Nemocnice

Shimiru : *Uběhlo několik měsíců, kdy celé ty měsíce se snažil najít Akane, ale neúspěšně. Nikdo mu nedokázal odpovědět, doufal tedy, že je pouze někde na delší misi, ale bezpečné misi, ale jeden den to přišlo. Dostal zprávu, že Akane je v nemocnici a tak okamžitě vyletěl jako blesk do nemocnice. Když konečně dorazil, našel hned prvního doktora a začal se vyptávat kde je Akane a co se sakra stalo. Bohužel doktor mu nemohl nic sdělit jelikož Shimiru nebyl členem rodiny a nebyl ani lékař. Shimiru tak chytil doktora a přitáhl si ho k sobě, kdy v očích měl opravdový vztek. Doktor však stále mlčel a Shimiru ho tak pouze odstrčil, kdy spadl na zadek. Ochranka, která tam byla se pokusila Shimira zastavit, ale bohužel neúspěšně, i když Shimiru nijak nevynikal v taijutsu tak ten strach o AKane ho ovládl natolik, že jednomu podrazil nohy a druhý dopadl hned na něj. Nakonec si všiml, že jeden pokoj je hlídaný více než ostatní a proto zamířil přímo k němu, kde už stál muž s tetováním kapitána.* Co je s AKANE?! *Zeptal se, kdy se pokusil vejít do pokoje.*

*Akane to celé pokojně prospala. Teda ne, že by to byl nějaký klidný, natož přirozený spánek. I přes všechny prášky na uklidnění a na spaní, které dostala, byl její spánek všechno, jen ne klidný. Převalovala se ze strany na stranu a i přes dveře byl slyšet její hlas ze spaní. Naštěstí ale byla dostatečně nadopovaná medikací, že alespoň spala. Sice ne klidně, ale spala. Což byl úspěch za poslední měsíce. Riku bez nějaké známky emoce stál před dveřmi tak, že bylo jasné, že svou stráž myslí smrtelně vážně. Sice většinu času byli s Akane rivalové pod jedním generálem. Bylo jim jasné, že generálem po jejich současném nadřízeném může být jednoho dne jen jeden z nich. Ale tohle s rivalitou nemělo co dělat. Byli taky celé ty roky kolegové a on nemohl předstírat, že nic nevidí, když ji našel ve sprchách totálně v hajzlu. A někdo ji chránit musel, když nikdo jiný se k tomu neměl. Věděl, že s někým chodí, a o to víc byl na toho dotyčného naštvaný, že to nechal zajít tak daleko. Proto ve chvíli, kdy uviděl Shimira, nehodlal to jen tak ignorovat. Vyděšené pohledy personálu na mladíka byly dostatečné, aby měl tušení, kdo to je* (Riku) Potřebuje se vyspat a odpočinout si. A teď si dej zpátečku. Teď tě k ní rozhodně nepustím! *zatím jen jeho hlas zněl dostatečně rázně a výhružně, aby Shimirovi bylo jasné, že bez nějaké potyčky přes něj neprojde*

Shimiru: *Shimiru se podíval přímo do očí tomu muži, kdy to skoro až vypadalo jako by v očích planul oheň.* Okamžitě uhni a pusť mě k ní ! *Řekl, kdy ruku zaťal v pěst a byl připravenej ho klidně udeřit jen, aby se dostal do toho pokoje.* Můžeme to udělat po zlém nebo po dobrém, vyber si, ale tak jako tak se k Akane dostanu. *Řekl chladně, kdy ho nepouštěl z očí.*A varovat tě víckrát nebudu, chci vidět svoji lásku ! *Zakřičel na toho muže, kdy už z něj ten vztek doslova srčel. Nevěděl jak špatně na tom Akane je, ale chtěl ji vidět, chtěl ji držet za ruku a podpořit ji. Pokud by však ho stále nechtěl pustit, Shimiru by se mu pokusil podkopnout nohy tak, aby se mohl dostat do pokoje Akane. Pokud by to však nevyšlo a ten muž by se ho pokusil zpacifikovat, Shimiru by se nadále bránil a to i kdyby ho muž sundal na zem. Vždy by se Shimiru zvedl a pokusil se dostat do toho pokoje.*

*Rikovi to jeho zapálení přišlo na jednu stranu úsměvné a na druhou stranu se v něm jen hromadil hněv, který zatím nemohl dát najevo. Musel být ten lepší, který se nenechá vyprovokovat jako první. Ne, že by snad Akane nějak tajně miloval nebo tak, ale byl vůči ní jako kolegyni loajální a pokud se zařekl, že k ní nikoho ještě nepustí, tak to hodlal dodržet. Sami lékaři řekli, že potřebuje klid a pořádně se vyspat, což jak bylo slyšet z pokoje, nebylo tak úplně možné. Když mu Shimiru potvrdil, že je její přítel, už začínal vidět rudě, ale pořád se ovládal. Aspoň trochu* (Riku) Pokud ti na ní tak záleží, měl jsi už dávno vidět, jak na tom je. Kdybych ji stihl předtím, než odešla na misi, tak bych ji přesvědčil, aby nikam nechodila. Už předtím na tom nebyla vůbec dobře a teď je na tom ještě hůř! Takže si nech ty kecy, že ti na ní záleží, idiote. Nevíš o ní vůbec nic! *obořil se na něj tichým zlověstným hlasem. Uvědomil si, že to vyznělo, jako kdyby mu na ní záleželo víc než Shimirovi, ale bylo mu to jedno. Jen ať se chytne za nos a uvědomí si, že i když je Akane kapitánka, tak je i člověk a žena především. Neměl potřebu ho vůbec pacifikovat, jen tam stál a ve chvíli, kdyby mu chtěl Shimiru podkopnout nohy, tak by jen aktivoval Raiton no Yoroi a žádná rána do síly 20 by se přes jeho obranu nedostala* (Riku) Nech ji aspoň se vyspat *promluvil mírněji*

Shimiru: *Sledoval toho muže a to už byl vzteky bez sebe. Oko, kterým toho muže sledoval doslova zrudlo vztekem.* Jak....se....opovažuješ ! *Začal dokonce i zrychleně dýchat, kdy na něm už bylo vidět, že je opravdu už ne naštvaný, ale doslova nasraný a je jen otázkou času kdy bouchne a to se také stalo, když řekl to co řekl, doslova celou svou silou praštil směrem na toho muže a i když se aktivoval Raiton no Yoroi, Shimiru nepřestával dál mlátit. Je pravda, že ten muž mohl být v klidu s tím svým jutsu, ale to bylo Shimirovi jedno. Musel nějak upustit tu páru po tom co řekl.* PUSŤ MĚ KURVA K MOJI HOLCE !  *Řekl přitom co ho stále mlátil, nebylo to nic protit tomu muži, ale v oku se mu nakonec objevil i smutek, kdy litoval toho, že u ní nebyl když se to stalo a teď také nemohl být na blízku když to potřebovala. Furt si v hlavě opakoval to co mu ten muž řekl, když v tom se mu jeho ruka obalila chakrou a udeřil toho muže veškerou silou. (FUUTON: NADESHIKO-RYŪ KŌHA REPPŪKEN síla +20)*

*Riku se přeci jen dokázal ovládat lépe než Shimiru, čímž si ve své hlavě připsal plusový bod. Jistě, na Akane mu nezáleželo tak moc jako Shimirovi, což byl plusový bod zase pro Shimira. Proto se Riku sakra divil, že si ničeho nevšiml. Jistě, Akane i na něj působila jako silná žena, která se ničeho nezalekne a rozhodně nepotřebuje nikoho, kdo by ji chránil. Ale díky tomu, že Akane a on měli menší byty na kasárnách na stejném patře, tak slyšel tu a tam i tu odvrácenou stránku Akane. Tu lidskou část, která byla příliš zranitelná a zraněná. Nejednou chtěl za ní zajít a nabídnout ji pomoc, ale věděl, že by nasadila svou masku a odpálkovala by ho. To ale neznamenalo, že to nevnímal. Ve chvíli, kdyby si všiml posilněné ruky Fuutonem, tak by se jen rychle dostal za něj a chytil ho pevně kolem ramen. Takže pokud na něj zaútočil napřímo, tak bylo dost možné, že svou ranou rozmlátil dveře* (Riku) Pustím tě za ní, až se uklidníš *syknul mu u ucha a pořád si udržoval Raiton no Yoroi. Bylo mu jasné, že ten kluk se jen tak nevzdá a tak to chtěl vyřešit po dobrém. Jenže v tu chvíli už chodbou přicházela Raikage, která si jednak všimla zmlácené ochranky a doktoři šli za ní a cestou si stěžovali na chování Shimira. Neměli problém ho identifikovat, přeci jen tu byl skoro jako doma* (Raikage) Co se tu děje?! *přišla přesně ve chvíli, kdy Riku držel Shimira, aby se nedostal do pokoje. Riku se přesunul zpátky před dveře a zrušil svou obranu* (Riku) Raikage-sama *postavil se do pozoru a zasalutoval ji, jak se slušelo, ale pořád si hlídal Shimira. Byl trochu na vážkách, ale rozhodl se nepustit k Akane ani Raikage, i kdyby to měl být její rozkaz*

Shimiru: *I když se tomu muži podařil odostat za něj a chytit ho kolem ramen, Shimiru se stále nemohl uklidnit a pokoušel se z toho dostat i když marně. Nakonec, kdy ho pustil, tak pouze spadl na jedno koleno, kdy se pouze podíval proč to udělal a viděl Raikage, proto pomalu vstal a už mu pomalu začalo docházet, že to asi začal přehánět, ale  stále se chtěl dostat dovnitř. *  Raikage-sama... *Kývl na ní a podíval se zpět na toho muže, kdy bylo vidět, že se k něčemu Shimiru připravuje dokonce i jeho oko začalo běhat ze strany na stranu opravdu rychle, ale v tom ucítil ránu ze zad, kdy Shimiru začal padat k zemi a jakási žena ho chytila. Omráčeného Shimira poté přetáhla na lavičku hned vedle dveří a otočila se zpět. Byla to Yuuki, která se usmála na Raikage a sklonila se.* Omlouvám se za mého studenta. Zjistila jsem co tu dělá až příliš pozdě. *Po chvilce se narovnala a podívala se na toho muže.*
Kapitán dělal jen svou práci Raikage-sama. *Dodala, i když moc věděla, že ta jistá provokace od muže tam byla a on si mohl všimnout, že to Yuuki ví.*

*Riku dělal jen to, co mu přišlo správné. Akane na tom byla včera večer vážně hodně špatně a chtěl jen, aby se prospala. Nic víc nechtěl. Chtěl, aby se všechno vrátilo do normálu, aby z nich mohli prostě být rivalové a on se nemusel bát o její psychické zdraví. Což se bál teď, i když sám nechtěl. Byla pro něj jen kolegyně, rivalka. Věděl, že své místo si vydřela sama a že nijak nebyla protěžovaná tím, že byla nejspíš příbuzná Raikage. Viděl za ní tu tvrdou práci a vážil si ji. Už jen proto musel uchránit její "tajemství". Už v nemocnici ho žádala, aby o tom nikomu neříkal. Jen lékařům. A ty pro změnu nechala přísahat, že o jejím skutečném zdravotním a hlavně psychickém stavu nebudou informovat nikoho. Nemohla si dovolit být mimo službu. I když to bylo přesně to, co potřebovala. Věděla to ona, věděl to Riku, věděli to lékaři. Příště ji nemusel najít včas... Riku si Shimira hned hlídal, ale všiml si ženské postavy za ním těsně před tím, než Shimira zpacifikovala. K tomu se nechtěl uchylovat, přeci jen nebyl v armádě, aby byl k ostatním agresivní. Když si Raikage všimla Yuuki, po dost zamračené tváři se přehnal milý krátký úsměv. Za ní stál trochu rozklepaný lékař. Když promluvila Yuuki podruhé, tak Riku si byl jistý, že na tom má i svůj podíl. Nepatrně sklonil hlavu při pohledu do očí Yuuki ve znamení, že rozumí, než se otočil na Raikage* (Riku) Kapitánka Yoshikawa byla hospitalizovaná po návratu z infiltrační mise, madam *odpověděl už se svou dokonalou maskou kapitána* (Raikage) A proč nikdo mi neřekne důvod?! *její hlas byl ostrý jak břitva, neměla důvod skrývat, že ji to velmi zajímalo. A ani na lékaře nefungovalo, že to chtěla vědět z pozice její nadřízené* (Riku) Na její výslovné přání, Raikage-sama *promluvil už opatrnějším hlasem Riku, přeci jen takhle nabroušenou Raikage ještě nezažil. Že by nakonec mezi ní a akane nebylo tak vzdálené příbuzenství jako se všude tvrdí? Pomyslel si, ale soustředil se na ty dvě ženy před sebou* (Raikage) Její přání mě nezajímá! Pokud vím, tak jsem stále vrchní velitel vojenských sil v Kumo a mám právo na informace o svých podřízených! *pohledem častovala jak Rika tak doktora, který se posunul blíže ke kapitánovi* (Raikage) Takže?! *stále čekala na jakoukoli odpověď a postavila se proti Rikovi tak, že byla připravená ho v momentě odstrčit, aby se dostala k Akane. Byla ve stjené pozici jako Shimiru, ale přeci jen v jiné. A Riku nestál tak skálopevně proti Raikage jako proti Shimirovi. Přeci jen věděl, kde je jeho místo. Ale na druhou stranu nechtěl zradit důvěru Akane*

Shimiru: *Pomalu přicházel k sobě, kdy se mu po té ráně ještě trochu motala hlava takže více méně mu hlava jen spadla na bok a sledoval co se děje. Yuuki, která stála proti tomu muži jen kývala na vše co Raikage řekla.* Přání nemá co dělat s rozkazy a vedením Kapitáne. Pokud neuposlechnete rozkaz Raikage mohlo by to pro vás mít špatné následky. *Zamračila se Yuuki na kapitána. Po chvilce si všimla, že Shimiru konečně přichází k sobě, proto to chtěla vyřešit i co nejdříve protože jí bylo jasné, že bude jinak Shimiru opět vyvádět* Pokud ovšem neplníte rozkazy od nejvyššího velitele, nebo-li Raikage. Nemáte v armáděco dělat. *Sice to znělo chladně, ale přeci jen Yuuki věděla jak moc Shimirovi na Akane záleží a samozřejmě, že ji došlo, že Raikage se tam dostala také a byla dost naštvaná, ovšem jediná Yuuki tu byla opravdu ta klidná, ale kvůli tomu to bylo také děsivé. Nic není děsivějšího než velice klidný člověk od, kterého nevíte co čekat a když viděla Shimira jak se tak kymácí tak se jen lehce pousmála a trochu si chtěla vystřelit z toho strážného.* Krom toho, dlužíte mi to. Přijít o chvilku později tak už na nohách nestojíte. *Ukázala na Shimira, kdy pokud by se kapitán podíval stejným směrem a prohlédl si Shimira a vrátil pohled zpět, viděl by tentokrát jak se Yuukin obličej kompletně změnil, nebyla v něm ani zlost, ale ani radost prostě nic. Oči měla doslova prázdné a jen se dívala přímo do těch jeho.*

*Manami byla na jednu stranu ráda, že tu Yuuki byla. Jistě, dokázala by si to vyřídit sama a ne zrovna šetrně by Rikovi pohrozila, že může lusknutím prstu přijít o práci. Ale přeci jen její přítomnost bylo něco, co ji uklidňovalo. Přeci jen jejich společná minulost byla znát, pro Manami bude Yuuki vždycky někým důležitým a významným. A teď ona byla tou brzdou, aby se napovrch nedostala její nespoutaná povaha, její agrese, kterou si jako Raikage nemohla dovolit. I přes to, že šlo o Akane. Ten Yuukin klid se na ní přeci jen trochu přenesl, aby mohla dál reagovat přiměřeně svému postavení. Riku sledoval Raikage i Yuuki a pomalu polevoval. Nemohl tu stát napořád a nemohl riskovat svou kariéru. Slíbil sice Akane, že se přes něj nikdo nedostane, ale to nemohl vědět, že před ním bude stát samotná Raikage. Podíval se na doktora a jen kývl* (Riku) Dejte Raikage-sama lékařské záznamy kapitánky. Jak řekla, má na to ze své pozice plné právo *snažil se, aby to vyznělo s co nejmenšími emocemi, ale byla v jeho slovech znát porážka, než se podíval na Yuuki* (Riku) Jsem si vědom, v jaké jsem se ocitl pozici, madam. *nepatrně se pousmál a po jejích dalších slovech střelil pohledem po Shimirovi, než se pohledem vrátil k Yuuki. Chtěl něco říct, cokoli, aby si nějak udržel svou pozici, ale z místnosti za ním se ozval Akanin hlas. Nejspíš ji celá ta situace před dveřmi vzbudila* (Akane) Riku *Akane už byla nějakou chvilku vzhůru a poslouchala, co se dělo venku. Manami tu chtěla ze všeho nejméně, ale nemohla s tím nic udělat. Nemohli s tím udělat nic ani jeden. Riku otevřel dveře a nakoukl dovnitř* (Riku) Nemáš spát? *ve tváři se mu usadil úšklebek* (Akane) Netušila jsem, že máš koule postavit se Raikage *vrátila mu úšklebek, na první dojem by se mohlo zdát, že měla i dobrou náladu* (Riku) Bohužel nemám takové, abych riskoval kariéru. *celý ten rozhovor mohli poslouchat ti venku. Raikage byla ale zaměstnaná čtením lékařské zprávy a velmi se snažila nedávat najevo žádné emoce. Lékaře už poslala pryč a ve chvíli, kdy se otočil Riku, tak toho poslala pryč také. Riku problémy kupodivu nedělal, jen znovu Raikage zasalutovat a odešel. Byla při nejmenším v šoku z toho, co se dočetla. Každopádně kdokoli měl už volný přístup do pokoje, kam se Manami zrovna nehrnula v tenhle moment*

Shimiru : *Yuuki, která celou situaci bedlivě sledoval pouze překřížila ruce a když uslyšela Akanin hlas pootočila se po Shimirovi, Shimira znala až příliš dobře takže kousek jen popošla, aby mu dala ruku na hruď a tím ho udržela na lavičce.* První by se tam měla podívat Raikage-sama. Omlouvám se Shimiru, ale v tuhle chvíli tam nemáš co dělat. *I když se Shimiru snažil ruku odendat tak Yuuki zatlačila jen více, čímž Shimira opět trochu uklidnila. Poté se pootočila na Raikage a znali se až příliš dlouho na to, aby nevěděla, že zprávy asi nejsou dobré. Nakonec tedy Shimira pustila a přišla až k Raikage.* Mohu Raikage-sama ? *Zeptala se, přeci jen Yuuki byla také z lékařského personálu a tak by si mohla potvrdit co s Akane je. Pro Shimira Akane byla ta nejdůležitější osoba, to znamená, že Yuuki také na Akane velice záleželo. Pokud by Raikage tedy podala Yuuki papíry ta by si je okamžitě začala číst, kdy poté by se zeptala o svolení vejít do místnosti a pokud by měla povolení, vešla by dovnitř a přišla až k Akane s úsměvem na tváři.*Dobré ráno, jak se cítíš ? *Zeptala by se Akane, kdy by se nadále usmívala, přitom by ji dala jemně ruku na čelo.*Tohle nám nemůžeš dělat, celé jednotce chybíš a kdo jiný by je dostal do latě než ty.*Ušklíbla by se. Shimiru mezitím seděl dál na lavičce, kdy se díval do země a ani nemrkal byl jako v v hypnoze. Chtěl jít dovnitř, ale stále si v hlavě říkal to co mu řekl ten muž.* " Takže si nech ty kecy, že ti na ní záleží, idiote. Nevíš o ní vůbec nic! " *Stále si opakoval v hlavě a vůbec nevnímal okolí. Začal dokonce i pochybovat o tom, zda pro Akane by opravdu nebylo nejlepší, kdyby se tam radši ani neobjevoval....přemýšlel i o tom co se stalo, že Akane skončila v nemocnici* "Pokud ti na ní tak záleží, měl jsi už dávno vidět, jak na tom je. " *Ozval se hlas v Shimirový hlavě. Jak se říká doslova koukal do blba. Ten vztek a vše z něj úplně spadlo, ale to co řekl ten muž na něm skutečně zanechalo následky, tedy alespoň v tu chvíli. Neměl ani odvahu vejít do pokoje a podívat se v tu chvíli Akane do očí. I když ji chtěl držet za ruku, říct ji jak ho vše mrzí. Začal si dávat za vinu, že by to dost možná mohlo být kvůli němu, přeci jen věděl čím si Akane prošla a to jak v dětství tak s ním na misích. A ten blbec to přehlížel, byl až moc zaslepenej tím dobrým a nevšímal si i toho co by Akane mohlo třeba i trápit. Jak stále koukal do blba tak mohlo, ale být i zároveň vidět, že jeho ruka byla opět zatnutá v pěst, nejradši by si jednu sám flákl, k čemu byla chytrost nebo odhodlání když se nedokáže postarat o někoho, kdo pro něj znamená tolik- *

*díky tomu, že se probudila vážně jen chvíli předtím, než si zavolala Riku, tak o tom, že je tam Shimiru, neměla ani tušení. Ale ono by to vyšlo nastejno, přiznávat Manami nebo Shimirovi své selhání bylo pro ní těžké. Už dřív byla příliš hrdá na to, aby si řekla o pomoc. A pokud teď Manami četla její lékařské záznamy, tak už věděla, co ji je. Že ji včera večer zachránil Riku prakticky ze spárů sebevraždy. Všechno měla tak připravené, naplánované, že se nemělo nic "pokazit". Ale nebrala v úvahu strýčka náhodu, kdy se Riku šel osprchovat příliš pozdě, protože se vrátil z večerního tréninku. A teď se musela popasovat s následky své zpackané mise a toho, co málem dovršila večer. Byla naštěstí pod dost silnou medikací. Sice ji to nezabránilo v probuzení, ale byla dostatečně otupělá a citově oploštěná, aby se ji většina věcí ze včerejška vybavovala jen matně. A díky tomu ten víceméně bezstarostný tón. Bylo pro ní těžké udržet tu masku bez výrazu, protože to, v jakém stavu se Akane nacházela, v ní vzbuzovalo velké množství emocí. Což musela Yuuki poznat. Když k ní přišla a chtěla po ní ty záznamy, na malý moment se ji podívala do očí příliš důvěrně na to, aby udržela svůj poker face. Strach, zoufalství, vlastní selhání a nakonec i vztek, to všechno se během chvilky přehnalo přes její tvář, než nasadila tu svou masku. Byly to velmi vzácné okamžiky, kdy dala najevo emoce.* (Raikage) Jistě *nakonec ji ty záznamy předala a hlavou se ji honily podobné myšlenky jako Shimirovi. Jenže ona si k tomu ještě vyčítala, že na ní neměla dostatek času díky péči o Danga. Měla si něčeho všimnout. Tohle nevypadalo, že je to krátkodobé. To si toho měl všimnout někdo mnohem dřív* (Raikage) Ty se musíš ptát? *poznamenala jen pro její uši s nepatrným pousmáním. Přesně v takových momentech byla zranitelná. Když šlo o tu hrstku lidí, které milovala. Ani za ty měsíce si nespojila situaci se Shimirem a misi Akane. Samozřejmě, že dostala informaci, že Akane vyrazila na infiltrační misi. Ale tu informaci dostala s několikadenním zpožděním. Omyl? Kdo ví. Mezitím Akane byla už relativně vzhůru, oblblá ale vzhůru. Věnovala Yuuki trochu ospalý úsměv* (Akane) Dobré ráno. Trochu jak... tělo bez duše po tom, co do mě všechno nacpali *tiše se zasmála, nějak ji v tuhle chvíli vůbec nedocházelo, proč tady je* (Akane) Nebyla jsem tak zraněná, aby mě musel odnést sem. Od kdy jsou ostatní kapitáni takový srabi? *jen zavrtěla nechápavě hlavou* (Akane) Doufám, že Shimiru zase někde loví nukeniny a brzy se vrátí domů *řekla si spíš sama pro sebe. No, když ale Yuuki četla tu druhou část, trochu se zamračila a podívala se ke dveřím, kde předpokládala Manami* (Akane) Asi si bude muset poradit jednotka chvíli beze mě, co? *zeptala se poněkud smutnějším hlasem* (Akane) Raikage-sama to ví, proč jsem tady, že? *zeptala se opatrně, ale oči upírala stále na zavřené dveře. Zrychlil se ji tep a začala zrychleně dýchat. Víc než nepatrně. Mezitím Manami na chodbě chvíli koukala do prázdna někam za Shimira, než se narovnala a udělala pár kroků k němu a položila mu ruku na rameno* (Raikage) Bude tě potřebovat tady... *promluvila vážně, nechtěla ho zrazovat od jeho plánů s lovem nukeninů, ale chtěla pro Akane to nejlepší*

Yuuki : *Ještě předtím než vešla do pokoje se na Raikage usmála a jemně ji pohladila po rameni, poté nastal ten pokoj, kde se usmívala dál na Akane.* Pokud jsou kapitání takový srabi jak říkáš, pak jsme takoví všichni. *Zasmála se Yuuki poté, ale přišlo slovo na Shimira a Yuuki se tak ještě více usmála, a poté Akane trochu poupravila polštář. * O jednotku se neboj. Oni ti nikam neutečou, ba naopak pokusí se zlepšit ať tě doženou. Už se těší jak je bude prohánět. *Ušklíbla se Yuuki, poté přišlo, ale trochu vážnější téma a to Raikage, na to bohužel jen velice opatrně kývla.* Hlavně v klidu Akane dobře ? Musíš se uklidnit. *Dodala, kdy ji pohladila jemně po tváři.* Shimiru sedí venku a myslím si, že dostává kárání od Raikage. *Pokusila se jemně rozveselit Akane.* Ten tvůj Shimiru když zjistil, že jsi tady...no řekněme, že jeden doktor si z něj opravdu sedl na zadek. Myslím, že by měl dostat kárání i od tebe, ale nejdřív se musíš prospat a uklidnit dobře ? *Zasmála se a dál uklidňovala Akane.*

Shimiru: *Ucítil na rameni Raikage ruku, ale ani se nehnul. Stále se díval do prázdna dokud konečně něco neřekl.* Končím.... *Stále se díval do prázdna a stále si přehrával to co mu řekl ten muž.* Musím zůstat ve vesnici po boku Akane....vždy když jsem od ní něco se stane. * Dodal, kdy Raikage mohla vidět, že se mu pravá ruka klepe, ale zbytek těla bylo až nepřirozeně v klidu.*

*Raikage jen na ten moment zadržela dech, co se na ní Yuuki usmála a pohladila ji po rameni. Hlavou ji problesklo, co ji kruci chybělo předtím, než se stala tím, kým teď byla. Ty časy ji obzvlášť v blízkosti Yuuki chyběly. Nejednou ležela v nemocnici po otevření nějaké brány hachimonu a Yuuki se o ní tenkrát několikrát starala. Žádné seznámení na baru za jedním účelem, proto ten vztah Manami k ní byl úplně jiný než k ostatním, se kterými někdy něco. A o to bylo těžší se pro ní odpoutat. Jenže teď byl pro Manami krizový moment a všechny ty bariéry byly pryč. Musela to celé spolknout jako celou svou vládu. Daň za moc a sílu. Se Shimirem na chodbě byli jak dvě hromádky neštěstí, ale ona na tom byla o něco lépe. Aspoň navenek, když k němu přišla a promluvila na něj. Pevněji mu stiskla rameno potom, co řekl* (Raikage) Podívej se na mě, Shimiru *promluvila mírně a nepromluvila, dokud se na ní nepodíval* (Raikage) Nemohli jsme to ovlivnit. Nemohli jsme udělat nic víc, než jsme udělali, rozumíš? Ale teď musíme udělat všechno, aby byla v pořádku *měla pevný hlas a nebylo ani stopy po jejích emocích. Potřebovala Shimira povzbudit, protože sama moc dobře věděla, že Akane ho potřebuje teď ze všeho nejvíc* (Raikage) Až odtamtud Yuuki odejde, půjdeš tam, jasné? *dokázala se na něj i usmát. Musela být ta silnější už jen z principu*

*Akane si vyslechla Yuuki a jen si povzdychla* (Akane) Jsem v pořádku. Nic mi není, tak nevím, proč trčím tady *zamrmlala a chtěla si minimálně v posteli sednout, ale prášky v její krvi ji to zrovna neumožňovaly. Stačilo jen pár centimetrů se zvednout a znovu se spustila do peřin, jako kdyby byla celá z olova* (Akane) Proto nesmím dovolit, aby mě dohnali. Musím na další misi, která tentokrát nedopadne naprostým fiaskem *promluvila tak zapáleně, jako kdyby byla rozhodnutá hned dneska odkráčet z nemocnice a vydat se na další samostatnou misi. Jak se ale opřela o lokty, tak ji zatahaly obvazy na jejích rukách pod rukávy a vybavila si o něco zřetelněji to, co se včera večer vlastně dělo. To celé odstartovalo tu panickou ataku, která se ji pomalu rozjížděla. Naštěstí se podívala na Yuuki ve chvíli, kdy přikývla a snažila se ji uklidnit. Což kupodivu dost účinně zabíralo a během jejích dalších slov se ji povedlo uklidnit svůj dech* (Akane) A Shimiru to ví? *zeptala se na další otázku, která ji trápila. To, že se to dozvěděla Manami, to ovlivnit nemohla. Ale Shimiru...* (Akane) Nechci, aby si to vyčítal... *promluvila tiše, už zase začínala být unavená*

Shimiru : *Podíval se směrem na Raikage.* Nevím jestli to zvládnu.. *Řekl, kdy se zase začal dívat do prázdna.Sice mu skutečný důvod stále nedošel, ale věděl, že to muselo být něco hrozného, když se i Raikage zděsila.* Ten kapitán řekl, že na tom před misí nebyla dobře... *Hned poté vstal, ale jako by byl duchem nepřítomný, sále si opakoval ty slova strážného a je pravda, že se o Akane bál a bylo to vidět i na něm, ale uvnitř v hlavě doslova panikařil, jeho mysl si dělala v tu chvíli co chce a Shimiru se začal uzavírat do sebe.*


Yuuki: Trčíš tady, protože jsme měli jednu postel navíc a ty jsi ten odpočinek už potřebovala. *Přisedla si k Akane na postel.* Tyhle léky co jsi dostala tě na nějakou dobu z postele nepustí. A na misi tě nemohu pustit a to ti říkám jako lékař. A to neříkám jen proto, aby sis odpočinula, ale ty dva venku ? Víš jak by jsi mi to zavařila ? Shimiru by mě seštěkal a Raikage nakopala. *Zasmála se na ní, kdy ji poté chytla jemně za ruku a její pohled se změnil.* Shimiru to neví.....ale.. *Podívala se Akane do očí a povzdechla si.* Dřív nebo později se to dozví, to moc dobře víš. *Yuuki přeci jen znala Shimira tak dobře jak jen mohla, dokonce i lépe než Akane. Trávila s ním až moc času takže věděla jeho slabiny, jeho silné stránky, jeho emoce a vše okolo.* Zkus odpočívat dobře ? Příjdu tě pak zkontrolovat, takže ne, že mi utečeš. *Mrkla na ní jedním okem a pohladila ji ještě po tváři než vstala a odešla z pokoje. Kde se podívala na Shimira a Raikage.* Mana....Raikage-sama zprávu budete mít co nejdříve. Půjdu ji sepsat. *Popošla kousek dál než se otočila opět s úsměvem na tváři.* A pokud půjdete do pokoje. Nesnažte se ji trápit. Už toho zažila dost. *Dodala dokud neodešla sepsat zprávu. Shimiru si vše vyslechl, ale stále byl tak nějak mimo, přišel sice ke dveřím, ale přemýšlel jestli je to pro Akane opravdu nejlepší. Nakonec přeci jen otevřel dveře a vešel dovnitř, kde přišel až k posteli a díval se Akane přímo do očí. Z jeho oka mu stékaly slzy.* Promiň...promiň, že jsem nepřišel dřív...moc se ti omlouvám. *Začal ji hladit po tváři.*

*snažila se Shimira povzbudit a nedávat najevo vlastní emoce. Stačila ta chvilka s Yuuki. Bylo to pro ní těžké, ale musela to v sobě udržet, dokud je tak nějak na veřejnosti. V takových chvílích se objevuje její pravá tvář. Normálně, když zrovna nestojí na chodbě v nemocnici před pokojem ženy, kterou vychovala jako vlastní dceru. Když zrovna se vedle ní nehroutí její přítel a student její další velmi blízké osoby. Ale vařila se v ní krev pěkně, to ne že ne, ale nebyla příležitost na nějaké upuštění páry. Ne v tuhle chvíli.* (Raikage) Musíš být silný pro ní. Teď je to důležitější než kdy dřív *připomínala mu, jako kdyby sama měla už s něčím takovým zkušenost. Svoje pocity a myšlenky radši odsunula stranou* (Raikage) Nemohl jsi udělat víc. Nemůžeš za to, Shimiru-san *opakovala to jako mantru, otázkou bylo, jestli jen pro Shimira nebo i pro sebe. Ve chvíli, kdy Yuuki vyšla ze dveří a oslovila ji jménem. Teda skoro, tak ji po tváři přelétl úsměv. Musela si zvyknout na to, že i pro ní byla v první řadě Raikage. Ale bylo by příjemné, kdyby nebyla. Alespoň někdy. Za odcházející Yuuki se dívala o chvíli déle, než by bylo asi vhodné, než se podívala na Shimira s povzbudivým úsměvem* (Raikage) Potřebuje tě víc než mě *sledovala ho, jak vešel do pokoje, než se přesunula k nejbližšímu otevřenému oknu na chodbě. Normálně nebyla tak sebestředná a sobecká, aby to udělala, ale tentokrát udělala výjimku. Vyklonila se z okna a zapálila si. Byla to její první cigareta od těhotenství. I kdyby snad zdravotnický personál chtěl mít nějakou připomínku, stačil jediný její pohled, aby radši mlčeli. Dřív před dobou "Raikage" kouřila docela dost a běžně. Jako Raikage si to nechávala více méně jako relax po práci a od té doby, co se snažila otěhotnět, přestala úplně. Do dneška*

*Akane se na ní musela usmát, jak se ji přeci jen snažila trochu rozveselit* Škoda postele *poznamenala, než si k ní Yuuki sedla. To už zvážněla i trochu zfetovaná Akane. Přeci jen pohled, který na ní Yuuki upřela, patřil mezi ty skutečně lékařské* Začínám chápat, jak někoho jako Raikage-sama udrželi v posteli. Naprali jste do ní takový driják a bylo to *trochu se usmála, do teď si nedokázala představit, jak Manami ležela přikurtovaná k posteli po otevření vyšších bran hachimonu. I s ní mnohdy měli doktoři problém, aby ji udrželi v posteli. Natož Manami. Představa, jak Yuuki dostává od Shimira a Manami, ji upřímně pobavila* Obávám se, že byste skončila na vedlejším pokoji, kdybych se pokusila utéct, co? *naštěstí přes ty prášky měla všechno vnímání dost zploštělé a i to pomohlo, aby tak rychle přešla tu paniku, kterou zažila, když zmínila Manami. Když ji po zmínce o Shimirovi chytla za ruku a podívala se ji do očí, neměla problém ji pohled oplatit. Cítila ten upřímný zájem o ní i o Shimira. Tušila, kdo ta žena u ní je, ale nebyla si tím stoprocentně jistá. A bylo ji to v téhle chvíli jedno* Radši dřív než mu to dojde samotnému *povzdychla si* Jen nevím, jestli o tom dokážu mluvit... Ať už za jakkoli dlouhou dobu *přiznala a podívala se na své předloktí. Vybavovalo se jí toho víc a víc a o to silnější byla ta touha o tom nemluvit. Naštěstí Yuuki ty chmury trochu rozehnala* Počítá se jako útěk pád z postele a odplazení se? Protože víc toho asi nezvládnu *tiše se zasmála a bylo na ní vidět, že i z tak krátkého rozhovoru je unavená. Pomalu se jí zavíraly oči, ale ještě zvládla zaregistrovat Shimira. V tuhle chvíli ji všechno okolo jejich rozhovoru s Manami bylo jedno. Ještě zvládla otevřít oči a unaveně se na něj usmát* Lásko... *s vypětím sil k němu natáhla ruku, aby se mu aspoň pokusila setřít slzy*

Yuuki: -Ještě než proběhlo vše na chodbě -
*Yuuki se upřímně smála na Akaniny poznámky.* Raikage-sama u ni byl problém už jen ty prášky. *Začala se zadržet ten smích. Jelikož Raikage brala jako svou opravdu dobrou přítelkyni no možná i něco více, tak ji ta vzpomínka i dost rozveselila.* Ve vedlejším ? Hm, řekla bych, že bych ležela na tvé posteli s tebou, aby jsi se o to znova nepokusila.  *Dodala, kdy poté už odcházela, ale zastavila ji ještě ta věta od Akane.* Akane...teď budu mluvit jako někdo, kdo zná Shimira a jako tvá přítelkyně. Pokud se o tom rozmluvíš, uleví se ti. Zkus přestat být na vše sama a nech si pomoc. Pokud ne ode mě nebo od Raikage, měla by sis nechat pomoci od Shimira. *Na její připomínku s útěkem se začala opět smát. * S tím co máš v sobě si myslím, že by jsi neotevřela ani dveře. A pád z postele...proč ne ? Uspí tě to dřív než ucítíš náraz. *Škodolibě se na Akane usmála a vyplázla jen tak ze srandy jazyk.* Nezapomeň co jsem ti řekla dobře ? *Mrkla ještě na ní.*
-Po tom co Yuuki odešla udělat papíry-
*Yuuki se vracela zpět i s papíry, když viděla jak Raikage kouří u okna. Opřela se hned vedle ní.* Neviděla jsem tě kouřit už dost dlouho. Nervíky pracujou. Chceš něco na uklidnění ? *Zeptala se starostlivě Yuuki, která se však usmívala dál na Raikage.* Manami, měla by jsi jít za ní.   Zahoď na chvíli tu masku Raikage. Nikoho k vám do pokoje nepustím. Akane nepotřebuje podporu Raikage, ale podporu Manami. *Řekla velice potichu, aby to slyšela pouze Raikage. Poté se Yuuki opět pousmála a vzala opatrně cigaretu z úst Raikage a dala si ji do svých, kdy se jen tak provokativně podívala na Raikage.* Běž dovnitř, já to za tebe tady dodělám.   *Řekla, kdy samozřejmě myslela tím, že za ní dokouří cigaretu.*

Shimiru : *Díval se na Akane a když ucítil její ruku rychle, ale jemně ji chytil a políbil. * Prospi se. Budu tu s tebou....už nikdy tě nenechám samotnou. Promiň mi to lásko.  Odpusť mi, že jsem tam s tebou nebyl když jsi to potřebovala... *Řekl, kdy se trochu nadzvedl a hladil ji velice jemně po tváři a vlasech. V jeho očích byl strach, ale zároveň obrovksá úleva, že je Akane naštěstí mimo nebezpečí. Takhle se ještě Shimiru nikdy necítil, ta bezmoc a ten strach. Když se poté podíval na předloktí, tak se jeho výraz však vůbec nezměnil. Stále byl až moc v šoku z toho co se všechno mohlo stát. Jeho mozek v tu chvíli opravdu nepracoval na jediné co myslel, bylo bezpečí Akane a její uzdravení. Stále ji hladil po tváři, ale nemohl takhle Akane vidět, doslova ho to žralo zevnitř.* Kdyby jsi potřebovala vodu nebo cokoliv jen řekni, ale hlavně prosím odpočívej...prosím lásko.

*Akane velmi ta poznámka o Raikage pobavila, ona se na rozdíl od Yuuki ani nesnažila zadržovat smích* Vůbec mě to u Manami nepřekvapuje *po hodně dlouhé době nazvala Raikage jménem, ale protože si byla takřka jistá, kdo žena sedící u ní je. Lékařka, co je evidentně blízká Raikage? To mohla být jedině jedna osoba, o které nejednou Akane Manami vyprávěla. Yuuki* Ale pozor, dost se roztahuju *nepřestávala se potichu smát, než trochu zvážněla* Takže Yuuki-san... Ta, o které mi vyprávěla Manami, a Shimirova sensei je ta samá osoba? Je to moc podezřelé na náhodu *pousmála se, než přišlo to vážnější téma* Je to poněkud... komplikovanější, než se zdá *povzdychla si Akane, ale vyslechla si Yuuki. Nedokázala si představit ani o tom mluvit s někým cizím, natož s Manami nebo Shimirem. S Manami proto, že i když byla pořád za tu drsnou Raikage, tak moc dobře věděla, že i tahle drsná žena má city a ty se snažila po smrti svého otce zraňovat co nejméně. Protože znala ty její stavy, kdyby člověk byl nejradši na druhém konci světa co nejdál od naštvané Manami. A čím víc své emoce Manami vytěsňovala, tím horší byly následky toho, když to v ní bouchlo. V těch chvílích z ní měla strach, ale zároveň měla strach o ní. A se Shimirem se prostě do teď soustředila na to pěkné, na to kouzelné v jejich vztahu a tohle by byla velká zatěžkávací zkouška jejich vztahu. Už se naučila se na nikoho nespoléhat a teď podle Yuuki bude muset. Mluvit o tom, co se stalo. Než Yuuki odešla, jen přikývla. Když už u ní byl Shimiru, oči se ji zalily slzami* Jsem ráda, že jsi tady a ne někde ve světě *byla už v takovém polospánku, když se trochu posunula ke vzdálenější straně postele, aby mu udělala místo na posteli, aby si k ní mohl lehnout. Díky tomu, jak k němu natáhla ruku, tak se rukáv té nemocniční košile vyhrnul a byly vidět ty obvazy* Potřebuju jen tebe *zamumlala ještě, než znovu usnula. Kdyby si k ní lehl, tak by se k němu přitulila*

*Manami si dovolila upustit páru aspoň cigaretou, byla na tom psychicky hůř, než se na první dojem zdálo. Na první dojem byla velmi naštvaná, ale uvnitř byla zničená. V hlavě si pořád přehrávala ty chvíle, co se s Akane viděly mezi čtyřma očima. Bohužel jich poslední dobou bylo dost málo, ale i tak na ní nezanevřela úplně. Přehrávala si ty chvíle a snažila se najít něco, co by ji napovědělo, že její psychický stav byl na tom tak, že to směřovalo k tomuhle. Už to prožívala podruhé a ani podruhé to nebylo lehčí. Právě naopak měla pocit, že se z toho poprvé vůbec nepoučila. Takové temné myšlenky měla v hlavě, když se vedle ní postavila Yuuki* Jednou kuřák, navždy kuřák *poznamenala s nepovedeným úšklebkem, ale nepodívala se na ní. Dívala se před sebe* Blízcí se pokoušejí o sebevraždu v jednom kuse *dodala tišším hlasem a bylo vidět, jak se ji chvěly ruce. Sarkasmus byla její poslední obrana, než to v ní celé bouchlo. To, že to nebyla její první cigareta, bylo jasné. Kdyby se Yuuki podívala na vnější parapet, viděla by už jeden nedopalek. Tohle nebyly jen pracující nervíky, ale spíš nervy v hajzlu* Potřebuje Shimira, ne mě. Mě potřebuje ze všeho nejméně *odvětila a ve chvíli, kdy byla okradena o cigaretu, tak se na ní konečně podívala. Ten pohled na Yuuki s cigaretou a její provokativní pohled v Manami odjistil jednu z několika náloží. Jen lehce zakroutila hlavou a podívala se ji hluboce do očí, kdy mezitím si opatrně cigaretu vzala zpátky, ale místo toho, aby pokračovala, jen ji típla o vnější parapet* Myslím, že jsme se už dávno shodly na tom, že k tobě tohle nejde *pošeptala ji důvěrně a stačil ji rychlý pohled na jednu a na druhou stranu, aby se přesvědčila, že jsou momentálně na chodbě samy, aby ji jemně položila ruku na pas, otočila si ji zády k oknu, než si zcela majetnicky a sobecky ukradla její rty v dlouhém něžném polibku. Její mozek v takových krizových momentech jel trochu na autopilota a její podvědomí ji ovládalo mnohem víc, než kdyby stála pevně nohama na zemi. V tu chvíli ji bylo jedno, že byla vdaná, měla dítě, jestli Yuuki někoho měla. Nic z toho ji nezajímalo. Ta postavička "Raikage" byla někde hodně daleko. Všechno tohle si uvědomila až pozdě, kdy už to nešlo vrátit zpátky. Tohle už se ji pěkně dlouho nestalo. Nakonec se od ní odtáhla, pokud ji teda Yuuki neodstrčila sama* Promiň... *bylo jasné, že se za tenhle přešlap styděla. Couvla od ní na délku paže a až v tu chvíli se na ní podívala. Teď ji byla už milejší představa být v pokoji Akane, než tady na prázdné chodbě s Yuuki. Bylo jasné, že v sobě svádí vnitřní boj*

Shimiru: *Samozřejmě nečekal na nic a když mu uvolnila místo na posteli tak si vedle ní lehl. To přitulení ho hřálo u srdce, jemně ji objal, a konečně mu to začalo docházet...ty obvazy...skutečně to nebyla mise a Shimiru si vše dával dohromady. Když mu to docvaklo, přitiskl ji ještě blíže k sobě, ne nijak aby ji to bolelo, ale prostě ji nechtěl pustit. Opravdu ho bolelo to, že by se Akane k něčemu takovému dokázala odhodlat. Jak tak usnula tak ji Shimiru hladil pomalu a jemně po vlasech, kdy nakonec usl také, ale stále byl jen v takovém polospánku, kdy dával pozor na sebemenší pohyb Akane.*



Yuuki : *Ještě předtím než se odehrálo vše venku a Akane zmínila o té osobě se ještě pootočila a jen tak na ní rošťácky mrkla, čímž ji prakticky řekla, že má pravdu. Poté co už byla Yuuki s Raikage se na ní nadále usmívala, i když po tom co řekla.* Manami, přestaň ! Víš moc dobře, že Akane tě má ráda a potřebuje tě ! Kdo ji jí nejbližší ? Kdo je její rodina ? Nedej bože, kdyby se měla holka vdávat za kým asi tak by měla jít ? *Zeptala se, kdy už byla zamračená.* Pro mě za mě si stále buď Raikage, ale v soukromí buď ta stará Manami. *Yuuki si za tím skutečně stála. Poté ovšem přišlo na cigaretu, kterou Yuuki sledovala jak ji típe. Poté se to nějak rychle semlelo, že Yuuki nestihla ani zareagovat, byla dost překvapená, chtěla něco říct, ale nemohla zvedla prst a hned se zasekla. Po chvilce však Yuuki hodila takový lišácký pohled po Manami a přitáhla si ji zpět, kdy ji bylo jedno, že má rodinu, ale Yuuki chtěla znovu okusit ty staré časy kdy s Manami byly spolu. Nikdo kolem nich nebyl a tak se Yuuki nebála a začala ji vášnivě líbat, ruce ji přitiskla na zadek a zmáčkla. S líbáním však neskončila ještě nějakou chvíli dokud se neodtáhla.* Jestli si teď dáš cigáro tak už mi pusu nedáš ! *Zasmála se Yuuki, která ještě trochu byla v šoku, ale zároveň se stále dívala provokativněna Manami.*

*Akane se jen usmála na Yuuki, když ji potvrdila, že je to pravda. Akane sama věděla nejspíš lépe než Yuuki sama, že Manami k ní stále chová hluboké city. Akane nebyla blbá a poznala to z rozhovorů, že pokud by měla Manami na výběr, Kaito Taigājointo by se nikdy nestal jejím manželem. Existovaly jen dvě ženy v životě Manami, ke kterým cítila víc. Akiko Konoruki, její dlouholetá kamarádka, která už byla dlouhé roky vdaná a prakticky se nevídaly. A pak Yuuki. Ale pokud padlo někdy slovo na Manaminy lásky, což bylo téma, které probírali už pár let zpátky, kdy Akane byla v pubertě a čekala na toho pravého, tak jediné jméno, které se objevovalo, bylo Yuuki. A po jejich dnešním setkání to chápala. Přitulila se k němu a prakticky ihned usnula. Jeho blízkost bylo to, co ji dokázalo uklidnit mnohem lépe než všechny léky, které ji kolovaly v krvi. Několikrát ze spánku vyslovila jeho jméno, ale spala na poměry poslední doby vážně klidně*

*Manami se ten její sarkasmus držel, i když ji začala Yuuki peskovat, že Akane nemá nikoho bližšího než ji. Když ale zmíní, Akaninu svatbu a že by šla za ní, nevesele se zasmála* Já jsem fakt příklad ideálního manželství *znechuceně se ušklíbla a dál kouřila* Ta stará Manami by to tu už několikrát hodila celé do vzduchu, vážně tohle chceš? *zeptala se ji poněkud temněji, když se to v ní začalo lámat. Ale byl ještě čas tu agresi někam přesměrovat, to musela sama Yuuki vědět. A díky jejich vzájemné chemii se to přesměrovalo do něžného láskyplného polibku, který věnovala Manami Yuuki. Bylo to jak taková výhybka na poslední chvíli. A vzhledem k tomu, že se s ní dělo všechno jiného, než že by stála pevně na zemi, tak vyjela po Yuuki. Na jednu stranu toho litovala, ale na druhou cítila, že už dlouho neudělala nic tak správného pro ní samotnou. V tuhle chvíli měla plnou hlavu ženy před sebou. Jeden polibek, jediné narušení jejich křehkého přátelství v ní probudilo všechno to, co se snažila celé roky marně potlačit. Nemyslela na to, že je to možná jen zkrat potom, co se dozvěděla o stavu Akane. Její city k Yuuki byly skutečné. Přesto se to snažila rozdýchat a najít trochu pevné půdy pod nohama, kterou ztratila ve chvíli, kdy si všimla jejího lišáckého pohledu. Nedokázala od ní odtrhnout oči a nakonec ona skončila v jejím objetí, v zajetí jejích vášnivých polibků, které se nezdráhala stejnou měrou oplácet. Nenechala ji mezi parapetem a sebou skoro žádné místo, než ji zvedla, aby ji posadila na ten parapet a ona k ní mohla být ještě blíž. Jednou rukou ji vjela něžně do vlasů a druhou měla položenou na jejím boku. Přestávala se ovládat. Probudila v ní touhu a vášeň, které necítila už sakra dlouho. Když se od ní v rámci možností odtáhla, jen se na ní usmála. Všechny ty pocity, které s ní cítila tehdy, byly zpátky. Jako kdyby neuteklo tolik času* Do teď ti to nevadilo *tiše se zasmála a naklonila se k ní, aby ji políbila, jak nejlépe dovedla* Pusu klidně oželím, ale polibkům neodoláš *provokativně pošeptala a sklonila se k jejímu oušku* Chybíš mi *pošeptala a posunula se trochu níž, aby ji mohla jemně začít líbat na krku. Tak nějak podvědomě věděla, že na obou koncích chodby stojí ANBU, aby pouštěli do chodby jen nezbytné lidi, ale ji bylo momentálně už jedno, jestli je někdo uvidí*

Shimiru : *Jelikož byl v polospánku slyšel jak Akane vyslovuje jeho jméno a to ho uklidňovalo. Po chvíli však otevřel oči, aby se opět ujistil jestli tam skutečně je a jestli se mu to jen nezdá. Pomalu a jemně ji začal hladit po vlasech a přitom si v hlavě vybavoval o co vše mohl přijít, kdyby ji kapitán nenašel. V tuhle chvíli měl chuť upustit od své práce jako lovec a klidně se stát vojákem jen, aby mohl být co nejblíže Akane, už ji nikdy nechtěl opustit, nakonec však opět usl..*


Yuuki : *Yuuki jen slastně vzdychala když ji Manami začala líbat i po krku, kdy se nemohla prostě udržet to vzrušení a to všechno.* Manami... *Celá se zachvěla a z toho všeho vzrušení lapala po dechu. To co zažívala teď s Manami, nezažila už opravdu dlouhou dobu. City k Manami nikdy nezmizeli, vždy k ní cítila něco více a to Manami věděla. Samozřejmě ji nebylo příjemné, že má manžela, ale na to v tuhle chvíli nemyslela. V tom všem vzrušení to už Yuuki nemohla vydržet a jak seděla na parapetě obtočila si Manami nožkami, aby ji přitiskla jak jen mohla dokud její ručka lišácká ručka nezačala sjížďět dolů, kdy se stále chvěla a po pár vteřinách už Yuuki ruka byla i za oblečením. Po chvilce však přestala a kousek od seBe Manami odtáhla. * Počkej.... *Podívala se Manami do očí.* Pokud to chceš tak ne tady a ne teď, ale někde kde budeme mít soukromí, ale mam podmínku. *Oči ji jen zářili, je pravda, že Yuuki to chtěla, ale zároveň věděla, že není nejlepší chvíle si takhle užívat, i když věděla, že to Manami pomůže. Pomalinku slezla s parapetu a chytla ji jemně za ručku, kdy ji zavedla ke dveřím pokoje a pomalu otevřela.* Podívej se. *Zašeptala tak, aby nevzbudila Akane a Shimira, pokud by se podívala klidně jen okem na ty dva, Yuuki by nečekala ani vteřinu a Manami by popostrčila do pokoje a za sebou potichu zavřela, kdy stála přímo u dveří.* Myslím, že budit je nechceš a jak jsem řekl. Ona tě taky potřebuje. Nepustím tě z pokoje dokud to nepochopíš. *Zamračila se Yuuki, a sledovala nadále Manami, poté se, ale opět lišácky usmála.* A zároveň žádné užívání dokud to nepochopíš. *Dodala opět potichu a stála u dveří.* Když to pochopíš tak věř mi, že až budeme v soukromí, tak po našem zážitku se nebudeš moct ani postavit. *Provokativně se pousmála a přejela si po rtech, nadzvedla obočí a opřela se o dveře.*

*Manami si užívala každé její zavzdychání, už to nedokázala zastavit, ani kdyby chtěla. Jenže ona chtěla přesně tohle. Jejím tělem procházely vlny vzrušení jen tím, že ji poslouchala, cítila její tělo na svém a cítila její vůni. A to, jak vyslovila její jméno, byla jen třešinka na dortu. Jak ji líbala na krku, tak sem tak ji jemně skousla kůži. Vzrušení v ní narůstalo šílenou rychlostí, jak už dlouho nic takového nezažila. O to silnější bylo to, že to zažívala právě s Yuuki* Potřebuji tě, lásko *zašeptala roztouženě, to oslovení ji přišlo tak správné, že nad tím dvakrát nepřemýšlela. Jen za těmi třemi slovy toho bylo mnohem víc. Chci tě, toužím po tobě, miluji tě. Nikdy ji nepřestala milovat a hodlala ji to dokázat. I kdyby tím měla trávit celý zbytek svého života, bohužel nemá neomezené možnosti života jako Yuuki. Byla jen smrtelník. Svou rukou, kterou měla původně na jejím boku, vklouzla pod tričko a začala ji hladit na bříšku, než sjela stejně jako Yuuki níž. Chtěla jen jedno a bylo ji jedno kde. Nakonec ji ale zastavila Yuuki, které Manami v první chvíli věnovala pohled plný frustrace. Ale když viděla, jak ji září očíčka, oplatila ji podobným pohledem. Samozřejmě, že to chtěla.* Prosím *chvěla se vzrušením a aspoň na chvíli se k ní ještě přitiskne a vášnivě ji políbí, pokud ji v tom Yuuki nezabránila. Nakonec se ale nechá dovést do pokoje Akane. Pohledem zůstane zamrzlá na své neteři. V tu chvíli vnímala jen hlas Yuuki. Akane vzbudilo otevírání dveří, ale dělala, že spí. No, po tom, co si vyslechla od Yuuki, se ji rty stočily do nepatrného úsměvu* (Akane) Nami... *nemusela mít ani otevřené oči, aby tušila, jak na tom při pohledu na ní Manami je. Zažila si to už párkrát, no, až na to, že tentokrát to bylo ještě horší. Bylo to to nejdůvěrnější oslovení od dob, kdy ji říkala teto nebo občas i mami. Manami už nedokázala udržet své emoce pod tou tvrdou skořápkou, chvěly se ji ramena a po tvářích ji stékaly slzy. Ale její slzy mohla vidět jen Akane, když otevřela oči. Manami přešla tichými kroky k ní a strávily chvilku tichou konverzací, která byla jen mezi nimi tak, aby nevzbudily Shimira. Obě to potřebovaly. V jednu chvíli střelila Akane pohledem po Yuuki a na něco se zeptala Manami. Ta se s úsměvem podívala na Yuki, než odpověděla. Manami u Akane seděla, dokud zase neusnula*

Shimiru : *Shimiru nevnímal v tu chvíli, že někdo přišel. Jediné co mohli Akane i Raikage vidět bylo to, že Shimiru jen ještě jemněj k sobě přitiskl Akane, ale nadále spal. Yuuki mezitím stála stále u dveří a usmívala se, dojetím ji málem i stekly slzy, ale to by nebyla Yuuki, kdyby to neskryla. Jak si tak Akane a Manami povídali, Yuuki ji jen úsměv opětovala skoro jako by věděla o čem ty dvě mluví, ale vědět to samozřejmě nemohla. Spíše si to tak domyslela. * Asi bych vás měla nechat o samotě. Jo a abych nezapomněla. Akane, Mana....Raikage-sama. Pokud vás uvidím v nemocnici znova, tak žádné kouření a žádný Shimiru.*Ušklíbla se a vyplázla jazyk. Po chvilce vyšla na chodbu, kde se vrátila k oknu a sledovala pouze dveře. Věděla, že uspěla s tím, aby Akane konečně u Manami ucítila tu podporu. To co proběhlo předtím nad tím se pouze usmívala, přeci jen Yuuki to nezažila už bůh ví jak dlouho a teď když slíbila Manami, že si s ní užije, tak se nad ním ušklíbla ještě více. Přeci jen znala Manami a věděla jak na ní, problém byl, že Manami přesně věděla jak na Yuuki.  Ne, že by to Yuuki vadilo ba naopak připadalo ji to neuvěřitelně přitažlivé a kdo by nechtěl partnerku, která ví kam správně dát ručičky. Posadila se nakonec opět na parapet, kdy viděla ty vajgly a čekala jak se to uvnitř vrvrbí . A když Akane nakonec zřejmě usla, Shimiru jako by vycítil, že tam s nimi je ještě někdo další a jen se mírně pousmál, ale spal dál.*

*Akane opravdu potřebovala Manami. Ne Raikage, ale Manami. Potřebovala vědět, že se na ní nějak nezlobí, že mezi nimi je všechno v pořádku. Sice už byla dospělá, ale přeci jen ještě potřebovala tu rodičovskou lásku a podporu, kterou ji Manami dávala svým osobitým způsobem. Ale proto nebyla míň její rodič než kdyby žili oba její biologičtí rodiče. Manami měla v srdci jako svou matku, tetu, sensei... svým způsobem i o docela dost starší kamarádku. Měli spolu před tím, než se Manami stala Raikage, dost pevný vztah. No, bohužel i ten začal postupem času a hlavně tím stěhováním Raikage ke svému manželovi do domu. A narozením Danga už na sebe měli ještě mnohem méně času* (Akane) Možná bude lepší na nějakou dobu žádná návštěva nemocnice *ušklíbla se a podívala se láskyplně na Shimira* (Akane) To se týká i tebe *zamumlala s úsměvem, přeci jenom pokaždé, když byl jeden z nich poslední dobou v nemocnici, tak tu způsobily akorát další problémy. Nakonec po rozhovoru s Manami usnula a vzbudila ji až o několik hodin později sestřička s tím, že ji měla vyměnit infuzi s tím koktejlem léků. Rozhodla se, že bude tentokrát vzorný pacient. Manami by už to nemusela rozdýchat. Už tohle bylo pěkně zlé. Podívala se na Shimira, jestli ještě spal nebo už byl vzhůru. Bylo na čase mu to říct, netušila, jestli něco tuší nebo ne*

*když ji Yuuki oslovila zase jako Raikage před Akane, tak se na ní jen podívala* (Manami) Yuuki, tady a teď nejsem jako Raikage *jemně ji upozornila s úsměvem a věnovala krátký pohled plný slibů, než ji nechala odejít. Pěkně uspí Akane a chvilku tam u ní ještě sedí, než vyjde ven na chodbu. Měla z toho taky dobrý pocit a určitě bude na místě poděkovat Yuuki, že ji do toho natlačila. Když za sebou zavřela dveře do pokoje, tak první pohled ji padnul na parapet, kde kam předtím vysadila Yuuki a kde seděla i teď. Chvilku si ji ode dveří jen prohlížela. Jak mohlo utéct tolik času, pomyslela si a trochu se ušklíbla. Dívat se na Doku a přemýšlet o čase byla pěkná blbost. Přešla k ní s trochu smutným úsměvem* (Manami) Zasloužíš si víc než být jen moje... *odmlčela se a dívala se ji do očí* (Manami) ...milenka *dodala a sklonila pohled. Znělo to hrozně, ale taková byla realita. Chtěla pro ní něco víc, něco lepšího, ale zároveň se ji nechtěla vzdát. Cítila k ní víc než k vlastnímu manželovi, přesto pro okolí to bude jen její milenka, pokud by jednou jejich poměr/vztah praskl. Což o to, s Kaitem měli dohodu, ale i Kaito už dřív vycítil, že jediná žena, na kterou si musí v blízkosti Manami dávat pozor, je právě Yuuki. Stačilo to, co vyváděl v Iwě, kdy ji nechával špehovat klanovými stopaři. Po chvíli se na ní podívala, nechtěla, aby tohle brala jako odmítnutí, jen aby si byla jistá, do čeho přesně jde s ní*

Shimiru : *I když by Shimiru velice rád odpověděl Akane, tak nemohl protože dál spal. Tedy do té doby než přišla sestřička. V tu chvíli se probudil a díval se kolem sebe, nakonec však se díval jen na Akane a na nikoho jiného.* Je ti lépe ? *Zeptal se Shimiru starostlivě, kdy v jeho očích bylo vidět, že je mu hrozně líto, že tu nebyl. Nevěděl úplně stoprocentně jestli se stalo to co si myslel nebo zda to bylo něco jiného. Nakonec jeho pohled skončil na Akanině zápěstí, kdy mu ukápla jedna slza a silněji ji objal, ale ne tak, aby to bolelo.* Promiň mi to lásko...promiň, že jsem tu nebyl.... *Hladil ji po vlasech.* Co se vlastně stalo ? *Zeptal se, kdy ji doslova k sobě zabalil.*


Yuuki : *Yuuki opravdu byla velice šťastná, že ji to konečně došlo a, že tma je jako blízká osoba Akane a ne jako Raikage. Jak tak čekala venku, všimla si, že Manami už vycházela, ale ani se nehnala.* Víc než milenka ? *Ušklíbla se, seskočila ladně z parapetu a přešla až k Manami, kdy ji prstem zvedla hlavu tak, aby se jí dívala přímo do očí. * Hlavní je přece jak to cítíš ty ne ? *Hned poté ji opět políbila.* A tvůj manžel se může jít zahrabat. Myslím si, že tě zvládnu lépe než on. *Ušklíbla se lišácky, ale poté zesmutněla.* Ale tvůj syn potřebuje otce. *Dodala trochu smutněji, kdy se opět vrátila na parapet a stále se dívala přímo na Manami, kdy ji částečně i provokovala, ale to byla ta její část, co prostě Manami chtěla získat. A ta bojovala s tou částí co nechtěla rozbít rodinu. I když nemusela být úplně funkční. Její stránka, která však chtěla získat Manami, byla asi dost možná silnější a jak se tak dívala na Manami tak se kousla do rtu. * Co bych dala za to, kdyby jsme byli zase ty holky co proháněly kluky a holky. *Zasmála se tiše.* To jsme ani nevěděli koho opravdu chceme......ale já už dlouhou dobu vím koho jsem vždycky chtěla. *Pousmála se, kdy opět provokovala Manami.*

*Akane nechala sestřičku odejít, než se podívala na Shimira* Cítím se tak nějak pořád stejně. Cpou do mě snad všechny prášky, co mají *trochu se ušklíbla a natáhla se k němu, aby ho políbila. Zase se pěkně k němu stulila a trochu se zarazila, když jeho pohled padl na její zápěstí, které byly pod obvazy. Rozhodla se sice o tom mluvit, ale najednou si tím nebyla vůbec jistá* Když jsi spal, byla tu Yuuki a Rai... Manami *promluvila tiše a setřela mu tu zbloudilou slzu* Nic z toho, co se stalo, není tvoje chyba, lásko... *dívala se na něj, když se ocitla v dokonalém objetí* Neměla jsem vůbec na tu misi chodit. Neměla jsem být tak tvrdohlavě hrdá a myslet si, že to nic není nebo že to zvládnu sama. *zavřela oči a tentokrát bylo na ní, aby ji zpod víček začaly téct slzy* Včera jsem už neviděla nic... žádné východisko... Všechno se ve mě zlomilo a já chtěla jen... *nepravidelně dýchala, ale tentokrát to nebyla žádná panická ataka. Sbírala síly na to říct to natvrdo* Chtěla jsem všechno skončit *vydechla, než propukla v nekontrolovatelný pláč. Schovala se do jeho náruče* Promiň, lásko... *dokázala ze sebe ještě dostat, než se kompletně sesypala*

*celé její já vnitřně křičelo, že Yuuki je pro ní mnohem víc než jen milenka. Milenka může být támhle nějaká holka na jednu noc. Nějaká holka z eskortních služeb, které se v Kumo brzy otevřou. Tenkrát, když to s jejich majitelkou řešila, tak ty služby chtěla využít, ale teď věděla, že kartičku nechá netknutou. Nebo ji podstrčí Kaitovi. Dneska si toho uvědomila až příliš na to, aby využívala nějaké takové služby. Měla problém s věrností celoživotně. Vždyť i v době, kdy byly spolu s Yuuki, tak měla další partnery. Obě měly, neměly si co vyčítat. Byly prostě mladé a užívaly si života. Vychutnala si její polibek, než se rozhodla trochu pozlobit ona ji* A jak myslíš, že to cítím já? *provokativně se na ní usmála. Nemohla z ní odtrhnout oči. Zatracení Doku. Byla pořád tak krásná a mladá. Proti ní si připadala stará, minimálně po fyzické stránce* Myslíš, že si mě zvládneš zkrotit? *zasvítily ji očka, než přešla k ní k tomu parapetu. dokázala reagovat jenom na tu provokující stránku. Bylo ji upřímně úplně jedno, co Kaito. Neuvědomovala si riziko, že by z jejího syna mohli udělat svého rukojmího proti ní. V tuhle chvíli viděla jen sebe. Když ji řekla, že už dlouhou dobu ví, koho chtěla, něžně ji oběma rukama vjela do vlasů a spojila je za jejím krkem a dlouze se ji podívala s úsměvem do očí* Vždycky jsi to byla ty... Ať už jsem byla s kýmkoli, vždycky jsem se chtěla vrátit k tobě. Myslela jsem si poslední roky, že bude stačit, když si tě budu držet dostatečně blízko na to, abych tě mohla aspoň často vídat... Ale jsem pořád ta majetnická mrcha, která tě chce úplně celou *trochu se ušklíbla a věnovala ji vášnivý polibek*

Shimiru : *Polibek Akane opětoval a poslouchal co mu Akane chtěla říct. Když si i uvědomil, že oslovila Raikage jako Manami věděl, že to skrývat zřejmě nechce a když mu setřela tu slzu, pouze se na ní usmál a opět ji políbil.* Už tě nikdy nenechám samotnou... *Řekl Shimiru, který ji stále objímal, i když Akane řekla, že to není jeho chyba on to bohužel bral jako, že zklamal. Přeci jen ve chvíli co ho potřebovala nejvíce on tam nebyl a na to dost dlouho nezapomene pokud vůbec. Jak se mu svěřila s tím, že to chtěla celé ukončit a začala plakat, Shimiru ji objal ještě pevněji a hladil ji po vlasech.* Neomlouvej se....už jsem tady. To bude dobrý. *Utěšoval ji a přitom stále hladil.* Jsem tu pro tebe a nikdy neodejdu... *Shimiru skutečně v tuhle chvíli už od Akane nechtěl jít ani na krok a přemýšlel, že s lovením skončí jen, aby ji mohl být na blízku a pomáhat jí, chránit ji, starat se o ní jen jak by mohl....ne klidně i víc než by mohl. * Není to ironie ? *Pousmál se lehce Shimiru, který se pokusil Akane vrátit náladu.* Byl jsem v nemocnici, hlídala jsi mě a starala jsi se o mě. Teď je to přesně naopak. Jsme to, ale páreček, že ? *Pousmál se a poté se mu něco vybavilo.* Půjdu k vojákům za tebou.... *Dodal, kdy ji stále hladil. Nemusel nad tím ani moc přemýšlet, ale nemohl prostě chodit po světě jen tak, nemohl by proto splnit slib a to postarat se o Akane.*


Yuuki: * Jak se cítíš ? *Prohlédla si ji provokativně a kousla se do rtu.* Řekla bych, že když jsi v roli Raikage tak už jsi z toho všeho dospěla, ale teď ? Jako osmnáctiletá holka, co má chuť si užívat života. *Usmála se, kdy Yuuki na ní koukala doslova jako by Manami byla ta nejkrásnější žena co kdy viděla, pro ní prostě vypadala jako mladá holčina, kterou zná už tolik let. * Vždycky jsem to byla já jo ? *Pousmála se, když v tom dostala polibek, který okamžitě Yuuki opětovala. Poté když se oddálila tak ji přejela prstem po rtech.* Tebe zkrotit nejde, ty právě musíš být divoká. *V tu chvíli ji začala vášnivě líbat, kdy ji jedna ruka sjela až dolů pod oblečení a druhá přímo pod oblečení vršku. Yuuki se opravdu nechala silně unést a když okolo nikdo nebyl tak využila situace a její oči doslova hořeli touhou po Manami. Tentokrát byla i o něco více akčnější a rychlejší než Manami, prostě ji nechtěla dát šanci udělat krok a pro jednou Yuuki chtěla být ta co nad tímhle má kontrolu, čímž chtěla ukázat, že kdyby opravdu chtěla tak dokáže Manami udělat jako poslušnou holčičku a naopak Yuuki bude ta co by mohla šéfovat. Přeci jen, už dříve to bylo tak, že Yuuki sice byla drsná shinobi, které se bálo spoustu lidí, ale na druhou stranu Manami věděla, že pokud šlo o tyhle věci tak Yuuki byla skutečně divoká žena.*

*Akane trochu čekala, jestli Shimiru se bude ptát, proč mluví o Raikage jako o Manami. Jestli tak říkajíc bude hrát blbého. Přeci jen Akane jejich rozhovor slyšela, ale to zase nemohl vědět Shimiru. Každopádně to Akane přešla, jako kdyby si toho snad nevšimla. Chtěla jim ten jejich rozhovor vpálit oběma zároveň, aby si uvědomili, co by způsobili, kdyby vyšel ten jejich plán. Když to z ní nakonec vypadlo a rozplakala se, vědomí, že Shimiru chce zůstat s ní, ji pomalu utěšovalo. Už od té mise v Zemi Pustoty ho nechtěla nikam pouštět, jeho návraty z misí rovnou do nemocnice tomu taky nepřidávaly. Vlastně by, kdyby se na to podívala s odstupem, mohla říct, že její problémy odstartovala láska k Shimirovi. Ale ona ho z toho nemohla vinit. Měla si nechat pomoct a neměla to nechat dojít tak daleko* Nikam tě už nepustím. *tuhle větu mu řekla už tolikrát, že to přestávalo mít význam. Jenže tentokrát ho opravdu potřebovala, věděla to. Potřebovala kolem sebe všechny, které milovala. Manami, Shimira, svým způsobem potřebovala i Rika, kterého po včerejšku brala jako součást všeho tohohle. Jistě, neměli k sobě nějak blízko, ale i tak ten jejich vztah rivalů byl silný* Asi bych se vyhnula nějakou dobu nemocnici, jinak jim tu uděláme anarchii *usmála se na něj* Dva napadení doktoři, to si nenechají líbit *tiše se zasmála a když zmínil, že půjde k vojákům, tak se jen usmála* Pokud vím, tak má volné místo v jednotce ten kapitán, co stál přede dveřma *provokativně prohlásila a znovu ho políbila*

*Manami si mohla jen nadávat za to, že ji nechala tak dlouho čekat. Možná si někde uvnitř sebe myslela, že když ji na oko pustí ze svého osobního života, že si Yuuki najde někoho, s kým bude šťastná. Chtěla pro ní to nejlepší, ale pořád si ji nevědomky držela u sebe. Velmi dobře se uměla ovládat a svým způsobem si ji držela od těla. Ta role Raikage tomu taky dost pomohla. Záměrně ignorovala tu chemii mezi nimi, ale teď už to nedokázala. Tu tvrdou skořápku rozbila Akane tím, co udělala. A Yuuki tady byla pro ní jako maják, ke kterému se mohla schoulit. Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby tu Yuuki nebyla. Neudržela by tu divokou Manami v sobě a neměla by kam jinam přesměrovat svou energii. Byl to svým způsobem úlet, ale díky tomu úletu si uvědomila, koho celou tu dobu nosí v srdci napříč všemu. Od těhotenství ani neměla čas ani chuť na ty své aférky s bůh ví kým.* To jsi docela trefila s jednou výjimkou. Nechci si užívat s kdekým *usmála se na ní provokativně, než k ní přešla a podívala se ji do očí* Koho jsi vždycky chtěla ty? *její pohledy, její provokace, ta chemie mezi nimi ji dávala jasnou odpověď, ale Manami to potřebovala slyšet. Ve chvíli, kdy ji vášnivě políbila, už byla zase ztracená ve víru vášně. Bylo tak snadné ji podlehnout. Oplácela ji vášnivé polibky a jen lapala po dechu vzrušením mezi nimi. Yuuki mohla cítit, jak moc po ní toužila. Po chvíli se od ní trochu odtáhla, aby se ji mohla podívat vášnivě do očí. Yuuki si ji dokázala zkrotit lehce a tahle její divokost se ji velmi líbila. Bylo jasné, že bylo pro Manami těžké vydržet potichu. Sama jednou rukou vjela pod její vršek a druhou ji pevně chytla zadek. Přivírala oči pod vlivem toho, co ji Yuuki prováděla, než si opřela hlavu o její rameno* Kouřit tu nemůžu, užívat si jo? *pošeptala ji mezi slastnými vzdechy do ouška. V jednu chvíli ji skousla kůži na krku trochu víc, než sama chtěla, že ji tam zůstal otisk jejích zubů. Yuuki to s ní stále velmi dobře uměla tak, aby Manami ztrácela i veškeré zbytky sebeovládání. Všechno by to bylo zalité sluncem a Manami by nejspíš velmi brzy dosáhla svého vyvrcholení, kdyby na jednom konci chodby se neozval mužský hlas. Koho jiného než Kaita* (Kaito) Chci mluvit s Raikage-sama *promluvil dostatečně nahlas, aby to slyšela i přes veškeré vzrušení Manami* (ANBU) Věřte mi, pane, že to není dobrý nápad. Je velmi rozčílená po hospitalizaci kapitánky Yoshikawy *ANBU muselo být jasné, co se tam ve skutečnosti děje, a tak Kaita zdržoval, co jen mohl* Sakra... *zamumlala a podívala se na Yuuki. Měla jen chvilku na to si rozmyslet, co udělá*

Shimiru: *Hladil ji stále po tváři, a když řekla, že ho nikam nepustí tak se Shimiru opět pousmál.* Neboj se taky už nikam nepůjdu. *Políbil ji vášnivě a přitom hladil na bříšku.* No s těmi doktory....ehm... *Zastyděl se Shimiru a poškrábal se sám na hlavě. Potom, ale přišla ta věta s kapitánem, což mu opět připomnělo, že ji vlastně on našel, že by Shimiru poprvé v životě žárlil ? Samozřejmě, přeci jen viděl, že tomu kapitánovi na Akane záleží a nemyslel si sice, že by s ním Akane utekla, ale měl takový zvláštní pocit, což se i odrazilo na jeho výrazu.* Nevím jestli je to dobrý nápad, být zrovna u něho....měli jsme spolu takovej menší problém.... *Opět se Shimiru zastyděl, ale nemohl Akane lhát.* Dobře trochu větší problém..... *Dodal, ale nedokázal říct to, že se trochu poprali, i když to Akane muselo už být jasné.*

Yuuki: Tebe....jenom tebe ! *Odpověděla ji a poté jen slastně vzdychala, když ji Manami rukou vjela pod vršek, a poté ten úchyt a skousknutí kůže, to už Yuuki prostě nevydržela a probudila se v ní ta neuvěřitelná chtíč.* Chci to Manami prosím ! *Doslova na ní vyskočila, a nohama ji obmotala kolem pasu a ruce ji dala za krk, kdy ji vášnivě líbala a nemohla prostě jinak. Chvilkama ji jazykem přejížděla od krku až ke rtům, její pohled byl nepopsatelný. Yuuki stále více a více vzdychala, je pravda, že Yuuki nikdy neuměla být úplně potichu když přišlo na takovéhle věci. Už to bylo nějakou dobu co si Yuuki takhle neužila, tedy pokud nešlo o její dítě, ale tam to spíše byl úlet kvůli alkoholu, a nikdy se nevzdala svého cíle a to byla samozřejmě Manami. Jak tak byla "pověšená" na Manami celá se chvěla vzrušením, ale přestávat nechtěla. Bohužel to se jí nesplnilo protože také uslyšela ten hlas, kdy rychle seskočila z Manami, dost frustrovaná což z jejího pohledu šlo dost dobře poznat. * Problémy přicházejí. *Dodala, kdy ji ještě políbila a vzala si do ruky zpět poznámky, aby to vypadalo, že je tam pracovně....no ona původěn tam pracovně i byla.* Přeci jen...nechci ti dělat problémy... *Řekla trochu smutnějším tonem, kdy svůj smutek zakryla radši do papírů. Málo kdy bylo u Yuuki vidět smutný obličej, vždy to byla spíše taková energetická a veselá holčina, ale když šlo o tohle. Nemohla to skrývat, nemohla prostě skrývat to, že i když Manami miluje nemůže její rodinu jen tak rozdělit. A přeci jen jak by to vypadalo, kdyby někdo takový jako Yuuki, která nebyla ani z hlavní rodiny Doku, byla s Manami ? To byly v tu chvíly myšlenky Yuuki, která věděla, že je pouze holka, které se zrovna tohle nikdy nesplní.*

*jen se spokojeně usmála, když ji řekl, že už nikam nepůjde. "Naštěstí" už na ní začal zase působit ten chemický driják, takže brzy byla zase plošší ohledně citů, ale taky celé tělo bylo těžší. Oplatila mu o něco méně vášnivěji jeho polibek, ale když se na něj pak podívala, tak mohl v jejích očích vidět vášeň zkombinovanou s lítostí* Obávám se, že budu teď dost mimo hru *tiše se zasmála stydlivě* Ale až mě odsud pustím, tak ti to vynahradím *usmála se na něj, než přišli na řadu doktoři, musela se začít smát* Když jsi tu naposledy ležel ty, tak jeden skončil s otřesem mozku *přiznala se, jako kdyby o nic nešlo* Ale radši bych další takové zážitky na nějakou dobu vynechala. Dostala jsem pěknou čočku pak od vedení *usmála se nevinně, než tak provokativně zmínila Rika, jeho výraz mluvil za vše* Riku není pomstychtivý, ale maximálně by ti dával do těla víc než ostatním *mrkla na něj spiklenecky* Nenechala bych ho, aby tě šikanoval jen kvůli tomu, co se dělo tady *bylo pro ní tak nějak přirozené mluvit o šikaně v armádě. Bylo to tak, dělo se tam dost věcí a šikana byla jednou z nich. Ani ona nebyla bez poskvrnky jako kapitánka, ale to nějak zveřejňovat nechtěla. Bylo to prostě normální*

*věnovala ji jeden z nejkrásnějších úsměvů, když ji jen potvrdila to, co minimálně tušila. To, že od ní slyšela, že chtěla jen ji, ji rezonovalo v hlavě ještě ve chvíli, kdy byly ve vlastním světě a užívaly si jedna druhou. Vážně si teď přišla jako ta zamilovaná osmnáctka. Touha a chtíč, co ji spalovaly zevnitř, byly silnější než s kýmkoli jiným. Bylo ji úplně jedno, že se chystají si to rozdat na veřejnosti, v nemocniční chodbě. V hlavě měla jen to, jak moc Yuuki chtěla. Rty se ji stočily do úsměvu, když na ní tak skočila a po jejích slovech se ji jen nebezpečně zablýsklo v očích* Když tak pěkně prosíš, Yuuki *vydechla Manami a využila situaci, že se na ní tak nalepila a udělala s ní pár kroků, aby ji trochu prudce přirazila ke stěně vedle okna. Přebrala vedení a ruku, kterou ji držela za zadek, jen přesunula pod její oblečení, aby ji mohla předvést, že to s ní umí stejně dobře, jako Yuuki s ní. Její jediný cíl byl přinést ji tu největší rozkoš, kterou jen dokázala. I její slastné vzdechy narůstaly na hlasitosti, i když se hodně snažila být potichu, nedokázala to. Ne, když slyšela Yuuki. Ale už bylo znát, že zestárla i přes to, že se cítila teď jak osmnáctka. Měla v plánu se s ní přesunout někam, kde to pro obě bude pohodlnější. Už ani nevěděla jak dlouho si takhle neužívala ve stoje. Nevadilo ji to, ani v nejmenším, ale chtěla ji dopřát všechno to, co si dlouho odpíraly. Chtěla přestat až ve chvíli, kdy jedna z nich už nebude moct. Jenže pak slyšela Kaita a bylo po všem. Pořád sice v hlavě měla to, že by stačilo chytit Yuuki za ruku a přesunout se na jakoukoli její Hiraishin značku a pokračovat tam, kde přestaly. Ignorovat ten svět kolem nich. Ale to by nebyla Manami, aby utíkala před problémy. Její pohled byl stejně frustrovaný jako ten Yuuki. Probudil se v ní i ten předchozí vztek. Yuuki vyklouzla od ní a vzala si do ruky tu zprávu Akane. Její smutek ji drásal zevnitř a o to víc se do popředí dostávala ta stará Manami. Ještě měly chvíli času, aby se obě upravily, a Manami chytila poněkud pevněji Yuuki za bradu, aby ji ji zvedla a podívala se ji do očí. I přes ten narůstající vztek měla pro ní pohled plný lásky* Miluji jen tebe *promluvila tiše, ale v hlase už tu temnotu nedokázala tak úplně schovat. Pro Manami nic nenormálního, kdy se smutek a frustrace maskovala za vztek. Ve chvíli, kdy ANBU do chodby konečně pustil Kaita, tak už byla Manami opřená z okna a odolávala touze si zapálit. Už jen na truc Kaitovi, aby se na něj nemusela otočit. Ten se podíval na ty dvě a jen se ušklíbl, než přešel k Manami* (Kaito) Jak je na tom Akane? Dorazil jsem hned, jak jsem se o tom dozvěděl. *snad ji chtěl položit ruku na rameno nebo ji i obejmout, ale nemohl nevycítit její rozpoložení. Časovaná bomba. Zůstal u ní jen stát v těsné blízkosti* Bude v pořádku. Nakonec. Nemám pravdu, Yuuki? *podívala se na Kaita a potom na Yuuki. Byla jediným důvodem, proč ještě nevybouchla. Kaitův pohled se zaměřil taky na Yuuki, jako kdyby mu snad na Akane záleželo. Byla mu podobně ukradená jako Yuuki. A tu faleš nebylo těžké rozpoznat* (Kaito) Pokud teda to nebyla jen záminka pro něco jiného *Kaito normálně nebyl podezřívavý, ale informace o hospitalizaci Akane byla dost neúplná. Z mise se vrátila jen trochu potlučená, ale v pořádku. Tak proč pak byla v nemocnici, to samozřejmě nevěděl. Manami se jen tak tak držela, aby mu něco neodpověděla. Věděla, že její manžel byl velmi všímavý a už jen to, že Yuuki oslovila jménem bez nějaké zdvořilostní přípony, už jen to, že nebyla úplně dokonale upravená jako vždy... Byly to drobnosti, které by mu mohly leccos napovědět*

Shimiru: *Lehce se pousmál, když zmínila tu šikanu.* Vypadám jako někdo, komu by vadilo, když mu dá někdo více do těla? *Zeptal se i když to myslel samozřejmě ze srandy.* Slyšel jsem, že tě on našel...a...no...mluvil o tobě... *Řekl, kdy opět začal žárlit, ale poté si všiml, že léky začali opět působit a tak to nechal být a opět ji pohladil a políbi.* Prospi se lásko, ať máš více síly dobře ? *Stále se na ní usmíval a podepřel ji tak, aby se ji leželo co nejpříjemněji, přitom ji stále objímal.*


Yuuki : *Když přišel její manžel, byla Yuuki opravdu frustrovaná a Kaito tomu ještě více přidával. Takže ve chvíli co se Manami zeptala a viděla Yuuki výraz už mohla vědět, že nastano dost možná problém.* Ano Raikge-sama. *Řekla dost divným hlasem jako by to v sobě potlačovala. Yuuki se opravdu hodně nelíbilo to, jak Kaito vyloženě předstírá, že se o Akane zajímá a tím pádem si Yuuki i myslela, že v tu chvíli kašle i na Manami. A ta věta pro záminku...no to už na Yuuki bylo moc, doslova k němu přifrčela, kdy do něj šťouchala prstem.* Tak hele chlapečku ! Jestli si kurnik myslíš, že přítelkyni mého studenta a blízkou osobu Raikage-sama jsme sem poslaly jen kvůli tomu, abychom byly spolu tak se šeredně pleteš ! Co si to o sobě myslíš takhle se zachovat ?! Jakej jsi to manžel když nedokážeš ani obejmout svoji ženu a utěšit ji, aby byla v klidu. Místo toho tady předstíráš jak se bojíš o Akane ! *Nekřičela na něj, ale mluvila dost agresivně, kdy pokaždé lehce šťouchla prstem přímo do hrudi Kaita.* A dorazil hned jak jsi se to dozvěděl ?! Co jsi to za manžela, že nevíš kde tvá žena je hm ? A jestli řekneš, že jsi měl práci tak to ještě zhoršíš ! Rodina je důležitější než práce ! Takže si koukej vymyslet sakra dobrou výmluvu nebo ti nakopu tvůj zadek ! *Yuuki byla opravdu silně vytočená a než by mohl vůbec Kaito zaragovat Yuuki pokračovala další salvou.* Takže jestli takhle podezíráš svoji ženu, měla bych ti nakopat zadek na dvakrát ! A kašlu na to jestli jsi z hlavní rodiny klanu Taigajointo. Takže chci slyšet ten důvod noták. *Opět čekala asi tak vteřinu a nepustila ho ke slovu.* Žádnej důvod, chápu. Omlouváme se pane Kaito, ale tohle je pouze pro členy rodiny a zdravotní personal vy nejste ani jedno. Naschledanou. *Nakonec se Yuuki tak drze usmívala, kdy pokud by něco namítal tak Yuuki by vždy jen zopakovala to nashledanou.*

*hravě mu šťouchla do bicepsu a usmála se na něj* Ne, rozhodně nevypadáš na to, že by ti to mohlo vadit *trocha provokace nikdy neuškodila, jen si Akane nebyla moc jistá jeho rozhodnutím jít k armádě. Přeci jen pak pozná tu Akane kapitánku. Drsnější, než kdy mohl poznat Shimiru, její přítel. Nebyla vždycky úplně příjemná a občas i místy nespravedlivá. Musela jen doufat, že zůstane bydlet u Nibo a nenastěhuje se do kasáren. Kdo ví, co všechno teď kolovalo za historky s Akane po těch měsících, co tam nebyla. Předtím je dokázala zarazit včas. Přeci jen výchova Manami byla znát a ona byla opravdu kapitán, který se nespokojil s málem* Lepší být pod Rikem než pode mnou *naznačila spíš ze srandy, než začal mluvit o tom, že ji našel zrovna Riku* Neměl mě najít... Ne tak brzy *poznamenala tiše, ale léky na ní začaly zase působit. Všimla si ale jeho žárlivosti* Je to můj rival, ne tvůj *tiše se zasmála, než se ještě lépe přitulila k Shimirovi*

*to napětí u Manami bylo evidentní a její výbušná povaha, no, jednoduše byla právě v bodě zlomu. I když nejspíš už za zlomem, protože už nedokázala ovládat tak docela svůj poker face. Věděla, že z ní Kaito vycítil tu starou Manami. A jak Kaito, tak Yuuki věděli, že dotekem nebo přílišnou blízkostí by tuhle nálož jen odstartovali. Přeci jen Kaito byl její milenec už předtím, než byl domluven jejich sňatek. Oni jeden ale o druhého nejevili takový zájem, aby jejich poměr byl nějak dlouhodobý. Manami vycítila ale i přes vlastní emoce i u Yuuki, že dřív nebo později nastanou problémy. Zařekla se, že se udrží a pokud Yuuki vypění dřív, tak tomu nechá volnost. Znala ji mco dobře na to, že i přes to její vyletění nemělo takové destruktivní následky jako její. Manami si i ve svém temném já byla až příliš vědoma své síly. Když Kaito promluvil o zámince, byla navenek až překvapivě v klidu a jen sledovala Yuuki, jak vypěnila ona. Kaito byl příliš soustředěný na Yuuki, jak do něj šťouchala a mluvila na něj a Yuuki byla zády k ní, takže Manami jen s velkým vypětí sil sledovala jen s pobaveným úsměvem ten Yuukin monolog a Kaita, který naprosto nechápal a nedostal se ke slovu. Vzhledem k tomu, že Kaito nedostal ani šanci promluvit, tak měl dostatek času si Yuuki pozorně prohlédnout a nemohl si nevšimnout čerstvých otisků zubů na jejím krku. Jen se mu zlostně zablýsklo v očích. Dokonce, když přicházel, tak měl pocit, že slyší vzdychání. Manami mu jen dávala další a další důkaz. Vzhledem k tomu, že Yuuki byla tak vytočená, tak předpokládal, že je vyrušil, což ho tak nějak těšilo* (Kaito) Tohle bude mít dohru, Manami *poznamenal zlověstným hlasem a otočil se, jako kdyby chtěl odejít, ale po několika krocích se zastavil a otočil se zpátky, aby se mohl podívat na Manami. Yuuki ho v tuhle chvíli nezajímala. Ani v nejmenším* (Kaito) I když proč čekat... Mého syna už neuvidíš! *už jen podezření, že spolu něco měli, ho dostalo do bodu, kdy vytáhl svoje eso v rukávu. V tu chvíli se ale už neudržela Manami. Nechtěla riskovat nic, takže otevřela druhou bránu hachimonu (síla, rychlost +15) a během nepatrného momentu ne zrovna jemně odstrčila Yuuki dál od Kaita. No, asi díky její momentální síle se trošku proletěla, ale rozhodně ji neodhodila proti nějaké stěně. Nejspíš dost tvrdě dopadne na zadek na podlahu. A Kaita zbrzdila až jedna stěna, u kterého ho Manami držela a svou ruku měla na jeho hrudníku* Našeho syna do toho netahej! Máme dohodu! *každé slovo vyslovovala tak pečlivě, jako kdyby byl Kaito dítě u logopeda. Byla vytočená na maximum* (Kaito) Dohoda právě padá *dostal ze sebe, přeci jen se už nemohl nadechnout, ale pořád mu v očích nebezpečně blýskalo* I kdybych ošukala všechny ženský v nemocnici, tak ti to může být u prdele! Taky nejsi bez viny! *to na něj nikdy nechtěla vytáhnout, ale sama věděla, že ji podvádí. Nebylo to tak těžké zjistit. Ale on na ní vytáhl syna! Bylo ji jedno, že se právě nepřímo přiznala. Bylo ji jedno už všechno. Nejradši by ho na místě zabila* (Kaito) Toho budeš litovat! *vydechl poslední kyslík z plic a díval se na ní stále stejně vztekle* Nikdo ti to nedosvědčí. Tohle je jen mezi námi. Chtěl jsi válku, máš ji mít! *chytila ho za košili a hodila ho skrz dveře, za kterými stál ANBU, aby bránil chodbu. To, že ho smetl Kaito, si nějak neuvědomovala, dokud neviděla ANBU se sbírat ze země. Přešla už normální rychlostí ke dveřím, kdy i zrušila hachimon* Postarám se o sebe sama. Můj syn je v ohrožení v klanové čtvrti. Dostaňte ho sem. I kdybyste ho měli dostat z klanové čtvrti násilím, ale když to půjde po dobrém, bude to lepší *přikázala a dala ANBU do ruky lísteček s místem, kam chce nechat dopravit syna. ANBU se hned vydal splnit rozkaz, zatímco Kaito se teprve sbíral ze země. Ale toho už ignorovala a vrátila se k Yuuki. V očích měla jen tu temnou stránku, ten vztek, který se ji nedařil schovat* Co dalšího dneska?! *frustrovaně zavrčela a vrazila pěst do zdi vedle okna, až opadala omítka v okruhu asi půlmetru od její pěsti. Kdyby nechala aktivovaný hachimon, nejspíš by ji už probourala. Byla vzteky bez sebe a to už nikam přesměrovat nemohla. A to, že se tím pěkně ošklivě zranila, to ignorovala. To byla ta situace, kdy se Akane bála jak Manami samotné, tak i o ní. Jen štěstím ani jednoho tím nevzbudila (jiný čas obou scén :-D)*

Shimiru: *Stále hladil Akane po vlasech. A na její poznámku se jen ušklíbl.* Pokud budu pod jeho vedením, a šáhne na tebe. Bude to naposledy co na něco šáhl. *Dodal, kdy stále žárlil, její poznámku, že ji Riku neměl najít tak brzo....na to nechtěl nijak radši zareagovat a pouze ji přitlačil k sobě. Naštěstí ho uklidnila, když zmínila, že to je její rival, ale asi to nebylo dost. Bylo mu už jasné, že Akane zřejmě Rika nechce, ale naopak ? Toho se bál. Podíval se ji přímo do očí a políbil ji.* Miluju tě...hrozně moc tě miluju... *Sice tyhle slova byly dost časté, ale Shimiru věděl co k Akane cítí.* Kdyby nepřišel včas......nemohl bych být bez tebe..... *Dál ji hladil po tváři.* Měl jsem tam být...zklamal jsem tě Akane....omlouvám se ti... *Řekl velice tiše.*



Yuuki: *Když Manami vystartovala a Yuuki spadla na zadek, tak se zvedla i když ji to trochu zabolelo, ale Yuuki nebyla žádná padavka. Jejich rozhovor si vylechla a dívala se přímo na Manami, kdy z ní neměla strach, ale měla strach o ní. Velice opatrně a jemně ji dala ruku na rameno, kde ji začala jemně hladit.* Manami...klid...jsem tady s tebou. Hlavně klid dobře? *Usmívala se Yuuki na Manami docela roztomile.* Je to hajzl, to víme obě. *Dál ji hladila po rameni a pokud by Manami se nechala tak by ji i Yuuki objala, aby ji mohla utěšit.* Pokud chcete můžete s malým zůstat dneska u mě. *Přitiskla by si její hlavu k sobě a stále ji hladila a přitom utěšovala.* Je to ve čtvrti DOKU tam tvůj manžel se neodváží. A i kdyby nedostane se přes strážné. *Nadále se usmívala. Poté si, ale všimla Manami ruku, kterou měla zraněnou a tak ji Yuuki od sebe odtáhla a začala ruku pomalu, ale velice pečlivě léčit.* Ale upřímně...byla to pořádná rána. Ani ANBU nevěděli. *Začala se smát, kdy chtěla odlehčit situaci a opět rozesmát Manami.* Mysli jen na to, že vše bude v pořádku ano ? *Když byla hotová s vyléčením ruky, tak ji jen jemně políbila a odsunula se opět dál.* Víš ty co ? Trvám na tom, dneska spíte u mě. Ber to jako nařízení od lékařského personálu. *Zasmála se.*

*Akane se v duchu musela Shimirově žárlivosti smát. Sama víceméně tušila, co se proslýchalo na kasárnách a byla si takřka jistá, že Riku o ní nejeví žádný zájem ohledně nějakého romantického nebo sexuálního vztahu. Mohli být maximálně přátelé a i k tomu by se museli docela propracovat přes jejich rivalitu* Věř mi... Riku o mě nestojí stejně tak, jako nestojím já o něj *usmála se na něj sladce, líbilo se ji, že žárlil. I když v tomu neměl zjevný důvod. Ale pokud měl být v Rikově jednotce, musela tu míru žárlivosti mírnit. Jasně, Riku byl pohledný mužský s dobrým postavením. Ale to, že ji našel ve sprchách a zachránil ji, bylo to maximum, ke kterému jejich vzájemný kolegiální vztah se dostal. Věděli o sobě, respektovali se, soupeřili spolu o přízeň generála. Ale to bylo všechno* Taky tě miluju, Shimiru *oplatila mu polibek a ještě víc se k němu přitiskla* Promiň, že jsem... Vůbec jsem nedokázala myslet... Nedokázala jsem v tu chvíli... Myslet na tebe a lidi kolem *tiskla se k němu, jako kdyby se v něm chtěla ztratit. I přes ty léky, které ji otupovaly, cítila hrozné výčitky svědomí*

*Kaito měl zatraceně štěstí, že tam byla Yuuki. Když Manami tak stála proti té zdi s nataženou pěstí, tak zrychleně dýchala. Tohle ji ani v nejmenším neuklidňovalo, kdyby to bylo dřív, nejspíš by si vztek vybila na nějakém svém studentovi. To byly přesně ty chvíle, kdy její studenti umírali zjevně bez důvodu. Nebo kdyby šla vyplenit nějakou skupinu banditů a nukeninů. Vždyť byl kvůli ní i několikrát na koberečku její současný tchán. Nezkrotná Manami. Jenže teď tyhle možnosti neměla. Po tom, co se stala Raikage, měla jen jedinou studentku. Akane. A té by nedokázala ublížit ani kdyby byla na tom sebehůř. Jistě, taky sem tam schytala rány, kdy skončila na několik týdnů v nemocnici. Když ještě Manami nedokázala úplně zkrotit svou temnou stránku. Ale tu teď měla pod kontrolou. Teda do teď, než se všechno posralo* Měl kurva štěstí, že se tě ani nedotkl! *vyrazila ze sebe stylem, jako kdyby právě uběhla maraton* A měl by ti sakra děkovat, že skončil jen takhle! *Yuuki měla velký vliv i na její temnou stránku, to Manami věděla moc dobře. Kdyby se k Yuuki přiblížil jen o centimetr, tak by skončil v nemocnici na hodně dlouho. To by se na druhou bránu hachimonu vůbec neomezovala. Možná by skončil rovnou pod zemí, to by teď Manami uspokojilo úplně nejvíc. Ve chvíli, kdy se ji Yuuki dotkla, prudce na ní otočila hlavu stále v očích měla tu temnotu, kdy prahla po krvi. A bylo ji v tu chvíli jedno, čí by byla. V těch několika málo momentech prostě jen chtěla zabít. Ale nakonec její temná stránka nezvítězila, musela si pořád opakovat, že je to přeci jen Yuuki. YUUKI. Pomalu z ní to napětí začalo opadat, dokonce i sundala ruku ze zdi, kdy spadl poslední kousek omítky, který byl pod její pěstí. Vůbec nedokázala vnímat její slova, bylo to, jako kdyby se dívala na televizi, ale beze zvuku. Vnímala jen její doteky, úsměv. Byla najednou jak hadrová panenka, která nebyla schopná ničeho. Nechala se obejmout a pomalu se snažila uklidnit vlastní dech.* Nic není v pořádku, udělala jsem z vlastního syna rukojmí *začala šeptem opakovat v šoku, ve kterém právě byla. Kaito zaútočil na její nejslabší místo. Ten parchant věděl, jak ji zlomit, aby začala jednat podle svého starého vzorce chování. Jenže teď to neodnese jediný student nebo vůdce klanu. Teď hrozilo, že následky ponese celá vesnice. Vzpamatovala se až poté, co ji políbila. Cítit její rty v tenhle okamžik... Věděla, že se nemůže poddat té touze přesměrovat všechno do té sexuální oblasti. Moc dobře si uvědomovala, že by v tomhle stavu mohla Yuuki ublížit mnohem víc, než jen tím, že ji odhodila před malou chvílí. Sama ji od sebe odtáhla a podívala se na ní. Touha po Yuuki a touha někomu dost vážně ublížit se smíchala v jejích očích* Ne *prohlásila dost rázně a držela ji pevně za ramena, aby ji zabránila se k ní znovu přiblížit. Ale už dokázala aspoň trochu vnímat, co ji Yuuki říká* Tohle není záležitost jen na dnešní den *promluvila pomalu a snažila se získat svou už dávno ztracenou rozvahu. Musela myslet na Yuuki, na Akane, která ji potřebovala, na Danga, kterého brzy dostanou ANBU na místo, kam hodlala vzít i Yuuki. Musela tu temnou Manami zase pěkně schovat i bez toho, aniž by se mohla vyřádit. Být v pořádku, nejspíš by svou větu doplnila o provokativní úsměv. Ale takhle se na ní dívala pořád stejně*

Shimiru : *I po tom všem stále žárlil, sice je pravda, že věřil tomu, že by Akane s Rikem nedošla a byla stále s Shimirem, ale ta jeho druhá stránka se prostě v tuhle chvíli až moc o Akane bála. Když opět cítil jak si to Akane vyčítá. Pomalu, ale jistě ji pohladil po tváři a nechal ji k sobě se přitisknout.* Už je dobře lásko..neboj..jsem tady *Řekl hlasem, ve kterém bylo tolik emocí, ale ani jedna špatná. Byl opravdu rád, že Akane nakonec v pořádku opravdu je.* Prospi se dobře? Budu tu, i kdyby mě chtěli vyhodit budu tu u tebe. Hlavně načerpej síly. *Pousmál se, kdy začal potichu zpívat, aby Akane opět uklidnil a dost možná i uspal.*


Yuuki: *I když mnohé Manami svou temnou stránkou děsila Yuuki nevyděsila, jediné co jejích očích bylo, byla ta lítost. Jak ji ještě objímala tak Yuuki stiskla více Manami.* Neudělala jsi z něj rukojmí, s tebou se má nejlépe a ty to víš. *Špitla velice potichu a hladila ji po vlasech. Poté ji však odtáhla a viděla ten výraz, což ji pouze rozesmutnělo. * Manami nesmíš si to vyčítat, je to má chyba. Neměla jsem ho seštěkat. *Dodala, kdy se zadívala na zem. I když Yuuki vždy byla ta veselejší z té dvojice a taková hravější, prostě více dětinská a bylo opravdu málo, kdy by ji někdo viděl smutnou. Dá se říct, že naposledy co byla takhle smutná a co mohla Manami vidět bylo, když byly obě o dost mladší a Yuuki zemřela její mladší sestřička. Až tak ji to v tuhle chvíli bolelo. To jak se Manami musí v tuhle chvíli cítit, jako by to vše přebrala na sebe, neuronila však ani slzu, ale její výraz mluvil za vše. To jak ji držela za ramena, aby se nemohla znovu přiblížit pro ní vypadalo jako by tam byla propast, kterou by nedokázala přeskočit, a ten pohled Manami byl jako by se chtěla dotknout slunce, ale spálila by se. Byla doslova zaražená.* Udělám cokoliv, aby vše bylo v pořádku Manami.. *Dodala dost temným hlasem, Yuuki věděla moc dobře o temné stránce Manami, ale bylo tu něco i naopak. Manami zase znala temnou stránku Yuuki a naposledy když řekla, že dá vše do pořádku se ve vesnici neobjevila několik měsíců, kdy si upouštěla páru na nukeninech. Kdo ví co by mohla udělat teď. V očích měla doslova ten stejný pohled co tehdy a když už měla tenhle pohled tak doslova chodil mráz po zádech. Manami jako její nejlepší přítelkyně a i něco víc, to už však věděla co to znamená. V tuhle chvíli mohla udělat hodně velkou blbost.*

*nepřemýšlela nikdy o Rikovi jako potenciálním partnerovi. Ani předtím, kdy Rika znala a Shimira ne. To ještě oba s Rikem byli pěšáci a stejně k sobě neměli nikdy nijak blízko. Akane si držela chlapy v armádě hodně daleko od těla. Proto i pro ní bylo překvapením, že Riku ji zachránil. Kdyby to neudělal, měl by prostě o dost ostrou konkurenci míň. Akane si o sobě extra nemyslela, ale věděla, že je dobrá. Takové to správné sebevědomí, které ji včera večer prostě opustilo. Stejně jako všechny ostatní pozitivní emoce. Trochu ji děsila skutečnost, že nevěděla, jak by se na jeho místě zachovala ona. Byla podobně cílevědomá jako Manami, ale neměla tušení, jestli by dokázala jít přes mrtvoly, no, v tomhle případě doslova. Nechala se od Shimira ukolébat a uklidnit* Chci s tebou strávit zbytek života *zašeptala v polospánku, než znovu usnula. Pokud by se jakkoli pohnul, tak by na to ve spánku jen reagovala pevnějším objetím*

*Manami a Yuuki se znaly až příliš dobře na to, aby je temná stránka té druhé děsila. Manami si to uvědomovala a taky moc dobře vnímala tu lítost v jejích očích. Jenže v tu chvíli nedokázala na nic reagovat, nejradši by si ji sama vzala do náruče a slíbila ji, že jim patří přeci celý svět. Jako před těmi lety, kdy kdyby tenkrát nebyla jak neřízená střela, tak by si Yuuki utéct nenechala. Utíkala by jen do její náruče. Jenže v tu dobu si ještě neuvědomovala, jak moc Yuuki miluje. To ji došlo až dneska. I Manami potřebovala lásku, obzvlášť, když se jí nedostávalo od manžela a nikdo jiný nedokázal to prázdno v jejím srdci zaplnit. Jenže Manami byla moc hrdá na to, aby to přiznala, a pak se najednou všechno sesypalo a ona se tu nechávala utěšovat jediným člověkem, kterého by k sobě v takové chvíle pustila. Ani ji nestekla jediná slza, ale ten smutek v očích Yuuki ji bolel ještě víc. Moc dobře si vzpomněla na tu situaci před mnoha lety. Tenkrát se bála, že se nevrátí. Nedokázala ji zastavit, byla zaslepená něčím jiným, nějakým vlastním cílem a nedokázala ji zastavit, aby neodcházela. Když si to začala Yuuki vyčítat, její temná stránka pomalu ustoupila stranou. díky tomu, že sklonila hlavu si Manami mohla všimnout těch otisků svých zubů na jejím krku. Jednou rukou ji pustila rameno a něžně ji vzala prameny vlasů a zastrčila ji je za ucho, aby na tenhle důkaz, kterého si Kaito určitě všiml, dobře viděla. Musela se kousnout do rtu, aby se udržela. Ty touhy se v ní mlátily, jako kdyby byla o dvacet let mladší. Yuuki způsobila v ní hotové zemětřesení, gejzír emocí. Chtěla si ji přitáhnout zpátky k sobě, dotýkat se ji. Vytvořit další takový důkaz jejich vzájemné lásky a vášně. Ale ve chvíli, kdy ne úplně ovládala svou vlastní sílu a vztek, si to prostě nedovolila. Už si byla totiž plně vědoma, že Yuuki nemůže ublížit* Za to nemůžeš ty, ale já. Ztratila jsem nad sebou kontrolu *promluvila vášnivě a pohledem sledovala ten kousanec. Dokonce i jemně po něm přejela palcem. Sice v jejím hlase převažovala ta "správná" vášeň, ale pořád tam byly stopy temnoty, kvůli které si ji držela od těla. Věděla, že ve chvíli, kdyby teď ztratila kontrolu, kdyby převzala otěže touha po Yuuki, tak by ji ublížila. Neovládla by se. Bylo na ní ale vidět, jak s tím bojuje. Jak bojuje s tím si ji v tu chvíli nepřitáhnout k sobě. Nakonec zavřela oči a na chvíli sklonila hlavu ona. Povolila aspoň trochu stisk ramen Yuuki. Její temná stránka potom ji nepřekvapila. Čekala to víceméně. To, co donutilo ale temnou Manami se pěkně rychle schovat, byl výběr jejích slov. Tohle od ní už nikdy nechtěla slyšet. A obzvlášť ne teď. Stačilo, že ztratila kontrolu sama nad sebou, nemusela udělat další hroznou blbost i Yuuki. Byl čas, aby začala jednat ta Manami, která měla vše pod kontrolou. Jen prudce zavrtěla hlavou a rychle k ní udělala ten krok, aby ji mohla pevně sevřít do náruče* Víš, kdy bude všechno v pořádku? Chci ti něco ukázat. Zavři oči *zašeptala naléhavě, ale už nebylo v jejím hlase ani trochu té temnoty. Teď to musela být Manami, aby ochránila Yuuki. Počkala by, až by Yuuki zavřela oči, než se spolu s ní přesunula pomocí Hiraishinu do místa, kde na první dojem nikdo dlouho nebyl a nikdo tam ani nevětral. Přesunula se s ní do jejich starého bytu, který byl ve čtvrti Doku. Tenkrát, když Yuuki zmizela na několik měsíců po smrti její sestřičky, tak ten byt koupila. Jenže se do něj už nevrátily spolu. A Manami tu od té doby byla jen několikrát. Vypadalo to tu, jako kdyby tu všechno zamrzlo v čase. Nic tu nezměnila od té doby. Hiraishin značku měla umístěnou v ložnici* Můžeš *promluvila by po chvilce a stále by ji držela v náručí. Vždycky se sem chtěla vrátit s ní, jen nečekala, že to bude po tolika letech*

Shimiru : *I když Shimiru stále žárlil, Akane ho více a více uklidňovala a to než usla ho zahřálo opravdu u srdce. * Miluju tě. *Dodal tiše, a stále si ji držel u těla, nehl se od ní ani na krok a neměl to ani v plánu. Cítil to teplo, které z ní vyzařovalo a cítil i to pevnější pouto mezi nimi, které bylo snad silnější než předtím. Shimiru začal chápat jak se musela Akane cítit, když na té posteli tehdy ležel on, jaký strach musela mít. Neuvědomoval si to tolik až do teď. *

Yuuki: *Stále skleslá sledovala zem, dokud dokud se ji opět nedotkla tentokrát však něžněji a to pro byl hřejivý pocit. Sice ta temná stránka stále byla na povrchu, ale i ta poznala, že by prostě Manami nemohla ublížit ba naopak byla by schopná pro ní udělat cokoliv. Chtěla si však vlasy vrátit zpět, chtěla to skrýt. Přeci jen cítila vinu, že rozhádala rodinu a tím ohrozila i Manami, ženu kterou milovala nadevše na světě. Manami ji však zastavila když ji tam přejela palcem. * Ne...Manami...kdybych nic neudělala tak by jsi kontrolu neztratila. *Řekla opět smutně Yuuki, která si to vyčítala. I když Yuuki opravdu byla vždy veselá holka a nikdy si nic moc nebrala, tohle ji zasáhlo opravdu hodně. Stála tam stále jako hromádka neštěstí, v tom ji však sevřela Manami do náruče a Yuuki byla doslova v šoku v tu chvíli. Chvílku se ještě dívala Manami dokud si obličej doslova u Manami neschovala. Oči měla zavřené a když ji oznámila, že oči může otevřít byla ještě více v šoku. Starý byt na, který měla tolik vzpomínek..tolik krásných vzpomínek. Vždy se sem chtěla vrátit, ale nemohla až příliš se bála, ale byt milovala a ne jen ona její malá sestřička ho milovala také. Manami mohla vidět, že je Yuuki v opravdovém šoku, až příliš pomalu otáčela hlavou a celkově pomalu hýbala očima. Pokud by ji Manami na tu chvilku pustila, Yuuki by velice pomalu procházela ložnicí. Pomalu a velice jemně přejížděla rukou po zdech, postely a vše bylo jako ve zpomaleném filmu. Yuuki se však necítila špatně, ale přesně naopak, jak se tak procházela jako by viděla útržky minulosti. Zabavu s Manami v posteli, když obě ještě neřešily takové starosti , dokud nepřišla až k posteli, kde byl obrázek. Obrázek, který tenkrát její malá sestřička namalovala, kdy úplně na spodu bylo napsáno Ségry Yuuki a Aki navždy ! Yuuki začaly stékat slzy pomalu po obličeji, když v tom se otočila na Manami, ale v očích měla štěstí a na ústech i mírný úsměv, ten pláč byl dojetím a u Yuuki pláč to už muselo sakra něco znamenat.* Děkuju..... *Začala potichu brečet štěstím, kdy se ji skoro až podlamovali nohy a v ruce držela ten obrázek. Je pravda, že její sestra zemřela už před nějakou dobou a nikdy o tom nemluvila ani s Manami o tom nikdy nemluvila nějak do podrobna, jediné co se ví je, že si to Yuuki vždycky vyčítala. Nakonec se ji nohy podlomily a ona spadla na zadek, ale stále se usmívala a přitom brečela, ty emoce na ní byli příliš. * Děkuju Manami...děkuju... *Stále děkovala, byla velice vděčná, že na tohle vše nemusela být sama a, že v přítomnosti Manami nemusí své špatné emoce skrývat přeci jen by to zníčilo její pověst jako drsná shinobi a v tuhle chvíli opravdu cítila štěstí. Ono se není čemu divit pro ní to štěstí stálo kousek od ní, a přesně tohle jsou takové důvody proč Manami tolik miluje. *

*na nikoho jiného by nedokázala tak reagovat ve své temnotě jako na Yuuki. Akane by byla schopná ublížit tak, že by skončila několik měsíců v nemocnici, z toho dlouhou dobu v kómatu. I přes to, co vůči ní cítí, tak by svou temnotu nedokázala ovládnout. Co se týkalo Akiko, tak ta dokázala Manaminu temnotu ještě víc rozproudit. A to už si radši nedokázala vůbec představit, jak by to potom teď v Kumo vypadalo. Byla tím rváčem ještě v jejich letech, nezkrotná a vášnivá, když o něco šlo. Ne tak destruktivně jako Manami, ale dost na to, aby Manami v tu chvíli temnota pohltila úplně. A v tu chvíli si ani nebyla vědoma následků bran hachimonu. To byla schopná otevřít i sedmou bránu a nechat si roztrhat svaly a těžce poničit kosti. Naštěstí ji vždycky trochu pudu sebezáchovy zbylo na to, aby nepoužila rovnou osmičku. To byly ale měsíce plné neskutečné bolesti v nemocnici. A i to byl důvod, proč se Akiko vyhýbala. Nepotřebovala povzbuzovat temnou Manami, aby byla většinu času na povrchu. Potřebovala pravý opak. Potřebovala Yuuki. Nenechala ji ten cejch skrýt. Její temné já na to bylo hrdé. Ta vášeň ji spalovala zevnitř tak příliš, že by bylo víceméně divné, aby se něco podobného nestalo. Manami si vždycky tak nějak chtěla Yuuki označkovat. I přesto, že obě byly ve vztahu tenkrát volné, tak Manami byla majetnická. Vždycky. Většinou to všechny vztahy zničilo. Chtěla ji prostě tímhle dokázat, že patří ji. Trochu primitivní důkaz lásky* Kdyby jsi nic neudělala... Kdybys tu nebyla... Dopadlo by všechno mnohem hůř a ty to víš... Navíc já po tobě vyjela *ušklíbla se trochu, hlavou se ji prohnaly jejich dnešní chvilky a bylo pro ní ještě těžší ji udržet od sebe. Nakonec si ji už naprosto klidná přitiskla k sobě, jako kdyby ji chtěla schovat před celým světem. A to právě chtěla udělat v jejich bytě. Ukázat ji to, co celé ty roky střežila jako ten největší poklad, který čekal jen na to, až se Yuuki vrátí domů. Vlastně si ani nebyla vědoma toho, že by Yuuki kdy řekla, že ten byt tenkrát koupila. Chtěla ji to říct, ale nikdy nenastala ta vhodná situace. Po návratu Yuuki bylo všechno jinak a už se k sobě nevrátily. Jako kdyby smrtí Aki skončilo i to, co bylo mezi Manami a Yuuki. Jenže neskončilo, jen to uvnitř nich vyčkávalo do dnešního dne. Samozřejmě, že Yuuki pustila ve chvíli, kdy ji řekla, ať otevře oči. Sledovala ji a tu ložnici, kde nebyla už snad věčnost. I ji se před očima vybavovaly všechny ty krásné vzpomínky, kdy byly tak bezstarostné. Kdy je nejvíc frustrovala přítomnost Aki ve chvílích, kdy si chtěly užívat spolu. Manami brala Aki jako vlastní mladší sestřičku. Byly jako rodina, tak to aspoň cítila tenkrát a nedokázala snést tu bolest, kdy Aki už nebyla a pak ji zmizela ze života i Yuuki. Jejich křehké přátelství byl jakýsi kompromis, na který Manami neměla nikdy přistoupit. Kompromis, který byl pro Manami takovou ochranou před tím, aby ji Yuuki znovu tak najednou nezmizela ze života. A o to se stala drsnějšího, o to se stala větším postrachem pro svůj klan. To v ní probudilo tu temnou stránku naplno. Když Manami zaregistrovala, že se Yuuki podlamují kolena, spadnout ji nenechala. Se svými reflexy dost snadno ji prostě chytila do náruče a společně si s ní sedla na zem a opřela se o postel. Veškerá vášeň byla pryč. Všechno to, co dělalo dřív jejich vztah vztahem, bylo pryč. Zůstaly jen ryzí city, které skrývala i před Yuuki tenkrát. V jejím pohledu, v dotecích byla něha a láska, kterou ji před těmi lety nedokázala vyjádřit* Neměla jsem být tak lehkomyslná a měla jsem vás ochránit... A neměla jsem ti dovolit odcházet z vesnice potom... Odpust mi to *zašeptala Manami a v jejích očích se leskly slzy. Něžně ji svírala v náručí a nejradši by takhle zůstala do konce svého života* Teď už je všechno v pořádku, Yuuki. Už jsme doma *dodala a jemně ji hladila po vlasech. Byl to snad první okamžik mezi nimi, kdy Manami dávala najevo tu nekonečnou lásku, kterou k ní cítila*

Yuuki: Manami...*Jak ji Manami chytila doslova se schovala v Manamině náruči, kdy ji stékaly slzy a dopadaly přímo na Manami.* Není co odpouštět.... *Yuuki skutečně tentokrát byla šťastná. Klidně by teď jen v náruči Manami byla do konce svých dnů a bylo by ji vše jedno, kašlat na vše prostě a jednoduše být jen s tím koho miluje. Nakonec se ji, ale podívala do očí a pousmála se.* Velká Raikage snad umí brečet? *Zasmála se, kdy to stále znělo ubrečeně. * Chci tu zůstat...s tebou... *Stále se usmívala, nebyl to však úsměv jako byl posledně, ale prosebný úsměv, takový úsměv, který dělala když se s Manami předháněli u kluků a Yuuki přeci jen chtěla toho hezkého pro sebe. No hold puberta s ní pěkně zamávala a tehdy spolu soupeřili, i když kdo ví. Třeba už v té době přeci jen Yuuki začala pohlížet na Manami jinak, začala ji přitahovat. Dotyky na vlasech opět Yuuki jen více a více rozveselovaly a Yuuki opravdu cítila, že je s Manami v bezpečí. Nakonec se trochu odsunula, aby ji přeci jen políbila. Chtěla se ji alespoň tímhle odvděčit. Yuuki se později ještě jednou podívala na obrázek, který ji však trochu opět rozesmutnil a tak se od ni lehce odsunula. Co se stalo Aki nikdy nikomu neřekla dokonce ani Manami ne. Chtěla se ji svěřit, ale neměla na to odvahu. Bála se, že by vše zkazila nebo něco hůř. Sbírala všechnu možnou odvahu co jen mohla, a dívala se Manami přímo do očí. * Manami.....ten den co Aki....zemřela *Opět ji ukáply slzy. Tohle bylo poprvé za celé ty dlouhé roky co vůbec Yuuki zmínila její jméno. Vždy se tomu témat vyhýbala, měla své důvody, ale prostě cítila, že to musí Manami říct.* Já...odehnala jsem ji od sebe...pohádali jsme se... *Začala opět brečet.* Řekla jsem ji, že z ní shinobi nebude... *Je pravda, že se Yuuki a Aki velice pohádali, ale Aki byla teprve čerstvě Geninem, kdy Yuuki se o ní tak bála, že ji skutečně omezovala v pohybu. Nechtěla, aby se z Aki stal shinobi, přeci jen je to nebezpečné povolání a ona o ní prostě nemohla přijít, ale přišla.* Chtěla mi dokázat...že je shinobi......vyplížila se z vesnice..... *V tu chvíli začala Yuuki zrychleně dýchat.* Nechtěla jsem Manami....opravdu nechtěla ! *Yuuki opět spadla Manami do náruče, kdy brečela a zrychleně dýchala.* Kvůli mě umřela ! Jenom kvůli mě ! *Yuuki se už s tím musela konečně někomu svěřit a na jednu stranu bylo správné, že zrovna Manami, ne Raikage, ale Manami. Celé ty roky si to vyčítala a nejspíše ještě i vyčítat bude. Yuuki sice měla matku, kterou to také silně zasáhlo, ale s Yuuki si byly až příliš blízké. Teď se Yuuki bála reakce Manami a i kdyby to bylo to nejhorší nikdy by Manami nepřestala milovat. Stále by ji následovala a klidně i položila svůj život za její.*

*pro Manami to byla velmi ale velmi neobvyklá situace, kdy dávala takhle najevo své city. Jasně, dávala je najevo svému synovi, když bylo něco tak kritického jako dneska, tak i Akane. Ale tím to končilo. A po ztrátě Aki a Yuuki se uzavřela už do sebe kompletně. Její starší bratr, Akanin otec, ji zrovna nešetřil, když byla malé pískle ještě na Akademii. Dostávala často takovou nakládačku, když ona byla na Akademii a on už chuunin, že když začala škemrat, aby přestal, nebo začala brečet, tak dostala o to víc. Všechno se to dělo mimo zraky jejich rodičů samozřejmě, kteří je vedli k tomu, aby všechno řešili diplomaticky. To byl začátek všeho toho potlačování emocí u Manami. Chtěla být pro brášku dostatečně silná. A tady byly zárodky i její velké cílevědomosti. Její blízkost a to uvědomění si v takové míře svých citů způsobilo, že všechny ty její bariéry spadly. A ona prožívala tu nejšťastnější chvíli ve svém životě a dokázala to dát najevo* Raikage sem má vstup zakázaný *jemně se na ní usmála a podívala se ji do očí* Proč myslíš, že jsem tě sem vzala? Tentokrát si tě už nenechám utéct. Tohle je náš domov. Vždy byl a vždy bude. Domov pro nás a naše děti. Jsem jenom tvoje *její slova byla plná něhy a lásky, která ji snad tryskala z očí. Nabízela ji na zlatém podnose domov, společnou budoucnost a věrnost. Věděla, že se nedokáže vrátit ke Kaitovi. Ne po dnešku. A její syn už je na cestě sem. Ale to nejpřekvapivější byla ta věrnost. Nikdy by nikdo, ani Yuuki, do Manami neřekl, že by někdy ve svém životě dokázala být věrná. Byla příliš přelétavá a nedokázala být věrná ani s Yuuki, ani v manželství. Byla pořád nespoutaná, obzvlášť v sexu, když už ji svazovala její role Raikage. To bylo obecně známé, tím se netajila nějak extra. Když ji ale Yuuki políbila, Manami byla prostě jen Manami. I přes ty city a to, že se vážně snažila oplatit ji polibek jemně a láskyplně, tak nedokázala v tom polibku skrýt narůstající vášeň a jistou žádostivost* Na tom ještě budu muset zapracovat *vesele se usmála, když se od ní odtáhla. Chtěla pro ní být lepším člověkem. Ta hravost ji ale nevydržela dlouho, když se Yuuki znovu podívala na obrázek od Aki, Manami pohled na něj stočila taky. Znovu si na Aki vzpomněla a vlastně Yuki nebyla jediná, kdo si to dával za vinu. Jenže Manami pro to neměla takové důvody. Dívala se ji do očí a pozorně ji poslouchala. Když se tak prokousávala příběhem, tak ji chtěla vždycky uklidnit, že za to přeci nemohla... no, nakonec to nedokázala. Protože by lhala. Sejmulo ji to jako ten den, kdy se to dozvěděla. Malá Aki... Pevně držela ale Yuuki v náručí a lehounce s ní houpala. Nedokázala nic říct, muselo se to přes ně prostě přenést. Musela tu informaci vstřebat a nějak s ní naložit tak, aby neublížila ani sobě ani Yuuki. Teď přišla na řadu "Raikage", která dokázala rychle zanalyzovat informace a jednat podle toho* Aki by chtěla, abys byla šťastná. Nesmíš se trápit něčím, co už stejně nezměníš *promluvila po delší době Manami trochu otupělým hlasem. Byla si stoprocentně jistá, že to Yuuki nechtěla. Věděla to. Ale v tuhle chvíli ji dokázala říct jen tohle a jen ji pevně držet v náručí. Za žádnou cenu by ji nepustila. Nebyla v takovém šoku jako v nemocnici, ale přeci jen se ji to velmi dotklo. Ale nevzdala by se Yuuki v tuhle chvíli, ani kdyby ji řekla, že má nukeninské alter ego*