Nemocnice

*Itami se vracel zpět do vesnice, aby si doplnil lékařské zásoby. U brány ho hlídka okamžitě poznala a přivítala s úsměvem. Modrovlásek s nimi prohodil pár slov a pokračoval v cestě do nemocnice.* Zdravím. Je tu někde pan primář? *zamával u vchodu na recepční, která ho bez problémů zavedla k jedné z nejvyšších osob v nemocnici. Přeci jen tu Itami pracoval deset let a tak ho tu téměř každý z personálu znal.* Dobrý den pane, mohu na chvilku? * zaklepal modrovlásek na ředitelnu a vstoupil dovnitř.* No nazdar Itami. Povídej, jsem jedno velké ucho, * vyskočil muž ze židle a okamžitě potřásl Itamimu rukou.* Potreboval bych doplnit anestetika a především balení s všemi druhy krve nejlépe v mrazícím boxu. A pak když uz tu jsem bych chtěl odebrat svojí krev, * vylíčil mu své přání.* No to by neměl být problém. Léčiv a všeho kolem toho tu máme plno. Ještě aby ne, jsme nemocnice, * začal se skepticky smát.* Tak běž si do ordinace, kde odebíráme krev a tam si zažádej... vždyť to znáš. Já ti zatím skočím pro ten chladící box s krví, *domluvili se a tak šel modrovlásek do odběrové místnosti.* Ahojky Mari. Vzala by jsi mi prosimtě krev? *pozdravil svojí bývalou koleginy a dobrou kamarádku. I přes to, že byli oba stejně stáří, tak tu dívenka pracovala ještě o chloupek déle.* Itami! *objala ho a následně ukázala na křeslo.* Tak se posaď.* Hned jak se Itami usadil, tak mu udělala všechna standartní opatření (jako u každého odběru krve), píchla mu jehlu do ruky a začala odebírat klasickou dávků 500ml. Tu mu následně dala i s čokoládou, která se má postarat o co nejrychlejší obnovu ztracené krve.* Děkuji Mari, jsi nejlepší, * usmál se na ní Itami a šel i s rudým balíckem hledat primáře. Toho po pár minutách a vyděšených výrazech pacientů kteří neměli radi krev, konečně našel.* Máš to tu všechno. Litr od každé, takže by to na menší operace mělo stačit, * poklepal na box, do kterého Itami ještě přidal svojí krev a obratem jej zapečetil.* Mimochodem, neuvěřitelný výzkum ohledně DNA. Je vidět, že jsi se ode mě přeci jen něco naučil, *poklepal ho po rameni. Bohužel více slov prohodit nestihli jelikož se musel pan primář poroučet na sál. Itami získal vše, pro co sem přišel a tak se šel řádně odměnit porcí Dango knedlíčků s následnou návštěvou doma. Dokonce i přemýšlel, zda se nemá stavit za přáteli, jenže měl pocit, že ho asi ani vidět nechtějí. Nejbližší věděli, kde právě bydlí a tak to nechal volnému průběhu.*
Konec RP

* Byl se ve vesnici podívat na skok za rodinou a při té příležitosti byl rovnou poslán na misi. Mělo jít o jednoduchou misi hodnosti B a o to více byl překvapený tím, kolik lidí spatřil, když se blížil k mohutné červené budově, kde sídlil Hokage.* Zdravím. Doufám, že nemeškám, * usmál se na skupinku, když dorazil. Jedinou známou tváří byl Hanzo. Pak tu byl nějaký zajímavě vypadající chlápek středního věku a dva mladičcí chuninové. Zřejmě jejich první mise, která je měla plnohodnotně uvést do světa ninjů. Jako ti zkušení tu byli právě on a dvoumetrový zelenovlásek v snad ještě větším brnění se znakem vesnice.* No mohlo by to být lepší. Jsi poslední jako vždy, ale myslím, že můžeme vyrazit, * poplácal Hanzo modrovlasého kamaráda po rameni. Náplň mise byla takové, že je měl muž dovést k jeskyni v lese, kam podle jeho informací nukeninové shovali rodinné šperky. Zaujali bojovou formaci, které Hanzo z první linie velel. Pak následovalo pořadí: Chunin -> zákazník -> Chunin -> Itami. Jako lékař a druhý nezkušenější šel Itami poslední a dohlížel na tým. Sledoval jak okolí, tak i spojence. Jeden z chuninů se představil jako Kisuke a druhý poměrně obvyklým jménem, Renji. Oba působili velice odhodlaně a uvědoměle. Kdo se Itamimu ovšem tolik nezdál byl ten podivný muž se slamákem na hlavě. To že chtěl jít na misi i přes značné riziko bylo sice divné, ale zřejmě chtěl své bohatství opravdu hodně. Co se ovšem nedalo vysvětlit byl klid, kterým oplíval. Někoho nezkušeného přeci takové akce nemůže nechat chladným. Pro jistotu ho měl řádně na očích a to především v noci. Chtěl mít jistotu, že neprovede něco, co by je mohlo stát život. Ani po dvou dnech cesty však neprokázal žádné nevhodné aktivity a to už byli v onom lese, kde se měly nacházet odcizené předměty.* Tady to je pánové, *řekl muž. V ten samý moment se začaly objevova na větvích stromu nukeninové v poměrně velkém počtu. Bylo jich tu být minimálně 40.* Sakra! Máme problém! Schovejte se za nás! *přikázal Itami těm dvoum nováčkům a muži. Sám okamžitě vystoupil po bok Hanza.* To na B mise nevypadá... *řekl překvapeným hlasem Hanzo a na tváři mu vyskočil vážný výraz. V ten moment se za jejich zády ozvaly zvuky ostří. Modrovlásek se okamžitě otočil a spatřil, jak těla jeho dvou spojenců padají bezvládně k zemi.* Výborná práce, *vystoupil zřejmě velitel celé této sebranky. Musel být vážně silný, protože tak nejistě zelenovlasý shinoby v brnění ještě nikdy nebyl. Cítil totiž zvláštní chakru plnou temnoty.* Takže past, *řekl Itami především směrem k tomu "nevinnému" muži, který v rukách třímal dva nože, jenž uhasily životy těch dvou mladých lidí.* Máš informace, které se by neměly spadnout do špatných rukou, * řekl vedoucí družiny nukeninu.* Co?! Vy myslíte ten svitek? *zeptal se Hanzo a začal hrabat v kapse. Za pár sekund vytáhl svitek s příručkou na trénink temné chakry, který získal na poslední misi.* Klidně si ho vezměte, *nabídl jim kompromis za jejich životy.* Nene, tuhle informaci si vezmete do hrobu, * zakroutil nukenin hlavou a ujistil je, že mají osud napsaný. Nebyl čas na jakékoliv taktiky. Museli jednat co nejrychleji.* Teď Itami!!! *zavolal Hanzo a z otočky plnou silou nabral může za nimi a běžel s ním do jeskyně kde ho doslova naplácl na první zeď kterou viděl a rozmačkal mu tak hrudník na padrť. Itami je oba kryl vyvolanou loutkou Sanshou a jejím zápěstím štítem. Vnitřek jeskyně byl rozdělený malým průchodem, do další místnosti, kterým zvládl projít sotva jeden člověk. Oba zadýchaní zůstali v tomto provizorním úkrytu. Nebylo to rozhodně nejbezpečnější a hrozilo, že ji kamení spadne na hlavu, ale byl to jediný způsob,  který jim v tuhle chvíli zaručoval život. Itami vytáhl svitek ve kterém měl nejzákladnější veci na přežití. Mezi nimi byla petrolej, kterou svým Katonem zažehl jen tak lehce povytažený knot a umistil jí úplně dozadu, aby alespoň trochu protrhla tmu. I tak tu byla stále obrovská černota a obrysy zdí v ní byly sotva vidět. Nasadil si proto termovizi a spatřil, jak asi 10nukeninu vlezlo do jeskyně. Rukama to naznačil Hanzovi, který se schoval. Čekali, až se všichni přiblíží téměř na dosah a měli minimální prostor na reakci. Když se tak stalo, tak Itami složil pečetě, vykoukl z poza rohu a velkou ohnivou koulí je zpálil téměř všechny na popel.(Katon: Dai Endan) Ten zbytek co se štěstím přežil utíkal s nářkami pryč. * Opatrně! *zakřičel Hanzo, když se začala jeskyně otřásat. Byli tu v pasti, kterou můžou nepřátelé kdykoliv zaklapnout, pokud jim to schopnosti dovolí. Nepřátelům venku začala docházet trpělivost a tak se pustili do bombardování. Dvojce z Konohy si připadala jako ve válce. Jejich jediné štěstí byla pevná struktura, kterou následně ještě posílil Hanzův stinový klon, který začal chakru vpouštět do samotného kamene. Naštěstí zasoba chakra nepřátel nebyla neomezená a nejspíše i menší než ta zelenovláskova. Po několika neůspěšných přišla noc...
*Musíme zavolat pomoc, protože ti venku to nevzdají,* povzdechl si Hanzo, který neměl na spánek ani trochu pomyšlení.* Nemyslím si, že nám to umožní, *odpověděl zklesle Itami. Naštěstí tu byl zachránce v podobě malého ptáčka Kakitomeru. Dvojice mu na nožku uvázala vzkaz a zadala mu úkol letět do vesnice.* Jenže oni budou v pozoru i v noci, *uvedomil si mladíček a tak opět vyvolal loutku Sanshou. Loutka vyběhla ven, aby upoutala pozornost. Odpověď přišla téměř ihned a snad ze všech stran na ní dopadly kunaie s výbušnými lístky. V ten moment vyletěla i Kakitomeru.* Hele ten pták! *všiml si jeden z nich a začal opeřence stíhat. Nebyl však moc úspěšný, jelikož let ptáčka byl několikanásobně rychlejší, než ninji běh. Za svojí neschopnost byl okamžitě zbytkem skupiny obdarován v podobě zlomeného vazu. Itami loutku opět zatáhl do jeskyně a kontroloval škody. Brnění naštěstí velkou část poškození zablokovalo i tak byla jedna její končetina zničená na třísky a druhá dokonce chybela.* Jak si mohl sakra zapomenout na to, že máš svitek s Kinjutsu?! * začal Itami obviňovat svého přítele z toho všeho.* Než jsem stihl vůbec informovat Hokageho, tak mě poslali na další misi. V kanclu Yato Mori nebyl a nikomu jinému bych to do rukou nedal. Ti venku to udělali rychle s chytře. Věděli, že se mě musí zbavit dřív, než to stihnu předat dál, * odpověděl mu jak se dostal do této složité situace. Skupinka nepřátel měla zřejmě taktickou pauzu, jelikož tuto noc žadný další utok nepřišel. Co ovšem nebylo v noci, to si vynahradili ve dne a sotva co sluníčko vyšlo, tak začali bombardovat skupinku, která ani na chvíli nezamhouřila oči. Stejně jako ninjům tak i skále docházely síly vzdorovat. Věděli však, že musí ještě den a půl vydržet, než přijdou posily, jelikož se Hanzo telepaticky spojil s Kakitomeru, která vzkaz úspěsně předala. Bohužel pro ně se ty nadeje čím dal více vzdalovali.
Zrovna byl klid a čas oběda. Skoro jako kdyby se všichni domluvili, že budou držet v tuto hlavní část dne siestu. Shinoby z Konohy si v poklidu otevírali konzervu, když v tom si Hanzo všiml světla.*Pozor! *vykřikl a téměř zboural Itamiho. Rychle zabořil ruce do země a TO světlo v podobě silného katonu zablokoval kamennou zdí, která vrazila do stropu.(DOTON: DORYUU HEKI) Přišel malý otřes, ale nakonec se ukázalo, že z onoho sloupu bude výborná podpěra. Hanzo do něho jen vytvořil díru, aby stále viděli na vchod, zda se k ni neblíží nepřítel. Po tomhle přišlo znova naprosté ticho. Dvojce jen seděla, dávala pozor na vstup a poslouchala. Uslyšeli jen kroky nad nimi, které doprovázelo padání drobných kamínků ze stropu.* Chtějí nás rozmáčknout dotonem? *podíval se Itami na Hanza.* Nemyslím si... Kdyby měl někdo z nich tak vysoké schopnosti, tak to už udělali, *odpověděl mu a byl toho názoru, že nepřátelé nedosahují vysokých ranků. Stále tu však byla enormní početní přesila.
Blížila se opět noc a tím i šance že přijde záchrana.
To stejné si ale uvědomovali i nukeninové venku, kteří malého ptáčka nezvládli dohonit.* Slyšíš to syčení? *prolomil ticho modrovláskův hlas.* To je... Výbušný lístek!!! Musíme rychle pryč! *vykřikl uvědoměle Hanzo a oba se začali co nejrychleji zvedat. Přišla obrovská exploze nad nimi a všude kolem začaly padat kusy kamenů. Jeden velký spadl Itamimu skoro na nohu a chtěl ho zatáhnout do tohoto hrobu. Rychle jí modrovlásek stáhl pod sebe a to už oba vybíhali ven.* Itami buď připravený, tohle bude krušný, *varoval ho Hanzo, jelikož věděl,  že po tom co vylezou tak se na ně všichni nepřátelé doslova sesypou. Začal skládat pečetě a venku se rozpršela černá hořlavá tekutina. Ta přestala padat akorát v moment kdy dvojce vyběhla ven a defakto tak zamezila nepřátelům používat výbušné věci. Stejně tak eliminovala ale Itamiho Katon. Na dvojci začaly létat kunaie ze všech směrů a cinkaly o Hanzovo brnění. Itami se zdatně vyhýbal, když v tom se mu za zády objevil osvalený nukenin posílený o temnou lékařskou chakru a odhodil modrovlasého ninju (silou 60) několik metrů. Tento úder ztlumil Itami rukami. V jedné mu dokonce rupla kost a zastavil ho až vzdálený strom.* Co to je za sílu?! *podivil se. Napadlo ho, že to bude ta temná chakra o které mluvil jeho parťák. Hanzovi bylo jasné, že jsou v průšvihu a okamžitě otevřel 5bran Hachimonu. Pustil se do toho osvaleného nukenina, jenž ono Kinjutsu používal. Byl to opravdu nelítostný souboj v taijutsu kde se střetávali dva velcí bojovníci s ohromnou silou a rychlostí destruktivní pro jejich okolí. Hachimon začínal mít navrh, jenže to už začali nabíhat i ostatní nukeninové, aby získali výhodu pro svého velitele. Hanzo je se svým kladivem, které vyvolal, drtil doslova jako mouchy, jenže sem tam dostal i on zásah. Jedna trefa kamenným kopím, zásah kunaiem či následky Hachimonu se začaly kupit. Stejně tak se vrátil i poranění Itami a z dáli chránil Hanza. Z pusy střílel projektily z fuutonu a rozřezával nepřátele na půl. I on se nevyvaroval souboje na blízko a když po něm šlo několik zbylých můžu. Musel proto vytáhnout své Wakizashi a bránit se. Nejhorší na tom všem bylo, že jeho schopnosti na blízko nebyly o moc lepší než ty, kterými disponovali nukeninové a i on začínal být v problémech. Hanzo věděl, že musí jít na limity a otevřel 6.bránu, která mu pomohla přetlačit nepřítele. V jedné takové situaci mu rychlost pomohla dostat se za nukenina s tajemnou chakrou a nasadit mu kravatu. V té mu rozdrtil krk a zlomil vaz. Bezvládné tělo pustil na zem a sám padl únavou do kolen. Toho využili nepřátelé a okamžitě mu protkali ostří tělem. Hanzo vyplivl krev z pusy a jeho tělo padlo vedle toho, které on sám uškrtil.* Hanzo!!! *zakřičel Itami zoufale, když viděl jak jeho nejlepší přítel umírá. Nepřátelské počty byly zregulované sotva na polovinu a on věděl, že musí přejít k zoufalému řešení. Nahromadil chakru do nohou, které se dotýkaly země na které byla černá tekutina a pro jistotu také do obličeje.(INYU SHOMETSU) Narozdíl od nepřátel neměl onu kapalinu na sobě a tak byl ve výhodě. Katonem tekutinu zapálil a následovala exploze. Všechno začalo létat vzduchem a nastal totální chaos. I samotného tvůrce tato ohnivá show odpálila několik metrů. Hořící nukeninové křičeli v bolestech a ti šťastnějši byli mrtvý. Itami ležel na zemi a díky dopadu který přešel ve válení sudů uhasil oheň na sobě. Byl však natolik poraněný, že nemohl vstát a sotva se držel při vědomí. Cítil jak mu na obličeji teče krev a nevidel pořádně na jedno oko. Postupně začal okolní křik utichat, jak všichni umírali na následky poranění.  Všichni až na Itamiho, který díky lékařským schopnostem stále přežíval. Musel vydržet, dokud nepřijdou posily, které ho dopraví do zpět vesnice a zachrání. Jenže nikdo stále nepřicházel. Blížila se noc a začalo pršet. Déšť uhasil zbytky plamenů v korunách stromů a začal promáčet mrtvá těla z kterých tím odehnal hladový hmyz. Stejně tak Itamimu rozmazával krev po obličeji.
* Espere! Ikazuchi! * zaslechl jak v dáli někdo volá jeho a Hanzovo jméno. Chtěl odpovědět, ale nemohl. Pomalu ztrácel vědomí...* Tady je! Vypadá to že žije!!! * přes černou tmu slyšel už jen hlasy a cítil jak ho někdo zvedl. * Všichni ostatní jsou mrtví včetně Hanza. Vezměte jejich těla a mizíme, * jejich slova se mu v hlavě opakovala jako ozvěna. Nejen že mu treštila hlava, ale uvedomění, že ztratil přítele ho bodalo na srdci do doby, než jeho tělo padlo pod náporem zranění do bezvědomí. Probral se opět až v nemocnici na lůžku. Pulku obličeje měl zavázanou v obvazech včetně jednoho oka.* Doktore? * řekl třesoucím se hlasem.* Itami? Ach už jsi vzhůru, *vykoukla sestrička z poza dveří a začala mu vše vysvětlovat.* Jen tak tak jsme ti zachránili oko. Podle hlášení muselo dojít k velké explozi a ta ti potrhala obličej... a bohužel ti to urthlo i články na na malíčku a prsteníčku, *jak to dořekla, tak se Itami na onu ruku podíval. Kdyby to neřekla, tak by si to snad ani neuvědomil. Stále je tam cítil, jenže viděl, že má teď zmiňované prsty na pravé ruce poloviční.* Máš štěstí, že máš tak vyspělé lékařské schopnosti. Hanzo je bohužel neměl... * sklonila hlavu do země. Itami na to nijak nereagoval a prostě jen ležel. Jakákoliv mimika obličeje se nedostavovala, jelikož by naprosto zlomený.* Počkat! Ještě musím něco udělat. Udělejte mi podpěru! *rozkázal své kolegyni, když si vzpomněl na svitek. Sestřička ho s nelibostí podepřela, protože věděla že Dokusei tvdohlsvost nezná mezí. O holi a z pomocí se Itami dobelhal na pitevnu. Našel tělo svého přítele a kulhal k němu. Bylo vidět, že neměl ještě nikdo čas udělat pitvu. Sáhl mu proto do vaku, vyndal mu z něj lehce potrhaný svitek a následně mu i zavřel oční víčka.* Musím to dát hokagemu! OSOBNĚ! Řekněte mu, že pro něho mám hodně zajímavý svitek s podivnou chakrou,* naznačil, že mu mají zavolat hlavu vesnice, jelikož sám nebyl ve stavu, kdy by dokázal urazit takovou dálku.*

Yato Mori: *Donesla se mu zpráva, že Itami vyžaduje jeho přítomnost a návštěvu v nemocnici. Normálně by zvolil možnost, aby se doléčil a byl schopen za ním dojít sám, protože jeho denní režim byl opravdu plný, ale tak byl ochoten jednu hodinku obětovat, aby zašel za Itamim, protože mu bylo sděleno, že se jedná o velmi podstatnou věc a Itami si to vysloveně vyžadoval. Došel do nemocnice a zeptal se, kde leží Itami. Normálně by byla na místě otázka, zda je rodina nebo někdo blízký a podobně, ale jelikož to byl nejvýše postavený muž ve vesnici, tak to nebyl sebemenší problém. Došel k jeho pokoji a zaklepal. Vyčkal na vyzvání a následně vstoupil dovnitř, vzal si židli a posadil se vedle jeho postele.* Zdravím, Itami. Je docela vtipné, jak se nám vyměnily pozice. Normálně klepeš ty. *Sáhl do kapsy a vytáhl párátko, které si strčil do úst. Měl to místo cigarety. Měl potřebu mít něco v ústech a cigareta do nemocnice nepatří. Opřel se o židli a podíval se na něj.* Jsi docela zřízený. Proč nezačneš tím, co se vlastně stalo a postupně přejdi k tomu, proč jsi mě sem zavolal.

*Mezitím ležel na pokoji, koukal jedním okem do stropu a v ruce stále svíral svitek se základy Temné lékařské chakry.* Dobrý den pane. Děkuji, že jste přišel, *sedl si s bolestí a vypětím všech sil na postel.* No ono to se sebou všechno souvisí... *dal se do vyprávění příběhu, když se jím dostalo úplného soukromí.* Původně mělo jít o jednoduchou misi, jenže jsme byli zrazeni samotným zákazníkem, kterého si podle všeho najmula skupinka nukeninů, *začal poměrně ze široka a podal hokagemu svitek.* Podle všeho šli po tomhle. Hanzo říkal, že Vám to nestihl v čas předat a jelikož to už ani nikdy nepředá, tak jsem se tuhle povinnost jakožto jeho nejlepší přítel a věrný shinoby rozhodl vykonat za něho. Mělo by jít podle všeho o jakousi temnou lékařskou chakru. Znáte to? Já o tom slyšel prvně, * zeptal se protože nečekal, že by vůbec existovalo tak velké odvětví v lékařství, které nebude znát.*

Yato Mori: *Seděl tam, hrál si v ústech s párátkem a pozorně ho poslouchal. Po jeho dokončení příběhu si vzal ten svitek, ale ještě ho neotvíral.* Takže nás podrazil zákazník, jo? No, asi si je budeme muset trochu víc proklepávat. *Povzdechl si. Nakonec otevřel ten svitek a začal to postupně číst. Nikdy o ničem takovém neslyšel a popravdě to celé znělo opravdu zajímavě. Ale měl z toho celého špatný pocit. Znělo to celé jako...Kinjutsu.* Ne, nikdy jsem o ničem takovém neslyšel a ani se s tím nesetkal. Ale jestli byl někdo ochoten podrazit jednu z velkých vesnic kvůli něčemu takovému, tak to musí mít něco do sebe. *Zatím řešili jen svitek, ale ten nakonec složil zpátky a položil na stoleček vedle. Pak se podíval na Itamiho a pozorně si ho prohlédl. Byl docela zřízený.* Hanza mi je líto. Nicméně jsem vděčný, že takhle přemýšlíš. Určitě dostane pohřeb, jaký si zaslouží. A co ty. Bylo ti už řečeno, kdy tě asi pustí, nebo jak dlouho se budeš dávat dohromady? */Od pohledu na jeho tělo měl nějaký hrubý odhad, ale tak přeci jen se mu nepodíval do karty a ani mu sám nedělal nějakou prohlídku, tak mohl stále jen a jen hádat.*

*Určitě musel být v zoufalé situaci, když se snížil k tomu zaplatit si misi a vsadit tím svůj život, *zamyslel se Itami, když se oba pozastavili nad tím, jaká situace nastala. Předejít něčemu takovému by nejspíše nebylo úplně možné, nebo aspoň Itami žádný kloudný nápad neměl. Každopádně se zájmem poslouchal slova Hokageho a rukama se podpíral, aby vůbec zvládl sedět.* Wow! To už musí být opravdu něco, když to ani Vy neznáte, *podivil se Itami nad celou záhadou schovanou uvnitř svitku.*Bohužel nás zahnali do kouta z kterého nebylo úniku. Jednou možnou cestou bylo odpálit sebe sama a doufat, že explozi díky lékařským schopnostem přežiju. Dobrá zpráva je, že prý na to oko uvidím. Ta špatná jsou moje prsty, který zůstaly někde v tom lese, *zvedl zavázanou ruku na které mu chyběly články na dvou prstech. Už si dokonce i pohrával s myšlenkami ohledně ovládání loutek, které bude muset dostat na vyšší úroveň, aby to na jeho schopnosti nemělo vliv.* Nejdesivejsi na té technice bylo ale to, že si ten chlápek s temnou chakrou posílil tělo natolik, aby byl schopný vyrovnat se hachimonu. Každopádně Vás asi nepřekvapí, že mě to jakožto lékaře a vědce velice zaujalo, *dodal a naznačil, že by se na to v budoucnu podíval pořádně a pokusil se zjistit, jak se ta samotná chakra vůbec generuje a jak funguje.

Yato Mori: To určitě musel. *Trochu se pousmál na Itamiho úžasem ohledně toho, že on něco nezná.* No Itami, sám jsem jen člověk. I s tím, že teď už vím o něčem jako je tohle... *Poukázal na svitek.* ...je na světě ještě stále mnoho věcí, které neznám nebo o nich nevím. *Podíval se pak na ty jeho články.* No tak ty jsi i loutkař, ne? Nemůžeš si udělat nějaké umělé klouby a články z nějakého chakrovodivého materiálu? Že by to mohlo být jako náhrada? *Jako lékař sám studoval protézy a věděl, že to není nic jednoduchého, udělat plně funkční náhradu končetiny, ale jelikož šlo jen o články prstů, tak by to nemuselo být zas tak těžké, jen by to chtělo pořádně promyslet. Pak dál poslouchal popis toho, co tu Temnou Lékařskou chakru používal.* Hele, podívej se na to takhle. Vidím ti na očích, že máš opravdu chuť to zkoumat. Já ti to dovolím. Až uděláš dostatečný pokrok ve výzkumu, okamžitě mě kontaktuj. Ale na jedno tě upozorňuji. Zní to velmi nepříjemně a nebál bych se říct, že to už bude spadat do technik Kinjutsu. Nicméně nad tím se rozmyslím, až mi přineseš plný report z výzkumu. *Itamiho si docela oblíbil, proto mu dovolil do toho strčit nos. Věděl, že je dost chytrý, aby se to nezačal ihned učit a neskončil s nějakou schopností, která by spíš ovládla jeho, než on ji. Ale i tak ho radši upozornil o rizikách.*

* Máte pravdu. Ortéza ve které bude zachovaná část chakrového obvodu zní zajímavě a asi i trochu složitě. Jen vymyslet nějaký vnitřní mechanismus, který by skrz ty prsty protáhl samotnou chakru, *zamyslel se nad jeho úvahou. Tak nějak mu v hlavě i nastartoval myšlenku ohledně možnosti neobyčejné loutky s chakrovou soustavou, která spíše působila jako nějaká věc z daleké budoucnosti než jako reálná zbraň. Drěvěný základ jak u loutky nebo ortézy by si jakožto schopný truhlář bez problémů udělal. Bohužel stále neměl žádnou představu o tom, čím by mohla být chakra jako taková vedena.*Nemáte nějaké rady pro začátečníky?* požádal ho s úsměvem pod obvazy o případný nápad se zmiňovaným vodičem, jelikož "druhý" působil jako někdo, kdo tomu rozumí. Poté se opět chvilku odmlčel a poslouchal celý výklad. Unavený se musel obzvláště soustředit, aby mu něco zásadního neuniklo.* Takže by jste mi ten svitek půjčil na výzkum? *vykulil nadšeně oči. Na hlase byla jakékoliv změna nálad jen těžko slyšet, ale tato možnost mu aspoň trochu kompenzovala zohavený obličej. Defakto šlo o klasický postup, který byl pro obě strany výhodný a už několikrát fungoval. Hokage dal Itamimu příležitost a modrovlásek mu jí oplatil množstvím získaných informací, jak pro dobro vesnice tak i pro jeho samotného. Teď šlo však opravdu o něco velkého a nebezpečného, čehož si byl vědom i samotný Itami.* Rozumím... Musíme se o tom nejdříve oba dozvědět co možná nejvíce a pak se domluvit jak postupovat dál, *souhlasil ohledně opatrnosti. Sám Kinjutsu nikdy nepoužíval a vlastně ho viděl jen u Jashinistů, kteří se i tak od Temné lékařské chakry velmi lišili.

Yato Mori: *Jen přikývl, když Itami uznal, že to je docela zajímavé. Trochu se i pousmál, když nad tím začal okamžitě přemýšlet. Když se ho zeptal na radu pro začátečníky, tak jen vstal a z brašny si vytáhl dýku z chakrovodivé oceli. Napustil ji chakrou a použil Hien.* Chakrovodivá ocel zní jako docela fajn bod na odpíchnutí se na začátku. *Zase si ji schoval, vzal ten svitek ze stolu a strčil si ho do brašny. Nejdříve to mohlo působit, že mu nakonec nedovolí ho zkoumat, ale k tomu nedojde.* Nejdříve se plně vyléčíš, až pak můžeš začít pracovat. Mám pocit, že kdybych ti ho tady nechal, tak do něj budeš čumět 24/7. Bude schovaný v bezpečí u mě a až budeš vyléčený, zastav se a já ti ho dám. *Došel k oknu a jedno otevřel. Začínalo tam být docela vydýcháno.* Nicméně já tedy zmizím zase do kanceláře dělat si své povinnosti. Ty lež a odpočívej. Až budeš zdravý, víš, kde mě hledat. *Vydal se ke dveřím a vyšel ven. Ještě než zavřel, tak zvedl ruku na symbol zamávání a pak odešel do kanceláře, plnit si své povinnosti. Nejprve si však přečetl celý ten svitek on sám. Přemýšlel, že si udělá i kopii.*

*Chakrová ocel... to zní jako něco s čím by uměli kováři zdatně pracovat,* zamyslel se nahlas a v hlavě mu okamžitě vyskočila samurajka z pevnosti, pro kterou by to nemusel být žádný problém.  Pomalu se mu začínaly hromadit plánky ohledně výrobků, které by potřeboval prodiskutovat s někým, kdo tomu opravdu rozumí.* To je od Vás kruté..! Ale máte pravdu, *musel se pousmát, jelikož mu hlava vesnice právě zachránila spánkový režim. Asi byla ta jeho zvědavost opravdu patrná, jelikož by dnes rozhodně nezamhouřil oči.* Dobře, mějte se hezky. Děkuji za vyslyšení ohledně návštěvy a snad brzy naviděnou, * odpověděl a třesivě pozvedl zavázanou ruku, aby se také náležitě rozloučil. Poté vyhoupl nohy zpět na postel, lehl si a pokoušel se usnout a nabrat ztracené síly.*

Edo Tensei: Arashi Tarse

*Mějte hezký den, * řekl modrovlásek v uplém tmavém tričku, zatímco pomalu otevíral dveře od své ordinace.* Děkuji, Vám také, * odvětil spokojeně pacient, kterému podél těla visela nová mechanická paže napojená na rameno. Itami zamířil z operačního sálu rovnou do své kanceláře. Tu měl po letech už jen pro sebe, jelikož stavy doktorů v Konoze mírně klesly. Usedl za velký pracovní stůl a začal vypisovat veškeré informace o proběhlé operaci. Směna se pomalu blížila ke konci a tak chtěl mít všechno hotové, aby mohl končit přesně na čas a nemarnit tak důležité minuty, jenž by mohl investovat do svého dalšího rozvoje.* Tak to by bylo, * zaklapl opravdu tlustou knihu, ze které místy vyčuhovaly vložené papíry. Z příchozí pohody ho vyrušil až hluk za dveřmi.* ,,Co zas?!" * nazvedl oči v očekávání.* Pane Espere máte práci, která nepočká. Týká se to prvni hokage,* objevila se hlava místní sekretářky.* Jojo, hned tam budu, * pokynul modrovlásek hlavou a počkal, až se dveře opět zabouchnou.* ,,Bez objednání? Ta by sem jen tak nešla," * napadlo ho, že vážnost této situace nebude malá. I proto se okamžitě zvedl a zamířil na operační sál. Už když se blížil k hlavním dveřím, tak viděl nejistotu v obličejích které míjel. Skleněné oči jedné ze zaměstnankyň, která celý život pracovala pod křídly Arashi. Pomalu odklonil dvoukřídlé houpající se dveře a procházel dlouhou chodbou až k sálu. Už byl v místě jen pro personál a tak široko daleko nebyla ani noha. Naopak již z dálky slyšel ten chaos, co probíhá před ním za dalšimi dveřmi. Vstoupil na sál a chvilku jen sledoval celé dění. Po místnosti lítalo splašeně několik lidí v bílých pláštích a křičelo přes sebe. Mezi skulinkami probíhajících postav šlo vidět, že na operačním stole někdo leží. Nemusel být génius a čekat, až uvidí ty sněhobílé dlouhé vlasy, aby mu bylo jasné, kdo je tím pacientem. Koneckonců mu to bylo už předtím sděleno.* Omlouvám se! * vyjekla mladá sestrička, když narazila do Itamiho jako do stromu a rozbila o něho drobnou kádinku s lokálními anestetiky.* Tak dost kurva! Všichni držte hubu! * zařval skrze genjutsu projekci zvukových vln na celou místnost, zatímco ho do zad kleply vracející se dveře, jenž zadkem po nárazu odstrčil. Jako kdyby někdo lusknutím prstů zastavil čas. Všichni zkameněli a nastalo hrobové ticho, kterému v pozadí jako jemný vánek vyhrávalo oddychování splašeného personál. Konečně mohl pracovat. Jistým krokem si udělal cestu až k lůžku, kde ležela předešlá Hokage. Byla celá bílá s němým výrazem v obličeji. Oči zavřené jako kdyby spala. Mrknutím oka se loutkaři změnily duhovky do krvavě rudé, když přepl svůj zrak na termovizi. Jelikož necítil hmatem, musel se odrazit takto a podle vyzařovaného tepla a teploty těla s ohledem na oblečení určil, jak dlouho je tělo bez známek života.* K čemu to tu máš? * sjel klidným pohledem k zarudlému doktorovi, který div popadal dech a v rukách třímal defiblirátor.* Už je minimálně polovinu třetího dne mrtvá. Myslíš, že jí nahodíš? Když jí nejste schopný dát ruku na čelo a zjistit, že má stejnou teplotu jako okolní vzduch, tak aspoň použivej ten rypák co máš mezi očima, * pokračoval ve výkladu, kdy si i přes neschopnost čichu uměl představit ten začínající zápach hniloby. Nevěděl, kdo o celém zákroku rozhodoval, ale rozhodně měl ten dotyčný rozklepaný kolena jeste na týden dopředu. Možná měl přihlédnout na vážnost situace, kdy si jen těžko mohl kdokoliv přiznat, že může i velká lékařka jako byla Arashi umřít stejně, jako normální smrtelník. Pochybení v Itamiho očích bylo však neodpustitelné. Dlouho omílaný problém lidí, kteří dříve stejně vždy příjde.* No co koukáte... Tedy už si poradím sám, * rukou vyhnal veškerý personál, až tu zůstal jen on sám a dva členové Anbu jednotek v rohu. Oproti ostatním byli naprosto tichý, až splinuli s prostředím. Samotný Itami moc dobře chápal, proč tu musí být. Tělo první muselo zůstat v rukách vesnice a jejich velitele, kdy při nejtradičnějších postupech následovala naprosto přimitivní metoda v podobě kremace. Po zkušeném lékaři se tak už jen chtělo to, aby určil příčinu smrti. Nasadil si proto své speciální chakrovodivé hygienické a typicky černé rukavice, které používal na celém světě jen on. Aby ne, byl to jeho výmysl, který vyžadoval precizní ovládání chakry. Když se s nimi ovšem naučila ona osoba pracovat, dokázala si na celé ruce vytvářet skalpely o všech velikostích. Nejdřív zkontroloval zevnějšek. Nehty, oči, kůži, zda zde nenajde známky po souboji. Nikde nic nebylo, až na pár jizev a stopě po řezné ráně na polštářku palce. Ta se však hojila déle a především úspěšně, proto se mohla okamžitě vyloučit. Když jí pak Itami vpustil speciální kapalinu do těla, mohl s jistotou vyloučit i použití jedu. Poté jí pomocí chakrové čepele na špičce ukazováčku rozřízl hrudník, aby mohl lépe nakouknou dovnitř. Začal zkoumat orgány, až dosel k jednoduchému závěru v podobě srdeční zástavy. Zřejmě v době spánku.* Škoda, že jste jí nenašli hned. Pak by ten defiblirátor třeba i pomohl, * pootočil hlavu směrem k dvou ninjům v maskách. Ač je neměl rád, tak jim to nemohl nikdo vyčítat. Světlovláska byla už dávno v důchodu a rozhodně si ho přála užít i jinak, než s kupou shinoby za zadkem. Po malé odmlce si Itami rukavice se zasychající krví opět sundal a zapečetil je zpět do svitku, aby mohl sepsat posmrtný protokol.* Tak hotovo. Zbytek je na vás pánové, * řekl jen co dopsal. Vyplněný list pak položil na klidné břicho první a odešel zpět do kanceláře, aby mohl konečně ukončit svojí směnu.
  Následující dny trávil neustále v práci. Jelikož jeho tělo teď neznalo únavu mohl být v nemocnici nepřetžitě. Ovšem kvůli případným otázkám v noci neoperoval a trávil je meditací v parku Senju. Takto to šlo pár dnů až do veřejného rozloučení obyvatel Konohy s laskavou Arashi Tarse. To se konalo na střeše budovy vůdce vesnice, kde byly zástupy nejbližších a ninjů mezi kterými stál i Itami. Oděný v černém hábitu si bez známek emocí držel spojené ruce za zády a sledoval, jak všichni postupně odnášejí květiny k fotce usměvavé slecny s ofinkou v culíku. Všude kolem panoval smutek, ale on sám nic necítil. Stejně jako necítil ani kapičky přicházejícího deště.* ,,To je načasování," * koukl do nebe, když uviděl mokré fleky na zemi. Déšť postupem času začal nabírat na síle, jako kdyby si samotná hokage nepřála, aby kvůli ní lidé truchlili. Počasí tak začalo odhánět civilisty dole pod budovou, kde se sešla solidní polovina celé Konohy. I Itami naposledy pohlédl na památníček a následně sešel točitým schodištěm až do ulic, kde si nasadil křídla a odlétl směrem ke svému ostrovu. Za normálních okolností by samozřejmě použil svojí vránu, ovšem nechtěl jí v dešti tahat takovou dálku a tak se smířil s tím, že bude muset absolvovat i mezipřistání. Na to došlo až v Zemi Lesů. Kde jinde, než mezi porosty velkých stromů. Tou dobou už nepršelo a tak se chystal vyvolat svého kuchyiose. V tu chvíli ho však vyrušil svištivý zvuk a rána, kdy mu šipka z kuše projela skrze rameno.* ,,Huh?" * podivil se a při pohledu na projektil spatřil, jak ze železného hrotu odkapává jeho jed Neko. Opět zapl termovizi, aniž by se staral více o otrávenou zbraň. Koukl směrem, kterým vylétla šipka a spatřil jednu postavu v korunách stromů. Okamžitě odpojil slitinová peříčka na svých křídlech a vyslal je proti rudé skvrné. Mezi větvemi to jen zašustilo a za malý okamžitě sletěl ze stromu jako hruška muž v otrhaném oblečení. Držel se za krvácející rameno, po kterém se mu svezla čepel peří. Další měl zaseklé ve stehně a břichu.* Proč ten jed nezabral! * zaklel s bolestivou grimasou v tváři.* To už ti teď může být jedno, * odpověděl Itami a chystal se ho dorazit. V tom ale dostal nápad. Vyvolal ze svitku loutku Haha to chichi a uzavřel muže do jejího nitra. Pak na ní nalepil výbušný lístek jako pomyslnou pečeť. Konečně se dostal i k tomu, aby vyvolal onu vránu. Hodil jí k ocasu loutku i s mužem uvnitř, sám jí usedl na záda a vyrazil na ostrov. Zbylá cesta nad mořským průlivem byla už jen chvilkou v podobě necelého dne. Když dosedli opět na zem, tak už to bylo před Itamiho chatkou.* Děkuji za pomoc, * pohladil vránu po hlavě a nepřimo tak řekl, že jejích služeb tu už nebude potřeba. Jen co opeřenec zmizel v obláčku kouře, vyvolal svojí Karasu a rozdělil jí na jednotlivé časti s hroty. Jeden z nich namazal paralyzujícím jedem a zarazil jej do jednoho z otvorů v Haha to chichi tak, aby se zabodl nukeninovi uvnitř do nohy. Než začal jed působit, tak si vyvolal svitek a své rukavice na operování. Natáhl si je a zaschlou krví začal kreslit do svitku jisté znaky. Ty pak ještě mimo svitek prodloužil křídou. Když měl hotovo, tak tou dobou byl muž uvnitř loutky tuhej jak dřevo, ač stále dýchal. Vědec jeho tělo hodil na rameno a švihl s ním na svitek. Začal skládat ruční pečetě a následně na to začaly znaky obaloval mužovo tělo. I přes paralýzu byla v jeho očích vidět ta nesnesitelná bolest, kterou si právě procházel. Jeho tělo se začalo rozpadat na drobné kousky, z nichž se formovaly nové. Vznikala úplně nová, bledá a dobře známá postava. Zatímco bezduše stála, tak Itami z pouzdra na zadku vyhrabal kunai, na kterém byla vypsaná pečeť. Tu pak opatrně strčil osobě do hlavy a ta rázem nabrala mnohem přirozenějších barev.* Vítejte zpět Arashi Tarse, * poklekl před ní v maximální úctě a respektu.*

Konec RPG

Mise D - Pomoc v nemocnici.
Kaede
Kira
Zraněná dívka

*Bylo to po chuuninských zkouškách. Kdy se Kaede, Izumi i Gyo vrátili z Kirigakure. Kaede měla stále ruku v sádře a obvazy na operovaných žebrech. Doma to ale nemohla vystát a namísto odpočinku se rozhodla normálně nastoupit do nemocnice a pomáhat matce na oddělení. Kaede se ráno oblékla a vydala s mámou do nemocnice.* Jsem na tebe pyšná Kaede, musím říct, že jsme tak trochu nečekali, že přijedeš po svých....už jsem se smiřovala s nejhorším. Tak to ti děkuju Mami... *Prohodili jediná slova po cestě. Jakmile Dorazili do nemocnice, Kaede se odebrala do místnosti pro sestry, kde se oblékla do příslušné uniformy. zatímco její matka šla do místnosti určené lékařům a vyšla také, převlečená v uniformě. Kaede už na recepci vyfasovala složky pacientů a s matou se daly do práce. Obejít každého pacienta, zkontrolovat jeho zranění, zda bere předepsané léky, převázat rány, vpíchnout antibiotika. Kira nechala Kaede některé pacienty, převážně dětské, ošetřit sama....respektive, zkontrolovat, ošetřila je pak Kira, ale nejprve is musela něco zařídit. Kaede šla z pokoje do pokoje, když v jendom pokoji se zdržela déle. Uviděla tam dívenku, tak o pět let mladší, než byla Kaede sama. Byla celá ovázaná, od hlavy až k patě, jen oči jí byly vidět. Kaede si zkontrolovala složku. "Popáleniny třetího stupně, nikdy nezahojitelné do původního stavu, měnit obvazy co tři hodiny." Četla ve složce.* Ahoj, já jsem Kaede a jdu tě zkontrolovat. Jak je to dlouho, co ti měnili obvazy? Tak dvě hodiny... Dobrá, takže příjdeme s doktorkou za hodinu na převaz. Řekni mi, Kaede, vyléčím se? *to jí zarazilo. Vzpomněla si na Danteho, jak zklamaný byl, když lhala...[b]"Milosrdná lež je lepší, než bolestivá pravda...že jo?....že?"[/b] Nezvládla to, sklopila pohled.* Bohužel, tvé popáleniny jsou nehojitelné...řekni, jak dlouho tu jsi. Déle než čtvrt rok... Jak se ti to stalo? *Kaede se posadila na okraj postele a zkontrolovala kapačku.* To moje matka...je kunoichi. Otec se zbláznil a změnil v něco, co se nedá ani popsat...žili jsme za vesnicí, takže nikdo nemohl pomoci. Matka nakonec podpálila celý dům, v tom stresu ze souboje s otcem úplně zapomněla, že tam celou dobu jsem. *Kaede si přiložila ruku na srdce. To rozhodně nebyl hezký večer a vzpomínka na rodinu.* To mě moc mrzí....chtěla bys něco donést? Můžu ti z bufetu pro doktory donést pitíčko z pomerančů. *Dívka přikývla. Kaede seskočila z postele a odškrtala všechny potřebné věci ve složce. Ujišťujíc se, že má dívka vše dle potřeby. Pak zkontrolovala ještě dva pacienty. Vkradla se do jídelny a ukradla tam pitíčko z vymačkaných pomerančů. Nacpala si ho do kapsy a pak vyhledala matku.* Ma? Za chvíli musíme této holčičce vyměnit obvazy. Dobrá, dojdi na recepci, ať ti dají deset balení bylinkových obvazů, potažených vazelínou. Sejdeme se u ní na pokoji za deset minut. *Kaede přikývla a splnila úkol. Vzala obvazy, i když jí po cestě furt nějaké to balení vypadávalo z rukou, donesla všech deset na pokoj dívenky. Matka pomalu začala dívce odmotávat obvazy. Kaede s enějak nedokázala přinutit jí koukat do očí, i když cítila pohled dívky. Sama Kaede odmotávala na druhé straně obvazy z nohy. Kůže byla v dezolátním stavu, ale zdálo se, že se pomalu dává dokupy. Jakmile odstranila obvazy z nohy, začala na ní namotávat nové, čisté a voňavé bylinkové obvazy.* Kůže je v mnohem lepším stavu, než před týdnem. Dnes ti tedy konečně dáme ty nové obvazy, které podpoří hojení. *Promluvila Kira k pacientce a Kaede jen po očku sledovala, jak kývla hlavou. Podívala se na matku, která jí jen pokynula, aby jí podala další balení obvazů...takhle tam byly dobrou hodinu, než vůbec dokázaly vyměnit všechny části od pat po krk. To nejhorší teprve mělo přijít.* Kaede, prosimtě dojdi mi ještě pro další balení. *Kira moc dobře věděla, proč dceru poslala pryč. Krásné oči dívky totiž byly to jediné, co zůstalo jak bylo. Obličej měla tak spálený, že jí čekalo ještě několik těžkých operací, než by vypadala alespoň trochu lidsky. Kaede doběhla pro balíček, a když se vrátila, zrovna matka připevňovala obvazy, aby nepadly.* Takže to nepotřebuješ? *Dostalo se jí jen zakroucení hlavou. Kira okolo Kaede prošla a poplácala ji po rameni.* Ukliď to a pak dojdi do kanceláře. *Kaede přikývla. Jakmile se za matkou zavřely dveře, sedla si k dívce a vytáhla z kapsy pitíčko.* Tady, užij si to. *Dívka přikývla a beze slov si prostrčila brčko skrze obvazy. Jedním pohybem ruky naznačila Kaede, aby šla.* Já se tu zase někdy ukážu, drž se! *S těmito slovy vyletěla z pokoje a šla za matkou, která jí oznámila, že dnes již žádnou pomoc potřebovat nebude amůže jít domů.*

Konec Mise

Tatsuya: *Uplynula asi hodina.. ano bude to tak hodina od konce závěrečné části Chuuninské Zkoušky (celkový konec). Všechny boje už jsou vybojované a Naomi byla po celou dobu v nemocničním pokoji a je pěkně nafetovaná léky proti bolesti aby opravdu necítila vůbec nic. Je to trochu posílené i nějakými injekcemi přímo do nohy a tak sice nebude cítit bolest ale zároveň jako kdyy tu nohu ani neměla.. žádný cit v ní. Ono i kdyby nebyla napumpovaná léky tak by s ní nemohla hnout... poškození bylo takové že ji Yasuo dokonce pškodil nějaké důležité nervy a tak by se měla Naomi pomalu probouzet.. Tatsuya totiž ukončí Genjutsu, které ji udržuje ve spánku ale přitom sedí na kraji postele kousek od ní. Sám si je totiž vědom zranění jaké si odnesla ale je tu i něco dalšího o čem si s ní musí promluvit a čím dřív.. tím lépe.*

*Keď Naomi začala prichádzať ku sebe, na moment zažmúrila oči - pokúsila si spomenúť kedy, kde a ako zaspala. Chvíľku trvalo kým si pospájala útržky toho čo si pamätala predtým než stratila vedomie. Pomaly otvorila oči a ako prvé uvidela biely nemocničný strop. Cítila, že má obviazanú ľavú ruku a čo bolo najhoršie - necítila si svoju pravú nohu.* "Takže som o ňu prišla." *Pomyslela si zdrvene a spomenula si na ruku jej otca o ktorú prišiel na misii tesne predtým než sa vydala s bratom na chuuninske skúšky do Konohy.* "Som fakt dcéra svojho otca." *Pomyslela si trpko a hlava sa jej pri tom točila pod náporom utlmovaných liekov, ktoré do nej napumpovali medikovia po tom čo ju ošetrili. To bol jeden z dôvodov prečo jej chvíľku trvalo kým si uvedomila, že nie je sama. Sedel pri nej Tatsuya a díval sa na ňu... Tatsuya.. naozaj tu bol?! Asi by ju nemalo zaskočiť, že tu nie je jej brat, no sám Tatsuya? Vyzeral presne ako na plagáte, ktorý jej visel doma nad posteľou... Keby nebola tak omámená asi by sa červenala a rozhodne by viac prejavila svoje rozpaky, no teraz nebola práve vo vrcholovej forme takže mu len zahanbene opätovala pohľad.* Tatsuya-sama. *Pozdravila ho tichým, mierne zachrípnutým hlasom a pokúsila sa trošku nadvihnúť - posadiť, aby neležala, no cítila v tele zvláštnu slabosť a teda sa len nadvihla a opäť bezvládne klesla hlavou naspäť na vankúš.*

Tatsuya: Pozorně mě poslouchej.. o něo tě požádám a je smrtelně důležité aby ses neptala proč to po tobě chci.. prostě to udělej Naomi. *Inu tohle bude docela bolestivé i přes léky, on ji hodlá vyléčit a okamžitě ale Naomi čeká to že ta rozdcená kost v noze se postupně spojí a sroste do původní podoby a stejně tak i ostatnbí zranění. Běžně to je bezbolestné ale ono.. srovnávání a dorůstání kosti či srůstání asi nebude příjemný zážitek a proto se přesune blízko k naomi.* Bude to bolest.. takže se mě pevně chytni abys mohla kompenzovat tu bolest a.. kousni mě. *Zatímco ji drží u sebe v takovém.. dalo by se to nazvat objetí přesune k jejím ústám levou ruku a nechá ji aby kou kousla někam nad zápěstí a tehdy aktivuje lékařskou techniku Iyashino Kōshō, čímž spustí regenerační proces a v řádu několika vteřin se ji vyléčí jakékoliv zranění, kterým trpěla. Je dost možné že to vypudí i ty léky (stejně tam byly jen na efekt) a určitě do ní nebudou cpát další. Dá Naomi samozřejmě čas to řádně prožít tu léčbu a tak ji pak pustí, aby si mohla opět řádně lehnout, zatímco bude sedět na kraji postele.* Tak.. jsi zdravá a klidně bys mohla rovnou opustit pokoj.. já vždycky říkal že mi na lidech říše záležeží.. obzláště na těch.. výjimečných.. což jsi.. dneska to už víš i ty že? Nakonec jsi na to přišla. *Tím naráží na její Kekkei Genkai a na to že měl tušení že u ní něco takového může nastat už když ji viděl poprvé. pravda je taková že Naomi je psolečně s Naotem od narození vedená jako pravděpodobný nositel Kekkei Genkai Ranton a Mokuton a dnes? Obě tvrzení akorát potvrdila a už není vedená jen jako pravděpodobný ale přímo nositelka Rantonu a Mokutonu.* Mimochodem.. blahopřeji.. je z tebe Chuunin.

*Hoci bola Naomi po tom čudnom nespánku trochu dezorientovaná, utlmená liekmi a zmätená z pozornosti, ktorú jej Tatsuya venoval ... naúriek tomu všetkému sa na jeho slová sústredila pripravená jeho žiadosť splniť stoj čo stoj. Srdce sa jej rozbúchalo rýchlejšie keď sa ku nej priblížil a varoval ju, že bude cítiť bolesť. Pri tej informácii jej stiahlo žalúdok, vybavila si tú šialenú bolesť keď kvôli Yasovi prišla o nohu .. Túto spomienku však vytlačila do úzadia Tatsuyova žiadosť. Chcel aby ho uhryzla? Objal ju a Naomi táto chvíľa prišla tak surealistická, že by komukoľvek prisahala, že sa jej len sníva. Možno sa zo straty nohy zbláznila, možno v tej aréne zomrela a toto všetko sa jej len zdá... Tak či tak schúlená v Tatsuyovom teplom, silnom objatí nemohla proti jeho príkazu protestovať a ani nechcela. Napriek tomu, že jej hovoril ako to bude bolieť, napriek tomu, že netušila čo sa to vlastne deje - chytila oboma svojimi rukami Tatsuyovu ponúkanú ruku, priložila pery na jeho pokožku a zavrela oči. Tak ako prikázal - uhryzla ho a ... panečku to čo sa dialo potom ju rýchlo dostalo z jej predstavy, že toto je len posmrtný život či sen. Naomi pocítila bolesť v pravej nohe o ktorej si myslela, že už neexistuje, príval bolesti, sa začal stupňovať ... rástol až sa napokon rovnal tej agónii, ktorú cítila v Aréne. Tuho zavrela oči aby jej z nich nevytriskli slzy a celou silou zovrela dlane čím si tlačila jeho ruku ku svojej tvári a stále zahryznutá v Tatuyovi tlmene vykríkla. Ten hrdelný ston bol však utlmený tým, že nemala voľné ústa a tak proste určite nespôsobila paniku a nebol dôvod aby sem vbehol nejaký medik. Naomi bola zúfalá, dúfala, že už takú strašnú bolesť znovu neucíti a predsa... opäť to tu bolo. Zavzdychala a s úľavou sa odtiahla keď to napokon celé skončilo a ona si uvedomila, že si svoju nohu cíti - dokonca bola schopná pohnuť prstami, pokrčiť koleno - no všetko. Keď bolo po všetkom, Kage ju pustil a ona si mohla znovu ľahnúť na vankúš aj napriek tomu, že sa už cítila .. vlastne úplne zdravo.* Ďakujem, Tatsuya-sama. *Šepla s priam zbožnou úctou a pri tom na svojho idola oddane hľadela. Bolo neuveriteľné aký skvelý shinobi bol a čo všetko dokázal.. veď v ďaka nemu nebude do konca života mrzáčka! Mizukage jej ešte pogratuloval ku úspešnému postupu na hodnosť chuunina. Naomi v tej chvíli však nemala radosť v očiach a necítila sa ani extra jedinečne či výnimočne.  So svojim výkonom nebola spokojná. Videla to tak, že jediný perfektný výkon podala pri písomnej časti skúšok, no počas druhej skúšky sa kvôli svojej naivite nechala zviazať a potom nebola schopná zachrániť Murasakiho. V Aréne sa zase nechala zraniť a prestala sa ovládať až tak, že ju musel Tatsuya zastaviť aby toho chlapca ... Yasua nezabila. Trochu roztrasene vydýchla.. všetká tá bolesť, ktorou si za posledné dve hodiny prešla mala svoje opodstatnenie. Bol to pre ňu trest - aspoň tak to vnímala. Pravdepodobne, na nej bolo vidieť, že nie je na seba práve hrdá.* Budem sa snažiť byť lepšia. *Prisľúbila mu ale hlavne sebe.*

Tatsuya: *Je rád že mohl Naomi pomoct, ono kdyby někoho zajímalo proč se tak zajímá o někoho jako je Naomi. Nosí v sobě obrovský potenciál a ten hodlá Tatsuya vypěstovat.. určitě ji teda nevidí jako nějakou kytku nebo strom ale to přirovnání.. to určitě každý chápe. Když je Naomi už lépe a je zdravá (jen vyčerpaná) dá ji Tatsuya trochu prostoru ale vidí na ní že není nadšená a je dost pravděpodobné že není spokojená svým výkonem.* Inu Naomi.. na okamžik jsi nad sebou ztratila kontrolu a skoro jsi až zběsnila.. pamatuješ si něco? *Má ohledně toho menší nápad, rád by Naomi něco nabídl.* Jsi velice emotivní.. proto pro tebe mám návrh. Jednou za měsíc se sejdeme a já tě naučím.. své emoce ovládnout.. ne potlačit ale ovládnout je a dokázat je správně nasměrovat... emoce totiž mají co dělat i v boji.. při správném využití.. tě udělají silnější a tohle někoho tak emotivního chci naučit.. osobně. Jsi pro mě a pro budoucnost říče důležitá Naomi.. více než si uvědomuješ. Nejde jen o tvá Kekkei Genkai.. ta má i tvůj bratr ale jde i to že jsi kromě toho.. nadaná a plná potenciálu, který je potřeba podporovat a rozvíjet. *Možná to trochu moc osladil ale Naomi si zaslouží trochu té chváli a povzbuzení.*

*Vyčerpane na neho hľadela keď jej doprial priestor a pripomenul jej to ako nad sebou stratila sebakontrolu. Spýtal sa jej či si na to spomína a tak sa pokúsila do tej nepríjemnej chvíle aj napriek nevôli vrátiť.* Všetko sa to stalo tak rýchlo... *Zašomrala a sklonila pohľad ku svojim rukám - prstami sa nervózne hrala s nemocničnou prikrívkou.* Chcela som aby trpel za to čo mi urobil.. mrzí ma, že som to nezvládla lepšie Mizukage-sama. *Priznala zahanbene, no neprezradila fakt, že v tom amoku sa Yasuova tvár na moment stratila a ona v ňom videla toho genina z Kumogakure, ktorý zabil Murasakiho. Až tak šialene ju ovládla bolesť a hnev. Nechcela aby si Tatsuya myslel, že sa zbláznila. Bála sa, že ju postihne nejaký trest - že to je ten hlavný dôvod prečo tu je, no opak bol pravdou. Pri jeho slovách ku nemu prekvapene zdvihla pohľad a pristihla sa, že na neho chvíľu hľadí s pootvorenými ústami. Jeho slová udreli na tú správnu strunu. Otec ju len zriedka pochválil - preto od malička tak prahla po uznaní. Preto tak drela v škole, chcela aby ju niekto ocenil za známky, za jej výkony ... potrebovala tie slová počuť, no ani vo sne by ju nenapadlo, že by sa jej také slová dostali od jej idola.. od Tatsuyu. Opäť sa pohrávala s myšlienkou, že sa jej táto chvíľa len sníva. Túžila po tom byť pre niekoho dôležitá, nepostradateľná a možnosť pravidelných tréningov s ním ... to bolo niečo čo po čom sníva nejeden chlapec a dievča v ríši Kou.* Ďakujem, ja ... ja s radosťou prijímam. Ani neviem vyjadriť aká som vďačná, za Vašu podporu.. Chcem so svojimi pocitmi vedieť pracovať. Chcem byť ríši prospešná. *Ani nevedela čo presne mu má na to všetko povedať.. bola z toho úplne rozhodená a do toho ešte poriadne vyčerpaná. Nemohla sa dočkať toho kedy to povie Naotovi.. a potom jej to došlo - kvôli tomu, že stratila vedomie, nevidela ani jeho zápas!* Uhm.. mohla by som mať otázku? Neviete či môj brat už bojoval? Ja .. ani neviem koľko prešlo času. *To bola celá ona - aj vo chvíli kedy bola najšťastnejšia na svete a mala myslieť na seba .. aj v tejto chvíli myslela na svojho brata.. vždy sa pre neho obetovala - skoro ako keby to mala vrodené, tú túžbu aby bol v poriadku a to aj teraz .. keď sa na neho vlastne stále trochu hnevala a bola urazená.*

Tatsuya: *Je to jak si myslel, nechala se unést svými emocemo a kvůli tomu nad sebou ztratila kontrolu.. k té její omluvě že to nezvládla se nevyjadřuje, on to nevidí tak že by to nezvládla ale nemůže ji to vymlouvat.. sama musí uznat že to nakonec i celkem zvládla. Hlavně kdyby měl pocit že to nezvládla tak by z ní určitě Chuunina neudělal.* Nemusíš mi děkovat za podporu.. je to samozřejmost a navíc, tvrdě jsi dřela a tak je správné tvou tvrdou práci uznat. *Naomi dá najevo že jeho nabídku pracovat s emocemi přijímá a to mu udělá nakonec radost.. měl trochu obavu že odmítne.. ze strachu těm emocím čelit.* Jen chci abys věděla že bude ůdležité abys mi sdělila své vnitřní obavy.. vše co tě hluboko uvnitř štve, naplňuje nebo děsí.. budu potřebovat dokonale poznat tvé emoce a ty mě s nimi budeš tedy muset seznámit, nebude to problém Naomi? *Nechce ji odradit ale je nutné aby dopředu věděla co ji čeká a co po ní bude vůbec Tatsuya chtít ale pak přijde otázka na jejího bratra.* Uhm tvůj bratr.. má vážná zranění ale bude o něj postaráno ale Naomi.. jeho výkon bylo něco příšerného a tak narozdíl od tebe.. z něj nebude chuunin.. nejspíš bys to měla vědět. *Trochu se zamračí.* I přes to že má dobrý genetický materiál.. myslím Kekkei Genkai.. nehodí se na to být Ninjou.. je spíš po své matce.. možná by mu měl někdo říct ať se na život Ninji vykašle a radši si otevře nějaký obchod, pekařství nebo něco takového.

*Pre Naomi niečo také ako slová podpory samozrejmosťou neboli.. obzvlášť preto, že ich otec nimi doma šetril. O to viac si to preto vážila. Tatsuyove slová ju následne ale trochu rozhodili.. predstava, že by mala veľkému Mizukagemu hovoriť o svojich hlúpych strachoch a trápnych túžbach bola stiesňujúca, no už keď na ich tréning kývla - nemohla teraz cúvnuť.* Prekonám svoje zábrany... veď aj o tom je život ninju. *Prehovorila odhodlane svojim bystrým hláskom a pousmiala sa aby mu bolo jasné, že to myslí vážne. Samozrejme to nebude pre ňu jednoduché, no čo v živote jednoduché je? Následne jej Tatsuya prezradil, že premeškala zápas jej brata a keď jej povedal ako mizerne sa mu darilo - doslova jej padla sánka.* Ale .. to nieje možné, on.. vždy bol o toľko lepší než ja. *Vydýchla šokovane a zmätene zažmurkala. Nevedela si takto narýchlo vybaviť ninju proti ktorému ho museli postaviť, že sa mu tak strašne nedarilo. Slová ktoré potom od Kageho nasledovali Naomi priklincovali do matraca ako keby boli adresované jej samej - nie jej bratovi. Bolo šialené, že to dopadlo takto.. tak veľmi drela, tak sa snažila aby nestála len v tieni svojho brata - tak veľmi túžila po tom aby bola rovnako silná ako on ... až ho napokon prekonala? Kedy? Ani si to nevšimla! Skôr než by ale namietala alebo sa ho snažila nejakým spôsobom zastať - Tatsuya povedal niečo čo ju prinútilo na všetko ostatné zabudnúť.* Vy ste poznali našu mamu, Mizukage-sama? *Dostala zo seba pridusene. Otec im o ich matke nikdy nehovoril - nikdy. Nepoznala ani jej meno ... nič.* Ona.. piekla teda.. mala nejakú pekáreň? *Nerozumela, nakoľko Tatsuya povedal, že je Naoto po nej. O svojej matke zatiaľ počula len raz - hovoril od nej vodca klanu Kashiko-sa keď si Naomi pozvali do ich sídla aby jej odovzdali kameň Gelel. Vtedy vodca ich matku označil za čiernu ovcu, lebo podľa vodcu klanu nebola dosť múdra - teda aspoň tak to Naomi vyznelo.*

Tatsuya: To máš pravdu.. překonávat zábrany a postupně je posouvat je naše přirozenost a naučit se žít se svým strachem a nenechat se jím ovládat.. například. Nebudeme se o tom bavit teď.. to až přijde čas na náš první trénink.. budeš se postupně učit nenechat se ovládat každou jednotlivou emocí od vzteku, přes strach až po.. třeba stud. *Někomu trénink něčeho takového může připadat jako triviální ale však časem uvidí jak se to Naomi jednou bude hodit.* Nevím proč by měl být lepší.. já četl ty dokumenty a vlastně nebyl lepší.. ve výsledku měl jen velké štěstí.. během svého postupu od Studenta na Genina ale.. to štěstí mu během zkoušky nepomohlo.. narazil na někoho kdo mu je rovný a on byl.. úplně neschopný. Vytvářel situace, kterými uškodil jen sám sobě.. *Nebude tu jejího bratra samozřejmě pomlouvat, vše prostě jen uvádí na pravou míru tak jak to bylo... nic víc a nic míň.* Neznal jsem ji nějak blíže.. věděl jsem o její existenci z dokumentů a jednou jsem se s ní i setkal.. bylo to.. zajímavé. Byla Geninem, který ani nepoznal svého vládce.. což bylo.. vtipné.. dokonce mi to ani nevěřila. Stejně jako Naoto.. ani ona se nehodila na takový život.. život Kunoichi. *Naomi se pak zeptá na tu pekárnu a Tatsuya se lehce zasměje.* Ah tak jsem to nemyslel.. ona nic takového nemělo.. to byl jen můj nápad kam by se měl svou budoucností ubírat Naoto.. vaše matka nic takového neměla. Snažila se být Kunoichi ale nidky se nedostala dál než na Genina.. bohužel. Navíc.. její.. nestoudný způsob život ji nakonec přivedl tebe a Naotu.. i když ji většina klanu nezná nebo znát nechce tak jednu užitečnou věc pro říši udělala.. přivedla na svět tebe.. nicméně Naomi.. mohl bych ti o matce vyprávět ale.. nežije.. to je důležité zmínit a další věc.. nemyslím si že je to žena o které bys měla vědět víc než je potřeba.. akorát budeš zklamaná.

*Súhlasil s ňou v tom, že prekonávať nepríjemné situácie aby sme zosilneli bolo ľudským údelom. Predstava, že by ovládla svoj hnev sa jej páčila, obávala sa, že strach len tak ľahko neprekoná a hanblivosť - bola skalopevne presvedčená, že tej sa proste nikdy nezbaví. Bola to jej súčasť, netušila akým spôsobom by to dokázala zmeniť že by to dokázala ovládať - no rozhodne sa o to aspoň pokúsi. Mizukage jej následne povedal, že Naoto nebol nikdy lepší než ona čo jej nedávalo zmysel - v jej očiach to bol vždy proste jej silný veľký braček, niekto kto ju motivoval aby na sebe stále makala... aby sa snažila byť lepšia a to aj napriek tomu, že sa pred ňou uzatváral a často krát to vyzeralo ako keby na ňu zabúdal. Tak alebo tak... slová Kageho nemohla spochybňovať veď - nemal dôvod klamať, okrem toho ak Naoto skončil v nemocnici a nedostal sa na Chuunina - to viac než dostatočne potvrdilo jeho slová.. len tomu skrátka nemohla uveriť. Stále sa videla slabšia.. slabšia než v skutočnosti bola. Následne dychtivo načúvala Tatsuyovym slovám - keď o jej mame začal hovoriť, oči jej žiarili jasným, modrým plameňom. Takmer nedýchala ani nežmurkala aby jej nič neušlo.. s každým jeho ďalším slovom ale tá dychtivosť z jej očí vyhasínala. Tatsuya povedal v podstate to isté čo vodca klanu Kashiko-sa, jej mama bola ... pekne povedané inetligenčne obmedzené nemehlo, nehodiace sa na rolu kunoichi.* Viete prosím.. jej meno? *Opýtala sa tichým hlasom. Nech bola jej mama akákoľvek.. či bola slabá, promiskuitná a hlúpa.. stále jej dala život, jej a aj jej bratovi. Už teraz bola zo svojej mamy sklamaná z toho čo jej Tatsuya povedal a ... napadlo ju či toto bol ten dôvod prečo im o nej ich otec nehovoril. Nechcel aby boli sklamaní? Možno im chcel nechať ich zidealizované predstavy... ktovie. Možno sa Naomi raz odhodlá otvoriť pred otcom túto tému. Keby nebola všetkými tými informáciami o jej mame takto zdrvená - asi by jej viac polichotilo to, že Tatsuya už teraz považuje Naominu existenciu za užitočnú a to bolo .. utešujúce.*

Tatsuya: *Bylo mu absolutně jasné že to pro Naomi nebude dvakrát příjemné téma ale není důvod proč by ji to zatajoval.. svým postavením je prakticky už téměř dostělá a její věk jako takový pro něj a její dospělost vlastně nehraje roli. Když od nynější doby bude postupně schopná říši podporovat stejně jako dospělá, není důvod se k ní chovat jako k dítěti a zatajovat ji věci, které ji zajímají i když ji to její otec (například) do dnes neřekl a plánoval si to třeba na jinou dobu.. to není jaksi Tatsuyova starost.* Jmenovala se ​Kiasagi Miotori a když jste se narodily bylo jim nějakých 16 let.. pokud si dobře z té složky vzpomínám. Po ní máš s bratrem její barvu vlasů ale taktéž Ranton.. ty černé blesky, zatímco otec vám dal svůj Mokuton. *Nikdo ji nemůže mít za zlé že se vyptává a zajímá se o svou matku. Ona do dnes ani neznala její jméno.. což je dle Tatsuyi teda docela.. no odsuzuje to.*

*V hlave si zopakovala jej meno.* "Kiasagi Miotori." *Keď jej Tatsuya povedal, že jej matka mala v dobe kedy porodila len 16 rokov, jeho predchádzajúce slová o tom, že bola promiskuitná jej dávali ešte väčší zmysel a zaprisahala sa, že ona taká nebude.* Otec nám s bratom povedal, že sme boli nehoda ešte pred geninskou skúškou. *Prehovorila aby dala najavo, že im otec aspoň niečo málo o ich minulosti povedal.* Ako naša matka zomrela? Ak bola len genin, predpokladám, že to nebolo počas nejakej ťažkej misie. *Naomi síce brala do úvahy, že čím viac sa toho dozvie tým viac môže byť zo svojej matky sklamaná, no teraz mala príležitosť zodpovedať si otázky, ktoré ju trápili od detstva a .. asi to bolo ironické, no lepšie sa jej komunikovalo s Tatsuyom a preto radšej tieto otázky položí jemu než keby sa snažila páčiť odpovede zo svojho vlastného otca.*

Tatsuya: To se asi spletl... bylo to před Chuuninskou Zkouškou, vím to protože byla jeden z adeptů na její plnění, která se ten rok konala ale vzhledem k jejímu mateřsví.. ji musela vynechat ale nebyla to její vina.. váš nezodpovědný tatínek tomu taky moc nepomohl ale nehoda nebo ne.. jsem za ten výsledek rád. *Když se Naomi zeptá na to jak zemřela tak se musí zamyslet, protože tohle si moc nepamatuje a tak se musí opravdu dlouze zamyslet a je na něm vidět že s tím chvilku bojuje aby si vůbeec vzpoměl jak Kiasagi vůbec zemřela.* Ona.. byla to nějaká genetická nemoc.. co ji nakonec zabilo ale co přesně ji položilo.. už nevím. *Rád by si vzpomněl co přesně to bylo ale na to si už nevzpomene a tahat kvůli tomu z archivů její složku se mu taky nechce.*

*Naomi sa pousmiala.* Oh, nie .. asi som sa nesprávne vyjadrila, ospravedlňujem sa, pane. Otec nám to povedal pred našou geninskou skúškou - mojou a Naotovou. Pred ňou nám povedal, že ... že sme neboli plánovaní. No inak nám o našej biologickej matke, nič nepovedal.. o jej mene, schopnostiach či hodnosti sa nikdy nezmieňoval. *Dala veci na pravú mieru lebo to Tatsuya-sama očividne nesprávne pochopil. Každopádne keď jej oznámil, že ich matka zomrela na genetickú poruchu - okamžite jej napadlo, že .. čo ak to zdedili aj oni - Naoto a Naomi? Ak zdedili kekkei genkai tak... Svoje obavy sa však nedovážila ani vysloviť, namiesto toho sa prinútila pousmiať.* Ďakujem Mizukage-sama, za uzdravenie a aj za odpovede. *Vzhliadla ku nemu s bezdonou úctou a nervózne si založila prameň vlasov za ucho.* Ohľadom nášho tréningu, kedy a kde sa mám dostaviť na prvú lekciu? *Opýtala sa ho pretože predpokladala, že jeho povinnosti mu už za ňou neumožnia ďalšiu návštevu a teda musela z tohto času čo bola s ním vyťažiť úplné maximum. Zaujímalo ju či to nebude vadiť novému Tsuchikagemu no ... Tatsuya-sama takéto veci má určite podchytené takže to nemala prečo robiť si v tomto smere starosti. Po všetkom čo sa teraz dozvedela jej robila starosť len jediná vec a to stav jej brata. Bola presvedčená, že medikovia v Konohe ho dajú doporiadku rýchlo, no čo sa bude diať keď sa dozvie, že nespravil skúšky ... určite ho to zdrví.*

Tatsuya: Ah.. že vám to řekl před tou Geninskou.. rozumím. Hold pokud řekl něco takového.. inu ne každý si zaslouží být otcem a Hoshi mezi ty lidi nepatří.. být na tvém místě odstěhuju se co nejdřív to jenom půjde.. na takovém místě nikdy nebudeš šťastná. *Napadlo ho samozřejmě že Naomi by mohla mít strach z toho že by takovou nemoc mohla mít po své matce i ona ale věří že v nemocnici nejsou úplní idioti a pokud na něco takového zemřela jejich matka tak děti podrobili testům ale o tom bude mít informace maximálně tak Hoshi nebo v nemocničním archivu ale to není něco do čeho by Tatsuya měl v úmyslu strkat nos.* Kdy a kam? Nikam.. víš že časově to pro mě není jednoduché a tak.. až budu mít pár hodin čas tak se někdy zastavím v Iwagakure.. pro mě je takové cestování jako lusknutí prstu.. je to lepší než tě tahat dlouhé dny cestování do Kirigakure. *Pak se už zvedne z postele a trochu se protáhne.* Mám ještě nějaké povinnosti, tak už pomalu půjdu ale než odejdu.. máš ještě něco na srdci?

*Nepatrne prikývla keď sa napokon zhodli na tom ako to pôvodne vlastne Naomi myslela. Usmievala sa, prítomnosť Tatsuyu jej dušičku naplňovala šťastím aj napriek všetkým negatívnym okolnostiam, ktoré sa jej za posledné obdobie prihodili. Jej úsmev však zmizol keď Mizukage povedal, že si jej otec nezaslúži byť otcom. Tieto slová Naomi úplne vyrazili dych, pootvorila pery - akoby sa chcela svojho otca zastať, no nevydala ani hlásku. Napokon ich teda len zavrela a naprázdno preglgla. Podľa Kageho nikdy nebude doma šťastná.. bola to pravda? Jej otec síce jej a aj jej bratovi povedal, že ich nikdy nebude ľúbiť ... no napriek tomu sa o nich staral. Nebil ich, nekričal ani nebol hrubý - vždy mali čo jesť a kde spať a kým boli maličký, zaobstaral pestúnky, ktoré ich vychovávali. Naomi chcela veriť slovám pani Haye, nechcela na svojho otca zanevrieť len preto lebo nebol ... štandardným modelom ideálneho rodiča. Veď predsa ... mohol ich dať s bratom do sirotinca, no nespravil to. Ujal sa ich, vzal si na seba zodpovednosť za ich výchovu.. chcela veriť, že ich niekde v hĺbke duše má rád... chcela veriť slovám pani Haye, ktorá tvrdila, že sa možno jej otec len bojí otvoriť srdce svojim deťom - pretože sa bojí bolesti z prípadnej straty. Následne jej Tatsu povedal ako je pracovne vyťažený a, že proste keď bude mať čas tak sa za ňou zastaví. Na to len prikývla. Zberal sa na odchod, no keď sa ešte naťahoval dal jej poslednú možnosť opýtať sa jej ešte na poslednú vec.* Mizukage-sama, ako sa vám za to všetko odvďačím? *Opýtala sa ho tichým hlasom a uprene sa dívala do jeho vznešenej tváre.*

Tatsuya: *Už se chystal odejít, jediné na co čekal bylo zda má Naomi ještě něco by ráda řekla a nakonec se to stane a tak se vrátí zpět k ní a skloní se k ní k posteli a dá ji nevinnou pusu na čelo.. takovou rodičovskou a pak ji pohladí po hlavě. Sám má malé děti a od té doby na mladé Ninji nahlíží trochu jinak, jako kdyby každé dítě v Kirigakure bylo snad jeho dítětem. Ví že plno z nich má problémy ale nemůže řešit osobní nesnáze každého z nich ale když má někoho takového přímo přes sebou, neumí to chladně ignorovat s tím že si má zvykat, protože je život drsné místo. Po té puse na čelo, Naomi pohladí po hlavě ve vlasech a mile se na ní usměje.* Přežij, buď úspěšná a ukaž že moje důvěra ve tvůcj potenciál.. byla oprávněná. *Takto se mu určitě odvděčí a tak ji to řekl, pak se zvedne a už konečně odejde z nemocnice pryč.*

*Naomi Tatsuyu prepaľovala svojimi belasomodrými očkami a cítila, že je napätá ako struna. Čakala s čím Mizukage príde, akú cenu za toto všetko stanoví ... no to čo nasledovalo by si nedokázala ani vysnívať. Zatajila dych keď sa ku nej sklonil a dal jej pusu na čelo. Šokom pootvorila ústa keď ju pohladkal po vlasoch ako.... ako keby bol jej ocko. Aj slová, ktoré jej adresoval - od dojatia jej stúpli do očí slzy, no napriek tomu sa usmiala až sa jej na líčkach spravili jamôčky. Nemala slov a tak len prikývla na znak toho, že rozumie. Keď Tatsuya napokon odišiel z miestnosti, zľahka sa uštipla do ruky aby sa uistila, že sa jej to nesnívalo.... eufória, ktorú pocítila úplne vymazala ukrutnú bolesť, ktorou si pred pár chvíľami prešla a chvíľu trvalo kým sa prestala tak detsky tešiť. Keď napokon to nadšenie opadlo - spomenula si na to čo hovoril Tatsuya-sama o jej bratovi a tak spolu so sestričkou išla navštíviť Naota na jeho izbe. Spal, takže zatiaľ bol uchránený od toho rozhodnutia a potupy z toho, že prehral a, že skúšky nespravil.*

Koniec RPG