Nemocnice

Yuuki: *Na její odpověď, že Raikage zde má vstup zakázán se jen zasmála a opět Yuuki se nikdy necítila víc v bezpečí než teď. Jak zmínila děti tak se ještě více začala smát.* Ty budeš ta zlobivější mamka. *Zasmála se opět Yuuki, kdy to samozřejmě myslela ze srandy. Yuuki stejně jako Manami byla dosti přelétavá, ale byla schopná se toho všeho vzdát, neměla ani pomyšlení, že by si užívala už s někým jiným než s Manami, ale na druhou stranu nechtěla Manami brzdit, přeci jen ji znala opravdu dlouho a odpustila by ji snad všechno možné a Manami věděla moc dobře, že Yuuki je a vždy bude loajální k ní, ne k Raikage, ale k Manami. Je pravda, že manžela narozdíl od Manami nemá tam to byl trochu větší úlet než půvoně být měl, ale i kdyby manžela měla, stejně by šla za Manami. Věděla, že když bude mít problémy nebo se cítit osamělá Manami tam pro ní vždy bude, to platilo i naopak. * Nechi tě nutit Manami....nechci, aby jsi se měnila... *Špitla jen velice potichu, bylo ji to samozřejmě líto, když si představila, že by Manami dala přednost někomu jinému, ale Manami milovala tak moc, že se to snažila přehlédnout, i když to šlo velice těžce. Po nějaké chvíli co došlo na téma Aki, Manami sice se pokusila uklidnit Yuuki houpáním, ale prostě to nešlo, dál brečela a jak zmínila opět jméno Aki, Yuuki se rozbrečela ješt víc.* Já jen chtěla...aby byla v bezpečí...byla mladá...hodná...a teď....kéž bych to vrátila zpět...... *Na Yuuki toho dnes už bylo příliš. Ta její povaha, která byla vždy úsměvná a radostná nebyla prostě zvyklá na takovou dávku negativních emocí.* Omlouvám se.....promiň mi to.... *Stále se omlouvala furt dokola, kdy v ruce ten obrázek stiskla ještě více.* Není den, kdy bych o tom neměla noční můru....o té hádce...poslední věc co jsme si řekli..... *V hlavě Yuuki to začalo až moc panikařit, kdy si přehrávala celý ten rozhovor, celý ten poslední zatracený rozhovor...* Hledala jsem ji všude....matka ji našla...probodanou noži....... *Tiskla se k manami čímdál více, kdy stále opakovala jedno slovo a to omlouvám se. Tohle bylo poprvé co si Yuuki sáhla opravdu hodně na dno. Všichni znali Yuuki jako silnou shinobi co má pro srandu uděláno, nikdo však nevěděl, že právě tím smíchem a radostí skrývá ve skutečnosti smutek.* Manami...promiň mi to i ty....prosím...

*Manami milovala její smích a i přes ty slzy věděla, že ji dokázala udělat šťastnou. Byly tu schovaní před celým světem, jen ony dvě. Nikdy nebyla šťastnější a záleželo ji jen na tom, aby byla stejně šťastná Yuuki. Vůbec ji nevadilo, že pokud teda začnou spolu zase žít, že nebudou ve dvou, ale ve čtyřech. Určitě si zamiluje dcerku své lásky stejně jako Yuuki. A Dango byl takový roztomilý darebák, že ho prostě musel milovat každý. Minimálně byl zlatíčko Manami. Milovala svého synka nade vše.* Zlobivější mamka, říkáš? *trochu uličnicky ji zasvítí očka, než se skloní k jejímu uchu. Tentokrát ta hravější byla Manami* To abych ti ukázala, jak dovedu zlobit *pošeptala ji vášnivě do ouška a zlehka ji políbila přímo na tom kousanci od ní* Jsi jenom moje *na povrch se na nepatrnou chvilku dostala její majetnická povaha. A ta vášeň, kterou do teď zvládla skrývat. Nakonec se jen podívala Yuuki do očí a omluvně se usmála, jako kdyby tím něco zkazila. Pořád se musela hodně ovládat a i když její temnota byla už bezpečně skrytá, chtěla dokázat Yuuki svou lásku a oddanost. K tomu se její nezkrotné já vážně nehodilo. Když ale slyšela slova Yuuki, že ji nechce nutit, tak se ji na tváři objevil jemný úsměv* Ale chceš, Yuuki. Kdybys věděla, že to k něčemu bude, tak bys mě chtěla přinutit být ti věrná *vzala její obličej do dlaní a zvedla ji hlavu, aby se ji mohla podívat do očí* Udělám všechno proto, abys byla šťastná, rozumíš? Všechno *byla pevně rozhodnutá jen o věrnosti nemluvit, ale dokázat ji, že chce jen ji. Mezi nimi bylo teď něco, co nechtěla pokazit podruhé. Už nebyli těmi dvacítkami, které si užívali života. Obě byly matky a oběma došlo, jak moc pro sebe znamenají* Myslím, že ses pletla. Necítím se jako ta neřízená střela, kterou jsem byla v osmnácti a užívaly jsme si života. *promluvila a opřela si čelo o to její a zavřela oči, než pokračovala* Chci se dotýkat jen tebe, líbat jen tebe. Milovat se jen s tebou. Nechci, abys mi to uvěřila. Ani bych ti to neradila, znáš mě. Ale nech mě, ať ti to dokážu, Yuuki *podívala se ji pak pevným pohledem do očí. Byl to pro ní velký krok, to ostatně musela Yuuki vědět sama. Velký krok do neznáma ženy, která neměla problém užívat si s kýmkoli. Jasně, manželstvím si vymohla aspoň ženy, ale kašlala i na tuhle dohodu. Kaito ji prostě nedokázal spoutat. Jenže pak začaly mluvit o Aki a veškerá ta pozitivní atmosféra byla pryč. Manami z toho přiznání chvíli byla v šoku a pár chvil trvalo, než se z toho dostala. Teď ji potřebovala Yuuki. Trhalo ji srdce vidět ji v tomhle stavu. Pevně si ji držela u sebe a pohupovala s ní. Nakonec byla ta silnější Manami, pro ní.* Ššš, to je v pořádku... Se mnou jsi v bezpečí *šeptala ji do ouška, aby ji uklidnila. Aspoň malinko. Nechávala ji vyplakat, ale ničilo ji, jak byla na dně. Klidně se mohla sesypat kolikrát chtěla, ale Manami Yuuki bude brát pořád stejně. Pro ní nebyla jen silnou kunoichi, pro ní teď byla vším. A kde by se jinde měla sesypat, než v její náruči* Odpouštím ti *opakovala ji tiše, dokud by se Yuuki neuklidnila. I přes to, jak ji Yuučino přiznání bolelo, jak ji to zasáhlo, myslela to upřímně. Ne kvůli Yuuki, ne proto, že se ji jindy usměvavá Yuuki úplně zhroutila v náručí. Ale protože to dlužila Aki. Musely nechat minulost za sebou. Musely tu být pro své děti. Tentokrát musely udělat všechno správně. Další příležitost mít nebudou, to si Manami uvědomovala moc dobře*

Yuuki : *Její polibek, kde měla kousanec projel celým tělem Yuuki, která se zachvěla.* Budu šťastná jen, když uvidím šťastnou tebe Manami... *Dodala, kdy se ji také dívala do očí. To, že pro Manami Yuuki něco znamenala opravdu Yuuki cítila, nemohla to cítit ani jinak a, že pro ní udělá vše se ji dlouze dívala do očí. Ta chtíč co měla Yuuki v očích ji pomalu ovládala, ale držela se.* Už jsi mi to dokázala Manami...dávno jsi mi to dokázala. *Yuuki skutečně stále nechtěla omezovat Manami, i když ji řekla, že Manami už není neřízená střela a Yuuki tomu věřila, tak věděla, že je tu stále spoutu krásných mužů a žen, které po Manami prahnou. Nebála se toho, že by si Manami chtěla užít, ale na jednu stranu pokaždé když viděla nebo slyšela, že Raikage byla s nějakou ženou nebo mužem bodalo ji to u srdce. Dnes ne, dnes byla rozhodnutá, že Manami sice chce pro sebe a nechce ji nikdy opustit, ale byla si opravdu tak jistá jestli je to dobré pro Manami ? Její myšlenka s dětmi se ji však líbila asi nejvíce, ta přesta, že by si malá Noriko měla velkého bráchu, který se o ní dokáže postarat a milující dvě matky, to by byl pro ní doslova ráj.Nakonec však došlo na to zhroucení a jak Manami Yuuki pohupovala, přitiskla se ještě silněji k Manami. Její slova ji hřály u srdce. Manami mohla cítit jak to z pomalu, ale jistě z Yuuki vše odpadá. A ty slova odpouštím ti, otevřeli doslova Yuuki oči, přesně taková slova potřebovala Yuuki slyšet. * Děkuju Manami...děkuju. *Stále ji objímala, a pláč po několika minutách přecházel. Když se od ní jemně a pomalinku odtáhla a jemně ji políbila.* Bez tebe bych se sem nevrátila...nedokázala bych to.... *To už se na Manami pomalu začala usmívat a tahle stránka Manami, Yuuki opravdu, ale opravdu přitahovala. I když Yuuki měla trochu mokřejší obličej už to prostě nemohla vydržet. Dostala ji z takových situací a ta láskyplnost byla neuvěřitelná. Yuuki z toho doslova šílela, začala ji pomalu a velice jemně líbat, kdy se od ní tentokrát prostě nenechala odtáhnout. Bylo toho na ní tolik, že nedokázala přemýšlet nad ničím už jen nad Manami, jako by její mozek vypl a co je lepšího na smutek než být s milovanou osobou o samotě. Jak by ji tak líbala, opravdu by Manami nepustila, ani kdyby chtěla. Začala ji hladit přitom po zádech a po vlasech. Naštěstí po pár chvilkách jako by ji bliklo hlavou, že před chvíli byla ještě úplně na dně a tak Yuuki přestala.* Omlouvám se Manami...já...nevim co to do mě hned vjelo...ale děkuju cítím se lépe.. *Tentokrát se už Yuuki usmívala a dívala se Manami přímo do očí.*

*moc dobře cítila, jak Yuuki reagovala na její polibek na krk. Jen její reakce a ten chtíč, který viděla v jejích očích, podněcovala její nezkrotnou a vášnivou stránku. Tu, kterou se pro teď schovat stejně jako temnotu pěkně dovnitř. I když to bylo vždycky to, čím byla Manami typická. Ta nezkrotnost, kterou Yuuki milovala. Jenže ta stejná nezkrotnost ji přivedla do postele mnohých jiných. Samozřejmě, že většinu svých bokovek se ji podařilo utajit, ale sem tak někdo něco viděl a rozkřiklo se to. Nebo se někdo chlubil. Všechny ty lidi přitahovala moc, kterou coby Raikage oplývala. Nezajímala je Manami, nezajímalo je, že i ona postupně stárne. Rozhodně se necítila tak přitažlivá jako když do křesla Raikage usedla. A to už tam sedí deset pitomých let. A nic ne nezměnilo. Vyměkla jako člověk, už se nedokáže podívat sama sobě do očí. Už není tak tvrdá, jako bývala. Do teď. Sice tu temnou Manami skryla ve chvíli, kdy už dokázala vnímat ve své blízkosti Yuuki, tak to neznamenalo, že ji bude schovávat jako do teď pořád. Pořád si ta temnota vyžadovala cokoli, čím by ji nějak uklidnila. Měla v hlavě jednu věc, která se dotkne jak Manami tak Yuuki. No, spíš jejich dětí v budoucnu. Ale ona nehodlala vést na oko silnou vesnici, když jsou pořád stejní ubožáci. To ani nevěděla, co ještě v Kumo způsobí* Nebudu šťastná, pokud by tě trápilo, kdyby ses dozvěděla ať už odkudkoli, že jsem byla s někým jiným... Nechci být s nikým jiným! *bude to sice pro tu nezkrotnou Manami velká oběť, ale bude to krok k té láskyplné Manami, která se bude každý večer vracet domů za Yuuki. Jistě, asi ji tohle "omezení" změní, ale neuměla si představit, že spí s někým jiným a pak se vrací domů k Yuuki jakoby nic. Potřebovala víc Yuuki, to citové pouto, než sex bůh ví s kým* Promiň, že mě to tak dlouho trvalo, než mi to došlo *pousmála se na ní, než došlo k tomu zhroucení. Naštěstí nejspíš zvolila ty správná slova, obzvlášť ty o odpuštění, že se pomalu z toho Yuuki dostávala. Ve chvíli, kdyby se uklidnila úplně, by svými palci aspoň trochu otřela Yuuki tváře* Jsem tu pro tebe. Vždycky. Už na nic nebudeš sama *usmála se na ní Manami, oddychla si, že to pomohlo, protože ji to vážně trhalo srdce ji takhle vidět. Ani neměla v plánu se odtahovat, když ji Yuuki začala líbat. Během chvilky se začala chvět vzrušením, ale její polibky byly stále jemné a pomalé, jako je začala Yuuki. Bylo jasné, že to chce od Manami sakra velké sebeovládání, aby se neprojevila její vášnivá stránka. Když se ale od ní Yuuki odtáhla s těmi slovy, tak se jen hravě usmála. Nedokázala skrýt tu touhu v očích. Touhu po Yuuki.* Chceš pokračovat? *pošeptala a pohledem prakticky propalovala její rty*

Yuuki :Manami... *Zajiskřili ji očička dojetím, když ji řekla, že nechce být s nikým jiným. Cítila v tu chvíli tu lásku a věděla, že se na Manami mohla spolehnout, přeci jen nikdy v životě neudělala nic špatného vůči Yuuki. A to i když mladší Yuuki dělala pěknej bordel jako malá, ale přeci jen už v těch letech začala k Manami něco cítit. V tu chvíli si prostě Yuuki dokázala představit jak žijí nádherný život. Obklopený dětmi, milujícími rodiči a žádnými podělanými starostmi.Jak Yuuki viděla ten pohled Manami, tu touhu. Yuuki se nemohla ovládnout, stále byla psychicky vyčerpaná a tohle ji pomáhalo a to opravdu hodně. Ne jen ty polibky, ale Manami samotná. Prostě a jednoduše řečeno, na Manami bylo vše po čem Yuuki toužila, tedy co se týče osobnosti, vzhledu a všeho. Na jediné co kašlala bylo to, že je Raikage, v tuhle chvíli prostě nebyla ! Byla to žena, kterou milovala celým svým srdcem, a i když ji Manami řekla, že nechce být s někým jiným stále si stála za tím, že ji omezovat nechce. Yuuki by sama už ovšem nikdy s nikým vztah mít nechtěla a nešlo tam pouze o ty krásné hrátky mezi Yuuki a Manami, ale šlo i o více. Přeci jen vztah není jen o sexu, ale také o tom zda k sobě mají skutečně blízko, a nepřitahuje je pouze a jen ta jediná věc, i když co si budeme říkat Yuuki a Manami to spolu uměli až příliš dobře .To co řekla i předtím, že chce být jen s Yuuki a nikým jiným pouze Yuuki více rozpalovalo a ve chvíli co se Manami zeptala, zda chce Yuuki pokračovat no upřímně ani se ptát nemusela, protože Yuuki to brala jako souhlas a ihned se vrátila opět do dění. Začal ji opět líbat a jednou rukou si chytila pomalu a jemně její hlavičku tak, aby se nemohla hlavou odtáhnout. A vychutnávala si každý polibek, kdy přitom lehce vzdychala. Po chvilce ji ruku z hlavičky dala pryč, jen aby měla na dohled její krček, kde ji jemně kousla podobně jako to udělala Manami předtím. Tím to však nekončilo, protože její nezbedný jazyk začal Manami po krku pomalu přejíždět, kdy Yuuki vypadala jako koťátko.*

*přišlo ji to správné, že to řekla. Cítila to tak. Nemohla by ji to udělat* Už nám není dvacet, Yuuki. A i když nám bylo těch dvacet... zlomilo mě, když ses mi ztratila ze života. Nemám celou věčnost na to dělat pořád ty stejné chyby. Chci jenom tebe *usmála se na ní Manami. V jejím hlase byl cítit trochu smutek, že nemá podobně celou věčnost jako Yuuki. Ale i kdyby měla, chtěla by ji strávit s ní. Nezáleželo by na ničem jiném. I mladší Manami, tenkrát, kdy se ještě hádaly o ty nejhezčí kluky, pomalu začala zjišťovat, že ji nepřitahují jen kluci. Taky tenkrát Yuuki byla tenkrát její první. V té době to brala jen jako experiment s kamarádkou. Jistě, postupem času k ní začala něco cítit, něco víc, ale než se Manami dokázala vyslovit, než udržela tu myšlenku, tak se mezi ně postavila smrt Aki. A teď Manami zoufale chtěla dohnat to, co zameškaly. V tu chvíli nebyla Raikage, nebyla snacha vůdce svého klanu. Byla prostě jen Manami, která prahne po lásce a životu s Yuuki. Nic jiného ji nezajímalo. Byla sebestředná a neviděla nic jiného. Jen to, že po deseti letech jako Raikage udělala jednou něco jako Manami, ne jako Raikage. Všichni ostatní, se kterými něco měla, byli jen milenci a milenky. I její manžel byl víceméně milenec po té citové stránce. Jistě, naučila se ho mít ho aspoň trochu ráda, ale to bylo nic ve srovnání s tím, co cítila k Yuuki. To, co se v ní probudilo v nemocnici. Jistě, na té chodbě tam bylo hodně vášně a každý polibek a dotek ji spaloval zevnitř. Ale hlavní bylo to, že Yuuki vždycky dokázala proniknout za tu slupku Raikage. A do dneška se nestalo nic tak vážného, aby tu slupku Raikage ze sebe musela úplně servat. Proto litovala, že si to všechno neuvědomila dřív. Až moc si uvědomovala, kolik jí je. Za dalších deset, patnáct let bude oproti Yuuki stará. Jistě, nezáleželo u nich jen na sexu, ale pro Manami prostě bylo důležité, aby pro Yuuki byla přitažlivá. Byla prostě marnivá v tomhle. Nečekala, že by ji takové jemné pomalé polibky tak dokázaly vzrušit. Chtěla pokračovat v tomhle duchu. Vedení nechala teď zcela dobrovolně na Yuuki. Přizpůsobí se všemu, co na ní vymyslí. Takže není divu, že se nechala chytit tak, aby se nemohla odtáhnout a oplácela ji její polibky. Její ručky ji mezitím hladily po zádech, ale pomalu se přesouvaly na její zadeček, za který ji jemně chytila. Žádné zbrklé a hladové pohyby. Chtěla si vychutnat každou chvilku a byla naprosto v její moci. Bylo pro ní těžké nepřevzít kontrolu nad děním, ale držela se. Zkrotla velmi rychle. Když se Yuuki přesunula na její krk, tak jen s úsměvem naklonila hlavu na stranu, aby ji poskytla co nejlepší přístup. Teď bylo na Manami, aby začala tiše vzdychat. Tohle obvykle dělala ona, ale když si ty role otočily, Manami byla v sedmém nebi. Ručky stále nechávala na zadečku, jen ho chytla o něco pevněji. Nevydržela to ale ve chvíli, kdy ucítila na svém krku její jazyk. Začala vzdychat hlasitěji a jednou rukou vjela pod vršek na záda, aby ji zbavila podprsenky. Jenže v tu chvíli někdo rázně zaklepal na domovní dveře. A bylo jasné, že je to nějaký domluvený signál. Manami jen tiše zaúpěla frustrací. Úplně zapomněla na ANBU a na svého syna.* Počkej tu na mě *zašeptala a posadila ji místo svého klína vedle na zem, než vstala, s uličnickým úsměvem se upravila a šla otevřít a vyřídit, co bylo nutné*

Yuuki : *Cítila to vzrušení když jí líbala a jazykem přejížděla po krku. To vzdychání Manami ji donutilo ještě více zpomalit, byl to přesný opak toho co do teď kdy spolu zažily, vždy Yuuki, ale i Manami byly přeci jen více hrr. Tentokrát však ne, Yuuki chtěla, aby z těch pomalých pohybů Manami celá hořela, a co si tak všímala vcelku se ji to dařilo. Najednou však cítila tu ruku na zádech a už se blížila k podprsence, když v tom se vše  zastavilo. Bylo to už spíše vtipné než smutné, stále je někdo vyrušoval u jejich hrátek a vypadalo to dost vtipně, když Yuuki chyla v uvozovkách tik do oka, ten ji však hned přišel a začala se opět usmívat na Manami. Sice ji Manami řekla ať tam počká, ale to by nebyla Yuuki, kdyby přeci jen nebyla až příliš zvědavá. Vyskočila tedy na nožky a otřela si mokrý obličej od slz. Sundala si botky, aby byla opravdu potichu a viděla tak co se děje. V tu chvíli ji to i došlo, když viděla ANBU. Došlo ji, že to bude mít co dočinění s jejím synem takže ji ta frustrace rychle přešla a jen tak zpoza dveří vykukovala, kdy ji byla opravdu vidět jen hlavička. Samozřejmě byla i připravená, kdyby se cokoliv stalo. Kdyby to byl i falešný ANBU nebo tak něco. Bohužel více než, že by sledovala co se opravdu děje, sledovala Manami a snažila se zjistit zda její syn opravdu přišel nebo ne. Přemýšlela, zda by také neměla svou dceru nechat přivést, ale přeci jen její syn by si měl nejdříve seznámit s Yuuki. Nikdy se pořádně neviděli, tedy když už tak ten prcek byl opravdu tak malý, že by ji nemohl ani poznat. A podle všeho dcera Yuuki, byla v podobném věku. Ta však byla tentokrát u matky Yuuki, která se o Noriko starala, když Yuuki musela zařizovat své záležitosti nebo záležitosti ohledně blbec Shimira.*


Shimiru: *Shimiru nakonec usl též, kdy uplynulo několik hodin a pokojně spal dál vedle Akane. Co se však stalo potom by  čekal asi málo kdo. Pootevřeli se dveře, ale nikdo nebyl vidět, že by vcházel. Když v tom se na Akanině straně postele objevila malá holčina...samozřejmě, že šlo o Imuru, která se jen usmívala, ale byla potichu nechtěla je vzbudit, i když to jak vedle sebe Shimiru s Akane spali, ji přišlo až příliš roztomilé a jen se potichu zachychotala. Shimiru to však neslyšel, na něj to bylo moc a než se vrátil z mise, aby mohl jít za Akane do nemocnice nespal více jak dva dny, takže se to na něm také podepsalo, ale stále ji opatrně držel.* Teto...teto... *Zašeptala potichu Imuru, prostě ji to nedalo chtěla si s ní povídat, taková už byla Imuru, i když to nemyslela zle a nechtěla nijak otravovat, tak už byla prostě taková. Přeci jen byla nevinné dítě a velice hodné, které mělo tvářičku andílka. Pokud by se Akane vzbudila, Imuru by vytáhla potichu čokoládové bonbony z malé brašničky co měla a podala je Akane.* To jsem ti přinesla teto. *Opět špitla, kdy se stále usmívala jako andílek.*

*Manami tohle nezažila s nikým. Celá se chvěla vzrušením a jen pod jejími pomalými pohyby vzdychala. Obě byly příliš vášnivé do téhle chvíle na to, aby se takhle na jednu stranu zklidnily. Na tu druhou stranu ji pod kůží nebezpečně bublala ta vášeň, kterou Yuuki svým jazykem jen podněcovala. Čím pomaleji se ji věnovala, tím bylo pro Manami těžší se udržet. Tím hlasitěji vzdychala. Ale pak tam byla ta druhá stránka, že vlastně tohle, jak si s ní Yuuki hrála, nebylo tak úplně sexuální. Erotické, smyslné. To ano, ale byly v tom všechny jejich city, jejich vzájemná láska. Jednoduše Manami nechtěla, aby to někdy skončilo. Sice ji chtěla zbavit podprsenky, ale jen proto, aby ji oplácela podobně jemné a smyslné doteky. I kdyby neměla Manami vážně spát už nikdy s nikým jiným, i kdyby se ani s Yuuki neměla pomilovat, tohle pro ní znamenalo mnohem víc. Obětovala by cokoli za to, aby takhle s Yuuki mohla být. To její tiché zaúpění byl jediný projev frustrace, protože ve chvíli, kdy se podívala na Yuuki, tak se jen sladce usmála* K tomuhle se ještě vrátíme *pošeptala s úsměvem, než se vydala ke dveřím. Vůbec se ji do toho nechtělo, ale musela zaujmout znovu roli Raikage ve chvíli, kdy otevřela dveře, za kterými byl jeden ANBU s Dangem v náručí. Malý si spokojeně lízal lízátko* (Dango) Maminko! *zněl jeho nadšený výkřik a hned chtěl jít Manami do náruče. Manami po sobě s ANBU hodily pobavený pohled a Manami si ho vzala* Ahoj broučku. Tak kdo tě zase cpe sladkým, povíš mi to? *byla šťastná, že je malý v pořádku. Že je konečně s ní.* (ANBU) Omlouvám se, Raikage-sama, to byla moje chyba *promluvil ANBU a předal si ještě pár svitků s věcmi pro malého. Byl taky otec, bylo mu jasné, že Raikage by pro svého syna udělala cokoli. Manami tohle nedopatření přešla bez nějaké poznámky* (ANBU) Jinak všechno proběhlo v klidu. Vůdce klanu neměl ještě vůbec tušení o tom, co se stalo v nemocnici *pokračoval opatrným hlasem, nechtěl ji zatěžovat víc, než bylo nutné. Přeci jen byl skoro očitým svědkem toho, jak Raikage svým manželem vyrazila dveře. Znal Manami už dlouhé roky ještě předtím, než se stala Raikage, takže se právem obával budoucnosti* Dobře, děkuji. Ještě něco. Ať se po okolí pohybují ANBU v civilu, jen pro jistotu. A potřebovala bych, abys doručil vzkaz Staršímu Doku o tom, co se stalo, a že se teď nacházím se synem v jeho čtvrti. Nemusí vědět kde přesně, ale ať to pro všechny případy ví. To samé můj Strážce *přikázala, bylo evidentní, že nechce nechat nic náhodě. Mezitím, co se Manami bavila s ANBU, Dango byl k ní přitulený a všiml si mezi dveřmi hlavy Yuuki. Chvilku ji zvědavě sledoval, než se ještě víc schoval v mámině náruči*

*po několika hodinách se probudila tak nějak přirozenou cestou. Pokud se za přirozenou cestu probuzení dá považovat ta malá holčička. Chvilku Akane trvalo, než se pořádně probrala, ale nemohla nic než se na malou usmát* Co tu děláš, Imu? *zeptala se potichu, aby nevzbudila Shimira, a natáhla k ní ruku, aby ji pohladila po vláskách. Podívala se s úsměvem vedle sebe na Shimira, ale ten tvrdě spal* Kde máš Nibo, co princezno? *usmívala se na ní dál a ve chvíli, kdy by Imuru vytáhla čokoládové bonbony, tak se musela potichu usmát* Ty jsi ale hodná, Imuru-chan. A dáš si se mnou? *s tímhle andílkem zapomínala na všechny chmury. Jasně, viděly se jen párkrát, ale přítomnost Imuru byla pro Akane jak balzám na duši. To samé by platilo, kdyby sem Manami přivedla Danga. Dokázala by s ním blbnout celé hodiny, aniž by si snad jen vzpomněla na to, co se stalo teprve včera. Možná by to někdo mohl nazvat jakýmsi mateřským citem, ale to by se vážně pletl. Stačilo, když hlídala jednou Danga, když byl ještě hodně malý asi tři hodiny a vracela ho Manami se slovy, že děti v životě nechce*

Yuuki: *Sledovala co se tam děje, když viděla malého Danga jen se ji rozzářili očička. Přeci jen Yuuki měla opravdu ráda děti, no ona sama se někdy chovala jako dítě, takže k nim měla blízko a sama byla i matka a u nich v rodině byla spíše matka Yuuki ta přísnější než samotná Yuuki. Nakonec tedy vykoukla celá, kdy přišla až k Manami.* Omlouvám se, ale mohla bych mít také menší požadavek ? *Zeptala se, kdy se dívala nevinně na ANBU.* Kousek odsud najdete dům, kde žije rodina Saduri. Mohl by jste mé matce předat tento svitek ?   *Zeptala se, kdy podala svitek ve, kterém byly informace pro její matku a hlavně dceru, kde se bude teď zdržovat a důvod byl ten malí syneček Manami, přeci jen teď chtěly být spolu všichni a tak ji napadlo, že se její syn bude cítit lépe když příjde i malá Noriko , poté se podívala směrem na Danga, na kterého se pousmála jako malé dítě.* Ahoj, já jsem Yuuki. *Vyplázla na něj jazyk a přitom se usmívala.*  Počkej něco tu pro tebe mám. *Začala hledal po kapsách dokud nenašla bonbony, vždy nějaké měla přeci jen Yuuki milovala sladké a podala mu je.* Tentokrát to mamča přehlédne, že jo ? *Podívala se směrem na Manami, kdy Yuuki doslova zářila.*


Shimiru : *Shimiru nadále tvrdě spal a ne nechrápal, prostě spal kdy vypadal jako malé roztomilé dítě. Imuru mezitím se usmívala pořád na Akane.* Nibo slyšela, že jsi tady a proto mi bylo jasný, že tu bude i Shimík. *Zasmála se potichu, na svůj věk přeci jen byla dost bystrá.* Nibo musela odejít kvůly nějakému výzkumu Teto. *To poděkování od Akane ji jejjí úsměv ještě rozšířilo, kdy poté jen kývla a vzala si jeden, který ihned snědla. Pak se, ale podívala na Shimira a její úsměv se změnil na takový styl, kdy byla až příliš sladká.* Konečně vypadá spokojeně. Jsem ráda, že tu jsi s náma Teto. *Hned Akane opatrně objala, ale po chvilce ji pustila.* Až budu větší budu jako ty ! Stanu se kapitánkou ! *Řekla sebevědomě a začala se smát. Shimiru mezitím se lehce pohl, kdy trochu stiskl Akane, ale ne nijak, aby to bolelo, ale jako by ji chránil vlastním tělem. Asi ne zrovna příjemný sen. * Tohle kluci dělají ze spaní ? Fuuuj. *Zatvářila se znechuceně což mohlo vypadat i dost vtipně.* Proč to vlastně dělají ? Není ti to nepříjemný když se k tobě někdo takhle tiskne? A ještě ze spánku *Začala se vyptávat Imuru.*

*Manami neměla ani tak strach o své bezpečí, na to byla dostatečně silná, aby se ubránila. No, minimálně v to doufala. Přeci jen První byl taky silný a jak dopadl. Ale byl to jen Kaito a její vlastní klan. Ty si nedovolí skrz všechny ANBU na ní zaútočit. Jsou mizerní stopaři, natož aby byli zkušení zabijáci. Vycítila od ANBU opatrnost, ale radši se neptala dál. Na to přijde určitě čas ještě později. Teď ji stačilo, že jen malý blonďatý černoušek je s ní. Ale potřebovala vědět skutečnost, nenechala si mazat med kolem pusy. Ale pro tuhle chvíli to nechala být* (Dango) Táta se zlobí? *zeptal se nevinně Dango. Přeci jen ten přesun sem nebyl úplně bez problémů. A Dango je vůči ANBU důvěřivý na to, aby se začal vztekat. Naštěstí má s Manami velmi dobrý vztah na to, aby stačilo ANBU, aby mu řekl, že ho vezme za mamkou, a on by šel* Ne broučku. Maminka se zlobí na tátu *odpověděla mu a snažila se nedávat najevo ty negativní emoce, které v ní ty vzpomínky vyvolávaly. Když se na scéně objevila Yuuki, Dango se na ní stydlivě díval. ANBU vyslechl prosbu od Yuuki, ale podíval se na Manami. Čekal na souhlas od ní, přeci jen byl loajální jí. Jeden z těch nejvěrnějších "pejsků" mezi ANBU. Manami jen přikývla, než si ANBU vzal svitek od Yuuki* (ANBU) Mám se potom vrátit, Raikage-sama? *zeptal se ještě na odchodu ANBU a Manami se na něj jen nepatrně pousmála* Zatím ne, ale promluvíme si později *odpověděla poněkud temnějším hlasem, že se Dango na Manami trochu vyděšeně podíval. Takovou ji vůbec neznal. Naštěstí se jeho pozornost upřela na Yuuki* (Dango) Ahoj *v puse měl ještě tyčinku a zbytek lízátka. Ani se neobtěžoval ho vyndat. Mezitím ANBU odešel zařídit vše potřebné, Manami moc nevnímala dění mezi Dangem a Yuuki. Dango zpozorněl, když u Yuuki v kapse zašustily papírky, které předznamenaly nějakou dobrotu. Paradoxně Manami byla ta přísnější, co se týkalo výchovy malého. Rozsvítily se mu očíčka, když uviděl bonbony. Zarazil se ale naštěstí ve chvíli, kdy Yuuki zmínila mamku, na kterou se podíval* (Dango) Můžu? *věděl, že by se mamka zlobila, kdyby se nezeptal. Manami dokázala odolat Dangovi a jeho svítícím očíčkám, ale když se na ní podobným způsobem podívala Yuuki. To byl jiný kalibr, kterému odolat vážně nešlo* Tentokrát *usmála se tak napůl Manami a položila malého na zem a dřepla si k němu* To lízátko *natáhla k němu ruku, aby ji podal už určitě samotnou tyčinku. Dango ji poslušně vyndal a podal ji mamce, než se jen rošťácky usmál na Yuuki a čekal, jestli ten slíbený bonbon dostane. Manami mezitím vstala* Za chvilku jsem zpátky *pousmála se, věděla, že teď je Dangovi svým způsobem ukradená. Yuuki ho dokázala zaujmout na první dobrou. Sladké, to bylo prostě jeho. Mohla se přímo přesunout skrz Hiraishin k tomu ANBU, který tu byl, ale na to ještě neměla myšlenky, ačkoli ji to v hlavě šrotovalo. Místo toho se "schovala" v kuchyni, kde pořádně otevřela okna dokořán. Využila chvilky, aby si zapálila. Popelník měla schovaný stále na tom stejném místě v kuchyňské lince. Bohužel věděla, že její boje se závislostí jsou marné. Dokázala jen přesměrovat svou závislost jinam. Cigára, sex, práce... Musela myslet na to, kde se to tak pokazilo. Vždyť když byla těhotná, dokonce uvěřila, že by Kaita mohla milovat. Byl vůči ní tak ohleduplný. Po narození Danga taky, ale ve chvíli, kdy začal Dango trávit čas i s jeho rodiči a s ním, nebyl jen s Manami, tak Manami byla odsunutá na druhou kolej. Nikdy mu to neodpustí. To ONA mu porodila syna! Neměl by ji podvádět, měl by se k ní chovat stejně jako předtím. Takhle se k ní chová jen jako k samičce, kterou oplodnil a teď už ji nepotřebuje. A k tomu zaútočil na její největší slabinu*

*Akane, kdyby ji nevzbudila Imuru a měla by čas sledovat Shimira, tak by se asi začala rozplývat nad tím, že je vážně roztomilý. Přeci jen vidět ho spát, když ona byla vzhůru, byl docela vzácný okamžik. Když zmínila Imuru, že Nibo zaslechla, že je v nemocnici, tak se ji hlavou prohnalo, jaká je asi verze téhle informace. Zapřísáhala lékaře i Riku, aby nemluvili o tom, co se ve skutečnosti stalo. Nemohla nic než doufat, že to tak bylo* Ale tentokrát ta nemocná jsem já *usmála se na Imuru, léky už ji skoro nezabíraly a přesto nějak neměla ty pocity jako předtím. Přítomnost Imuru ji velmi pomáhala. Sama si vzala jeden bonbon, i když nevěděla, jestli může. Přeci jen všechno ji teď dávali nitrožilně. Ale snad to nevadilo ničemu. Musela se usmát a taky Imuru objala až na to, že ona malou nepouštěla* A já jsem ráda, že má Shimi takovou sestřičku jako jsi ty *usmála se na ní a znovu ji pohladila po vláskách. "Naštěstí" teď její tetování kapitánky bylo schované pod obvazy, ale musela se na to místo prostě podívat a tiše se zasmála s Imuru* Tak to abych se stala první generálkou, abys mě nemohla tak snadno dohnat *zasmála se, ale měla z toho jejího snu radost. Na jednu stranu. Na druhou se toho trochu bála. Přeci jen si nedokázala představit malou roztomilou Imuru v armádě. Když Shimiru ji stiskl, tak se na něj láskyplně podívala, ale vnímala, co Imuru říká. Nakonec se na ní podívala a vyplázla na ní jazyk* Asi se mu jen něco zdá *usmála se, bylo ji vidět na očích, že pro ní vážně Shimiru znamená hodně. Trochu se zamyslela nad jejími otázkami, ale pak se jen usmála* Taky máš nebo jsi měla třeba nějakého plyšáka v posteli, ke kterému se stulíš, než usneš, viď? Tohle je podobné. A nebo tě Nibo nebo Shimiru objali, když jsi se v noci vzbudila a něco ošklivého se ti zdálo. Cítila ses potom líp, viď? *snažila se ji to k něčemu připodobnit, co by ji mělo být blízké*

Yuuki : *Stále se usmívala na Danga, chtěla více méně zatajit proč je Manami naštvaná. A když se Manami dostala jinám, Yuuki došlo co se asi mohlo stát, ale nechala jí Danga u sebe.* Takže, ty jsi Dango, že ? Opravdu jsi vyrostl od té doby co jsem tě viděla naposledy. *Usmívala se na ní.* Mam holčičku v podobném věku jako jsi ty. Snad brzy dorazí. *Klekla si nakonec tak, aby se nemusel stále dívat vzhůru, i když Yuuki nebyla nijak vysokého vzrůstu.* Ty máš rád sladké viď ? *Zazubila se, kdy viděla, že bonbon mu opravdu chutnal.* Tak to máme stejné. Čokoláda, sladké bonbony, lízatka. To je mňamka. *Zasmála se a nastavila mu ručku, aby ji mohl chytit.* Chceš tady provést ? Neboj nekoušu. *Opět se zasmála, kdy pokud by Dango šel s ní, tak samozřejmě velice opatrně a pomalu by s ním šla do jednoho z pokojů, kde byla menší postel. Byl to pokoj Yuukiny sestřičky, ale nad tím teď nepřemýšlela. Vyzvedla by Danga na postel.* Chvilku počkej, někde to tu mám. *Odběhla kousek dál k vyšší skříni, kde se ladně postavila na špičky, aby došáhla až nahoru. Odtamtud vyndala menšího plyšáka. Oprášila ho a dala vedle Danga.* To máš takovej dáreček ode mě, na uvítanou. *Nadále se usmívala. Po pár vteřinách však vylezla na postel a trochu poposkočila. * Zkus to taky, bude sranda. *Yuuki přeci jen, když šlo o děti byla opravdu hravá, ale stále i pozorná, pokud by měl Dango špatně dopadnou okamžitě by ho chytla. Už měla dost takových situací i s Noriko, ale ještě nikdy se ji nic nestalo. Na to byla Yuuki až příliš opatrná. Pokud by začal skákat s ní, tak by ho jen jemně chytla za ručičky a skákala s ním. Po pár minutách by přestala a posadila se na okraj postele.* Snad s Noriko výjdete. *Usmála se na Danga, v duchu však přemýšlal o tom, zda Manami je v pořádku. Bylo ji jasné, že si musela jít dát cigáro, přeci jen bylo toho na ní až příliš, ale nemohla v tuhle chvíli nechat Danga samotného, tak chtěla aspoň takhle potěšit Manami, že si na sebe zvyknou.*


Shimiru : *Imuru se jen zadívala na Akane.* Nemocná ? Nibo mi říkala, že jsi se zranila na misi. *Podívala se na ní nechápavě, ale pak se zase začala smát, když ji Akane objala. Bonbony, které zřejmě Akane chutnaly přisunula ještě blíže, aby si jich mohla vzít kolik jen chtěla. Nevěděla zda je to dobře nebo špatně, ale chtěla být prostě milá a hodná holka. * Já budu generálkou dřív ! A pak se budu starat o tebe a Shimíka teto ! *Zazubila se opět, ale to co řekla, bylo i opravdu odhodlané. Imuru je opravdu holčina, která nemá snad jedinou negativní vlastnost, nezná ještě ten svět tak dobře a mysl měla stále čistou. Dokonce i Nibo nechápe jak může být Imuru tak hrozně pozitivní, ale zároveň umí pomoci i v těch nejhorších chvílích. Přeci jen než se znal Shimiru s Akane tak to byla právě Imuru na koho vždy Shimiru dal. Jak se Shimiru pohl a Akane jí odpověděla co se děje, tak opět nasadila ten nechápavý výraz, ale zároveň roztomilý.* To se taky takhle hýbu ze spaní ? *Samozřejmě, že hýbala, ale opět ona si spoustu věcí ještě ani neuvědomovala.* Jo mam plyšáka Bariho, malej tygřík co mi dal Shimiru. *Poslouchala dál co Akane říká a jen přikyvovala.* Takže když spí a tohle dělá, to je mu potom líp ? *Zeptala se opět nechápavě, kdy Shimiru sebou lehce cukl, ale tka, aby Akane neublížil a hlavou lehce zavrtěl.* Nevypadá, že by mu bylo líp. *Řekla nechápavě, ale stejně se usmívala.* Ještě jsem Shimíka takhle spát neviděla. Sám od sebe usnout. Viděla jsem ho usnout jen po těch prášcích. *Dodala Imuru, kdy si ani neuvědomila, že vlastně prozradila to, že Shimiru bere prášky na spaní, kvůli své Insomnii.* Jak to jen jmenovalo ? Insopomolie ? Inso.. *Začala Imuru přemýšlet, kdy prostě ji to správné slovo nedošlo. Shimiru mezitím opět jemně objal Akane, tentokrát však opravdu starostlivě, jako by se jí mělo něco dít ve snu.*

*Dango se nejdřív za Manami podíval, nejdřív ten divný hlas, teď taky nebyla ve své kůži a Dango to prostě vycítil* Co je s maminkou? *zeptal se Yuuki a na chvilku ho nerozptýlily ani bonbony. Ale jen na chvilku, než si vzal od Yuuki první bonbon* Díky *uculil se a s chutí ho začal cumlat* A ty Yuuki *dodal s plnou pusou, jako kdyby si myslel, že je to nějaká hra, kde si má zapamatovat její jméno. Když se ho zeptala, jestli má rád sladké, tak jen nadšeně začal přikyvovat* Dostávám od babičky a dědy... Občas od táty... Ale nesmí to vidět mamka *začal se smát tak nějak tajnůstkářsky, jako kdyby říkal něco, co by neměl. Ale pořád se na Yuuki culil, přeci jen bonbony! A nějaký dospělý, který se nechová pořádně dospěle.* Já sám *dál se na ní culil a za ruku by ji nechytil. Už si prostě přišel moc velkej na to, aby ho při chůzi někdo držel za ruku. Ale nebyl velkej na náruč maminky. Když dorazili do toho pokoje, tak se hned rozeběhl dovnitř a všude to chtěl prozkoumat. Přeci jen nebyl takové to zaražené klidné dítko. Bohužel se nemohl vyšplhat sám na postel, ale vklouzl pod postel a tiše se smál. Nevydržel být potichu a prostě si chtěl hrát. Ale nakonec by vylezl a vzal si do ruky medvídka* Jůůůůů *vypískl by nadšeně a seděl na posteli, na kterou ho nakonec Yuuki vysadila. Podíval se pak na ní, jak si stoupla na postel. Trochu se zachichotal* To ale nemůžeme *přeci jen už si při takovém blbnutí trochu nabančil a ještě ho u skákání po posteli přistihla Manami. Ale nechal se zlákat velmi snadno, vylezl na postel a začal s Yuuki skákat. Tentokrát se ale Yuuki chytil, protože v první chvíle se evidentně trochu bál. Ale nakonec se začal smát a skákat s ní. Nakonec si sedli na postel, ale Dango se pořád smál. Bavil se.* No... No.... *nemohl si nějak poradit s tím jménem a trochu bezradně se na ní díval. Mezitím Manami byla opřená o parapet v kuchyni a kouřila. Od té chvíle, kdy se dozvěděla o Akane, zůstala sama a všechno to na ní padlo. Všechno to, co se za dnešní den stalo. A že to byla hotová atomovka všech pocitů, které byli za tou kůží Raikage, kterou ze sebe dneska strhla. Byla na jednu stranu ráda za Danga, že je tam a že ho nechala s Yuuki. Potřebovala si srovnat myšlenky a neudělat blbost, protože skrz všechny ty emoce začalo prosvítat její temné já. A teď nebyl nikdo, kdo by ho mohl zkrotit. Neměla sama ponětí, kolik uplynulo času, ale málo to rozhodně nebylo, ale ona prostě nedokázala vstát a jít za nimi*

*když ji Imuru řekne, že ji Nibo říkala, že se zranila na misi, tak se odlehčeně usmála* I tak by se to dalo říct *snažila se to prostě nějak zamluvit. Akane si vzala druhý bonbon, ale místo, aby si ho dala do pusy, tak ho nejdřív nabídla Imuru a sama si dala další. Imuru si oblibovala víc a víc. Doufala, že ji tahle povaha vydrží, protože je vážně zlatá. Akane si uvědomovala, že milovala Shimira o to víc, když v blízkosti byla Imuru. Byla to maličká, kterou by nejradši chránila vlastním tělem přede vším. Aby prostě zůstala taková, jaká byla teď. A povolání vojáka by ji mohlo semlít. Nějak nad tím chvilku přemýšlela* Ale do té doby tě budeme chránit my *usmála se na ní a dál ji objímala. Jo, to se ukázaly ty její "mateřské city". Imuru ji každou chvílí víc pomáhala a dostávala z ní všechno to špatné, co měla včera večer v hlavě. Když se dostali k Shimirovi a jeho spánku, tak se jen uculila* Určitě se taky takhle hýbeš ze spaní. Nebo se převaluješ ze strany na stranu *usmála se na ní a pohledem se zaměřila zase na Shimira* Asi nějaký ošklivý sen, víš? *pohladila Shimira něžně po vlasech a s láskou v očích ho sledovala. No, do chvíle, než Imuru zmínila prášky* Po prášcích? *podívala se na Imuru překvapeně, přeci jen to nevěděla. Ale přesně znala to slovo. Málokterý voják netrpěl aspoň dočasně insomnií. Jakto, že to nevěděla? Trochu se ji honilo hlavou to, že by spolu měli asi víc mluvit. Přeci jen Manami ji "pomohla" tím, že Shimirovi toho o ní docela dost řekla. Ale Akane mu to chtěla říct sama*

Yuuki: S maminou ? O tu se neboj. Jen si musí něco zařídit a pak ti slibuju, že si budeme hrát všichni dobře ? *Usmívala se dál na Danga, nemohla mu prostě na férovku říct co se děje, neměla na to povahu a když viděla ten obličej tak prostě nemohla to dítě nějak rozhodit. * Neboj nikomu to neřeknu bude to naše první tajemství dobře ? *Dál se usmívala na Danga a  po tom všem blbnutí ? To Yuuki viděla ten šťastný výraz na Dangovi a docela jí rozesmálo jak si nemůže vzpomenout na jméno.* Noriko. Moje holčička. Je stejný třeštiprdlo jako ty. *Potom se, ale zarazila nad tím co řekla a dala ruku před pusu.* Tohle mamce radši neříkej. Že jsem tě tak nazvala. *Začala se smát. Ovšem ta radost co měl Dango, ta jí opravdu hřála u srdce.Snažila se dostat jeho přízeň a to se ji nejspíš povedlo.* Půjdeme za mamkou dobře ? Za odměnu potom ti něco uvařím k večeři.  *Opět se tak dětinsky usmála a dětským tonem řekla* Třeba palačinky s čokoládou. *Oblizla si ret na znak toho, že to bude opravdu dobré a sundala by Danga z postele, kdy by poté ukázala, aby šel s ní. Yuuki přesně věděla, kde se Manami nachází a proto nejdříve zaklepala na dveře kuchyně, aby dala čas Manami típnout to cigáro než by vešli oba dovnitř.* Máš moc hodného synka. *Usmála se na Manami, i když v jejích očích byla lítost vůči Manami. Nemohla ji prostě takhle vidět. To však netrvalo dlouho, protože Yuuki uslyšela něco znamého a to zaklepání na dveře konkrétně čtyřikrát. Proto kývla na Manami a šla se podívat kdo to je. Otevřela dveře a ihned spadla na zem. Byla to Noriko s jedním ze strážců klanu Saduri. Noriko doslova povalila Yuuki na zem. Ahoj lásečko moje ! *Začali se objímat, což nějakou chvíli trvalo, než konečně poděkovala strážnému a pomalu šla do kuchyně s malou Noriko, kterou vedla za ručku.* Manami, Dango....tohle je Noriko. *Ukázala na malou holčičku, která stála vedle ní. Oproti Dangovi její výraz však nebyl nijak stydlivý, ale spíše naopak. Úsměv měla od uchu k uchu. Když si k ní Yuuki klekla.* Pozdrav Raikage-sama a jejího syna. *Dodala, kdy se stále usmívala. Noriko na nic nečekala a začala mávat.* Já jsem NORIKO ! Ráda vás poznávám Dango a Raikage-sama ! *Řekla veselým tonem, když se pak zadívala na Raikage.* To je opradu Raikage-sama? *Dívala se na Manami jako, kdyby viděla bohyni a pak na ní ukázala prstem.* Jste má rivalka ! Jednou se stanu Raikage !   *V tu chvíli se Yuuki zděšeně podívala.* NORIKO ! *Vykřikla dost přísně, kdy Noriko sklopila hlavičku.* Promiň maminko. *Yuuki sice byla hravá a vše, ale dokázala být i dost přísná žena.* Teď se Raikage-sama omluv ! *V tu chvíli Noriko nasadila takové kočičí očička a zadívala se na Manami.* Omlouvám se Raikage-sama. *Poté by se však podívala na Danga, na kterého by se furt jen usmívala.* Nechceš si hrát ? *Zeptala se Noriko.*


Shimiru: *Imuru pouze přikyvovala Akane, a bonbon si od ní vzala.* Děkuju teto ! *Usmála se na n a nadále sledovala Shimira.* Ale až budu starší tak mě chránit nebudete budu chránit já vás ! *Odpověděla ji odhodlaně a s úsměvem andílka. Ale ty pohyby Shimira se ji moc nelíbily. * Ošklivý sen ? Jako, že mi někdo vzal všechny plyšáky ?! *Zeptal se, sice to mohlo znít vtipně, ale představte si dítě, které ještě nerozumí tolik světu a chce si jen hrát, a plyšáci jsou to co dostala od svých nejbližších a těch, které milovala. Shimiru ucítil to pohlazení a trochu ho to uklidnilo, kdy se tentokrát přestal alespoň tolik třást.* To taky pomáhá když ho pohladíš ? Proč a jak mu tím pomáháš? Vždyť spí ani nemůže vnímat, že tu jsme. *Začala se opět Imuru vyptávat, přeci jen byla v těch letech co měla furt nějaké otázky, ale řekla to takovým stylem jako skutečně neviňátko. Otázky nebyly nijak naschvál otravné, ale Imuru prostě tyhle věci ještě nechápala. Pak, ale přišly na scénu prášky, na to si vzala Imuru další bonbon a než začala mluvit tak ho ještě snědla.* Jednou v noci, když Shimiru nebyl doma, tak jsem slyšela rozhovor Yuuki a Nibo. Yuuki se bála o jeho stav, protože prej normálně vojáci naspí málo, ale Shimiru prý nespí i třeba 6 až 10 dní. Proto mu Yuuki dala nějaké prášky na spaní. *Poté se starostlivě podívala na Shimira.* Nevím co to znamená, ale Yuuki říkala, že jeho mozek neumí vypnout. *Pak, ale lehce zesmutněla.* A nikomu jsem to neřekla, ale má si brát vždy jeden večer maximálně dva, ale on si jich bere víc..a kolikrát to stejně nezabere. Už ho takhle znám od té doby co k nám poprvé přišel. *Podívala se na Akane.* Ale s tebou teto, usl. *Opět se usmála, když v tom Shimiru opět začal vrtět hlavou.* Akane ! Akane ! *Ozvalo se jen tiše ze spánku a přitiskl si ji jemněji k sobě. Na to se Imuru usmála opět jako andílek.* Fakt mě má rád teto ! *Ale poté se podívala zpět na Shimira a stejně se ji nelíbilo to co dělal ze spaní, trochu ji o i děsilo. Sice to nedávala tolik znát, ale vidět to bylo.*

*Dango v první chvíli vypadal, jako kdyby se chystal rozeběhnout za Manami, když za sebou zavřela dveře, ale nakonec ho udrželo uklidnění od Yuuki a bonbony* (Dango) Je jiná *odvětil jen a to bylo poslední poznámka, kterou věnoval Manami. Přeci jen bonbony a zábava v podání Yuuki byla mnohem lákavější pro takového caparta než starosti o mamku. Byl zvyklý, že často byla Manami zaneprázdněna, takže co se týkalo lidé okolo ní tak byl velmi důvěřivý. Ačkoli v případě Yuuki ze začátku trochu nesmělý. Být s Yuuki ji bavilo, nebylo nic těžkého si ho získat. Sladké a blbnutí a malý Dango by klidně odešel s kýmkoli* (Dango) Noriko, Noriko, Noriko *zvesela začal vykřikovat, přeci jen ostatní děti měl rád a rád si s ostatními hrál, i když měl jistá privilegia... Prostě i vedení klanu měli podobně staré děti, kteří si s Dangem hrály. Někteří starší, někteří mladší. Když řekla ale to slovo, tak se začal smát* (Dango) Třeštiprdlo *bylo úsměvné, že tohle slovo mu nedělalo žádný problém, ale Noriko si nemohl na první dobrou zapamatovat. Dango ale vůbec nechtěl ani vnímat to, že by tohle slovo neměl ani zmiňovat před mamkou. Bylo přece tak zábavné! Párkrát si ho ještě potichu zopakoval a smál se u toho. Když zaslechl něco o palačinkách, tak už hodil naprosto nadšený výraz* Budou palačinky! *Yuuki do jeho přinášela právě ty věci, které mamka nerada nebo mu je nedovolovala tak často, pokud vůbec. Manami samozřejmě slyšela Dangův smích, bylo to něco, co potřebovala. Mimo jiné. Potřebovala ho u sebe a potřebovala Yuuki. Na druhou stranu potřebovala se nějak probrat vlastními emocemi, které musela zase honem schovat za tu tvrdou schránku Raikage. Nejradši by tu nechala Kage Bunshina a sama utekla někam daleko, ale to nebylo vůči Dangovi ani vůči Yuuki fér. Kdo ví, co by provedla někde, kde nebyla žena, kterou milovala, a její syn. A brzy dorazí i Yuučina dcera. Musela se prostě pomyslně nechat svázat, protože sama si nebyla jistá, čeho všeho by byla momentálně schopná. Během té doby už se zase začínala uzavírat do sebe, aspoň pro tenhle moment. Když slyšela Dangova slova o palačinkách, jen pobaveně zavrtěla hlavou, a cigáro típla hned, jak uslyšela zaklepání na dveře. Necítila se o moc líp, ale dokázala na sebe navléct tu kůži Raikage. Ve chvíli, kdy by Yuuki otevřela, tak by Dango vystřelil přímo k Manami, která se k němu sklonila, aby ji vběhl do náruče* (Dango) Budou palačinky! *uličnicky se usmál, protože už věděl, že na to nebude Manami reagovat dobře. Ale tentokrát to nebylo na něj! Když se dostal do její náruče, nemohl se nezaksichtit. Přeci jen Manami do dneška od narození Danga nekouřila* (Dango) No fuuuuj *ozval se znechuceně a Manami se jen pousmála* (Manami) Promiň, zlatíčko *tentokrát Danga zklamala, protože na palačinky nijak nereagovala a jen věnovala pohled Yuuki. Přeci jen ten vliv té její masky byl znát. Bylo toho na ní prostě moc a skrytí se za Raikage, i kdyby mámu a Raikage, považovala teď za nejlepší řešení. Nakonec Yuuki šla otevřít dveře a Dango nadšeně vyprávěl Manami o tom, co vyváděli s Yuuki. Tentokrát ho tak nějak zlomyslně potěšilo, že se mamka trochu zlobila. Manami mu aspoň zopakovala, že má být při takových rošťárnách opatrný. Jasně, že i Manami s ním blbla, ale ne tak moc. Když ale zmínil třeštiprdlo, tak Danga začala lechtat, až křičel smíchy. Jen chvíli, než se do kuchyně dostala Yuuki s Noriko* (Dango) Ahoj Noriko! *usmál se upřímně na holčičku vedle Yuuki a prostě dal ruku Manami stranou, kdy ho objímala, a šel přímo k Noriko a prohlížel si ji. Když Manami slyšela tu Raikage, tak střelila pohledem po Yuuki dost nesouhlasně. Ale nic neříkala. Tady rozhodně nebyla Raikage. I přes svou současnou masku. Aspoň se zvedla a sledovala děti. No dobře, měla oči pro malou Noriko* Ráda tě poznávám, Noriko-chan *usmála se na ní a ve chvíli, kdy začal ten výstup malé, tak ji cukaly koutky a měla co dělat, aby se nezačala smát. Ale bylo to tak vážně řečené, že to nechtěla kazit. Stejně jako nechtěla nějak podrážet tu přísnou verzi Yuuki. Nechala by ji se omluvit, než by se na Noriko vyzývavě usmála* Co kdybys, než vyrosteš a vyzveš mě na souboj, mi říkala Manami, co ty na to? *navrhla ji, nechtěla být ani v nejmenším pro Noriko "Raikage-sama". Když Danga Noriko vyzvala ke hře, tak ji jen bez jakéhokoli studu chytil za ruku a rozeběhl se do toho pokojíku, kde blbli předtím s Yuuki* (Manami) Vážně ta zlobivější mamka jsem já? *pobaveně se ušklíbla, než by si znovu zapálila. Byla prostě odtažitější a rezervovanější než předtím*

*Akane se upřímně usmívala na Imuru. S dětmi bylo na jednu stranu všechno jednodušší. Nemusela řešit to, co bylo, a jen si užívala přítomnou chvilku. Imuru vážně měla nějaký dar, kdy ji bylo prostě a jednoduše líp, když byla u ní. Samozřejmě, že neměla ani tušení o tom, že na malou takhle reagoval i Shimiru, když ještě nebyli spolu* Dobře, až budeme starý a nemohoucí *mrkla na ní spiklenecky, než se otočila na Shimira, kterému se vážně něco ošklivého zdálo. Když Imuru zmínila ten sen o plyšácích, tak Akane neměla ani tendence se tomu smát. Přeci jen ji bylo jasné, že chápání světa malé Imuru bude trochu jiné než její nebo Shimirovo* Něco takového. Nebo když by se ti zdálo, že tě někdo honí, aby tě pořádně zlechtal *usmála se na ní Akane. Kdyby vedle ní nespal Shimiru, tak by ji klidně lechtat začala. Místo toho uklidnila Shimira pohlazením. Nejradši by celý ten sen vzala na sebe, přeci jen ona přes ty léky toho cítí dost málo* Pamatuješ, jak byl Shimi v nemocnici a Yuuki říkala, že na něj můžeš mluvit nebo ho držet za ruku, že tě vnímá? Tak to je něco takového, jen asi zrovna nevnímá, co říkáme, protože se mu zdá ten sen, ale určitě by vnímal, kdybys ho pohladila. Chceš to zkusit? *mrkla na ní Akane a klidně by ji nechala přes sebe přelézt, aby to mohla zkusit. Když ale přišla řeč na ty prášky, i Akane se zamračila. Jak to že takovou věc neví?! Jak to že o něm neví tolik věcí? Snažila se přemýšlet nad tím, jestli vůbec spolu trávili čas přes noc. No, nejspíš by se dalo počítat jen cesta ze Země Pustoty, ale to byl půlku času v bezvědomí. A ona v tu dobu se spánkem problém neměla. Samozřejmě, že to znala i ona. Přechodně. Sama se cítila o to hůř, že takovou věc prostě o Shimirovi neví. Měli by si asi pořádně sednout a promluvit si. A to naprosto vážně. Sledovala se zamyšleným pohledem Shimira, než znovu Imuru promluvila* Občas prostě i ta jeho hlava musí vypnout *pousmála se a sama sevřela jednou rukou Imuru k sobě* Tebe má taky rád, maličká *usmála se na ní, viděla na ní, že ji to trochu děsilo, co dělá Shimiru, tak ji jen pohladila po vlasech* Můžeš tu se mnou počkat, než se probudí, a říct mu, co vyváděl *usmívala se na ní*

Yuuki : *Nedokázala říct Dangovi, co se s Manami děje. Už jen pro to, že mu nechtěla kazit prostě tu veškerou radost, proto ho jen pohladila po vlasech rošťácky.* Jen má moc práce víš. To je všechno. Neboj užijeme si spoustu srandy. *Usmívala se stále na něj, i když v srdci věděla, že Manami opravdu potřebuje pomoci, i když si o ní neřekne, Yuuki to jen tak nevzdá a byla odhodlaná udělat vše pro to, aby Manami byla v klidu, když ne v práci tak alespoň tady doma. Každopádně jak si s Dangem hráli a vykřikoval to jméno, Yuuki se pouze hlasitě smála, ale jak začal opakovat to slovo třeštiprdlo dala pouze prst před sebe tak, aby mu dala najevo, že by to neměl říkat. Poté konečně vešli do místnosti, kde už byla Manami a jak ji oznámil, že budou palačinky tak se Yuuki jen poškrábala na hlavě a udělala takový nevinný výraz. Yuuki však viděla Dangovu reakci a sama cítila ten kouř, sice to nedala najevo, ale jak ji už Manami znala, tak mohla poznat, že to Yuuki opět trochu rozesmutnilo a už vůbec se jí nelíbilo, že Manami se pomalu propadá do toho smutku, naštěstí se stále usmívala přeci jen Dango tam přinášel tu velice pozitivní energii a to bylo pro Yuuki jako dobíjení baterek. Došlo konečně na setkání a reakce Noriko na Danga byla více než kladná, přeci jen si byli ti dva dost podobní. Ovšem ten pohled co střelila pro Yuuki i když to Noriko neviděla, tak Yuuki lehce sklonila hlavu. A když Manami nabídla zda Noriko může říkat Manami jménem, Noriko se ihned otočila směrem na Yuuki, jako kdyby žádala o svolení. Byl to náznak toho, že i když se Yuuki jevila na první pohled jako hravá a dětinská což byla, tak zároveň to byla milující a velice přísná matka. Naštěstí Yuuki jen lehce kývla a Noriko se usmála.* Ano Manami ! *Vykřikla Noriko. Poté však odběhli i s Dangem do pokojíčku, a Yuuki s Manami tak mohly být osamotě a to už ze sebe Yuuki tu tvář shodila.* Manami...nech si pomoct, alespoň ode mě. Ten kluk v pokoji potřebuje mámu a slyšela jsem ten smích, když jsem šla otevřít dveře. Jsi tu doma...aspoň tady můžeš být v klidu. *Řekla velice vážně Yuuki, i když se smutnějším tonem. Úplně ignorovala její úšklebek, bylo vidět, že Yuuki je teď o dost vážnější než byla předtím. Přišla proto přímo k ní, kdy ji z úst už vyndala tu cigaretu a zvedla ji obličej tak, aby se Yuuki dívala do očí.* Pokud to nechceš udělat pro mě, udělej to alespoň pro Danga. Neříkám, že máš být jiná. Jen chci   tu Manami, která příjde domů, kde si odpočine ode všeho. Kde má kolem sebe lidi co ji mají rádi a co ji milu... *Sklopil opět hlavu. Yuuki prostě nechtěla přestat bojovat za to, aby se Manami prostě cítila dobře alespoň na tomto místě, kterému se dá říkat domov. * Jsme tu pro tebe a vždy budeme. *Na chvíli se Yuuki zastavila a nadechla se.* Jsme rodina....a rodina si pomáhá Manami...ať chceš nebo ne. *Ihned ji objala, na znak toho, že je tu pro ní a, že je Manami opravdu v bezpečí a může všechno hodit za hlavu, naposledy co se takhle objímaly to bylo přesně naopak, kdy Manami tohle dala najevo Yuuki, když se sama Yuuki cítila ztracená a nemohla najít cestu zpět. Ruku ji dala za hlavu tak, aby si její hlavičku opřela o své rameno.* Všechno bude dobré Manami....přísahám ti to... *Dodala zatím, co ji stále držela, ale přeci jen nakonec jednou ručkou ji začala hladit jemně po vlasech, jako útěchu. *


Shimiru : *Stále se lehce zatřásl, ale stále jako by cítil tu přítomnost Akane.* Jednou se mi zdál ošklivý sen, že jsem nemohla vůbec chodit a někdo ke mě šel. Když jsem se vzbudila, seděli u mě Bilma s Shimirem, a je pravd, že mi bylo hned líp ! Prej jsem nějak zakřičela nebo co a BIlma mi dával čaj zatím co Shimík zpíval. To jsme byli ještě všichni spolu. *Zasmála se Imuru, i když je pravda, že to je vcelku dojemné, že se takhle ti tři setkali, nakonec to v ní stejně probudilo trochu toho smutku, přeci jen ona měla Bilmu hrozně ráda stejně jako Shimira, ale tyhle chvilky už nikdy spolu bohužel nezažijí. Naštěstí jí z toho Akane rychle dostala, když se ptala na nemocnici.* Ano ! *Řekla potichu, a pomalu začala přelézat přes Akane, a lehla si přímo na Shimira, kdy ho držela za ruku. V tu chvíli Imuru ucítila stisk lehčí a Shimiru jen pootočil hlavou, a byl oněco více klidný.* Ono to fakt funguje ! *Špitla na Akane.* Hlava vypnout hmm. Co jsem od Yuuki a Nibo slyšela když jsem poslouchala tak, prej to on neumí. Ale vím, že říkaly něco, že po Bilmově smrti se to rapidně zhoršilo. *Dívala se na Akane vcelku zmateně sama nechápala co to znamená.* Jak se vypíná vůbec hlava? Já to neumím. To máme někde nějakou páčku nebo něco ? *Začala si sahat do vlasů a hledat páčku, samozřejmě žádnou nenašla a tak dál ležela na Shimirovi a Akane.*

*nejradši by Danga nikam nepustila, prostě ho držela v náručí, dokud by se přes ní všechno nepřevalilo. Klidně by i se svým chlapečkem v náručí brečela, přeci jenom těch vypjatých situací pár bylo, kdy Danga jen držela, aby se úplně nezhroutila. Držel ji neskutečně nad vodou. Jenže i její malý chlapeček rostl a byl víc samostatný. Sice pro něj byla pořád nejdůležitější na světě, ale i on sám chtěl poznávat nové lidi, poznávat ten svět pomalu sám. Dokázala se vybičovat před dětmi, aby to na ní nebylo tak vidět. Blbnout s Dangem. Usmívat se. Ale ve chvíli, kdy oba odběhli si hrát, už to nemohla dál držet. Samozřejmě, že si předtím všimla toho lítostného pohledu a to, jak při pohledu na ní zesmutněla. Jenže v tu chvíli lépe skrýt své rozpoložení nedokázala. Hlavně věděla, že před Yuuki by ho stejně neschovala. Znaly se až příliš dobře na to, aby ji něco dokázala utajit. Vrátila se radši z té půlce cigára, které předtím nedokouřila. Stavěla si zase v sobě nepropustnou stěnu. Věděla, že si prožije radši těžkou zkoušku. Nejednu vlastně. Zkoušku věrnosti vůči Yuuki. Zkoušku jako Raikage, protože se napevno rozhodla, že nebude ani náhodou loutkou Rady Starších. A má kolem sebe dostatek lidí, aby odrazili nějaké zabijáky, kdyby bylo nejhůř. Byla teď v podobné obranné pozici vůči Yuuki, jako byla v nemocnici vůči Kaitovi. Už bylo těch emocí dost dneska, už se dostala na samotné dno a bylo jen na ní, aby se dostala pěkně nahoru. Posilněná, temnější než předcházející roky. Ubíjelo ji momentálně její postavení. Kdyby nebyla Raikage, prostě by vyrazila z vesnice na nějakou S misi a kašlala by na všechno. Kdyby teda byla dostatečně sobecká na to, aby tu nechala Danga. Všechno ji svíralo a Manami by prostě nejradši všechny ty pouta zpřetrhala a utekla by do světa jako tenkrát Yuuki. Jenže to od smrti svého bratra a Akanina otce udělat nemohla. Jenže tenkrát ten pokus o sebevraždu vyšel a Manami se musela vzchopit a postarat se o Akane. Když už by nemusela, tak přišla pozice Raikage. Celé ty roky to v ní bublalo a ona se vážně snažila, aby nebyla podobná jako Mizukage. I když to velmi obdivovala a celkově k mentalitě Kirigakure měla velmi blízko. Jenže teď se všechny ty stěny v ní zřítily a ona mohla udělat cokoli. Tu moc měla, Radu Starších měla na své straně. I když předtím říkala, že Raikage sem nesmí, teď tu stála. Prostě na sebe znovu navlékla tu masku* Jsem v pořádku, Yuuki *snažila se to prostě zamést pod koberec, byla pořád příliš hrdá a silná na to, aby se ji sesypala v náručí. Vždycky byla Manami ta silnější, ale i přesto to byla právě Yuuki, u které plakala po smrti bratra. Tenkrát už jako u kamarádky. Když ji znovu sebrala cigáro, tak ji věnovala pohled typu "Už zas?". Když se ji podívala do očí, normálně by při pohledu na ní roztála. Skoro vždycky, ale tentokrát měla jen víceméně prázdný výraz. Když skoro řekla, že ji miluje, tak tentokrát bylo na Manami, aby ji zvedla hlavičku, aby se ji podívala do očí* Jsi blázen, jestli mě miluješ... Zlomím ti srdce, dřív nebo později. Nechci, ale znáš mě. V tomhle jsem se vůbec nezměnila *dívala se ji do očí a pořád ji jemně držela za bradu. Ty silné řeči, že chce jen ji a nikoho jiného... Kéž by měla tak silnou vůli i ve chvílích, kdy se cítila slabá. Ale ve chvíli, kdy Yuuki řekla to slovo. Rodina. Celou tu skořápku Raikage a přesvědčení, že bude Yuuki líp bez ní, prostě zbořila. Naštěstí ji Yuuki objala, takže neviděla Manaminy slzy. Ale mohla cítit, jak se celá třese ve chvíli, kdy už to prostě v ní prasklo. Dneska už podruhé, ale tentokrát naplno. Byla tu jen Yuuki. Nemusela se držet kvůli Akane jako v nemocnici* Nebýt toho kapitána... Podruhé už bych to nezvládla, Yuuki... Podruhé už ne... *tiše se rozplakala a sama ji pevně objímala* A kdyby se něco stalo Dangovi... Kdybych ho nenechala přivést sem... Nejradši bych se vykašlala na následky a Kaita... *bylo by až příliš lákavé Kaita zabít, zbavit se ho jednou pro vždy. Nebo nechat ho zabít. Ale v tuhle chvíli to byla jen touha, vhodná chvíle nejspíš nepřijde nikdy* Nedovol mi ublížit tobě nebo dětem! Nenech mě udělat žádnou blbost... prosím, Yuuki! *obě moc dobře věděly, jak moc blízko je v takovém stavu Manami k tomu, aby udělala nějakou blbost. Stejně jako Yuuki, jen v tomhle případě by to odnesla celá vesnice. Nenechala by tu kámen na kameni. Udělala by z Kumo druhou Kiri se vším všudy. Možná ještě horší Kiri*

*když Imuru vyprávěla o tom snu, tak si ji ještě víc přitiskla k sobě. Věděla, jak bylo téma Bilma u nich v rodině bolestivé. Stejně jako u Akane a Manami Akanin otec* To je přesně ono, Imu *usmála se na ní Akane a vzpomněla si taky na jednu takovou vzpomínku, kdy po probuzení u ní seděl její táta, který se zrovna vrátil z nějaké mise. Akane do teď nevěděla, jak moc hořký konec měl její otec. Uvěřila verzi Manami, že zemřel na misi. Nikdy se o tom znovu nebavily a ona se po tom nepídila. Rodiče Manami zemřeli krátce předtím, takže ani nebylo koho se zeptat* A teď tě ochráníme před zlými sny se Shimim *slíbila ji a s úsměvem sledovala, jak Imuru ji přelézá a lehá si tak nějak na ně oba. Nevěděla příčinu toho, že malá Imuru není shinobi, ale byla za to ráda. Moc moc ráda. Jak viděla, že se Shimiru ještě víc uklidnil, tak jen pohladila Imuru po vlasech* Mám tě ráda, Imu *vypadlo z ní naprosto přirozeně, kdo by taky neměl rád takového andílka. Samozřejmě, že ji trápilo to s těmi léky a že to vůbec nevěděla. Ale snažila se to na sobě nedat znát. Byla o to radši, že vedle ní usnul i bez léků. O to si toho cenila víc. Ale o takových věcech by spolu měli mluvit* Znám to, když nemůžeš usnout, i kdybys stokrát chtěla. Ale když je tvoje tělo hodně hodně unavené, tak prostě usne samo. Ne vždycky a evidentně u Shimiho to není zas tak obvyklé *vysvětlila ji Akane a sledovala ty dva. Představovala si, jaké to bylo, když s nimi byl Bilma. Sama moc dobře věděla, jak bolí ztráta milovaného člověka. Ale u Shimira to bylo o to horší, že u toho byl a nemohl nic udělat*

Yuuki: *Stále se dívala do očí Manami, kdy bylo vidět, že s tím, že je v pořádku ji to ani trochu nebaští. Yuuki byla z tvé dvojice sice vždy ta slabší, ale vyznala se v lidech a věděla jak se ostatní cítí a snažila se to vždy převzít na sebe. * Nejsi Manami ! V pořádku budeš až konečně si necháš pomoct. *Možná to vyznělo trochu agresivně, ale Yuuki to řekla až příliš mírným a láskyplným tonem a to jak ji zvedla bradu a řekla to co řekla, Yuuki stále měla stejný pohled. * V tom případě jsem blázen Manami. Moje srdce mi lámeš jen, když tě vidím nešťastnou. Ale budu za tebou stát vždy ! I kdybych měla kvůli tomu obětovat život. Dala bych ti své srdce. A pokud si myslíš, že někdy změním názor tak NE ! *Konečně se začala usmívat a jak se objaly a Yuuki cítila jak se Manami klepe, pouze ji více stiskla.* Všechno dobře napadlo, lásko. *Hladila ji po vlasech, a jak slyšela to slovo podruhé tak v ní projelo doslova to co tehdy, když umřel Manamin bratr, pamatovala si jak to Manami brala a tentokrát ji ta lítost opravdu pohltila. To byla věc na, kterou Yuuki opravdu nerada vzpomíná, taky kdo by rád na to vzpomínal.*Přísahám, že ti to nedovolím. Ale ty nejsi taková Manami. Nikdy by jsi Dangovi nebo mě neublížila a neublížíš !  Nedokážeš ublížit své rodině, nejde to ! *Držela Manami jak nejsilněji mohla, ale tak, aby to nebolelo. Nechtěla ji pustit, prostě nechtěla, ani kdyby se snažila a ani kdyby použila techniku v tuhle chvíli ji prostě Yuuki nepustí. Byla tu jen pro ní, stejně jako vždy bude, dokud nevydechne naposledy.  Jak dál Manami mluvila, tak Yuuki se začala lehce usmívat.* Dangovi ? Holka ten nás přežije všechny. *Zasmála se.* Ten tvůj sladkožrout se jednou bude starat o tebe. *Zavtipkovala, aby se pokusila Manami aspoň trochu ji rozveselit, a jak začala pociťovat ty Manaminy slzy, dál se usmívala.* Dostaň to ze sebe Manami, vybreč se. *Yuuki v tuhle chvíli cítila, že Manami nepotřebuje jen přítelkyni, ale někoho kdo ji opravdu uchrání především a o to se také snažila..Tiskla ji stále k sobě, úplně stejně jako tehdy s jejím bratrem, možná ještě trochu více ochranitelsky, přeci jen Yuuki už od té doby dost vyspěla.* Nechceme přece, aby ty palačinky byly slané ne ? *Trochu si ji odsunula a začali ji utírat slzy.* Manami uděláme si takové pravidlo co ty na to ? Jakmile jedna z nás bude mít problémy, řekne to té druhé. Nemůžu tě takhle vidět, takhle zníčenou, a proč jsi tak zníčená ? Dusíš vše moc v sobě. *Usmívala se na ní a opět ji objala.* Když budeš hodná holka povolím ti čas od času cigaretu v domě. *Opět se pokusila Manami rozveselit. V hlavě se ji, ale přemítalo stále dokola to, když zemřel její bratr a jakou bolest musí prožívat i teď. Sama přeci jen přišla o svou sestřičku, a ne jeden den ji oplakávala a musela se z toho nějak dostat, sice je pravda, že si to nikdy neodpustila a nedokázala se přes to přenést, ale dokázala to alespoň zakopat v sobě, i když stále chodí na hřbitov několikrát týdně zapalovat svíčku, přeci jen to co ji zbylo byly alespoň krásné vzpomínky. Hlavně ty, když chtěla Yuuki být s Manami osamotě a sestřička je vyrušila a začala dělat bordel, někdy to skoro až vypadalo jako by věděla, že si ty dvě chtějí užít, ale možná se cítila odstrčeně, což by Yuuki nikdy své sestřičce neudělala. To už ji, ale bohužel také nemůže nikdy říct, nikdy už ji nemůže pohladit po vlasech, radit ji s klukama nebo dívkama, všechno tohle ztratila. Naštěstí teď má Noriko, která je zrcadlem pro Yuuki, ne vzhledově to má po otci, ale chováním. Je cílevědomá, ale úsměvavá, bude přísná, ale zároveň i hravá. U Manami to byl zase Dango, andílek, pro kterého by Manami udělala vše jen, aby byl šťastný a v bezpečí. Yuuki tak nevěřila, že by někdy jemu mohla ublížit ať vědomě nebo nevědomě, dost možná právě to, že Dango bude vzdálený od otce, přeci jen bylo to správné řešení. Bůh ví jak by to vypadalo, kdyby měl jeho výchovu. U Manami bude mít naopak vše. Milující matku, která mu dá vše potřebné jako výcvik, vzdělání, ale hlavně lásku a Yuuki věřila, že otec Danga by mu to poslední nedal. Možná tak jen na oko, aby se neřeklo, ale to by bylo to nejhorší co by dítěti mohl udělat.*


Shimiru: * Imuru se zadívala na Akane, na kterou se usmála.* A pak budu chránit já vás ! *Zasmála se, kdy se poté trochu rozesmutnila.* Ale jako civil, Nibo a Shimiru mi zakazují jít ve stopách shinobi. Nevím proč.. *Naštěstí Imuru se zase začala usmívat jak viděla, že Shimiru je v klidu. A to co řekla Akane, to ji doslova rozzářilo očička.* Taky tě mám ráda teto !   *Hned na to jako by nevěděla, že tam ani Shimiru je a objala Akane, a nechtěla ji pustit. Jak ji začala ovšem vysvětlovat to s tím vypínáním mozku tak se na ní nechápavě podívala.* Jo to se mi jednou stalo, šla jsem spát hodně pozdě a najednou jsem spadla do postele a hned usla. *Zadívala se zpět na Shimira, a poté na Akane.* Já si vůbec nepamatuju jak se to vlastně stalo. *Řekla trochu smutněji.* Pamatuju si jen, že jsem viděla Shimira jak leží na zemi, já křičela, ale to je všechno co si pamatuju. Pak sem se probudila až doma.  *Řekla z ničeho nic, kdy bylo jasné, že mluví o Bilmově smrti, a ono nejhorší na tom všem je to, že Imuru ve skutečnosti měla být ta co zemře, ale místo toho se "obětoval" právě Bilma. Najednou však Akane mohla ucítit, že Imuru trochu těžkne až nakonec ten prcek usl. A náhoda nebo ne do dvou minut se probouzel Shimiru, který viděl Akane s Imuru a s pootevřenýma očima se díval přímo na Akane.* Sluší ti to.... *Usmal se mírně, kdy to Imuru sice vypadala jako, že dál spí, ale ve skutečnosti měla jen zavřené oči a začala poslouchat co ti dva říkají.*

*Manami moc dobře věděla, že dělat hrdinku ji k ničemu nebude. Že Yuuki ji zná až příliš dobře na to, aby ji to zbaštila. Byla na samé hraně toho, kdy by se měla zhroutit. Neměla důvod se držet, držet to všechno v sobě, ale nějaké zbytky její hrdosti ji to zatím nedovolily. Dokonce ji chtěla odseknout, že nepotřebuje žádnou pomoc, ale udržela se. Nejspíš ji udržel její láskyplný tón a následné skoro vyznání. Měla tendence ji od sebe prostě odehnat, protože se vážně cítila pod psa. Staré vzorce jejího chování. Odstřihnout všechny a udělat nějakou hroznou kravinu. Jenže tím, jak se na ní Yuuki dívala a tím, jak reagovala na její slova. Do toho pohled do jejích očí. Nedokázala ji prostě a jednoduše odehnat. Byla pro ní tím majákem v moři emocí* Jsi blázen *hlesla už jemněji a stále se ji dívala do očí. Nechápala na jednu stranu, že ji chce nechat volnost co se týče intimity. Manami nechtěla spát s nikým jiným než s ní, ale obě si byly nejspíš vědomy, že to je jenom naivní sen. Naivní sen, který se rozplyne ve chvíli, kdy se Manami přestane ovládat a do něčeho spadne. Začne flirtovat a někoho svede. Nebo někdo bude chtít svést ji. A do teď Manami neměla při takových příležitostech žádný důvod se nějaké fyzické přitažlivosti bránit. Bylo to vždycky jen na jednu noc, nevyhledávala žádné vztahy nebo city. Šla si jen za tím jedním a nic jiného ji nezajímalo. Co se stane, až se dostane do takové situace, to sama nedokázala odhadnout. Nakonec se to v ní ale zlomilo při zmínce rodiny. Nemohla si nevzpomenout na svého bratra, toho, který z ní udělal tak silnou a odolnou kunoichi. Toho, kterého milovala z celého srdce a snažila se mu vyrovnat ve všem, i když byl mnohem zkušenější a lepší než ona. Vždycky. V tu chvíli si slíbila, že udělá cokoli, aby všechny ochránila. Aby ochránila všechny, které miluje. Jenže zklamala, když neviděla to, co se děje s Akane. Zklamala podruhé. Sama Yuuki pevně držela, jako kdyby ji nechtěla nikdy pustit. Byly v bytě, který považovala za domov, jejich děti si spolu evidentně rozuměli, měla tu Yuuki. Kdy jindy by se měla sesypat, když ne teď.* Proč jsem to neviděla? Proč jsem nic neviděla, Yuuki? *ptala se víceméně sama sebe a ani si nedokázala představit to, jak by se cítila, kdyby to Akane vyšlo* Měla jsem si něčeho všimnout *sžíralo ji to takřka zaživa. Nechala se uklidňovat, že přece taková není, aby ji nebo malému ublížila. Ale toho se právě bála ze všeho nejvíc. V době, kdy se nedokázala kontrolovat, kdy měla vážně temné období, neměla nikoho tak bezbranného, komu by mohla tak moc ublížit jako Danga. Bála se sama sebe, že se stane stejně nezvladatelnou jako předtím. I navzdory tomu, že měla syna a že byla s Yuuki. S ní nedokázala být tou uzavřenou Raikage a trochu se bála, aby to neotevřelo ještě víc cestu té temnotě, která se v ní skrývá. Když nazvala Danga sladkožroutem, tak se i přes slzy trochu usmála. Po hodně dlouhé době, snad od smrti svého bratra, se cítila velmi slabá. Ale s ní se cítila v bezpečí. Věděla, že ji ochrání před celým světem. Potřebovala ji ve svém životě až zoufale moc. Zmínka o palačinkách a pohled na ní ji vykouzlil jemný úsměv na tváři* Ono by mu to jednou taky neuškodilo *neměla v plánu ji pouštět, jen ji nechala se od ní odtáhnout, aby na sebe viděly.* Držet si tě od těla a být jen kamarádka byla ta největší blbost *přiznala a dívala se ji do očí, zatímco si jednou rukou ještě stírala slzy* Ale vůbec si tě nezasloužím. Děkuju. Děkuju za všechno, lásko *vděčně se na ní usmála a jemně palcem přejela po jejích rtech* Dobře, budu se snažit být otevřenější než do teď *jejich role se najednou otočily. Manami byla tou slabou, která hledala bezpečí a lásku u Yuuki. A toho se ji dostávalo. Když zmínila hodnou holku, tak se musela tiše zasmát* Víš, že já jsem všechno, jen ne hodná holka *sklonila se k ní, jako kdyby ji chtěla políbit, ale nakonec ji dala jen pusu na tvář. Všimla si za Yuuki totiž ANBU, který tiše dopadl na parapet. Byl to ten samý, co přivedl Danga* (ANBU) Omlouvám se, že ruším, Raikage-sama. Mám vám připomenout dnešní schůzku se synem Staršího Doku, Aiem. Zmínil se, že kdyby jste to zase odložila, začal by to brát neuctivě vůči jejich klanu. Obzvlášť když se tu momentálně zdržujete *promluvil opatrně, ale jen předával vzkaz. Ai Doku byl už v době, kdy byly Manami a Yuuki mladé, starý. Ale jak to u Doku bývá, byl stále krásný a dokonalý ve všech ohledech. Jeho stáří se ani nepodepsalo na jeho chování. Uháněl mladé holky, i když mu bylo bůh ví kolik. Manami s Yuuki se tomu dřív smály, ale nemohly mu upřít, že vypadal fakt dobře. Byl to takový dívčí idol. Manami v první chvíli ztuhla. Schůzka s Aiem ji úplně vypadla a potom bylo to pěkně blbé načasování* Pak mi asi nezbývá, než se s ním sejít... *nezněla zrovna nadšeně. Měla s Doku velmi vřelé vztahy, ale Ai byl prostě.... Ai. Ale i přesto, že měly společnost, tak Manami Yuuki nepouštěla a ani by ji nedovolila, kdyby ji Yuuki pustit chtěla*

*Akane se zařekla, že se zeptá Shimira, proč vlastně není Imuru shinobi. Zajímalo ji to, ale byla ráda, že to tak není. Jen malou pohladila po vlasech* Na jednu stranu je dobře, že nenosíš čelenku a nechodíš na mise a tak. Nemusíme se o tebe tak bát *usmála se na ní Akane, Imuru měla čím dál radši, to beze sporu. Nejradši by ji chránila vlastním tělem před celým světem, kdyby to bylo možné. To bohužel neví, že by to bývala brzy velmi potřebovala. Musela se zasmát tomu, jak popisovala její "vypnutí" mozku* Jo, to je něco takového! Jen se ti to může stát, když třeba někam jdeš nebo tak *zasmála se tomu, přeci jen to byla docela legrační představa, když se odmyslely ty příčiny. Nakonec se uklidnila a poslouchala starostlivě Imuru. Bylo ji jasné, o čem mluví. Ani Shimiru o tom nemluvil, o tom dni, kdy se to stalo. Jen by sevřela Imuru víc v náručí* Nemysli na to, princezno. Mysli jen na ty pěkné věci s Bilmou *pošeptala ji, byl to její způsob, jak se dřív vypořádat se smrtí táty. Jen se pro sebe usmála, když Imuru usnula, ale dál ji držela, jako kdyby ji vážně chtěla tím ochránit před zlými sny. Ani si nevšimla, že se Shimiru probudil, takže se trochu lekla, když promluvil. Podívala se na něj, ale tentokrát trochu jinak. Přeci jen ji v hlavě pořád hlodalo to, že o té insomnii nevěděla* Měli bychom asi víc spolu mluvit o věcech, co nás trápí... *promluvila při pohledu na něj*

Yuuki: * Stále objímala Manami, cítila, že se Manami trochu ulevilo. Poznala to tedy především podle toho úsměvu, který se konečně objevil a to Yuuki hřálo u srdce, přeci jen nemohla nikdy vidět Manami zdrcenou, a už vůbec ne takhle. * Nezasloužíš ? *Usmála se na ní a jedním okem mrkla.* Tak mi to musíš splatit. *Zavtipkovala a zasmála se, to, že Manami řekla, že bude opravdu otevřenější Yuuki přivedlo jen k dalšímu úsměvu, kdy konečně cítila, že by si Manami mohla uvědomovat, že tu skutečně Yuuki je pro ní a vždy byla. * Dobře tak já budu ta hodná holka, a ty ta zlobivější, ale doma budeš hodná holka ! *Opět se zasmála, když však ucítila pusu na tváři, což nečekala. Čekala, že ji políbí a v tu chvíli ji i došlo, že tam asi nebudou osamotě. Slyšela ten hlas ANBU a pootočila hlavou.* "ZDRŽUJETE?! " *Vykřikla v hlavě, i když se nadále usmívala. Jak tak uslešla, že se má Manami sejít s vůdcem jejího klanu opět se začala smát.* Setkat se s Aiem? Vážně ? *Usmívala se dál na ANBU. Poté, se hlava zpět otočila na Manami.* Neboj toho páprdu přece znáš. Vždycky k nám měl no.....divnej vztah ? *Yuukiina rodina byla velice blízká té co měl Ai, i když si naštěstí nikdy k Yuuki nic nedovolil, krom jednoho incidentu, který skončil kopancem do jeho rozkroku, a také ne jednou byla matka Yuuki na koberečku právě u vedoucího Doku. * Jen bychom potřebovaly někoho kdo pohlídá ty dva. *Zamyslela se Yuuki a opět hlavu pootočila na ANBU.* Připadá ti Raikage-sama připravená ?! Musí se učesat a nalíčit a vše ! Tááákže VEN Z MÉHO DOMU A POČKEJ ZA DVEŘMA ! *Vykřikla Yuuki, kdy měla dokonce i takovej dost strašidelnej úsměv.* A PŘÍŠTĚ KLEPAT ! *Vykřikla znovu. Pro Manami to mohlo být dost komické, přeci jen ten Yuuki hlas byl až moc jemný na to, aby to znělo drsně, ale stejně z něj šel respekt. Pokud by ANBU opravdu šel čekat za dveře, tak by Yuuki se pootočila hlavou zpět na Manami a políbila by ji, kdy by ji doslova shodila až na zem, ale jednou rukou by si ji zachytila, aby se neudeřila. Tam ji začala hladi po bříšku a sjížděla pomalu dolů, kde by si pár vteřin hrála, ale stále by ji i líbala, kdy by po chvilce přestala.* Tohle tě bude čekat, jestli vše půjde v pořádku a udržíš se. Tak se připrav, že tohle nebylo ani procento toho, co s tebou potom udělám. *Šibalsky se na ní usmála, a ještě jednou ji políbila.* Přeci jen jdu tam s tebou. *Dodala a i kdyby Manami byla proti, tak by nic nezmohla. Yuuki přeci jen byla vždy tvrdohlavá a prostě ji z toho všeho chtěla dostat. Chtěla ji ukázat co ji čeká až se vrátí zpět domů. * Až se vrátím, to oblečení co máš. Bude na zemi. *Olízla si ještě rty, a dívala se stále na Manami.*


Shimiru: *I když Imuru byla trochu smutná z toho, že na mise chodit nemusí, tak vždy vše Akane zachránila. A na to s Bilmou ji i ukáplo pár slz, ale nebyl to smutek, byla to doslova láska k Akane, kdy ji měla opravdu ráda, cítila u ní bezpeční a věděla, že Akane je ta správná jak pro Shimira tak pro ní. Jak tak měla zavřené oči, cítila stále ten dotek Akane a bylo ji to opravdu příjemné, ani u Nibo se takhle dobře necítila jako u Akane. Naneštěstí došlo k tomu, že se Shimiru vzbudil. * Co nás trápí ? *Díval se na ni už s otevřenýma očima, kdy měl nechápavý výraz a ten Akane pohled tomu tolik nepomáhal.* Jsem tu vždy pro tebe a pokud tě něco trápí, pomůžu ti to vyřešit. Udělám vše, aby jsi se netrápila ! *Usmál se na ní a pohladil ji po vlasech. Pak se ještě podíval na Imuru a zpět na Akane.* Pověz mi co tě trápí Akane, nech si ode mě pomoci. *Dodal, opět jen pohledem přejel od Imuru k Akane, kdy to Akane opravdu slušelo s Imuru, vypadala jako taková ta správná mamka, mamka která je krásná a hodná. V tom se i ozvalo menší zachrápání, což byl znak, že Imuru se to trochu vymklo a i když chtěla poslouchat nakonec doopravdy usla.*

*když Yuuki s ní dál vtipkovala, uvolnila se ještě o něco víc* Tak splatit říkáš? Na to bych potřebovala celou Doku věčnost, krásko *usmála se na ní, jistě Yuuki byla vždycky taková myška proti ní, na ní vždycky jak kluci tak holky letěli víc, ale pro Manami byla tou nejkrásnější právě ona. A o to víc, když vedle ní mohla být opravdu sama sebou. Mohla se zhroutit a nebylo z toho žádné halo. Mohla udělat cokoli a ta holka vedle ní by ji pořád milovala a šla by za ní na konec světa a ještě dál. To všechno si Manami uvědomovala a o to silnější bylo její rozhodnutí, že ji bude věrná. Chtěla se ji otevřít, ale věděla, že tím zbourá všechny své zajeté vzorce chování. Ale kvůli ní se o to aspoň pokusí. Potom jen pobaveně zavrtěla hlavou* Zapomeň, doma budu zlobit ještě víc *pošeptala ji provokativně do ouška, než přišlo na tu pusu na tvář a ANBU. Kdyby se tam neobjevil ANBU a ona by ji políbila, byla si jistá, jak to skončí. Když ANBU zmínil Aie, ztuhla. Ale ne nějak strachem nebo tak. Ale uvědomila si, že to pro ní bude vážně procházka peklem. Měl ji přečtenou na sto procent. Věděl přesně, jaké typy se ji líbí, a takovými lidmi pak se obklopil při jejich jednání. No, jednání to bylo jen na začátku, pak začala ta pravá zábava* Lépe se ten dnešek vyvíjet nemůže *ušklíbla se Manami, den plný zkoušek pro Manami a Raikage zároveň. Dobře, dneska jen pro Manami, zbytek bude na Raikage následující dny. Když Yuuki začala tak prskat na ANBU, tak se upřímně začala smát. No, ANBU na tom v jednu chvíli nebyl o nic líp. Obě znal velmi dobře, ale musel si udržet tu profesionální stránku, takže když na něj Manami kývla, tak se posunul do chodby a zavřel za sebou dveře. Přeci jen o jeho pravé identitě věděla jen Manami momentálně. Ta zůstala v té submisivní roli, takže skončila na zemi ještě stále se smíchem, než ji Yuuki začala líbat. Představa, že s ní za Aiem půjde Yuuki, se ji na jednu stranu nelíbila. Jako kdyby ještě nějaká její část chtěla řádit a k Yuuki se pak vrátit jakoby nic. Hlavně si nebyla vůbec jistá, jak to celé tentokrát ustojí, když celý den v ní Yuuki probouzí neskutečný chtíč a její touha po ní se jen stupňuje* To mi děláš naschvál. Jak tohle mám vydržet? *vášnivě se na ní podívala, nejradši by se s ní pomilovala tady a teď* Tohle je mučení *postěžovala si ještě s úsměvem, bylo na ní vidět, jak se musí hodně držet, aby se na ní nevrhla sama*

*Akane, jak měla plnou hlavu toho, o čem mluvili s Imuru, tak ji nějak nedošlo, že Shimiru celý ten jejich rozhovor prospal. Naštěstí. Ale v první chvíli nedokázala myslet na ten rozhovor. Když se na ní podíval trochu nechápavě, jen se na něj usmála. Neměla by to na něj tak vychrlit, ale chtěla mu říct najednou všechno to, co mu Imuru řekla. Všechno o tom, že poslouchala celý rozhovor Shimira a Manami před těmi měsíci. Chtěla to na něj všechno z fleku vychrlit, ale nemohla. Chtěla je s tím konfrontovat oba a říct jim, že je to pěkně debilní nápad. A že by se měli dívat kolem sebe, když chtějí řešit něco, o čem by neměl nikdo třetí vědět. Radši začala úplně jinak, i když ne tak docela* No, asi ses už dozvěděl, jak se jmenuju příjmením. A vzhledem k tomu, že tu byla Raikage... Tak tě nepřesvědčím o tom, že je to jen shoda jmen *usmála se nevinně, než pokračovala* Je to moje teta. Sestra mého otce, který zemřel, když jsem byla malá *mluvila o tom věcně, jako kdyby se ji to skoro netýkalo* Mámu jsem nepoznala a babičku s dědou skoro taky ne. Takže se dá říct, že Raikage... Manami je jediná moje rodina *hrála si teď na blbou ona, bylo to jednodušší, než to na něj celé vychrlit. Nejradši by oba skopala do jedné hromady, že si takhle plánují zničit život*

Yuuki : *Lišácky se na ní opět podívala * Jak jsem řekla, když se udržíš tak ti slibuju něco. *Přiblížila se k jejímu oušku a zašeptala. * Co jsi nezažila s nikým a budeš ráda jestli vůbec do kanceláře dojdeš. *Ještě ji provokativně kousla do ucha a poté se opět odsunula.* Tákže, buď hodná a dostaneš odměnu. *Zasmála se a dala jeden prst na její rty, aby nemohla nic říct.* A nechci slyšet, že jsi ta zlobivá. Teď ne. *Pousmála se opět vyzývavě a nakonec se zvedla, kdy by na nohy pomohla i Manami.* Takže nalíčit a učesat ! A oblékat se šup šup ! *Začala by ji jemně popostrkovat, kdy by si samozřejmě neodpustila ani poplácat ji po zadečku, čímž ji dávala náznak toho, co by mohlo přijít později až se vrátí.* Ten páprda Ai si mě dost dobře pamatuje, teda hlavně moji nohu, která ho málem připravila o jeho sáček. *Zasmála se, tehdy ji z toho naštěstí dostala její matka, ale stejně to byla vtipná historka a i když Ai někdy měl slabost pro Yuuki, tak ona o něj nikdy nestála což ho někdy sice štvalo a čas od času se i hádali, tedy spíš Ai se hádal protože Yuuki z něj měla srandu a opět ne jednou kvůli tomu Yuuki skončila přímo na koberečku. I když hodně lidí si myslí, že to bylo jen kvůli tomu, aby Ai mohl Yuuki aspoň vidět. Pokud by byla konečně Manami připravena tak by ji ještě naposledy políbila.* Nezapomeň. Mysli na odměnu a vše bude v pořádku.  *Zasmála se, kdy se poté vtipně uklonila.* Můžeme vaše výsosti Raikage-sama ? *Zavtipkovala, kdy se začala zase smát.*

Shimiru: *Naslouchal Akane a přišlo mu opravdu líto co se stalo jejímu otci, o čemž už věděl. Stejně tak jako věděl, že je Raikage její teta.* To je mi opravdu líto Akane...ale i když se ti to nezdá tak jsi řekla, že Manami je tvá rodina. A i když se to tak někdy nejeví......miluje tě jako by jsi byla její dcera. Viděl jsem to na vlastní oči a bojí se jen, že tě zklame, proto tu není. Ona by za tebe, ale položila život Akane. *Řekl, kdy ji pohladil po tváři.* Akane...musím ti taky něco říct... *Sklonil lehce hlavu.* Tehdy, když zemřel Bilma...chtěl jsem taky všechno skončit..byl jsem od toho doslova krok, chtěl jsem skočit z nejvyššího místa tady v Kumogakure, ale Nibo mě zastavila. Řekla mi, že tím, že to vzdáme neublížíme sobě, ten kdo to vzdá tomu to už bude jedno, ale jeho blízkým ne. *Podíval se ji přímo do očí.* Kdyby jsi tu nebyla...nedokázal bych to...nemohl bych tu dál být. *Jemně ji objal i s Imuru.* Co se týče Imuru. S tímhle prckem je to složitý. *Začal, a stále se díval na Imuru.* Nibo mě a Bilmovi říkala, co s ní je. Proč je pomalejší než ostatní děti. Když ji totiž Nibo našla mohli ji být tak 4 roky, měla všude podlitinya modřiny. Záda měla jako kdybyji někdo bičoval. Každou noc měla noční můry a s Bilmou jsme ji uklidňovali, ale nevěděli jsme jak. Po několika dnech odešla s Nibo a vrátili se až za několik měsíců a když se vrátila byla tu Imuru, kterou už znáš dneska...... *Na sucho polkl.* Ona má zablokovanou paměť Akane...její sen stát se Shinobi..nikdy nepříjde. Nepamatuje si jak ovládat chakru, nepamatuje si ty špatné věci, jen ty dobré. *Skončil celý příběh Imuru, a podíval se zpět na Akane.* A je tu ještě jedna věc... *Zavřel na chvíli oči.* Akane..byla....byla.... *Konečně otevřel oči.* Byla jsi to ty, tehdy ty, když jsem mluvil s Raikage, že ano ? *Více méně to tipl, ale začal si to tak nějak vše dávat dohromady. Přeci jen. Otec zemřel a její přítel se domlouval s její jedinou nejbližší o vraždě a najednou se Akane zhroutí, vše mu začalo zapadat do sebe a po tom krátkém spánku bylo opět poznat, že Shimirův mozek jede opět naplno. Takhle málo spánku mu stačilo na to, aby se jeho mozek doslova restartoval. Jen to mělo opět ten negativní účinek toho, že i když jeho oči říkali, že by ještě spal tak nemohl. Nedíval se na Akane nijak naštvaně, ještě ji jen více stiskl, aby ji ubezpečil, že je vše v pořádku.* Omlouvám se ti Akane...moc se ti omlouvám..

*provokace Yuuki dopadaly na úrodnou půdu u Manami. Možná víc, než sama Yuuki chtěla. Ačkoli teď byla ve víceméně submisivní pozici, byla to většinou Manami, která byla v jejich hrátkách dominantní. I když už dneska Yuuki několikrát ukázala, že její dominance Manami neskutečně vzrušuje. Stejně jako teď. Už ani neskrývala svůj takřka hladový pohled. Každou chvílí ztrácela poslední zbytky vlastní sebekontroly. Tohle prostě Manami nemohla vydržet. Jistě, byla velmi kontaktní, flirtující a měla ráda sex. Do toho se zapojilo i to, že od těhotenství s nikým nebyla. Ani Kaito nestál o další hrátky, což ji postupem času ničilo a začínala mít pocit, že je teda nepřitažlivá pro všechny. Schůzkou s Aiem v klubu si chtěla dokázat, že to tak není. I kdyby si měla užít i se samotným Aiem... Dobře, s ním těžko a nikdy. Jenže do toho celého plánu vtrhla Yuuki, která ji dokazovala dostatečně, že po Manami touží. Tohle byly všechno důvody, proč se prostě Manami už nedokázala držet zpátky. Nechala se "vyhnat" se obléknout, ale udělal jen pár kroků, než se otočila zpátky k Yuuki, udělala k ní mnohem rychlejší kroky a zvedla ji do vzduchu, aby se nemusela nijak sklánět. I když to, že Yuuki byla drobnější, bylo vážně přitažlivé. Na nic nečekala a začala ji vášnivě líbat. Zneužila ještě jednou Hiraishin, aby se s ní dostala do ložnice, kde ji položila na postel. Nepřestávala ji líbat a chytila její ruce, které ji přišpendlila nad její hlavu, zatímco Manami nad ní klečela. Ještě chvíli ji líbala, než se trochu odtáhla, ale ruce ji stále držela, aby se ji nemohla vyvléknout* Je zatraceně sexy, když jsi dominantní... ale to právě teď skončilo *vyzývavě se na ní usmála a věnovala ji pohled plný vášně* Kašlu na jakkoli důležitou schůzku, když mám vedle sebe tu nejkrásnější ženu, po které neskutečně toužím *sklonila se k ní, aby ji začala líbat na krku* Seru na Aie *zamumlala mezi polibky, které byly překvapivě jemné, jako kdyby se její kůže skoro nedotýkala*

*bylo pro ní lehčí říct mu to, co věděla, že už ví. Přeci jen Akane nebyla nikdy extra sdílná a otevřená, aby mluvila o svém životě předtím, než se setkali. Předtím, než spolu začali chodit. Teoreticky si mohla myslet, že to ví od Yuuki, že. Jenže ona před očima měla ten jejich rozhovor s Manami. Tenkrát se jen tak tak udržela, aby je nenazvala hned na místě totálními blbci. Ale tenkrát se udržela a teď musela ještě taky* Vím, že Manami je prostě svoje... Vím, že mě tak bere stejně jako já ji jako matku... Jen to máme asi v rodině, že to dáváme najevo dost...málo *pousmála se, jasně, že věděla, co mezi ní a Manami je. Jak silné pouto si za ty roky vybudovaly i přes to, že o kontakt poslední dobou přicházely.  Ale zase to Akane dalo šanci se realizovat bez toho, aniž by do toho Manami nějak zasahovala. Jen ji to jaksi nevyšlo a potopilo ji postrauma. Když promluvil o Bilmovi, v tváři se ji objevil soucit. Nic jiného ani nedokázala, nechala se od něj obejmout* Měla jsem jít přímo za tebou a mluvit o tom... Teď už to vím *povzdychla si a užívala si jejich společné objetí, přičemž ona k sobě něžně tiskla Imuru, zatímco poslouchala její příběh. Bylo to snad ještě smutnější, než si dokázala představit. Ale byla ráda, že Imuru je taková, jaká je* Je to takhle pro ní lepší, Shimiru. *odvětila jen a jen si Imuru k sobě víc přitiskla, ale ne tak, aby ji vzbudila. Teď se konečně cítila tak nějak součástí jejich rodiny. Věděla, co se stalo, co bylo s Imuru, přibližně o Bilmovi. Hodlala Imuru chránit před celým světem. Jemně ji hladila po vlasech, než se podívala na Shimira, když zmínil svůj rozhovor s Manami. Normálně by to na něj vybalila a vůbec se s tím neštvala. Ale teď na to nebyla ta vhodná situace* Nevím, o čem to mluvíš, Shimiru *musela mu zalhat, alespoň pro tenhle moment. Tohle jim hodlala odpálit oběma pod nohama. Nevěděla, že ty následky budou mnohem horší. Neměla ani tušení, co všechno se může s jejich domovem stát jen kvůli jednomu rozhodnutí Manami, ne Raikage ale Manami* Pak je tu tvoje insomnie *začala další těžké téma a podívala se mu přímo do očíčka* Jakto, že jsi mi o tom neřekl? *nechtěl, aby si to vyčítal, jen to prostě chtěla vědět, proč se ji nesvěřil. Teda, neměli si co vyčítat ani jeden*

Yuuki : *Nečekala to co Manami udělala, jak ji zvedla, sice ano viděla ten její hladový výraz, ale myslela si, že to přeci jen v sobě udrží. Nemohla nic dělat, a jak ji začala líbat Yuuki se nechávala čímdál tím více unášet. I když se chvíli snažila dostat z toho "sevření", bohužel se opravdu nechala až moc unést a už bylo slyšet jemné vzdychání. Začala se celá chvět a její pohled se úplně změnil, oči měla zavřené, ale celá v obličeji zrudla, kdy se začla kousat do rtu.* Manami... *Zavzdychala, kdy začala i zrychleně dýchat. Ty jemné polibky co cítila, byly neuvěřitelné. Vzdychání bylo čím dál hlasitější. * Skončilo ? *Pousmála se a i když ji Manami držela ruce a byla na ní, Yuuki přeci jen nebyla žádné ořezávátko a rychle pohla břichem tak, aby ji odhodila na bok, takže si ihned vyměnily pozice.* Je zatraceně sexy, když zkoušíš staré triky. *Zasmála se a chytila ji tentokrát ona ruce, tak aby se z toho nemohla dostat s tím rozdílem, že Yuuki si lehla prakticky celá na Manami, přeci jen byla menšího vzrůstu, ale dala to. Poté hned zajela pod její spodní prádlo, kde si začala hrát (spodek). Přitom by ji líbala na prsou, takže dráždila dvě intimnější místa. S usty poté přejela přímo na krk, kde ji vrátila ten jeden kousanec. Doslova Yuuki byla v nebi, kašlala na Aie, v tuhle chvíli nemyslela na nic jiného než na Manami, a i když opravdu to Ai bude brát jako urážku ? Přeci jen Yuuki mu to ráda vysvětlí, že Manami zdržela a na něco se vykecá. Jak ji tak dráždila dole, nakonec přeci jen skončila a tentokrát si na ní také klekla, kdy ji začala líbat, nebylo to však tak jemně jako to dělala Manami, bylo to sice s vášní, ale bylo to zároveň s tou dominancí co Manami měla ráda, doslova ji nepouštěla k ničemu. Stále to však střídala. Kdy nakonec Manami pustila a ústy se přesunula tentokrát až dolů, kde ji trochu posunula oblečení a i spodní prádlo a zapojila tak jak se říká nevymáchanou pusu.*

Shimiru : *Usmál se na Akane, přeci jen cítil to, že Akane něco k Raikage cítí, a byl také rád, že přeci jen má skutečně rodinu na, kteoru se může spolehnout. Naštěstí Akane pochopila proč Imuru je taková jaká je. * Proto ji nemohu nechat stát se Shinobi. Prostě nemůžu. *Dodal. Byl opravdu rád, že Akane může být jeho součástí, proto ho hřálo u srdce, že má někoho takového jako ona a to objetí pro něj bylo lepší než cokoliv co zná. Poté však přišla i Akane odpověď zda to byla ona v lese, sice ji moc nevěřil, ale nemohl riskovat to, že by o tom Akane věděla. Proto se na to jen usmál a políbil ji, ovšem přišlo na insomnii a to se Shimiru trochu oddalil a sklonil hlavu.* Nemyslel jsem si, že je to nějak vážná věc, kterou by jsi měla vědět *Řekl, kdy měl skloněnou hlavu. * A není to přeci jen tak velkej problém. Spíš taková prkotina. *To si sice Shimiru myslel, ale Yuuki, která byla výborná lékařka si myslela přesný opak, kdy to opravdu nebylo zdravé. U některých lidí se tomu dalo zabránit a dokázali se z toho dostat, ale Shimiru už několik let takhle funguje, to je dokonce i něco co Yuuki nedokázala pochopit. Dost možná to je ten důvod proč, Shimiru tak často končí v nemocnicích. Nedokáže tak čistě přemýšlet protože jeho mozek je unavený a nedokáže tak přemýšlet, ale na druhou stranu je to právě jeho mozek, který ho nenechá spát.*

*Manami se prostě už nedokázala udržet. Zoufale ji chtěla, toužila po ní tak moc, že se sama nepoznávala. Běžně si prostě vzala to, co chtěla, bez ohledu na ostatní. Nebyla zrovna na předehry, byla prostě stejně jako Yuuki dost hrr na tyhle věci. Jenže teď už vlastně od toho prvního polibku v nemocnici zažívaly jistou předehru a Manami už se prostě urvala ze řetězu. Schůzka s Aiem v tomhle rozpoložení by nedopadla vůbec dobře, ale na to vůbec nemyslela ve chvíli, kdy ji začala líbat a přesunula se s ní do ložnice, aby se ji mohla zmocnit. Nebo Yuuki ji. Vzdychání Yuuki ji rozpalovalo ještě víc, přesto na to nechtěla tak rychle skočit. Nejspíš předehře přicházela na chuť. Bylo jasné, že Manami má co se týče fyzičky oproti Yuuki navrch díky hachimonu, ale když chtěla Yuuki si s ní vyměnit pozici, nijak ji nebránila. Sledovala ji velmi roztouženě a kousala se do rtu, když se ji Yuuki začala věnovat* Zkroť si mě *provokativně pronesla ještě a plnými doušky si užívala hraní si Yuuki s jejím tělem. Už ani nevěděla, kdy naposledy to zažila, navíc s Yuuki to mělo úplně jiný rozměr vzhledem k tomu, jak to se sebou ti dvě náramně uměly a co k sobě cítily. Teď bylo na ní, aby tlumila své vzrušení, své slastné vzdychy. Teď už nehodlala přestat, i kdyby padaly trakaře. Každopádně byla v její moci a náramně si to užívala. Milovala tuhle její vášnivou dominantní stránku. Její pohled na Yuuki byl sice vášnivý, ale bylo vidět, že se ji absolutně oddala. Už jenom svou ručkou ji málem přivedla k vyvrcholení. Teď celý její svět byla Yuuki, na ničem jiném ji nezáleželo. Nechala ji posunout se níž, když ji uvolnila ruce. Zůstávala v té submisivní pozici, i když by jejich role mohla zase obrátit. V první chvíli docela nahlas zavzdychala, než se snažila být aspoň trochu potichu. Přeci jen ani jedna nechtěly, aby je takhle načapali Dango a Noriko. Ale ani ona nelenila a pomocí Nan Kaizou si prodloužila obě neposedlé ručky, aby ji jednou chytla za zadeček a druhou se ji mohla věnovat pod spodním prádlem*

*vztah Akane a Manami byl silný, přestože měli své výhrady a Akane ji brala z mnoha hledisek. Přeci jen Manaminy tvrdé tréninky ji dost zocelili a v tu chvíli ji nemohla brát jako milující rodinu. Ve skrytu duše ji za to nenáviděla v tu chvíli, kdy spolu trénovali a Manami nutila Akane překonat její limity jak ohledně fyzičky, tak i psychicky. Jenže ani to hlavě Akane nezabránilo, aby se celá zhroutila. Naštěstí na tom není tak, že by ji někdo musel vymazat paměť jako Imuru* Bude šťastná i tak, uvidíš *usmála se na něj a pohledem chvilku zůstala ještě na Imuru. Naštěstí ten rozhovor Shimira a Manami zametla pod koberec, nechtěla se s ním zrovna teď hádat nebo tak. Hlavně jim to chtěla říct společně. Mrzelo ji, že ji o insomnii Shimiru neřekl. A o to víc ho mrzelo, že to zlehčoval. Nejspíš to bylo ještě horší, než si teď Akane myslela. Přeci jen jeho mozek jel na úplně jiných otáčkách, než ten její. Ale přesto tyhle stavy moc dobře znala. A taky si většinou ze začátku nenechávala radit. Vždyť jen tenkrát, když Shimira našli po útoku Rias Akane za ten týden naspala tak možná pět hodin, než se dostala zpátky do vesnice.* Není to prkotina, Shimi. Myslíš, že to neznám? Možná ne v takové míře jako ty, ale vojáci prostě insomnií trpí dost pravidelně. Většinou se to srovná samo, občas pomůžou prášky, ale tvůj mozek bude asi mnohem odolnější na chemii *trochu se ušklíbla a sledovala ho starostlivě*

Yuuki: *Ta slova zkroť si mě doslova Yuuki rozpálila ještě více a tak měnila dva styly jemný a drsný, kdy stále byla dominantní a jí se to i líbilo. Nemyslela na ni jiného než na Manami a na její tělo. Do té doby, dokud neucítila pod svým spodním prádlem ručku Manami, v tu chvíli přestaly hrátky pusou a Yuuki se ladně prohnula, kdy oči měla více méně ve sloup a musela si dát ruku před ústa, jinak by byly slyšet ty hlasite vzdechy, které byly slyšet i tak, ale tlumeně. Tudíž je slyšela pouze Manami. Yuuki tohle nezažila už nějakou chvíli skoro to vypdalo, že si to užívá natolik jako by něco takového nedostala celý život. Začala se jemně chvět, nemohla nic dělat doslova byla zmražená pohyby Manaminou rukou. Nedokázala ani nic říct, dokonce ji i spadly dve slzy, které nebyly smutné, ale naopak užívala si to tak moc, že neovládala svoje tělo. Nakonec se přeci jen znovu trochu srovnala a vrátila se k práci s jazykem. Problém byl, že pokaždé se zastavila a zachvěla, Manami ji prostě měla v hrsti. Dokonce chvilkami kdy cítila ty pohyby dala hlavu opět nahoru, kdy měla stále vyplázlí jazyk. * Manami ! *Vykřikla, kdy už byla velice blízko k vyvrcholení. Jak se k tomu tak blížila, ihned se ji začala věnovat jazykem, aby nebyla jediná. Tak jako tak, i kdyby u Manami nedošlo k vyvrcholení Yuuki, by byla přesný opak a spadla tělem přímo na Manami, kdy by se klepala a nic nevnímala, nebyl to žádný záchvat, ale takový pocit co měla nikdy nezažila.*

Shimiru: *Shimiru kývl na Akane, byl rád, že tomu opravdu rozumí s Imuru. Políbil ji a pohladil po vlasech, bohužel pak přišlo téma insomnie, kdy se vše obrátilo a on se podíval konečně na Akane.* Jak říkáš, srovná se to samo. Nic to není opravdu. *Pousmál se na ní, kdy zalhal, ale to je přesně ta věc, kterou Shimiru moc neuměl. * Spánek stejně tolik nepotřebuju, pak bych se ti nemohl věnovat. *Pohladil ji po tváři jemně.* Teď hlavně musíme dohlednout natebe. Přeci jen ty jsi tu teď ta co tu leží a ne dobrovolně. *Zasmál se, kdy to chtěl raději ututlat s tou insomnii, jako by se bál, ona to byla i pravda, bál se, že by ho Akane pak viděla jako slabocha a to on nechtěl, proto se bál ji říct o svých problémech a už vůbec ji tím nechtěl zatěžovat.* Přeci jen. Budeš má nadřízená. *Opět se zasmál a políbil ji jako tehdy u jezera. V tu samou chvíli se Imuru trochu pootočila, ale stále spala, takže tím jak se Shimiru natáhl tak málem omylem Imuru vzbudil.*

*Manami se zrychlil dech a musela se vážně hodně ovládat, aby si její hraní neužívala pěkně nahlas jako před lety, když zrovna tady nebyla s nimi Aki a ony měly celý byt jen pro sebe. Ve chvílích, kdy ji zrovna Yuuki nelíbala, se kousala do rtu a tlumeně vzdychala. Byla doslova na lopatkách a byla přesně ta poslušná holka a nechala šéfovat Yuuki. Ve chvíli, kdy se ji začala Yuuki věnovat ústy, měla ještě větší problém být potichu, takže ji sem tam uniklo hlasitější zavzdychání. Pořád moc dobře věděla, jak na Manami. Ale bylo to i naopak, Manami moc dobře to uměla s Yuuki. Zvedla se trochu ve chvíli, kdy si prodloužila ruce a začala se věnovat ji. Chtěla ji vidět, jak si bude maximálně užívat její pohyby. Druhou ručkou ji jemně mačkala zadeček a sledovala, jak ji dělala dobře. Její vzrušení rázem vyskočilo o několik levelů výš. O to bylo mnohem těžší vydržet potichu. Ve chvíli, kdy se ji zase začala věnovat, tak Manami pod vlivem prožívání vlastní slasti zpomalila nebo úplně zastavila své pohyby. Ale jen na chvíli, než by si s ní začala znovu hrát. Takhle se to nějakou dobu střídalo a ani Manami nebyla daleko k vyvrcholení, když Yuuki vykřikla její jméno. Teď už nedokázala být potichu, vzdychala víc a víc. Rozhodně ji musel slyšet minimálně ANBU na chodbě* Yuuki! *vykřikla a vyvrcholila malinkou chvilku před Yuuki s jejím jménem na svých rtech. Byla jen schopná si ji něžně přesunout na své tělo, aby si hlavičku položila na její hrudník, než zaklonila hlavu a velmi rychle dýchala. Yuuki mohla cítit, jak se celá chvěje, a srdce ji bije, jako kdyby měla každou chvílí zkolabovat. Sama nebyla schopná několik minut ničeho, jen se ji pomalu uklidňoval dech i tlukot jejího srdce* Stihneme se příště aspoň svléknout? *pronesla uličnicky, když se uklidnila natolik, že byla schopná mluvit* Promiň, už jsem to nemohla vydržet *pošeptala a užívala si jejich blízkost*

*Akane mu tu jeho historku o tom, že to není nic vážného, nevěřila. Měla o něj strach logicky a aspoň ji to donutilo myslet na něco jiného, než na důvod, proč zrovna leží v posteli v nemocnici. I když ano, teď se cítila přijatá a milovaná. Měla Shimira, Manami a Imuru. Lepší to být na jednu stranu nemohlo, až na ty její kostlivce ve skříni, které měla stejně zfetované prášky jako byla ona sama* To se mám zeptat Yuuki, jak moc vážné to je? *zaútočila na něj trochu v dobré víře, že to přestane brát na lehkou váhu* Jednou se ti to může nevyplatit na misi! *dobře, malinko ho hodlala peskovat, protože kdyby se něco podělalo na misi třeba během boje nebo tak, neodpustila by si to* Chci, abys o tom mluvil... Prosím... Stejně jako já budu mluvit s tebou o svých problémech, ano? *ani pro ní nebylo lehké přiznat slabost a své selhání. Ale momentálně ji to bylo jedno, její mozek ujížděl na úplně jiných chemických drijácích než normálně* Věř mi, že čím později budu zpátky ve formě, tím líp pro všechny zelenáče *pošeptala provokativně a taky ho políbila*

Yuuki: S..S...S..vlénkout ? *Ozvalo se, kdy se Yuuki klepala. Vydržela to vcelku dlouho a to i když byla na Manami. Nevěděla, že uspokojila i Manami, i když Manami se to povedlo naplno. Když se konečně trochu začínala probírat, kdy chvilkami tam stále byly ty tiky, bylo na ní skutečně vidět, že to co zažila teď už nezažila dlouhou dobu, dokonce ani před tím než se narodila Noriko si to takhle neužila. Tu omluvu slyšela, a pokusila se ji i obejmout, ale ruce ji v tu chvíli moc neposlouchali.* Za...za...za..t..t..t.tohle se nesmíš omluvit.. *Zakoktala a opět sebou lehce cukla, v Yuuki obličeji však byl úsměv, kdy Manami prostě musela poznat, že Manami nebyla jediná kdo tohle už potřeboval. Naposledy co ji takhle Manami mohla vidět, bylo když spolu byly holky poprvé, kdy některým to sice mohlo být pro smích, ale Yuuki už byla taková, každá dívka to přeci jen prožívala trochu jinak a tohle byl styl Yuuki. Doslova ještě chvilku potom lapala po dechu a jak tak poznala nebyla jediná Manami na tom byla dost podobně, konečně se trhavě podívala na Manami.* M..Manami..tohle chci prožívat každý den ! *Zasmála se a provokativně se na ní podívala, hned poté ji políbila na hrudník, kde měla hlavu.*

Shimiru: * Shimiru tak nějak trochu čekal, že se to asi Akane nebude líbit a jak vytáhla Yuuki jen opět sklonil hlavu. Poslouchal vše co Akane říkala, a věděl moc dobře, že má Akane pravdu.* Kdo ti o tom řekl ? *Zeptal se, kdy zároveň i potvrdil, že má Akane pravdu. * Dobře.... *Pootočil hlavu tak, aby se díval Akane přímo do očí.* Je pravda, že trpím insomnií. Podle Yuuki je to kvůli tomu, že můj mozek stále šrotuj a nedokáže se prostě zastavit. Dneska je to poprvé co jsem spal za posledních pět dní. Nevím co s tím dělat, ale můj mozek mi to prostě nedovolí. *Řekne ji konečně pravdu, na kterou hledal hodně odvahy, ale naštěstí ji i našel.* Promiň, že jsem ti o tom neřekl...myslel jsem.... *Nedokázal to ani doříct, proto to radši přeskočil, náladu mu však zvedla další větou.* Aby ti zelenáč nedal zabrat. *Zašeptal ji zpět, kdy ji opětoval polibek, který poté následoval i na krček, a až po nějaké chvíli se oddálil.* Jen si tak říkám, že tolik vojáků a ty má kapitánka. Neručím za sebe jestli se tě někdo omylem dotkne. *Zavtipkoval a zasmál se.*

*Manamino tělo se taky ještě chvělo po vyvrcholení, které si užila na sto dvacet procent. Ale proti tomu, jak se klepala Yuuki, to bylo nic. Takže bylo jasné, že si v tom celém rauši Yuuki nějak nevšimla, že se ji povedlo to samé co Manami. Jak by taky ne, i po tolika letech to se sebou obě náramně uměly. Manami musela uznat, že takhle to s ní neuměl nikdo jiný. Hledala všude jinde něco, co mohla najít jen u Yuuki. Nejradši by použila nějaké jutsu, které by je obě ihned svléklo donaha, aby mohla cítit její doznívající vyvrcholení na nahé kůži. Když se ji omluvila a Yuuki na to tak reagovala, tak se jen na ní usmála* Už jsme to tak dlouho nedělaly, že jsem skoro zapomněla, jak moc to se mnou umíš... Nikdo se ti nevyrovná *pošeptala a zvedla ruku, aby ji jednou rukou objala. Tenkrát, když spolu byly poprvé, se jejího stavu po jejich hrátkách lekla a bála se o ní. Vzpomněla si na to a jen se pro sebe usmála. Tohle potřebovaly rozhodně obě. Ať se tomu ostatní klidně smáli, ale ona by ji k tu chvíli nejradši snědla láskou. A tak nějak cítila hrdost, že se ji povedlo Yuuki dostat až do takového stavu* Každý den? *hravě se vyděsila a začala se tichounce smát, aby nezkazila tuhle chvilku* Jestli si budeme dopřávat takovou dokonalost každý den, tak mě to jednoho dne zabije *pošeptala s úsměvem* Kéž bych byla Doku a strávila po tvém boku celou věčnost *poznamenala malinko smutně. Byla marnivá, to Yuuki moc dobře věděla, ale teď to bylo horší než před těmi lety, kdy ještě byly obě mladé* Zatímco budu stárnout a s trochou štěstí umřu na stáří, ty budeš pořád mladá a krásná *zavřela radši oči, nikdy by ji nevyčítala, že může žít věčně, zatímco ona ne. Ale v jejím hlase byl i strach, že prostě pro ní jednoho dne přestane být přitažlivá. Že prostě bude jen stará osamělá žena*

*naštěstí se udržela, aby do něj dál ryla a nechala by ho mluvit. Když se ji zeptal, kdo ji o tom řekl, jen se nepatrně usmála* Na tom nezáleží, Shimiru, kdo mi to řekl. Záleží na tom, že jsi mi to neřekl sám. I když já mám co říkat *trochu se ušklíbla a natáhla k němu ruku, aby mu vjela prsty něžně do vlasů, a poslouchala ho velmi pozorně. Konečně to z něj vylezlo a Akane se na něj jen nepatrně usmála* Děkuju, že jsi mi o tom řekl *poznamenala a nakonec se pořádně usmála při pohledu do jeho očíčka* Shin by mohl vyprávět, že mé rány jsou dost tvrdé. Třeba by stačila jedna dobře mířená a tvůj mozek by se vzpamatoval *tiše se zasmála, trochu vtipkovala, což nebylo pro ní typické. Ale kdo ví, co všechno s ní dělaly všechny ty léky* I když tvoje přemýšlení bylo první, co mě na tobě jako první přišlo hrozně přitažlivé *kousla se jemně do rtu provokativně a když se políbili, Akane na chvilku zapomněla i na to, že tam s nimi leží Imuru* Ty mi dáváš zabrat i jako lovec nukeninů *pošeptala s další provokací v hlase a jen tichounce vydechla, když ji políbil na krk* Každý takový omyl končí na dlouho mimo službu, to mi věř *odvětila malinko temným hlasem, přeci jen byla v armádě už dost let na to, aby si nenechala srát na hlavu, natož aby ji někdo osahával*

Yuuki: *Stále ještě byla mimo, ale naštěstí už konečně vnímala.* Nevyrovná ? To co jsem s tebou cítila, jsem necítila od té doby, co jsme byly spolu poprvé.  *Pousmála se a jemně ji hladila, chvilkami tam samozřejmě ještě byly tiky, ale už to nebylo takové jako předtím, jen se snažila prostě uklidnit. Na to jak odvětila, že by ji to jednoho dne zabilo se začala smát.* Mít na náhrobku důvod smrti jako Vyčerpaná z hrátek. Já bych to klidně brala. *Potom ji, ale ten smích přešel a ona se velice těžce zvedla, kdy se opřela rukama hned vedle její hlavy a mračila se na ní.* Tohle už nikdy neříkej jasný ! Nikdy ! *Yuuki nesnesla to pomyšlení, kdy si myslela, že miluje Manami jen kvůli vzhledu. Milovala ji pro to jaká je ne pro to jak vypadá. Yuukin pohled se změnil, nebyla naštvaná, ale nemohla prostě si pomyslet to, že jednou by mohla být i bez Manami. Hlavně v očích Yuuki, Manami nezestárla ani o rok co naposledy byly spolu. Stále ji viděla jako mladou a krásnou ženu, a tak to bude napořád.* Už nikdy takhle nepřemýšlej Manami !   *Vykřikla dost nahlas.* Slib mi to prosím..... *Dá se říct, že na ní skoro klečela a ruce měla hned vedle ní, kdy Manamina hlava byla uprostřed.* Já..já..já najdu způsob, aby jsme spolu mohly být věčně přisahám ! *Dodala, kdy se ji stále dívala do očí.*

Shimiru: *Usmíval se na Akane. * Já děkuju, že tu pro mě jsi Akane. *Opravdu se mu ulevilo, když se Akane svěřil, jako by z něj spadl jeden velký kámen. * Dobře mířená rána jo ?   *Zasmál se. A jemně ji pohladil po pramínkách vlasů.* Stačí mi být v tvé blízkosti a cítím se jako bych byl na tom nejbezpečnějším místě, kde můžu vypnout, co víc si přát. Jsem doslova v nebi.   *Pohladil Akane po tváři.* S někým kdo vypadá jako anděl. *Pak to, ale přišlo.* Přemýšlení je přitažlivé ? *Usmál se, když poté přišel ten polibek.* U tebe je zase přitažlivá to tvoje míchání drsného s jemným. *Pošeptal ji do ouška, a ty její provokace. To už Shimiru prostě nemohl vydržet a začal ji líbat. V tu chvíli však Akane mohla ucítit menší pohyb. * Ehm... *Pokud by se jak Akane tak Shimiru podívali tak, Imuru už byla vzhůru a pouze by je znechuceně sledovala.* Fuuuj. *Shimiru by se poté jen pootočil a díval se na Imuru, ale nevěděl vůbec co říct. Jen celý zrudl.*

*Manami se nad tím malinko usmála* Pamatuješ, jak jsem o tebe tenkrát měla strach? Přijde mi to tak strašně dlouho, lásko. A zároveň si to pamatuju, jako by to bylo včera *nakonec zvedla i druhou ruku a vjela ji něžně do vlasů, kde ji hladila* A to jsi byla tenkrát moje první *usmála se a dál ji hladila. Její doteky byly jemné a láskyplné. Nejradši by ji skryla před celým světem ve své náruči. A úplně nejlépe, kdyby tu takhle mohly zůstat do konce života* Kéž bych si to tenkrát uvědomila, že chci jen tebe *pošeptala a užívala si každou chvilku po tak dlouhé době. Litovala toho, ale ještě přeci nebyla na konci svého života. Užijí si ještě hodně let po boku. Minimálně jako představa to bylo nádherné* Úplně to vidím. Manami Yoshikawa. Druhá Raikage. Zemřela na vyčerpání z hrátek *smála se spolu s ní, nakonec ji stejně přemohla její marnivost. Když se Yuuki zvedla a mračila se na ní, tak se jen trochu omluvně usmála* Přemýšlela jsem nad Wakagaeri no jutsu *poznamenala i přesto, že věděla, že tím "naštve" Yuuki ještě víc. Nechtěla ji třeba za pár let připomínat to, že Manami prostě stárne (to jutsu na mladistvý vzhled). Bylo to bolestivé téma pro ně pro obě, ale Manami prostě nemohla dopustit, aby to přehlížely, ačkoli to chtěla jedna její část taky* Užijeme si naplno veškerý čas, který máme. Povolání Raikage je dost nejisté *tiše se zasmála, snažila se ji trochu uklidnit a tak, jak měla ruku v jejích vlasech, tak si ji přitáhla k sobě, aby ji mohla dlouze políbit, a druhou rukou sklouzla takřka nevědomky na její zadeček*

*Akane ho hladila po vlasech a usmála se na něj, když zaregistrovala, jak to z něj spadlo, když o tom začal mluvit* Vždycky tady pro tebe budu, lásko *usmála se na něj, nemohla z něj spustit oči, chtěla mu být oporou kdykoli to bude potřeba. Trochu zrudla, když ji označil za anděla. Vzpomněla si na to jejich setkání u jezera, kdy se políbili a Shimiru pak šel za Manami žádat o titul lovce nukeninů. Den, kdy se ji změnil život a zamilovala se do něj. Možná ho tenkrát měla rovnou přesvědčit, aby zůstal ve vesnici a přidal se k armádě. Ale to už bylo teď jedno* Už chci odsud vypadnout a vyrazit k jezeru *usmála se trochu provokativně, všechny jejich poprvé se uskutečnily právě u jezera a Akane už to místo měla navždy spojené se Shimirem. Když ji Shimiru začal líbat, tak se ihned přidala, ale netrvalo to dlouho, než Akane došlo, že Imuru je vzhůru. Než ji došlo, že tu s nimi vůbec je. Když si všimla znechuceného pohledu Imuru a rudého Shimiho, tak se musela začít smát* Neměla jsi usínat, princezno. Potom se tu dějí hrozné věci *smála se dál a pohladila malou po vlasech*

Yuuki: Příjde ti to, že to bylo dávno ? V tom případě je něco špatně protože tvůj vzhled by ti mohl závidět kde jaký Doku. *Usmála se na Manami, kdy i když si to asi Manami neuvědomovala, Yuuki ji stále viděla jako tehdy, mladou a krásnou jako by měla přes oči brýle, které ji omlazují. Přitom hlazení, Yuuki jen lehce zavřela oči, kdy si to užívala. Cítila to teplo, bezpečí a tu lásku.* Byly jsme až příliš mladé na to, abychom si něco uvědomovaly Manami. *Odpověděla ji, kdy ji jemně hladila po tváři, poté však přišlo to co Yuuki naštvalo víc přesně jak Manami čekala, takže se zamračila ještě více než předtím. * Vážně si myslíš, že mi jde o vzhled ? *Dívala se ji přímo do očí, kdy se stále mračila. Bolelo ji, když si Manami opravdu myslela, že by ji Yuuki přestala milovat jen kvůli tomu, že stárne. Ona milovala Manami kvůli své osobnosti a kvůli tomu co měla uvnitř, ne kvůli vzhledu.* Každý máme svou svíčku...a...až to příjde... *Pomalu se ji začaly objevovat slzy v očích.* Tvá svíčka nebude jediná, která vyhasne Manami... *Tím jasně dala najevo, že za Manami půjde i do hrobu, nesnesla to pomyšlení, že by musela žít bez ní. Naštěstí přišel ten polibek, kdy ji ho opětovala, a jak cítila ručku na zadečku, Yuuki se konečně jen pousmála.* Ai ještě počká. *Pousmála se, když se odtáhla a dívala se na ní hladově. Teď to byla Yuuki kdo to nemohl vydržet a prostě musela. Začala pomalu, ale jistě sundávat z Manami oblečení, kdy ji začala líbat, dokud neuviděla prsíčka, které začala též líbat. Předtím vše dělala Manami, ale Yuuki přeci jen chtěla dostat do Manami jiné myšlenky a chtěly si obě ten čas užít.*


Shimiru: *Jak Akane zmínila jezero, jen se na ní pousmál a znovu ji políbil.* Až se dostaneš z nemocnice, zajdeme tam spolu. Slibme si, že pokud jeden z nás bude mít problémy, naše záchrané míto bude jezero. *Dodal, a stále se na ní usmíval, poté ji ještě jednou něžně políbil. Naneštěstí se probudila Imuru, kdy Shimiru opravdu nemohl nic říct. Imuru pohled byl docela komický jak se tak tvářila.* To jsou hrozný věci ! Snažíte se tu sníst navzájem ! *Vykřikla Imuru, která se stále znechuceně na ty dva dívala.* Imuru..no..já a Akane...ehm..my jsme se nejedli...ehm..my..no.. *Nevěděl jak to vysvětlit Imuru a rudl čímdál více.* Shimík je rajče ! *Vykřikla opět, kdy se začala konečně smát.*

*Manami se jen usmála* Čas je zatraceně relativní pojem. Když jsem tě na té chodbě políbila, bylo to jako vrátit se domů. Už jsem ti nemohla dál odolávat *usmívala se Manami, pod tu tvrdou šlupku marnivosti se její slova pomalu dostávaly, přesto její charakter ji nedovolil neříct ty následující slova, čímž vytočila Yuuki ještě víc* Měla jsem být lepší přítelkyně, lepší kamarádka. Odpusť mi to prosím *pořád si svým způsobem vyčítala, že nechala Yuuki odejít, že mezi ně postavila prostě zeď, kterou dokázaly strhnout až dneska. Nemohla ji vidět, jak se na ní zlobí. Pohladila ji jemně po tváři, než pokračovala v hlazení po vlasech* S tebou se cítím jako ta osmnáctiletá s tím rozdílem, že ta osmnáctka dneska už ví, že chce jen tebe. Ale realita je jiná *pousmála se, někde v hlavě se prostě jen bála toho, že ji Yuuki opustí. I když doufala, věřila, Yuuki ji přesvědčovala, že to tak není. Když naznačila, že zemře s ní, tak Manami jen zavrtěla hlavou* Ne ne ne, to nemůžeš, Yuuki... *chtěla ji začít přesvědčovat, že je to ten nejpitomější nápad. Chtěla, aby žila dál. Aby byla šťastná i bez ní... Nějak ji pořád nedocházelo, že Yuuki bez ní šťastná nebude. Radši ji znovu políbila a ve chvíli, kdy si uvědomila svou ručku na jejím zadečku, tak se ji rty stočily v polibku do úsměvu. Ve chvíli, kdy Yuuki zmínila Aie, tak ji zadeček pořádně stiskla. Oplatila Yuuki hladový pohled a samozřejmě se ji pomohla se svlékáním. Sama ji taky začala svlékat vršek, než ji zůstala jen podprsenka a Manami jednou rukou sklouzla zpátky na zadeček a druhou rukou se ji pokusila rozepnout. Ale to už ji Yuuki líbala na hrudníku, takže ji to prostě nemohlo jít jednou rukou. Nedokázala se tak soustředit* Kruci *pošeptala pobaveně mezi tichým vzdycháním. Její chvějící se tělo ale dávalo Yuuki jasně najevo, že se musí hodně krotit, aby byla tak potichu. Nakonec si pomohla i druhou rukou a zbavila ji posledního kousku oblečení nahoře, aby se ji rovnou začala věnovat oběma ručkama*

*polibek mu samozřejmě oplatila* Ale to znamená, že se musíme o problémech bavit *usmála se na něj, trochu ho tím chtěla pozlobit. I když ona a mluvení o problémech... Vždyť ji to dohnalo až sem do nemocnice. Ale zařekla se, že na tom zapracuje. Úplně zapomněla na to, že tam s nimi leží Imuru. Takže když se malá probudila, měla nejdřív překvapený výraz ve stylu "Ježiš, co tu děláš?". Ale nakonec se musela začít smát. A když řekla Imuru, že je Shimi rajče, tak se smála dál* Ale my jsme se vážně nejedli... Dávali jsme si pusu *i ona zrudla jak rajčátko, ale našla aspoň nějakou odvahu na to ji to trochu vysvětlit. To, že to pro Imuru vypadalo tak, jak vypadalo, to nebylo nic divného. Oba na ní prostě zapomněli*

Yuuki: *Raději na to předtím nereagovala jako by si prostě stála za svým a pouštěla se dál do díla. Jak z ní spadl svršek a Manami si začala hrát, Yuuki zavzdychala, tentokrát však jinak než předtím, bylo to skoro až roztomilé. Nadále líbala její prsíčka, když v tom najednou přestala a i přes to, že si Manami hrála s jejíma holkama na chvíli ji zastavila, kdy se nad ní postavila a začala se svlékat celá. Tedy dokud ji nezůstalo jen spodní prádlo, jako by tím snad Manami provokovala.* Říkala jsi bez oblečení ne ?  *Provokativně se usmála, kdy jí to prostě nedalo a pomalu sjížděla celým tělem dolů, kdy se o Manami otíralo Yuuki nahé tělo. Došla až ke spodní části Manami, kde ji začala pomalu vysvlékat, opět bylo to velice pomalu, jako by Manami prostě provokovala. Když už viděla též jen spodní prádlo jen se usmála a vrátila se zpět k vršku, kdy ji začala zběsile líbat, tentokrát však Yuuki nebyla tolik dominantní, přeci jen chtěla taky nechat prostor Manami. * Vůbec se to tady nezměnilo. *Usmála se, kdy měla opravdu hladový pohled. * Co kdyby jsi mi ukázala co ses naučila ?  *Dívala se na ní s provokativním výrazem. Poté se jen kousla do rtu a začala ji líbat na krčku, ale zároveň dávala prostor i Manami.*


Shimiru: *Shimiru přikývl tomu, co Akane řekla, kdy se ještě nadále usmíval. A to jak promluvila k Imuru...no řekněme, že zrudl ještě víc než předtím.* Pusu ? Nechutný ! *Opět se znechuceně zatvářila Imuru, ale pak se začala smát.* Takže budu teta !!! *Zakřičela najednou, kdy to bylo slyšet přes celý pokoj.* Ehm...Imuru...nebudeš teta. Takhle to nefunguje, ale to ti vysvětlí někdo jinej. *Zasmál se nervozně Shimiru, kdy Imuru se na něj jen nechápavě podívala.* Ještě k tomu neměla by jsi už jít domů a učit se ? *Pokusil se změnit rychle Shimiru téma, kdy Imuru se zadívala na Akane s roztomilýma a obřima očkama.* Teto ! Řekni něco ! *Vykřikla Imuru.*

*Manami si užívala každou chvilku v její blízkosti. Uvědomovala si, jak rychlý může být její konec, až začne dělat změny ve jménu toho svého temného já. Něžně si hrála s jejími prsíčky a sama si vychutnávala její polibky. Manami se pomalu dostávala zase do varu, začala po ní zase nesnesitelně toužit. Jako kdyby chtěla dohnat všechno, co za ty dlouhé roky nestihly. Když se ale Yuuki nad ní postavila a začala se svlékat, možná se ji ze začátku snažila dívat do očí, ale nakonec si jen velmi hladovým a vášnivým pohledem prohlížela její tělo. Dřív by si ji prostě už stáhla k sobě, ale dneska si ten pohled užívala. Podle Manami to byl prostě pohled pro bohy.* To mě hodláš zabít už dneska? *zeptala se provokativně a zrychlil se ji dech ve chvíli, kdy Yuuki začala sjíždět po ní svým nahým tělem. Sevřela mezi prsty prostěradlo a jemně vzdychala, zatímco ji sledovala. Taková obvykle Manami nebyla, tak moc submisivní. Ale ve chvíli, kdy ji Yuuki začala líbat, tak využila příležitost a dostala ji pod sebe. Chvilku ji ještě nechala, aby ji líbala na krku, než se trochu vzepřela na rukách a usmála se na ní provokativně* Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla *sama ji začala jemně líbat na krku a přejíždět chvilkami jazykem po krčku. Pomalu se ale přesouvala níž a hladila ji po bříšku*

*nakonec když Imuru prohlásila, že bude teta, tak Akane zrudla taky a ještě víc. Tentokrát to nechala na Shimirovi, aby se to pokusil vysvětlit. To její nadšení bylo nakažlivé, ale nadšení pro děti bylo pro Akane ještě zatraceně brzo. Ne, že by chtěla mít dítě skoro ve čtyřiceti jako Manami, ale to už radši nebude mít dítě vůbec. Ale když viděla Imuru, nemohla jen tak mlčet* Imuru, takhle to vážně nefunguje, jak řekl Shimi. Ale slibuju, že až vyrosteš a budeš dostatečně velká, tak budeš teta *usmála se na ní trochu nervozní Akane, bylo na ní vidět, že je to ještě pro ni dost tabu téma* Ale teď by ses vážně měla jít učit, ať z tebe ta velká holka vyroste *povzbudila ji a pohladila ji po vlasech. Tentokrát ji žádná výměna transfuze překvapivě nečekala, asi se snažili ji trochu ten přísun léků omezit, nebo bylo ještě brzy* Neboj, Shimiho ti mezitím nesním *vyplázla na ní hravě jazyk*

Yuuki: Zabít ? Nenenene moc snadné. *Zasmála se, když v najednou Yuuki byla pod Manami, kdy to nečekala tak rychle, ale najednou však ty polibky na krku...Yuuki nemohla a začala slastně vzdychat. * Tak to dokaž, jak jsem ti chyběla. *Tentokrát začala provokovat Yuuki, cítila ten jazyk na krčku a poté ještě tu ručku, kdy se jemně zachvěla. Nechávala vše na Manami, tentokrát nebyla ta dominantní a ani nechtěla být, ale nedalo ji to. Vzdychala čímdál více a hlasitěji, to příjemné šimrání na bříšku ji nedávalo a i když velice pomalu, tak ručky Yuuki skončili na prsou Manami, kdy si s nimi jemně hrála. Nakonec ji od sebe přeci jen trochu poodtáhla.* To se tentokrát odvážíš jen na líbání ? *Zeptala se opět provokativně Yuuki a nožkama ji obmotala, kdy ji držela a jednou rukou ji vjela do vlasů, kdy druhou ji začala hladit po tváři. * Manami....prosím... *Dívala se na ní hladově a v očích už to prostě nemohla vydržet, doslova by chtěla, aby se teď čas zastavil a mohli takhle prožít celý život.  Bylo vidět, že Yuuki má výdrže dost a i když měly obě schůzku s Aiem, proč si na to nezlepšit ještě náladu.*

Shimiru: *Imuru se opět nechápavě zadívala na Akane, ale Shimiru zrudl ještě víc na děti opravdu nebyl připravenej a neměl na to ani pomyšlení. Naštěstí doufál, že Akane to cítí stejně. Přeci jen oba byli ještě mladí a chtěli si užít života, tedy ne, že by to s dítětem bylo jinak, ale přeci jen měli by poté na sebe méně času a to Shimiru nechtěl. Pro něj v tuhle chvíli byla Akane celý svět. Naštěstí, když Akane řekla, že Imuru přeci jen bude teta tak se zvedla a zasmála.* Budu teta ! JOOOOOOOOOO! *Vykřikla z ničehonic. Potom se, ale opět zamračila, když ji i Akane poslala se učit.* Musím říct Nibo, že budu teta ! *Vykřikla opět se smíchem a aniž by Shimiru stihl zareagovat, Imuru už vyběhla z pokoje. Potom se jen rudej podíval na Akane.* Tohle nedopadne dobře. *Zasmál se.* Omlouvám se za ní...ona no.. *Hledal správné slova pro omluvu, ale nic ho v tu chvíl nenapadalo.*

*i Manami stačilo jen trochu, aby se na ní znovu vrhla, ale tentokrát se polibky a jazykem věnovala krčku, zatímco ji hladila po bříšku a chvilkama sjížděla ručkou k okraji spodního prádla. Ve chvíli, kdy ji začala Yuuki provokovat, tak ji jemně začala kousat místo polibků, ale ne tak, aby ji udělala další otisk zubů na kůži. Pomalu mířila z krku na hrudník, když ji od sebe Yuuki odtáhla. Mezi polibky tiše vzdychala pod doteky Yuuki, užívala si to pomalejší tempo jako nikdy v životě. Nejradši by se věnovala každému kousku jejího těla, než by zamířila přesně tam, kam chtěla Yuuki, aby se vrhla. Když ji znovu slovně provokovala, tak se jen tiše zasmála* Jsi nějaká nedočkavá, kočičko *sladce se na ní usmála, ale když se na ní Yuuki podívala tak hladově a hladila ji, nedokázala se už ovládnout. Dívala se ji do očí se šibalským úsměvem a sjela z bříška ručkou pod její spodní prádlo a začala si s ní hrát. Druhou rukou si začala hrát s jejími prsíčky. Sama měla přivřené oči, ale pořád se ji snažila dívat do očí. Neměla v plánu ještě nějakou dobu Yuuki z postele vůbec pustit, ale ozvalo se další zaklepání na dveře. Manami ho schválně ignorovala, přeci jen v chodbě byl ANBU, takže to nemusela dvakrát řešit a pokračovala*

*bylo jasné, že Akane je po Manami víc, než by se na první pohled zdálo. Byla stejně jako její teta ctižádostivá a cílevědomá. Hodlala to dotáhnout v armádě aspoň na generála, protože chtěla těm chlapům ukázat, že na to prostě má. Takže děti ji do toho plánu ještě pár let nezapadaly. Takže když řekla, že jednou Imuru bude nakonec teta, doufala, že to Shimiru pochopil, že to bude za hodně dlouho a ne v dohledné době. Musela se ale tomu nadšení malé smát. Ani jeden nestihl zareagovat a Imuru už vybíhala z pokoje. Akane se jen pobaveně smála a pak se přitulila k Shimirovi* Opovaž se mi udělat v dohledné době dítě! *smála se dál, ale myslela to napůl vážně* Imuru v mém životě bohatě stačí... A prcek Manami *usmívala se a trochu se zavrtěla, aby ležela na Shimirovi co možná nejpohodlněji, než se na něj podívala* Nemusíš se omlouvat *usmála se na něj a políbila ho*

Yuuki: *Yuuki si to neuvěřitelně užívala, vzdychy byly hlasitější a hlasitější. A to jak označila Yuuki za kočičku doslova její oči byli prosebné, nemohla to prostě vydržet, když tu najednou ucítila tu ruku pod spodním prádlem a Yuuki už byla v nebi, oči měla ve sloup a tentokrát vzdychy byly opravdu hlasité, ale Yuuki se nedokázala ovládat. Jak cítila i ručku na svých prsou nemohla už nic dělat a její ruce spadli vedle ní. Prohýbala se v těle, kdy stále nahlas vzdychala, ne tak nahlas, aby to bylo slyšet v jiných mistnostech, ale umlčet by možná potřebovala. Nechtěla však být pozadu a i když velice trhavě, tak si nožkama přitáhla Manami na tělo, kdy si položila její obličej do svých prsou.* Manami ! *Vykřikla najednou, kdy se začala lehce klepat jako předtím, ale tentokrát Manami nepouštěla, jako by Yuuki neměla dost. V tom však její oči dá se říct hořeli a ona přehodila Manami tak, aby tentokrát byla nahoře Yuuki, která ji začala líbat, kdy jednu rukou ji začala stahovat spodní prádlo, doslova se utrhla ze řetězu. Manami by k ničemu nepouštěla. Vždy jakmile by se chtěla pohnout, Yuuki by ji začala líbat a pokládat zpět tak jak Yuuki chce. Díky tomu, že se utrhla z řetězu vůbec neslyšela klepání a Yuuki se začala snižovat níže, kdy šla prostě hned na to. Nebylo to však jako předtím pomalu, ale rychleji, ale za to příjemněji. Tohle byla stránka Yuuki, kterou Manami sice znala, ale málo kdy se objevovala a jediný styl jak ji uklidnit by byl opět ji sebrat tu iniciativu.*


Shimiru : * Jak se přitulila Akane k Shimirovi, začal ji hladit po vlasech, kdy najednou zrudl.* Neručím za sebe, přeci jen kdo by odolal takové krásce. Holčička třeba po tobě, krásná, milá, ale když je to potřeba tvrdá. A stačí ti prcek Manami ? Heh já si představil jaké by to bylo kdyby kolem běhalo malé Akaňátko. *Zasmál se Shimiru, kdy si to na chvíli i představil jaké by to asi bylo, ale přeci jen to měl být spíše vtip než realita.* Neboj se, na rodinu je ještě brzy, ale to neznamená, že se o tebe nebudu starat jak si zasloužíš. *Dodal a trochu si ji posunul, kdy ji políbil jako tehdy u jezera. Což trvalo déle než na začátku, Shimiru věděl, že je Akane pod léky, ale nemohl to prostě vydržet. Byl tak moc rád, že je v pořádku. Nakonec se však opět odsunul, přeci jen by se měla stále zoatovat. Přitiskl ji proto k sobě.* Zkus se ještě trochu prospat. Budu tu s tebou.

*Manami si velmi užívala její vzdychání a to všechno, co s Yuuki prováděla. Sama byla v rauši už jen z toho, jak ji poslouchala a hrála si s ní. Jako kdyby cítila ty vlny vzrušení, které způsobovala Yuuki. Bylo ji v první chvíli jedno, že Yuuki své vzdychy nijak netlumila, líbilo se ji to. Líbilo se ji to až příliš, že na ty první momenty úplně zapomněla, že tam nejsou samy. Sama tichounce vzdychala už jen tím, jak ji dělala dobře. Naštěstí ji po pár chvílích došlo, že v bytě nejsou jen ony dvě, i když ji to v prvních chvílích vůbec nedocházelo. Sklonila se k ní a políbila ji na rty, aby ji malinko utlumila. Ale pořád bylo pro Manami silnější ji slyšet. To tlumení ji dlouho nevydrželo. Nakonec skončila hlavou v jejím poprsí, kde ji začala vášnivě líbat a hrát si, zatímco ji i nadále uspokojovala dole ručkou. Ani ona se nedržela zkrátka a ve chvíli, kdy vykřikla její jméno, tak ani si s ní nepřestávala hrát. No, dokud si ji nepřehodila pod sebe. Byla až moc vzrušená na to, aby se ji snažila krotit. Toužila po tom stejně jako Yuuki. Jistě, snažila se chvilkami převzít kontrolu, ale nechala se dostat znovu do té submisivní pozice. Příliš měla v hlavě to, co se děje teď mezi nimi, že zaklepání sice vnímala, ale záměrně ho ignorovala. Ani náhodou nechtěla přestat, ne zrovna teď. Ve chvíli, kdyby Yuuki dosáhla cílového místa, tak bylo na Manami, aby se celá rozechvěla a nahlas zavzdychala. Byla vzrušená na maximum a nehodlala si nikým překazit to, co mělo následovat. Ozvalo se ale další zaklepání, tentokrát důraznější* (ANBU) Míří sem Ai Doku, dámy... *jeho hlas zněl velmi pobaveně a zároveň dostatečně nahlas, aby je vytrhl z jejich hrátek*

*užívala si Shimirovu náruč i jeho hlazení. Jedna její část byla ráda, že jsou konečně sami a měla Shimira jen pro sebe. I když ji společnost Imuru vůbec nevadila, právě naopak. Poslouchala ho a zvedla trochu hlavu, aby po něm hodila trochu vyděšený pohled* Na to zapomeň *ale zasmála se s ním, pochopila, že to myslel víceméně jako legraci. I když pravdou bylo, že jako představa to neznělo špatně* Možná někdy *uculila se a zase si lehla na Shimira. Pokud někdy spala velice klidně, tak ho bylo s ním. Obzvlášť teď, kdy sice nechtěla, aby celou dobu prospala, ale když vedle něj se mu usínalo vážně dobře. Když ji políbil, Akane mu polibek oplatila jak nejlépe v téhle situaci dovedla. Dokonce mu vklouzla jemně rukou pod triko, aby se dotkla jeho nahé kůže. Naštěstí se ale potom oba odtáhli a Akane tu ručku vrátila zpátky* Nechci spát, když tu jsi *zašeptala, ale přeci jen se o ní začal pokoušet spánek*

Yuuk: *Yuuki nadále pokračovala ve hrátkách, to jak se Manami chvěla a vzdychala ji dál a dál posouvalo za hranice, najednou však uslyšela ten hlas od toho ANBU venku.* Tři minuty ! Zabav ho na tři minuty ! *Vykřikla, kdy Yuuki přesně věděla co dělat. Někdo hold byl dobrý na učení, někdo na boj, ale Yuuki ve spojení s Manami, přesně věděla jak na ní. Pomalu začala používat opět jazyk, ale k tomu přidala tentokát i prsty pravé ruky, mezitím levou rukou ji začala hladit po bříšku. * Tři minuty jsou až moc. *Dodala mezitím, nakonec pokud by si všimla, že Manami začala vzdychat ještě více, Yuuki by z pomalého tempa najednou zrychlila a to jak pravou ručku tak i pohyby jazykem. Pokusila by se dostat Manami k vyvrcholení do těch tří minut jak slíbila. Pokud by se ji to povedlo, pomalu by se přeplazila zpět k ústům Manami a něžně ji políbila.* Doufám, že teď už máš dobrou náladu na toho páprdu. *Pousmála se, kdy se překulila z postele a začala se oblékat, samozřejmě provokativně velice pomalu a naschvál by se i několikrát předklonila, nakonec by jen vyčkala na Manami.*


Shimiru: Možná někdy pravda...zatím si musíme užít jeden druhého. *Pousmál se a přitiskl si ji k sobě. * Neboj nikam neodejdu jen to zkus. Musíš se prospat lásko. *Začal ji pomalu a jemně hladit po vlasech, kdy začal i zpívat, aby mohl Akane uklidnit natolik, že by nakonec usla.*

*už ani nevěděla, před jak dlouhou dobou zažila takhle Yuuki utrženou ze řetězu. Ale pravdou bylo, že to byla většina předzvěst toho, že sama ztrácela kontrolu nad sebou a nechala se pohltit vlastním chtíčem a jejím hraním. Vzrušovalo ji, jak byla divoká a v takových chvílích nezkrotná. O to víc si užívala její doteky. Tentokrát to byla ona, kdo nebyl schopný vnímat realitu okolo, natož poznámku ANBU. Takže ve chvíli, kdy Yuuki přestala, aby mu odpověděla, tak se na ní nesouhlasně podívala* Nepřestávej *vydechla mezi vším tím vzrušením a natáhla k ní ruku, aby ji vjela do vlasů. Ve chvíli, kdy by si s ní začala hrát prsty i jazykem, tak hned začala vzdychat víc a víc. Ta potvůrka moc dobře věděla, jak na ní. Netrvalo ani dvě minutky, kdy Manaminy vzdechy byly opravdu hlasité a bylo jasné, že se propadá do podobného stavu rauše jako Yuuki, než vykřikla a vyvrcholila. Celá se ještě po tom chvěla a nemohla se pohnout ani popadnout dech. Jen otočila hlavou, když Yuuki vstávala a až příliš pomalu se začala oblékat. Nakonec se přeci jen vzpamatovala natolik, že taky vstala a společně se vydaly za Aiem*

*v hlavě se Akane pořád točila ta představa, že jednou budou mít rodinu. Věděla, že se na to ještě vůbec necítila, ale ta představa, že to tak jednou bude, ji dokázala naplnit takovým příjemným pocitem, že to usínání bylo ještě snadnější* Měl bys být taky s Imuru a Nibo *zamumlala už v polospánku a pomalu se i díky Shimirově zpívání propadala do říše spánku*