Ulička Tsumi

*Tařiny dny byly dosti často jednotvárné a nezajímavé. Dnes tomu však bylo trochu jinak. Po dlouhé době si udělal čas její otec a tak s ním mohla strávit svůj den. Otec byl voják s hodností, přesněji hodnost kapitána. Tara věděla že když je s otcem musí mít její oblečení i nějakou úroveň. Našla ve svém šatníku dlouhou krémovou sukni s bílými krajkami. Na horní část svého těla si oblékla světle růžovou blůzku se stříbrným prošíváním. Kolem krku si dala svůj náhrdelník s fialkovým motýlkem. Na nohy si nazula světle růžové lodičky s bílou mašličkou. Stoupla si před zrcadlo a prohlížela se v zrcadle.* "Jsem prostě nádherná. Kdo by mi mohl odolat. Jsem sladká a roztomilá." *Po chvíli sešla do spodních pater domu a posadila se ke stolu.* (Máma) Tobě to sluší Taro. Pěkně ses vystrojila pro tatínka. (Tara) Vidím ho málo. Chci si s ním vyjít jako dcera a ne jako shinobi. (Máma) Tatínek má prý pro tebe připravené překvapení ale nevím co to je. (Tara) Vážně? Jsem zvědavá co to bude. *Tara čekala na svého tátu a když vešel do dveří tak vstala a přišla k němu. Udělala malé pukrle a zadívala se roztomile na otce.* (Tara) Zdravím otče. Jsem ráda že s tebou mohu dnešní den strávit. *Otec ji pohladil po tváři. Byl oblečen v černém obleku s modrou kravatou která ladila Taře k očím.* (Táta) Vypadáš úžasně Taro. Tak pojď. Jsme očekáváni na oběd. (Tara) Dobře. Jdeme otče. *Během chvíle se zavřeli dveře a šla po boku svého otce směrem kterým ji vedl. Po cestě si všimla jak otce každý zdravý, klaní se mu a nebo mu třese rukou.* (Tara) A tati. Proč tě všichni tak zdraví a jsou k tobě tak milý. (Táta) Víš Taro proč jsem tak často pryč? (Tara) Jsi kapitán ve vesnici. To už jsi říkal kdysi. (Táta) Přesně tak. A víš co takový Kapitán dělá? (Tara) Hlídá aby vše šlapalo. Řídí ostatní vojáky tak aby byla celá vesnice v bezpečí. Organizuje čas, místo a příkazy přidělené ostatním vojákům. Že? (Táta) Přesně tak Taro. Sama sis odpověděla. Chráním tuto vesnici a beru na sebe ohromnou zodpovědnost. Všichni tito lidé mne proto znají a jsou mi vděční za bezpečnost této vesnice. (Tara) Aha. *Taře trochu do obličeje vešel stud. Vzpoměla si jakou reputaci má ona a jakou dělá "reklamu" své vysoce postavené rodině.* (Táta) Co se děje Taro? (Tara) To nic. Nedělej si s tím starosti tati. *Táta si dřepnul tak aby viděl Taře do obličeje.* (Táta) Stydíš se za ty poznámky a průšvihy co děláš ve škole? (Tara) Ty o tom víš? Já myslela že to ví jen máma. (Táta) Já vím všechno. Neboj se vím že jsi to neudělala schválně. Snažíš se chránit svou čest a čest svého bratříčka. Nic si z toho nedělej. *Tara si utřela slzy a usmála se. Došli až do ulice s restauracemi ´, obchody nebo výrobnami. Tara s otcem zamířili do té nejvíc prestižní restaurace. Když vešli dovnitř, byly usazeni k velkému stolu kde bylo spoustu ostatních mužů s dětmi. Tara pošeptala tátovi.* (Tara) Tati. Kdo jsou všichni ti lidé? (Táta) Jsou to důstojníci, kapitáni a pár pěšáků. Dnes máme den s dětmi a tak si můžeš všimnout že je tu taky dost dětí. *Tara jen přikývla že chápe. Tak či tak byla ráda že tráví čas se svým tátou. Její otec vstal ze židle a pozvedl číši.* (Táta) Připíjím na skvěle organizovanou obranu Iwagakure a na její vznik. Naše děti budou ti kteří budou v našem díle pokračovat a tak bych rád připil i na ně. *Jeho proslov doprovodil potlesk ostatních přísedících. Po chvíli donesl personál všem jídlo. Tara dostala na talíř grilovanou vepřovou panenku s opečenými brambory a pepřovou omáčkou. Tara se usmála a i tohoto si její otec všiml.* (Táta) Pusťme se do jídla. Itadakimas. *Všichni se v tu chvíli pustili do jídla. Dospěláci se drželi dané etikety ale děti velmi často jedli tak jak ve školních jídelnách. Tara byla vychovaná a tak aby etiketu taky dodržovala a tak byla jedna z těch která skutečně danou etiketu udržovala. Ať už se jednalo o malá sousta jídla a nebo o správný příbor používaný pro dané jídlo. Tátovi se objevil na tváři hrdý úsměv. Byl hrdý že jeho dcerka opravdu udržuje danou úroveň a ve společnosti mu dělá dobré jméno. V restauraci strávily dobré hodiny. Následně se začaly některé rodiny zvedat a odcházet pryč. Otec a Tara byly poslední kdo zde zůstaly.* (Táta) Doufám že sis pochutnala Taro. (Tara) Bylo to úžasné a vynikající. Děkuji. (Táta) A to ještě není vše. *Tara zvedla obočí ve zvědavosti. Otec položil peníze na tácek a po kývnutí na obsluhu společně s Tarou opouštěli onu restauraci. Najednou byly opět na ulici množící se mnoha lidmi. Opět zase velký kruh kývání, potřesení rukou nebo spousty děkovných proslovů. Další zastávkou byl prestižní obchod s oblečením. Tara byla v sedmém nebi. Všude nádherné šaty, šperky, boty a další příslušenství. Tara měla hvězdy v očích.* (Táta) Takže Taro. Můžeš si vybrat cokoliv budeš chtít. (Tara) Vážně tati? Děkuji. *Tra se ihned pustila do hledání oblečení které by jí sedělo tak jak má. Viděla žluté šaty, modré s červeným lemem ale nakonec si vybrala temně fialové šaty na ramínka s dlouhou sukní. K tomu úplně nádherně seděli o něco méně tmavé fialové střevíčky. Doplněk si žádný nevybrala až na krásnou světlě azurovou motýlí sponu do vlasů. Doběhla k tátovi.* (Tara) Toto se mi líbí tati. Tyhle jsem si vybrala. (Táta) Jsi si jistá? Je tu spousta oblečení. (Tara) Tyto chci. Přesně tyto. (Táta) Jak si moje malá holčička přeje. *Otec zaplatil za vše co si Tara vybrala. Ihned také vše přesunula z tašky na svou postavu a to co měla na sobě schovala do tašky.* (Tara) Sluší mi to tatínku? (Táta) Sluší moje děvčátko. *Tara se točila jako pravá princezna.* (Táta) Tak pojď. Máme před sebou ještě jednu zastávku. Poslední zastávka jim trvala nejdéle. Museli se dostat až na nejvyšší bod Iwagakure. Sedli si na lavičku která zde byla pro lidi co se sem přišli kochat výhledem a sledovali krásný západ slunce.* (Tara) Tati děkuji ti za ten krásný den a ty dárečky. (Táta) Sice na vás dva nemám moc času ale když jej mám tak jej chci prožít s vámi co nejvíc. (Tara) Já to chápu. Máš spoustu práce a povinností. Leží na tobě celá obrana vesnice. *Táta Taru přitiskl k sobě a pohladil po vlasech.* (Táta) Jednou se do této obrany taky připojíš. Až z tebe bude velký shinobi který dokáže ochránit svoji vesnicici. Budeš mi v tom všem pomáhat. (Tara) Budu se snažit tati. Abych ti nedělala ostudu a byla ti skvělým parťákem. *Otec Taru trochu rozcuchal a lehce se zasmál. Oba dva upřeli oči přímo na slunce které pomalu ale jistě mizelo za horama.* (Táta) Je na čase jít domů. Už je pozdě a mám zítra spoustu práce. (Tara) Půjdeme. Už jsem unavená. *Cesta zpět přes celou vesnici už byla klidnější. Většina lidí už byla doma a tak Tara držela svého otce za ruku a užívaly si tichou procházku za svitu měsíce a hvězd. Netrvalo to příliš dlouho a dorazili oba domů. Tara se musela převléct jelikož jí už za celý den bolely z těch bot nohy. Převlékla se do pohodlného pyžama a ulehla do postele. Táta ještě přišel do jejího pokoje.* (Táta) Chceš přečíst pohádku na dobrou noc? (Tara) Vážně? Budu opravdu ráda když mi něco přečteš. *Táta vzal knihu z její knihovničky a začala číst příběh o znepřátelených klanech. Netrvalo dlouho a Taře spadly víčka tak že už odcházela do země snů. Díky tomu jak krásný den prožila, měla velmi krásné sny. Už ze spaní šlo vidět že se jí zdá něco krásného jelikož po dlouhé době se při spánku na jejím obličeji vykouzlil nádherný a nevinný dětský úsměv.*

*Noctis udělal nějaký problém na Akademii (opět) a tak je nucen si to tentokrát vyžrat a tak dostal trest, který Noctis musí splnit jinak bude opravdu vyloučen (z Akademie). Noctis má za úkol pomoct během přenášení nějakých těžkých beden ze sklepa Akademie na určené místo (do jedné třídy). * „Sakra tohle mi byl čert dlužnej.“ *Takto si Noctis tiše v duchu stěžuje když přenáší jednu z těch více těžkých krabic ve kterých je kdo ví co ale je to rozhodně dost těžké. Co vůbec Noctis udělal? Během jedné hodiny usl jak moc se nudil ohledně toho naprosto zbytečného výkladu a když ho třídní učitel probudil tak mu Noctis řekl že ho nemá budit dokud nezačne dávat výklad o něčem co bude stát za pozornost. Samozřejmě tohle jeho třídní učitel nehodlal přijmout a jen tak to přejít i skrze to že Noctis je nadaný a poměrně inteligentní a tak ho poslal za ředitelem, který vymyslel tento trest s tím že pokud Noctis nepřestane s tím svým chováním tak se budou tresty opakovat a postupně stupňovat. Tomu se to samozřejmě nelíbí, kdo ví jakou práci by mohl dělat příště že? Když dojde do prázdné třídy tak přijde k rohu na konci třídy a bednu tam pomalu a opatrně položí, dále ho čeká cesta ze schodů hezky až dolů kde je dalších několik desítek krabic a tak si vezme další a může se opět vydat na cestu po schodech nahoru do druhého patra ve kterém se na konci chodby nachází třída do které to má za trest vše nanosit. Takto se to opakuje pořád dokola ale když už takto odnese asi pátou bednu tak si na jednu z nich sedne aby si odpočinul a zhluboka dýchá aby popadl dech, celkem ho to vyčerpalo. Hřbetem ruky si setře pot z čela a pokouší se uklidnit svůj dech aby vrátit rychlost jeho tepu na původní hodnotu. * Fajn jdu si dát pití jinak tu umřu žízní. *Noctis se zvedne a sejde dolů dokud nedojde k východu z Akademie, kterou opustí a zamíří si to k jednomu obchodu kde si koupí nějakou láhev obyčejné čisté vody a napije se z ní. Pak se s ní vrátí zpět na Akademii a začne pokračovat v práci, má celkem radost z toho že si odpočinul. Vezme jednu krabici, odnese ji nahoru do třídy kde ji opatrně položí na místo kde nebude překážet a pak se zase vydá směrem dolů kde sebere další bednu se kterou se opět vydá nahoru aby ji tam odnesl a takto se to táhne ještě dlouhé dvě hodiny dokud nepřijde školník aby Noctis poslal domů s tím že zítra bude pokračovat. * „Jak zítra znovu? Já myslel že to bude jen na dnešek? To mi chceš říct že sem budu chodit dokud to neodnosím vše?“ *Noctis si tyhle otázka nedovolí položit nahlas nikomu, nechce je položit blbě nebo utrousit další drzou poznámky, protože to by pak mohlo skončit dalším trestem, který by mohl být ještě horší jak tento. Nemá kvůli tomu ani čas na trénink své fyzičky běhání na 100 metrů atd., protože je vždy tak unavený a tak strašně ho bolí ruce a nohy že není schopen ničeho dalšího co by vyžadovalo o něco více energie a síly. Další dny (všední) se nesou v tom že Noctis vždy po konci vyučování začne pracovat na tom odnášení krabic ze sklepa Akademie do určené třídy, která se nachází v druhém patře. Noctis je nucen nosit jednu za druhou ale když takto uplyne asi pět dní tak za ním jednoho dne během vyučování přijde ředitel s tím že už nemusí chodit pracovat a že doufá že si z toho Noctis odnesl nějaké ponaučení s tím že pokud se budou jeho drzé projevy opakovat tak dostane další trest, který bude trvat i několik dní a bude ještě horší jak ten původní. Noctis samozřejmě naslibuje první poslední že se polepší a hodlá to fakt dodržet ale na jednu stranu mu ta práce s něčím pomohla. Noctisovi ten trest pomohl v tom že jeho fyzická síla je o něco větší, vypadá to že mu díky té náročné fyzické práci narostla nějaká ta svalová hmota. *
Délka Rpg: 685 Slov

Konec Rpg

*Tara se dnes nemohla dočkat.* "Konečně. Konečně zkoušky. Už aby to bylo za mnou. Nebudu muset chodit na tu pitomou akademii. Už abych byla genin. Chci svou čelenku. Chci být konečně Shinobi." *Tara projížděla očima svůj šatník. Bylo tu mnoho společenského oblečení ale na co by si prala něco společenského když má dělat zkoušky. Vzala si na sebe nakonec modré kalhoty a červenou blůzku. V hlavě si ještě rychle projížděla všechny techniky které bude muset ukázat. Byly sice jen 3 ale i tak se na ně soustředila aby to nepokazila. Toto byla její šance jak se stát konečně shinobim a po tom přece celou dobu toužila. pomalu procházela ulicemi směrem k akademii. Bylo tu dost klid až na velké zástupy dětí které taky mířili na onu zkoušku. Napočítala bez mála 40 dětí.* "Ubožáci. Stejně nebudou nikdy tak silní jako já." *Pomyslela si trochu namyšleně v hlavě. Ale co už nikdo jí to brát nemohl. Když konečně tato velká masa dětí dorazila k dveřím akademie, bylo skoro nemožné se dostat dovnitř. Tara se však dovnitř dostala. Když následně stála před nástěnkou tak hledala své jméno. Inu to s kým byla ve třídě jí moc nenatchlo. Se všemi co tam byly se už v minulosti nepěkně poprala a tak se bála co se bude v té třídě dít.* "Ach jo. Musím zachovat klid. Nechci přece aby mě vyhodili." *Tara si sedla do třídy na předem určené místo. Byla zde tužka a kalkulačka.* "To snad ne. On bude i test?" *Tara se nemýlila. Dostali všichni test ale dětsky jednoduchý. Každý kdo měl selský rozum musel tento test zvládnout napsat. Inu Tara psala a psala. Bylo to na ni až příliš lehké. Ještě po tom co měla své soukromé hodiny tak jí to nedělalo problém.* "Zábava. Toto je tak jednoduché že i tyhle duté palice to musí napsat správně." *Tara odložila tužku a nechala test ležet na lavici. Když všichni dopsali tak se před všechny postavil sensei.* (Sensei) Nyní budete čekat až zavoláme vaše jméno. Do té doby budete sedět a budete v klidu. Jasný? *Všichni přikývli. Když však sensei opustil třídu tak se kolem Tary udělal malý hlouček.* (Tara) Co chcete. Dnes se s vámi fakt rvát nechci. (Žák) Takže se už začínáš bát Tařičko? Jsi stejná troska jako tvůj mladší brácha. Jste jen okrasou své rodiny nic víc. A i tak jim děláte špatné jméno. (Tara) Jak je libo. Když si to myslíš brát ti to nebudu. (Žák) No tak už jí jednu natáhni. Ať se začne rvát. Nikdo nebude věřit že to ona nezačala. (Žák) Jsi normální? Nechci se připravit o možnost být genin. (Tara) Takže co. Chcete teda tady dělat problémy? Protože já opravdu ne. Tak mě pěkně nechte na pokoji a já vás taky nebudu otravovat. *Hlouček kolem Tary se pomalu rozcházel. Tara si jen povzdechla že i v takové situaci se s ní chtěli prát.* "Budu ráda až se jich zbavím. Nebudu se s nimi muset vůbec bavit." *Sensei již zavolal 10 žáků z její třídy.* "Notak. Už chci jít na zkoušku. Prosím. Chci být genin." *Trvalo to asi 30 minut ale konečně zavolali její jméno. Když byla vyzvána tak se zvedla a štěbetání nenávistných hlasů opustila třídu. Vešla do zkušební místnosti kde seděl její sensei, tsuchikage a jeden ANBU. Když viděla jak reagují na její složku trochu polkla.* (Sensei) Slečno Clive. Proč se chcete stát shinobim. (Tara) Chtěla bych mít i možnost cestovat. Chci být prospěšná. Nechci sedět a jen pozorovoat co se bude dít. Chci být součástí budoucnosti této vesnice stejně jako můj otec. *Sensei se podíval do složky a ukázal ji Tsuchikagemu..* (Sensei) Tvůj otec je Arkasuk Clive. Kapitán Iwagakure že? (Tara) Přesně. Je to moje inspirace. Je úžasný shinobi. Chci mu dokázat že i já to zvládnu. (Sensei) Dobrá. Tak můžeš začít s tvými technikami. *Tara se postavila před komisi. Hledala nějaký předmět v místnosti aby se s ním mohla prohodit. Když uviděla jeden špalek v rožku tak se usmála. Po složení pečetě tygra a soustředění se na svou chakru se prohodila se špalkem v rožku.* Kawarimi no Jutsu. *Řekla Tara aby věděli co chtěla předvést. Když jí komise kývla tak se postavila zpět. Přešla ke stěně a nahromadilo do svých nohou chakru. Následně se přilepila ke zdi pomocí Kinobori no Waza. Vyšla až na strop tak že byla vzhůru nohama.* Kinobori no Waza. *Čekala až zase kývnou. Jakmile kývli tak se odlepila se od stropu a přistála nohama na zemi. Následně složila pečeť a soustředila svou chakru. Po chvilce se přeměnila skvělou kopii svého otce.* Henge no Jutsu. *Následně opět porota kývla a Tara se proměnila zpět.* (Sensei) Slečno Clive. Odeberte se prosím zpět do třídy. *Tara se uklonila a odešla zpět do třídy. Při příchodu do třídy už jen slyšela jak jí ostatní pomlouvají že to určitě nezvládla a podobně. Tara to nijak nevnímala. Posadila se zpět do své lavice a čekala. Trvalo to tak hodinu když přišel sensei do třídy s několika čelenkami. Začal postupně volat studenty. Najednou zavolal její jméno. Tara přišla k senseii.* (Sensei) Gratuluji ti Taro Clive. Stala ses Geninem Iwagakure no Sato. Tady je tvá čelenka. *Tara si ji vzala a uvázala si ji kolem ramene. Když se otočila a šla zpět do lavice tak jen hodila vítězný pohled na všechny ostatní ve třídě.* "Vidíte? Je ze mě genin." *Tara čekala na konec cermonie a jakmile bylo hotovo ihned upalovala domů se pochlubit matce.*

*Je to tu, Geninská Zkouška do které se dostal i Noctis. Několik učitelek bylo proti že jeho přístup na Akademii byl strašný a že by neměl být připuštěn ke zkouškám i když jeho schopnosti jsou dostatečné aby se jich mohl účastnit. Každopádně nyní stojí na chodbě u dveří třídy #17 kde se konají dnešní Geninské Zkoušky. Uvnitř sedí porota za katedrou, která je složená z Tsuchikageho, Ředitele Akademie (Talentovny) a jednoho pedagogického učitele, který dával dokopy studenty doporučené jejich třídními učiteli na zkoušky a některá jména zamítl že mají počkat a některá schválil, původně se uvažovalo o tom že Noctis bude muset ještě počkat ale přimluvil se za něj ředitel že je snaživý jen má problém s udržením pozornosti na studium teorie. * Noctis Clive! *Ozve se od dveří které se otevřeli (té třídy) a ve kterých stojí nějaký muž v plášti (černém) a s maskou (Anbu). * Fajn jdu na to, to zvládnu. *Povzbudí se Noctis a vstoupí do třídy kde se postaví naproti katedře za kterou sedí porota jejíž složení bylo zmíněné o něco výše. Jak tam tak Noctis stojí tak slušně pozdraví a vyčkává na instrukce ale nikdo nic, vypadá to že prvně si každý čte jeho složku ohledně studia apod. Je jasné že tam najdou i různá výchovná opatření jako bylo několik poznámek za to že nedává pozor ale na druhou stranu výsledky kterých dosahuje jsou celkem slušné. * (Ředitel): Tak dobrá Noctisi, je čas abys nám ukázal co v tobě je a tak tě požádám o to abys předvedl Bunshin no Jutsu. *Noctis souhlasně přikývne a složí požadované ruční pečetě (Krysa, Tygr, Had). * Bunshin no Jutsu! *Noctis si tímto pomáhá i když to není ani trochu důležité, každopádně následně se vytvoří dým, který jakmile se rozplyne tak po jeho bocích (Noctise) stojí po jednom klonu, kteří jsou naprosto dokonalou a přesnou kopií originálu. Každý z poroty si něco napíše a pak se na sebe podívají. * (Pedagožka): dobrá Noctisi to stačí, já po tobě budu chtít abys mi předvedl Henge no Jutsu a vytvoř co nejlepší kopii tady pana ředitele. *Noctis souhlasně přikývne a uvolní Bunshin no Jutsu, čímž se kloni rozplynou jako kdyby tam žádný nikdy nebyl s tím že tma žádný opravdu nebyl, protože se jednalo pouze i iluzi (Genjutsu). Následuje složení ručních pečetí (Pes, Prase, Krysa) a následuje koncentrace chakry a vytvoření dýmu, který jakmile se rozplyne stojí tam kopie pana ředitele se složenou poslední ruční pečetí (Krysa). Noctis netuší jak moc se mu to povedlo ale doufá že to je dostatečné, vidí ředitele jen sedět a tak není schopen odhadnout jeho výšku a další věci, které jsou potřeba znát pro vytvoření dokonalého klona a tak musel pracovat jen s horní polovinou těla ředitele, kterou přes katedru vidí. Nějaké chyby se na tom určitě najít dají ale nikdo nic nepoví, Noctis techniku uvolní a vyčkává. * (Tsuchikage): Prozatím to vypadá dobře, sice jsi zlobivé dítě ale jsi talentovaný a tak nevidím důvod tě nepustit dále a povýšit tě na Genina, nicméně ještě mi předveď že dokážeš dobře ovládat svou chakru. *Noctis souhlasně přikývne a postaví ke stěně na kterou položí první nohu (levou) a pomocí chakry se přilepí a postupně takto vyjde až ke stropu kde přešlápne tak aby stál nohami na stopě a visel hlavou dolů. Tsuchikage mu poté naznačí že má seskočit, Noctis tedy poslechne a doskočí na zem na své nohy a zvedne zrak na porotu, která mezi sebou debatuje ohledně Noctise ale nakonec jsou všichni pro a dají mu jeho Ninja čelenku a nechají ho projít na Genina. *
Délka Rpg: 592 slov

Konec Rpg

*Už je to pár dnů od doby co se stal Geninem ale od toho dne moc nepokročil pokud jde o jeho kariérní růst coby Ninji, nesplnil ani jednu misi a dokonce se ani nedostavil na první trénink při setkání s týmem, protože se mu ten tým jednoduše nelíbí a tak byl ihned z týmu vyloučen a momentálně je Noctis mladý Genin bez svého týmu ale to mu moc nevadí. Nyní se nachází v jednom menším parku nebo spíše hřiště kde si hrají děti a Noctis tam sedí ve stínu jednoho většího balvanu. Užívá si ten klid a jen sleduje jak si děti klidně hrají, Noctis se k nim rozhodně přidat nechce ale lhal by kdyby řekl že se mu tam chce takto sedět samotnému. Pořád je v rozporu ohledně toho jaký tento svět vlastně je a jaké místo v něm chce zaujmout. Na sobě má rozepnutou delší černou mikinu s kapucí. Pod ní obyčejné černé tričko bez jakýchkoliv ornamentů. K tomu také černé tříčtvrteční kalhoty a černé tenisky s bílými tkaničkami. Ninja čelenku tu zrovna nemá, nechal si ji doma na stole nevidí důvod proč by ji sebou měl nosit neustále. *

NPC: *v Iwagakure je jedno z těch klidných odpoledních. Děti si na hřišti hrají a dospělí se sem tam mihnou, aby si vyzvedli svoji ratolest, nebo ji tu nechal a šli si po nákupech či podobně. Žádný se tu nezdržuje dlouho. Na jednom konci si pár geninů zkouší koncentraci chakry a tak sedí v poklidu stínu jednoho ze stromů. Ovšem ale najdou se tací, kteří se prostě rozhodnou to klidné odpoledne pokazit. Na hřiště se zrovna připlazili tři smradi, kteří se rozhlédnou po hřišti.* Támhle jsou dva, co se snaží hromadit chakru. Ty si bereme. *poví dva a vydají se k těm geninům, kteří se snaží trénovat. Všichni tři, ačkoliv jsou nějak rozdílní na první pohled, tak jsou předci jen v něčem stejní. Za prvé jejich oči. Ten pohrdavý pohled, který vrhají kolem sebe. Odkaz. Styl oblékání už naznačuje, že to nejsou jen tři lidi, co se náhodně sešli. Každý má u pasu katanu a na zadku pouzdro. A hlavně jejich čelenky. Všem visí u levého stehna a v každém z kamenů na čelence mají na středu udělaný důlek. To jsou znaky, co je spojují a dávají najevo, že jde o nějaké uskupení. Ten třetí se tam ocitne na okamžik sám. Dál se rozhlíží a všimne si samostatného kluka, který sedí ve stínu stromu na druhé straně.* Jo, tak ty budeš můj. *poví a vydá se jeho směrem. Nebo spíš trochu oklikou protože mu v cestě stojí ta část hřiště, na které se děti pohybují a hrají si tam. Jakmile ti dva předchozí dorazí ke svým cílům, hned z pěti metrů po nich hodí shurikeny, aby se jim zarazili vedle hlavy. Jakmile si jich všimnou, pustí se do nich ještě ručně a něco na ně pořvávají. To až k Noctisovi ale slyšet není.* Hej, co se tu poflakuješ na našem území. Buďto zaplať, nebo zaplatíš! *křikne na Noctise třetí člen a hodí po něm také shurikeny. Jeden mu míří ale na pravé rameno, zatím co dalších pět jen kolem něj do stromu. Tenhle je vždycky horší a chce si aspoň na někom vždy užít to, že ho trefí nějakou zbraní. Ještě se nikomu nepovedlo ho jen tak vyblokovat. Co se týká zbraní, tak je z těch tří nejlepší a specializuje se hlavně na Kenjutsu.*

Dodatek: styl oblékání : Odkaz

*Noctis si koutkem oka všimne co se to tu schází ale nezajímá ho to, není to jeho problém. Kdyby se tohle stalo tak před týdnem možná by se i snažil těm v nouzi pomoct a nějak to tu vyřešit ale poslední dobou se přiklání k pohledu že každý jde sám za sebe. Proč by jim měl pomáhat když jemu nikdy nikdo nepomohl? Jediné na čem mu v tom případě záleží je jeho rodina, to jsou jediné osoby, které je ochotný chránit a zajímat se o ně ale zbytek je tak nějak mimo Noctise. Přátelé chránit také nemusí, protože žádné nemá. Není to tak úplně že by Noctis byl bezcitný ale mnoho faktorů ho v jeho vyrůstání ovlivňuje a absence výchovy otce se na tom také podepisuje a to že je všude kolem násilí apod. tohle celé jen upevňuje. Naneštěstí jeho klidný odpočinek narušuje jeden z těch tří příchozích a tak k němu zvedne zrak (Noctis). Naštěstí Noctis se také začíná zaměřovat na Kenjutsu ale ještě v něm není moc dobrej, pořád se musí zlepšovat a teprve v tom začíná. Když ten blbec začne hrabat někam do brašny tak se Noctis připraví a pak když vrhne své Shurikeny tak sebou Noctis trhne do strany a jakoby se překulí do strany a tak ho jeho útok mine a zasáhne místo toho balvan u kterého seděl. Sám Noctis ani nečeká a okamžitě sáhne do brašny ve které má Shurikeny s dráty a čtyři takové Shurikeny po něm hodí tak aby na něj vždy dva Shurikeny šli z boků a pak jen zatáhne za dráty a Shurikeny prudce změní směr letu a ihned se přehoupnou tak aby ho zasáhly ihned z boku [Třída D: Sōshuriken no Jutsu]. *Seru ti na nějaké území.
Dodatek: Noctis má na pravé ruce zápěstní čepel skrytou pod obvazem kterým má obvázanou pravou ruku od zápěstí k loktu. Samozřejmě to není vidět, protože má dlouhé rukávy.

NPC: *už se těšil, jak z toho smrada vystříkne krev, ale to se k jeho smůle nestalo. "Co to?" Pomyslí si, ale dlouho nad tím přemýšlet nemůže. Jeho oběť má chuť vzdorovat. To má ještě radši, než když z nich stříká krev. Když po něm letí jeho kunaie, nadskočil do vodorovné polohy, aby se kunaium vyhnul tím, že proletí nad ním i pod ním. U toho se roztočil a vytáhl katanu, kterou namítal dráty a zabodl jí do země. Než dopadl poskládal pečeť a opět chytil katanu. Vyslal skrz ní techniku Raiton: Jibashi, aby svoji oběť zasáhl elektrickým proudem.* Tady ti bohužel tato silná slova nepomohou. Buďto zaplatíš, nebo zaplatíš. *zopakuje. To už si jich všimli i jeho společníci, kteří skončili se svými oběťmi a míří k nim. Nijak nepospíchají. Stejně zůstanou star opodál a sledují, jak si jejich kolega užívá boje s obětí.*

*Soupeř se vyhl Shurikenům a ne Kunaiům (si to maličko popletl). Všimne si jak lehce jeho soupeř na katanu namotá dráty a začne skládat ruční pečetě ale to už Noctis své dráty pustí a tak skrze dráty probíjí elektřina ale nikdo ránu nedostane, protože se jich nikdo nedotýká. *Nerad tě ruším ale je ti jasné že není dobrý nápad používat Ninjutsu mimo arénu či tak podobně? Tady jsi celkem na ráně policistů a já fakt nestojím o to se s těmi kretény hádat. *Ne že by se jich Noctis bál ale není hloupej aby takto zbytečně riskoval nějaký trest kdyby je někdo viděl na ulicích bojovat. Noctis stojí nenutě v pozoru tak aby měl za zády ten balvan (takové 2 metry za sebou). Čelně čelí přitom tomu soupeři, který si tu hraje na největší machra světa ale Noctis z něj strach nemá, pokud dostane přes držku tak co zase se z toho dostane takže ani prohra mu nějak nevadí, jen ho to utvrdí v tom jaký je život svině. *Tak pojď ale Ninjutsu nepoužiju, nejsem tak blbej jak ty.

NPC: *soupeř se jenom usměje.* Jak už jsem řekl, tohle je naše území. *Poví jenom a vytrhne katanu ze země. Švihnutím z ní stáhne dráty a vyrazí vpřed. Katanu táhne za sebou u boku, aby mohl hned jak dorazí použít prudký švih proti jeho hrudi. Jeho hodnota kenjutsu je na maximu, na deseti bodech. Díky tomu si dost věří. Už jen to, že se jeho oběť vyhla prvnímu útoku, se z boje raduje a něco v něm přeskočilo. Úsměv se mu roztahuje do šíleného, ve kterém si teď souboj opravdu užívá. Jakmile výpusti katanu do švihu, pustí jí pravou rukou, aby pokud bude uhýbat mohl mířit na jeho obličej. Kdyby se i tehdy vyhnul, má záložní plán a tím je sekera, která mu vyjede z předloktí a protáhne tak jeho útok do strany, aby ho mohl zranit na obličeji. Jeho dva společníci udělají pár kroků zpět. Do tohohle se teď už opravdu nechtějí motat.*

*Jakmile soupeř vyrazí proti Noctisovi tak se k němu prudce otočí zády a vyrazí k tomu balvanu, který byl 2 metry za zády Noctise a jakoby se po něm pokusí vyběhnout ale pak se tak v půlce toho balvanu odrazí tak aby přeletěl vysoko nad soupeřem s tím že k tomu odrazu využil i svou chakru [Třída D: Chakura Shotto]. Noctis se snaží spoléhat na svou rychlost a uhýbat svému soupeři a prakticky vsadit na to že by ho mohl zkusit unavit, je jasné že tento soupeř si je svou silou dost jistý a jistě k tomu má důvod, už to jak drží svou zbraň Noctisovi napovídá že s ní něco umí. Kromě toho je o dost starší, aspoň z odhadu (Noctis je starý 7 let). Mimochodem než dopadl na zem takových 7 metrů za záda soupeře tak během toho ve vzduchu sáhl pro tři své Shurikeny, které na soupeře ze shora hodí. Nicméně jakmile dopadne na zem tak stojí opět čelem k soupeři ale neútočí. Chce se šetřit a útočení nechat na tom druhém, ve schopnostech je Noctis slabší jak on tak chce aspoň využít svou inteligenci. *Nic není tvoje, nejsi schopen to ani obhájit.

Npc: *samozřejmě po tomhle jeho úprku už nepřipadá v úvahu útok pěstí, či sekerou. Pouze švihl do prázdna, když ho soupeř přeletěl. S rychlostí na hodnotě 4 zvládá jeho rychlost. Sleduje jeho cestu a katanou odráží stranou jeho shurikeny. Poslední ale chytne špičkou katany ze země a švihne s ním proti soupeři. Shuriken letí do místa, kam by měl dopadnout.* Tady jsou jiná pravidla. *poví když vyrazí. Jeho kumpáni samozřejmě, když nedošlo na zvýšení šílenosti díky aktivaci klanové techniky se moc nevzdálili. Teď stojí za Noctisem a jakmile vyrazí jeho soupeř, jeden z kumpánů se nechá odrazit od druhého, aby nebyli slyšet kroky, které by byli za Noctisem jeho směrem a míří mu kopem na záda, aby ho poslal přímo do rány. Noctisuv soupeř tak zaútočí zplna (síla 3) pěstí na jeho ohryzek, aby ho dostal na zem. Pokud by se nějakým způsobem chtěl vyhnout úskokem zastaví a zastaví i svého kumpána, že mu do cesty nastaví plochou stranu katany.*

*Shuriken ho zaskočí jak ho proti němu ten soupeř švihne svou katanou a tak ho rychle zkusí zablokovat dalším Shurikenem, který proti tomu letícímu hodí ale zvládne jen to aby jeho Shuriken změnil dráhu letu tak že ho Shuriken sice škrábne na pravé tváři. Pak přijde zásah kopu přímo do zad a Noctis na to zvládne jen bolestivě syknout, byla to docela rána ale teď přijde to horší. Musí čelit tomu původnímu soupeři, kterému byl teď hozen přímo do rány proti své vůli. Nezbývá mu nic jiného než použít chakru a tak na poslední moment se jeho pokožka v oblasti krku (ohryzku) změní na dračí šupiny, které jsou velmi pevné a přitom se o ně může holá ruka ošklivě pořezat [Klan Hakari: Kaishi no Doragon]. Toto Jutsu normálně stojí takové 3 body chakry za odpis v případě že člověk přemění 40% pokožky na šupiny ale Noctis změnil na šupiny tak 10% pokožky svého těla a tak ho udržení tohoto Jutsu bude stát tak 0,75 bodů chakry za odpis. Soupeř Noctise se bude cítit jako kdyby udeřil něco opravdu tvrdého svou plnou silou 3 bodů takže to bude rozhodně bolet a ještě by mu to mohlo dost pořezat pokožku pěsti nebo i rozhrnout. Noctis pak ihned šupiny zruší (takže je měl aktivní tak půlku odpisu dejme tomu). Každopádně Noctis by se případně pokusil využít toho momentu zaskočení soupeře aby mu zkusil dát silnou a tvrdou ránu přímo na žaludek. *

NPC: *povedl se mu jeho neverbální plán. Teď má možnost ho trochu srovnat a silně udeří. Ovšem po ráně ucukne zpět, protože to dost zabolelo. Pravda je, že si všiml něčeho, co se mu objevilo na krku, ale už byl tak blízko a v takové rychlosti, že neměl šanci na to stihnout zareagovat. Silou nárazu se zastavil a musel na chvíli zastavit i jeho, než proti němu vyrazil. Než si mohl nějak prohlédnout, jaké škody napáchal na jeho ruce, švihnul s ní jeho směrem. Z roztržených prstů a kloubů tak vystříkl množství krve, které by se v tomto pohybu mohlo dostat na jeho obličej a hlavně do očí, aby ho mohl na chvíli oslepit. Pokud by mu toto vyšlo, využil by jeho pohybu vpřed, aby mu naběhl do rány. Zatnul svaly na břiše, a popadne ho za ramena. Rána do břicha je sice silná a také to bolí, ovšem s porovnáním té ruky to není zas tak zlé. Jakmile ho popadne za ramena vší silou s ním praští pod sebe o zem, obličejem napřed. Potřebuje ho uzemnit, aby se mohl vzdálit a pokud možno to zastavit. V tu chvíli na něj naběhnou jeho kumpáni a dosednou na něj.* Hoj, hoj chlapče. Zastav na chvíli. *poví a prohlíží si zranění na ruce.* Měl by si být na sebe hrdý. Už dlouho se nikomu nepovedlo, aby ze mě dostal moji krev. Tvůj pohled se mi docela líbil a myslím, že máš jistý potenciál. Pokud budeš teď pozorně poslouchat, tak tě moji kamarádi nezlámou. *poví a dojde před něj, kde si dřepne na bobek.* Tak jak to bude? *zeptá se a čeká na jeho odpověď. Nezraněnou rukou si masíruje břicho, kam ho zasáhl. Začíná to více bolet až teď.*

*Noctis skončí na okamžik oslepený to je pravda protože na okamžik musel zavřít oči aby ho krev nezasáhla přímo do očí, každopádně úder do břicha soupeře mu vyšel ale na druhou stranu ho soupeř chytil za ramena. Noctis si uvědomí že takto má jeho soupeř možnost s ním fakt praštit a tak mu silou vzdoruje ale naneštěstí jeho soupeř je silnější a povede se mu dostat Noctise na zem ten se chce zvednout ale ihned v další okamžik mu na záda skočí jeden další z nich a aby se ujistil že Noctis neuteče tak mu jednu ruku chytne u zápěstí a dá mu je za záda aby ji mohl mít v dobré pozici a případně mu způsobit jednoduchým zatlačením velkou bolest. Noctis je nucen nyní ležet břichem na zemi kdy má jednoho z nich na sobě aby ho měl zpacifikovaného. Noctis se pokusí vzepřít ale ihned je mu jasné že to je marné, protože ten kluk mu zkroutí ruku a Noctis zaskřípe zubama od bolesti a vzdá to, zůstane na zemi klidně ležet. Jak má čas přemýšlet uvědomí si že jeho soupeř krvácí a Noctisovi to udělá trochu dobře, má z toho radost že ho zranil. Není to taková ta radost z toho že Ninja zraní svého soupeře ale spíše taková sadistická radost z toho že byl někdo raněn. Když před ním skončí jeho soupeř se kterým bojoval tak se pokusí zvednout zrak tak aby na něj viděl (na jeho tvář). *Povídej co máš na srdci. *Noctis to poví docela dost chladně a suše, uvědomuje si v jaké je situaci ale hrdost mu nedovolí se mu podvolit ale poslechnout si jeho slova může i tak ne? *

NPC: *na tváři se mu objeví lehčí úsměv. Zvědavost zvítězila.* Výborně. Nevím, jak na tom jsou tvé dedukční schopnosti, ale muselo ti dojít, že se neoblékáme stejně pro to, že bychom byli "BF". Má to hlubší záměr a hlavně nejsme jen mi tři. Tvůj pohled na svět, kterým si se koukal kolem se mi líbil, už když jsem šel k tobě. Jsme jistá skupina, dalo by se říct organizace, která má svoje vlastní pravidla a vlastní zásady. Rozhodně se neslučují snadno s pravidly vesnice. Nemůžu ti říct samozřejmě moc informací, ale já mám funkci náboráře. A ty jsi, chlapče, po roce a pár drobných první, kdo stojí za to, aby se mohl pokusit k nám přidat. Vstoupit k nám není nic lehkého, těžší je získat si důvěru a ještě těžší se udržet. Ale někdo jako ty by se hodil. *poví a hledá v jeho obličeji reakci na jeho slova. Po chvíli se skloní blíž.* Máš zájem? Pokud teď budeš souhlasit, už není cesty zpět. Pokud ne, dostaneš teď na držku, obereme tě o co půjde, ale můžeš mít jistotou, že se už nepotkáme. Je to jen na tobě. *poví a vstane. Jeho kumpán zůstává pořád klečet na Noctisovi a kroutí mu ruku, dokud neodpoví. Jeli to kladná odpověď, uvolní stisk a pomalu vstane. Bude-li záporná, udeří ho hruškou katany do zátylku a pak do něj začnou všichni tři kopat.*

No to oblečení bylo bijící do očí, to je pravda. *Noctis pak tiše naslouchá dalším jeho slovům. Sice ano je plno otázek ohledně toho co jsou vlastně zač. Jistý si může být v tom že to jsou prostě další děti nebo lépe řečeno gauneři, kteří si hrají na velké kluky a dělají si kdo ví co. Noctise to sice úplně nezajímá ale přitom ho to k nim táhne, však mohl by tam zažít zajímavé věci a do toho by mohl takto přijít k novým vědomostem a získat vlivné přátelé ne? *Fajn beru to ale ty otřesné hadry si nevezmu.

NPC: *kumpán z něj sleze a poodstoupí o kousek dál, aby se mohl postavit.* Dobrá. Od teď už tedy není cesty zpět. *poví a pak se zarazí nad jeho poznámkou.* To už se vyřeší. Nějaký kompromis se najde. Ale bude to chvíli trvat. *poví nakonec a pokrčí rameny. Srovná si oblečení a otře zbylou krev z ruky.* Takže, zítra buď v osm hodin v oblasti domků. Pokud možno v jedné z těch nejazšlejších a nejtemnějších. Tam si tě někdo od nás vyzvedne. *poví a vydá se pomalu ke svým kumpánům. Ještě se u nich ale zastaví a otočí na Noctise.* Přijď ale sám a bezezbraní. A ty svoje šupiny taky nevytahuj. Bude to tak aspoň lehčí. Pro tebe. *poví a všichni tři se vydají ze hřiště. Díky tomu virválu, kterým tam byl se většina dětí rozprchla pryč. Všichni tři náhle zmizí do postranní uličky, protože vidí, jak se k hřišti blíží dva Jouninové. "Tak jak se zachováš teď." zamumlá si a sleduje z poza rohu, jak vstupují na hřiště a rozhlíží se, kde by našli známky toho boje a popřípadě i nějaké svědky. Nejlépe účastníky tohoto setkání.*

„Ve výsledku je to jedno, stačí když se tomu oblečení stane nehoda.“ *Pak si vyslechne instrukce kdy má kam přijít. *Jo určitě beze zbraně. *Ne že by souhlasil, beztak si vezme minimálně jednu skrytou zápěstní čepel ale to je už jedno ne? Není to idiot aby jim věřil natolik aby někam šel bez jediné zbraně že? Nicméně když tato banda začne mizet i Noctis si všimne blížící se policie, už podle uniformy je pozná a tak se místo toho aby utekl rozhodne tam zůstat a když se ho začnou vyptávat poví že se tu zjevila jen banda šikanátora z akademie a že se s nimi Noctis dostal do křížku ale že je v pořádku. Nezáleží na tom zda mu policie věří nebo ne, nemají důkazy a tak ho tu nemohou zdržet. Noctis vyrazí domů kde se umyje a samozřejmě nikomu nepoví že zítra večer v 8 hodin někde má být. Přes den následujícího dne se Noctis zdržuje doma, nějak netuší co by mohl dělat a ven se mu taky nechce ale když padne večer tak se nepozorovaně proplíží ven s tím že si nechá to stejné co měl včera s tím že si nechá i svou zápěstní čepel na pravé ruce, skrytou pod bílým obvazem. Ninja čelenku nechá doma jako minulý den a tak se nachází na smluveném místě kudy Noctis prochází a dává si pozor kam šlape. *

NPC: *zdejší noční ulice bývají zrádné. Náborář se s několika dalšími lidmi připravuje na setkání s Noctisem. Během dne mluvil s jejich vůdcem dostatečně dlouho, aby mu předal informace, které o něm zatím má. Poslali i svoje lidi na místa, kde by se o něm mohli dozvědět víc. Akademie, klan a jiné sektory, kde mají svoje lidi. Z jeho krátké historie toho moc nemají. Z akademie pár informacích předci ale jen získali. Potřebovali nejdřív získat, z jakého klanu je, ale to nebylo tak těžké, díky tomu, že poznal dračí šupiny. Tak mohli poslat přímo člověka do klanu a pátrat. Znají tak jeho rodinu. Informace, která je potřebná, kdyby se chtěl někdy moc cukat. Po získání všeho potřebného vůdce neprotestoval s jeho náborem, i když jakmile mu někoho doporučí, málokdy se stane, že by nesouhlasil. Už odklidili prostor a tak místa, kudy by měl Noctis procházet je až hrobové ticho a temno. S opilýma dospělákama není těžké manipulovat a stačí je jen postrčit tím správným směrem. Než se tedy může vůbec Noctis nadát, je obklíčení deseti dětmi různé velikosti, pohlaví, věku i schopností. Náborář se nakonec protáhne mezi dvěma chlapci za Noctisem a jde až k němu.* Takže jsi tedy přišel. To jsem rád. *poví a vezme ho za obě zápěstí. Na pravé ruce nahmatá skrytou čepel.* Jen hlupák by poslechl a šel úplně neozbrojený. Byl jsem nepozorný. Včera jsem si jí nevšiml. *pustí ho a udělá pár kroků zpět.* Dobrá tedy, teď můžeme jít. *otočí se a odchází. Čtyři děti se hned otočí a jdou za ním, zbylých šest čeká, až se vydá na cestu i Noctis. Stejně jako včera, tak jsou i dnes všichni oblečeni do stejného, dalo by se říct, stejnokroje a každý má u pasu katanu a čelenku na druhé straně. Vedou ho uličkami tak, aby se hůře pamatovala cesta. Tenhle komplex je dost rozsáhlí a po nějaké době sestupuje po schodech ke kanalizaci. Ovšem je tam stěna, která budí dojem jednolitosti, když se jde ze schodů. Jakmile si ale po sestoupení z posledního schodu stoupne až na kraj, nad tekoucí vodu, je tam vidět skulina, za kterou se dá projít do chodby široké jeden metr. Tam se postupně nasoukají všichni včetně Noctise a nějakou dobu pokračují v cestě. Chodba je vysoká 180cm a na některých místech je sešup o dvacet čísel, takže moc vysokých lidí se tam neprotáhne bez odření hlavy. Ten co jde za Noctisem ho vždycky před tímhle místem zatáhne za rameno níž, aby si začal zvykat na to, že tam jsou a později, až bude starší se jim vyhýbal automaticky. Po sto metrech absolutní tmy se náhle z poza rohu objeví jemně osvětlená chodba. Defakto se zahne za roh a hned zase za roh, aby světlo nemělo možnost proniknout hned do chodby. Tam už se prostor rozšiřuje, než dojdou ke dveřím po dvaceti metrech.* Tak tudy. *poví náborář a ustoupí, aby mohl Noctis projít dveřmi. Dokonce mu je i otevře a počká, dokud nevstoupí. Vzápětí je za ním zavře. Nejdřív je tam tma, ale postupně se rozjasňuje. Je to spoře osvětlená místnost, která je velká 10x15 metrů. Na první pohled se může jevit jako obyčejná místnost, kdy u protější stěny je na stupínku křeslo (vzhledově přibližně jako tam, de začal souboj Sasukeho a Itachiho). Ovšem místnost je opředena pastmi pomocí genjutsu Kokohi no Jutsu vytvořena uživatelem vyšší hodnosti, než je technika. (Rank B) Je teď na něm, kterým směrem se vydá.* Místnost (modrá tečka=Noctis)

*Jak kráčí dál ocitne se obklíčen ale nijak ho to nezaskočí, trochu se vyleká to ano ale tak nějak s tím počítal. Hold je to zvědavé dítě, které se cítí ztraceně (psychicky) a nechalo se zlákat k přidání mezi další ne zrovna hodné lidi. Noctis už pochopil že svět není růžový ale to nejhorší na tom je to že ho to táhne k tomu být na té temné straně. Nicméně Noctis se otočí aby stál čelem k hlasu co na něj promlouvá (náborář). Nechá si pak prozkoumat ruce a pak se vnitřně usměje nad komentáře náboráře ohledně jeho čepele. Noctis je následuje ale i ke konci cesty pořád ví kudy by se mohl vrátit, protože má dobrý orientační a prostorový smysl. Každopádně to není moc důležité, protože Noctis nevidí důvod proč by měl znát cestu zpět, kdyby se něco posralo stejně se už ven nedostane skrze ten vysoký počet potenciálních soupeřů. By ušel možná tak 3 metry než by padl na zem mrtvý. Jak cestují skrze ta místa kde se musejí protahovat a podobně a ještě je Noctis nucen se shýbat s čímž mu pomáhá tím za ním tak uznává že ta cesta na to místo bude fakt otravná. Jakmile dojdou úplně do cílové destinace Noctis se začne rozhlížet ale dlouho mu to nevydrží a vykročí rovnou vpřed k tomu křeslu či co to je ale nejde až k němu do bezprostřední blízko ale zastaví se pár metrů před ní. *

NPC: *hlavní strůjce té techniky sleduje Noctise z poza křesla. Místnost do techniky rozdělil na sektory. Podle toho kam by se pohnul by buďto stoupl do bezpečného, nebo by spustil past. Byli dvě možnosti, jak se s tím poprat. Buďto by šel kus za kusem a hledal možnost, jak se dostat na druhý konec místnosti, nebo by použil přímočaré myšlení a šel by přímo. S oběma variantami počítal a chtěl vědět, jak se zachová. Místnost 2 Jakmile do šel do sektoru F4 přestal s technikou a otevřeli se dveře. Žádná past nebyla reálná a nic by se mu možná nestalo. To by viděl podle své roztržitosti. Když se do místnosti nahrne ostatních jedenáct lidí, postaví se za Noctise. Náborář se tedy vydá až ke křeslu, z poza kterého teď vystoupí postava zahalena v plášti a masce ANBU. Sice k nim nepatří a maska není originál, ale má ji. Jen několik málo lidí z této organizace opravdu ví, jak vypadá pod pláštěm.* Jsi zajímaví člověk, Noctisi Clive. *poví trochu vyšším hlasem.* Tady Sekito o tobě mluvil se zaujetím. *poví a podívá se na svého náboráře. Pak se v tom bílém plášti posadí na křeslo a opře se loktem o jedno opěradlo.* Nechci, aby sis myslel, že jsem nějaký blázen, co si hraje s dětmi. Pravdou je, že to jsou možná někteří ještě děti, ale jsme rozlezlí po celé vesnici. Tohle je jen hrstka. *pokračuje a prohlíží si ho.* Dostal si nabídku a přijal ji. Prošel jsi i testem charakteru. Tudíž se můžeš považovat za člena naší organizace. Nebo Gangu, jak tomu budeš chtít říkat ty. Ovšem na to, abych ti prozradil více informací je ještě brzy. Nejdříve si ale odhal záda. Dostaneš značku, kterou má každý z organizace. Podle úrovně postupu se ti ty značky budou měnit. Ta značka nemá žádné vlastnosti, žádnou schopnost či něco podobného. Ale mohu ti ji dát a vzít pouze já. Je k tomu potřebná jistá schopnost. *poví a počká, dokud si Noctis neodhalí záda. Pak k němu pomalu dojde a z metru nakreslí do vzduchu Kanji znak. Pak ho udeří přiměřeně dlaní mezi lopatky a znak se tam umístí. Je to vytvořená schopnost pro Jibaku Jutsu, ale bez jakýchkoliv účinků či schopností. Pak se vrátí na křeslo.* Také jsem slyšel, že se ti nezamlouvá náš oděv. Nevadí. Zatím to nebudeme hrotit. Nejdřív si vyzkoušíme tvé schopnosti pro naši věc, takže budeš přidělen ke skupině, se kterou budeš plnit úkoly. Zni to sice jako mise geninů, ale nemáš za to nic, co by to spojovalo s misí. Odměny od organizace jsou drobné a podle tvé hodnosti. *dokončí a zase se postaví po chvíli.* Hlavně si pamatuj, že vyzrazení informací o místech, členech či aktivitách by pro tebe znamenala docela dost nepříjemností. A nejen pro tebe, ale i pro Taru a zbytek tvé rodiny. *dodá a odchází zase za křeslo, kde je nakonec schovaná další chodba pryč odsud. Sekito se postaví před křeslo a podívá se na Noctise.* Tak vstupní proces je u konce. Brzy se s tebou spojím ohledně prvního úkolu. Vždycky si tě najdeme. Teď se můžeš vrátit domu. *poví a kývne na dva mohutnější chlapce, kteří přikývnou a zase Noctise odvedou tam, kde ho vyzvedli. Sekito tam pak ještě nějakou chvíli stojí, dokud se všichni nerozejdou pryč.* To je po dlouhé době první, který stále ještě patří k hlavním klanům a zůstává v jejich čtvrtích. A v tomhle klanu jsme už dlouho nikoho pořádně neměli. *řekne si a odejde stejnou cestou, jako vůdce.*

*Noctis se bezpečně dostane na své místo před ten „trůn“ a vyslechne si pak slova maskovaného. Podle hlasu je dost jasné že to je dítě a to Noctise zaskočilo, protože už podle toho u něj tato „organizovaná skupina“ dost ztratila na vážnosti. Čekal tu aspoň Jounina co už něco zažil, kterému je kolem 30ti let ale tohle? Noctis se snaží maskovat své zklamání z toho ale moc se mu to nedaří. Když přijde na udělení znaku mezi lopatky tak nejdřív se mu to nelíbí ale nakonec souhlasí a tak se k němu otočí zády s tím že jsou záda odhalená a počká si na označení. Pak se otočí zase zpět s tím že se opět oblékne. *No to oblečení není třeba hrotit, prostě to nebudu nosit. Možná by měl i zbytek uvažovat že to přestane nosit, je to jako si na záda nakreslit terč a je to dětinské. *Upřímně že to řeklo zrovna dítě je dosti divné ale tak co na srdci to na jazyku ne? Pokud ho nikdo nebude za jeho slova zastavovat tak v doprovodu těch dvou odejdu. *

NPC: *asi po dvou dnech, co přijali Noctise do organizace se Sekito a další dva, (ti samý, co byli tehdy na hřišti) pohybují roztroušeně kolem klanové oblasti Hakari. Jsou kus od vstupů a vyčkávají, odkud se Noctis objeví, aby si ho odchytili. Sám Sekito je přibližně sto metrů od hlavního vchodu opřený o strom v jeho stínu. Očekává,že bude odcházet odsud, ale náhoda je blbec. Proto tam jsou ještě jeho kumpáni, kteří ho popřípadě odchytí a pošlou za Sekitem k hlavnímu vchodu, kde si ho už převezme. Tak jako tak by se s ním měl setkat.* Dneska je tvůj velký den. Ukážeš nám, jak jsi schopný i v jiných ohledech. Považuj to za další zkoušku. To že si byl přijat neznamená, že se to tímhle nezruší. *poví a odrazí se ramenem od stromu.* Ale přece ti veškerou zábavu nepovíme hned na začátku, ne? *dodá s úsměvem a vyrazí do centra. Začali kolem klanu kroužit kolem osmé, takže čas je podle toho, jak se Noctis rozhodl odejít z domu ven do vesnice. Nikoho uvnitř klanu nemají momentálně. Všichni jsou na úkolech a tak není možné se s ním spojit okamžitě. "Bude se to do budoucna muset vyřešit, abychom tu nečumákovali hodiny." řekne si Sekito a pokračuje v chůzi.* Máš zatím nějaké otázky, ohledně toho, co sis zatím prošel? *zeptá se ho po chvíli. Kumpáni jdou v různých intervalech za nimi.*

*Byl doma dost dlouho (dneska) ale nyní už je na cestě mimo klanovou část. Tentokrát na sobě má něco jiného (oblečení). Kráčí si to spokojeně ven mimo tuto oblast (klanovou) s tím že má jako obvykle na obou rukou od zápěstí po loket bílý obvaz s tím že pod tím pravým je skrytá zápěstní čepel, kterou není vidět ale při prohledání by se najít dala. Jak vyjde ven jedním z hlavních vchodů/východů tak si všimne Sekita, téměř okamžitě. Vydá se rovnou k němu a vyslechne si jeho rychlej úvod toho proč tam čeká. Když pak vyrazí směrem do centra vesnice tak ho Noctis následuje, kráčí klidným krokem po jeho pravém boku. *Otázka, opravdu to celé vede dítě? Doufal jsem v něco víc, upřímně jsem zklamaný vedením. *Poví cestou docela upřímně. *Otázky? No jen jedna, kdo vymyslel ty vaše stejnokroje, které na vás naopak upozorňují. Nebylo by chytřejší chodit normálně v civilu abyste jednoduše zapadly?

Dodatek: Noctis domov opustil asi kolem 11:30.

NPC: *Sekito se zarazí nad jeho první otázkou.* Dítě? Aha, ty myslíš ten jeho hlas. *poví a usměje se.* Jo nejsi první, koho to zaráží. Já na tom byl úplně stejně když jsem začínal. *poví a pokračuje.* Věř mi, že to opravdu není dítě. Důvod, proč tomu tak je, ti zatím nepovím, ale za ten svůj hlas nemůže. Ani já nevím, kolik přesně mu je, je starší, jak mi dva dohromady. *poví. Sice mu to Sekito neřekl, ale je mu 13.* To je sice pravda, že to je jak pěst na oko, ale v tom je to větší sranda. I když máme podobné oblečení, nikoho z nás ještě nechytili. V jednu chvíli se od nás po vesnici nepohybuje hodně skupin a tak nikdy neví, kde jsme a odkud vylezeme. Zatím na nás ani nenasadili nikoho pořádného. Asi nemají moc lidí na to, aby je mohli takhle cpát mezi dětské gangy. *pokrčí Sekito rameny a ohlédne se na svoji skupinu, kteří jen zavrtí hlavou. To mu stačí k tomu, aby věděl, že má svoje slova momentálně podložené.*

Takže jeho hlas je dětský ale jinak je to celkem starý a zkušený Ninja, chápu. *Noctisův zájem o tu organizaci opět vzrostl. *Sice ano možná že teď se to vyplácí a není potřeba tuto neopatrnost řešit ale jednou by se to vymstít mohlo, navíc to že vás teď moc neřeší nemusí znamenat že nejsou lidé ale třeba jen to že vedení vesnice nepřijdete dost důležití.

NPC: *Sekito se opět usměje.* Je moc brzy na to, aby sis dělal nějaký přesný obraz o tom, kdo vlastně jsme. *poví jenom a pokračuje v cestě. Po chvíli je znát, že míří do tréninkové oblasti. Kývne hlavou lehce dopředu a oba kumpáni proběhnou kolem nich. Míří napřed, aby obhlédli situaci.* Začneš dnes něčím lehčím. Tak, jak jsme se potkali mi dva. *řekne.* Občas se stane, že tě na nějaký úkol pošleme samotného. Ten strom, kde jsme se dnes potkali, využijeme jako informační prostředek. Pokud tam na tebe nebude nikdo čekat je možné, že zpráva o úkolu je schovaná na tom stromě. *poví, zatím co se zastaví, než se ti dva vrátí. Netrvá to dlouho. Do pěti minut je jeden zpět na dohled a pokyne jim, aby pokračovali.* Dobrá, jdeme. *Sekito vyrazí na cestu. Míří k oblasti, která funguje jako přírodní Dojo. Tím, že to je jen venkovní a rozlehlé prostranství, je to tu tak uzpůsobené. Zastaví se kus od té oblasti.* Prostě tam jdi a vyber výpalné. Snadné. *pokrčí rameny a u toho se usmívá. Nachází se tam momentálně tři genini, kteří sotva vylezli z akademie a snaží se zlepšit si své schopnosti.*

Nechceš mi prvně říct za co mi budou platit? Rád bych zjistil za co jim poskytujete za služby že vám platí, já ani nevěděl zda je něco takového možného, protože jsem o to přišel tím pádem. *Ne že by to byl hlavní důvod al Noctis by aspoň rád začal zjišťovat o co vlastně jde. Není to někdo kdo slepě poslouchá příkazy ale chce vědět za co mu mají zaplatit. *

NPC: *Sekito se na něj podívá.* Proč se vedou války? Proč si lidé nárokují území, ať už silou nebo vyjednáváním? Proč jeden obírá jiného? Je v tom jen zisk. Tahle akce, zase podporuje jinou. Málo kdo má u nás ještě rodiče, nebo nějaké jiné příjmy. Musíme je živit, šatit a podobně. Sbíráme zbraně, finanční prostředky a podobně. Přesně tak, jako tomu bylo u tebe na tom hřišti. Jen málo kdo vzdoruje a ještě míň jich zaujme tolik, jako ty. Prostě po nich chceš platbu, že je necháme v klidu pokračovat. *poví s pokrčenými rameny.* A teď jdi. Je lepší se nikde dlouho nezdržovat. *poví a podívá se kolem sebe. Něco mu nesedí, ale nedává nic najevo.*

Takže banda dětí obere jinou bandu dětí o jejich malé drobné, chápu. *Noctis se tedy vydá na hřiště a vyrazí k prvnímu Geninovi s tím že jakmile k němu dorazí prostě vytáhne zápěstní čepel na pravé ruce a špičku mu přiloží ke krku se slovy. *Víš jak to chodí že? Dej prachy a budeš v klidu, odmítni a budeš se ze země sbírat ještě měsíc. *Noctis to myslí vážně ale zda by toho byl opravdu schopen, to se ještě uvidí. Každopádně Genin #1 se podívá do očí Noctise s dost vystrašeným pohledem a pak si uvědomí že ho vlastně i zná. Tento Genin byl s Noctisem ve stejné třídě na Akademii a ve stejné době jako on dělal i Geninské Zkoušky, které stejně jako Noctis úspěšně splnil. * (Genin #1): Co děláš! (Noctis): Ticho! Nezajímá mě že se známe, kamarádi jsme nikdy nebyly a teď pokud tu chceš být tak mni zaplatíš. Navíc pamatuj, pokud na mě zavoláš policii tak mě sice odvedou a dostanu třeba podmínku za to že tě okrádám či tak nějak ale někdo další náhodou půjde kolem domu kde žije tvá matka a něco by ji mohl udělat, ty bys tam zrovna nebyl a kvůli tvé neochotě zaplatit nějaké malé kapesné by se tvým milovaným něco mohlo stát. *Kde se v Noctisovi vzalo tolik zlosti a kde tato slova vůbec sebral, to neví ani on a upřímně trochu děsí sám sebe. Genin #1 mu tedy dá co chtěl a pak rychle uteče pryč, s Geninem #2 to probíhá celkem lehce. Vypadá to na Genina co už ví jak to chodí a i když za to musí platit tak na tohle místo chodí i tak, nedělá mu to problém když to co dává jsou stejně peníze jeho rodičů. Nakonec dojde až ke Geninovi #3, který musel jasně vidět co vše Noctis prováděl a tak nejspíš tuší co ho čeká když Noctis klidně kráčí jeho směrem. *

NPC: *Sekito je poměrně spokojený s jeho výkonem. Když se Noctis blíží ke třetímu vydají se i oni tři pomalu k nim. Jak se tak ale přibližují, dojde mu, co se mu vlastně nezdálo. Vytáhne kunai a hodí ho mezi Noctise a genina. Ten se trochu vzdálí od Noctise (na pět metrů) a narovná se.* Ale, ale. To už zase řádíš na mém? *poví Genin a dívá se na Sekita.* Zaučuješ nováčka koukám. *dodá a teď otočí pohled na Noctise.* Proč radši neděláš pro mě? *zeptá se ho a zruší henge. Jakmile oblak zmizí, stojí před ním kluk vyšší, než byl genin. Odkaz Sekito a ostatní doběhnou k Noctisovi a postaví se k němu. Sekito udělá ještě krok před ně.* Pořád si myslíš, že máš nároky na území, která jsou naše? Pokud si pamatuješ, naše organizace se tu objevila dřív než ty. *poví a nakloní hlavu trochu na stranu. Ruku položí na jílec katany a chvíli se na něj dívá. Pak lehce zakloní hlavu a mluví na Noctise.* Myslel jsem, že bude chvíli trvat, než se setkáš s těmihle. *poví a nepřestává se nevraživě dívat na změněného kluka.* Tohle je druhá organizace, která má daleko odlišné cíle a způsoby, než mi. *poví a vrátí se celkově pozorností k druhému.* Jiné? Chtěl jsi říct lepčí. Co je mi po tom, že jste byli dřív. *poví a dá signál rukou. Za ním se postaví dalších šest kluků, přibližně v jeho věku. (12)* No a co teď chceš dělat. Je nás víc a ty tu máš navíc nováčka. Na kterou stranu se přidáš chlapče? *nakloní se do strany, aby viděl na Noctise. Ačkoliv má Sekito Noctise přímo za zády a mohl by mu okamžitě něco udělat, věří mu. Dva od druhé skupiny vyrazí kupředu, trochu do oblouku, aby šli na ty dva kumpány, které tam Sekito má. Sekito ví, že pokud by vyrazil proti nim, ten druhý hlavní by hned vyrazil po Noctisovi. Sice věří v jeho schopnosti, ale tohle je blázen na úplně jiné úrovni myšlení, než je Sekito. Teď mu nezbývá, než jen čekat, jak se Noctis rozhodne. Oba kumpáni si připraví katany na svoje soupeře.*

*Jakmile před Noctise dopadne kunai zastaví se, nyní neví jak dále postupovat a upřímně ho to trochu vystrašilo (je to dítě, je jasné že se lehce vyleká). Nicméně nic neříká a snaží se nedávat najevo svou nervozitu a to že se lehce vylekal. *Proč nedělám pro tebe? Možná bych pro tebe i dělal ale on mě získal dřív. *Pronese jednoduše, nějaká věrnost nepřipadá v úvahu ještě si ji nezaslouží (ta organizace). *Mám se rozhodnout na jakou stranu se postavit jo? *Noctis se zamyslí jak zvolí. *Hmm a co se na to vykašlat? Dáme si do držky, nikdo nevyjde jako vítěz protože se sem po chvilce nažene banda poldů a všichni zdrhneme. Jsem dítě ale začíná mi čím dál víc připadat že jsem tyhle organizace přecenil, čekal jsem něco víc ale nakonec jste jen malá děcka co se hádají o nějaká zbytečná území a vybírají drobné na lízátka od dětí. *Noctis se otočí bokem a odejde od nich tak že se zády opře o jeden strom. *Tak prosím dejte si do držky, mrhejte svým časem a přitahujte na sebe úplně zbytečnou pozornost ale až vás to jednou dostane do basy a vaše organizace padnou tak to můžete vyčítat jen sobě.

NPC: *Sekitovi kumpáni vyřídí celkem rychle dvojici, která proti nim vyrazila. Válí se teď před nimi na zemi a nevypadá to, že by mohli pokračovat. To se pak ale Noctis postaví stranou i se svými řečmi. Vůdce druhé skupiny se podívá na Sekita.* Hej, hej. Co je to s ním? Je nějakej divnej ne? *zeptá se ho.* Je to nováček, co bys chtěl. *pokrčí rameny.* Možná si myslíš, že je to teď vyrovnané, ale.. *poví a usměje se. Ti dva geninové, co tam předtím Noctis obral zruší svojí techniku přeměny a postaví se za Sekita.* Měl jsem zajištěno, že tu nikdo nebude, ale opět jsem tě podcenil. *poví Sekito.* Bez tvé podpory to nebudeš mít tak snadný. Měl by si to radši vzdát. *dodá a vytáhne svoji katanu. Dlouho na sebe jen zírají, ale nakonec si to ten druhý rozmyslí. Pokrčí rameny a otočí se k odchodu.* No tak si to dneska vyhrál. Příště to tak být nemusí. *poví a odchází. Jakmile zmizí celá jeho skupina zasune zase katanu do pouzdra. Narovná se a vydá se směrem k Noctisovi. Zataví se před ním a nadechne se, jako by mu chtěl něco říct. Místo toho ho ale udeří pěstí do obličeje tak, aby druhou vzal o ten strom.* I když to byl jen malý náznak, tak jako tak vzpoury netolerujeme. Upřímně, přestávám věřit úsudku, který jsem ohledně tebe měl. Nevíš nic, jak to funguje. Ani proč se držíme tak dobře i během toho, co se tu z toho stala skrytá vesnice i dlouho předtím. Jsme tu už od začátku a díky vesnici je nás i víc a s pevnějším kmenem. Nenechám tě, abys zničil všechno, o co se Souzen - sama a ti před ním snažili. *náhle se zarazí.* Tss. *zasyčí naštvaně. Zbylí čtyři vytáhnou katany i s jejich pouzdry a vypadají, že na něco čekají. Sekito se ještě chvíli dívá naštvaně na Noctise. Pak se otočí a vydá se k nim. Klekne si a položí ruce na zem. Ostatní ho obestoupí, pozvednou katany v pouzdrech a začnou ho mlátit přes záda, dokud nepadne na břicho. Trvalo ale pět minut, než se tak vůbec stalo. Jakmile leží, ostatní zasunou katany k opasku. Ti dva, co s nimi už přišli se sehnou, popadnou ho pod pažím a pomáhají mu odejít. K Noctisovi už neposlal žádný pohled ani slovo. Defakto je skoro na hranici bezvědomí. Zbylí dva čekají na Noctise, až se vydá k odchodu, aby ho doprovodili.*

*Když se ten týpek pokusí Noctise udeřit tak stihne jen tak, tak uhnout aby jeho pěst projela těsně vedle Noctise a dalo by se říct že mohl cítit na jednom uchu až závan jeho pěsti. Rychlost mají na totožné úrovni leda že by se mu za několik pár dní zvýšila. Takže si rozhodně o strom nedal a pěstí nedostal ale tak i tohle stačilo aby Noctisovi bylo jasné že ho naštval ale to ho nezajímá. Doufal v něco co má smysl a ne v dětské hrátky, které jsou tak strašně trapné. *Upřímně, nezajímá mě jakou historii a minulost ta vaše banda má. Původně jste fakt vypadaly jako nějaká skutečná organizace s nějakým smyslem nebo aspoň co vypadá zajímavě ale kdybych se chtěl přidat k gangu ubožáků co budou vybírat drobné na lízátka tak vezmu pár dětí ve školce a začnu s tím sám. Když jsem to mohl sledovat s odstupem tak jste všichni směšní. *Pak přijde ale ten nejsměšnější pohled toho co Noctis mohl vidět a když odnášejí toho zmláceného blba tak se Noctis jen zasměje a vydá se svou cestou a otočí se na ty dva. *Dejte mi pokoj a běžte si radši krást lízátka. *Je naštvaný a dost. *Měl jsem si radši nechat zlámat kosti než se přidat k téhle bandě zlodějů lízátek, fakt tohle nestojí ani za minimální námahu. *Zklamaný Noctis z toho co tu má se radši vydá nakonec domů, pokud ho nezastaví. *

NPC: *I trojice, která odchází se zastaví.* Ah Sekito. Nakonec ti nevyšlo tak, jak sis představoval. *poví jeden z těch, co ho podpírají.* S tím klukem to bude složitější. *dodá a nakonec se zase vydají na cestu. Zbylí dva, co na Noctise čekali musí hold nějak reagovat. Nepočítali s tím, že by se teď na všechno vykašlal a prostě odešel. Oba se pomocí Shunshinu přesunou k Noctisovi. Ačkoliv na to nevypadají, nejsou to Geninové. Hned jak se k Noctisovi přesunou, udeří ho silně do břicha (síla 6) a jakmile by se pod ranou ohnul použili by koleno. Jeden udeří na hruď, druhý na hlavu. Po tomhle by počítali, že ho to vypne. Pokud ne, budou pokračovat, dokud neodpadne. Pak ho svážou, dají mu na hlavu pytel a odnesou ho do stínů lesa. Až by se začal probouzet, bude ve tmě v malé chladné místnosti a na sobě bude mít jen spodní prádlo. Žádnou zbraň, žádnou postel, nic. Jen chladná krychlová místnost o hraně dvou metrů. V jednom z rohů stojí Ninja, se kterým se ještě nesetkal. Ovšem vidět ho nemůže, kvůli tmě.*