich prstov na rukách.* Nechcem prísť o okuliare, takže si ich nechám pri oblečení.. ale musíš mi sľúbiť, že ma ku mojej hromádke potom odvedieš. *(Vzhľad Keiyry.) Len čo to povedala opatrne vyšla dopredu, kráčala až kým nestála po pás vo vode.* Myslíš, že je čas na moje čudné otázky? *Pousmiala sa a vkĺzla do vody, na perách mala úsmev hoci toho veľa nevidela. Akio by musel prísť bližšie ku nej.*

*Akio se ve vodě položí na záda a nechá se vznášet vodou. Jednak je to velmi příjemné, a taky tím dává Keiyře trochu soukromí, než vleze do vody.* Je mou povinností dovést tě bezpečně k tvým brýlím, pořád jsem přeci jen tvůj rytíř. *Slíbí, že ji odvede zpět a zasměje se. Akio se znovu narovná a připlave blíž k ní, aby ho bez brýlí aspoň trochu viděla.* Jak myslíš, já jsem na ně připraven, takže klidně pojď do mě. *Odpoví ji s úsměvem.*

*Voda bola príjemná a hoci Akia nevidela, počula ho dosť zreteľne. Trochu sa zachichotala na jeho poznámke s princeznou a rytierom a keď priplával bližšie - dokázala rozoznať jeho siluetu ako takú machuľku, no výrazy tváre dešifrovať nedokázala.* Tak fajn, začneme. *Rozhodla sa a plávala pri tom na mieste.* Keby si chytil zlatú rybku, ktorá by ti mohla splniť tri želania.. Čo by si si prial? *Položila mu prvú otázku, ktorá ju napadla. Na jednej strane bol jej nafigu zrak výhodou aspoň v tom, že ju teraz nerozptyľovalo v pozornosti Akiove polonahé telo. Nie žeby toto bolo prvý krát čo videla chlapca bez trička. Už tak videla Noctisa. Bola na neho naštvaná lebo si ju vtedy kvôli tomu doberal.*

*Její otázka, no, musel se nad ní chvíli rozmyslet. Samozřejmě ho napadly všechny ty klasický blbosti jako více přání, nebo spousta peněz, dokonce pomyslel i na ohromnou sílu a moc. Ale přemýšlel dál, vzal tu otázku opravdu vážně a důkladně nad tím přemýšlel.* Musíš mi dát chvilku, chci se nd tím opravdu pořádně zamyslet. *Řekl jí a vrátil se zpět do svých myšlenek.* Dobře, myslím, že to mám. První přání: Žádná chakra. Dává to moc, a vždycky se najde někdo, kdo toho chce zneužít. Druhé přání: Žádný války. Nikdy. Válka ničí životy, ničí lidi, ničí všechno. Doufám, že nikdy v žádný nebudeme muset bojovat. A za třetí: Spravedlnost. Skutečnou spravedlnost. Pro všechny. Na tomhle světě je tolik bezpráví. Člověk člověku vlkem, jak se říká. Taky se říká, že lidem musíš vládnout, že se to tím prý vyřeší. Je to blbost, samotná autorita podněcuje další násilí. Mizukagemu tenhle přístup možná zatím funguje, ale uvidíme, co se bude dít. Já to radši vyřeším zlatou rybkou. *Odpoví vážně a upřímně. Radši by zlepšil svět a vzdal se svého ninjutsu, než aby si přál něco pro sebe.* A co ty? Co by sis přála ty? *Zeptá se jí nazpátek.*

*Keď povedal, že mu musí dať čas len sa pousmiala.* Máš všetkok čas sveta. *Prehovorila pobavene a odplávala od neho ďalej. Zbožňovala ten pocit keď plávala, čím bola bližšie k vodopádiku, tým chladnejšie prúdy cítila na svojom tele, no vôbec jej to neprekážalo.* "V minulom živote som bola asi rybka." *Pomyslela si kdeďže sa vo vode cítila tak dobre a potom priplávala zase naspäť ku Akiovi aby počula čo hovorí. Bola rada, že to berie vážne a nevymýšľa si hlúposti typu, že by všetky skalý v sune premenil na cukrovú vatu a podobne. Hoci by predstava dediny ukrytej v cukrovej vate bola parádna.* Myslíš na druhých viac ako na seba.. to je šľachetné.. je škoda, že takto neuvažuje viac ľudí. *Uznala keď zostala plávať na mieste. Trochu sa zachichotala na jeho poznámke o tom, že to vyrieši zlatou rybkou.* Moje tri želania.. hm? *Zamyslela sa, nečakala, že Akio vždy tú otázku otočí a bude musieť odpovedať tiež.* Ja si nemyslím, že by svetu pomohlo keby neexistovala chakra. Podľa mňa by ľudia medzi sebou zápasili aj holými rukami len kvôli moci. *Zamyslela sa a mala pri tom zavreté oči, aj tak bol Akio ďaleko a všetko boli len machule.. nechcela si ich zbytočne namáhať aby ju nerozbolela hlava.* Možno by ľudia začali vymýšľať super silné zbrane a tie by narobili ešte viac škody, než ninjutsu. *Odmlčala sa.* To s tou spravodlivosťou sa mi páči. Bolo by príjemné sledovať ako by to vo svete fungovalo.. keby naozaj existovala v podobe nejakej instantnej karmy či vesmírnej odplaty. A války tiež neuznávam. *Zahryzla si do pery a položila sa na hladinu vody, jej útle telo nemalo problém udržať sa nad hladinou.* Chcela by som aby sa zmenilo ľudské vnímanie.. všetkých na celom svete. Chcela by som aby boli empatickejší, vďaka čomu by im viac záležalo na sebe navzájom a myslím, že by potom neboli ani války ani honba za mocou. Ak by všetci mysleli na druhých tak ako na seba. *Usmievala sa.* Druhé želanie.. asi by som sa chcela zbaviť okuliarov, chcela by som mať zdravé oči. A do tretice.. chcela by som vedieť lietať. *Odmlčala sa.* Moje želania nie sú tak nezištné ako tvoje, asi som sebec. *Zažartovala na svoj účet, no ťažkú hlavu si z toho nerobila.* Čo tak ďalšiu otázku, hm? *Navrhla.* Čoho sa v živote najviac bojíš? Akoby vyzeral park hrôzy vyplnený tvojimi najväčšími a najhoršími strachmi? *Opýtala sa ho zvedavým hlasom.*

Nepochybuji o tom, že si lidstvo najde k válkám cestu i bez chakry. Ale představ si super silné zbraně, které jsou navíc posílené chakrou. Nevím, prostě věřím, že svět bez chakry by byl vyváženější, spravedlivější a bezpečnější
*Vysvětlí svou myšlenku a poslouchá ji dál.* Nejsi sobec. Já jsem jen tak dokonalej, že už není co vylepšovat nějakými přáními. *Zažertuje nazpátek a zasměje se.* Létání hm? Musí to být hezké, vznášet se na nebi jako pták. *Dodá a odmlčí se. Když mu položí další otázku, Akio se tentokrát nemusí rozmýšlet dlouho.* Nejvíc se bojím toho, že nebudu dost dobrý, dost silný na to, abych ochránil lidi, které miluju, na kterých mi záleží. Svoje kamarády, svoji rodinu. Bojím se, že se mi to nepovede, že selžu, a že někdo mně blízký zemře kvůli tomu, že nebudu dost dobrý. Taky se bojím toho, co by to se mnou udělalo. Bojím se, že bych sešel z cesty, změnil bych se. A že bych propadl pomstě. *Odpoví tichým hlasem. O tomhle doposud nikdy s nikým nemluvil. Po tom co odpoví si potopí hlavu pod hladinu, aby se trochu uklidnil a utřídil si myšlenky.* A co ty? Co je tvůj největší strach? *Zeptá se jí nazpátek, když se vynoří.*

*Nad jeho slovami v tichosti premýšľala a bola z toho trochu smutná lebo tušila, že má pravdu. Aby medzi sebou ľudia nebojovali, museli by mať všetci ruky spútané za chrbtom.. ale aj to by sa našli takí, ktorí by sa snažili navzájom aspoň prekričať. Keď jej povedal, že nieje sobec len on je dokonalý - zasmiala sa až sa ponorila pod hladinu. Keď sa vynorila, zase trochu plávala okolo neho a počúvala pri tom to čoho sa bojí najviac.* Berieš na seba zodpovednosť za životy iných.. zaujímavé. *Zamyslela sa a trochu si povzdychla, plávala pri tom na mieste.* Takže tvoj hrôzostrašný park by zobrazoval smrť tvojich najbližších ktorým by si nemohol pomôcť. *Uzavrela to napokon a stále mala zavreté oči.* Ja sa bojím viacej vecí.. strata niekoho blízkeho je jednou z nich a nemyslím tým len smrť. Proste sa bojím, že sa niečo zvrtne a ľudí, ktorých som mala rada už viac neuvidím. Aj preto mám problém pripustiť si niekoho úplne k telu. Dalo by sa povedať, že sa bojim toho mať niekoho rada. *Priznala sa, bolo jednoduchšie zverovať sa niekomu keď mala zavreté oči. Bolo to takmer akoby sa rozprávala sama so sebou.* Čítala som raz peknú vetu.. autor písal, že báť sa lásky znamená báť sa života. A kto sa bojí života, je už z troch štvrtín mŕtvy. Čo si o tom myslíš? *Opýtala sa a pri tom otvorila oči. Snažila sa ho nájsť aspoň jeho rozmazanú siluetu.*

*Na její stručné shrnutí jeho odpovědi jen kyvné hlavou. Shrnula to hezky, a tak nebylo co dodat. Akio taky začal lehce a pomalu plavat okolo, ale stále při tom poslouchal Keiyru a její odpověď.* Aha, takže se bojíš, že se s někým už neuvidíš, nebo třeba, že se změníte a nebudete si už rozumět. Chápu tě. Je docela těžké mít někoho rád, protože čím víc máš někoho ráda, tím větší je pak bolest že ztráty. *Řekne chápavě. Poslouchá ji dál a plave kolem ní. Když otevře oči, připlave blíž, aby ho aspoň trochu viděla.* Myslím si, že je to pravda. Je pravda, že se z lásky může zrodit strašná nenávist, ale zároveň je to ten nejušlechtilejší a nejčistší pocit, který člověk kdy může mít. Láska je to, čím se lišíme od zvířat. A bát se života? Na co ho teda žít? Život se musí žít buď naplno, a nebo vůbec. Lidi co se bojí života sice žijí fyzicky, ale psychicky, uvnitř... uvnitř jsou už dávno mrtví. *Odpoví ji a podívá se jí do očí.* Navíc, kdo nic neriskuje, nic nezíská. A co nás nezabije, to nás posílí. *Dodá nakonec, aby to tím tak nějak uzavřel.*Co tam máš dál za otázku? *Řekne si o další otázku a zasměje se.*

*Priplával ku nej bližšie. Vedela takto rozoznať farbu jeho vlasov, jeho siluetu, no tvár mal stále rozmazanú.. a teda jeho výrazy nevedela odhadnúť. Hold keby ho mala vidieť ostro, musel by byť bližšie než na dĺžku vystretej ruky. Každopádne sa to Keiyra rozhodla ešte chvíľku vydržať.. potom už ale bude nútená ísť na breh a dať si okuliare. Akiove slová rezonovali v jej vnútri. Dávali jej zmysel, rozumela im a teda to nijako nekomentovala.. Nechala ho aby to všetko dopovedal a keď sa opýtal čo tam má za ďalšiu otázku.. nepatrne sa pousmiala. Povedal to akoby ich čítala z nejakého svojho neviditeľného zoznamu.* Skôr než sa dostaneme ku ďalšej otázke.. *Prehovorila trošku pobaveným hlasom.. priplávala ku nemu trochu bližšie. Dúfala, že jej to trochu pomôže v určovaní jeho výrazov. Predsalen svoje otázky kládla hlavne na základe pozorovania jej spoločníka. Tón hlasu, gestá, mimika.. to všetko jej pomáhalo určiť kam až môže svojimi otázkami zájsť. Teraz zostala trochu odzbrojená.* Hovoríš o láske ako keby si už nejakú zažil. Je to tak? Už ti nejaká žena ukradla srdce? Alebo to sú len skúsenosti, ktoré si pochytil z kníh? *Dúfala, že odhadla situáciu a že sa ho svojou otázkou nijako nedotkla. Predsalen teraz sa jej to všetko odhadovalo ťahšie.*

*Když k němu začne plavat blíž, usměje se na ni a připlave ji naproti. Když položí otázku, jestli někdy zažil nějakou lásku, odmlčí se a trochu se zamyslí. Vzpomene si na odpoledne v zábavním parku stráveném s Hibiki, no ale to bylo roky zpátky a od té doby ji neviděl. Na akademii taky bylo několik dívek, ale nic hlubšího nikdy nebylo. Akio tedy byl bez zkušeností, ačkoliv by to mohlo vypadat naopak.* Ne, nikdy žádná. Z knih možná, možná moje emoční cítění, možná jsem to pochytil od rodičů, sám nevím. Prostě... prostě to tak vidím. *Řekne nakonec. Sám vlastně neví, jak se k těm vědomostem dostal. Prostě tiše pozoroval svět kolem sebe a dělal si vlastní obrázek.* Asi z dlouhodobého pozorování ostatních lidí a přebírání zkušeností ostatních. *Řekne nakonec a usměje se na ni.* Tak co, bude ještě nějaká další otázka? *Pobídne ji s lehkým úšklebkem a zasměje se.*

*Boli od seba vzdialení maximálne 30 centimetrov, no stačilo to na to aby ho dokázala Keiyra vidieť ostro aj bez svojich okuliarov. Opätovala mu mimovoľne úsmev a keď priznal, že ešte tiež lásku nezažil trochu nechápavo zavrtela hlavou.* Takže sme na tom asi podobne.. ah, a pri tom sme tak úžasní! No nieje to pech? *Zažartovala a trochu sa na tom zasmiala. Narážala na to ako vtipkoval o tom, že je dokonalý a že nemá na sebe čo prianiami od rybky vylepšovať.* Akio-kun! Musíš si zapamätať jednu vec. Mne otázky nikdy nedôjdu. *Lišiacky sa usmiala a zhlboka sa nadýchla.* Takže.. povedz mi.... čo vo svojom živote ľutuješ. Ak niečo také je, pán Dokonalý. *Ako to povedala trochu na neho vyplazila jazyk a šplechla do neho vodu ale len tak hravo - nebolo jej cieľom aby ho zavalila tsunami.*

*Její narážce se zasměje.* Asi je to tím, že se snažíme najít někoho sobě rovného, což samozřejmě nejde. *Zavtipkuje se smíchem nazpátek.* Beru na vědomí, Keiyro-chan. *Odpoví s úšklebkem. Napjatě pak poslouchá její další otázku. Když na něj stříkne trochu vody, zasměje se a opětuje palbu. Pak se na chvíli zamyslí. Litoval něčeho? Ani se vlastně zamýšlet nemusel, někde uvnitř odpověď předem věděl, jen se chtěl ujistit.* Ničeho. Ničeho nelituju. Nezpochybňuju svoje rozhodnutí, který jsem udělal v minulosti. To neznamená, že se rozhoduju bez rozmyslu, to vůbec ne. Naopak, všechno důkladně promyslím. Ale jak se jednou rozhodnu, tak s tím jdu až do konce. Nevycouvávám, nemám pochyby, tedy, snažím se je nemít. A i kdybych něčeho litoval, minulost je minulost. Nemůžu změnit to, co se už stalo. Můžu jenom změnit to, co se stane. Na to se soustředím. *Odpoví vážným a rozhodnutým hlasem. Poté co domluví pokrčí nohy a sníží se tak, aby mu nad hladinou koukala jen voda a pak zakloní hlavu, aby si ji namočil ve vodě. Oddychne si, je to příjemný.* No a co ty? Čeho ty lituješ, slečno Úžasná? *Zeptá se jí nakonec zpátky hravým hlasem.*

*Tiež sa zasmiala.* Pán dokonalý a Pani úžasná, hej.. to znie ako názov nejakého braku. Taký ten príbeh čo čítajú len ženské v strednom veku. Na ktorej obale je muž s odhalenou hruďou a vejúcimi vlasmi vo vetre. *Predstavila si nejakú starú dievku s domom plným mačiek ako niečo také číta a musela sa zasmiať keď si predstavila, že by na tej obálke bola Akiova tvár. Zvýskla keď ju tiež pošpliechal vodou a kým si utierala tvár od dotieravých kvapiek - popri tom si vypočula jeho reč, že neľutuje nič z toho čo urobil a, že nespochybňuje žiadne svoje rozhodnutie.* Takže to berieš tak, že je všetko tak ako má byť .. lebo osud.. lebo vesmír? *Zaujímala sa a potom potriasla hlavou.* No, no, no moment.. tak si predstavme hipotetickú situáciu. Čo ak by si mohol nejaké svoje rozhodnutie zmeniť? Ani v takomto prípade by si na svojom živote nič nemenil? * Pýtala sa ďalej.*

Myslíš nějak takhle? *Zeptá se se smíchem a pokusí se napodobit pózu z přebalu knihy.* To neříkám. Nic jako osud neexistuje. Osud je výmysl, aby lidi měli pocit, že je v tomhle bordelu nějaký řád. Není. Říkám jen, že myslet nad každým rozhodnutím, nad vším co se stalo, žít v minulosti, nemá cenu. Podaří se všechno vždycky? Ne. Ale místo zabýváním se tím, co se stalo, by se lidi měli zaměřit na to, co bude. Jak se poučit z chyb, znova vstát. To je podle mě důležité. *Vysvětlí, jak myslel svá slova.* I kdybych mohl, asi bych všechno nechal tak, jak to je. Možná, možná, bych se pokusil stát chuninem dříve. Na genina jsem dost starý. Ale jinak bych žádnou dramatickou změnu neudělal. *Odpoví.* Změnila bys něco ty? *Zeptá se po chvíli.*

*So smiechom prikývla keď perfektne znázornil jej predstavu o prebale takej gýčovej knihy a potom počúvala jeho reč.* "Chjo, ty si vážne pán dokonalý." *Trošku teatrálne prevrátila očami a šplechla na neho zase vodu. Potom sa otočila chrbtom ku nemu a odplávala od neho ďalej skôr než by jej to stihol vrátiť.*Samozrejme, že by som niečo zmenila ak by som mala možnosť. Zmenila by som toľko vecí koľko by som mohla! *Odvetila a so zavretými očami plávala bližšie ku malému vodopádu. Hukot vody tu bol dosť silný a tak trochu dúfala, že sa takto vyhne tomu, aby sa jej pýtal na podrobnosti toho čo by rada zmenila na svojej minulosti. Bola to totiž celkom citlivá téma, ku ktorej sa nerada vracala.*

*Zasměje se jejímu druhému šplouchnutí a taky jí ho vrátí. Když odpoví tak, jak odpoví, není ani moc překvapen. Hodně lidí by chtělo změnit svoje životy, žít je podle svých představ. Jako odpověď jen přikývne, dál do toho nezachází. Možná později se zeptá. Když začne plavat pryč, Akio se položí do vody a začne plavat za ní. Když se zastaví u vodopádu, Akio připlave a opře se k ní zády.* Nějaká další otázka? *Zeptá se, dost nahlas na to, aby ho i přes hukot vody slyšela.*

*Keiyra mala zavreté oči a nechala kvapky odrážajúce sa od hladiny vody - aby jej dopadali na tvár. Bolo to zvláštnym spôsobom upokojujúce. Keď za ňou Akio priplával s povzdychom a miernym úsmevom sa na neho otočila. Oči ale nechala zavreté.* Hoci viem že si dokonalý a nič neľutuješ.. o to jednoduchšia by táto otázka mala pre teba byť. Čo je podľa teba horšie? Urobiť niečo a potom to ľutovať .. Alebo ľutovať niečo čo si mohol ale neurobil? *Toto bola klasická filozofická hádanka. Nakoľko ale Akio minulosťou nežije ako jej predchvíľkou jasne vysvetlil.. predpokladala, že odpoveď bude pre neho absolútne jednoduchá.*

Tolik dokonalý zase nejsem. Ale... horší je podle mě nic neudělat a pak litovat. I když něco uděláš, a pak toho lituješ, můžeš si alespoň říct, že jsi něco udělala. Snažila se. Nic nedělat... to je podle mě horší. Ale... asi záleží na situaci. Někdy je lepší neudělat nic. Takže vlastně nevím. Nic není horší. Záleží na situaci. *Odpoví tiše. Podívá se na oblohu na zapadající slunce.* Asi bychom pomalu měli jít. Doprovodím tě domů, jestli chceš. *Nabídne a položí se naposledy do vody.*

*Trochu sa sama pre seba pobavene uškrnula.* Hlavne ma prosím zaveď ku okuliarom. *Zasmiala sa a uhladila si vlasy potom priplávala ku brehu a čakala na Akia. Bez neho bola aktuálne stratená. Túto svoju bezbrannosť nemala rada, bála sa toho, že by to mohol niekto zneužiť. Opatrne vyšla z vody, no len do pol pása - otočila sa okolo seba a márne sa snažila zaostriť na rozmazaný svet okolo.* Kde si? Udatný rytier! *Zavtipkovala. Keď sa takto vynorila z vody, naskočili jej zimomriavky. Bolo dobré, že Akio rozhodol, že je načase ísť domov. Rozhodne nechcela ochorieť.*