Obřadní Místnost

NPC Amaya *Zamyslela se.* Pokud budu mít nějaký nápad, dám vědět. *Když dostala povolení k odchodu poděkovala a šla udělat přesně to, co říkal. Sbalila si všechny věci, vyrazila ven s přáteli, jeslikož rodinu žu dávno neměla. Pořádně vše zapila a na druhý den odjela do Iwagakure.*

*Nacházela se tady s tím důvodem, že se chtěla podívat na legendární zbraně. Sice nevěděla, že jsou to kopie, ale nevadí. Měla na sobě rudě červené šaty, červené boty a vlasy měla v copu. Gumičku taktéž měla červenou, která jí držela vlasy. Dneska byla taková červená princezna. "Jsou moc velké." Pomyslela si, jak koukala zrovna na kladivo se sekerou. Upřímně jí to připadalo až moc velké na zbraň a ještě pro šermíře. Navíc se jí to ani nelíbilo. Sama jaksi nebyla na zbraně a spíš ji braly jiné věci, než nějaké sekáčky, jehly či bleskové meče. No žraločí meč se jí líbil, ale byl pro ní stále velký. Zastavila se zrovna před žraločím mečem, kdy si přečetla jméno.* Samehada. *Samozřejmě jí to přišlo na nic jméno. Nechápala, proč tomu nedali jaksi jiné jméno, které by bylo lepší. Třeba žraloun! No, byla dítě a jaksi myslela stále ještě jako dítě.*

Tatsuya: *Ono Samehada má celkem dobré jméno, přecijen Samehada je v překladu doslova Shark Skin a to si už snad člověk přeložit dokáže. To jméno k vzhledu Samehady celkem sedí ale tak Nozomi je prostě pouhé dítě, které tomu moc nerozumí a radši by si vše pojmenovala jako nějaké dětské hračky ale nikdo nemá právo soudit dítě za tyhle nápady. Shodou okolností se i Tatsuya dnes šel podívat na vystavené legendární meče, které viděl už několikrát ale dnes je tu spíš z nostalgie, protože právě zde kdysi potkal Kaede se kterou se zde seznámil, která je pro něj dnes velmi důležitou ženou v jeho životě. Prakticky s ní vyrostl a její matka se stala matkou i pro něj, oblečený je v (odkaz) a své černé oči (jako Itachi) upírá na Kubikiri (význam: Hrdlořez). Ten název je kurva tak trefný vzhledem k tomu že tahle zbraň se dokáže opravovat krví, takže přímo vyžaduje prolévání krve soupeřů.* Tímto bych po krku dostat nechtěl.. *Dnes ty zbraně vidí už jinak než když je viděl jako dítě, tehdy mu každá přišla úžasná ale dnes chápe i jejich potenciál v rukou různých Ninjů, včetně těch svých.*

*Potom, co skončila s prohlídkou žraloka, tak se rozhodla vydat dále, aby prozkoumala ostatní zbraně, které se jí stejně nelíbily, ale tak co se dalo dělat. Byla příliš vybíravá. Nebylo ani od věci to, že se dostala k nějakému velkému meči, u kterého stál modrovlasý chlapec, který jí jaksi nezajímal. Bohužel si chlapce ještě nevybírala. Došla jenom k meči, kdy uslyšela poznámku toho chlapce. Samozřejmě se nad tím jenom zasmála, protože jí to přišlo vtipné. Ruce si dala za záda, kde si je chytla. Udělala i krok blíže k chlapci, či k muži. Samotné jí jaksi bylo jedno kolik roků má modrovlásek.* Proč ne? Bojíš se toho, že by si zašpinil tuhle nádhernou zbraň svou krví? *Pronesla by to na Tatsuyu jenom s milým tónem a milým úsměvem, který se jí držel na tváři. Snažila se působit mile na své okolí, ale občas to prostě nešlo a něco z její huby stejně vyjelo. A to, že měl Tatsuya čelenku vesnice? To jí jaksi bylo taktéž ukradené.*

Tatsuya: *Otočí se za hlasem dívky na kterou se krátce podívá a pak se opět podívá zpět na ten meč.* Pouze mám hlavu rád tam kde zrovna je.. ještě se mi s ní loučit nechce. *Co víc by ji na to měl asi říkat že? Smrti jako takové se nebojí, výchova způsobem Kirigakure z něj udělala někoho kdo se nebojí smrti, nemá strach ji šířit ale ani ji čelit.. jednou to přijde ale do té doby se postará o to aby tu smrt oddálil jak to jenom bude možné, pokud má zemřít tak ať ale bude bojovat z plných sil aby tomu zabránil* To ti přijde normální tykat každému koho vidíš?

*Když se na ní otočí, tak se na něho jenom zazubí na oplátku. Pak si jenom vyslechne to, že má svou hlavu rád.* S tvým obličejem bych svou hlavu taky měla ráda. Nestává se často, že má někdo takhle pěknou tvář, ale to se ztratí s věkem.. Co už. *Pronese opět veselým tónem a opět mrkne na zbraň, kterou on pozoruje. "Nevím, co mu přijde na ní zajímavého. Je jen velká, ale to tady jsou všechny." Pomyslí si pro sebe, kdy když položí otázku, tak se očima přenese na jeho záda.* Uhm.. dokonce i jo. Nevím, proč bych měla vykat nějakému obyčejnému ninjovi. *Kývla jenom rameny, protože to ona takhle viděla. Nebyla zase nějak nevychovaná. Vykala starším lidem a dokonce i těm vznešeným, ale vždy když k tomu byl důvod nebo si měla hrát na neviňátko, ale tady? Tady nebyl nikdo před kým by se měla tak moc přetvařovat, tak proč si neužít srandu?* Můžeš vykat ty mě je si chceš. Aspoň se naučíš, jak mluvit s dívkou, hehe.

Tatsuya: *Její lichotku přejde bez jediného zamyšlení nebo poznámky, ono kdo ví zda se to vůbec dá brát za lichotku když je to zrovna od tak malé holky, sice si je vědom že krása je pomíjivá a čas ji nakonec zničí ale to se netýká všech, stačí se naučit techniku Wakagaeri no Jutsu a klidně i v 60ti letech bude vypadat na 20, ne že by na něco takového musel aktuálně myslet.. ještě je mladej a tyhle věci nemusí vůbec řešit.* Tebe musela vychovávat nějaká obyčejná kurva co? Patří to mezi základní pravidla ve společnosti že tykání patří mezi interakci na důvěrné úrovni, což se nás netýká. *Sám se za obyčejného Ninju nepovažuje ale nikdo jiný ho jinak nevidí, důvodů je několik. Nikdo.. ani Mizukage neví o jeho Sharinganu či Senjutsu a Tatsuya to tak prozatím hodlá nechat. To že by se naučil jak mluvit s dívkou nekomentuje vůbec, stačí si jen krátce vzpomenout na Kimiko a co s ní zažil, či na Kaede a je si jistý že v tomto oboru mezery nemá ale fakt to nehodlá řešit s malou holkou.*

*Slova chlapce jí přišly vtipná, protože se nad tím bavila. Proto se jenom lehce zasmála, když použil slovo "kurva." Ona za každé takové sprosté slovo vždy dostala doma bídu, protože z ní měla být elegantní dáma, ale kašlala na to. Chtěla být to, co ona bude chtít, ale to ještě nevěděla.* Nějaký ninja frajírek mi tady nebude říkat, jak se má chovat a mluvit. Nebudu poslouchat tady nějakého hulváta, který stejně umře na misi za tři či čtyři dny. Ale škoda tě. *Pronesla veselým tónem. Následně se jenom nadechla a opět vydechla, ale takovým smutnějším výdechem, jak kdyby jí bylo líto, že bobek umře, i když ani neví zda jde muž na misi či ne, ale to jí bylo jedno.* Už ti někdo řekl, že máš zajímavý hlas? Sice tvá mluva je divná a zlá, ale od tebe to zní tak hezky. *Začala okamžitě nové téma, jak kdyby se nic nestalo. Chlapcům hlas se jí líbil a byl jí takový příjemný, jak kdyby jí hladil srdce.*

Tatsuya: *Nad její reakcí na jeho poučování jen mávne rukou (obrazně řečeno) a zcela to ignoruje, nebude ji domlouvat že pokud se bude chovat jak se chová tak si o ní každý bude myslet své a nebude to zrovna pozitivní. Místo aby stál na místě a bavil se s ní tak se prostě podívá k další legendárce a tou je právě Samehada, která je velká ale umí si představit jak dobře by se s ní zacházelo kdyby dotyčný měl fakt velkou sílu, ono schopnost brát soupeřům chakru pomocí zbraně je celkem užitečné.* Proč si myslíš že mám zajímavý hlas? Čím ti přijde zajímavej?

"Hmm, proč nereaguje?!" *Pomyslí si uraženě, protože tenhle se zřejmě nenechá jen tak zlomit, jak ten debil ze hřbitova, co zabil svého otce. Ten byl hodně slabší kořínek.* Proč? *Zopakuje to po něm, kdy si stoupne na špičky a pak zase na paty. Taktéž se koukla směrem, kam se koukl on, ale její pohled se opět vrátil na něho.* Připadá mi takový mužný a nehodí se to pro někoho s tvou tváří. Proto je zajímavý, že takový lulánek umí být i chlap, i když.. *Protočila očima a představila si ho ve služebnickém oblečení nad čím se jenom opět letmo pousmála.* Naposledy, co jsem potkala nějakého ňoumu s modrými vlasy, tak se snažil o drsný hlas, aby vypadal zajímavě, ale nepodařilo se mu to. Co už. Ale ty se o to ani pokoušet nemusíš. Možná kvůli tomu, že už si tak starší a nebo možná se taktéž pokoušíš vypadat mužně a jenom to předstíráš. To je taktéž jedna z možností.. *Pronesla veselým hlasem a jenom se stále mile usmívala. Ruce měla stále za zády chycená a vypadala prostě jak nevinná malá holčička, která nemá nic za lubem.*

Tatsuya: Ani nevíš co mám za sebou.. člověka formují události, kterými si prošel takže pokud ti takový přijdu tak za to může moje minulost. Nikdy jsem ale nepřemýšlel zda se můj hlas hodí k tomu jak vypadám.. myslíš že kdybych byl potetovanej plešatej cápek tak by se to ke mně hodilo víc? *Rozhodně nehodlá svou vizáž směnit tak aby vypadal jak řekl, jen ho zajímá jaký vzhled by se podle ní k jeho hlasu mohl tak hodit, jako ano možná je místy trochu drsnější ale že by až tak?*

To si piš, že nevím, co máš za sebou. Upřímně. *Nadechne se a opět vydechne. Ovšem úsměv si stále držela.* Upřímně mě to nezajímá a tvá minulost je mi taktéž ukradená. *Koukala stále na něho, ale otázka ohledně toho, co by se k němu hodilo byla vtipná. Zasmála se lehce.* Nééé. Tetování to být nemusí. Ani nemusíš být plešatý, protože bys vypadal hloupě dle mého. Možná tak.. *Opět si ho prohlídla.* Možná tak kdybys měl větší ramena, byl vyšší, lépe se oblékal či působil jiným dojmem. To by tvůj hlas potom k tobě hodil více, ale co už. Člověk si nemůže vybrat, jak bude vypadat a ani jaký má hlas. *Řekla opět veselým tónem, protože si to užívala na 100%.*

Tatsuya: Jsem Lovec Nukeninů, většinu svého času trávím venku mimo vesnici a mnohdy spím v lesích.. to poslední o co se zajímám je mít nějaké slušivé oblečení. *Na tu výšku a ramena se nevyjadřuje vůbec, nepotkal ještě nikoho kdo by v jeho letech a při jeho úrovni měl větší fyzickou sílu a kondičku než on a výška? Co kurva chce? Jemu těch 192 centimetrů stačí, víc by ani mít nechtěl. Nicméně je to její názor a ten ji brát nebude.* Je to tvůj názor, já si taky myslím že tvoje vyjadřování nesedí k tomu jak vypadáš ale každý má svůj názor.. ty nemusíš souhlasit s tím mým jako já nesouhlasím s tím tvým.

Lovec Nukeninů? Nevypadáš na lovce.. Spíš maximálně na lovce slepic, co už. *Zasmála se nad tím jenom vesele, kdy se nehorázně bavila. To byla celá ona, dovolovat si jaksi jen mohla rýpat do lidí, i když o nich nic nevěděla.* Můj názor to máš pravdu. Názor, na který ses zeptal, tak nevím, proč to dále komentuješ. Nepamatuji si, že bych se tě já ptala na něco.. nebo snad jo? *Zavrtěla hlavou.* Neee, tak by ses radši neměl vyjadřovat, když o tvůj názor nikdo nestojí, ale co se dá dělat. Lovec Nukeninů.. spíš bys potřeboval ulovit si nějaký respekt. *Poslední větu řekla tiše a jenom se zazubila, protože až moc to prožívala. To že jí její pusa mohla dostat do problémů? Absolutně jí to nezajímalo. Ona se spíš o problémy zajímala a chtěla je tvořit a prožívat je.*

Tatsuya: *V klidu si tak mlčí, nemá ji moc co říct.. spíš mu za to takový odpad ani nestojí. Mohl by se uchýlit k násilí a zabít ji, včetně celé její rodiny ale co by z toho měl kdyby to udělal.. jen by tím dokázal že její slova mají nějakou váhu, což nemají.* Tak doufám že sis svými kecy zvedla ego ale já půjdu, bavit se s malými rýpavými dětmi je něco co mi za to nestojí.. takže sbohem. *Ještě si prohlédne pár zbraní než odejde ale ať vysloví cokoliv, ignoruje to a pak si to zamíří pryč.*

*Když mluvil o egu, tak jenom pokývala klidně s hlavičkou. No, prostě se nebránil nijak moc, tak byl takový nudnější. Jeho poznámky jí dělaly dobře. Ovšem, když se rozhodl odejít, tak v mysli buchnula smíchy. Líbilo se jí to, že dokázala dospělého člověka od sebe ohnat a nemusela pohnout ani prstem. Tenhle boj dle ní ona vyhrála, kdy když muž odcházel, tak jenom si pustila ruce za zády a pravou rukou na něho zamávala.* Tak se měj, Onii-chan! *Křikla by na něho veselý tónem, jak kdyby to byl nějaký její nejlepší kamarád, se kterým se právě rozloučila. Následně udělala takovou menší otočku, kdy se její oči zastavili před Kubikiri. Hlavou nahnula trochu doprava a pozorovala ten meč zvědavě.* Nudný.. *Řekla si tiše pro sebe a jenom se lehce protáhla. "Všechno je tady nudné. Zbraně, prostředí i nudní lovci slepic. Doufám, že aspoň ty slepice moc netrpí, když je chytá takové jelito. Možná je ani chytit neumí a ony mu můžou utéct, ne?" Moc si to tady neužila a lovec slepic k tomu nepomohl, i když jí zabavil, ale ne zas tak moc. Opět udělala takovou menší otočku a vydala se pryč odtud třeba na hřiště za dětmi, ze kterých by si mohla udělat srandu a navést je opět k nějaké lumpárně.*

---

*Kaede se po dlouhých a náročných dnech po opuštění nemocnice, mimo jiné i toulala po Kirigakure. Neměla do čeho píchnout a hlavně si musela rozmyslet celý ten bordel okolo Danteho a Izumiho jí fakt dával mentálně a psychicky zabrat. Nevěděla , co ci počít. Její bloudění jí zavedlo do chrámu, přímo mezi imitace posvátných zbraní. První den, kdy tu byla, s Dantem. Se jí zdály hloupé a nehezké. Teď měla čas na rozjímáni a reálně se na zbraně soustředila a snažila se pochopit jejch význam pro zdejší obyvatele.* madam! Pardon, že otravuji. Ale proč tady uctíváte zbraně? Máte pro ně chrám, jakoby byly svaté. *Optala se Kaede ženy u jednoho z exponátů.* Tady se traduje taková pověst holčičko…poslouchej. *Žena Kaede odvyprávěla celý příběh o šermířích z mlžné a o tom, proč jsou ty zbraně tak důležité.* A díky tomu, byli tito šermíři úspěšní. Máš ráda Kenjutsu? *Kaede zakroutila odmítavě hlavou.* To jsi prohloupila…mimo zbraně ti dával tento styl boje i výbornou možnost lidi zabíjet bez jejich vědomí a bez podezření. Dyž někoho otrávíš při souboji se zbraní, někdy na to přijdou až za X dní, že šlo o otravu jedem. To už budeš dávno v čoudu. Vyznáš se v jedech? *Opět negativne zakroutila hlavou.* Tak pojď. Já tu něco ukážu a trochu tě naučím….můj manžel byl z Konohy jako ty. Ráda tem poučím. *Kaede slepě následovala ženu do nedalekého obchodu, který byl zavřený. Ale žena měla klíče. Takže byl očividně její. V obchodě byla kupa bylinek. Lahviček. Flakónků. Hmoždířů. Dokonce i takové té chemikářské soupravy, pod kterými hořely ohníčky a probíhala fermentace čehosi. Žena dala Kaede přednášku o účinnosti a důležitosti jedů. Kaede jí poslouchala jako na trní. Paní jí ukázala nějaké základní jedy a pak se optala.* Používáš někdy zbraně? I kdyby senbony? *Kaede přikývla.* Stačí je namočit do jedu a díky škrábnutí začne být jed efektní. I taková maličkost stačí. *otevřela skříň, kde měla základních pár jedů. Různobarevné lahvičky s různobarevnými tekutinami.* Tento je pro začátek perfektní. Má jen takové lehké halucinigenní účinky. Ty máš před třetím kolem, že? To ti bude stačit, aby ti to pomohlo k výhře. ”cokoliv mi pomůže beru.” *Pomyslela si Kaede.* Kolik stojí? *Vytáhla peněženku a začala lovit drobné. Žena jí sdělila cenu a Kaede vytasila peníze. S nově zakoupeným jedem se vydala do hotelu a tam si dala připravovat zbraně na chuuninskou zkoušku. Do jedu si pěclivě namočila každý senbon. Dokonce si jím potřela i Kunaie. Jen Tanto nechala bez jedu. Nebyl důvod jej použít, když tantem mohla doopravdy někoho zabít a škrábancům tantem…no to by byla ostuda. Vše si pak pečlivě připravila do brašniček na postel.*


konec rpg

odehrává se v kanceláři Mizukageho

*Chvíli to trvalo. Nokotta se musel nejdřív přenést přes to, co se stalo Burovi, než se vydal za otcem. Potřeboval se na něco zeptat a přišlo mu, že bude asi lepší promluvit si s otcem, než s matkou. Šourá se pomalu ulicemi k sídlu a přemýšlí, jak by to měl vlastně podat. Tuší, že to bude něco nejspíš vrozeného, ale nedával na akademii moc pozor, když se tohle probíralo a nebo tam vůbec nebyl. No ták.. Kdy to tam nebylo tak nudné, tak bych tam určitě vydržel. Za to že jsem tam nebyl určitě nemohu já, ale sensei. Neměl být tak nudný. Jo. To je přesně ten důvod. Nic jiného v tom není. přesvědčuje sám sebe, zatím co dorazí až k sídlu. Tam ho znají. Všichni vědí, kdo jsou děti Mizukageho. To je možná jeden z důvodů, proč je pořád na tom tak bídně a nemá moc kamarádů. Předci kdo by se bavil s někým tak namyšleným, protože je z rodiny Mizukageho. Chápal by to u sester, ale u něj. Ony jsou ty zlé čarodějnice, co týrají i jeho. S podobnými myšlenkami dojde až kde dveřím do otcovi kanceláře, ale projde kolem nich, jak je zamyšlený. Ještě nějako dobu jde, než se zastaví o stěnu. No ták. Kdo to sem dal? podívá se na zeď, zatím co se drží za čelo a pak za sebe. Aha. pousměje se a vrací se tedy zpět ke dveřím do kanceláře, na které zaklepe.*

Tatsuya: *Tatsuya, současný Mizukage, seděl ve své rozlehlé kanceláři v sídle Mizukageho. Před sebou měl stoh dokumentů, které čekaly na jeho podpis. Jeho oči se pečlivě pohybovaly po papírech, zatímco je jeho pero na každím z nich zanechalo pečlivě napsané znaky (jeho podpis). V místnosti byla ticho, přerušované jen občasným skřípáním pera na papíře. V rohu místnosti seděl Yin Yurinachi, jeho osobní strážce. Jeho postava byla klidná a pozorná, jeho oči bděle sledovaly okolí a přítomnost, připravené na okamžik, kdy by bylo třeba zasáhnout. Naštěstí nikdy nedošlo k tomu aby bylo třeba jeho zásahu, co je Tatsuya Mizukagem (a vládcem (císařem) Říše Kou, nikdo se nikdy o nic nepokusil). Přestože Tatsuya byl ponořen do práce, jeho smysly byly stále ve stavu bdělosti. Byl schopen pasivně vnímat chakru ostatních (Hakuja no Doku), a tak ucítil, jak se za dveřmi začala objevovat známá chakra. Byl to jeho syn, Nokotta. Po zaklepání zvedne svou tvář ke dveřím a natáhne jejich směrem svou levou ruku, ty se pak otevřou aniž by se jich kdokoliv dotkl. Tatsuya využil jedné ze schopností Shari-Rinneganu, který zdobí jeho levé oko aby je otevřel (Banshou Tenin). Přivítá Nokottu vřelým úsměvem. Okamžitě zanechá veškeré práce, kterou zde má.* (Tatsuya): Yine.. můžeš prozatím jít. *Jak řekl tak se i stalo a Yin tichým přikývnutím hlavy odejde, zavře za Nokottou dveře a nechá ho v kanceláři samotného se svým otcem.* (Tatsuya): Ahoj.. ty můj ranaři.

*když dostane svolení, tak otevře a vejde do kanceláře. Ahoj, strejdo. mávne na Yina, když odchází a zavře za sebou dveře. Pak se přesune jeho pohled na otce. Ahoj tati. usměje se. Přesouvá se pak ke stolu a tak se rozhlíží. Je trochu nervózní. Sice je to jeho otec, ale pořád je v místnosti vládce říše Kou. Kouká i na tu hromadu papíru, co tam má. Neruším tě? Koukám, že tu máš hodně práce. poví a obchází stůl. Sice je stále nervózní, ale dojde si aspoň za otcem, aby ho objal. Mohl bych případně přijít později. Chtěl jsem se jenom na něco zeptat, co mě trápí. poví a dívá se nervózně do otcova oka, kde má svůj Shari-Rinnegan. (Pokud je teda vidět) Pak spíš mlčí a čeká, co mu řekne otec.*

Tatsuya: *Neunikne mu nervozita jeho syna, aby mu to uniklo musel by mu vypíchnout obě oči.* (Tatsuya): Nikdy nerušíš. Sice mám hodně práce ale rodina je nejdůležitější.. na tu si čas udělám vždycky. *Odpoví mu klidně, navíc se pak zvedne od stolu a postaví se přímo naproti němu. Nokotta se mu může s klidem dívat do jeho Shari-Rinneganu, ten je neustále aktivní a ani ho nijak neskrývá, časy kdy své oči skrýval před ostatními jsou dávno pryč a dnes to je symbol síly postu Mizukageho a Kirigakure. Ne že by na tom nyní záleželo, záleží na tom že se Suzuya před Nokottou skloní aby byl ve stejné výšcce jako on a přivítá ho hřejivým objetím. Pak ho pustí a dívá se mu přímo do tváře.* (Tatsuya): Vidím ti to na očích.. nedrž to v sobě a pověz mi co máš na srdci.

*pevně ho sevře taky, když už za ním Tatsuya přišel. Oddaluje to, co to jde, ale nakonec se otec odtáhne a podívá se na něj. No tak, stala se mi taková věc jednou, když jsme byli s Burem trénovat. Přišla na nás taková partička, které se zabil vůdce v GZ a pustili se do nás. No, bylo jich hodně a nebyl jsem schopný je přemoct, tak to buro schytal. Ale stalo se pak něco, nevím. Všechno to bylo takové rychlé, ale zároveň pomalé a všude divné modro. Počkej. otočí se pak k němu zády, chytí pečeť a zkouší zase přesunout chakru do očí. Už párkrát trénoval tohle to. Sice to pár vteřin zabere, ale nakonec cítí ten tlak v očích. Tak se otočí zpět a podívá se na otce. V tu chvíli se ale lekne. V očích, ve kterých mu svítí Sharingan s jedním Tomoe, se mu zračí strach, když vidí auru, která je kolem jeho otce. Silná, mohutná a hlavně stříbrná. Silná bílá záře, která by ho i možná oslepovala. Nic co doposud viděl s těmahle očima. Pomalu od otce couvá, aby se dostal až ke stěně, o kterou se opře. No.. ták.. tohle je... co? vydechne pomalu, když si prohlíží otce.*

Tatsuya: *Nokotta mu nakone poví co se stalo a Tatsuya až moc dobře ví co se stalo, Sharingan (1 Tomoe). Ono je to jasné, když ho pak uvidí v jeho očích a Nokottova reakce na chakru svého otce ho také moc nepřekvapí.. nic si nebere z toho že má strach.* (Tatsuya): Ta aura kterou vidíš je moje chakra.. mám ji jinou než jiná protože já mám Rikudō Chakru.. i když jsi do té akademie moc nechodil určitě víš kdo byl Rikudō Sennin.. tak já mám chakru jako on. Prapůvodní, prastarou chakru.. každý druh chakry o kterém kdy uslyšíš.. vznikl z této.. úplně první chakry.. nemusíš se ale bát.. víš že bych ti neublížil. *Doufá že takto Nokottu trochu uklidní ale nepřibližuje se k němu aby mu poskytl dost prostoru, přitom si v tom pravém oku aktivuje Sharingan (3 Tomoe) aby mu ukázal že i on má takové oči (vlastně oko).* (Tatsuya): Pokud jde o tvé oči jde o Kekkei Genkai.. Doujutsu. Jmenuje se to Sharingan. Sharingan je unikátní oční technika. Je to mocný nástroj, který umožňuje nositeli vidět věci, které běžní lidé nemohou. Sharingan umožňuje svému nositeli vidět chakru kolem sebe, což může být velmi užitečné při boji. Také umožňuje vidět pohyby dřívě než k nim vůbec dojde.. dokážeš vidět kromě toho co vidíš i takové.. stíny. Ty naznačují jak se co ve tvém zorném poli pohne dřív než se tak vůbec pohne, vidíš vlastně do budoucnosti. Časem budeš schopen i proniknout do myslí jiných lidí. Sharingan se aktivuje v okamžiku velké emocionální vzrušení. To znamená, že například silné pocity jako hněv, strach nebo žal mohou způsobit, že Sharingan se probudí. Sharingan má několik úrovní, které se vyvíjejí s tím, jak získáváš zkušenosti a trénuješ. Na vyšších úrovních Sharingan můžeš použít genjutsu, které může ovlivnit myšlení a smysly protivníka. Také existuje mocná schopnost zvaná Amaterasu, která dokáže vytvořit ohnivé plameny nezničitelné chakrou. A pak tu je ještě Tsukuyomi, což je genjutsu, kterého využíváš k vytvoření iluze, která protivníka ponoří do zvláštního světa, kde zažije nekonečná muka za krátký čas. Na začátek to určitě může být trochu komplikované, ale s časem a tréninkem se můžeš naučit využívat Sharingan tak, jak budeš potřebovat. Je to výzva, ale také velká příležitost. *Pak se k Nokottovi natáhne a pohladí ho po hlavě, přitom se na něj mile usměje. Záměrně mu neřekl že i další stupně se dají vyvinout tím že se dostane opět do podobně nepříjemných situací, tuší že časem se k tomu Nokotta dovtípí sám ale prozatím.. bude lepší když mu to nebude říkat. Nerad by aby se pokoušel uměle dostat do situací, které vyvrcholí v to že splní podmínky evoluce samotného Sharinganu.* (Tatsuya): Nikdy, zdůrazňuji.. nikdy. Nesmíš využít Sharingan a jeho možnost manipulace s jinými.. kontroly jejich myslí k osobnímu prospěchu na úkor lidí naší Říše.. to si pamatuj.. je toho hodně, je to velká síla ale musíš k ní přistupovat opatrně.. zodpovědně.

*krátce na to, co ho přepadl šok z toho, co vidí kolem otce, se mu deaktivuje sharingan. Přestal se na něj soustředit už dřív, ale dozníval adrenalin ze šoku a tak to chvíli trvalo. Otec mu toho sdělil hodně moc a většinu stihl zapomenout, než si to vůbec mohl zapamatovat. No tak tímhle myslel Buro, že je jeho práce splněna? zamumlá spíš tak pro sebe, než k otci. Protře si pak oči a dívá se už na normální postavu svého otce. Z toho všeho se mu na mysli dostala pouze jediná otázka. Nic na přesné schopnosti, ani jak se to může rozvíjet, ani proč to tak je. Jediná otázka, co ho teď tíží. Když říkáš, že to je prapůvodní chakra, jak to, že ji máš ty? Pokud ten člověk už umřel, jak se mohla v tobě objevit jeho chakra? zeptá se ho. Už je trochu klidu, co se deaktivoval sharingan a nevidí to, co viděl. Dojde i pomalu k němu a stojí vedle něj.*

Tatsuya: *Tatsuya se zamyslí jak mu odpovědět.* Když jsem ovládl jednu jistou schopnost, která je součástí schopností Rikudō Sennia, změnila se podoba mé chakry. Je to stále moje chakra, pouze její základní podoba se změnila. Není to tak že bych měl přímo jeho chakru. Jen máme nyní úplně stejný druh chakry, kterou měl on. *Upřímně, nemá ani tušení jak by to mohl vysvětlit nějak lépe, není to žádnej vědec a tak nevidí do těchto věcí, do takové hloubky. Nokotta si bude vystačit s tím co mu Tatsuya právě řekl, víc mu k tomu říct nedokáže. Když k němu Nokotta pak dojde, Tatsuya se postaví a podívá se na něj.* Neříkej o Sharinganu sestrám, nejspíš vlastní jeho moc stejně jako ty ale je nutné ať k tomu všemu přijdou přirozeně ale teď mi musíš vysvětlit cos myslel tím že Buro řekl že je jeho práce splněna. *Tu je jasné že Nokotta odpovědět ať chce nebo ne, takový ten nekompromisní moment (pohled), který umí třeba i naštvaná Kaede u které je to 10x horší. Tatsuya má nějaké myšlenky ohledně toho celého a chce vědět jak do toho celého zapadá Buro.*

Aha. Takže se může takhle změnit někomu chakra? Víš, vlastně to nebylo poprvé co jsem viděl jinou barvu chakry. Přistěhovala se sem holka z Iwagakure s rodiči a ona má zase takovou růžovou chakru. poví a vybavuje si, když po něm Auriel šlehala bičem ze své chakry. Ale nebyla tak velká jako ta tvoje. dodá a dívá se po stole. Určitě jim nic nebudu říkat. Stejně by mi určitě nevěřili. pokrčí rameny. Pak přejde ale otázka na Bura. Nemám ponětí, co tím pořádně asi myslel. Řekl to, když mu způsobili vážná zranění a on pak umřel, takže jsem už neměl možnost se ho na to zeptat. Ale když se to tehdy stalo, objevil se mi jak si říkal Sharingen. zkomolí název. Opravdu nemá tušení co, proč a jak se to stalo, ale došlo k tomu a on nemá už tu možnost to zvrátit.*

Tatsuya: *Jen se nad tím tiše pousměje.* Ne nemůže.. není to úplně bežná věc ale naštěstí.. pokud jde o mě, nejsem jako ostatní. *Kdyby se lidem mohla tak běžně změnit chakra bylo by to docela na hovno, protože pak by hlídání vesnic vužíváním kontroly chgakrových vzorců ostatních ukázalo jako zbytečné.* Asi vím o kom mluvíš, nedávno jsem skutečně nějaké stěhování povolil.. mělo by jít o rodinu z klanu Sainō, členi tohoto klanu mají jinou chakru.. mají svůj vlastní druh, proto ti přišla jiná. *Vysvětlí mu a následně si vyslechne to vysvětlení ohledně Bura od Nokotty.* Rozumím, inu co už.. Ninjové hold umírají ale hlavní je že jsi ty přežil.. nakonec tvůj život je cennější a já jsem za to rád.

*zamyslí se nad tím, co mu říká. Takže se dá narazit na lidi co mají jinou chakru než modrou? Jestli ty máš takovou zářivou, Auriel zase růžovou... Existují další? zeptá se ho. Klan Saino z Iwagakure. Že by právě proto byli přijati rodiče do nemocnice. Třeba je jejich chakra nějaká silnější na léčení. honí se mu hlavou a přemítá nad tím, jak a proč může být chakra tolik jiná. Samozřejmě si počká i na odpověď od otce, jestli vůbec přijde. Buro byl starý klanový pes. Pomáhal mi s tréninkem a byl asi můj první kamarád. Myslím, že jen díky jeho tréninku jsem se z toho nějak dostal. Byl dost náročný. Ale posunulo mě to aspoň dál. poví a pokrčí rameny. Zajímá ho teď hlavně, jak je to s těmi chakrami a jestli jsou nějaké další druhy chakre.*

Tatsuya: *Souhlasně a tiše přikývne.* Je jich víc než bys čekal. *Nemá v plánu ho to aktuálně učit, mohl by ale Tatsuyu napadlo na to jít trochu jinak.* „Bude lepší když se k tomu dopracuje sám, odhalí tajemství chakry bez mé pomoci svou vlastní silou a já ho tak nebudu zbytečně okrádat o dobrodružství.“ *Toto Tatsuyu na jeden okamžik napadne, pak se přesune ke stolu (pracovní) a posadí se za něj, začne se hrabat v šuplíku než vytáhne balíček s Ryo, který položí na stůl.* Až půjdeš domů kup něco dobrého a zbytek si nech. *Pak se na něj podívá trochu pozorněji.* A neapomeň vzít i něco sestrám dobře?

*už už natěšeně čekal, že se dozví víc, ale očividně utřel. Otec mu to nehodlal říct a tak počítá s tím, že ho nechá si v nich pátrat sám. Nezbývá tedy, než jen trochu zklamaně svěsit ramena. Když si na to přijde pak jednou sám a odhalí tajemství chaker, bude nadšenější, než kdyby mu to teď táta všechno řekl, ale to teď ještě neví. To mu dojde až časem. Přesune se pak jen k otci, když mu podává balík peněz. Dobře. Zkusím něco vmyslet. trochu ho zklame, že má vzít i něco těm dvěma, ale chápe, že otec nevidí to, jaké jsou a tak je má v podstatě rád asi stejně. Nechce mu kazit iluze o těch čarodějnicích a tak souhlasí s tím, že něco vezme i jim. A ví už i přesně co. Lehce se pousměje. Má v plánu jim vzít něco, co nemají moc rády.*

Tatsuya: *Takto Tatsuya nechá Nokottu odejít, tedy pokud nebude něco ještě potřebovat ale pokud už nic nebude potřebovat, rozloučí se a brzy na to se vrátí i Tatsuyova stráž (Yin Yurinachi) a tak pokračuje Tatsuyův pracovní den, dokud se nevrátí domů. Což by mělo být někdy kolem 8 hodiny večer.. takže asi akorát na večeři. The ende (konec).*