Nemocnice

Fushi (npc)
*Fushi byl po misi, která se nevyvedla úplně podle plánu. Členové jeho týmu tam bohužel zemřeli. Fushi měl v tomto týmu pozici medika a s ním v týmu byl ještě pár středně starých lidí. Byly to manželé a Fushi s nimi měl velmi dobré vztahy a dalo by se říct, že byli i dobří přátelé. Bohužel se to sešlo tak jak se to sešlo. Fushi už sice zdravý musel být stále na pozorování v nemocnici a zároveň i trochu jako medik vypomáhal, když bylo potřeba. Teď ale přišel ten nejtěžší úkol. Bylo na něm oznámit smrt rodičů jejich synům. Proto si je nechal zavolat do svého pokoje v nemocnici. Byl ještě potlučený a měl po těle drobná zranění, ale to bylo nic oproti tomu, v jakém stavu se dostal do vesnice.*

*K Natsuovi právě přišel jeden ninja se vzkazem, nebyl to žádný vzkaz, měl Natsuovi spíš vyřídit ať se má dostavit do nemocnice a že má vyhledávat jednoho ninji, kterého dobře znal, několikrát ho viděl s otcem i matkou a tak věděl koho přesně hledat. Nevěděl ale proč si je zavolal, Natsu teda okamžitě vyrazil do nemocnice jak mu bylo řečeno od posla. Cestou do nemocnice přemýšlel co se děje že si je volá dobrý přítel jeho rodičů. Po chvíli cesty dorazil před bránu na pozemek nemocnice, Natsu prošel otevřenou bránou která byla dosti ozdobená, za branou byl menší travnatý porost a cestička které vedla od brány ke vstupním dveřím nemocnice. Natsu přišel dovnitř nemocnice a přišel k recepci kde se zeptal kde leží Fushi. A vysvětlil jí situaci, sice byli návštěvní hodiny ale nechtěl se zbytečně zdržovat. Poté co mu to paní na recepci řekla tak se ihned vydal do pokoje kde právě Fushi byl.* Ahoj, co se děje? *Zeptal se rovnou, Natsu mu vždy tykal ani nevěděl proč, jako jeden z mála mu přišel v pohodě a tak neměl důvod mu vykat a nevěřit mu.*

Tsch* Odplivnul si když dostal nějaký dopis od posla,aby se dostavil do nemocnice, dost ho to otravovalo, protože zrovna trénoval, takže byl celý zašpiněný a trošku utahaný. Měl se dostavit do nemocnice, kde měl vyhledat jednoho člověka, který často dělal s jeho rodiči nějaké mise, což Michiho ani nezajímalo, nějakou dobu mu trvalo než došel k nemocnici, kde prošel bránou, u sestry se zeptal kde najde Fushiho, na jeho slovech kdy se ptal,bylo znát znechucení, což sestru donutilo na Michiho se zamračit,ale jemu to bylo ukradené. Vyrazil směrem do místnosti, kde se měl Fushi nacházet, ruce měl v kapsách a cestou si prohlížel další kolemjdoucí, když došel k pokoji, kde ležel na lůžku zbídačený Fushi,a u něj jeho bratr, tak se Michi jen opřel o rám dveří.* Tsch, co je tak důležitého na tom, aby jsem přišel a byl tady ještě tenhle?* Neměl chuť říct Natsuovi bratře, jen řekl to poslední slovo a letmo se podíval na bratra, moc s ním nehnulo když viděl starého známého v tomto stavu, už měl tu čest vidět i mrtvé lidi, takže jeho dřívější stavy, kdy v něm zranění či mrtvý vyvolali nepokoje zmizeli.*

Fushi (npc)
*Kdyz přišel Natsu, pozdravil ho ale ne s tak veselým výrazem jako on jeho.* Ahoj, počkáme, ještě až přijde tvůj bratr, tohle nechci říkat zbytečně víckrát. *Po chvíli čekání přišel i Michi, který už od pohledu působil ledabyle. Fushi samozřejmě pozdravil i jeho, přestože nebyl jeho úplným oblibencem.* Asi víte, že jsem já a vaši rodiče dostali další misi? Nešlo o nic těžkého, klasický doprovod kupců, ovšem překvapilo nás, když nezaůtočili bandité, ale shinobi. O tom v zadání mise totiž nepadlo ani jedno jediné slovo. Bojovali jsme a spoustu jsme jich dostali a odehnali je. Bohužel se poté vrátili s posilou. To stálo vaše rodiče život. ... *Fushi se odmlčel a čekal na reakci dětí.*

*Když přišel Michi tak si ho nějak nevšímal, ani nepohnul prstem na jeho rádoby narážku. Když pak teda Fushi řekl tu informaci že jejich mise je stálá život. Natsu tomu nechtěl uvěřit, nevěřil tomu že by rodiče jednoduše umřeli a Fushi by přežil.* Tys je nezachránil? * Zeptal se Natsu a už zatnul zuby, obě ruce měl v pěst a žádala v něm proudit zlost, ovšem ani né moc na ty shinoby co je přepadly l, i když se na ně taky zlobil, ale ještě víc na Fushiho, který jim nejspíš nepomohl a utekl.* Jak jsi přežil?! *Vykřikl Natsu má Fushiho tak že to bylo slyšel až venku. Oči měl zavřené, z očí po chvíli mu začali téct slzy, z počátku jich málo nebylo ale po chvíli jich bylo celkem dost.*

Tsch* Byl to pro něj šok, jeho rodiče umřeli, chtělo se mu plakat, avšak slzy se mu zatím dařilo hrdě držet v sobě. Jeho bratr to nesl hůř, aspoň to tak vypadalo. Michi se jen mračil a svíral pěsti.*" (Kazuki) Jsou z nás sirotci..." * řekl sklesle Kazuki, bylo jasné že kdyby měl vládu nad tělem on, plakal by. Natsu obviňoval Fushiho avšak Michi věděl komu se chce pomstít.* Z jaké byli vesnice a jak vypadali ty ninjové?* Zeptal se naštvaným hlasem. Měl chuť sebrat se a vyrazit ty ninji zabít. Víc než smutek se v něm hromadil hněv, ač s otcem měl napjaté vztahy tak s matkou si stále rozuměl, vařili spolu a snažila se Michiho podpořit.*" Proč to tak skončilo....tohle není možné proč?"* Michiho to dost zasáhlo, dost se chvěl a čekal co mu na jeho otázku odpoví Fushi, který bude mít větší problém s Natsuem, který ho obviňuje, avšak faktem bylo že za tohle mohli ti,co vzali jeho rodičům život a ten člověk, kterému dělali doprovod.*

Fushi (npc)
*Fushi počkal než to oba bratři trochu vezmou a pak se dal do odpovědí na jejich otázky. * Já jsem jen medik, neznám moc bojových technik, váš otec zavelel k ústupu. Naše mise nebyla nikoho zabit, ale ochránit ty kupce. O to jsme se tedy snažili, nejdřív se nám to povedlo, ale druhá skupina přišla už v obrovské převaze. Já byl na začátku boje omráčen a bůh ví, jestli si mysleli že jsem mrtvý, nebo mě nechali žít záměrně. *Pak se podíval na Michiho, aby odpověděl i jemu.* Promiň Michi. Byli maskovaní a i když mám podezření, nemůžu ti to říct, ale naše vesnice už vše prošetřuje. Raikage už vydal rozkazy a už promýšlí další postup. S vaší hodností se nedozvíte ale nic konkrétního.

*Poté co si vyslechl slova Fushiho tak Natsu zůstal stát v klidu, už neodpovídal, neměl ani co odpovědět, na tohle mu došli slova.* Michi… *Udělal si Natsu takovou menší pauzu a po chvíli to dořekl.* …K čemu ti to bude? *Řekl mu Natsu věří že by to k ničemu nepomohlo, navíc když přepadávají obchodníky tak to nebude na úkor velkých vesnic. Sice tady je taky dost menších vesniček, ale nebudou v nich tak silní ninjové aby dokázali zabít tátu i kdybych jich bylo sto. Museli být z daleka.* Chápu, nic nám neřeknou. *Odpověděl Natsu s klidným hlasem i když měl pořád slzy. Jeho hněv a zlost se neuklidnil, ale sám se snažil vypadat drsně, navíc ho to povzbudilo být ještě silnější. Natsu si utřel slzy, otočil se na Michiho čelem a šel směrem k němu, byl ve dveřích.* Pokud chceš je pomstít tak musíš zesílit. Pojď se mnou. *Řekl mu Natsu, měl v plánu ho motivovat a být tím dobrým příkladem pro Michiho i když byl stejně starý a Michi k němu nechoval zrovna velikou úctu. Navíc nevěřil že by šel Michi za ním ale tajně v to doufal. Má v plánu zjistit něco o těch co je zabily ať už to bude jakýmkoliv způsobem. Odešel z nemocnice bez dalších slov, není jich třeba, Natsu jen v duchu doufá aby je našel a sám vlastnoručně zabil jednoho podruhém.*

Tsch.* Urazil se když mu Fushi mu nedal žádné informace, a ještě řekl že i když na něco příjdou tak mají smůlu kvůli hodnosti.* Najdu je a zabiju, jednoduché a ty informace si dokážu najít sám.* Otočil se a vyrazil dřív jak Natsu pryč z nemocnice, takže ho měl za zády,pokud ho Natsu nějak nedoběhl či nepředběhl. V Michi to vřelo, chtěl se pomstít těm šmejdům co zabili jeho rodiče, ať byli cokoliv zač, ač se snažil udržet slzy, tak jednu slzu neudržel a ta mu tekla z levého oka až na bradu. *'' (Kazuki) Co s námi bude? Co budeme dělat?/ (Michi) Umíme se postarat o sebe sami a je jasné co budeme dělat, najdeme ty šmejdy co zabili naše rodiče a zabijeme je.''* Informace nebude zas tak těžké získat, aspoň Michi si to myslel, horší bude aby ho mohli pustit z vesnice, studenta akademie nikam nepustí. *''Potřebujeme rychle zvládnout zkoušky a postoupit na co nejvyšší hodnost.''* Byl rozhodnut Michi, když vyšel z nemocnice ven tak se zastavil a podíval se směrem na nebe, kde se nacházeli mraky na bílé obloze.* Tsch, idiot nic nedokázal, ani informace nám nedodal.* Řekl rozčíleně se smutným výrazem Michi,bylo mu jedno jestli to uslyší Natsu či kdokoliv jiný nebo ne.*

*Když Michi zmizel dřív než stačil Natsu k němu promluvit tak se vydal za ním, neběžel, šel pomalým tempem k východu nemocnice tam kam šel Michi. Byli mu vidět slzy v očích, které mu způsobila ztráta rodičů. Cestou z nemocnice měl i chuť něco rozbít, ale udržel se na uzdě.* "Víš jaké to je někoho ztratit? Přijmi mě a já ti pomůžu najít tvé rodiče." *Zangetsu se Natsua takhle snažil svést na špatnou cestu, častokrát se o to pokoušel ale teď byl Natsu nejzranitelnější a tak je ještě těžší tomu odolat. Tedy bylo by to těžší pokud by Natsu tomu chtěl odolat ale Natsu nechtěl, chtěl sílu aby mohl pomstít své rodiče a vyvraždit všechny shinobi co v tom měli prsty, všichni ti co šli po otci a matce tak Natsu ode dneška nenáviděl ačkoliv je neznal.* "Puč mi svou sílu." *Řekl mu Natsu v hlavě, chtěl tím naznačit že je schopný se řídit jeho radami a nechat si od něj pomoct i za cenu že bude na špatné cestě. Natsuovi to nevadilo, jediný jeho cíl teď je zabít ty shinobi. Po chvíli co Natsu vyšel z nemocnice tak viděl Michiho. Chtěl od něj pomoct protože nevěděl kde začít ačkoliv měl už nějaké vodítka které si stihl cestou z nemocnice ven srovnat v hlavě.* Potřebuji tvou pomoc. *Řekl mu Natsu když se zastavil u něj už bez slz.*

*Pořád Temari zněla v hlavě ta matčina hrozivá slova. Děsilo jí, že se něco takového stalo znovu a opět v její blízkosti. Navíc to museli být zrovna ti dva bákovití hlupáci. Bylo pro ní neskutečně těžké právě proto donutit se o všem mluvit s matkou. Každé slovo jí zraňovalo, ale nakonec dokázala Temi překonat sama sebe a pronesla k matce protinávrh na její původní návrh ohledně toho jak jim pomoci. Po vyslovených slovech zavládlo dlouhé ticho. Temari od té hrozné události poprvé o něco požádala mamku přestože obě věděly co to pro ní znamená. Pak se ale matčina ruka pohla a ona se kousla do prstu, složila pečetě a lehce dlaní udeřila do stolu. Hned se na něm díky kuchiyose objevila malá ještěrka. Matka napsala vzkaz že dnes se do kanceláře rady Doku již nedostaví samozřejmě s velkou omluvou. Temari věděla že to ještě nikdy předtím neudělala a pak se konečně začaly věci dávat do pohybu.
Temari stála opřená o zábradlí, které pomyslně podpíralo schody hlavního nemocničního vchodu. Oblečená byla v černém, kraťasy a protože jí bylo chladno tak přes sebe měla přetaženou i mikinu s bílou lebkou. Kapuci měla na hlavě a moc jí nebylo vidět do obličeje, vlasy měla rozpuštěné a nebylo moc vidět že se vlní. Botky měla své oblíbené, kdy vážně nechcete aby vám s nimi třebas i omylem šlápla na palec. Nebyla zde však sama, dnes měla doprovod několika dospělých, kteří postávali jen kus od budovy. Byla tam její mamka, která byla jako vždy vzorně upravená a vážná ve svém kancelářském oblečku s krátkou sukní. Právě převzala od nějakého úředníka jakési spisy v deskách a pomalu v nich listovala. Zdálo se, že se v papírech bez problému orientuje a že snad ani není ninja. Bystré oko by si však mohlo všimnout jak ní na boku lehce odstává kabátek díky ukrytému pouzdru na ninja vybavení. Posledním pak byl velký a mlčenlivý muž s tetováním na levé tváři. On rozhodně ninja byl, nejen velký a od pohledu silný ale katana za pasem a čelenka prostě nešli přehlédnout. Očividně zde byl, aby ženu (mámu Temi) chránil protože se neustále držel mlčenlivě v její blízkosti.
Temari si jich nevšímala, pořád marně přemýšlela co jim má asi tak ksakru říct? Jak se má chovat a jak se má tvářit? Nevěděla to do poslední chvíle, než se ven vyřítil první z nich. Zdál se jí být zamyšlený sám do sebe, těžko říct zda jí viděl a pak se objevil i druhý. Už se zdálo že Natsu snad kolem ní i projde, když Temari prudce zvedla levou ruku se zaťatou pěstí s vytvořila tak před Natsuem pomyslnou závoru.* Ahoj... *Zvedla hlavu a sledovala jak se snad blíží i druhý (Michi). S pak dřív, než jí v tom snad stačili zabránit oba krátce najednou objala.* Je mi to tak líto... *Zašeptala a věděla, že je to zatraceně málo a že neví přesto co víc říct.* Prosím pojďte se mnou, ten úředník s vámi chtěl něco probrat. *Kývne hlavou ke skupince tří. A pak jako první vyrazí ať už jí následují či nikoliv. Dnes je Temari extra smutná, navíc trochu pobledlá ale krok má rázný. Stále si opakuje že to dělá pro ně. Zastaví se přede všemi a matka Temari vrátí úředníkovi desky a pak jde k těm dvoum bratrům.*

*Stále pozoroval mraky,když jeho bratr udělal něco nečekaného, chtěl s něčím pomoc a Michi tušil s čím.* Chceš pomoc získat informace o těch vrazích a zabít je? Stoupni si do fronty.* Dodal chladný hlasem a stále sledoval mraky, prakticky tím nedal Natsuovi žádnou pořádnou odpověď na jeho otázku s pomocí. Bylo pro něj dost těžké se přes tohle přenést, určitě bude potřebovat pomoc se získáváním informací, ale Natsu nebyl moc dobrý kandidát, Michi potřeboval někoho kdo má k těm informacím přístup, Michi se poté podíval vpřed a začal dělat pár kroku,avšak hned se lekl, skončil v náruči Temari aniž by si jí všiml, nejdřív nevěděl o koho jde a byl nervózní, ale když je Temari pustila z objetí tak poznal o koho se jedná. * Temari.....* řekl tichým hlasem, nečekal že tu bude, za ní si všiml partičky dospěláků, vůbec nevěděl co se děje. Poté jim Temari řekla ať jí následují, že jeden z těch lidí je očividně úředník který chce s nimi mluvit. *'' Tsch, jako kdyby těch problémů nebylo dneska dost, ještě nás bude otravovat nějaký úředník.''* Pomyslel si naštvaně a následoval Temari až k úředníkovi, celou dobu mlčel a díval se naštvaně před sebe, ruce si dal do kapes a nelíbilo se mu co bude nejspíš následovat, určitě budou chtít probírat něco ohledně smrti rodičů, ale jak Michi tušil, tak to rozhodně nebudou informace které momentálně požaduje.*

*Když Michi rádoby odmítl Natsua tak Natsu si ho tak moc nevšímal, potřeboval pomoct ale vůbec nevěděl jak a i když Michi nemá přístup k informacím tak si myslel že by do toho měli jít společně jelikož to je jedna z mála věcí, kterou mají společnou. Hnedka na to se přiblížila temari která objala Natsua a Michiho, překvapiloho že objala i jeho natož že se tolik nemuseli, tak to aspoň Natsu vnímal. Natsu jí ovšem ale objetí neobětoval ani kdyby mohl, objala to tak rychle že Natsu neměl ruce volné.* "Co tu tahle tady dělá?" *Zeptal se sám sebe Natsu.* "Asi ví o tom že ti umřeli rodiče." *Řekl mu Zangetsu takovým nejistým hlasem, což Zangetsua utvrdí, když jim temari řekne že jí to je líto. Poté co ho pustila nic neřekl, neměl náladu nic víc říkat. Zvlášť ne to co bylo nepodstatné. Když jim temari řekla ať jdou za nima tak si cestou prohlížel dospělé lidi co byli s ní, jeden měl u pasu katanu a vypadal že je to dost silný ninja a druhá osoba, žena, která vypadá že spíš je zalezlá někde v kanceláři a není to ninja. Nic moc ho na nich nezaujalo, ale neměl co teď dělat než jít za nima. Natsuovi je jedno co teď bude dělat, jediné na čem mu záleží je pomsta. Po chvíli cesty se žena zastavila, dala desky dalšímu člověku a přišla k Natsuovi, který stál vedle Michiho, zatím nic neřekla, nevěděl ani jestli něco řekne.* Pokud mě chcete zabít tak to udělejte bezbolestně. *Řekl Natsu hlasem jako by jí spíš odpuzoval, je mu to jedno jestli jí odpudí, je mu i jedno jestli ho má v úmyslu zabít nebo ne. Jediné co chce splnit tak je svůj cíl.*

*Než kdokoliv stačí něco říct, tak ta blond dáma uslyší výzvu aby Natsua zabila. Tahle slova jí překvapí a na chvíli se zastaví. Pak si však přidřepne a podívá se Natsuovi do očí. Ve stejnou chvíli se pohne Temari a natsu dostane slabou herdu do zad. Navíc mu Temari řekne.* To je moje máma… *Víc neřekne a mluví tiše, aby jí slyšeli jen Natsu, mamka a Michi. Přesto je v těch slovech jasné varování aby se choval slušně. Jenže maminka Temari se místo toho usměje. Je to docela jiný úsměv, teplý a hřejivý.* Jsem tu proto abych vám oběma pomohla. *Pak natáhne ruku a pokusí se jemně vzít Michiho za ruku aby ho přivedla blíž k sobě a tak i k jeho bratrovi. Do druhé ruky vezme ruku Natsua a pak se střídavě dívá jednomu a druhému do očí.* Znala jsem Vašeho otce. *Jaké překvapení, to nemohli vědět. Ale ona se snaží být před nimi naprosto upřímná.* Podívejte jste už velcí a já s vámi nechci jednat jako s dětmi, ale upřímně on… *Kývne směrem k úředníkovi.* ...si to nemyslí. Není možné, aby po tom co se vám stalo nechali podle jejich slov dvě děti starat se o sebe samotné. *Odmlčí se a nechá je chvíli aby to pochopili.* Jeho návrh je předat vás příbuzným, které ale podle toho co jsem slyšela příliš nezajímáte. Spíš je zajímají peníze vašich rodičů a váš dům. Takže mají v plánu nechat vás bydlet v pronajatém pokoji na ubytovně, jednat proto aby se mohli lépe poprat o váš majetek a jednat proto, že díky vysokému postavení vašeho otce chtějí v klidu prohledat dům kvůli případným důkazům. *Během těch slov se tiše Temari přesune za Michiho, kde se za něho schová. Najde jednu jeho ruku, tu s jizvou a jen na chvilku se svou rukou dotkne jeho. Mezitím mamka pokračuje.* Mám u vašeho otce dluh, ale proto tu nejsem. Moje dcera mě od té naší rodinné tragédie poprvé o něco požádala, pro vás dva. *Její pohled změkne, dívá se na ně víc laskavýma očima než předtím. Temari to nevydrží a tiše naštvaně sykne.* Mami! *Mamka se jen usměje.* Zaslouží si to vědět. *Odpoví jí a pak řekne oběma bratrům.* S Temari se nám stalo něco podobného takže vám obě rozumíme. A má dcera si myslí, že vám oběma bude lépe u nás. Minimálně po dobu, než se celá situace trochu uklidní. Pokud mi to oba dovolíte, tak jsem pro vás oba připravená udělat maximum ale musíte teď se mnou zahrát divadlo. Ten úředník musí vidět, že se naše rodiny opravdově přátelí. Jednou tomu tak snad bude doopravdy, ale prozatím je to na vás...pomůžete mi? *Pak pomalu pokud se nebudou bránit si oba přitáhne a opatrně je obejme.* Opravdu dojemné, nevypadá to že jste zase až tak velcí přátelé. Spíš mi přijde, že vás ti chlapci nepoznávají to nevypadá s vaší žádostí dobře madam… *Ten úředník je vůl, ale matka Temari není malá holka. Je profík, klidně vstane a vydá se pomalu k němu. V očích se jí blýská ale zachová si své chování na vysoké úrovni. Založí si ruce na hrudi a odpoví.* Chcete tím říct, že zpochybňujete prohlášení člena rady Doku pane? Už předtím se mi nelíbilo, jak jste zpochybnil naše možnosti zajistit jim během vyšetřování dostatečnou ochranu. Dnes je tu však člen naší osobní stráže a možná bych ho mohla požádat, aby vám trochu té síly předvedl když o ní máte neustále pochybnosti. *Ten velkej ninja se tiše přesunul už během rozhovoru a malý úředník si najednou uvědomil, že stojí těsně za ním. Zbledl a odskočil od něho.* Myslím...myslím že to není potřeba. Vaše zabezpečení je plně dostačující madam. Nijak jsem vás nehodlal urazit. *Mamka Temari se neusměje, jen vážně pokývá hlavou.* Prozatím to nechám být, ale příště vám přijde žádost o dostavení se k radě pro podání vysvětlení ohledně veřejné urážky. *Úředníkovi se zablýská v očích, ale nakonec sáhne do desek pro papíry. Ještě jednou se však zadívá na oba bratry, hledá cokoliv proč by té protivné ženské mohl odepřít umístit na papír svůj podpis. Pokud ti dva neudělají nic pitomého, tak mamka Temari podepíše a úředník se vydá někam pryč. Velkej strážce vypadá zklamaně, sevře velkou ruku v pěst a pak jí zase uvolní. Dívá se při tom do zad tomu úředníkovi. Mamka se zase změní, uleví se jí a zase se povzbudivě usmívá. otočí se na ty dva, ale mezi ně se právě vecpe Temari a promluví.* Já… chtěla bych aby jste šli s námi. Oba. *Nemluví se jí příliš dobře, jako by na sobě měla i ona jakýsi velký tlak.* Alespoň se podívat, pokud nebudete chtít zůstat vždy vás můžeme vzít k příbuzným…*Oba netuší že tohle všechno je plán Temari, že s nimi chce být a chystá se pro ně přinést jednu velkou oběť.*

*Nijak se nebrání když ho žena chytna za ruku, a dá ho blíž k bratrovi, ač zrovna nadšený nebyl, avšak poté uslyšel že je to matka Temari, což ho docela překvapilo. Michi si vyslechne to, jak se chce matka Temari začít o ně starat, při tom naslouchání se Temari postavila za něj a na chvíli ho chytila za ruku. Dost ho překvapilo že se znala s jeho otcem, ač bylo fakt že otec se znal s ledakým, a o většině lidí nevěděl, ovšem když řekla to že o ně příbuzný nemají zájem,jen o jejich dům tak sevřel naštvaně pěsti.*'' Ti šmejdi, tohle jim nedaruji! Až se mi dostanou pod ruku!''* V Michi to zase začalo vřít, hněv začal převládat nad smutkem. *'' Za tohle mi zaplatí, grrrr....''* Poté avšak zbystřil když promluvila o tom, že se jim stalo něco podobného, Michi pak pochopil proč je Temari taková smutná, také ze ztráty někoho blízkého,avšak koho. Náhle dostali nabídku, žít s nimi pod jednou střechou. *Bydlet s Temari? Děkuji.....* řekl potichu a mírně mu zčervenali tváře, když matka Temari chtěla aby s ní zahráli divadlo, tak se Michi jen vážně podíval do očí ženy.* Nechte to na mě....* Potřeboval dostat ze sebe ten hněv, a třeba tak dopadne i smutek, že vyprchá. Michi se podíval na úředníka velmi naštvaně,jelikož šlo poznat že moc nechtěl nechat ty dva u rodiny Temari.* Hej ty prasečí hlavo!* Volnou rukou ukáže na úředníka.* Jsem dost starý a dospělý abych se mohl rozhodovat sám kde budu či nebudu chtít žít, a já už se rozhodl, a jestli s tím nějak nesouhlasíš tak ti to vysvětlím ručně!* Opět měl náladu se rvát, ono vlastně by mu mohl úředník posloužit jako fackovací panák, než najde ty kteří zabili jeho rodiče. *'' Michi-nii tohle nedopadne dobře...''* Ozval se v hlavě Kazuki, avšak Michi ho ignoroval. * Určitě jsi o mě už slyšel, nechtěj abych musel být zlý i na tebe* Pokračoval ve vyhrožování, vůbec nerespektujíc jakoukoliv autoritu. Faktem ale bylo, že Michi nemohl o sobě rozhodovat sám,dokud nebude starší, avšak on už si připadal dost starý na to se o sebe postarat. * A když budu chtít tak si ty co zabili mé rodiče najdu, a to si pište že najdu!* Vyřvával na úředníka v náporu hněvu.*

*Poté co dáma si klekla aby byla ve stejné úrovni jako Natsu a tak se mu podívala do očí. Natsu nic nekomentoval a jen se jí taky bezstarostně kouká do očí, v tu chvíli ucítí jako kdyby ho někdo jemně bouchl do zad, byla to temari která řekla že je to její máma. Natsua to celkem zarazilo, nevypadá jako temari a ani se nekouká s těmi chladnýma očima, oči byli spíš hřejivé a tak hned po tom co to vysvětlila tak chytila Natsua za ruku a Michiho též, toho ovšem přitáhla blíž k Natsuovi a chvílemi se koukala do očí Natsuovi a chvílemi Michimu, bylo to na střídačku. Natsu nějak neodpovídal na to že se jim snaží pomoct ačkoliv to vnitřně vnímal, byl teď dost zranitelní než kdy dřív a tak není divu že by ho dokázalo naštvat teď spousta věcí. Tím že Natsu neodpovídal není ignorace a ani arogance, spíš je to stále z toho pocitu hněvu, který na něj spadl po tom co se dozvěděl o smrti svých rodičů. Pak oba dva objala, Natsu se nebránil, bylo mi to tak nějak celkem jedno, ale bylo to celkem krásné objetí, nikdo totiž ještě Natsua takhle neobjal pokud se nepočítá jeho máma, která už nežije a temari která ho objala před chvílí. Během objetí uslyší hlas, nepoznával ho, ale po tom co objetí skončilo tak viděl že to je ten úředník co to má nejspíš na starosti. Natsu se na něj podíval jako kdyby ho xht zabít, ale ten úředník si ho nejspíš nevšiml. Možná by to bylo i lepší kdyby si ho nevšiml aby z toho nebylu zbytečné problémy.* A nechcete získat ten majetek vy? *Zeptal se Natsu když se máma temari snažila vysvětlit že jejich blízcí přátelé, kterých moc není se snaží tohle udělat kvůli penězům a majetku, který vlastnili jeho rodiče.* "Musí vidět že se přátelí naše rodiny?" *Zeptal se Natsu sám sebe ještě jednou v hlavě, neví o tom že by znal někoho z temari rodiny ale pak po chvíli dodá že to má být dívalo a doufá že jednou se to stane skutečností. Natsu tohle celkem rychle i pochopil a tak se jen mírně usmál. V tu chvíli Michi si zase vezme situaci do svých rukou a snaží se vysvětlit něco úředníkovi ačkoliv to spíš vypadá jako kdyby ho chtěl vyprovokovat.* "To je idiot." *Řekne Zangetsu, Natsu s ním naprosto souhlasí, ale uvnitř něj se začínala hromadit zlost, sevřel ruku v pěst ale po chvíli jí pustil, neměl moc sílu na to bojovat. Už když matka temari řekla že oni si něčím podobným taky prošli, Natsuovi to bylo celkem jedno, ale stále nad tím přemýšlel. Po chvíli se zvedla matka temari a šla k úředníkovi, Natsu nevěděl o co se tam v tu chvíli jednalo, přemýšlel nad tím co by mohli o i ztratit nebo o co mohli přijít že jim rozumí. Když pak si mezi ně stoupne temari tak se Natsu neotočí, věděl že tam je a to mu stačilo, po tom co to temari řekla tak Natsu nic neodpověděl, nebylo ani co odpovědět, ale aspoň přikývl, aby temari věděla co si o tom Natsu myslí. Natsuovi je jedno jestli má s někým bydlet, přeci jenom není to zas takový rozdíl mezi tím když bude spát tady a mezitím kdyby spal doma s rodiči. Sice tu nemá opravdovou rodinu, ale má tu Michiho i když se může zdát že nejsou v nejlepším vztahu tak ho má stejně rád.*

*Během toho co tam Michi tak křičel a dělal ramena k němu Temari natočila tak aby k němu zezadu a obejmula ho. Naklonila se k jeho uchu a zašeptala mu soukromě.* Tohle není vhodná doba ani místo, i když vím jak se cítíš tak to teď nezhoršuj ano? *Pak ho pustí a doufá, že se situace zklidní. Natsu to očividně alespoň navenek zvládá lépe i když si je jistá, že uvnitř je mu stejně hrozně jako Michimu.* To jsou teda děcka, úplně chápu že s nimi příbuzní nechtějí nic mít. *Zabručí úředník pro sebe a pak když dostane podpis, odejde aniž by výhružky Michiho bral vážně. Konečně jsou víceméně sami. Mamka Temari k výstupu Michiho nic neřekne, jako by se vůbec neodehrál. Místo toho se na ně pořád hezky usmívá.* Takže pro začátek, který z vás je Michi a který Natsu? *Zkoumavě si je prohlíží, tohle jí nějakou dobu zabere než se je bezpečně od sebe naučí rozeznávat. Samozřejmě, že už ví že ten problémovější a hlučnější byl podle problémů ve vesnici Michi, ale schválně to zamlčí.* Co by jste řekli tomu, kdyby jsme zašli na jídlo které máte oba rádi a nebo jestli chcete, tak vám můžu každému něco uvařit. Otočí se na velkého strážce, najednou jí dojde že na něho docela zapomněla.* Děkuji že jsi přišel, ale myslím že pro dnešek už můžeš jít. Na ochranu zde mám tři silné ninji takže hádám, že budu v pořádku. *Byla na ně milá, chápala že teď kolem sebe ještě často uslyší že jsou jen malí a jak těžké to pro ně musí být. Takže se rozhodla že je právě takto povzbudit je to, co oba nejvíc potřebují. Ninja přikývne a pak přijde k oběma chlapcům.* Hele hoši, je mi to líto že jo. Ne asi jako vám a vím že mluvení mi jako moc nejde, ale kdyby jste něco potřebovali tak dejte vědět a můžeme společně zmlátit pár… *Najednou dostane od mamky Temari nečekanou ránu pěstí do ledviny. Teď vypadá fakt děsivě když je naštvaná.* Neuvědomuješ si, že tohle teď nepotřebují slyšet! *Ta rána byla něco, musela vážně bolet ale ten velkej ninja se ani nehnul i když na chvíli se v jeho očích značilo velké překvapení a pak si jednou rukou bolestivé místo zamyšleně promnul.* Tak já teda raději půjdu… *Mrkl na oba uličníky a pomalu se vydal pryč. Mamka Temi se chvíli uklidňovala, než se jí podařilo navodit opět ten bezstarostný výraz. Na oba se usmála.* Někdy je to s ním těžké, ale ne že se od něho budete učit nějaké skopičiny. *Trochu spřísní, ale nijak se nezlobí. Vlastně jsem za vás nyní dočasně zodpovědná, ale vy jste dost staří na to aby jste to chápali, že? *Opět si oba prohlédne zkoumavě a pak dodá.* Když uděláte nějaký problém, bude to na mě. Takže tak to je, ale chci s vámi jednat na rovinu. Když budete mít problém, nebo něco potřebovat přijďte a já to zkusím vyřešit nejlíp jak dovedu ano? *Temari se zamračila, nějak se jí to nechtělo poslouchat a tak odešla o kus dál aby dohnala toho ninju, natáhla k němu ruku zaťatou v pěst a oba si mlčky ťukli. Pak ho nechala odejít a otočila se znovu na oba bratry.* Mami pojď už… *Neříká to nějak naléhavě, ale je jasné že něco mezi těma dvěma není v pořádku. něco tu skřípe ze strany Temari.* Pojďte, musím vám vše ukázat… *A Temi vyrazí jako první nějakou ulicí.

Tsch* Chování jeho bratra bylo stejně otravné jako vždy, každopádně když ho objala Temari,tak se trochu uklidnil.* Jen nemám rád aby mi někdo cizí poroučel* Dodal k tomu co mu zašeptala Temari, úředník konečně šel pryč, což bylo dobře protože stejně akorát Michiho štval. Poté se matka Temari zeptala na jména Michi jen odvrátil pohled a odpověděl* Já jsem Michi....* Víc k tomu neměl co dodat, stejně si ho nejspíš bude plést s Natsuem, takže je to celkem jedno říkat jí své jméno. Když zmínila jídlo tak by Michi většinou radostně svolal co vše by si dal,ale teď jaksi neměl chuť, ještě si chtěl vyřídit to co jim řekla matka Temari, že jejich příbuzný o ně nemají zájem a chtějí jen jejich majetek. Nejradši by se rozeběhl směrem ke svému domu a tam si na ty šmejdy počkal. I záhadný muž s páskou přes oko se konečně vyjádřil, dokonce nabídl že by mohli někoho zmlátit, avšak matka Temari ho okamžitě umlčela, i tak mu Michi se smutným úšklebkem odpoví.* Já si dokážu poradit sám s nimi* Narážel na příbuzné, avšak to nemohli ostatní vědět koho konkrétně myslel. Navíc matka Temari ukázala že není tak jemná jak na první pohled vypadala, což se Michimu líbilo, poté když zmínila že všechny problémy jdou na ní tak se zase zamračil.* Za své problémy odpovídám sám...* Neměl náladu na to,aby někdo bral zodpovědnost za jeho problémy, to by pak ukazovalo že není dospělý a to odmítal, vypadalo to že Temari tuhle scénu už nevydržela a rozeběhla se za mužem,Michi ji pozoroval a všiml si že si ťukli pěstí.*" Takže jsou přátelé"* Pomyslel si a pomalu vyrazil směrem k Temari, ruce si dal do kapes,jaksi také neměl moc náladu na tyhle sladké řeči, nepotřeboval lítost ani nic jiného, to co teď potřeboval byla síla a informace. I když se mu chtělo plakat tak na pláč nebyl čas, byl čas na to vymyslet svou pomstu. *" Tohle se nemělo stát, rodiče umřeli, příbuzenstvo na nás kašle a nám nechtějí dát žádné informace o vrazích, nemáme nic. Temari je dobrá duše i její matka že nás berou k sobě,ale...."* na chvíli se zastavil a podíval se na bratra, ten měl s otcem lepší vztahy jak Michi a určitě ho to zasáhlo víc jak jeho.*" Těžká cesta nám začala, z tohohle se budeme dostávat dlouho"* Pomyslel si Michi a opět se podíval směrem na Temari a šel dál.*

*Když matka temari chtěla vědět kdo je Michi a kdo je Natsu tak se Michi ozval a představil, tudíž podle Natsua nemělo ani cenu se představit.* Těší mě. *Řekl Natsu jen ze slušnosti, normálně by to neřekl kvůli tomu co se stalo s rodiči, ale když Natsua a Michiho u sebe nechají bydlet tak si myslí že by mohl být trochu zdvořilejší a mohl by být i zdvořilejší na temari.* "Takže zase s Michim?" *Zeptal se sám sebe v hlavě takovým otráveným tónem.* "To je skvělá šance." *Řekl mu na to vzápětí Zangetsu. Natsu neví jak to Zangetsu myslí, ani si to nějak nevyložil, nechat to být a z části to i ignoroval. Když matka temari chtěla aby odešel ten maskovaný muž že tu má tři silné ninji, Natsu to pochopil jako pochavlu, ale vůbec to tak nebral, je mu to celkem i jedno jestli se mu snaží zalichotit nebo nějak ztrapnit. Pak po chvíli přišel maskovaný muž s katanou u pasu k Natsuovi a Michimu, který pořád stál vedle něj. Natsu mu na to neodpověděl, jen se mu díval do obličeje.* "Toho by se dalo využít." *Řekl Zangetsu a znova se snažil svádět Natsua, ten se vzápětí na to chytl pravou rukou hlavy.* "Zapomeň." *Natsu nechtěl nikoho využívat, hlavou mu jen proběhlo že by se od něj mohl něco naučit a už jak Zangetsu tak Natsu ví že ho později bude chtít Natsu vyhledat. Natsu chvíli se otočil vzad o ostatním a koukl se na pravou ruku, kterou si dal před sebe a stiskl jí v pěst.* "Zabiju každého kdo mi bude bránit ve vykonání své povinnosti vůči otci." Pomstím tě. *Řekl potichu a pak uslyšel, že za ně matka temari bere plnou zodpovědnost. Natsuovi je to dost jedno, průsery nedělá a z davu nějak moc nevyčnívá kromě toho že dřív už tak moc nemluvil a spíš mluvil na rovinu. Když temari už chtěla jít tak ji Natsu byl připravený následovat.*

Jen ty dvě moc dobře vědí kam jdou, nejdou do jejich malého bytu. Jdou na to místo. Mamka jde s těmi dvěma.* Temari pro vás všechno vymyslela, tohle byl vlastně její nápad… *Říká to znovu jim, nebo možná se trochu zdá že to říká zamyšleně sobě.* Promiňte oba, trochu jsem se zamyslela. Je tu něco co pro vás můžu udělat už nyní? Nějakého plyšáka, ...nebo nový kunai? *Že by pokus o vtip? Tohle už Temari slyšela a tak se ozvala.* To nebylo zábavné… *Tem vytáhla z kapsy jakési klíče a zastavila se před brankou velkého domu se zahradou. Zdálo se, že váhá. Nakonec však branku odemkla a pomalu tak mohli zamířit k hlavním dveřím. Mamka položila ruce každému chlapci na jedno rameno.* To je náš starý dům a pokud chcete může být odteď náš. *Lehce při pozorování Temari zatnula trochu víc prsty nevědomky do chlapců.* Prosím chovejte se tu jako doma. *Řekne oběma upřímně a pak dodá.* Temari má pro každého z vás klíče. *Temi se na oba otočí.* Tyhle dveře šli vždycky ztuha, Michi pomohl bys mi je otevřít prosím? *Pokud jí pomůže, tak dveře jdou kupodivu otevřít snadno. Jinak dům vypadá, jako by zde někdo narychlo uklízel. Vypadá nepoužívaný. Temari si počká na ty dva a vše v přízemí jim ukazuje. Je zde jídelna s kuchyní dohromady. Dále pak obývací pokoj, mala kancelář sloužící pro hosty, mala mistnost se sprchovým koutem a pak shody nahoru. U nich se Temi zastaví, hodně váhá ale pak jen řekne.* Nahoře jsou pokoje a velká koupelna. Když pomůžete s vyházením krámů tak můžete mít každý pokoj. Nebo ja nevím vlastně zda jste bydleli v jednom... *Očividně to nechává na nich. Mamka nechala až doteď všechny o samotě, ale nyní vykoukla z kuchyně.* Dal by si někdo z vás sušenky a džus? A co vlastně chcete udělat za jídlo? *Temari chvíli přemýšlí a pak souhlasně přikývne. Pomalu odejde na gauč v obývaku a přitáhne si nožky k hlavě a obejme je. Chce nechat kluky ať se aklimatizují a sama taky potřebuje zkousnout že tu znovu je.*

Je to od ní hezké...* Dodal s červenými tvářemi, poté si matka Temari udělala srandu,pro kterou Michi neměl moc pochopení.* Co potřebuji to si zakoupim sám, plyšáka nepotřebuji* Dodal na ten vtípek a poté došli k velkému domu, byl větší jak jejich starší dům, na matku Temari nereagoval, nevěděl jak na to reagovat, nechtěl být přítěží. Pak ho Temari požádala o pomoc s otevřením dveří. Michi došel ke dveřím a poté se je pokusil vykopnout, být dospělý tak možná by ty dveře přitom zničil,ale díky tomu že byl malý a slabší tak jeho síla stačila akorát na otevření dveří.* Jednoduché* ušklíbl se na Temari, když vešli dovnitř dům vypadal útulně a navíc uklizeně. * Nemuseli jste si dělat takovou starost* Dodal jak k Temari tak i k její matce. Když si prohlíželi dům, snažil se všechno zapamatovat,aby tady pak nezabloudil, když se zmíní o pokojích nahoře tak Michi jen dodá.* Postačí mi malý pokoj s postelí, nemusíte si dělat starost, většinu času trávím venku* Na sušenky a džus jen kyvnul a koukal se kolem sebe*" Náš nový domov, navíc budeme s Temari"* podíval se na Temari a poté odvrátil pohled* Jestli je potřeba s něčím pomoc, rád pomohu* Chtěl se aspoň trochu zavděčit, přeci jen se jich ujali aniž by nemuselo, což se nedalo říct o jejich příbuzných kteří se nezachovali jak měli.*

*Když si matka temari chtěla udělat nejspíš takovou menší srandu tak se Natsu ani nepobavil, nepřišlo mi to vtipné na uvolnění atmosféry. Po chvíli cesty se dostali k bráně a za branou Natsu viděl veliký barák, nejspíš je jejich jelikož po chvíli temari vyndala klíče z kapsy a nejspíš odemkla bránu.* "Je docela velký." *Řekne Zangetsu, který už určitě znova něco připravuje, nějakou záludnost nebo pitomost. Po chvilce co stály před brankou jí Michi pomohl otevřít, Natsu se stále koukal na veliký barák, no ona to je spíše veliká vila než barák. Mohlo se zdát že Natsu se na tu vilu upřeně kouká i když ho nějak extra nezajímala. Je to kvůli tomu že Natsu se musel někam koukat a neměl náladu ani hlavou otočit se na mámu temari nebo někam jinam. Když vešly dovnitř tak se Natsu ani nepřezul, nikdo mu totiž neřekl ať si sundá aspoň boty aby tam nechodil v botech, je mu to celkem i jedno. Temari čekala na oba dva v přízemí když Natsu společně s Michim pak přišly k ní tak jim ukazovala jednotlivé místnosti ačkoliv to nemusí dělat protože by se časem sám dokázal zorientovat. Když matka temari zvolala jestli někdo nechce něco, například sušenku nebo džus. Natsu na to ani neodpověděl a sedl si na židli která byla ve vedlejší místnosti, stále přemýšlel nad smrtí svého otce a matky, trápí ho to. Natsu moc teď nechce někoho poznat, spíš teď chce být sám aby si urovnal myšlenky v hlavě.*

*I když se to nezdá, tak velmi pozorně Temari sleduje co ti dva dělají. Na mlčenlivého Natsua to očividně začíná být hodně, Michi se zdá být nyní momentálně víc v pohodě. Za chvíli jim mamka donese svačinu a vše vyskládá na stůl. Protože jí ani jeden z nich neodpověděl co by si dali k jídlu, tak přemýšlí co s tím.* Jíte závitky s rýží? Nebo raději něco s masem? *Z Natsua, který vypadá jako by přirostl k židli pohledem skončí na Michim.* Půjdu vám převléct postele a deky. Zatím máte jeden pokoj, ale jak jsem slyšela Temi můžeme s tím něco udělat. *Pak přijde k Natsuovi a jemně ho pohladí po vlasech.* Jestli chceš být sám, venku je lavička ale jsme tu pro tebe. *Pak se rozhodne, že je raději nechá být. CHápe že je pro ně cizí otravná osoba co jim má určovat dál částečně jejich život.* Ty si nesedneš Michi? *Temari na něho tázavě koukne. Trochu při tom zvedne hlavu aby na oba lépe viděla.* Až se mamka vrátí, tak jí řeknu aby vám dala kapesné. určitě si potřebujete koupit spoustu věcí. *Chvíli přemýšlí co dál, pak se natáhne pro sušenku a chvíli chroupe. Když jí jde vlastní chroupání na nervi, tak vstane a vezem další dvě sušenky. Jednu strčí do pusy Michimu a druhou Natsuovi.* Jsou dobrý, jestli chcete můžeme si promluvit. Nebo jen vy, klidně půjdu počkat ven. Ale prosím nemlčte, já to znám a bylo to pak ještě horší, ani nevíte co bych za to bývala dala kdyby za mnou tenkrát… *Zarazí se, zdá se jí samotné že jim tu dělá kázání.* “No výborně, zase jsi to jen zhoršila.” *Povzdechne si a pak se zase vrátí na své místo.*

Hlad moc nemám a přespím venku, stejně si chci udělat noční procházku.* Dodal na to,když matka Temari řekla že budou mít společný pokoj, nijak ho nelákalo spát v jednom pokoji s Natsuem ač byl na to zvyklí, teď si potřeboval uspořádat myšlenky, navíc by rád navštívil pár příbuzných, kterým chce od srdce něco říct. Michi se poté podívá na Temari a dá si ruce křížem.* Nechci si sednout a o kapesné nestojím, můžu si peníze vydělat sám. * Když se mu pokusila strčit sušenku do pusy, tak jen odvrátil tvář, takže místo do pusy ho zasáhne sušenkou do tváře. * Nemám chuť na sušenku, a cením si tvé pomoci, ale budu si muset nějak poradit sám, máš dost problémů i bez nás.* Dodal k Temari a poté se podíval na Natsua, který seděl na židli a šlo na něm poznat že to nese víc těžce jak on sám.* Tsch, jestli chceš pomstít naše rodiče, nelituj se a začni něco dělat.....* Michi poté praštil svou levou pěstí do pravé dlaně ruky a přitom řekl.* Nevím jak ty,ale já si jdu popovídat s našimi příbuznými, kteří se na nás vykašlali, mají mi co vysvětlovat.* Většina z nich byli zkušený ninjové, kteří Michimu snadno dají nakládačku,ale to mu bylo jedno, Michi se otočil a vyrazil pomalu směrem ke dveřím.* Nejspíš se uvidíme ráno...

*Natsu se stále trápil a přemýšlel nad smrtí se kterou nebyl ani tak trochu smířený. Ovšem nelitoval toho že udělal něco špatně, přeci jenom byla to vina těch lidí, kteří ho zabily. Natsu dokonce zaslechl rozhovor mezi těmi třemi, ale nějak si jich nevšímal, neměl na to náladu. Když po chvíli přijde máma temari a pohladí ho po vlasech, Natsu to zaregistroval a když na něj promluvila tak se Natsu na ní jen podíval, ale přeci jen nic neřekl ačkoliv mohl něco říct. Věděl že když něco řekne tak to stejně nic nezmění a tak dál vysedává na židli ze které se ani nehnul. Po chvíli se Natsu opřel o židli a dál přemýšlel.* "Měli bychom získat informace. " *Řekl mu Zangetsu, Natsu s ním souhlasil, ale ani jeden z nich neměl nápad jak ty informace získat. Po chvíli přišla temari, která chtěla dát Natsuovi do pusy sušenku, ten si dal před pusu ruku aby mu nedala sušenku, neměl na ní hlad a ani nechtěl jíst. Jediné co Natsu udělal bylo to že jí odkýval hlavou že nechce sušenku. Byli to od ní milé, ale je skutečnost že neměl ani hlad, Natsu je totiž dost nasycený pomstou a hněvem, který v něm každou chvíli rapidně rostl. Když přišel Michi tak něco na něj řekl ale ten si toho moc nevšímal, po chvíli co to dopověděl tak odešel směrem ke dveřím. Natsu neví co chce Michi dělat ale je mu to i jedno, zvlášť teď když mu je skoro každý jedno. Když pak slyšel temari aby nemlčeli tak Natsu už dřív moc nemluvil což je pro něj přirozené ale i teď to bude s ním ještě horší, přestal náladu mluvit.*

“Ti zatracení hlupáci...” *Když jí oba odmítli tak zatnula ruce v pěst. Sušenky rozdrtila na prach a kousíčky z nich dopadly na koberec. To že Natsu odmítl chápala spíš tak, že jí nemusí. Ale že i Michi jí zasáhlo. Michi alespoň mluvil, ale při tom odcházel. Temari se rozběhla a prohnala se kolem něho jako vítr. Roztáhla ruce od sebe aby tak vymezila prostor a dala Michimu jasně najevo že ho nehodlá pustit.* Báka! *Zvedla halvičku a podívala se mu přísně do očí. Temari byla jednoznačně nasraná.* Nebudeš chodit dělat blbosti, navíc by ses mohl nastydnout! *Pak se Temari rozkročí a zaujme bojový postoj jaký jí učili na akademii.* Mám tě ráda, ale jestli chceš zmlátit je, musíš být připravený. *Vážně se na něho dívá.* ANi pro mě to není snadné! Uvědomuješ si jaké to pro mě je, vzít vás sem? Tady jsem žila předtím, než zemřely mé sestry a otec! *A je to venku, kousne se do rtů až jí z nich vyteče kapička krve.* Takže zatraceně vím jak se oba cítíte, ale seděním a tím že se encháte mlátit nic nezískáte! *Dívá se z jednoho na druhého.* Chcete vědět co máte dělat? Pojďte se mnou ven trénovat! Vymlaťte ze sebe tu zlobu, naučte se nové triky a zesilte. To je má rada k vám. *Temari je ve střehu, pořád by měla být z nich nejrychlejší. Doufá, že jim alespoň takto dokáže pomoci.*

*Natsu na Michiho nijak nereagoval, nu což bylo mu to jedno, najednou však proběhla kolem Michiho Temari a stoupla si před dveře, to jak byla rychlá Michiho velmi překvapilo, dle jejího výrazu šlo poznat že se velmi zlobila. Když konečně řekla co jí trápilo, tak Michi přivřel oči, Temari stála v bojové pozici avšak Michi stejně k ní pomalým krokem vyrazil, když byl těsně u ní tak se zastavil a díval se jí do očí.* Omlouvám se....* Pověděl a pak se pomalu naklonil k Temari, měl v plánu jí políbit na rty, když jeho otec tehdy mluvil o randění, tak se pokusil o tom něco zjistit, a dozvěděl se že polibek na rty je důkaz náklonnosti. Pokud se Temari nenechá políbit tak udělá jen pár kroků vzad, pokud se pokusí na něj zaútočit, nebude se bránit.*''Chápu kam tím míří....''* Poté se otočí na svého bratra, a pomalu jde k němu když bude u něj tak se mu pokusí dupnout na nohu.* Co takhle jít si zabojovat, pokud se mě nebojíš, stále mi něco dlužíš!* Dodal hrdě na Natsua a snažil se ho vyprovokovat, bylo fakt že pro oba by bylo výhodné dostat ten vztek ven.*

*Když temari vyrazila velice rychle ke dveřím tak to Natsu zareagoval, koukl se tím směrem a viděl jak temari stojí v bojové pozici proti Michimu. Nevěděl co přesně se děje ale vypadalo to jako by ho nechtěla nikam pustit což i tak ve skutečnosti bylo. Když temari hlasitě řekla ať jdou spolu trénovat tak Natsu tím spíš opovrhoval než aby šel trénovat, nemá zas takovou náladu trénovat a už vůbec ne s někým se mlátit. Po chvíli viděl jak se Michi otočil a šel směrem k sedícímu Natsuovi, kterému dulp na nohu. Natsu bolestí přivřel jedno oko a Natsu velice rychle zareagoval. Když se prudce zvedl tak s napřáhnutou rukou, která byla v pěst bouchl ze spodu do brady Michiho. Bylo on něj velice podlé když mu dupl na nohu ačkoliv Natsu ho taky dost podle bouchl do brady ze spodu, ale zasloužil si to.* Nic ti nedlužím. *Řekl Natsu a jak stál tak si dal ruce do kapes a šel směrem k pokoji ve kterém by měl spát podle toho co pochopil při prohlídce domu, kterou vedla temari.*

*Když k Temari zamíří Michi tak ho pozorně sleduje. Nechová se sice agresivně, ale ona chce být připravená na cokoliv co by jí asi tak šestiletý kluk mohl zákeřného udělat. Když pak na ní promluví a začne větu slovy - omlouvám se - tak si to mylně vyloží a myslí si že na ní vzápětí zaútočí. Proto se rozmáchla rukou aby ho předběhla ale z jeho strany se nic nestalo. Pouze se k Temi naklonil a ona mu jednu vrazila. Sice ne tak, jak původně chtěla protože se pokusila úder zastavit ale i tak měla slušnou páru. Teprve nyní jí došlo, že se v Michim spletla a že se jí chtěl omluvit. Temari to zmátlo, najednou si připadala jako ta největší kráva ze všech spolužaček. A to započítala i Miko! Už se nechtěla prát, litovala Michiho a své rány. A pak udělala krok, dva a pokud se nesložil na zem tak ho opatrně objala.* Já myslela, že se omlouváš za to že se budeš prát… *Řekne tiše a najednou se jí chce brečet, ale slzy nepřicházejí.* Nezlob se… *Odtáhne se a pak vyběhne někam ven, takže další výstup s Natsuem už nevidí. Venku se zastaví a opře se o strom, ke kmeni čelem a zády ke dveřím. Snaží se dát trochu dohromady.*

*Dostal ránu od Temari u které se nebránil, dost to bolelo avšak nesundalo ho to na nohy, poté se otočil k bratrovi a udělal to co udělal ,bratr si to nenechal líbit a Michi byl připraven cokoliv vykrýt,avšak jeho bratr byl rychlejší a tak Michi dostal další ránu tentokrát do brady. Michi už se skácel k zemi až padl na zadek, po těch dvou ran mu z úst a z nosu krev,ty dvě rány v něm probudili ten utlačovaný smutek, Michimu začali téct slzy v očích, začal být zmatený a nevěděl co dělat, Temari které chtěl dát polibek a pomoci vytáhnout Natsua ven, utekla někam ven a Natsu ten naopak vyrazil do svého nového pokoje, jediný Michi byl otřesený a nevěděl jak reagovat a co dělat, dokonce mi při odplivnutí mu vylít ven jeden zub.*''Proč když se snažím být hodný, tak se všechno pokazí!''* řekne si v hlavě naštvaní Michi a připlazí se ke zdi, poté začne mlátit svou hlavou o zeď.* Proč já? Proč já? Co jsem udělal špatně?!* Mlátil celkem silně hlavou o zeď,že mu začala pomalu z čela téct krev a jeho hlava začala víc bolet. Že by mu po těch ranách ruplo v hlavě? Dosr možné to je, jeho chování a to co teď dělal tomu víc než dost napovídalo.*

Oprava

*Dostal ránu od Temari u které se nebránil, dost to bolelo avšak nesundalo ho to na nohy, po chvilce dostal objetí od Temari s omluvami.* Já tě chtěl políbit na rty, na důkaz mé náklonnosti k tobě,protože tě chápu...nezlobím se.....* Dostal ze sebe ale jeho hlas měl hlubší tón po té ráně. *Asi.... tě.....m...i....* nakonec to ze sebe nedostal,poté se otočil k bratrovi a udělal to co udělal ,bratr si to nenechal líbit a Michi byl připraven cokoliv vykrýt,avšak jeho bratr byl rychlejší a tak Michi dostal další ránu tentokrát do brady. Michi už se skácel k zemi až padl na zadek, po těch dvou ran mu z úst a z nosu krev,ty dvě rány v něm probudili ten utlačovaný smutek, Michimu začali téct slzy v očích, začal být zmatený a nevěděl co dělat, Temari které chtěl dát polibek a pomoci vytáhnout Natsua ven, utekla někam ven a Natsu ten naopak vyrazil do svého nového pokoje, jediný Michi byl otřesený a nevěděl jak reagovat a co dělat, dokonce mi při odplivnutí mu vylít ven jeden zub.*''Proč když se snažím být hodný, tak se všechno pokazí!''* řekne si v hlavě naštvaní Michi a připlazí se ke zdi, poté začne mlátit svou hlavou o zeď.* Proč já? Proč já? Co jsem udělal špatně?!* Mlátil celkem silně hlavou o zeď,že mu začala pomalu z čela téct krev a jeho hlava začala víc bolet. Že by mu po těch ranách ruplo v hlavě? Dosr možné to je, jeho chování a to co teď dělal tomu víc než dost napovídalo.*

*Když Natsu viděl jak se Michi pomalu plazí ke zdi tak si toho nijak moc nevšímal. Natsu šel směrem do pokoje kde zůstal nějakou tu chvíli a přemýšlel. Po chvíli přemýšlení si Natsu začal málo uvědomovat co pro ně temari a jejich máma dělá a že by souboj možná byl velice dobrým způsobem jak ze sebe ten vztek vymlátit a rozdat si i osobní účty s Michim. Natsu pomalu přicházel k místnosti kde udeřil Michiho do brady a viděl ho tam opřeného o zeď a navíc neviděl nikde temari, která většinou bývá u těchto situací když je Michi takový neovladatelný nebo na psychicky na dně. Natsu přišel dolů a viděl jak Michimu tečou slzy. Hodil po něm kapesníky.* Jestli chceš pomstít naše rodiče, nelituj se a začni něco dělat. Nejsout o náhodou tvoje slova? Která jsi řekl mě. *Řekl mu Natsu a snažil se ho tím i povzbudit.* Jsem myslel že chceš zabít vrahy našich rodičů a né tady být v depresích. *Řekl mu Natsu, snažil se mu pomoct i když to pro Natsua bylo velice těžké tohle k němu říkat protože stále byl rozhozený ze smrti rodičů. Natsu chtěl vidět temari a zeptat se proč není u Michiho když to nejvíc potřebuje ovšem když nebyla u Michiho tak jí nenapadá kde by mohla být, neviděl jí jít nikam nahoru protože tam šel Natsu a dole to moc neznal a tak se nejdříve koukl ven ze dveří kde jí viděl u nějakého kmene. Kapesníky další neměl a tak se vydal za ní i když nejspíš to byla jeho vina co se stalo. Když přišel k ní tak si stoupl za ní a ruce si dal do kapes.* Omlouvám se, neměl jsem si tak moc hledět sám sebe. Víš uvědomil jsem si nahoře v pokoji co jsi pro nás udělala a jak se nám snažíš pomoct, já jsem si tohle vůbec neuvědomil, byl jsem celkem i zaslepený svými cíli že jsem neviděl cíle a bolest druhých lidí. Vím že nejsem dobrý řečník, ani nebudu ale děkuju ti. *Řekne jí Natsu a položí ji svou pravou ruku na její pravé rameno.* Odteď se budu snažit vás vnímat, jak tebe tak i Michiho, je mi jasné že nejsem správný kamarád a ani brácha a nikdy jsem jím ani vlastně nebyl. *Řekne znova a doufá že jí to nějak pomůže i když to sám říká celkem smutným tónem.*

*Úder... A dalších hned několik přišlo vzápětí za tím prvním do tvrdého dřeva stromu. Temari se potřebovala uvolnit a nevnímala že jí z kloubů stéká krev. Sice se nedalo říct, že by jí to pomohlo od těch hrozných pocitů ale alespoň ustoupil ten hrozný tlak v její hlavě.* “Musím se sebrat, jít tam a být silná... já musím... zatraceně musím se... *Nevšimne si, že někdo přišel ven za ní. Po chvíli si uvědomí, že za ní někdo stojí a mluví. Odtáhne pěst od stromu a zadívá se na vlastní ruku. Lehce se chvěje, nevadí. Pomalu se otočí na Natsua.* Díky... *Řekne až skončí svou řeč. Stejně si připadá že je oba zklamala.* Zesílím a už se to nestane... *Říká to jemu a nebo to slibuje sobě? Těžko říct.* Musíme jít za Michim... potřebuje nás oba... *Zhluboka se nadechne a donutí se vykouzlit na svých rtech tech sobě vlastní smutný úsměv. Začína je už od sebe rozeznávat díky tomu že si všímá detailů. Hlas, styl chůze i to jak mluví. Pomalu vejde dovnitř a pokud Michi pořád mátí havou tak se chvilku zasekne. Sebere poštář a dojde k němu, pak dá při jeho dalším odtažení polštář mezi něho a stěnu. Mlčky ho obejme zezadu a hlavičku si položí na jeho rameno. Neříká nic, vyschlo jí nějak v hrdle. Ale alespoň je tu.*

* Jeho smíšené pocity se po chvilce začali pomalu uklidňovat, proto přestal mlátit hlavou o zeď, avšak nevstával a měl své čelo opřené o zeď,kde se vytvořil krvavý flek, jelikož Michimu z čela stále teklo dost krve.*" Nevím co dělat, přijde mi jako kdyby se všechno rozsypalo, jako kdybych skončil ve slepé uličce"* Byli to těžké časy, stalo se toho moc za krátký čas. Nevěděl jak dál, potřeboval zesílit, potřebuje zvládnout Geninskou zkoušku, která se bude brzy konat a on se jí bude moci účastnit, poté dostane příležitost cestovat ven a vykonat svojí pomstu, v to aspoň věřil. Musel se na to zaměřit, sílu a získání hodnosti která mu umožní dostat se ven,jinak se nikam nikdy nehne a bude furt na dně. Náhle ho zezadu objala opět Temari,a dala mu na zeď polštář aby se o něj opřel. Michi na to chvilku nereagoval, poté však odpověděl.* Je třeba něco dokázat....* Poté se zase zmlkl, vypadalo to že věta nebyla dokončena, avšak Michi dál nic neříkal, nejradši by se ztratil v myšlenkách ale na to ho celkem bolela hlava po těch ranách a mlácení do zdi.*

*Natsu viděl jak Michi si nejspíš ani nevšiml kapesníků a ani nereagoval na jeho slova, trošku mu to vadilo když se ho snažil tímto trošku podpořit, ale žíly mu to netrhalo. Když pak šel tedy za temari a řekl jí to co jí řekl tak temari poděkovala což Natsuovi udělalo úsměv na tváři, ale už nic neříkal, nebylo třeba a ani na to nebyl vhodný moment to komentovat dál. Když pak ještě dodá že zesílí a už se to nestane tak Natsu váha jak to hodlá udělat. Natsu má za to že se hlavně musí psychicky vyrovnat i když to není úplně lehké, Natsu sám není vyrovnaný, nebyl ani dříve i když to co se stalo dává na tom dost znát, je dost nejistý. Po chvíli co temari spustí další slova z úst tak se Natsu jen usměje ale nehne se z místa ani o píď, jen občas uhne hlavou a občas pohne rukama.* Potřebuje tebe. *Řekne jí Natsu, je mu jasné že na Michiho ani nemá vliv zatím co temari podle toho co zatím viděl tak na něj má dostatečně veliký vliv. Když pak temari odejde za Michim do domu tak Natsu dále sedí venku na pařezu, do kterého nejspíš mlátila, kousky kůry spadlo totiž i na zem, viděl i kousky krve na kůře ale na jejích rukou ani tak moc krve neviděl, nejspíš si toho nevšiml, možná je to tím že je slepý nebo ne. Když se tedy posadí na pařez tak si opře ruce o kolena a kouká směrem dolů, Natsu u toho stále přemýšlí jak s otcem i matkou mohl trávit více času ale nevyužil toho když mohl.*

*Když si Michi polštáře nevšímá, tak je alespoň ráda že přestal mlátit hlavou o zeď. Ono nebylo zase tak těžké uhodnout, od čeho má rozbité čelo. Povzdechne si a sáhne do pouzdra na nožce, vytáhne odtud nejdřív dezinfekci ve spreji a doufá, že sebou moc neškubne aby jí neshodil až mu ránu bude čistit. Další vezme obvaz a začne vytvářet Michimu na hlavě jakousi obvazovou čelenku. Pak se od něho odtáhne a opře se vedle Michoho zády o stěnu. Vyčistí si sprejem a cistým kapesníčkem nejdřív jednu ruku, ale při čištění druhé jíz chvějící se ruky lahvička vypadne. Naštěstí je plastová, takže se nerozbije a díky tomu že jde o sprej ani nevyteče.* Hmpf… *Natáhne znovu pro lahvičku ruku, aby jí zvedla a mohla pokračovat v ošetření sedřených kloubů. Na konec si ruce taky plánuje obvázat a případně utáhnout uzlíky zuby. Přemýšlí o tom co jí řekl Natsu venku, i o tom všem a téhle absusrdní situaci. Ztěžka si povzdechne, chybí jí ten předchozí iluzivní klid kterého od ztráty tak pracně dosáhla ale… kdyby si měla vybrat, nechala by si tu dva stejně a to jí trochu děsí.* Michi… co takhle odtáhnout ven pod noční oblohu matrace? Noční obloha je uklidňující, možná lépe usneme...

*Opět se o jeho ránu postarala Temari, nějak moc často léčí Michiho rány. * Mohla by jsi být doktorka....* Dodal a zatnul zuby, ta dezinfekce ho docela štvala, vždy to tak nepřirozeně pálilo a bolelo, lepší rána kunaiem jak dezinfekce. Po chvilce měl na čele obvaz, vypadalo to jako čelenka, stačilo by na ten obvaz namalovat znak vesnice. Když se Temari opře vedle něj tak si všimne že i ona je zraněná.* Pomůžu ti...* Pokud si Temari nechá pomoc, tak se pokusí jí být nápomocen, s dezinfekcí ji nestihl pomoci, avšak pokusí se vzít od ní obvazy a zavázat jí rány na rukou.* Pokud chceš tak můžeme, stejně jsem plánoval přepsat venku. Událo se toho mnoho....omlouvám se za to že jsme pro vás přítěží, znát se dřív,snažil bych se ti také pomoci s tou situací. Kdyby jsi byla někdy smutná budu tu pro tebe.....a to pako Natsu určitě také...* Snažil se povzbudit Temari, po chvilce se pokusil vstát, trošku sebou kymácel,avšak povedlo se mu udržet stabilitu a narovnat se, poté chtěl jít ven za Natsuem, avšak při cestě sebou hodně kymácel a kolikrát neměl daleko k tomu aby sebou sekl o zem, když se mu povedlo dostat až ke dveřím, kde už měl výhled na Natsua.* Chceš si teď zatrénovat?* Řekl směrem k němu, ač věděl že je v značné nevýhodě, tak chtěl svého bratra donutit myslet na něco jiného, ač to bylo nezvyklé že chtěl takto bratrovi pomoc.*

*Když Natsu takhle seděl venku tak jen dál přemýšlel, když se pak zjevil ve dveřích Michi a zeptal se Natsua pokud nechce trénovat tak Natsu odmítl, věděl že to je kvůli tomu aby to vymlátil ale Natsu si připadá v pohodě.* O mě si starost nedělej. *Řekne Natsu na Michiho a když vidí že se neudrží skoro ani na nohou tak se Natsu zvedne a jde mu pomoct, pokud tedy temari nebude rychlejší a nevšimne si toho dřív, pokud se tomu tak stane tak Natsu jí spon pomůže podepřít Michiho, a pokud ne tak Natsu podepře Michiho sám.* Nechci bojovat, koukni se na svůj stav, ničemu by to nepomohlo, právě naopak by to tvůj stav jen zhoršilo. *Řekl mi Natsu. Ačkoliv se to může zdát jako kybicování tak tomu tak není, snaží se mu pomoct k přesto že nemají tak dobré vztahy i když teď se vlastně Michi chová k Natsuovi i jinak, více příjemněji což ho překvapilo a z části i trošku děsilo. Pokud je venku temari tak se jí zeptá.* Kde je tvoje máma, celkem dlouho se převléká. *Zeptal se Natsu temari pokud tam je. Samozřejmě že Natsu byl stále u Michiho a dělal mu společnost.*

To je tím, že jen tvrdě trénuju a vždy jdu do extrému takže se náplasti a obvaz vždy hodí… *Neříká to nějak pyšně, prostě jen tak ledabyle že je to prostě tak. Když jí naopak Natsu pomůže ruce obvázat, tak se na něho překvapeně podívá.* Díky, ale zvládla bych to. Navíc uvařuji že budu i doktorka. Někdo vás dva musí být schopný dát po boji dohromady ne? *Věnuje Michimu ten svůj smutný úsměv. Když pak vstane a odchází Michi za bratrem tak hned pozná, že může mít lehký otřes mozku. Chce vstát, ale pak si všimne že přichází Natsu a schválně počká až co on udělá. Natsu sám bratra podepře a Temari se na ně při tom nečitelně dívá. Ačkoliv to nedá znát, je ráda. Po chvíli sama vstane a odejde něco hledat. Vrátí se až po chvíli a táhne za sebou matrace. Neslyší začátek, jen to jak Natsu odpovídá a pochopí o co tu šlo.* Co takhle kdybych vám srazila obě ty vaše palice dohromady aby se vám trošku rozsvítilo? *Nemyslí to doopravdy, a pak pokračuje ve vysvětlení.* Dnes už bylo dost všeho, i já už odmítám kohokoliv mlátit. *Načež poskládá matrace vedle sebe a pak se otočí na bratry.* Lehnout a hned, nebo vám mám snad pomoct? *Řekne to přísným hlasem a založí si u toho levou ruku v bok. přísně si je prohlíží, ale nemračí se. Pokud si lehnou, tak si taky lehne na záda, ruce si složí pod hlavu a zadívá se na noční oblohu.* Matka jak jí znám, tak nás nechtěla rušit a jako vždy i teď se nespletla. Zvládli jsme to sami i bez ní… *Zabručí v odpověd Natsuovi. Nechce se o ní moc bavit, je to znát.* Tak zkuste usnout a kdo bude chrápat dostane ránu, jasný? *Zabručí trochu ospale Temari. Dneska toho na ní bylo opravdu hodně a tak i když je stále vyflustrovaná tak asi po krátké době stejně usne. Přetočí se na bok, pokrčí nožky a místo medvídka si přitáhne pouzdro s tanto. Je to šílené ale je takhle zvyklá usnínat. Někdy některé dětství vážně stojí za nic.*