Nemocnice

----------Konec rpg----

*Ne! * vyjekl ze snu a v tu ránu seděl. Rozhlédl se kolem sebe. Všude jen šero, které způsobilo světlo z lampy na ulici procházející skrze okno. Koukl vedle sebe na spolubydlícího, zda ho náhodou neprobral. Ani z daleka ne. Shinoby v pokročilém věku spal jako zabitý. A proč tu teď vůbec byl s Dangem? Chlapec byl po porážce v chuuninských zkouškách stále v nemocnici. Už to bylo přes měsíc a kytička, kterou mu po zkouškách donesla Ayane s Temari už dávno opadala. Stoleček vedle jeho lůžka tak zel naprostou šedí a prázdnotou, což byl přesný opak jenž měl jeho spolubydlící. S papírovým náramkem, který udával jeho registrační číslo, tu seděl rukama v klíně a přemýšlel co bude, až se vrátí z nemocnice. Čeká tam na něho vůbec někdo? Možná kamarádi. Možná rodina.* ,,Jenže v jaké míře," *pomyslel si skepticky. Kdyby ho chtěli vidět, tak se přeci příjdou. Co by pro ně byl, kdyby se jeho soupeřka trefila kopancem o něco výš a on ochrnul. Na vozíčku by tu nikoho nezajímal a jen by byl jednodušším cílem pro nepřátele z klanu Doku.
V tu chvíli mu připadala jen jedna možnost jako ta nejlepší. Bylo to nukeninství. Zřejmě za to nebude nikdo z blízkých hrdý, ale zajímal ho jejích názor. Moc ne. Jelikož byla noc, tak šlo o dokonalou příležitost. Pomalu a hlavně potichu vstal a vzal z poličky svojí složenou uniformu Kumogakure. S ní v náručí a perem položeným na vrchu hromádky pak začal otvírat okno. Nepotřeboval moc. Stačila jen maličká mezírka. V tom se ozval vrzavý tón! Ihned přestal, přikrčil se a s napjatým pohledem sledoval spícího ninju, který si jen pomlaskal.* Uf, * odfoukl mladíček, zatímco mu ze srdce spadl pořádný balvan. No víc to okno nemínil štelovat. Ač byla vytvořená skulinka malá, tak pro malého a polozmrzačeného pajdavého kluka stačila. Přehoupl se přes parapet a z patra zahučel do křoví po okne.* Auč, * zabručel a zlomil větvičku která mu lezla do obličeje. Jako hrouda banka se vyvalil ven na cestu a když nikoho kolem neviděl, tak se rychle převlékl do civilu. Pomalu a především potichu postupoval nepozorovaně až hlavní bráně. Zde byla sice hlídka největší v podobě dvou osob, ovšem zůstávala statická a proto měl Dango výhodu v podobě informací, kde se nachází. Do svitku nakreslil myš a kočku, které pak následně vyvolal. Dvojici zvířátek následně vyslal až do hlídací budky.* Co to je?! * ozvalo se zevnitř, když se jednomu z ninjů mihlo cosi pod nohama. Neměli tam světlo a tak stíny působily naprosto věrohodným dojmem. V tom byla slyšet rána padající židle, kterou kočka shodila i se sedícím mužem na ní. Druhému pak skočila na obličej a Dango v tu chvíli věděl, že může.* ,,Tak teď nebo nikdy!" *pomyslel si a věděl moc dobře, že lepší příležitost mít nebude. Maskovaný svojí tmavou pokožkou proklouzl pod roškou tmy ven. Z kamenných plání samozřejmě zamířil rovnou do lesů. Zde číhalo sice mnohem větší nebezpečí, ovšem poskytovalo i lepšího úkrytu. Když byl dostatečně daleko, tak si zalezl do korun stromů. Žádný oheň, zádný hluk, žádná pozornost. Byl tu jen on, jeho nedoléčené tělo a mysl. Přemýšlel, zda se vrátit. Koneckonců měl poslední možnost. Na jeho poměry byl s verdiktem opravdu trpělivý. Dokonce tak, že venku už pomalu začínalo svítat. Po několika hodinách se konečně odlepil od větve a vyrazil. Kam? Pro teď co nejdále od své rodné vesnice.*
560 slov
Konec RPG

*Dante i Reisu se konečně zotavili ze svých zranění. Sice měli ruce stále zafašované obvazy, ale to jim nevadilo. Už na obvazy byli tak zvyklí, že je nosili i při tréninku, přeci jen to jedna z technik vyžadovala. Z nemocnice vyšli opět zcela zahalení. Kapuce jim zakrývaly téměř celý obličej, ještě k tomu byl oblek zcela černý, až na pár šedých pruhů jako symbol rodiny Kyōki. Ruce v kapsách a jdoucí vedle sebe, se najednou Dante rozmluví:* Hele, i když jsme skončili až tady, musím uznat, že ten trénink stál vážně za to. Myslím, že i přes pár zpřetrhaných svalů jde znát, že jsem trochu zesílil. No samozřejmě, že stál za to. Celý den nepřetržitého tréninku. Musíme to někdy zopakovat, ale jelikož se blíží Chunninské zkoušky, udělal bych to až po nich, *odvětil Dante s pýchou v hlase. Už to začínalo vypadat, že by spolu mohli začít vycházet. Tedy do doby, než se zase neshodnou na nějaké banalitě. Před nemocnicí si všimli prázdných laviček a jelikož dnes neměli žádné mise, rozhodli se zde chvíli setrvat. I když byla tma a mlha tak, že by se dala krájet, nějakým způsobem je to tu uklidňovalo. Rozhodli se si prostě sednout a užívat ticha.*
Myšlenky Dante: "No jo, Chunninské zkoušky před námi. Tak proč mám stále pocit, že stále nic moc neumím? A kde se tu vzala ta mlha? Kam vůbec zmizeli lidi, otec a matky? Proč je vše poslední dobou tak moc zamotané a nedává moc smysl?"
Myšlenky Reisu: "Tak a je to tu. Náš poslední rok, co jsme geninové. Konečně se zbavíme těch nudných, podřadných a jednoduchých misí a budeme moci dělat i něco, co bude praktické a bojové."
*Myšlenky oběma přeruší křik zraněných shinobi z nemocnice a domyslí si, že někdo nechal omylem otevřená okna. Nakonec se jen prochází po Kumogakure no Sato a čekají, co si na ně dnešní den přichystá.*

*Doma se nudil a byl sám byl na to zvykly ,ale ta nuda ho nebavila a tak se sebral a vyrazil ven do ulic.*“(Yahiko) Co chceš jako dělat ? Víš kde máš koho hledat a co budeš dělat?(Yori)To sice nevím ,ale je to jedno hlavně když nebudu se nudit doma.“*Měl na sobě černé tričko s krátkým rukávem a černé tepláky. Procházel se po vesnici a jen se nemohl rozhodnout kam půjde a yahiko mu to moc neulehčoval, pořád dokola jen do něho mluvil a snažil se mu velet.*“(Yori) Baví tě mi pořád poroučet a navíc kdo ti svěřil velení?(Yahiko) Nikdo a co máš snad lepší nápad nebo víš co běž tam kam ti přijde rozumné ,že někoho potkáš.(Yori) S tím musím s tebou souhlasit.*Vydal se do blízké ulice a viděl kolem sebe jen mlhu nevěděl co si má o tom myslet ,ale strach neměl jen divný pocit a nejistotu. Jak šel podíval se přitom zamyšleně na zem a nedíval se před sebe a nechtěně vrazil jemně do někoho a hned se zastavil a podíval se kdo to je. Viděl dvě osoby s kapuci na hlavě a prohledl si je.*Moc se omlouvám nebylo to úmyslné nechtěl jsem do vás dvou vrazit.*“(Yahiko) Tys to mu dál a to se budeme ještě s ní my prát.(Yori) Jsi fakt super a vůbec mi to neulehčuješ a jen mně chceš rozhodit.“*Nic neříkal a jen čekal zdá se bude muset byt nebo jestli to bude v klidu.*

*I přes mlhu se po Kumogakure dokázali orientovat, přeci jen tu už deset let žili, ale vždy je bavilo se jen tak procházet. Nakonec se rozhodli vstoupit do vedlejších uliček, protože je už nebavili pohled ANBU a ostatních shibobi. * Hej Reisu, myslím si, že až přijdeme domů, měli bychom si oba sednout ke knížkám. Víš přece, že první zkouškou bude test. A když nemůžeme teď trénovat pořádně fyzicky, měli bychom mentálně. *Pověděl Dante, aby přerušil to trapné ticho. Reisu jen kývl, protože věděl, že se tomu tak či onak nevyhne. Po další době ticha chtěl něco říci Reisu, jenže když odbočili, někdo do něj vrazil a jak se asi lekl, narazil i do Danteho. V mlze rozeznali menší siluetu. Vypadal jako nějaké dítě a ani ninja pásku neměl.*

Pohled Dante: *Pohlédl na Reisu, protože věděl, že má horkou krev a poplácal jej po rameni.* Hele, já to zvládnu jo? Hlavně klid, *zašeptal Dante tak, aby to ta osůbka neslyšela. Poté se podíval k té osobě a pověděl překvapivě klidně:* Hele, nemusíš se omlouvat. Nikdo nezemřel, takže to není nic vážného. *Poté nenápadně a rychle dupl bratrovi na nohu, aby mu naznačil, že si nemá takto šeptat pod vousy. Sice to ta osoba neuslyší, ale ani Dantemu to nebylo zrovna příjemné.*

Pohled Reisu: *Když jej Dante poplácá po rameni a řekne, že se o to postará, pomyslí si:* "No jasně, protože ty jsi byl někdy dobrý a užitečný v řešení konfliktů. Ale fajn no, budu ti věřit." *Když Dante pověděl, že se vlastně nic nestalo, odkašlal si tak, aby to slyšel jen Dante:* Dobrá práce, teď ještě z nás udělej ty špatné. *Jeho rychlou reakci nečekal, ale nebylo to zas tak silně, takže skoro nic necítil a ani to nijak neprojevil.*

*Po jeho slovech se mu ulevilo.*“(Yahiko)Máš štěstí a přijdou mi celkem zajímavý a co budeš dělat?(Yori) Dej mi klid potřebuju přemýšlet a ne poslouchat zrovna tebe.“*Dal jasně najevo Yahikovi aby byl na chvilku z ticha.*Dobře a vy dva jste z jakého klanu ? Jinak se omlouvám jsem Yori Saika.*Pak se odmlčel a stále do něho hučel Yahiko a kromě toho měl rád když mohl neustále ho vytáčet a provokovat.*“(Yahiko) Ty si teda srab měl by si se do nich pustit a ne se jím omlouvat.(Yori) Od tebe to z ní fakt chytře ,ale uvažuj než něco plácneš.“ Vy dva ještě studujete nebo už chodíte na mise ?*I když dobře je neviděl přes tu mlhu ,ale i tak by je chtěl vidět s kým má tu čest. Byl zvědavý jak to u malého kluka bývá.*

Pohled Dante: *Dante poznal, že se klučinovi ulevilo. V duchu si také oddychl, protože vážně nerad by řešil s jeho rodiči, že jej rozbrečel a vyslechnout si přednášku o slušném vychování. Když se však zeptá na jejich klan, Dante se trochu zamyslí:* "Neměl bych mu lhát, na druhou stranu by mohl být vyděšení, že jsme tu dva a ne jeden, jak bývá zvykem." *Při této myšlence se podívá na Reisu a očividně uvažoval nad něčím podobným. Tentokráte nechá, ať mluví Reisu, už tak mluvil dost. On však provede také slovní výpad, když po odpovědí Reisu položí otázku:* A z kterého že klanu jsi vlastně ty? To příjmení mi něco říká, jen si to nedokáži přiřadit. *Je to pravda, protože strýc někoho s podobným jménem zmiňoval, ale na sto procent mluvil o někom mnohem starším. Na jeho otázku ohledně studia a misí se Dante trochu rozpovídá:* No, jak se to vezme, Yori. Dalo by se říci, že stále studujeme, protože se učíme novým věcem, co se týče přežití. Jenže už rok jsme geninové a rok další, pokud se nám poštěstí, budeme mít rank Chunnin. A i přes tento rank se budeme stále učit novým a novým věcem, protože nikdo neumí vše. A teď nemluvím jen o technikách, ale třeba i o umění přežít mimo civilizaci. Něco si ulovit, nebo poznat, které lesní plody jsou jedlé a které tě naopak přiotráví, v nejhorším případě zabijí. *Přeruší jej zaklepání na rameno a on si uvědomí, že zase mluvil až moc. Poznámku, co Reisu vyprodukuje, nechá být. Nemělo by to ani cenu řešit.*

Pohled Reisu: *Reisu si všiml náhlého uklidnění chlapce, dle jeho řeči těla a jen zakoulel okem.* "Musím to mít zapotřebí? Mohli jsme je jen nechat jít svojí cestou, ale ne, Dante si musí hrát na slušňáka." *Z myšlenek jej přeruší hlas chlapce a on se zamyslí:* "No, když už jsme ti geninové, nebylo by moc moudré lhát. Přeci jen, už máme nějakou tu zodpovědnost a hlavně čest, tohle by byla blbost." *Dantemu se očividně honilo hlavou něco podobného a tak se Reisu rozhodl mluvit:* No, moc nás těší, Yori. My jsme Reisu, *ukáže na sebe a pokračuje,* a Dante z rodiny Kyōki. A náš klan? Možná by jsi tomu nevěřil, ale my dva jsme dvojčata z klanu Kumamuchi, jen jsme rozdělení. Oběma nám to takhle vyhovuje více, než být pořád jen jedno tělo, o které se musíme handrkovat a doufat, že jej ovládneme na nějakou rozumnou dobu. *Nad Danteho otázkou se trochu zarazí, protože ho tyto věci nikdy nijak extra nezajímali. Nakonec, když začne mluvit o tom, jak celý život je vlastně jedno velké studium. Místo toho, aby jej poslouchal, zabruslí do svých myšlenek:* "No jo, to tvé myšlení je velmi hezké, ale žiješ jako v nějaké pohádce. Takhle skutečný život fungovat nebude, jen se podívej na strýce nebo otce. Už dávno se nic nového neučí a dělají jen to, co je pro ně už zažité a důležité. No jo, oba jsou vlastně ANBU, jen strýček je dokonce Oinin." *Když už mu nejde Danteho ignorovat, poklepe mu na rameno. Očividně to pochopil a proto se ještě promluvil chlapci:* Omluvte jej prosím, občas tu klapačku nezavře.