Nemocnice

Tsch kdyby jsi nebyla tak dobrá už teď,tak bych se nenechal ošetřit* Rýpnul si do Temari, avšak myslel to v dobrém,poté se nechá podepřít od Natsua, tentokrát to přehlédne a nechá si pomoc, stejně se mu motala hlava a byl rád že dokázal udělat pár kroků, než aby spadl. * Pravý ninja bojuje až do posledního dechu, navíc tohle mě nijak neomezuje.* Dodá ke slovům Natsua, co se týče matky Temari moc se o ní nezajímal, nechtěl jí přidělávat další starosti,takže byl i rád že byla pryč, určitě toho na ní bylo taky dost. Temari vytáhla ven matrace, aby si mohli na ně lehnout, a spát pod širákem což může být i fajn, sledovat před usínáním hvězdy. Michi vyrazí směrem k jedné z matrací, pokud ho Natsu bude stále podpírat, tak ho nechá, pokud ne tak se pokusí nějak dobelhat k matracím sám. Jen co se dostal k jedné z matrací tak si hned lehl, stejně bolest hlavy a motání ho dosti táhla k zemi,takže to pro něj byla celkem úleva si lehnout. *Dobrou noc...* Dodal jen a po chvilce usnul, byl dost vyčerpaný a tak mu netrvalo dlouho než usnul, navíc hlava ho nejspíš bude bolet ještě další den určitě.*

*Temari donesla ven matrace což Natsu moc nečekal neočekával a ani nijak po tom netoužil, spát by šel normálně do svého pokoje což taky měl v plánu, poté co temari vyšla šel Natsu šel do vily aby v pokoji mohl spát. Když se ale ozvala temari tak se Natsu jen zastavil, uslyšel jí ale ani se neotočil. Když pak dodává že nemá chuť na souboje tak si trošku uleví a jde dál směrem do vily, když už je u dveří tak temari přísným hlasem řekne to co řekla, ono to zní celkem i výhružně což budí dojem že z ní jde strach, u když ono tomu tak i je. Když to temari dotekla tak se Natsu vrátil zpět k nim, nechtěl mít průser i když by věděl že když neposlechne temari tak teď temari vlastně nic nezmůže a Michi evidentně taky, ale nechtěl mít pak s nikým z její rodiny pletky pokud je celá jejich rodina jako je temari. Natsu co přišel se jen usmál že všemu rozumí a podepřel Michiho, kterého následně dovedl k matraci, aby si mohl lehnout. Když pak si Michi lehnul tak temari evidentně čekala až si lehne i Natsu, chvíli čekal, ale temari si nechtěla lehnout dokud si nelehne i Natsu. Natsu se pousměje a jde pak na matraci si lehnout, když Michi znolal dobrou noc tak Natsu na to nereagoval a pomalinku usínal.*

(odehrává se v Knihovně)
*Kazumi se rozhodla, že by mohl splnit další misi. Tentokrát dostala za úkol úklid knihovny. Vydala se tedy do knihovny. Cestou přemýšlela, protože jí štvalo, že ještě nemůže na žádnou pořádnou misi, ale musí dělat zbytečnosti jako je chytání koček, práce na poli nebo roznášení jídla.* ,,Jak bych chtěla už na pořádnou misi.“ * Když dojde před knihovnu, tak si jen trochu smutně vydechne a pak vejde dovnitř. Poté co vejde dovnitř, tak si všimne ženy za pultem, která akorát něco zapisuje. Kazumi se tedy rozejde za ní.* Dobrý den, dneska bych vám měla pomoct v knihovně. *Řekne a podívá se na onu ženu./NPC: Žena se podívá na Kazumi a jen se pousměje.* Dobře, tak jako první můžeš uložit tamtu hromadu knih. *Poví a ukáže na hromadu knih, která byla na jednom stole. Kazumi jen souhlasně kývne hlavou a pak se rozejde k hromadě knih.* ,,Jako, že by se mi to zrovna nějak moc chtělo dělat, to se nedá říct, ale tak co jiného mně zbývá.“ *Pomyslí si a následně začne roznášet jednotlivé knihy do polic. Jak tak uklízí jednotlivé knihy, tak jí přijde, že na stole, ze kterého ony knihy bere spíše přibývají než by měly ubývat. Po nějaké době má všechny knihy uklizené, tak se rozejde za ženou, aby jí řekla, co dalšího by měla udělat. Ženě chvíli trvá něž se na Kazumi podívá, protože také pracuje, jen v zápisech .* Jako další by jsi mohla trochu pouklízet v poličkách, aby byly knihy pěkně urovnané a neválely se tam jen tak. *Poví žena a opět se pustí do své práce. Kazumi jen pokrčí rameny a pak začne postupně ve všech policích rovnat knihy. Jak to uklízí, tak si občas nějakou knihu na chvíli vezme a něco si z ní přečte, jestli by jí náhodou nezaujala, ale zatím nic moc, po pár slovech je většinou zavře a pokračuje v úklidu. Jak tak urovnává knihy, tak si všimne, že které knihy jsou trochu poničené, tak je dá bokem. Když pokračuje ve své práci, tak si všimne svitků.* ,,Hmm, tak by snad mohlo být něco zajímavějšího.“ *Řekne si v duchu a přesune se k svitkům. Zatím co je ukládá, tak se dívá, jestli tam nenajde nějaký, třeba se zajímavou technikou, ale na žádném nebylo vůbec nic zajímavého. Všechny byly stejně nudné jako předešlé knihy, jenom byly psané do svitku.* ,,Tak ani tady nebude nic zajímavého, ale tak co už, už mám skoro hotovo.“ Poté se rozejde za onou ženou, které nahlásí, že všechny zadané úkoly již splnila. Ta jen souhlasně přikývne a když zvedne hlavu od své knihy, do které něco psala, podívá se na police.* Vypadá to dobře, tak a teď už můžeš jít, další práci pro tebe nemám. Děkuji za pomoc. *Kazumi se tedy vydá nahlásit, že mise je hotová, aby dostal odměnu a potom se vydá domů, jelikož slíbila mamce, že jí pomůže uklidit a uvařit. Ráda se totiž zajímala o takové ženské věci a chtěla do budoucna umět všechno co její matka.*

*Uběhla už nějaká doba od 3. chuuninské zkoušky a Ayato, ten ležel s ošklivými zraněními v nemocnici. Ošklivými zraněními je myšleno poškození ledvin, pohmožděná záda, naražená žebra a měl opravdu štěstí, že se mu neprotrhla ledvina. Ono tělo 9. letého kluka není tak pevné, jako vypracované tělo dospělého člověka, ať už je to shinobi nebo ne a proto taková pecka zanechala mnohem více poškození, než by nechala v souboji dvou dospělých lidí. V jeho pokoji se ozýval jen zvuk pípání z přístroje, který mu monitoroval tep. Nic jiného slyšet nebylo. To ovšem platilo jen do okamžiku, kdy otevřel oči. Zprvu viděl trochu rozmazaně, ale po pár mrknutích se mu zrak zlepšil a viděl jako dříve. Chvíli mu trvalo zprostředkovat fakta. Díval se kolem sebe a netrvalo dlouho, než zjistil, že je v nemocnici a že ho bolí celý člověk. Chvíli také přemýšlel nad tím, proč tam vlastně je. Ještě k tomu vůbec nepoznával výhled z okna. Zřejmě měl trochu amnézii. Jednoduše si nic nepamatoval, i když se snažil vzpomenout si, co to jen šlo. V nemocnici s ním sestřičky moc nemluvili, vždy mu jen přišli vyměnit infuzi, převázat rány a pak zase odešly. Ani se jich moc nevyptával, bolelo ho se pořádně nadechnout a tak se vyvaroval mluvení, protože si nedovedl představit, co za bolest by muselo způsobit hýbání bránicí víc, než je aktuálně potřeba. Po nějaké době tam za ním přišla Airi. Po dlouhé době za ním přišel člověk, kterého znal, ale ani tento fakt v něm neprobudil jeho vzpomínky. No když se Airi začala zajímat o jeho zranění, tak jí nemohl odpovědět. Nevzpomínal si, jak k nim došel.* (Ayato):No-já vlastně ani- *V tom mu skočila Airi do řeči.* (Airi): Ten Tatsuya je fakt hajzl tě takhle pochroumal. Nechápu, jak můžete být dvojčata. Jste naprosto rozdílní. *V ten moment se Ayato zasekl. Jak slyšel jméno svého bratra, tak se mu začaly vracet vzpomínky. I když jen po kouskách. Podíval se na peřinu s vyděšeným výrazem a po čele mu začal téct studený pot.* (Ayato): Ta-Tatsuya… (Airi): Ano, Tatsuya. Tvůj bratr, dvojče. Byli jste proti sobě na 3. části Chuuninské zkoušky a to on tě takhle rozbil. *Jeho pohled se snad ještě zhoršil. Zúžili se mu zorničky a jako kdyby najednou okolní svět neexistoval a on si spíš projel vlastní paměť, která se mu teď vrátila. Jako kdyby se díval na film, tak úplně stejně si teď přehrával celý jejich souboj. Stejně tak si vzpomněl na to, co udělal Airi. Podíval se na ní s pohledem, který se těžce popisoval. Bylo mu strašně líto, že ji nebyl schopen nějakým způsobem pomstít za to, co Tatsuya udělal. No jak se na ní ale podíval, tak si vybavil jak vypadala, když jí našel v té řece. Celou bledou, podchlazenou, domlácenou. Vrátili se mu i pocity, které předtím zažíval. Ten pocit smutku, vzteku a bezmoci, který ho předtím ovládl. Teď už ale věděl, že je vše jinak a Airi je v pořádku, tak se tady nezhroutil, ale udusil v to v sobě. To se ale celé pokazilo, protože si hned na to vzpomněl na úplný konec jejich souboje a co mu Tatsuya tak arogantním způsobem řekl. Ani nevěděl na 100 % jestli to bylo arogantním tónem nebo ne, ale prostě mu to teď tak přišlo. Najednou se v něm všechny emoce, které si schoval za svou přehradu pod názvem „nic se jí nestalo, je v pořádku“ prolomila pod nárazem obrovské rány s názvem „Tatsuya“, který tu přehradu prolomil. Airi tam tak seděla a nalévala mu pití, když v tom jí vylekal Ayato, který se tam rozbrečel a úplně vší silou svíral peřinu.* (Ayato): Promiň, promiň, že jsem tě nebyl schopen pomstít. *Airi ho v ten moment objala a začala ho uklidňovat.* (Airi): Ale, nic si z toho nedělej. Byl hold lepší. To se prostě stává. *Tato věta by někoho možná uklidnila, ale Ayatovy emoce to jen posílilo. Protože si zase kvůli tomu vybavil, co mu řekl Tatsuya. Že je slabý, protože postrádá nenávist. V tom okamžiku se Ayatův smutek a pocit bezmoci proměnil ve vztek.* ,,Nenávist? Já ti ukážu nenávist…“ *V ten okamžik si nastavil jakýsi svůj cíl, že potřebuje zesílit, ať to stojí co to stojí. A pak tu nenávist vmete Tatsuyovi přímo do ksichtu. Tentokrát byl ten vztek mnohonásobně silnější, než ho zažíval, když viděl Airi v řece. Proč? Protože tenkrát nevěděl, kdo to udělal, proč to udělal a to už teď ví. Navíc ho neskutečně štvala jeho arogance (která nemusela být skutečná, ale Ayato to tak prostě viděl). Airi ho objímala opravdu pevně a jemu až ze vzteku naběhla žilka na čele. V hlavě si představoval, jak buší do Tatsuyi a už teď přemýšlel, jak zesílit. Najednou ho ale chytila ostrá bolest hlavy jakoby za očima. Z breku a zvuků vzteku se staly zvuky bolesti. Chytil se za čelo a začal hluboce dýchat. Tohle pálení očí už zažil, ale nebylo to nikdy jako teď. Po chvilce už přestala ta ostrá bolest hlavy a už ho jen pálily oči. Jednu ruku proto nechal na čele a druhou se chytil za bok, který ho bolel, kvůli jeho zranění.* (Airi): Ayato, jsi v pořádku? *Podíval se na ní s velmi vyčerpaným obličejem. Bohužel jí tak ukázal svůj Sharingan, který měl nyní už 3 tomoe místo předchozích 2.* (Airi): Ayato…t-tvoje oči… *Bylo jasně vidět, že je zmatená a vůbec neví, co se děje.* (Ayato): To nic, to není žádná novinka… *Nakonec ale po téhle větě omdlel na vyčerpání. Ještě nebyl ve stavu, aby se nějak namáhal a tohle celé ho fyzicky vyčerpalo a hlavně evoluce Sharinganu taky má nějaký nátlak na lidské tělo. Nakonec se probral další den ráno a uviděl tam Airi, jak tam sedí vedle něj na židli a půlkou těla spí na jeho posteli. Pohladil jí po hlavě a nemohl se vyhnout okamžitému přemýšlení nad tím vším. Přemýšlel jak zesílit a tu Tatsuyovu nenávist už hledat nemusel. Měl ji už totiž v hrsti. Po nějaké době byl propuštěn z nemocnice a mohl se vydat domů, do Kirigakure. Airi vysvětlil co má s očima, jak fungují. Nemyslel si, že by tohle někdy někomu řekl, ale Airi věřil natolik, že jí to prostě vyklopil. Navíc už to viděla, tak to jako odůvodnění stačilo. Domluvili se, že to bude jejich tajemství a že kdyby se cokoliv změnilo, hned jí dá vědět. Nakonec si to Ayato ani neuvědomil, ale jakýmsi způsobem si našel prvního opravdového kamaráda, respektive kamarádku.*

Počet slov: 1064

RPG - Název: Tohle se opravdu stát nemělo.

*Shimiru už delší dobu bydlel u jisté paní jménem Nibo. Byla pro něj opravdu důležitá, přeci jen ona ho naučila nějakým základům, dala mu teplo, domov a rodinu. Se Shimiru měl i další nevlastní sourozence jako třeba malá Imuru což byla jeho malá sestřička, pro kterou si nakonec i vypěstoval slabost a byla jediná kdo opravdu dokázal Shimirovi promluvit do duše, tedy dokud nepoznal i Temari. Každopádně stalo se to tak, že Imuru už se nějakou dobu neukázala doma a Nibo se začala trochu strachovat, no ne jen trochu, ale doslova začala panikařit. Proto vyslala chlapce jménem Bilma, aby se po ní šel podívat. Bilma byl o něco starší než Shimiru a byl ze stejného klanu, ale byl také o úroveň výš než Shimiru. Trvalo to takhle přibližně tři dny, Shimiru nemohl zamhouřit oči, cítil, že je něco velice špatně. Když ovšem Nibo další den přišla a ukázala mu co se děje, hned mu to došlo. Na svitku, který Nibo přinesla. Byla bandití banda, ale u té se Shimiru zarazil. * Jak je to možné, vždyť jsem ho...zabil *Na svitku bylo jméno Ryu Shindira, což byl hlavní bandita, kterého před několika měsíci Shimiru zabil, tedy alespoň si to myslel. Viděl jak jeho tělo ztrácí život, není přece možné, aby dál žil. * Vím co musím udělat. Najdi ženu jmenuje se Temari, řekni ji, že budu na sever od vesnice, přibližně dva kilometry, najde to. Cestou ji udělám značky ! * V tu chvíli Shimiru vyběhl pryč z domu, a dokonce i z vesnice, kdy běžel skrz les a na stromech dělal menší značky jak probíhal, aby Temari poznala, kde je. Samozřejmě to tak těžké ani nebylo to najít. Když konečně dorazil na místo, přesně jak předpokládal, bandité byli na stejném místě jako posledně, ale jejich velitel.....vypadal jako by nebyl vůbec odsud. Měl rudé oči a v nich byla vidět jen jediná emoce. Pomsta.* VĚDEL JSEM, ŽE PŘÍJDEŠ TY SPRATKU ! *Shimiru tedy klidně přistoupil blíž k němu když se okolo něj začali shromažďovat bandité.* Kde jsou? * V tu chvíli se jen velitel banditů pousmál a hodil před sebe dvě spoutané děti. Bilma a Imuru. * Jsem tu, tak je propust. Za chvíli tu budou další Shinobi...nemáš šanci, nepokaž si to. *Řekl klidně Shimiru, když v tom velitel banditů doslova vyrazil hroznou rychlostí na Shimira, byl o dost rychlejší než předtím a Shimiru tak dostal přímej zásah, kdy skončil v jednom ze stromů.* Na tohle jsem se dlouho připravoval hehehe a taky těšil ! Chlapi přineste ho sem ! *Ostatní bandite chytili Shimira za ruce a začali ho nést až k veliteli.* "P..proč se nemůžu dostat z toho sevření? Sakra ! " *Pomyslel si Shimiru když mu to poté došlo. Ten Bandita použil techniku, kdy mu odejmul kus chakry.* Pusť je ! *Na to se opět velitel jen pousmál a vzal z Shimirových zad jeden meč, se kterým přišel k Bilmovi, který se díval Shimirovi pouze do očí a usmíval se, poté se, ale otočil na Imuru.* Budu na vás nahoře čekat. *Když to dořekl tak se v odrazu Shimirových očí jen oddělila hlava od těla. Imuru začala okamžitě brečet a křičet.* Za to zaplatíš ! Slyšíš mě ! Zaplatíš ! *V tu chvíli Shimira doslova pohltil vztek, kdy se konečně dostal ze zevření, ale to už ten velitel mířil ke krku Imuru, naštěstí Shimiru skočil před ní, takže mu velitel probodl levé rameno, kdy začal ztrácet dost krve na to samozřejmě Velitel banditů odskočil od něj i s mečem, který z rány vytáhl, takže začal ztrácet ještě více krve..* Neboj Imuru, neboj se ! * Když to dořekl tak se jen na Imuru pousmál a do zdravé ruky vzal svůj druhý meč, kdy přesekl lana u Imuru.* Běž se schovat, tvá máma tu brzo bude. *Pousmál se na ní, samozřejmě Imuru ihned začala běžet směrem do úkrytu, ale bandité začali házet kunaie, což by Shimiru normálně lehce vykryl, ale teď měl dost velký problém přeci jen používal jen jednu ruku a meč se zdá být dost těžký, takže chytil pár kunaiů i do ramen, naštěstí nijak fatálně, i když z pusy mu už krev vyletěla.* Zabiju vás.....všechny ! *Zakřičel Shimiru kdy s mečem prudce mávl a vytvořil tak ​SENMOUFUU. ​SENMOUFUU přesně zasáhl a většina banditů tak lehla, krom jednoho samozřejmě. Velitele. Toho si chtěl Shimiru vychutnat sám. * Za to zaplatíš....za všechno ! * V tu chvíli bandita vzal meč a mávnul s ním, ale nic se nestalo. Důvod byl jednoduchý nevěděl jak na to a Shimiru se k němu začal pomalu přibližovat, kdy meč spíše táhl za sebou. Shimiru nakonec meč pustil a popotáhl si čelenku, takže byl vidět jeho Sharingan. Okamžitě se podíval tomu muži do očí což způsobilo GENJUTSU: SHARINGAN. V tu chvíli jako by Shimiru zmizel. * Za tohle všechno.... *Ozývalo se v hlavě toho bandity.* Poneseš následky.....jsi odsouzen k smrti ! *Jakmile to dokřik tak z bandity vystříkla krev a padl na zem, kdy za ním stál Shimiru s Kunaiem. Genjutsu se ukončilo a bandita skutečně padl na zem. Poté pomalu, šel k tělu Bilmy. Celý od krve a rozřezanými rukami, probodanýmy rameny a mnoho dalšího. Když došel až k tomu tělo, ještě se jednou podíval na Imuru na kterou se jen usmál.* Počkám na tebe s Bilmou....snaž se Imuru. *V tu chvíli Shimiru spadl vedle těla Bilmy, kterého držel za rameno, sice se nikdy s Bilmou nějak nemuseli, ale stále to byli nevlastní bratři. Poté Shimiru omdlel, ztrácel až moc krve. * "Chtělo to přece jen lepší plán." * V tu chvíli Imuru vyběhla z krytu a sedla si vedle Shimira, cítila jak ještě dýchá a začala křičet, aby ji někdo uslyšel.*
SHIMIRU NE ! TADY JSME POMOC ! PROSÍM POMOZTE NÁM NĚKDO... * Ve křiku byla slyšet ta bezmoc, to utrpení. Imuru, která klečela, křičela a brečela vedle smrtelně raněného Shimira a mrtvého Bilma, nevěděla co dál. Kolem nich bylo dobrých deset mrtvých banditů, které Shimiru zabil, ale sám se nechal unést moc svými emocemi. Brzy na to se však objevilo pár Jouninů z klanu Taigajointo, kteří okamžitě začali vyšetřovat, to co se tady stalo. Když však jeden z klanu viděl jeho tělo dá se říct, že se zhrozil a tak okamžitě zavolal lékaře, který ho začal okamžitě léčit.*

*Bylo by bývalo roztomilé říct Shimirovi, že Temari má mnohem účinnější metodu hledání osoby kterou zná, než jak si vše představil. Přesto ještě chvilku potrvá, než nebohý poslík (nejspíš Nibu?) dorazila za Temari. Pokud to však ona byla, tak by měla být Doku a jako taková by měla dobře vědět kde sídlí hlavní rodiny. Proto nebylo těžké uhodnout, že Nibo ze sebe jistě vydala naprosto vše, jen aby dorazila co nejdřív. Měla štěstí. Temari zrovna seděla na lavičce a povídala si se svou matkou. Když vpadla na jejich zahradu nečekaně Nibo, tak ani jedna z nich nehnula nijak brvou. Vůbec nedaly znát sebemenší překvapení a jen sledovaly jak Nibo za brankou zakopla a spadla na zem. Hned se ale zvedla, tak aby se rukama opírala o zem a s pokorně svěšenou hlavou odvyprávěla co věděla. Temari jí neznala, ale Mikazuki si vzpomněla že jde o ženu, která bydlela mírně stranou od zbytku jejich klanu. Nebyla sninobi ani omylem, byla milá a nikomu nikdy nevadila či nedělala problémy. Proč také jinak by nevyrazila bránit vlastní rodinu, kdyby věděla či měla jak, že? jakmile však Nibo vysloví jméno Shimiru, Temari prudce vstane a přijde rychlými kroky k Nibo. Poklekne a vezme ji za ruce, aby ji přiměla podívat se jí z očí do očí. Položí pár lehkých otázek, aby si ověřila že jde opravdu o jejího pitomého studenta který se bezhlavě řítí vstříc smrti. Pak vstane a bez okolků dojde kus dál od zbývajících žen, kousne se do prstu a udeří dlaní do země! Okamžitě se zde pomocí kuchiyose objeví její oblíbená vrána En'Yoku a Temari jí hravě vyskočí na záda. natáhne ruku k Nibo, aby jí také pomohla nastoupit na její hřbet. Mikazuki nerozumí emočnímu chování své dcery a lehce se zamračí.* Temari, mohu jít já… víš že by jsi neměla v tomhle stavu…nech si tu alespoň svůj klon… *Temari odmítavě zavrtí hlavou na první slova, ale na druhou prosbu přikývne. Vytvoří klasický Bunshin a nechá ho hromadit senjutsu chakru.* Právě že musím jít já… *Řekne ještě a vytáhne Nibo za sebe. Vrána mocně máchne křídly až se zvedne listí na zahradě a začne poletovat všude možně. Temari vyrazí udaným směrem, ale ne po zemi. Vzduchem! Navíc si z pečetě vyvolá skleněnou kouli a zahledí se do ní aby se podívala pomocí tajné techniky, kde se Shimiru nachází(Tōmegane no Jutsu). Uvidí místo, které poznává a Shimira s dalšími rukojmími. Semkne rty až jí steče kapička krve po koutku úst a pak kouli nechá zase zmizet. Zašeptá vráně popis místa kam má letět a nařídí jí aby se pořádně dívala. Okolí Kumo zná jako své vlastní boty dokonale a tak nemá s pokyny pro vránu ohledně směru cesty žádný problém. A pak Tem zavře oči, nespoléhá se na svou vránu poprvé. Věří jí dokonale. Vnitřním stopařským smyslem propátrává okolí a analyzuje situaci. Konečně je najde! Některé životy ale zhasínají velmi rychle a mezi všemi těmi chakrami je jedna známá! Vrána jako by vycítila stoupající napětí z Temari divoce zakřičí do širokého okolí. Její pohyby křídel se zrychli nečekaně ještě dvojnásobně i přes dvojitou zátěž kterou musí nést. Letěli zhruba 17 minut, nikdo po zemi nemohl být rychlejší a tak byli na místě před vyšetřujícími jouniny a padl tak důvod povolat na pomoc lékaře. Ten křik který pak uslyšeli z hrdla malé dívenky volající o pomoc zvedl Temari doslova z vrány. Zrušila klona v Kumo kterému stačilo patnáct minut na plné nahromadění senjutsu chakry a tak se Temari nejen objevily kruhy pod očima ale její senjutsu vraní mód jí doslova daroval černá křídla která jí vyrostla ze zad. Máchla jimi a rychlostí 30 předletěla i vránu neustále nesoucí Nibo! jako střela spadla z nebe za Shimira s Imuru který právě v ten moment padal na svého bratra! Shimiru tak než omdlel mohl zahlédnout jako poslední zvláštní postavu v které jistě rozeznal Temari…moment…Temari s černými křídly? Tak trochu vypadala jako padlý anděl, ty stejně černé vlasy jí ke křídlům dokonale ladily! Stačilo jí tak udělat pár kroků k Shimiru během kterých se rozhlédla a pochopila rychle vše co se zde odehrálo. Jemně vzala holčičku za ruku a odstrčila jí za sebe. Pak vzala Shimiru velmi opatrně do náručí, aby ho mohla přenést z těla bratra a vší té krve. Položila ho na suché čisté místo, poklekla k němu a její dlaně se rozsvítily zelenou chakrou. Pracovala usilovně a dlouho. Už na začátku léčení přistála také její vrána z které jistě seskočila Nibo. Nejspíš hodně plakala nad mrtvých hochem a jistě objímala tu malou nebohou holčičku. Temari ale nic z toho nevnímala. Jako profesionální lékař i ninja odložila vše nepodstatné stranou. Nejdřív zjistila, že Shimirova zranění nejsou naštěstí smrtelná. Proto pokračovala v technice jakou použila ze začátku a to Shousen no Jutsu. Dává si záležet, postupuje od nejhorších zranění zevnitř ven a pomalu rány opět zaceluje. Trvá to dlouho, velmi dlouho a mezitím nejen že dorazí ti jounini ale také Mikuzaki (matka Temi) s celým Elitním týmem Doku! I s ní je jich osm a chudáci jounini kteří z počátku otravovali Temari otázkami na které stejně neodovídala raději zacouvají stranou a rychle zmlknou. A tak má zase ten správný klid na práci. Mikuzaki položí krátce Temari ruku na rameno ale pak se chopí velení. Ženu s dívenkou osobně mile a s citem odvede stranou. Její tým spálí těla nukeninů pomocí katonu na prach s výjimkou mrtvého bratra Shimiru. Jeho tělo tým opatrně zabalí do pytle na těla. Přepraví ho později do márnice, kde ho připraví na poslední rozloučení a pohřeb odborník za slovo vzatý. Mrtví se mohou oplakávat později, teď je čas potřebný pro živé. A Temari konečně po velmi dlouhé době skončí, unaveně si přesedne do tureckého sedu u Shimira. Je v rámci mezí spokojená, už není v ohrožení života. Rány má zacelené a nyní je nutné přenést ho do nemocnice, aby nějakou dobu spal a pak ještě odpočíval.* Vezmu ho do nemocnice, ale nebojte… bude žít a brzy bude v pořádku úplně. *Slíbí všem, už dávno není v senjutsu módu ten zruší ještě před příchodem těch jouninů, pak vezme Shimiru opatrně na vránu a odletí i s ním do nemocnice. Mikuzaki se pak osobně citlivě postará o ženu s holčičkou, věnuje jim spoustu osobního času a odejde s nima k nim domů kde ještě nějaký čas zůstane. I toto je neobvyklé že udělá někdo s jejím postavením pro někoho úplně obyčejného. Zbytek týmu Odnese tělo a část týmu zůstane chránit Mikuzake v okolí domku. Dnešní den pomalu končí, ale až Shimiru otevře oči první co uvidí bude tvář Temari sedící vedle jeho nemocniční postele na židli.*

*Shimiru nevěděl co se stalo po tom co odpadl. Nevěděl, že je v nemocnici, že ho Temari zachránila, tedy zatím to nevěděl.* Bilma....Imuru...ne...ne..ne ! *Začal vyprávět ze spaní, kdy se mu zdálo něco co asi nebylo úplně příjemné, protože mu přitom stékala slza po tváři. Po nějaké chvíli se však otevřeli dveře, kdy tam stál jden z Jouninů z klanu Taigājointo, což šlo poznat, jelikož měl na rameni znak klanu.* Omlouvám se, pročesali jsme celou oblast. Vše jsme vyčistili, ale je tu jedna věc, kterou by jste měla vědět. * V tu chvíli podal Temari papír, na kterém byl vzkaz : Mám tvou sestru i bratra pokud je chceš zpět, víš kde nás najdeš.* Vypadá to tak, že ten chlapec, byl jeho nevlastní bratr a ta malá holka je jeho sestra. Podle všeho se Shimiru s jedním z těch banditů už potkal v minulosti. Šlo o obyčejnou misi typu C, podle policejní zprávy byla mise úpěšná, ale ani jeden bandita nepřežil, ale po prozkoumání jednoho těla, jsme zjistili, že patří banditovi co byl zabit Shimirem už posledně. Takže to vypadá, že ho nakonec Shimiru přeci jen ušetřil...to se mu málem stalo osudným.  *Řekl Jounin a pomalu se otočil. * Vím, že jste z klanu DOKU, ale tady by měli naše neshody jít stranou, přeci jen tady šlo o životy. Proto vám chci poděkovat za pomoc. Shimira už nějakou dobu znám, a přišlo mi divné, že by šel na vlastní pěst, ale po tom co jsem našel tento vzkaz mi došlo proč to udělal. *Domluvil a pouze se uklonil a pomalu odcházel pryč. Přibližně patnáct minut na to co ten Jounin odešel, Shimiru pomalu začínal otevírat své oko. V oku neměl překvapení, ani radost, že se z toho dostal. Bylo naopak vidět, že je zlomený. Poté však pootočil hlavu a viděl Temari, na kterou se chtěl usmát, ale prostě to nešlo, samozřejmě to nemění nic na tom, že byl rád, že Temari vidí.* Bilma-kun a Imuru ? Jsou..v...pořádku? *Zeptal se jen jemným hláskem, kdy  stále nemohl uvěřit, že s člověkem, se kterým měl velké rozepře a hádky se nikdy nedokáže už rozloučit. Stále doufal, že se mu to jen zdálo.*

*Když se Shimiru prvně ozve ze spaní se jmény milovaných na rtech a s hlubokým zapřením v každém dalším ne, tak sebou Temari mírně škubne. Uvnitř ní se probudí vzpomínky, které jako zombie prorazí na povrch ven skrz čerstvě zkypřenou hlínu v nějakém béčkovém hororu. Proto během už prvního jména natáhne ruce a vezme jeho ruku mezi své dlaně.* Š.š..š..š..š.. *Pronese jemným hlasem a zrovna když čeká, jak na ní Shimiru zareaguje, tak je vyruší neomalený hlas. Vlastně o něm věděla, že se blíží už nějakou tu chvíli ale rozhodně by ji nenapadlo, že bude mít v sobě tu necitlivou drzost je vyrušit. Ona sama kdyby slyšela skrz otevřené co se uvnitř odehrává, tak by nevstoupila dovnitř. Zvlášť pak ne se samolibou zprávou s jakou onen Jounin vyrukoval. Do doby než jí podá vzkaz, který samozřejmě přijme i když u toho musí jednu ruku pustit Shimiru, tak si sama příliš ninji nevšímá. Ovšem pak pronese pár dalších slov, kterým ji očividně zaujme. Každý by si jistě domyslel, že jde ohledně zaujetí právě jen o ten srdceryvný příběh který zde onen Jounin tak dokonale převyprávěl. Ale vlastně jí zaujalo jako první to, jak jí podle první věty uctivě oslovil a omluvil se jako by věděl s kým má co dočinění ale po tom, kdy jí pozoroval jak si čte vzkaz udělal malou chybu. Mluvit o neshodách klanů s ní jako by najednou zapomněl kým je a jak právě její rodina bojuje za odstranění sporů mezi klany. A tak se více zamyslela i nad jeho ostatními slovy. Vzkaz obsahoval pouze informaci, že někdo má jeho sestru ale chyběla informace o tom kdo vzkaz píše. Přesto že uběhl na závěr vyšetřování příliš krátký čas, tak on sám znal příliš dokonale detaily minulé mise na kterou se odkazoval. Vlastně znal i život Shimira příliš detailně, z jeho tónu bylo cítit jako by to jen nečetl ale zažil. Takové velké sebevědomí a zároveň samolibé chování v tom bylo. A pak řekl že Shimira už nějakou dobu zná! Když už chce odejít, tak ho ale nečekaně zastaví slovy.* Počkejte přeci! Nemusíte mi děkovat ale ráda bych si s Vámi promluvila o Shimiru, z něho něco dostat je hrůza že? A ke všemu nechává své nepřátelé žít, jak neschopný shinobi narozdíl od Vás. Musím uznat, že šlo o úctyhodný výkon. Hodit všechno na tu neschopnou bandu, při tom jistě dovedete velmi značně léčit, že? *Z počátku nevinná slova se po pár krocích změnila na ironické. Temari natáhla ruku a ukazováčkem mu ukázala na záda.* Mé jméno je Temari Hayo a dnes tě pro zabití nevinného chlapce za zákeřné vydání bezbranného dítěte do ruky banditů popravím! *Temari vřela zlost, ale na venek se dokonale ovládala. Neměla přímý důkaz ale její tón a chování ho muselo varovat že každou chvíli zaútočí. Jen někdo s extra chladným jednáním nebo nevinný člověk by nyní nezpanikařil. Většina kriminálníků se neustále bojí, že je někdo zatlačí do kouta a jak se ukázalo. Jounin udělal tu chybu, že se prudce otočil. V jeho očích byl strach i nenávist když automaticky vzduchem zavířily dvě hvězdice vržené od boku (domluveno se Shimirem). Co chtít víc jako potvrzení o vině? Temari se v ruce z pečetě objevil její velký mečík hinoken. Hvězdice cinkly neškodně o kov aniž by se musela pohnout. I když, ona se dá se říct pohnula. Přestože pouze svěšenou levou ruku u boku naklonila, tak z ní vystřelily čtyři tenká vlákna která se rozdělila po jednom. S přesností a pečlivostí anbu i dokonalými anatomickými znalostmi chirurga každé vlákno zasáhlo jeden přesný bod na jeho těle. Ne životně důležitý, ale každý mu ochromil ruku či nohu takže se s bolestným překvapeným výkřikem sesunul bezmocně Temari k nohám. Temari k němu přišla a poklekla vedle něho.* Měla…ne vlastně tě chci strašně zabít. Ale to by pro tebe bylo jen milosrdenství. Nechám tě dopravit do speciálních (podzemních ale to neřekne) věznic doku kde si užijeme spoustu měsíců společné zábavy… *Slíbí mu a pak se pomalu zvedne. Nechá ho bezbranně ležet a vyvolá si vránu, napíše vzkaz a pošle pro členy klanu Doku aby si ho přišli převzít. Samozřejmě to Druhé nezatají, později ještě ten den jí podá o zadrženém podrobnou zprávu a nic nevynechá. Když ninja děsivě kleje a nadává, vyhrožuje a tak podobně… tak mu než odejde k Shimiru účinným kopem vyrazí pár zubů a pohmoždí tak i čelist. Konečně jen bublá a neruší je. Nyní si znovu přisedne k Shimiru na kraj postele.* Gomene SHimiru-kun. Nemohla jsem přijít dřív, ale já i má vrána jsme se opravdu udělaly co se dalo. *V očích má na chvíli smutek, chápe co nyní musí Shimiru cítit. Přesto dál pokračuje.* Chlapec bude pohřben s největší poctou, je mi to moc líto. Ale ta holčička je v pořádku i s tou ženou která mě na tvůj pokyn našla. *Prsty mu mimoděk upraví vlasy a u toho pokračuje.* Udělal jsi dobře, že jsi poslal vzkaz. Po druhé se už od toho zlého muže žádné dítě neztratí, to ti mohu slíbit. *Úplně ignoruje fakt, že ten jounin tam stále leží a že mluví o něm. navíc každou chvíli dorazí dva namakaní týpci z Doku aby si ho převzali.*

*Když Shimiru slyšel co se stalo, že BIlma-kun je mrtvý neovládl se. Začal se klepat v oku měl neuvěřitelnou zlost, takovou jako nikdy. Ruce zaťal v pěst.* Ne! *Vykřikl se slzou v oku.* To není pravda ! NE ! * V tu chvíli Shimiru chtěl vstát, ale stále ještě nemohl přeci jen byl až moc vyčerpaný.* Měl jsem být rychlejši ! Mohl jsem ho zachránit ! *Poté se podíval na toho ležícího muže, kterého tam předtím Temari tak hezky zpacifikovala. A byl vidět ten Shimirův pohled. Doslova to byl pohled, který Temari ještě nikdy vidět u Shimira nemohla. Byl to pohled, jako když hladové zvíře kouká po čerstvém masu. Přitom se i lehce klepal.* Zabiju ho ! *Zařval a stále mu slzy stékali po tváři, ale bohužel smutek ho nakonec přemohl a pouze tam brečí jako dítě. * Bilma-kun...nikdy jsme se neusmířili....ten jeho blbej sen ! Stát se vedoucím klanu ! Nikdy to už nesplní ! *Zakřičel opět se smutkem. Poté se, ale jeho obličej opět změní na ten vražedný a doslova si strhne obvaz ze svého levého oka, kdy se prudce podívá na toho hajzla, přímo do očí. A ten jounin se na zemi začal nepřirozeně klepat. (Genjutsu: Sharingan). Shimiru mu promítal upravenou vzpomínku, kde stále dokola vyvražďuje svou rodinu. Přitom se Shimiru stále na něj soustředí a mučí ho tím, dokud Jounin neomdlí, ale Shimiru stále nepřestává. Což v jeho stavu, kdy je vyčerpaný není zrovna nejlepší, ale na to teď opravdu Shimiru nemyslí.* CHCÍPNI ! *Zařve jenom a stále mu slzy tečou po jeho tváři.*

*Když se zoufale brání pravdě, vyčítá si že ho mohl zachránit a nakonec se chce bezhlavě mstít tak sama přivře oči. Bolí jí to uvnitř jako by Shimiru chytil ledovými prsty zaschlý strup na jejím srdci a snažil se ho bezohledně strhnout. To protože se několikrát za život cítila podobně ale stejný moment prožívala při smrti Prvního.* Bohužel je nutné přijmout realitu Shimiru, to se musí naučit každý Shinobi. Tvůj přítel zemřel dobrou smrtí, při ochraně milovaných osob a já jen doufám že v porovnání s ním jednou neskončím sama hůř nějakou hloupou bezdůvodnou smrtí. *Pokusí se ho povzbudit svým zvláštně osobním a zároveň zvraceným pohledem na celou věc. A pak tiše pokračuje.* Cítila jsem to stejně s Prvním. Padaly hlavy celých rodin zrádců, ženy i děti a řekni mi zda to bylo správné a zda mi to přineslo snad klid? *Pohrdavě se ušklíbne.* Krev jen tvoří novou krev která stále teče z dalších a dalších bez šance na ukončení. *Když pak zařve, tak jen pokrčí rameny.* Když to uděláš, tak ho zachráníš. Smrt pro něho bude odměnou, protože existují mnohem horší a ten kdo sáhne na dítě (Tem to bere jako budoucnost Kumo) tak ten si lehkou smrt nezaslouží. *Když pak začne ninju mučit, tak jen přihlíží. Po chvíli mu řekne.* Tvé tělo a zásoba chakry stále není ještě obnovená. Měl by jsi se šetřit.

*I když Shimiru pokračoval v tom mučení, stále přeci jen Temari poslouchal a to i donutilo Shimira přestat, což mělo za následek to, že opět jen lehl. Ale stále na ní kouká doslova zlomeným pohledem. * Chci aby trpěl...chci, aby v životě už nepoznal nic jiného než strach a bolest ! Ale asi máte pravdu....uklidnilo by mě to jen na teď.... *Řekl a dál mu stékaly slzy. Shimiru tenhle pocit měl poprvé v životě a to nenávist, přeci jen když mu zemřela matka, sice ano cítil se zle, ale tak byl čistě smutek, tady se míchalo vše v jedno a na to Shimiru nebyl vůbec zvyklý. * Nebyl to můj přítel, byl to můj bratr... *Řekne si potichu Shimiru, který stále sleduje Temari, tentokrát měl levé oko zavřené a otevřené měl pouze pravé * Ale...musím uznat, že když jsem myslel, že už je moje cesta u konce a vy jste se tam objevila...vypadala jste jako anděl s těmi křídly. *Řekl, přeci jen emoce se v něm začali hemžit, bylo toho už prostě na nej moc.* Senpai.....vím jak se omluvit Bilmovi....jak nést jeho památku.....stanu se hlavou klanu. *Řekl jako by vůbec nepřemýšlel nad tím co říká, naopak se ještě usmíval, což se u běžných lidí stávalo, když byli až příliš emočně vyčerpaný začali se prostě usmívat z ničeho nic.*

*Do dveří vejdou dva příslušníci Doku. Bez ptaní přelétnou situaci a jeden omluvným gesstem Temari naznačí že si jen seberou ten bezvládný balík. Tem souhlasně přikývne a oni i s ním hned zmizí. Vyjde to právě na čas, kdy Shimi mluví o tom že chce aby trpěl. Tem k němu otočí zvědavý pohled a položí mu záludnou otázku.* A co jiného sis myslel že se mu stane? Dovolil nějakým pitomcům aby sáhli na mého studenta… *Temari mu dlaní lehce nadzvedne bradu aby ji viděl do očí. Nebo spíš musel se dívat právě tam. Sama má v očích doslova blesky když pokračuje dál.* Bylo velmi těžko ho právě tady a teď nezabít vážně brutální smrtí Shimiru. *Tohle přiznání pro něho nejspíš musí být šokující.* Ale občas není vhodné pouštět vlastní emoce na povrch. Občas se musíme chovat tak, jak se od nás očekává a taky jsem nechtěla aby jsi viděl mou temnou stránku. *Nakonec se na chvilku vrátí ještě k předchozí větě co zmínil.* A ještě k tomu předtím. Myslím, že jsi dost silný aby jsi vydržel malé bolestivé poučení. Příště bys neměl být ve stejném případě rychlejší, ale naopak pomalejší. Až budeš zase moct přemýšlet, tak to promysli. Ráda si vyslechnu zda přijdeš na to proč. *Když pak zmíní bratra, tak pouze smutně přikývne.* A byly to mé sestry, mí adoptivní bratři, má nejlepší kamarádka i můj učitel kterého jsem zbožňovala. Byli ale i jsou dál v našich srdcích. Věřím že jsou stále s námi a často vnímám jak vedle mě ve výjimečných situacích které bych kdysi nezvládla stojí První a pokládá mi ruku hrdě na rameno jako kdysi. Proto žij tak, aby jsi se jim jednou mohl hrdě podívat do očí a oni ti mohli říct, že jsou na tebe pyšní. *Na jeho slova o snu pouze přikývne.* I v tomhle jsme stejní, každý neseme sny a minulost mnoha srdcí. Budu tě sledovat a jednou i první kdo ti ráda poblahopřeje Shimi. *Pak si ale všimne, že to psychicky už nedává. Proto mu položí dlaň na čelo a pak níže na oči. Jen jemné gesto aby zavřel oči.* Spi, budu tady až zase otevřeš oči. Pak půjdeme domů…

*Shimiru poslouchá dál co mu Temari říká. Když řekne o tom, že bylo těžké ho nezabít tak se jeho tvář, měl ji skutečně překvapenou. To nebylo, ale nic v porovnání s tím co pak následovalo. Když mluvila o těch co ztratila, chytil ji jen lehce za ruku.* Bolí to, hrozně to bolí... *Řekne klidně kdy mu stékaly stále slzy po očích.* K čemu je ten zatracený mozek, když stejně je mi k ničemu.....byla hloupost jít na vlastní pěst, ale když jsem pod takovým tlakem prostě to nedokážu....nedokážu myslet čistě, když jsou v sázce životy těch co .... *Ani to nedořekne a stále sleduje Temari.* Chci, aby jste jednou byla hrdá na to, že jste měla mně jako studenta...zatím však jsem vám přinesl víc problémů než, aby jste se tím mohla pyšnit. Chci to změnit ! Chci uctít památku i těch co jste ztratila vy ! *Řekne zlomeně, když poté, ale řekne, že bude první kdo mu poblahopřeje jen se pousměje, poté mu, ale zavře oči a on je opravdu zavře, což mělo za následek, že skutečně usl, což nebylo těžké byl tak vyčerpaný, že to šlo úplně samo. Nebyl vyčerpaný jen fyzicky, ale i psychicky, přitom, ale stále držel jemně Temari ruku, jako malé dítě co se bojí, že ji nikdy už neuvidí. Jediné co pak ze spaní mohla slyšet bylo.* Bilma...Imuru.....Temari.... *Kdy bylo jasně poznat, že ze spaní vyjmenovával lidi, kteří v životě pro něj byli opravdu duležitý a lidi za, které by položil i život.*

*Když ji přizná, že to bolí tak pouze smutně přikývne.* Já vím… já vím… *A v duchu doufá, že Shimiru tahle zkušenost pouze posílí. Ví že ano, i když říct mu to nyní by asi bylo příliš brzy. proto o tom mlčí.* Pořád jsi udělal dost, spousta tvých vrstevníků by nepodala ani zprávu a nyní by byli mrtví. Ty jsi uvažoval, jen ti chyběli zkušenosti které ale přijdou s věkem. Proto jsem na tebe už nyní hrdá Shimiru… *Pronese závěr s úsměvem, který ho snad dokáže zahřát na bolavém srdci. nechá ho ať jí drží za ruku a pronese své další odhodlání. Ne že by mu nevěřila, že to myslí vážně. Ale jen osud ukáže co z těch jeho slibů se splní. Stejně jako ty její, kdo ví zda je i ona sama vůbec dokáže někdy všechny naplnit. Ale to by mu nikdy nahlas nepřiznala. Když pak začne usínat, tak ho neruší. A opravdu neodejde když usne, snad výjimkou když si bude potřebovat odskočit. Ale až se Shimiru druhý den probudí, pak tam bude. Společně pak začnou nový den, kdy ho Temari odvede zpátky ke zbytku rodiny. Cestou mu také sdělí, že kdyby chtěl může přijít přespat k ní domů na gauč. A opravdu ho v takovém případě nikdo nevyhodí, protože všichni doma včetně dvou strážců budou informováni.*

D mise

*Shin potom, co si vyzvedl odměny za ty dvě C mise, otevřel další svitek. Byl ale nepříjemně překvapený, že tentokrát šlo o D misi, nikoli o C. Šlo o pomoc sestřičkám v místní nemocnici. Zašel pro jistotu zpátky k přepážce, kde šel odevzdat hotové mise, aby se optal na tuhle. Paní se mu omlouvala, ale poprosila ho, jestli by tam přeci jen nezašel, protože prý mají málo personálu a vážně potřebují pomoct. Shin nakonec souhlasil a řekl si teda ještě o jednu C misi, aby měl hotové čtyři. Přeci jen už nějakou dobu byl chuunin a nechtěl jím být napořád. Každopádně se vydal k nemocnici. Vypadalo to tam vážně, jako kdyby nastala apokalypsa. Nejspíš se vrátilo hodně shinobi najednou z misí ve špatném stavu. Jinak si to neuměl vysvětlit. Na recepci se ohlásil s tím, že má tady misi a s čím vlastně potřebují pomoct. Naštěstí se ho brzy ujala jedna sestřička, která ho vzala do sesterny a ukázala mu seznam pacientů, kde leží a co jim má donést. Jednalo se většinou o jídlo, ale taky někde o léky. Normálně by to nikdy nikomu na D misi nesvěřila, ale Shin vypadal rozumně a poté taky vážně měli většinu personálu na operačních sálech, takže se museli podělit o víc práce. Shin s tím neměl problém a vydal se s vozíčkem s jídlem, aby nejdřív rozdal místním pacientům jídla. Byl překvapený, kolik vážně zraněných tu leželo. A některé poznával. Každopádně jeden ze starších pacientů si začal stěžovat, že ten plátek masa, který dostal, nedokáže nakrájet. Shin byl dost empatický a když viděl, že pánovi se klepou ruce, tak mu maso nakrájel. Chtěl se i nabídnout, jestli nechce nakrmit, ale do toho se už stařík pustil sám potom, co chlapci poděkoval. Když snad správně rozdal jídlo, vrátil se do sesterny, kde byly připravené léky. Shin najednou znejistěl. Nebyl si úplně jistý, co komu. Přeci jen když pacient dostane jiné jídlo, není to taková katastrofa, když zrovna netrpí nějakou potravinovou alergií, ale z medikace měl Shin respekt. Vzpomněl si na své odhodlání z chuuninských zkoušek stát se lékařem. Zatím pro to nepodnikl žádné kroky, ale měl by už. Přeci jen chtěl už se svou kariérou pohnout. Naštěstí ho z rozpaků vysvobodila ta sestřička, která mu to vysvětlila předtím. Vypadalo to, že rozdáním jídla jim hodně usnadnil práci, takže Shin teď s tou sestřičkou šel od pokoji k pokoji a díval se, jak sestra rozdává léky. Dokonce vzhledem k tomu, že si všimla, že to Shina zajímá, mu pak říkala, který lék je na co. Nakonec Shin ještě odnesl prázdné talíře s jídlem. Když měli chvíli klid, Shin se troufale zeptal, jestli nehledají náhodou někoho, koho by místní lékaři zaučili. Ani jedna ze sestřiček mu neřekla vysloveně, že hledají, ale nabídli mu, ať za pár dní přijde, až tu bude menší kolaps, aby si mohl promluvit přímo s nějakým lékařem. Shin jim poděkoval, dostal potvrzenou D misi a vydal se ven. Nejradši by jim ještě pomohl, přeci jen sestřičky vypadaly unaveně. No a byly sympatické, ne-li pěkné. Ale na to měl ještě čas si všímat takových věcí. Ale pomalu přeci jen začínal*

Shimiru (klikni pro lepší představu): *Po dlouhé a náročné operaci Shimiru zůstal na jednotce intenzivní péče. Sice byl stabilizovaný, ale nijak se nehýbal, ani nemohl. Celé tělo měl v obvazech, krom očí a úst. Bohužel Shimirův stav byl takový, že byl v komatu a podle doktorů je  zázrak, že vůbec žije, přeci jen jeho zranění bylo až příliš vážné když ho přivezli, a bylo toho i dost roztrženou ruku, dirku malou v tělě, propíchlou plíci, rozlámaný hrudní koš, probodané nohy a těžký otřes mozku. Doktor, který se o něj staral, chodil k jeho posteli ho kontrolovat každé čtyři hodiny. Když se to večer dozvěděla jeho adoptivní rodina nečekali ani vteřinu a vyrazili ihned do nemocnice, kde si obě sedly k Shimiroví posteli. Nibo byla přeci jen silnější a nebrečela, ale jeho malá sestřička Imuru, byla jeden velký vodopád. Po nějaké chvilce si doktor Nibo vzal i stranou a připřavil je na nejhorší, že se také probudit vůbec nemusí. Imuru to samozřejmě slyšela...ten prcek měl vždycky výborný sluch. Vyběhla tak ven z pokoje a začala křičet na doktora ať s tím teda něco udělá, ale samozřejmě bylo to zbytečné, tohle byla totiž jen otázka času, zda se Shimiru probudí nebo ne. Takto ubýhaly dny a každý den pro Shimira byl více méně stejný, ani jednou se nehnul, jediné co bylo vidět je, že dýchá...*

*Akanina jednotka měla zrovna službu u brány a Akane tam nesměla chybět už jen proto, že věděla, že se Shimiru vydal zase někam lovit nukeniny a chtěla mít přehled, kdyby se vrátit zpátky domů. Přeci jen být kapitánka mělo své výhody a chtěla ho prostě překvapit přímo u brány. No, to ale netušila, že ty výhody se změní v úplnou noční můru, když náhle jeden z ANBU jednotky, který jim dělal společnost v civilu oznámil, že se zničehonic 600 metrů od vesnice objevili dvě chakry. Jedna neznámá a docela velká a druhý byl Shimiru. Akane zpozorněla, protože zrovna s tím ANBU klábosili. Přeci jen její jednotka hlídala hradby a nebyl žádný problém, který by Akane musela řešit. No, až do teď. Vyběhla na hradby zrovna ve chvíli, kdy uviděla tu explozi. Někde v těch místech byla malá vesnička. Pomalu řvala na toho ANBU, jak je na tom Shimiru. Ten cítil jeho chakru ale slabě. Akane na nic nečekala a s částí jednotky, která zrovna nehlídala, se vydali rychle k místu exploze a pěšáci opatrně přesunuli Shimira do Kumo do nemocnice. Akane tak zoufale chtěla jít s nimi, ale nemohla. Se svou jednotkou museli přehrabovat sutiny a hledat další přeživší. Strávila tam několik dní, aniž by si šla odpočinout, aniž by se dostala domů. Maximálně na pár hodin usnula v trávě o pár desítek metrů dál. No, šla si lehnout jen jednou. Dřela víc než všichni ostatní. Nikdo nechápal, co se stalo, přeči jen ten ANBU měl perimetr stopařské techniky větší, takže nebylo možné, aby se tam zničehonic zjevili. Samozřejmě Akane hned nechala poslat zprávu Druhé a generálovi. Takže než všechno prohledali a zlikvidovaly škody, tak to trvalo něco přes týden. Až v tu chvíli se dostala do Kumo, ale místo toho, aby šla domů, osprchovat se a vyspat, tak hned zamířila do nemocnice. Nevyspalá, ale na smrt vyděšená, protože neměla o Shimirovi celou dobu žádné zprávy. V nemocnici na tom nedopadla o nic líp, nikdo ji nechtěl nic říct, i když začala vyhrožovat a vyšilovat. Měla před očima celou dobu stav Shimira a jen nakonec si sedla před jeho pokoj, jako by ho hlídala před všemi, kdo by mu mohli ještě ublížit, pokud to vůbec šlo víc. Byla prostě zničená a ani ji nikdo nepustil za ním, protože prostě nebyla z rodiny*

Doktor: *Samozřejmě si všiml jak se Akane snaží z ostatních dostat informace o tom jak je Shimirovi, jeden z doktorů si přiklekl k Akane a samozřejmě i viděl tu značku kapitána. Ihned poznal, že i když se nejedná o rodinu, tak Akane na Shimirovi záleží.* Běžte za ním...nerad vám to říkám, ale....je to dost možná naposledy co ho uvidíte. Ze začátku se jeho zdraví začalo zlepšovat, ale jako by to začal vzdávat.. *Řekl doktor, který poté otevřel dveře do pokoje, tam stále ležel Shimiru, který to skutečně vzdával, jako by věděl, co se kolem něho děje, i když to vědět nemohl. Pokud by Akane vešla dovnitř, doktor by za ní zavřel dveře. * V zápisech jste napsaná někdo, kdo povolení má..měla jste se na to odkázat. On vám to neřekl ? *Zeptal se Doktor, který sledoval Akane a podal ji zprávu o jeho zraněních a zároveň i ukázal, že Akane je tam napsaná skutečně jako kdyby byla členem jeho rodiny. Poté se podívá na Shimira.* Udělali jsme co jsme mohli, ale na tohle bychom potřebovali někoho ještě na vyšší úrovni. *Dodal doktor, který samozřejmě nemyslel nikoho jiného než Temari..to jako by Shimiru cítil. Hlavu měl Shimiru stále rovně, oči zavřené a bez jediného pohybu. Doktor se poté pouze uklonil. * Nechám vás tu o samotě...kdyby jste něco potřebovala budu hned vedle. *Dodá a odejde, ale během chvíle se ještě vrátí s pitím a dekou, přeci jen se mu to zdálo vhodné. Poté už konečně odešel.*

…takže chápete, že jsme nemohli více udělat a jelikož nejste z rodiny tak ani jsme nemohli dát… *Temari se čím dál víc usmívala a poslouchala na chodbě primáře kterého už vážně dlouho neměla ráda. Soucitně přikyvovala a vypadala naprosto vyrovnaně. Každý by ji na to skočil, jen Minako ne. Čím víc se Temari usmívala a zdála se být přátelštější tím více Minako bledla jak očima přeskakovala z doktora na Temari a zase zpět. Ta měla v náručí princezničku a lehkým kývnutí vždy dala Minako pokyn, aby jí otočila v lékařské zprávě další list. Proti tomu stihl odporovat primář jen jednou ale po té co dostal kopanec do hrudi, který ho poslal na lavičku pro pacienty pěkně do sedu, konečně našel v sobě dostatečnou ochotu spolupracovat. Minako měla vážně dobrou ránu i cit takže mu neublížila. Sice ho chvíli bude bolet hrudník ale to snadno přežije. Temari dočetla.* Vzhledem k dřívějším stížnostem se můžete považovat propuštěného. *Oznámila mu sladce a on jen spolkl peprnou nadávku. Věděl už že Temari Hayo má vliv dostatečný na to, aby to mohl brát za hotovou věc. Měla na něho víc věcí a tak se sebral a zmizel dokud mohl. Temari ho sledovala celou tu dobu s přivřenýma očima. Jeden špatný krok, zrušený klon a vyrostla jí křídla. Pak malý rozmach a doktor letí a boří jednu zeď za druhou dokud nevyletí ven a stále se válí dál a tvoří za sebou pěknou rýhu. Jak nádherná představa. Místo toho Temari projde chodbou dál, míjí rodinu Shimiru na chodbě. Byli hodní a rozhodli se nechat Akane trochu soukromého času se Shimirem. Temari se zastaví u té malé holčičky a usmívá se na ní. Přesto je to pro ní hrozně těžké čelit jejich bolesti které ona sama rozumí.* Ale co ty tváře, hm? *Podá princeznu Minako a pak si klekne a dívenku ochranitelsky obejme.* My se přeci už známe. Všechno je v pořádku, bude potřebovat trochu času aby se vyspal a srovnal psychicky s uzdravením ale bude v pořádku to ti mohu slíbit broučku. *Jemně jí prsty učeše vlásky a usměje se nejhezčeji jak jen dokáže. Pak kývne na Nibo.* Děkuji vám že jste tu pro něho byli ale brzy ho budete mít zpátky na to vám dávám své slovo já Temari Hayo. *Načež sebevědomě obhlédne všechny, snaží se převzít jejich bolest a dodat jim potřebné povzbuzení. Doufá že působí dostatečně přesvědčivě. Pak pomalu otevře a vejde dovnitř. Minako s princezničkou jí následuje jako věrný stín. Temari se zahledí na Akane, která má na sobě označení kapitána. Nejdřív jí chce prostě vyhodit ven ale pohled Tem se zastaví na její tváři. Proto k Akane přistoupí a jemně ji položí ruku na rameno.* Už je v pořádku, brzy ti ho vrátím ale nyní bych tě chtěla požádat aby jsi mi zajistila nerušené ošetření. Byla by jsi tak hodná a stoupla si před dveře kapitánko? Hádám že Shimiru nemůže mít čestnější stráž. *Pousměje se povzbudivě na dívku. Čeká zda poslechne.*

*už měla sto chutí se ohánět tím, že je studentka Druhé a že tu informaci chce samotná Raikage. Jenže problém byl ten, že Akanina existence coby studentky Druhé, byla jedna z tajných informací, o kterých neměla s nikým mluvit. To, že to věděl Shimiru, byla jedna věc. Ale věřila, že ten by to nikomu neřekl. Jistě, kdyby to chtěla Raikage, tak by nejspíš vyslala nějakého ANBU nebo by přišla osobně, než aby posílala ji, ale musela zkusit všechno. Než se k tomu ale rozhoupala, tak si k ní sednul ten doktor* Chcete mi snad říct, že jste neudělali všechno?! Opovažte se ho nechat umřít! *vyjela na doktora, když jen zaslechla, že by ho mohla vidět naposled. Ne, s tím se nemohla ani náhodou smířit. Nechtěla na sebe upoutávat pozornost, ale rozhodně by byla v momentálním rozpoložení schopná přirazit doktora ke zdi a donutit udělat cokoli, co by jen mohli. Ale nějakým zázrakem se udržela, nejspíš ji bylo jasné, že by tím Shimirovi moc nepomohla. Když ji doktor zavedl do pokoje, tak Akane zůstala stát uprostřed pokoje s pohledem přikovaným na Shimirovi. Nedokázala udělat už ani další krok k němu, ani nemohla utéct. Prostě tam stála jako paralyzovaná a slova doktora šly jedním uchem dovnitř, druhým ven. Teda než zmínil někoho na vyšší úrovni* Vesnice má dostatek záloh a velmi schopných lékařů *řekla to stylem, jako kdyby mu chtěla přikázat, aby někoho takového sehnal a bublal v ní vztek, že nikdo takový tu ještě není. Samozřejmě, že myslela na Temari. Ačkoli se nejspíš nikdy neviděli osobně, tak o ní věděla od Druhé a taky dřív měla za vzor její ochráněnku, Minako. Ale prostě neodkázala ze sebe dostat přímo tuhle prosbu nebo z jejích úst spíš rozkaz. Když je doktor nechal o samotě, nakonec se odhodlala a udělala pár krůčků k Shimirovi, aby se posadila na židli u lůžka* Nesmíš to vzdát... *zamumlala a pohled měla upřený na něj, jako kdyby ho mohla pohledem donutit se probudit. Ani nezaregistrovala, že dovnitř někdo vešel, dokud ji nepoložila ruku na rameno* Temari-sama... *hlesla a znělo to, jako kdyby si oddechla. Vyslechla si všechno, co ji říkala. Dokázala to kupodivu vnímat víc než slova doktora předtím. Nejspíš něco takového potřebovala, prostě úkol, kterého by se zhostila místo, aby tady jen v duchu přesvědčovala Shimira, ať to nevzdává. Nestekla ji jediná slza, dusila to v sobě jako dost emocí od jejich mise v Zemi Pustoty. Ale ve tváři se ji přeci jen promítl strach, láska a všechny ty emoce, které patřily k tomu, když se bojíte o milovaného člověka* S-samozřejmě *souhlasila by s mírným zaváháním a vstala ze židle a otočila se ke dveřím, kde viděla Minako s princeznou. To byl pro ní další impuls, aby své zhroucení prostě nechala na jindy* Minako-san*lehce sklonila hlavu v náznaku pozdravu, než pevným krokem vyšla z pokoje. Ani nevěděla, jak to dokázala, ale najednou stála přede dveřma do pokoje Shimira a zůstala na chodbě s rodinou Shimira. Musela sebrat veškeré zbývající síly a že jich moc nebylo a udělala pár kroků k nim. Přeci jen se do teď soustředila na vlastní bolest a nějak je nedokázala vůbec vnímat* Omlouvám se, že jsem se předtím nepředstavila. Jmenuju se Akane, jsem... *zhluboka se nadechla, ale ani potom nedokázala říct, že je Shimirova přítelkyně* Vy musíte být Nibo-sama *bylo pro ní těžké vidět jejich bolest, když sama cítila totéž, ale pak se podívala na dívenku* A ty budeš Imuru-chan *pokusila se o aspoň malinký úsměv, ale nedokázala to. Místo toho si ale všimla, že si to jeden z lékařů míří na Shimirův pokoj. Ihned mu zaterasila cestu* Nedokázali jste ani dát vědět lékaři, který by mu pomohl, takže se můžete otočit a odejít *dokázala na něj promluvit takřka bez emocí, ačkoli tentokrát se ovládala vážně těžko*

Shimiru: *Bohužel nevnímal co se kolem něj děje, ani nevěděl, že Temari přišla, i když to v duchu cítil. To, že cítil přítomnost jak Temari tak Akane, mu dalo sílu bojovat. A bylo to i vidět, jelikož lehce pohnul rukou. Samozřejmě Temariina léčba by pomohla, bohužel však jen fyzicky, s tím ostatním by se musel Shimiru poprat sám, ale díky těm dvoum a díky rodině, která na něj venku čekala, se rozhodl být silný a odmítal se neprobudit. Nakonec to dopadlo dokonce i tak, že i když byl kompletně mimo, dokázal potichu vyslovit několik slov a to bylo.* A..ka..ne....Te..m..ar..i.. *Poté, ale opět ticho a opět upadl do toho svého světa, kde se mu vše promítalo. Viděl všechny pohromadě, byl tam Shin,Akane,Temari,Nibo,Imuru a dokonce i Minako s malou. Po nějaké chvilce se začal trochu rychleji dýchat jako by byl v panice, kdy potichu vyslovil.* R...i...a...s *To jeho stav sice nezhoršovalo, ale bylo vidět, že ani nezlepšovalo. Naštěstí díky přítomnosti těch lidí co miloval, bylo vidět, že se přeci jen uzdravuje a je to jen otázka času, kdy se probudí.*


Imuru [vzhled]: * Když se Akane představila, tak Nibo jen lehce kývla a lehce se na Akane pousmála.* Jsme rádi, že tu jsi..bude v pořádku, vím to. *Nibo nebo-li jeho nevlastní matka, byla žena, která své děti opravdu milovala, i když ani jedno nebylo skutečně její. Imuru si všimla samozřejmě Akane a když se ji představila tak ji hned blejsko hlavou no a to by nebyla taky Imuru, kdyby vše nevyžvanila. * Maminko to je Shimirova přítelkyně !!!! *Zakřičela a hned ji objala a nechtěla ji pustit. Nibo ji samozřejmě hned od Akane v uvozovkách odtáhla.* Omlouvám se za ní Akane...ale je pravda, že Shimiru o nikom poslední dobou nemluví..jen o tobě. *Omluvila se Nibo. *

Lékař: *Chápal, že Akane je velice naštvaná a proto se nijak ani nebránil, i když to byl právě on, kdo ve skutečnosti dostal Shimira z toho nejhoršího.* Chápu vás. V tu chvíli když jsem ho léčil, jsem opravdu, ale nemyslel na to, zda přivolat někoho lepšího madam. Šlo tam o vteřiny. *Řekl velice sklesle lékař a předal ji papíry o tom jaké zranění Shimiru měl, kde stálo : roztržená ruka po explozi, díra v těle velikosti kulky a vnitřní krvácení, natržené orgány a propíchlou jednu plíci, dále zlámané kosti a poslední věc probodlé obě nohy s  těžkým otřesem mozku.*  Omlouvám se vám, ale více toho nesvedu. *Omluvil se lékař a pomalu odcházel pryč.*

Dodatek k předchozímu odpisu

Nibo: *Ve chvíli co viděli Temari hned se jim ulevilo. Jak Nibo tak Imuru konečně viděli tu naději. Přeci jen se s Temari už jak Nibo tak Imuru znali. Proto se na ní Nibo usmála.* Jsme rády, že tu jste Temari-sama.[/b] *Řekne Nibo, kdy se dívá jak Temari obejme Imuru, která v tu chvíli je jeden uzlíček slzů. Naštěstí ji Temari dostatečně utěší, a Imuru se dokonce i na Temari usměje.* [b]Opravdu bude bráška v pořádku ? *Zeptala se malá Imuru, která věřila Temari, ale stále se opravdu hodně bála o Shimira. Ve chvíli co Temari učeše Imuru vlasy tak se na ní i usměje, opravdu ji dodala tu naději. Nibo to jen sledovala a skutečně Temari věřila, že Shimira dokáže dát dopořádku. Když poté vidí jak Temari vchází dovnitř, tak Nibo i Imuru čekají za dveřmi. Nibo si byla jistá, že Temari udělá vše co je v jejích silách, dost možná i více. Ovšem Imuru to tolik nechápala a i když ji Temari dala opravdu naději, tak stejně stepovala sem a tam z nervozity.*

*To že mohla vidět předchozí šťastné reakce rodiny Shimiru pro ní mnoho znamenalo. Jistě věděla, že se dokáže postarat i o sebe vážnější zranění které by utrpěl. Ale už z lajdácké zprávy poznala že s oblastí mozku nebo přesněji tím co se v ní skrývá a dělá Shimiru Shimirem bude o dost horší pořízení. O to víc pak, že už znala jeho nestabilní osobnost. A mezitím co přemýšlela její pozornost upoutala Akane. Sama si nepamatovala, že by se s Akane dříve osobně seznámila. I tak jí ani v této situaci neuniklo že jí Akane přesto poznává. Uloží si tento drobný detail na později do své mysli a začne se soustředit na Shimiru nynější stav. Přisedne si na kraj postele a nejdříve si pomocí lékařského jutsu sama detailně začne procházet stav Shimiru. Nejdříve si chce udělat pořádek v tom, zda se na něm něco změnilo. Nějaké nové pečetě, stav KG… nejen jeho celkový zdravotní stav. Celou zdravotní diagnózu projde velmi důkladně. Zvlášť proto, že jeho druhá slova nebyla tak příjemná, jako ta první. To že vycítil její přítomnost i přítomnost Akane bylo dobré znamení. Vlastně už jen to že mluvil neodpovídalo stavu těžkého kómatu. V povrchních kómatech jsou reflexy kašle, dávení, polykání zachovány a využívají se při vyšetření k definici závažnosti kómatu a až v těžkém komatu tyto příznaky mizí. Horší ovšem bylo, že do takového stavu se člověk dostane důsledkem vážného poškození mozku. Nepromluví však ani při jediném jeho slově, pouze zkousne rty až se objeví malá kapka krve. Přesto prozatím dokáže dokonale potlačit myšlenky ve své mysli. Nejdřív ze všeho je nutné vyřešit stav Shimiru a až pak se budou muset zaobírat co s ním i tím vším. Naštěstí vyšetření ukáže že je vše v pořádku, žádné zákeřné pečetě i KG je na svém místě. To ji alespoň trošku uklidní. Navíc se zdá, že na jeho zdravotní stav budou stačit její schopnosti i bez tajného lékařského Esa v rukávu. Pomocí lékařského jutsu tedy začne své léčení (SHOUSEN NO JUTSU). Prochází celé jeho tělo, od nejhorších zranění po to nejdrobnější. Léčení trvá velmi dlouho a ona nemá kam spěchat. Nakonec napraví vše co je potřeba k tomu aby Shimiru dostala do stavu v jakém bude dokonale stabilní a víceméně zdravý. Bohužel některé jeho pochroumané kosti a především mozeček bude potřebovat čas. I když i tady může někdo její lékařské úrovně udělat o dost víc. A ona nezaváhá. Jak by taky mohla když jde o jejího prdlého studentíka? Proto změní lékařskou techniku na úplně jinou úroveň. Zvedne level přestože to vyžaduje kontrolu chakry na velmi vysoké úrovni. Touto technikou pak ovlivní regeneraci v celém těle shimiru a posílí velké množství buněk které začnou zrychleně léčit jeho tělo. Samozřejmě se pokouší nasměrovat co největší soustředění buněk právě na mozek SHimiru. Takto nutný čas k vyléčení sníží o celou polovinu (SAIBŌ NO KASSEIJUTSU). Tomuto léčení se věnuje ještě delší čas, než předchozímu a vloží do Shimiru téměř veškerou péči jakou jen dokáže. Nechá si jen menší část na úplný závěr. Unaveně si otře dlaní čelo, ale jeho rodina musí ještě nějakou dobu vydržet. Na úplný závěr ho pohladí po čele jemně dlaní a pak zde svou dlaň ponechá.* Shimiru, teď se musíš snažit. Vím, že to přese všechno zvládneš protože neznáš většího paličáka než jsi ty… *Tentokrát Tem změní samotné působení techniky a začne SHimiru předávat vlastní vitalitu. Té nejspíš po celé operaci doktorů a jejím léčebním zásahům nebude mít zrovna dvakrát příliš.* Ať máš sílu bojovat… *Unaveně se usměje a její dlaň sklouzne dolů. Minako se lekne a chce odložit princezničku aby Tem podepřela, ale ta jí rázným pohybem druhé ruky zastaví.* Jsem v pořádku… *Minutku dvě se ještě rozhodne si odpočinout a pak vstane a trošku se celá poupraví. Pak v závěsu s Minako vyrazí ke dveřím, které pomalu otevře. Ve stejný moment už není unavená, tedy alespoň se tak tváří pro všechny ty oči, které na ní najednou dopadnou. Mírně se usměje.* Nebojte, opravdu bude v pořádku. Jen teď bude delší dobu potřebovat spát. *Počká, až se kolem ní všichni nejspíš shromáždí a pak pomalu pokračuje sice profesionálním tónem ale s moc milým úsměvem na rtech.* Nejprve Vás chci ubezpečit, že jeho fyzická stránka je nejen stabilizovaná, ale dokonce dostal speciální péči díky které se jeho uzdravení výrazně urychlí. *Pak se zaměří na Nibo.* Podle mých pozorování nejde o těžké koma ale o jeho lehčí verzi a to povrchní koma. V takových případech často pacienti vnímají co se kolem nich děje. Mohou Vás například slyšet, cítit dotyk ruky či teplo slunce. Všechny tyto podněty od blízkých lidí mohou mít vážný vliv na jeho probuzení. *Pak položí ruku na hlavičku Inuru a jemně ji pohladí když se k ní skloní.* Bráška bude potřebovat, aby jsi byla silná ano? Buď u něho co nejvíc a říkej mu o všem novém co se stalo. Také ho můžeš šimrat na ruce ale mámě to neříkej, ju? *Pak se narovná a podívá se znovu na Nibo i Akane.* Doporučuji ho zde nechat týden či dva a po té pokud se neprobudí ho převést do domácí léčby. Ta si myslím, že už musí zafungovat rozhodně. *Nechce jim lhát, musejí být ještě chvíli silné. A také jim řekne že bude pak SHimiru potřebovat větší péči a nejspíš plenky protože ve svém stavu nebude moci ovládat svěrač a dojít si pochopitelně na wecko. Takže jim pak ještě vysvětluje pár praktických věcí.*

*Akane tam tak seděla a poslouchala Temari, když Shimiru promluvil. V první chvíli měla v očích naději, že se probudil i přes tu špatnou prognózu lékaře. I bez Temařina přičinění. Ale byla to jen marná naděje. Přesto ho sledovala ve chvíli, kdy vyslovil to třetí jméno. Zatnula zuby a snažila se nedat najevo nic, ale bylo jasné, že ji to šokovalo. Rias? Rias Gremory? Jedna z největších hrozeb shinobi světa. Nukenin ranku S+? Na nepatrnou chvíli se ji v hlavě promítla pomsta. Chuť po pomstě byla dost velká na to, aby rezignovala na všechno, co si ve vesnici vybudovala, a vydala se do světa najít a zabít tu nukeninku, která provedla Shimirovi tohle. Někdy v těch jejích temných okamžicích ji Temari požádala o to, kdy pohlídala dveře od pokoje. Nakonec souhlasila a ač nerada vyšla ven do chodby. Nejdřív si zkontrolovala, jestli někdo opravdu nechce vstoupit do jeho pokoje, než přešla k Nibo a Imuru, která na ně přivedla až nežádoucí pozornost, když vykřikla, že je Shimirova přítelkyně. Takřka automaticky zrudla, ale jemně pohladila Imuru po vlasech* Ano, to jsem já, ale nemusí to vědět celá nemocnice *naklonila se k ní, aby ji to pošeptala. Teď se ji podařilo na malý moment na dívenku usmát. Další dávku červené do tváře ji nahrnuly slova Nibo* Věřím, že bude v pořádku... *dostala ze sebe, než se ke dveířm pokoje blížil ten doktor, kterému rezolutně zakázala vstoupit a ještě na něj vyjela. V tu chvíli ji prostě už ruply nervy, chytla ho pod krkem, i když byla o hlavu menší než on a přirazila ho ke zdi vedle dveří pokoje. Papíry z její ruky popadaly na zem. V tuhle chvíli ji to bylo jedno* Moc dobře vím, že tu leží týden! Před týdnem jsme ho s jednotkou dostávali z trosek vesnice! Takže mi laskavě neříkejte, že jste nemohli zavolat dřív někoho schopnějšího! *nekřičela, ale její slova byly dost důrazné. Za každou svou větou dopřála jeho hlavě další tvrdý náraz do zdi. Rozhodně by ho tím nezabila nebo vážně nezranila, ale nejspíš nějaký slabší otřes mozku mu způsobit mohla. Byla naštvaná, frustrovaná, zoufalá z toho všeho a tenhle lékař by byl ideální terč pro její vybití všech těch pocitů. Za Akane se ale ozvalo významné odkašlání. Stačilo ji se otočit, aby uviděla jednoho ANBU s maskou. To muselo znamenat jediné, Druhá byla někde poblíž* (ANBU) Dneska už bylo násilí tady dost, kapitánko *naklonil se k ní, aby ji přidal vzkaz od Druhé, než za "puf" zmizel. Akane lékaře pustila* Omlouvám se *najednou byla krotká jak beránek, už jen to vědomí, že ji odněkud může Druhá sledovat, ji hodilo do trochu submisivnějšího postavení. Ale nechala se už ovládat emocemi natolik, že nedokázala být klidná. Právě naopak, silou vůle se držela, aby se nezhroutila. Všechen ten vztek se přetavil do zoufalství, které se snažila ještě potlačit. Chtěla někam utéct, schovat se před důsledky svého chování, před tím, jak na ní teď musí koukat Nibo a Imuru. Ale vydržela na místě před dveřmi a snažila se nevnímat lidi kolem sebe. Snažila se ze sebe udělat skoro živou sochu. Papíry, které sebrala na zemi, držela v jedné ruce, ale neměla sílu se na ně byť jen podívat. "Naštěstí" nějakou dobu poté vyšla z pokoje Temari a začala k nim mluvit. Tentokrát se stal uzlíček nervů z Akane. Bylo toho na ní už moc. Začala zrychleně dýchat, jak se snažila se hned teď nezhroutit. To, že každým dalším slovem Temari to bylo horší a horší, bylo evidentní. Ucouvla pár kroků, než se opřela o zeď a snažila se uklidnit, přičemž ji i začaly téct slzy po tvářích. Tohle nikdy předtím nezažila, ano, nemohla pořádně spát, děsily ji věci, které dřív ne. Ale tohle byl její první panický záchvat*

Shimiru: *Temari ho skutečně dostala po fyzické stránce do úplného pořádku a měla i pravdu, že jeho koma nebude trvalé, díky tomu také mohl vnímat okolí. Mezitím na chodbě ještě než Temari přišla tak Imuru jen stichla, když ji Akane řekla, že to nemusí vědět celá nemocnice, ale potom nastalo to s lékařem a jak Nibo tak Imuru sledovali Akane. Ne však nijak naštvaně nebo nějak podobně, ale až příliš chápavě, lékař naštěstí s lehkým zraněním odešel pryč a ani nic neřekl, také měl pro Akane pochopení. Jako kdyby poznali, že Akane opravdu Shimira milovala, což nebylo těžké asi v tu chvíli poznat. Poté už přišla Temari a ve chvíli co se Temari skloní k Imuru a řekne ji, že musí být silná okamžitě vběhla dovnitř a držela Shimira za ruku, v tu chvíli se ozvalo slabým hlasem jen.* Im...u...ru.. *Na to se samozřejmě holčička začala smát i když měla slzy v očích.* Jsem tady bráško...prosím..probuď se.. *Řekla malá Imuru, která ho jemně držela za ruku. Dokonce i když byl Shimiru mimo, tak malá Imuru zaregistrovala to, že se Shimiru nepatrně pousmál. Když tu najednou dokonce i ucítila, že jí ruku lehce zmáčkl, což Imuru prostě donutilo vyběhnout zpět z pokoje.* Nibo, Akane-sama,Temari-sama tohle musíte vidět ! * I když viděla, že Akane je z toho psychicky v háji prostě jim to musela ukázat. * Podívejte se ! *Ukázala na jeho tvář, kde byl menší úsměv. V tu chvíli by vzal Akaninu ruku a položila by ji na ruku Shimira, ale tentokrát se nic nestalo. Ale Shimiru jako by slyšel Akanin pláč, a Temari, Akane, Imuru i Nibo mu dodali sílu bojovat. V komatu byl celkově už týden. A jak Shimiru uslyšel ten pláč ozvalo se velice unaveně jen  .* Pro...sím neb..reč Akane.. *V tu chvíli by si všichni mohli všimnout, že jeho pravé oko je mírně pootevřené. Shimiru byl konečně vzhůru, po týdnu mimo. * K..k..kde to jsem? *Zeptal se* Co se stalo? Proč jsem tady? *Začal se Shimiru pomalu rozhlížet, ale Nibo byla naprosto potichu, kdy Imuru doslova skočila na postel, ale tak, aby Shimirovi neublížila a objala ho.* Čím jsem si to...zasloužil ? *Shimiru opravdu nevěděl co se děje a jak se sem dostal. Poslední co si pamatoval bylo to setkání s Rias, ale to bylo vše. Poté se podíval na Akane, která stále brečela.* Co se stalo....někdo umřel ? *Poté se podíval směrem na Temari nechápavě, stále neměl oko otevřené úplně dokořán a hlava ho stále ještě bolela z toho spánku, ale nebyl by to Shimiru, kdyby se nezačal samozřejmě tvářit, že mu nic není.*

*Těžko říct zda viděla, ale nejspíš ne co se stalo mezi doktorem a Akane. Rozhodně ale uviděla třesoucí se výsledek i stojícího Anbu. V tento malý moment se její podezření automaticky potvrdilo. Pokud druhá má o celou záležitost zájem, pak by mohla být Akane informována právě od ní. Přišla k ní a jemně jí ještě stihla položit ruku na rameno. Ba dokonce začala mluvit, než se To celé semlelo nečekaně šťastně.* Kapitáne hlavu vzhůru, bude v pořádku znám jeho tvrdohlavou povahu a tak… *Pak nastane tak trochu zmatek, spousta otázek a zmatku. To už však není nic pro Temari. Počká než na ní Shimiru pohlédne a věnuje mu nic neříkající úsměv. Snad jen může poznat, že ho ráda vidí zpátky mezi živými. Pak se otočí na Nibo.* Prosím zajistěte mu řádný odpočinek, hádám že by zde měl zůstat ještě den či dva na pozorování čistě pro jistotu a aby nabral síly. Prosím, postarejte se dobře o něho. Já zde víc už nesvedu a mám ještě jiné důležité záležitosti, které jsem musela odklonit. *Pak se podívá na Shimiru a mrkne na něho.* Uvidíme se později Shimiru… *Načež použije stopařské jutsu a prostě všem zmizí. Tedy přesněji, pouze jejich očím. Sama pak potišku vyklouzne mezi všemi přítomnými dál do chodby. Ještě jednou se otočí, všechny si prohlédne. Neviditelná se usměje a jednoduše pak už ale vážně opustí nemocnici.*

*ANBU ve chvíli, kdy předal vzkaz Akane, zmizel, a zůstala tam Akane stát a jen se snažila nebýt jak hromádka neštěstí, kterou se stala až ve chvíli, kdy vešla ven Temari a začala k nim mluvit. Akane popadl panický záchvat a měla pocit, že se nemůže pořádně nadechnout a to právě naopak velmi rychle dýchala. A upřímně ji bylo jedno, že na ní někdo mluví, ať nejdřív Temari a pak i Imuru. Sama byla v šoku z toho, v jakém se ocitla stavu. Nechala se za ruku odtáhnout Imuru do pokoje, dokonce i nechala Imuru, aby položila její ruku na tu Shimirovu. Pořád nedokázala pořádně vnímat situaci kolem sebe. Pomalu se uklidňovala, když zaregistrovala, že se Shimiru probral a komunikuje s nimi. Že k němu Imuru skočila na postel. Ten její záchvat ustal ve chvíli, kdy se zeptal, jestli někdo umřel. Nejradši by mu jednu vrazila, ale až příliš láskyplně se na něj podívala, zatímco si stírala slzy z tváří* To ty jsi k tomu neměl daleko *vzlykla ještě a bylo ji v tu chvíli jedno, že na ně všichni koukají, ale sehnula se k němu, aby ho dlouze políbila* Nikam už tě nepustím, rozumíš? *zašeptala naléhavě, než se narovnala. Teď ji bylo naprosto jedno, co se stalo předtím, že od něj slyšela jméno Rias... Byla prostě šťastná, že se probudil*

Shimiru: *Imuru samozřejmě slezla, kdy viděla, že se k němu Akane naklání. A ve chvíli co Shimiru dostal ten polibek jen se lehce pousmál.* Tak jo nevim co jsem provedl, ale tohle beru. *Poté ji chytil jemně za ruku a přitáhl si ji k sobě, že se musela svalit k němu na postel. V tu chvíli Nibo samozřejmě to zaregistrovala a chytla Imuru jemně za ručičku.* Je jen vaš Akane-Sama. My si ho užijeme ještě doma. *Zasmála se a raději odešla ať mají soukromí. Když odešla Shimiru se díval přímo do očí Akane.* Co se stalo ? Proč brečíš ? A proč jsem sakra tady? *Začal se vyptávat Shimiru jako by opravdu nevěděl co se stalo a přitiskl si ji blíž k sobě. Imuru samozřejmě i když měla odejít s Nibo, tak ji někde asi vyklouzla a dívala se skrze pootevřené dveře a přitom se smála. Zkoušela být potichu, ale přeci jen to dítě potichu být neumí.*

*Akane se na něj usmála a nechala se stáhnout k němu na postel. Měla prostě jen šťastná, že s ním může být. Když promluvila Nibo, tak se na ní jen pousmála* Vrátím vám ho vcelku, slibuju, Nibo-sama. A příště jen Akane *usmála se na ní, nebylo ji to po chuti, aby ji takhle oslovovala starší žena. Jasně, byla kapitánka, ale teď byla přítelkyně jejího syna, ač nevlastního. A zrovna se nechtěla nějak povyšovat nad Shimirovu matku, neměla to zapotřebí. Měla radost, že ji Nibo a Imuru tak přijaly, když se viděly v takovéhle situaci. Akane začaly téct po jeho otázkách zase slzy, ale ne tak moc jako předtím a rozhodně už byl pryč ten hnusný záchvat* Před týdnem jsme tě našli s jednotkou asi půl kilometru od Kumo. Někdo tam nechal vybouchnout vesnici a ty jsi byl v troskách. Byl jsi týden v kómatu. *odpověděla mu na podstatnou část otázek a přitulila se k němu. Uvědomila si, že už asi nesnese být ve vesnici, zatímco on po světě zabíjí nukeniny. Bylo to čím dál těžší a těžší. Obzvlášť když se vracel do vesnice v takových stavech. Uslyšela dětský smích, tak přehodila trochu výhybku na veselejší téma* Tak ty prý o mě pořád mluvíš doma *zachichotala se a trochu zrudla* A myslím, že o nás ví díky tvé sestřičce celá nemocnice *teď už se tiše smála*

Shimiru : Týden?! *Řekl vyděšeně Shimiru, a na chvíli se zasekl jako by si na něco vzpomněl.* Žena...A bolest to je vše co si pamatuju... *Řekl, ale v tu chvíli řekla něco co mělo být asi tajemství a on doslova zrudl jako tehdy u jezera.* Pořád ? Nepřestane o tobe mluvit ani když spí teto. *Ozve se z poza dveří samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Imuru, v tu chvíli Shimiru vykulil oči na Imuru ať je ticho, ale ona stále pokračovala. *Když se budete pusinkovat budete mít děti bleh *Imuru udělá takový znechucený výraz jaký děti dělají.* Imuru! Trochu respektu nemůžeš jen tak začít lidem říkám teto a tykat jim. A už vůbec by jsi neměla říkat ehm tamto ehm.. *Odkašlal si Shimiru*

*když se tam vyděšeně posadí, když mu řekla, že byl týden v kómatu, tak mu jen položila ruku na tu jeho* To už je pryč, jsi v pořádku *ale strach v jejím hlase byl očividný. Prostě se o něj pořád bála. Když se teď z lovení nukenina vrátil takhle, z příštího lovení se nemusí vrátit vůbec. Začal se ji zrychlovat dech, ale naštěstí to dokázala už zvládnout. Přestat hyperventilovat a soustředit se na něco jiného* Rias? *zamumlala mimoděk, když zmínil nějakou ženu. Nebyla náhoda, že o ní mluvil před chvílí. Naštěstí se do jejich rozhovoru zapojila Imuru a ona se musela smát její větě, že o ní mluví i ze spaní i jeho zrudnutí* To tě bráška nenaučil, že cizí hovory se neposlouchají? *podívala se na ní a usmála se* Já myslím, že když mi místo teto budeš říkat Akane, tak to bude super *zazubila se na ní, Imuru ji do těch chmurných myšlenek prostě vnášela spolu s probuzeným Shimirem světlo. Když zmínila ty děti, tak sebou trochu trhla a musela se začít smát* Ale to budeš teta a budeš se muset o toho malého prcka starat, Imuru-chan *trochu ji pozlobila, no trochu víc, když se následně naklonila k Shimirovi a dlouze ho políbila*

Shimiru: *I když si Akane zamumlala to jméno Rias, tak Shimiru byl přeci jen furt tak blízko, aby to slyšel a bylo vidět, že to jméno ho přeci jen trochu vyděsilo, sice nechtěl, aby to bylo nějak vidět, ale ruka se mu klepala. Poté našla ta scéna s Imuru, kdy se Imuru furt smála a koukala na Akane.* To mi říkají všichni teto, ale jednou se ti to bude hodit. *Usmívala se, kdy ji byly vidět její bílé zoubky. Když Akane, ale řekla, že ji může říkat jménem tak se Imuru jen tak divně na ní podívala.* Tááááákžeeee.....Akane....TETA AKANE ! *Začala se opět smát a v tu chvíli se Shimiru plácnul do čela. A poslouchal jejich rozhovor, než tedy dostal polibek, kdy to samozřejmě opětoval.* Starat se ? JO ! JÁ CHCI BÝT TETA ! *Zakřičela Imuru a v tu chvíli Shimuru vykulil oči, kdy vypadal jako malé vyděšené dítě, což přivedlo Imuru k záchvatu smíchu, přitom furt pohledem přecházel z Imuru na Akane a naopak. Nebylo to tak, že by Shimiru děti nechtěl nebo neměl rád, ale bál se toho, že by se nedokázal o děti postarat nebo, že by byl prostě špatnej otec. To by samozřejmě mohlo i být díky tomu, jakého otce měl on sám.*

*když zamumlala to jméno, pozorně si Shimira prohlížela. Chtěla nějaký náznak, že mu to jméno něco říká. Nebo nějaké potvrzení, že to byla ona. To se ji dostalo v podobě jeho klepající ruky, kterou hned zakryla tou svou a pevně ho chytla ve znamení toho, že je tu s ním. Samotné se ji ve tváři na okamžik objevil ten pomstychtivý výraz. Jak mohla chránit vesnici, když nedokázala uchránit ani vlastního přítele. Možná proto, aby se nehrabala v takových pocitech, byla až příliš zaměřená na rozhovor s Imuru. Shimiru musel vědět, že taková ve skutečnosti prostě nebyla. Normálně by se styděla tak jako on. A rozhodně by ještě slovně nějak Imuru nepoňoukala k dalším výmyslům, ale v tuhle chvíli udělá sebevětší blbost z jejího pohledu, než aby přemýšlela o vlastní neschopnosti. Poslouchala Imuru a jen pobaveně zavrtěla hlavou. No dobře, ta zmínka o dětech i Akane vehnala rudou do tváře, ale když se podívala na Shimira, jen se sladce usmála a pokračovala v provokaci* Neboj, taťko, děti ještě v plánu nejsou *pohladila ho po tváři a na malý moment úplně zapomněla, že je tam Imuru, když se k němu sklonila s dalším polibkem. Tentokrát o něco vášnivějším, než byl ten předchozí* V blízké době si chci užívat jen tebe. Rozhodně nechci děti teď, pokud vůbec někdy *pošeptala mu, aby ho uklidnila, a zároveň už se ji vrátila její stydlivá stránka v těchto oblastech, kdy schovala obličej na jeho hrudi*

Shimiru: *Shimiru stále byl více a více v vyděšený z toho co Imuru a Akane říkají. Nebylo to nijak ve zlém a už vůbec to nevypadalo nějak děsivě spíš to vypadalo vcelku vtipně. Imuru, která se nadále smála, když poté, ale Imuru slyšela, že ji Nibo hledá tak pouze mávla a se smíchem odešla pryč. Shimiru mezitím ucítil Akane na hrudi a konečně se též pousmál to však netrvalo nějak extra dlouho, rukou ji jemně začal hladit po vlasech.* Šel jsem po nukeninovi, co měl být jen na úrovni chunina.... *Z ničehonic začal.* Dostal jsem informaci kde ho najdu...někdo mě, ale předběhl. *Sice jednou rukou stále hladil Akane, ale druhá se mu začala klepat.* Nemohl jsem prostě jen tak utéct...omlouvám se ti lásko.. *Stále hladil jemně Akane po vlasech, kdy se mu druhá ruka stále klepala. Po pár minututách však, bylo vidět na jeho pohledu, že se chce pokusit zvednout, ale stále nemá tolik energie, aby to mohl udělat.*

*Akane do chvíle, kdy Imuru promluvila o dětech, nad dětmi vůbec nepřemýšlela. Měla svou kariéru a užívala si randění se Shimirem. Nic jiného ji nezajímalo v současné době, kdy ji sensei nezaměstnávala ještě tréninky. Samozřejmě ji bylo jasné, že by se mohla stát nehoda a otěhotněla by. Ale jen ta představa ji vyděsila. Ona a matka? To určitě! A oni dva jako rodiče? Dost zvrácená představa. Naštěstí Imuru je nechala samotné a ona se stydlivě tulila k Shimirovi* Nechci ještě dlouho mluvit o dětech *vydechla ještě rozhozeně a nechala se hladit po vlasech. Každý ten dotek znamenal, že je Shimiru vzhůru a že aspoň něco se vrací do pořádku. Radši ho poslouchala a když si všimla, jak se mu druhá ruka začala klepat, tak mu ji schovala ve své dlani* Byla to ona? To ona.... ti udělala tohle? Rias? *potichu promluvila a i na ní bylo znát, že ji není dvakrát do smíchu. Začala opět zrychleně dýchat, ale naštěstí se ještě nedostávala do toho podobného záchvatu jako předtím na chodbě. Ale nebylo to příjemné. Ve chvíli, kdy se chtěl Shimriu zvednout, tak se ona zvedla z jeho hrudi a druhou ruku, kterou mu nedržela tu klepající ruku, mu položila na hrudník, aby ho udržela na posteli* Musíš nabrat síly a odpočívat *její hlas nesnesl žádné odmlouvání jako kdyby to takhle přikazovala někomu ze svých pěšáků* Nechtěj, abych svojí misi začala brát jako svůj 100% pracovní úvazek *mrkla na něj spiklenecky, než si na něj zase lehla*

Shimiru: *Děti to mu ze začátku furt vrtalo hlavou i když ho Akane naštěstí uklidnila, poté bohužel přišlo to klepání ruky a Akane opět zmínila to jméno Rias. V tu chvíli se zaklepal celý. To jméno mu opravdu nahánělo hrůzu ještě nikdy se nikým tak silný nepotkal, ale nehodlal to jen tak nechat. Chtěl zesílit a to natolik, aby už nemusel vystavit nikoho takovému strachu o něj. Byl odhodlaný stát se tak silným jak jen mohl...ne ještě silnějším. Na to jméno Rias ani nekývl prostě se jen zaklepal. Poté ucítil tu ruku na hrudníku a Akane se skutečně povedlo ho udržet v posteli, ono to nebylo nic těžkého přeci jen síly neměl ještě dostatek.Shimiru se, ale poté podíval smutně Akane do očí.* Nemůžu tu jen ležet a nic nedělat. Kdyby ses s ní potkala ty... *Nedokázal to doříct a pouze na sucho polkl.* Chci se vrátit zpět.. *Řekl, kdy ucítil opět jak si na něj lehla. V tu chvíli ji pohladil opět jemně po vlasech.* Miluju tě... *V tu chvíli se mu však ruka zastavila a on měl už zavřené oči, sice už byl zdraví, ale stále dost vyčerpaný, tentokrát to nebylo ani nijak strašidelné a ani být nemohlo prostě jen usl, bylo toho na něj příliš.*

*pokud by si Akane myslela, že téma Rias bude pro ně dva lepší než děti, tak se nemohla víc zmýlit. Ale z ní to prostě vypadlo. Až příliš ji to jméno vrtalo hlavou a prostě si byla čím dál jistější, že za tu vesničku a Shimira může právě ona. Musí se zeptat na tuhle nukeninku Druhé. Nebála se o něj proto, že by si snad myslela, že je slabý nebo tak. Věděla, že není. Ale měla v plánu ho pomstít, pokud dostane k tomu byť i jen malou příležitost. Škoda jen, že se Druhá vracela k práci a nemohla tak nepozorovaně proklouznout na nějakou kapitánskou infiltrační misi bez nějakého svolení. Každý kapitán na nějakou takovou jde. Není to nic divného, spíš je to žádané. A ona by si vybrala něco, co by ji pomohlo zjistit víc informací o Rias. Za každou cenu.* Nikam tě nepustím *znělo to dostatečně vážně, aby si Shimiru nemyslel, že to myslela ze srandy* Tentokrát to budeš ty, kdo přijme něčí pomoc *prohlásila rozhodně, než si na něj znovu lehla a po jeho vyznání lásky se jen usmála. Na ní po tom týdnu venku v troskách padla únava taky a usnula jen pár okamžiků po něm. Nakonec ji nějaká sestřička po pár hodinách vzbudila a Akane se přesunula nakonec domů*

Shimiru: *Ještě než Shimiru usl si poslechl co Akane měla na srdci, a i když by chtěl nejradši už z nemocnice vypadnout, nemohl. Jednak na to neměl sílu a za druhé by ho Akane stejně zastavila.
----------------------------------------------------------------------------
Následujícího rána Shimiru měl konečně dostatek sil na to, aby už nemusel být v péči lékařů, ale být doma, z čehož měl přeci jen větší radost než jen trčet v nemocnici. Doma poté se opět dával do pořádku.*




Konec RPG

*od chvíle, kdy vyslechla rozhovor Shimira a Manami za vesnicí, uteklo několik měsíců, kdy nebylo možné Akane ve vesnici najít. Samozřejmě, že si vzala tu nejšílenější infiltrační misi, kterou mohla. Potřebovala se předvést jako kapitán a potřebovala na delší dobu z vesnice, aby si nechala projít hlavou všechno to, co slyšela a slyšet neměla. Kdyby zůstala ve vesnici, nebyla si jistá, co by byla schopná udělat. A s těma dvěma mluvit o tom nechtěla. Byla příliš čestná na to, aby si jen připustila variantu, aby jim to nechala projít. Doufala, že se to nestane, dokud bude pryč, a že najde odvahu o tom s nimi mluvit a rozmluvit jim to. Byla dostatečně dobrá na to, aby předpokládala, že mise dopadne úspěchem. Sice byla v dost nebezpečné situaci během mise, dokonce i asi dva měsíce byla vážně velmi blízko nukeninovi, o kterém měla zjistit co nejvíc informací, ale nakonec byla odhalena. Jedna blbá maličkost, která ji unikla. Po misi měl ten dotyčný nukenin přežít, ale Akane ho byla nucena zabít, aby ji neprozradil. Přeci jen na hranicích se Zemí Bažin těch silných nukeninů bylo víc než dost. A se staženýma ušima musela utéct z té oblasti dřív, než potřebovala. Sice ty informace stále měla, ale byly ji momentálně k ničemu. Dostala se jedné noci do vesnice a hned šla podat hlášení generálovi. Byla zraněná, ale nebylo to na nemocnici. To, co ji nakonec dostalo do nemocničního pokoje, byl psychický stav, kdy ji jeden kapitán našel ve sprchách v dost zuboženém stavu, ze kterého se nemohla ani s jeho pomocí dostat. To, že ji viděl nahou někdo další, ji v tu chvíli nezajímalo. Takže se dostáváme do rána, kdy Akane je pod prášky v nemocnici a spí. Před dveřmi stojí ten kapitán Riku, který ji našel, a dovnitř pouští jen zdravotnický personál. Pokud by se tam chtěl dostat někdo jiný, je dost agresivně poslaný pryč a neměl by problém ani dotyčného zpacifikovat fyzicky. Informace o Akane v nemocnici se ale nezadržitelně šíří vesnicí, s tím bohužel nemůže nic udělat*