Hřbitov

Tatsuya: Zlý? To teda nebylo ale vybrala si prostě špatného člověka.. návštěvu z jiné vesnice.. nebyl jsem u toho a tak nevím jak přesně to bylo ale jsem si jistý že nějaká drzost nějakého dítěte by se dala přejít.. nicméně mě postavil do situaci ve které jsem ji musel potrestat a najít i nějaké řešení aby se to neopakovalo. Sice se holka nebude moct účastnit tento rok žádné Geninské Zkoušky ale ve výsledku je to pro ní výhra.. pokud nebude Nanty moc srát. *Když Batsu poví jak ho štve jak ho Tatsuya ve výchově dítěte podceňuje jen se tomu krátce zasměje.* Nemáš na to vlohy, ty potřebuješ akci a potřebuješ být tam venku.. výchova dítěte a ještě tak malého vyžaduje abys s ní trávil opravdu mnoho času a to tady ve vesnici.. proto si myslím že bys nezvládl. Nakonec bys ji nesnášel za to že jsi kvůli ní omezován a nemůžeš dělat to co bys dělat chtěl. *Pak se musí zamyslet kam by se mohlo zajít, Batsu Tatsuyovi ale nedá moc prostoru se vyjádřit a navrhne jedno místo.* To by pro začátek mohlo stačit.. uvidíme kde a jak skončíme. *Odpoví mu a vyrazí společně s ním k tomu novému baru, vést je ale musí Batsu.. ten ví kde to je.*

Nanty nesmí nasrat. Sám vím jak tvrdou výchovou si holka projde. 3x se pak rozmyslí jestli chce být drzá. Matka nenechá nikoho ničit dobré jméno klanu. *Batsu byl překvapený takovým trestem.* Zajímavý trest. Ale nějak potrestána být musí. Aspoň se bude moct lépe připravit. Jsem si jistý že ji Nanty na to připravit dostatečně. *Zasmál se lehce Batsu když si vzpomněl jak trénovala a připravovala jeho. Následovalo vysvětlení toho proč Batsu není vhodný kandidát a ač nerad tak musel souhlasit.* V tom máš asi pravdu. Už jednou jsem měl zůstat ve vesnici a vést svůj klan ale nebylo to nic pro mě. A nedej bože kdyby jsi mě povolal na misi. V tomhle jsem relativně omezený ale i tak jsem radši v akci než za stolem plném papírů. *Tatsuya na jeho nápad kývnul a tak Batsu vedl vedl jejich vestu. Bar vypadal docela vznešeně. Nebyla to žádná pětihvězdičková restaurace ale ani žádná pustila. Prostě slušný bar. Už při vchodu si byl jistý že Tatsuyu bude každý zdravit, přece jen je to Mizukage a každý ví o koho jde. Nechal aby je usadili k jednomu stolu a hned jim nesli 2 půlitry piva. Batsu se chopil sklenice a pozvedl ji.* Tak na co dneska pijeme? Na Kiri? Na říši Kou? Nebo jen normálně na naše přátelství? *Batsu měl jasno. On pil na přátelství protože toto přátelství pro něj bylo důležité a vzácné. Tatsuyovi plně věřil a byl pro něj skoro jako bratr.*

Tatsuya: Já jsem se hold obětoval ale výhoda toho být Mizukage a mít schopnost se okamžitě přepravit kamkoliv na svět tkví v tom že si mohu sám vybrat mise, které nepřidělím nikomu dalšímu ale místo toho je splním osobně. *Když je pak dovede a dojdou do toho baru, ihned je tam velké pozdvižení a každý by Tatsuyu chtěl jen zdravit ale on to nějak zvládne.. vydrží to a snaží se moc nevnímat to jak je tam každý vlezlí nebo na něj z dálky čumí jako kreténi. Když konečně dostanou pivko, ihned si s Batsuem přiťukne.* Na děti.. na ty co přijdou po nás. *Může to vypadat že ho Tatsuya jen provokuje ale pravda je trochu jinde a Batsu se ji brzy dozví.* Vlastně.. ještě jsem ti o tom neříkal že? Během Války Klanů jsem se jednoho večera zasnoubil.. je to tak dávno že jsem myslel že jsem ti to řekl ale neřekl.. doufám že jsi připravený na to že mi půjdeš za svědka.

*Batsu se jen díval jak všichni Tatsuyu zdraví, i on si pár pozdravu od členů svého klanu vyslechl ale Mizukage je Mizukage. Batsu se tomu jen lehce zasmál. Bylo mu to jedno, Tatsuya to zvládne. Batsu moc nechápal jeho narážku, čekal že narazí na tu holčinu co vzala jeho rodina pod svá křídla a tak jen zopakoval.* Takže na budoucnost Kirigakure. Na ty silné co budou po nás. *Batsu do sebe hodil dost velký lok jelikož sklenice byla tak na 1/3 svého objemu. Dlouho se tká nenapil a taky si velice dobře povšimnul některých oči které na ně stále zírali. Ale co čekal. Ne každý si jen tak jde do baru na pivo s Mizukagem.* Vidím že jsme velká atrakce. Každý furt na nás kouká. Je mi jasné že je to proto že jsem tu s tebou ale i tak, je to docela vtipné. *Batsuovi po tváři tančil pobavený úsměv. Následně přišlo další sdělení.* To jsi to predemnou chtěl tajit až do svatby? To se dělá kamarádovi? *Batsu si samozřejmě Tatsuyu jen dobíral a taky to podtrhl smíchem. Bohužel další věc přišla když zrovna pil a tak se i lehce kolem zadusil.* Já a svědek? Upřímně jsem to tak nějak nečekal. Koho si to vůbec bereš? Někdo známí? Ale samozřejmě že ti půjdu za svědka, o to se bát nemusíš. *Batsu kývl na obsluhu která viděla jeho prázdné pivo a když by ho měl prázdné i Tatsuya tak jim donesou další 2.* No tak to potom máme další přípitek. Na Tatsuyu který se žene do chomoutu. *Tatsuya byl jediný kdo mohl znát tuhle stránku Batsua, nikomu jinému ji neukázal a s ním se mohl uvolnit. Samozřejmě i tento přípitek doplnil lehkým smíchem aby bylo jasno že se jedná o přátelské popichování.*

Tatsuya: *Když si přiťuknou, tak se taky napije ale nekope toho do sebe tolik. Pivo není něco čemu by Tatsuya holdoval, nemůže říct že mu nechutná ale ani že mu zrovna dvakrát chutná. Své pivo pak odloží a poví Batsuovi co bylo řečeno v minulém odpise a taky pak poslouchá odpověď Batsua. Během toho se místy napije ze svého piva.* Neznáš ji.. je členka Inuzuka klanu kde jsem vyrůstat když mě děda vyhodil na ulici.. znám ji už od dob co jsem studoval na akademii. Abych byl přesnější tak její matka mě přijala za svou a užily jsme si toho spolu hodně.. nějak jsem se do ní zvládl kdysi i zamilovat a nějak.. před pár lety jsme to daly dohromady a já ji požádal o ruku. Teď už nás čeká jen časem svatba a pak děti.. hodně dětí. *Hold je nutné aby zajistil že jeho pokrevní linie přetrvá tak dlouho jak to bude možné, protože jeden z jeho potomků.. pravděpodobně ten prvorozený po něm převezme jeho post. Hold už nejde pouze o post Mizukageho, kterého vybírá Feudální Pán ale o post vládce nad celou říší a tak hodlá vybudovat dlouhovládnoucí dynasttii panovníků nad říší kou, která tu bude dávno po jeho smrti.*

*Batsu poslouchal jeho příběh jak se se svou budoucí ženou seznámil. Něco o tom že vyrůstal v klanu Inuzuka už slyšel takže to bylo jen očekávané že ona dívka bude odtud.* Takže dívka klanu Inuzuka. Říkal jsi že jsi s nimi vyrůstal ale že by sis tam našel i budoucí ženu? To bych nečekal. *Batsu sice pivo měl rád ale radši měl kořalku, toto bylo spíš na rozjezd než přejdou na to pravé.* Neříká se že svatba by měla být do roka a do dne? To by sis měl pospíšit. Trochu jsi to už přetáhl. *Batsu sám už přemýšlel že by si taky měl někoho najít, ale zatím nikdo ucházející k němu se nenašel. Chvíli jen tak koukal do piva a roztáčel jeho hladinu.* "Taky bych si už měl najít nějakou drahou polovičku. Nechci aby náš rod vymřel a taky nechci zestárnout sám. Ani nevíš jak ti teď závidím Tatsuyo." *Na jeho tváři se i na malou chvíli ukázal smutek ale to rychle zahnal když u barmana objednal 2 skleničky bourbonu.* Máš v plánu velkou rodinu? Ne že mi je pak hodíš na krk. *Batsu samozřejmě narážel na skutečnost která se stala asi hodinu zpět když jeho rodina přijala onu dívku. Bylo mu jasný že to on bude pro ty děti strejda ale nedokázal si sám sebe v této pozici představit.*

Tatsuya: Přesně tak.. když nad tím tak přemýšlím.. ta tvoje děsivá schopnost manipulace s DNA.. dokázal bys mi změnit DNA klanu? *Nemusí ani říkat o jaký klan by Tatsuyovi šlo, Batsu je celkem chytrý muž a tohle mu určitě dojde téměř okamžitě kam tím míří.* Do roka a do dne.. nejsme pověrčivý.. svatbu bych rád na nějaké významné události a přijde mi že by bylo nejlepší počkat do dne.. kdy bude vesnice konečně plně opravena. *Ono už svatba někoho jako je Tatsuya je významná událost ale pokud by to naplánoval na takto významné datum.. bylo by to o to významnější a to jak svatba tak i oslava toho dne.* Na krk ti je házet nebudu.. Kaede chce hodně dětí a tak se o ně bude muset postarat.. já v tom budu sice muset figurovat taky ale to je nyní nepodstatné.

*Batsu nečekal nějakou takovou otázku zrovna od Tatsuyi. Bral ho spíš za odpůrce téhle schopnosti ale jemu mohl odpovědět beze strachu.* Dokázala ale.....no je to složitější. Musel by jsi obětovat někoho kdo tento klan má. Nemůžu ti ho změnit takhle během chvíle. Potřebuju k tomu aspoň kousek těla které k tomu klanu patřilo. *Batsu nebyl blbej. Bylo mu jasné že je řeč o klanu Inuzuka ale taky mu musel vysvětlit že opravdu to není jednoduchá procedura a že má i svou cenu a to v podobně života nebo těla druhého člověka. Batsu nemohl než souhlasit s tím co Tatsuya řekl.* Je asi pravda že takhle velká událost by byla lepší na nějakou významnou událost a oprava celé Kirigakure je dle i mého úsudku ta správná událost. Ale to asi ještě chvilku počkáš. Pokračujeme dobře ale pořád to není ono. *Barman před oba položil sklenici s bourbonem a Batsu lehce upil. Byl to dobrý bourbon.* I tak se budeš muset starat i ty. I přes to že jsi Mizukage ale jak říkáš, máš schopnosti které ti to ulehčí. Pořád je to ale budoucnost. Doufám že se do té doby nestane něco co by mi znemožnilo se na té budoucnosti také podílet. *Batsu dobře věděl že tam venku se může posrat hodně věcí a nikdy není jisté že se z mise vrátí ale on se o sebe postarat dokázal.* Taky bych si rád někoho našel ale moji osobnost málokdo zvládne. Nehodlám to ale nijak měnit. Tuhle stránku mě znáš jen ty. Hlavně jak sis i sám všiml jsem spíš mimo vesnici a pořád něco řeším a zkoumám.

Tatsuya: Rozumím.. no z etického hlediska bych to asi neschválil ale.. kdyby se to použilo na Nukenina, kterého by stejně čekala poprava tak by to problém být nemusel, jednalo by se pouze o změnu způsobu popravy o dotyčného jedince. *Dál tohle už nerozebírá, ví co je potřeba a případně se podle toho dokáže zařídit.. ať už chycením toho Nukenina nebo tím že to někomu zadá jako misi.. ať už někomu jinému nebo Batsuovi. Pak se baví dál a dál, Tatsuya ten si bourbon dá s radostí, to je hned jiný kafe než pivo.* Tvoje osobnost.. v tom s tebou musím souhlasit. Jsi fajn, dobrej kámoš ale doma bych mít nechtěl i kdyby mi za to někdo platil.. tvoje osobnost je dost často fakt na pořádnou bombu přímo na rypák. *Tomu se ihned obratem krátce zasměje.*

Zažil jsem si svoje. Jsem spíš ten typ co na první pohled vypadá neškodně ale pak tě překvapí co všechno umí. Na druhou stranu ukaž mi někoho dalšího kdo si dokáže zachovat ledový klid a kamennou tvář jako já. *V téhle věci měl Batsu pravdu. Nepotkal ještě nikoho kdo dokázal zachovat tak ledový klid jako on, až to kolikrát bylo spíš děsivé. Batsu opět upil z bourbonu a barmanovi rovnou řekl ať tam nechá celou láhev ať nemusí chodit. Tohle bylo praktičtější.* Jednou se najde někdo kdo tuhle osobnost zvládne. A je dost možný že s tím člověkem by ta osobnost byla podobná jako teď a tady. Neukazuju co cítím, nepřítele a ostatní to víc zmate a neví co si myslet. *Batsu do sebe otočil zbytek sklenice a dolil si do půlky. Ten bourbon byl opravdu dobrý. Batsu se porozhlédl po baru a oči už konečně tak nějak ztratily o ty 2 zájem, Batsu se mohl jen usmát.* Slyšel jsem něco o tom že v Kumogakure je nový Raikage. Možná by jsi s ním měl prohodit pár slov o situaci. Aby neměl nějaké kravské nápady.

Tatsuya: Neškodně.. ty na první dojem působíš kurva arogantně. Kdyby jen na první.. dokonce i na druhý a třetí dojem tak působíš.. tvé chování tak prostě funguje. Neboj se, já vím jak se chováš když jsi mimo mě, třeba na misích nebo prostě s lidmi, kterým nevěříš jako mě. *Určitě by do Batsua neřekl že se chová neškodně, spíše naopak.. ta jeho arogance přidává na dojmu jak silný a nebezpečný by mohl být. Během toho pokecu stihl dopít další skleničku bourbonu, který Tatsuyovi vážně chutná ale ani tak to nepije až příliš rychle.. nerad bych se ožral moc rychle a proto si k tomu objednal něco mastného k jídlu.. ideálně topinky.. třeba.* Ledový klid a kamennou tvář? Inu tu kamennou tvář bych nezvládl.. z toho by mě pak akorát bolel obličej ale ledový klid.. ten zachovat dokážu.. dokonce lépe než ty. *Během svého tréninku Senjutsu ale i dlouho po něm se naučil kontrolovat své emoce, sice se kvůli tomu jeho trénink jako takový značně prodloužil ale to ničemu nevadí. Kromě toho se postupem života tohle naučil využít.. zatímco Batsu byl vždy silným vojákem, Tatsuya byl to ale také dobrým velitelem a v té pozici je nutné za každou cenu zachovat klid a rozvahu, kdyby se nechal unést emocemi jako je vztek.. stačil by špatný plán či rozkaz a odnese to hned několik Ninjů, jejichž život je v rukou velitele.* Nechtěl by ses pak skočit pobavit i někam ven? Pokud znáš nějaké dobré místo, které se nachází mimo vesnici, naši Zemi nebo klidně celý kontinent, stačí říct.

*Batsuovi došlo že Tatsuya má pravdu. Většinou s ním nikdo nechtěl mít nic společného.* Zase na druhou stranu, když vidí že vím že mám sílu tak si radši nic nedovolí a aspoň ukazuji sílu Kirigakure no ne? *Batsu opět upil ze své sklenice a poslouchal další Tatsuyova slova.* Není to nic těžkého. Když člověk ví jak se tvářit a neztratit nervy tak je to jednoduché. Nemohu říct jestli klid zvládáš lépe nebo jak. I tak je potřeba jak ve vládě tak v boji zachovat chladnou hlavu. Jelikož i ty ovládáš Senjutsu tak to jsme asi prošli podobným tréninkem. *Trénink Senjutsu byl i pro Batsua zlomový bod kdy se naučil konečně pracovat plnohodnotně s emocemi a nedovolit jim aby ho ovládli. Když přišla nabídka že by někam mohli zajít i mimo vesnici tak Batsu přemýšlel.* Asi ti došlo že nejsem typ který by vyloženě vysedával v barech a tak. I když dost času trávím venku mimo vesnici tak si nemyslím že znám takové místo. Klidně vyber ty. Určitě si ještě za doby kdy jsi nebyl Mizukage nějaké místo našel. *Batsu skutečně byl spíš typ který se potuloval po lesech, hrabal se v sutinách nebo jednoduše plnil misi a nic okolo neřešil. Nebyl moc společenský typ, když teda k tomu neměl důvod a ten se do této chvíle už dlouho nenašel.*

Tatsuya: *Dále se k té osobnosti Batsua nevyjadřuje, nechce šťourat do jeho osobnosti.. sice mu nemusí být nepříjemné ale mohlo by.* Vypadám snad taky jako někdo kdo vysedává v barech od rána do večera? *Zasměje se tomu a opět se napije, někdy v ten moment dostal své topinky, kterých je ale celkem dost a tak Tatsuya misku na které je má, posune do středu stolu.* Nabídni si.. něco mastnější na žaludek se k chlastání bude hodit. *Teď sice už v barech nevysedává ale byla doba kdy si občasnou návštěvu nějakého baru neodpustil, bylo to místo jako dělané k ulovení nějaké pěkné baby. Když má Tatsuya vybrat nějaké místo, kde by se mohlo pokračovat začne se zamýšlet kde by to mohlo být dobré.. navíc méně otravné z důvodu že je tam nebude muset znát zase tolik lidí jako zde.* Hlavní Město v Zemi Ptáků by mohlo vyhovovat, nemají navíc Ninja vesnici a tak se tam nebude motat tolik Ninjů.. i když nějaké tam najdeš ale ne tolik a moc se nezajímají o zahraniční politiku a tak pokud je k tomu vyloženě nebudeme provokovat.. nikdo nepozná že jsme z Kirigakure a už vůbec že jsem Mizukage a ty syn vůdkyně klanu.. rozjezd bych ale nechal zde. *To město v Zemi Ptáků má opravdu co nabídnout, už tam byl a najde se tam několik podniků od každého druhu co člověka jen napadne, od obyčejných putyk po různé bary s hudbou, tanečním parketem nebo dokonce s tanečnicemi u tyče.. je tam toho vážně hodně a stačí si jen vybrat.*

Kdyby jsi tak nevypadal tak ti nedávám tuhle těžkou úlohu ne? *Batsu samozřejmě jen vtipkoval ale když mu tak pěkně nahrál. Když se doprostřed posunuly ony topinky tak se ozval Batsuův žaludek. Došlo mu že toho dnes moc nesnědl a tak bez váhání stáhnul po jedné z topinek.* Díky. Jak říkáš bude se to hodit. *Zakousl se do opečeného chleba a pochutnával si. Tohle nebyla jeho typická strava ale jednou za čas to neuškodí. Návrh na zemi ptáků se mu líbil. Nevzpomínal si že by tam vůbec někdy byl a tak to byla dobrá možnost si jak užít tak zacestovat.* Proti Zemi Ptáků nemám žádné výhrady. Pro mě to bude nové místo. Jen teď doufat že se tam nenajde nějaký pitomec či bude chtít provokovat. Chci si dnes dát odpočinek a ne aby se mě zase někdo pokusil zabít. *Zvedl sklenici bourbonu a opět do sebe vyklopil nemalý doušek.* Myslím že rozjezd zatím funguje dobře. Tak na zdraví. *Pozvedl lehce skleničku k Tatsuyovi.*

Tatsuya: *Stejně jako Batsu si vezme jednu topinku a rovnou se do ní s chutí zakousne, během toho poslouchá Batsua.* Nikdo provokovat nebude a když budou nějaký kreténi.. tak je uklidním pomocí svých Genjutsu dřív než k něčemu takovému dojde. *Společně s Batsuem pak pozvedne skleničku.* Na zdraví. *Poví s úsměvem a taky si dá nemalý doušek.* Třeba tam potkáš budoucí ženu.. ne že bych ji tam přímo potkal ale užil jsem si tam příjemně strávený čas s jednou ženskou.. než jsem do toho s Kaede praštil.. bože, sice bych něco takového říkat neměl když jsem zasnoubený ale prostě.. nikdy v životě jsem krásnější ženskou neviděl a vsadil bych svůj post Mizukageho že ty bys to viděl stejně.. prostě ve všech ohledech dokonalá.. myslím že ta krása nemá daleko od toho abys to nazval božské požehnání. *Tím myslí Kaori se kterou se tam jednou vydal v průběhu plnění společné mise.. den to byl fakt super a jeho zakončení ještě lepší, když se s Kaori vyspal a necelou hodinu na to mu do pokoje přišla Kaede a vyspal se i s ní. Jen tam byl rozdíl v tom že Kaori ho prostě ultimátně přitahovala ale Kaede.. do té byl prostě vždycky zamilovaný ale i tak.. ani dnes si není jistý zda by Kaori dokázal odolat. Musel by hold věřit své síle vůle.*

Myslím že co se Genjutsu týče tak s tím můžu pomoci i já. I když do teď jsem nezapomněl do jakého Genjutsu jsi to chytil mě při zkoušce. *Batsu ty vzpomínky nemohl dostat z hlavy. Byl to odporný zážitek. Nevěděl sám co by pořádně dělal kdyby tímhle způsobem přišel o takového kamaráda jako je Tatsuya. Dostali se zpět ale.k vztahovým věcem a Batsu se jen zasmál.* To ještě uvidíme. Sám ani upřímně nevím jakou ženu hledám. Hledám někoho kdo na první pohled mě zaujme, nejlépe i někoho vznešeného. Jo vím že to zní jako blbost ale mám prostě své nároky. *Nečekal od Tatsuyi něco takového. Že by si takhle našel milenku a ještě o ní básnil když už je teď zasnoubený. Pousmál se tomu.* Možná ano, možná ne. Nemohu soudit dokud tu dívku neuvidím. Ale máš dost velkou jistotu že by to tak bylo jak vidím. *Batsu se s příliš mnoha dívkami ještě neseznámil. Většinou se mu vyhýbali. Možná kvůli jeho povrchní až arogantní auře kterou ze sebe vydával svým vzhledem a chováním ale to jsou čistě jen a pouze jeho domněnky. Ale kdo ví, jednou určitě najde tu princeznu se kterou nakonec zůstane. Sáhl po dalším kousku topinky a dalším doušku bourbonu. Láhev pomalu ubývala a a stejně tak i topinky na talíři. Měsíc stoupal čím dal tím víš a čas plynul velice rychle. Přece jen měl Batsu příjemnou společnost.*

Tatsuya: Nechci je dostávat zase do takových drsných Genjutsu.. nějaké obyčejné co cíl uspí by mohlo stačit. *Aby se přiznal, nečekal že by Batsu mohl ovládat nějaká Genjutsu, nikdy mu nepřišel že by byl i takovým Ninjou co by ovládat Genjutsu ale tak neměl by hodnotit dle toho co si o lidech myslí. Když pak zmíní že hledá někoho vznešeného tak se nad tím jen v duchu zasměje, oba jeho nároky zatím splňuje právě Kaori i když dávno přišla o své rodové právo při reformě vlády nad Kirigakure a celou Říší Kou. To že si našel milenku ale není úplně pravda, on si s Kaori vlastně začal ještě než to dal s Kaede dokopy, bohužel ale Batsuovi do hlavy nevidí a tak mu jeho myšlenky nemůže vyvrátit.* Tak tahle splňuje vlastně oba tvé nároky co jsi před okamžik vznesl. Jednou si nakonec najdeš.. pane vznešený. *V tomto si ho ihned začne dobírat.* Takže pán by se rád přiženil do šlechtické rodiny jo? Nechceš seznámit s dcerou některého z Feudálních Pánů našich sousedů?

Tohle Genjutsu znám, taky bych ho byl schopný použít kdyby bylo potřeba. *Batsu nebyl specialista přes Genjutsu ale nějaké ty základy ovládal. Jeho způsob boje byl spíš dost založený na Meitonu a jeho zbrani. Když pak Tatsuya zareagoval na jeho požadavky na partnerku tak nemohl říct že nečekal něco jiného. Batsu se nijak neurazil, on sám se za relativně vznešeného považoval.* To by jsi mě mohl představit ne? Ale oba víme že nejde jen o tohle. *Batsu začal reagovat na poznámku o dcerách sousedních feudálů.* Neříkám že nejsou urozené ale pro mě je důležité i to aby byla má partnerka silná a měla podobný styl života jako já. Ne být pořád někde zavřený ale objevovat svět, plnit mise a prostě cestovat. Nemám nic proti Kiri ani proti říši Kou ale chtěl bych víc času trávit tam venku. Pořád plnit tvé rozkazy pro dobro naší vesnice ale spíš tam venku. *Batsuovi domácí život moc neseděl. Byl spíš ten co chtěl být volný, mít svobodu. Díky jeho síle si to do dané míry mohl dovolit a jednou možná to vše dopadne tak že v Kiri bude úplně minimálně a to spíš když se přijde pobavit s Tatsuyou. Láhev pomalu docházela a Batsu se usmál.* No pití je skoro pryč. Myslím že je na čase pokračovat někde jinde no ne?

Tatsuya: Tohle Genjutsu neznáš.. tohle je trochu.. praktičtější a má větší využití.. mluvím o mém Sharinganu. *Poví s klidem, nicméně dále to neřeší. Pak přijde řeč na ženy pro Batsua, ten se k tomu pak vyjádří ale pak to už dále nerozebírají. Pití jim docela rychle mizí a pomalu je čas na to jít tedy o dům dál a navštívit nějakou další Zem.* Tak to pomalu dopijeme a vydáme se do té Země Ptáků. *Nějakou dobu se ještě společně ještě baví a u toho popíjejí, přitom se venku začne zvedat velká a mlha, která zde v Kirigakure není zase tak nezvyklou věcí.* Tak jdeme? *Už mají dopito a tak Tatsuya na stůl položí peníze, pomalu se zvedne a vyrazí ven z baru ale ihned jakmile vyjde ven z baru tak se okolím rozezní hlasitý zvuk zvonu, který rezonuje v hlavách všech lidí okolo a nikdo nechápe co to znamená.* My tu máme nějaké zvony?

Takže zase to tvoje oko. Je to dost nebezpečná věc co tak vidím. *Sledoval láhev ve které již bylo na dně. Když už i poslední kapky došly tak se jen zvedl. Cítil lehký vliv alkoholu na jeho tělo ale nic velkého.* Asi by jsme mohli vyrazit. Tady máme začátek za sebou. *Nechal peníze na stole pro obsluhu když odcházeli. Jakmile vyšly ven tak se v jeho hlavě rozezněl jakýsi divný zvuk zvonů. Nebyl si vědom toho že by zde měly něco jako zvony a už vůbec ne v takové míře.* Nemám tušení. Nikdy jsem neslyšel že by jsme tady něco takového stavěli a to jsem dohlížel na celou Kirigakure. *Batsu nechápal co se to děje. Trvalo to jen chvilku než uviděl prvního člověka se kterým nebylo něco v pořádku. Šťouchl do Tatsuyi loktem a ukázal na osobu.* Tohle se mi nelíbí. Myslím že tohle bude dost špatný. *Batsu se přibližoval a ruku měl už na své Satsujin, nevěděl co čekat a tak byl radši opatrný.*

Tatsuya: Tatsuya.. divné. *Vydá se k člověku (civilista) na kterého Batsu ukázal, který stojí a dívá se k obloze jako kdyby byl v nějakém transu. Položí mu ruku na rameno (zezadu).* Jste v pořádku? *To pak ten chlápek zavrčí jako nějaké zvíře a ožene se po Tatsuyovi rukou s cílem ho odehnat a pak po něm skočit a zakousnout se mu do krku, přičemž je dost silnej (23) a i rychlej (25). Tatsuya stihl dotyčného v klidu zpacifikovat jednoduchým pohybem nějakými chvaty a složí ho k zemi. Dotyčný leží na zemi (břichem k zemi) a Tatsuya je nad ním, drží mu nataženou ruku, kterou drží za zápěstí a nohou mu tlačí k na záda, kterou má mezi jeho lopatkami a on se tak na zemi může maximálně tak vztekat.* Co to do prdele? *Na to že jde o civilistu tak jeho pohyby jsou na docela vysoké úrovni.. víc než by bylo běžně možné ale brzy se okolím šíří výkřiky takových dalších bestií a těch potvor jsou tisíce (veškeré civilní obyvatelstvo Kirigakure). Ti se vrhají na každého Ninju s cílem ho pokousat, poškrábat apod. s tím že u koho se to podaří tak dotyčný se během několika vteřin promění na to stejné jako jsou oni ale takový Ninja se zvýšenou silou a rychlostí o 20 je ještě nebezpečnější, hlavně když je nutné s nimi bojovat nesmrtícími prostředky.* Do prdele co je zase tohle!

*Batsu se díval na muže jak doslova zešílel ale Tatsuya ho zpacifikoval.* Co se to děje? Nějaká nemoc? *O to horší bylo když se tohle začalo dít více lidem. To už bylo dost špatný. Batsu nijak neotálel. Vytáhl Satsujin a nechal ji rozptýlit na 1000 malých čepelek které použil jako obranu proti těmto civilistům. I tak čepelkám dal příkaz aby spíš drželi civilisty mimo ně než aby jim ubližovali takže i řezná zranění která civilisti dostanou nebudou tak vysoká aby je zabili nebo jim vážně ublížily. S touto obranou udělal kolem sebe a Tatsuyi kruh o průměru 5 metrů kdy se k nim prostě žádný z těchto civilistů nedostane. Jeho tvář opět chytla jeho kamenný výraz a tón padl do neutrality.* Myslím že naše povyražení bude muset počkat. Děje se tu něco divného a je potřeba tomu přijít na kloub. První co tak by jsme se měli někam schovat a zjistit o co jde. *Batsu udržoval pořád obranu. Bylo jasné že v současné době asi bude nejbezpečněji v sídle Mizukageho.* Vypadá to na nějaký vir nebo něco. Musíme to vyřešit co nejdřív. Vezmeme toho člověka do sídla Mizukageho a zjistíme co se stalo. Jsem vědec, něco už zjistíme.

Tatsuya: Pokud chceš klidně se schovej ale já nemůžu, nemohu tu nechat lidi co na mě spoléhají. *Tatsuya nakonec opustí ten obranný kruh a dá dokopy nějaké členy Anbu jednotek, pokud se přidá i Batsu je to jeho volba. Snaží se celou věc zvládnout ale je to téměř nemožné.. těch lidí je daleko více než jich ale naštěstí to nemá zase tak dlouhého trvání, protože se pak všichni vydají pryč. Všichni ti šílení lidé utečou kdovíkam pryč ale pár se jich podařilo zajmout a tak asi půl hodiny poté stejně jako to rychle začalo to i skončilo a vesnice je prakticky z obrovské části ještě prázdnější než dřív. Nenajde se tu jediný civilista. Tatsuya brzy dá vědcům rozkaz zjistit co je s těmi nemocnými děje ale i když to zabere pár dní tak to nakonec zjistí (popis akce znáš). Jsou i teorie že s tím souvisí fakt že nevychází slunce a jsou několik dní po tmě (v noci). Tatsuya ten si skrze svůj svůj extraktor získá nějakou temnou krev pro své osobní užití a mezitím dá příkaz ať se využívá i krev těch zajatých pro Ninji vesnice co tu jsou. Tatsuya, Batsu a pár dalších vysoce postavených lidí Kirigakure se zrovna nacházejí v té jedné laborce (vědecké), kde jim vědec co na to přišel (temnou krev) vysvětlil jak se věc má.* Tak tohle je docela průser.. navíc pokud naše zprávy nelžou děje se to úplně všude.

*Batsu zmizel aby se vrátil zpět jako další z ANBU. Pomáhal Tatsuyovi a svým kolegům. Když byl subjekt již v laboratoři tak se sám Batsu přidal k vědeckému týmu a pomáhal zkoumat onu nákazu. Nakonec došli po delší době k závěru (viz. popis akce). Batsu s tím nebyl moc v pohodě, takhle nákaza vypadala fakt sakra zle. Došel k Tatsuyovi.* Chceš mi říct že nejsem jediní komu se to stalo? Tohle je všude? *Batsu byl překvapený. Nebylo to tak dlouho co to vypuklo a už to bylo všude.* Myslím že naše pokecání a výlety budou muset počkat. Teď jsou důležitější věci. *Batsu počítal s tím že tohle nebude nic extra jednoduchého. Bude to ještě hodně bolet.* Ať tohle způsobilo cokoliv, tak tohle vyřešíme spolu Tatsyuo. *Batsu byl rozhodnutý v každém případě při boji stát po Tatsyuově boku a pomoci mu jak bude v jeho silách. To však ještě ani nevěděl že realita bude úplně jiná než jak si to představoval.*

Kaede
Izumi
Gyo Muzan

*dveře se za Zirou zavřely...Kaede jen padla na kolena a rozbrečela se.* Co to sakra bylo tohle? *Izumi se opřel ležérně o okraj postele a Gyo Kaede čapl jako pírko jí položil do peřin.* To byl psychickej teror. Očividně jsi křehčí, než si myslíš, Kaede. *Přikryl jí a opět zavolal sestru.* Prosmvás, sežeňte mi nějakého medika Shinobiho, potřebuju aby jí vyléčil co nejrychleji. Na vaše podivné způsoby nemáme čas. *Sestra jen přikývla a dala se do jednání. Sensei se mezitím naklonil z okna, které otevřel do kořán. V dálce viděl Danteho a Ziru někde blíže k nemocnici. Vytáhl si cigáro a zapálil si.* Sensei...to byste neměl. *Dostalo se jí jen tichého "shush". Izumi mlčel a jen se na ní shora díval. Nedokázala mu opětovat pohled.* Kaede...já chápu, že asi neznáš pocity jako je láska, nebo někoho milovat, být milován...ale jsi ještě mladá na to, aby ses tím nechala takhle ovládat. Musíš si stanovit priority, tvoje priorita je nyní projít zkouškou. Jakmile budeš mít hotovo, dělej si co chceš, kde chceš. Mysli ale na to, že cokoliv Sexuálního je legální až od patnácti let. Danteho mistr Zira je magor. Větší magor, než si myslíš, ale stále má dobré srdce a dělá vše pro něj. Neumí to jako já, diplomaticky, ale věř, že to dělá pro jeho dobro. Zatímco ty mi velmi ztěžuješ naší spolupráci. *Mluvil Gyo, zatímco kouřil a medik se staral o její zranění. Izumi se zdál být už v podstatě vyléčený, jen byl ovázaný, aby se neřeklo.* Vy dva jste zatím moji nejlepší studenti a já nedovolím, aby tobě bláhová hloupost naházela klacky pod nohy. Díky tvým schopnostem jsi favoritka a to ani nemluvím o tom, že jsi nějakou záhadou sehnala jednu z legendárních zbraní. To, že nás postavíte s Dantem proti sobě, jste myslel vážně? Ne, ale matematicky mi vychází, že šance že skončíte proti sobě, je více než jedna ku třem, tedy velmi vysoká. Aha, takže šlo jen o psychologický nátlak? ano, ale pokud na to dojde, tak to budu brát jako osud a doopravdy budu chtít, abys do toho dala všechno. *Kaede přikývla na souhlas. Byla nějaká podivně smutná, zklamaná a zdrcená. Už po druhé od ní Dante odešel ihned po tom, co jí zaplavil sladkými slovy. Jeho sensei mluvil o manipulaci, ale ten, kdo si tady připadal zmanipulovaný, byla nakonec ona. To on vždycky odkráčel z nepříjemné situace a nechal jí tam plonkovou....asi byl doopravdy ještě dítě. Medik si odbyl svoje, Gyo típnul cigáro a vydal se na chodbu.* Izumi, v osm v hotelu, Kaede tu ještě noc pobude a pak bude moct jít taky, vyzvedneme tě zítra večer. *Oba dva na posteli přikývli. Izumi se konečně nadechl a dlouze si povzdechl.* Lámeš mi srdce Kaede. *Sklopila pohled a svraštila čelo do smutné grimasy.* Izumi-kun....já nevím, co se to děje. Přijdu si jako omámená, pomátl mi mysl...Víš jaká jsem...stačí mi náznak a hned....jsme poblázněná. Jako když čtu ty knihy, co tolik nesnášíš... Já vím...říkal ti hezká slova. Slyšel jsem ho. Umí hrát na city a vyjadřovat se přesně tak, jak jsi is vysnila. Což já neumím....nabídl jsem ti svoje srdce stroze a bez obalu. ale asi jsi to nepochopila. *Izumi se k ní otočil zády, i tak se ale prsty dotýkal prstů ruky v sádře. Ironické, že každý z těch dvou jí hladil opačnou ruku. Jeden básník, druhý tajnůstkář.* Gomen....Já si tě vážím a mám tě ráda, nevím, co si počít Izumi. Tohle je tak hrozná situace. *Izumi pokrčil ramena.* Víš co? Teď to neřeš....zítra si tě vyzvedneme apůjdeme společně do lázní. Užijeme si trochu odpočinku před třetí částí...vypustíš ho z hlavy. Nakonec....v Konoze nás čekají povinnosti a myslím, že si na něj za chvíli nevzpomeneš. "O to se postarám, i kdybych ho měl před branami vesnice oddělat." *Pomyslel si Izumi, doufajíc však, že se Dante v očích Kaede odrovná sám. Kaede přikývla. Izumi se postavil a vydal se ze dveří.* Jsem ráda.... *Vyhrkla Kaede.* Jsem ráda, že jsi v pořádku....měla jsem naši rolničku celou dobu u sebe, pro štěstí. *Izumi se opřel o rám dveří.* Já taky. *S těmito slovy odešel. Noc utekla jako voda, stejně tak následující den, kdy se u ní několikrát objevil medik, sestra i Sensei, který jí donesl nějaké jedlé jídlo z hotelu a ne nemocniční zvratky v talíři. Večer ji vyzvedl Gyo, hezky tradičně oblečený, i Izumi v lepších věcech. Dokonc ei jí přinesli něco na převlečení. společně vyrazili do lázní, kde se cachtali a Izumi se přisunul ke Kaede (samozřejmě všichni tři byli ve veřejné smíšené části a měli plavky).* Co je? *Zeptala se Kaede, když si všimla jeho skleslého výrazu.* Něco jsme řešili se Senseiem dnes přes den....potkali jsme Ziru a chtěli jsme pokračovat v konverzaci v průběhu dne...mezitím jsme ho následovali do pokoje, který, jak se ukázalo, byl Danteho nejspíš. Všiml jsem si, jak utíká oknem se dvěma holkama. Po jedné z nich tam skončil kapesník a nějaká rtěnka hnusné barvy. S takovou zvláštní krajkovou výšivkou? Hmm...Asi jo, Zira si to tam vzal na starost. Pokoj vypadal použitě a smrcha byla ještě mokrá. Nejspíše tam byli přes noc. Nechci z něj dělat něco, co není....ale nejsem si jistý tím, zda neříkal dalším dívkám nějaké hezké věci a ty mu nesedly na lep. *Kaede sklopila pohled. Už tak červené tváře z horké vody rudly ještě více. To jí teď Izumi doopravdy řekl, že kluk, do kterého se zakoukala, kterému dala první pusu...pro kterého ohrozila vlastní život a byla ochotná se ho v hrdinském skutku jako z románů vzdát, jí podvedl? Utekl od ní už předtím, tak proč by to neudělal zase. Kapky dopadající na hladinu vody, nebyly z deště, ale z jejích očí. Izumi ji dal ruku kolem ramen a přitiskl ji k sobě.* Lžeš.... *Zamručela.* Copak bych si to vymýšlel? Takhle složitou lež? Na to jsme moc líný. *To Kaede mco dobře věděla, z týhle dvojice ona byla lhářka. Izumi nikdy. Zkroutila rty a přiložila si na ně prsty.* Dalas mu ji, že jo? *Dostalo se mu jenom mlčení. Jeho ruka sjela po jejím rameni a zmizela ve vodě. Kaede se zvedla a odešla do šatny se vybrečet. Když se vracela zpátky, zůstali v lázních jen 4. Její tým a cizí paní, se kterou Gyo koketoval až vulgárním způsobem. Ze slz se chtělo Kaede okamžite zvracet.* Počkám venku. Jděte napřed. *Kaede protočila oči a Izumi vylezl z vody. Až nyní na lepším světle si všimla jizvy na tváři, kteoru měl ještě před vstupem do vody zakrytou náplastí. Měl i spálenou kůži na ruce. Kaede jen ztěžka polkla. Její jizvička z dětství byla jediná věc, co na ní vizuálně evokovala zranění. Po cestě do hotelu šli pomalu. Izumi mlčel, Kaede kopala do kamínků před sebou. Ticho by se dalo až krájet. Kaede začala.* Já ani nevím, co je to za city....bolí mě, ale nepřínáší nic hezkého, když je pryč...vždy, když jsme byli spolu, vše hezké skončilo v nekončící bolesti. Takže to láska nebude, ta má být sladká, milá, příjemná i když jsou dva odloučení. Vzpomínka na druhého nemá evokovat bolest. Já si na něj pomyslím a chce se mi plakat. *Izumi mlčel. Sice udělal krok blíže k ní, ale mlčel. Kaede is povzdechla.* Promiň, že to řeším s tebou...jsi ale jediný, kdo je mi doopravdy blízký. Kdo mě zná...Takovou, jaká jsi a přesto tě má rád? *Přikývla tiše. Izumi se zastavil. Chytil ji za ruku a přitáhl v obětí. Kaede byla o hlavu menší, možná i o hlavu a půl, než on. Takže si připadala v bezpečí, obklopená ochranou.* Vyřeš si to až bude po zkoušce, jak říkal Sensei...Chuuninské jsou priorita. Já jsem s tím chtěl čekat, až budeme doma....ale chci, abys věděla, že i já k tobě chovám city, kterým nerozumím. A respektuji to, že ty si musíš rozmyslet city, které chováš k němu. Budu čekat na tvůj rozsudek. Nakonec, bydlíme kousek od sebe, u nás jsi doma víc, než u vás...Můžeš přijít kdykoliv mi říct tvůj názor. Ale mazat med kolem pusy ti nebudu....neumím používat hezká slova a cukrovat. Prostě ti jednou řeknu, že tě miluju a tím to pro mě v ten den hasne. Jestli chceš někoho, kdo ti bude pochlebovat, pak to já nejsem. Řekl jsi....miluju? *Zamrkala Kaede. Izumi poodstoupil a jen kývl hlavou. Kaede se rozešla k hotelu.* Budu si to muset rozmyslet, Izumi-kun. Nezlob se. S tím počítám. Dej si na čas. *S těmito slovy vstoupili do haly hotelu a odebrali se na pokoj. Další den je čekala příprava na chuuninské zkoušky.*

Konec RPG

Hana
Mai
*Byl den před jeho poslední částí zkoušky, avšak Dante se místo tréninku, který až do teď dodržoval, byl na střeše domu, za komínem, a sledoval měsíc. I když byl velký a z jeho úhlu pohledu si na něj mohl sáhnout, přesto byl daleko.* "Měsíci, již dlouho jsem s tebou nehovořil. Zajímalo by mě, zda by jsi chtěl být člověk. Řešit lidské problémy, cítit lidské emoce, možná si tady někoho najít, za kým by jsi se těšil," *proudily přirozeně myšlenky hlavou, zatímco on jej sledoval, smyslů zbavený.* "Kaede.. jsi nyní jako měsíc. Vidím tě u sebe, avšak i přesto jsme od sebe tak daleko. Neboj se však, nebudu přítěž a nebudu narušovat fungování vašeho týmu. I přesto se mi po tobě stýská a rád bych tě měl nyní u sebe. Nemuseli bychom ani mluvit, stačilo by se jen držet za ruce, nebo prostě cítit přítomnost. Ach jo, proč to najednou tak bolí a proč na tebe dne ode dne myslím více. Zajímalo by mě, jak funguje Zira, když se o mě již nemusí starat nějaký ten den," *tázal se sám sebe v myšlenkách, když však k němu skočila Hana.* Tak tady jsi. Mai mi říkala, že jsi dnešní trénink zrušil, tak jsem tě hledala snad všude, *pověděla a sedla si vedle něj. Dante jí celou dobu ani nevěnoval pohled, jen se zasněně díval na měsíc. Hana tento pohled znala a položila mu ruku na koleno.* Dante, ty jsi zamilovaný, že jo? *Otázala se jej napřímo, protože dle ní nebyla nutnost chodit okolo horké kaše.* Asi.. Nevím, co to je.. Zprvu se zdálo, že ano, ale prý ji jen zatěžuji.. *pověděl Dante upřímně a melancholicky.* Dante, povím ti takové tajemství. Když jste zamilovaní, neznamená to, že musíte být pořád spolu, přesto je ten čas poté velmi sladší, *poví Hana ze zkušenosti a ještě dodá:* A nemusíš se bát. Mai to cítí velmi podobně, jen nevěděla, jak ti to říci, aby jsi se nějak neleknul a nezměnilo to vaše tréninky. *V tu ránu se Dante odtrhne od měsíce a zahledí se na Hanu.* Ale.. Omlouvám se, ale došlo k nedorozumění.. To už je však asi fuk, *pověděl a odkopl uvolněnou třešní tašku ze střechy. Hana se na něj překvapeně podívala a vykoktala ze sebe:* Do.. dobře. Tohle je trochu trapné, co? No, každopádně, proč nejsi s ní? Ona zůstala v Kumo? *Dante se na ní podívá, trochu smutně.* Ne, ona není z Kumo, ale z Konohy. Ona je tady v Kiri teď.. *dostane ze sebe a Hana jej šťouchne do ramene.* Děláš si ze mě srandu? Takže ty jsi se zabouchl do někoho na zkouškách? *Poté se zarazí a celkem vyčítavým hlasem poví:* A proč vlastně nejsi nyní u ní? Proč jsi se rozhodl tu být s námi? *Dante se zahledí na měsíc a nepřítomně pověděl:* Její sensei nás dvakrát načapal, když jsme spolu tajně byli.. Řekl, že akorát rozvracím jejich tým, tak jsem prostě odešel. *Hana, když to uslyší, vlepí mu fakcu.* Děláš si prdel? Ty jsi odešel jen kvůli tomu, že její sensei něco říkal? *Dante si tvář začal otírat tvář, protože to celkem štíplo, avšak to nebylo nic se srovnání se Zirou.* Hele, kdybych neodešel sám, prohodil by mě oknem. A nejspíše by mě můj sensei zabil, kdybych si tady někoho našel, *pověděl Dante a stoupl si. Hana si také stoupla a společně seskočili na zem. Tam čekala Mai, která se na Danteho dívala se slzami v očích. Očividně to celé slyšela a tak se k Dantemu rozeběhla a obejmula jej hodně silně.* Dante.. Chápu to, ale když jí překážíš.. nemyslíš, že by jsi jí měl pustit k vodě..? *říkala s brekem Mai. Jelikož byla Mai trochu menší, Dante zvedl ruce a začal jí hladit po vlasech.* Mai.. Víš, ono to není takhle jednoduché. Ale víš co? Pokud by to s ní nevyšlo, tak to můžeme zkusit spolu.. Co ty na to? *zašeptal jí Dante a Hana se na ně dívala.* Ale Dante, ty to nechápeš.. Trénoval si se mnou a jako jediný jsi se mnou měl trpělivost.. Jako jediný chápeš, jaká jsem, pokud nepočítám rodinu.. Mai, okamžitě toho nech. Dante je ještě možná nedostupný a i po tom rozchodu bude nejspíše potřebovat čas, *zatrhne jí Hana a odtrhne jí od Danteho. Společně vešli do domu a Dante měl nyní první hlídku. I když by měl odpočívat, až do konce hlídky trénoval. Dělal kliky, dřepy, sedy lehy. Když jej to začalo nudit, stoupl si před vchodové dveře a mlátil do dřevěného trámu. Měl na sobě boxery a proto to bylo o to méně bolestivé.* "No jasně, žádné namáhání svalů, to tak. Zítra na zkouškách udělám vše proto, aby se mi Zira omluvil. S trochou štěstí by mě i Gyo mohl vidět jinak, než nějaký budiž k ničemu z nějaké prdele," *myslel si a ani si nevšímal, že jeho údery nabývají na intenzitě a rychlosti. Třísky začínaly létat směrem od něj. Místo sloupu si představil Zira, který se jej snažil udeřit. Dokonce Dante trénoval na úhyby, protože jeho představivost tahle tma a emocionální rozpoložení ještě posílily. Od tréninku jej zastavilo obejmutí.* "Kaede," *problesklo mu hlavou a s úsměvem se otočil. Úsměv mu trochu klesl, když uviděl Mai.. zase.* Je mi jedno, co mi říká Hana. Budu ti projevovat náklonost i přes tohle všechno.. Co když tě ta holka jen zmátla? Takhle o ní nemluv.. Alespoň ne přede mnou.. *řekl smutně Dante a opět se vrátil ke svému tréninku. Mai odstoupila, avšak jej sledovala. Rychlost jeho úderů, až skoro v té tmě nešly vidět a síla jí fascinovala. V některých románech četla, že přesně takový by měl být ten, ke komu se něco cítí. Rychlý, chytrý a silný, aby jí mohl kdykoliv ochránit a postavit se za ní.* Dante, pojďme dovnitř. Hlídka ti za chvíli končí a alespoň se musíš vyspat na zkoušky, *lákala jej Mai a Dante se na ní ohlédl. Dřevěný kůl byl již značně poškozen, takže jen pokrčil rameny a šli dovnitř. Mai si zalezla do postele a dělala, že spí, avšak Dante sáhl Haně na rameno a pološepotem říkal:* Hano, hlídka. Hm.. jasně, už jdu, *řekla rozespale. Dante se převlékl do pyžama a bylo mu jedno, kdo byl v pokoji, protože byla tma a ve tmě nic vidět nejde. Následně si lehl vedle Mai a ta jej obejmula za boky a přitiskla se na něj. Dante moc dobře věděl, že s tím nic nezmůže, takže v tomto podivném obejmutí usnul.*
Počet slov: cca 1050

Trénink rychlosti - 586 slov

*Sugurovi bylo dost jasné, že jeho sestra je všem lepší než on. Ne že by jí to nepřál, ale nemohl si dovolit polevovat a nechat jí nějaký extrémní náskok. Pro kluka jako je on byla ostuda, když byla holka silnější než on. Kor jeho vlastní sestra. A to si nemohl dovolit. Navíc tam byl ten slib, který dal sám sobě a vlastně teoreticky i svojí sestře, že jednou překoná svého otce. No pro to ale musel taky začít něco dělat, že? Proto se rozhodl, že bude muset začít trénovat o to víc, než trénoval doposud. Teda, doposud. Doposud moc netrénoval, protože většinu svého volného času utápěl spíše v komiksech. Vyšel tedy proto na jejich zahradu a z kůlny vyhrabal nějaké pomůcky, které by mu mohli pomoct se nějakým způsobem zlepšit. Co ale udělal první je, že musí nejrpve změřit, jak se mu vede teď, aby příště po několika trénincích věděl, jak moc se zlepšil, aby případně našel nějakou alternativu nebo tak. No, tak se rozhodl plným sprintem zaběhnout kolečko kolem jejich zahrady a měřil si při tom čas stopkami. Když to doběhl, tak by poměrně zadýchaný, ale to bylo hlavně tím, že neměl skoro ani žádnou výdrž. No, ale měl nějaké výsledky a může konečně na něčem stavět. Položil na zem jeden medicinbal, na který uvázal gumu a do té pak vlezl. Takže pak vystartoval a nakonec ho pnutí gumy velmi zpomalilo, ale pořád měl dostatek síly a momenta na to, aby ten medicinbal trochu rozhýbal a mohl ho takhle tahat za sebou. Byl doopravdy pomalý a musel opravdu zabrat, aby ho za sebou dokázal utáhnout, ale tahal. Účelem tohohle tréninku bylo natrénovat výbušnost. Budoval sílu v nohách a uhel náklonu, který mu dovoloval co nejlépe a nejefektivněji šlapat kupředu. To se pak následně podepíše na Sugurově svalové paměti a tím pádem by měl být rychlejší, výbušnější. Tohle trénoval celý den, dokud večer nepadl vyčerpáním do postele. Ani si nepřečetl jedinou stránku komiksu. Jedinou! Nicméně ráno vstal, a pustil se do toho znova. Takto to pokračovalo celý týden, kdy pak měl ale 1 den pauzu mezitím. Jel 4 dny, pak pauza a pak 2 dny. Nakonec přišel den D, kdy si měl vyzkoušet, jak moc se za ten týden posunul. Poučil se z předchozích nezmarů a dokonce se naučil protahovat se. Takže než došlo na jeho finální kolečko sprintu kolem dokola zahrady, aby zjistil, jak moc se posunul za ten týden, tak se posadil na zadek, roztáhl nohy a a začal se ohýbat nejprve k jedné a pak ke druhé noze. Pak se natahoval doprostřed mezi své nohy jakoby před sebe. Nakonec se postavil a narovnaný se sehnul k zemi, aby si sáhl na špičky. No a nakonec stál na jedné noze, druhou držel a dal si patu k zadku a pak to samé s druhou. Pak se postavil na svoji pomyslnou startovní čáru, kde udělal takovou tu typickou atletickou startovní pozici a nakonec vystartoval. Už ze začátku z toho měl dobrý pocit. Cítil se o kus rychlejší. No a ten dobrý pocit mu jen přidal na výkonu. Doběhl celou zahradu a zastavil časovač. Když se podíval na stopky, tak jen radostně zatnul pěst. Byl o 3 vteřiny rychlejší. A co si zatím ještě ani nevšiml, tak bylo to, že byl hlavně mnohem méně zadýchaný, jak běhal celý týden, skoro každý den. Utřel si čelo a vydal se do sprchy, kterou si doopravdy zasloužil. Povedlo se mu být rychlejší než byl doposud a alespoň o kousek se dokázal přiblížit svojí sestře, která byla daleko před ním.*

Trénink síly - 626 slov

*Sugurovi se povedlo zvýšit svoji rychlost, i když jen o kousek, ale tak to nevadí. Byl to krok dopředu a hlavně, hlavně to byl krok blíže k jeho sestře, která byla daleko před ním. Byl to malý krok pro člověka, ale velký skok pro Sugura. No, ale tak rychlosti měl teď dost. Cítil, že dosáhl limitů svého těla a tak tomu teď nechal trochu prostoru, aby se mohl zaměřit na něco jiného, mezitím co se jeho tělo pořádně aklimatizuje k jeho rychlosti. Tentokrát byl na řadě silový trénink. Z knížek si přečetl různé silové tríninky pomocí různých závaží, ale hlavně si pamatoval ten podstatný bod, který byl téměř hned na začátku knížky a to ten, že ze začátku by se mělo začínat se svojí vlastní vahou, aby člověk připravil svoje tělo na nějakou zátěž. Vylezl tedy ven na zahradu, kde předpokládal, že má vše, co potřebuje. Začal jednoduchou rozehřívačkou a to pár kolečkami poklusem kolem jejich zahrady. Nakonec nesmělo chybět ani pořádné protažení, protože pochopil, že to je velmi dlležité k prokrvení svalů a hlavně je to jakási prevence před zraněním a to doopravdy nechtěl, protože to by ho akorát zdrželo a dalo to Ayako dostatek prostoru, aby se posunula zase o kus dál před Sugura. Byl tedy zahřátý a protažený. Nyní přišel prostor k cvičení jako takovému. Dal se do pozice kliku, kdy ho zajímalo, kolik kliků ze sebe vytáhne. Taktiku totiž zvolil stejnou jako naposledy. Změřit si výkony na začátku, aby pak po týdnu měl dostatečný přehled o tom, jak moc se posunul. No udělal bezmála 15 kliků a pak se svalil na zem. A že poslední 3 kliky už dělal doopravdy z poslední páry, kterou měl. Rozdýchal co se dalo a pak se postavil na nohy, kdy začal dělat dřepy. Udělal jich 30 a už měl také dost. Dal si 10 minutek pauzičku, aby se napil a nabral trochu síly nazpátek. Pak ho čekalo zatížení nohou, aby mu neujížděly, když bude dělat sedlehy, kterými cvičil břicho. Těch udělal 15 a „umřel“ na bolest. Nakonec se rozhodl to břicho ještě trochu víc rozbít a udělal plank, kdy udělal 1 minutu, ale byla to ta nejdelší minuta v jeho životě. No, měl zapsaná svoje data ve svojí hlavě, která měla dokonalou paměť, takže to ani nemusel nikam zapisovat. No a přesně to, co dělal teď ho čekalo ve stejném následující týden. Tentokrát ale v jiném poměru, než při tréninku rychlosti, protože tady ho doopravdy bolelo celé jeho tělo. Měl to rozdělené na 2 dny cvičení, den pauza, 3 dny cvičení, den pauza a pak ho konečně čekal finální den, kdy se měl zase porovnat s výsledky zpřed týdne, aby viděl, jak moc se posunul. Nezapomněl ale na klasiku. To znamenalo nejprve rozběhání, pak pořádné protažení pro prokrvení svalů a nakonec přišel čas na cviky jako takové. Dal se do pozice kliku a začal. Jeden...dva...tři...a jel v poměrně dobře nastaveném tempíčku, které ho nakonec dostalo na počet 25 kliků na jeden zátah. Tam už blo konečně vidět zlepšení, které ho namotivovalo a zvedlo mu hladiny energie pro další cviky. U dřepu jich pak udělal 50 a když přišlo na sedlehy, tak jich zvládl 30. U břicha viděl největší posun, ale to možná proto, protože na něj cvičil 2 cviky mířeně a pak jak u kliků tak i u dřepu ho trochu zapojoval. Pak si dal trochu pauzičku a nastal čas na plank, kdy v něm vydržel 1 a půl minuty, než se svalil na zem. No, bylo jednoznačné, že se silově posunul dopředu a to mu dělalo doopravdy velkou radost. Očividně, když svůj čas netráví jen u čtení komiksů, ale najde si i hodinku denně na cvičení, tak se jeho tělo posouvá kupředu. Byl zase o krok blíže svojí sestřem, což bylo přesně to, co potřeboval.*

Trénink síly - 625 slov

*Suguro si všiml, že se zrychlil, ale i zesílil. Rozhodl se ale trochu se ještě zlepčit v oddelení síly, protože ho ty cviky docela líbily. A ta bolest, která přišla poté, ta svalovka, tak ta byla super. Bolelo to někdy jako čert, ale stálo to za to. Nebyl to žádný masochista, ale prostě se mu líbila ta bolest ropstoucích svalů. Tentokrát se ale rozhodl trochu zabrouzdat do jiných vod. Jelikož si už vyzkoušel cvičení s vlastní vahou, tak bylo na čase přejít na cvičení s nějakým závažím, které si četl v té knížce o posilování. Vytahal tedy nějaké činky ven z kůlny a rozložil si je podle velikosti. Pak vzal knížku a pojmenovával si je, aby zjistil, která čínka se jak jmenuje a k čemu přesně slouží. Měl tam klasické jednoručky, pak tam byly obouručky s rovnou osou a pevně danou váhou. Nakonec tam měl obouruční osy s vyměnitelnou vahou. Nakonec tam měl RZ. No a pak už tam viděl jen jednu velkou osu, která sloužila k silovému trojboji, který se skládal z benchpressu, dřepu a deadliftu. Ty tři cviky ho zaujaly snad nejvíc. Ale věděl, že než se k nim dostane, tak se bude muset nejprve zaměřit na menší váhy. To ho trochu zamrzelo, ale pak si na poslední vteřinu všiml, že se dají cvičit i jen s tou osou, bez závaží, takže si je mohl vyzkoušet. Vytáhl si ven i lavici, aby mohl začít benchpressem. Nechybělo ale klasické rozběhání, zahřátí a protažení svalů, aby měl co nejmenší riziko zranění. Ale navíc se i celkově cítil lépe, takže se nějakého zranění ze cvičení ani nebál. Nakonec ale přišel čas na ten benchpress jako takový. Lehl si na lavici a pořádně si přečetl, jak tam má ležet. Pořádně se tedy zapřel nohama, vysunul trup nahoru, aby se lavičky dotýkal jen zadkem a horní čáístí lopatek a uchopil osu. S tou pak sešel dolů na hrudník, kde chvíli držel a pak to vytlači nahoru. Nebylo to nijak extra těžké. Ono ta osa sama o sobě neváží nijak extrémně moc, takže s klidem tu osu na desáte zvednutí položil zpátky na držáky, aby mu nespadla na hlavu. Nakonec se postavil, rozkorčil nohy tak nějak na šířku ramen, osu si nastavil tak, aby si ji držel na trapézách. Četl, že jsou dvě pozice uložení. Na trapézách a pak dole na loptkách se vytvoří taková „jamka“, do které to sedne, ale jemu mnohem více vyhovovaly trapézy. Pak šel s osou dolů a dával pozor, aby měl rovná záda, šel dostatečně hluboko a hlavně aby tlačil kolena od sebe, protože to bylo také důležité. Udělal jich 15 a osu odoložil. Nakonec si na osu vložil kotouče, které měly 5 kilo. Byly to ty nejlehčí velké kotouče, které našel. Musel je tam dát, protože nemohl tu osu pokládat úplně na zem, to by šel moc hluboko při deadliftu. Ale veliost koutouče mu dovolovala dosáhnout výšky, kterou potřeboval. Nakonec se nastavil, chopil se osy, narovnal záda a pak se zvedl. Tahal si osu po holeních, přes koleno a zastavila se mu na stehně. Pořádně to dřelo, ale to bylo hold součástí cviku. Těch udělal 5 a měl dost. Nakonec teda nechal všechno rozložené venku a postupně se k tomu vracel v průběhu týdny, kdy měl 2 dny cvičení a na to jeden den pauzu. Samozřejmě do toho cvičil i další cviky a ne jen ten silový trojboj. Po týdnu se ale vrátil zpátky k němu, aby uviděl, jak moc se posunul. U benchpressu měl místo 10 dal 15, u dřepu místo 15 zvládl 20 a u deadliftu se posunul na 8. Deadlift a benchpress ho zatím bavily nejvíc. Bylo ale super vidět, jak se jeho tělo posouvá kupředu a pomalu, ale jistě se přibližuje ke svojí sestře, která byla daleko před ním.*

Tiya Mise D

*Další mise a další ukázka toho že si zaslouží svou pozici ve společnosti jakožto genin v Kirigakure no Sato. Tentokrát to bylo něco co víc sedělo její nátuře. Jednalo se o zatoulané zvíře, přesněji o psa. Bylo by mnohem jednodušší pokud by se jednalo o klanového psa jejich klanu ale bohužel, toto byl jen domácí mazlíček jedné ženy která se nyní jen strachem o něj zavřela doma. Tiya v tmavě modrých šatech a s čelenkou kolem krku zaklepala na dveře majitelky pejska.* (Tiya) Dobrý den, jsem Tiya a mám za úkol najít vašeho pejska. (Majitelka) Ty jsi ta holčička která najde mého Soura? (Tiya) Ano to jsem já paní. Jen bych potřebovala jeho popis, co má rád a podobné věci které mi pomohou vašeho mazlíčka přivést v pořádku zpět domů. *Žena pozvala Tiyu domů a přišla asi hodinová konverzace o tom co vše má její chlupatý kamarád rád a kde by se mohl nacházet. Tiya si vše pečlivě zapamatovala a v hlavě si složila mapu míst kde by měla začít hledat. Nebylo jich mnoho které odpovídali tomu jak byla popsána od ženy ale ona to najde, to ať se nebojí. Tiya se rozloučila se ženou a vydala se na první místo. Pejsek měl rád společnost takže první kroky vedli k akademii kde se každý den hromadila spousta dětí které mohly tuto jeho potřebu velice dobře stimulovat. Ptala se každého dítěte co potkala ale žádné z nich žádného psa v blízkosti akademie nevidělo. Tím si mohla vyškrtnout jedno místo. Další kam zamířila byla jedna jistá restaurace ke které vždy svou paničku táhnul když cítil vůni linoucí se z kuchyně. Tím pádem rovnou zamířila do zadní uličky kde byly popelnice a vchod do kuchyně. Prohledala každý kout uličky ale pes nikde.* ”Kde ten zpropadenej vořech je. Furt ne a ne se ukázat. Zkusím to jinak.” *Tiya zvolila jinou verzi a to komunikace se psy. Každého psa kterého potkala se poptala zda tohoto pejska někde neviděl. Dlouho se jí nedařilo získat jakoukoliv informaci až nakonec konečně jeden postarší klanový pes ji sdělil informaci kterou mohla použít. Hřbitov. Tiya se tam hned vydala a hledala. Nebylo tu moc lidí takže jí nikdo ani moc nepřekážel. Najednou si všimla srsti která seděla popisu který jí dala ona žena. Byl to on, ten pejsek. Když se podívala kde leží tak to jméno bylo jasné. Ležel na hrobě manžela oné ženy. Jako věrný pejsek zůstal u svého páníčka.* (Tiya) Ahoj chlapče. Tvoje panička se po tobě shání. (Pejsek) Haf haf. (Tiya) Já vím. Ale i ona je tvá miminka stejně jako on byl tvůj tatínek. Bojí se o tebe. (Pejsek) Haaaf? (Tiya) Přesně tak. Tak pojď. Já ji to řeknu. *Pejsek s Tiyou tedy odešel k majitelce kde jí Tiya předala každou informaci co zjistila. S úsměvem pak procházela uličky. Pomohla pejskovi vrátit se domů a vyčarovat úsměv na tváří dalšího obyvatele Kirigakure no Sato.*

KONEC RPG

*Uběhlo pár dní a Nokotta měl další misi. Měl najít zatoulaného psa jedné holčičky z výše postavených rodin. To už byla bojová akce pomalu a tak se Nokotta oblékl do svého oděvu, co měl i při Geninských zkouškách. odkaz Vzal si své vybavení a vyrazil na cestu. Měl se pohybovat od tréninkové oblasti až po parky v Kirigakure. Vesnici neopustil, to by si ho všimli u bran. Znamená to, že pes je prostě ještě někde v Kirigakure. To je ale přesně práce pro Nokottu. Zašel si do domu, kde bydlí majitelka psa a vyžádal si něco z osobních předmětů. Holka mu dala psovu dečku a tak se s ní vydal do tréninkové oblasti, kde se jí zatoulal. Nokotta ví, že má možnost toho psa snadno najít, ale bude to stát poměrně hodně chakry. Našel si tedy místo, kde podle popisu byli spolu naposledy a chytil pečetě. Použil svojí chakru, aby znásobil citlivost svého nosu. Tím, že pátrá po psovi, který má dost silný pach, tak nemusí zesilovat tolikrát, takže použil jen 5 bodů, aby si zvýšil účinnost 500x. Očichal dečku a pak zavětřil po okolí. Velmi brzy našel stopu. Vydal se tedy po ní. Vyrazil celkem rychle, aby neplýtval chakrou a měl to co nejdřív za sebou. Z tréninkové oblasti ho to zavedlo do ulic s restauracemi. Hlavně do postranních uliček, kde měli ty restaurace kontejnery a kde to očividně toho psa zajímalo. Tam už měl Nokotta trochu problém protáhnout se všemi pachy, aby si udržel stopu. Ale našel místo kde ten pes obědval a také kde byl na záchodě. Prošel ulicí a pokračoval do prostoru akademie. Tam se poměrně aktivně pohyboval skoro po celém venkovním areálu akademie. No ták, kam ses to vydal. huhlá a vydává se dál po stopě, která ho vede do parku. Tam je to stejně hrozný jako v té ulici za restauracemi. Spousta pachů. Zvířat, lidí, rostlin, také odpadku a samo sebou i hoven. Někde tu jsou i hovna. Zakaboní nos a pokračuje v nacházení pachové stopy, aby našel toho psa. Prošel celým parkem a vyšel zase ven, aby se vydal dál do víru Kirigakure. Jeho zlepšení nosu pomalu vyprchávalo a tak použil další 5 bodů, aby si posílil nos a mohl pokračovat v hledání. Kroky ho takto přivedli na hřbitov, kde se pes rozhodl, že bude hrobníkem a udělal tam několik jam. Hrabal tu poměrně dlouho, naštěstí ale nevykopal žádný obsazený hrob. Rodinka by se asi docela prohnula. Už takhle to vypadá na zajímavé škody, co ten pes stihl napáchat. Sledoval toho psa až k nemocnici, kde ho nakonec našel sedět u popelnice a sledoval vchod. Když zavětřil svoji dečku, vydal se za ní a tak ho mohl Nokotta připnout na vodítko a odvést domů. Tam jim oznámil škody, které ten pes udělal na hřbitově a že se nejspíš budou muset jít někam s někým vyrovnat. Odevzdá psa, dečku a vrací se zpět do kanceláří, aby předal výsledky mise a nahlasil všechno zjištěné, co po cestě za ztraceným psem odhalil. A že toho nebylo zrovna málo.*

KONEC

*Chuninské zkoušky skončili a mladý ninja se procházel po Kirigakure, nudil se. V hlavě se mu honily myšlenky na posledních pár dní a na Ayako. Chtěl ji, co nejdříve vidět, aby ji sdělil všechno o zkouškách. Měl na sobě dlouhé volné kalhoty a černou mikinu. Čelenku si nechal uvázanou volně na krku. Kochal se po okolních budovách. Během své cesty sem, poznal, jak mohou města a vesnice být různá, budovy z různých materiálů. Dojde namístní náměstí a porozhlíží se po obchodech. Když se kouká po jednom ze stánků na náměstí, tak omylem vrazí to mladé slečny.* Moc se vám omlouvám, já jsem nechtěl. „Sakra měl bych si začít dávat větší pozor na lidi, tohle se mi nestalo poprvé.“ Ještě jednou se omlouvám, jsem Toru a koukám, že taky nejste zdejší. *Odvětví mladý ninja v při pohledu na její čelenku z Kumogakure.*

*Prohlídne si osobu stojící před tím, rozhodně byla starší, ale nebyla stará. Poté se ho zeptá na chuninské zkoušky:* Ano jsem tady kvůli zkouškám. *Věděl, že chuninských zkouškách jsou přítomni i ninjové vyšších hodností z ostatních vesnic, proto jí otázku oplatí,* vy jste tady taky, kvůli zkouškám Kamiko-san? *Poté mu dojde, že to mohlo vyznít jako, že je genin stále, tak rychle dodá:* Nemyslím jako účastník, ale jako doprovod. Nebo máte jiný důvod, proč jste tady? *Toru se zamyslí:* „Je z Kumogakure, tam jsem nikdy nebyl, prý je jen z kamene.“ *Poté se myšlenkami vrátí zpátky do reality.* Můžeme se projít pokud chcete, taky to tu moc neznám.

*Jen se pousměje, vypadala, že už je nějakou dobu chunin. On sám se těšil na nové možnosti, které hodnost přinášela.* „Budu si muset zvolit povolání.“ *Přemýšlel v duchu, i když o tomhle měl celkem jasno, už dávno se rozhodl stát se lékařským ninjou.* Tak tady vidíš jednoho ubožáka, co se účastní chuninských zkoušek. *Pousměje se a podívá se jí do očí.* Já doufám, že se spolu neztratíme, ale kdo ví. *Dodá a vyrazí do jedné z uliček, která nevypadala přeplněně. Chvíli jdou uličkou, když se ho Kamiko zeptá na lidi ze Sunagakure.* „Zvláštní to otázka, proč ji tohle to zajímá,“ *běží Toruovi hlavou. Kouká před sebe a přemýšlí, co jí na to odpoví, nakonec se rozhodne nic moc ji netajit.* Znám se s Misaki-san, to je asi nejdůležitější ninja z vesnice, kterého znám, *vysvětlí, letmým, boční pohledem ji pozoruje a čeká, jestli mu vysvětlí, proč se na takovou otázku ptala. Mezitím jdou dál uličkou, o které netuší, kam vede.*

„Proč se zajímá o lidi ze Suny?“ *Vrtá mu hlavou, nakonec se rozhodne se tímto netrápit.* Ano, Misaki-san umí tvořit ledová jutsu. *Oba jdou dále uličkou, Toru si prohlíží budovy okolo, jsou úplně jiné než znal z domova, přitom všem poslouchá, co mu Kamiko říká.* Ze Sunagakure jsem cestoval přes mnoho vesniček a zemí, je zvláštní, jak je každá úplně jiná. Docela mě to fascinuje, těším se, až poznám další oblasti světa. *Rozkecá se, potom ještě dodá:* Takže ano máš pravdu, jinak by to byla nuda. *Toru uvidí kamínek na cestě, tak do něj kopne, kamínek vyletí vysoko do vzduchu a někam se ztratí. Poté se v jeho hlavně ozve zvědavost,* můžu vědet, co jste za hodnost, Kamiko-san? A smím vědět, co máte za povolání? *Oba se blížili ke konci uličky. Průchod na konci uličky byl hodně úzký, když se jím hoch protáhnul, tak se v jeho tváři najednou objevilo překvapení.* Kamiko-san? *Ozve se překvapeným  hlasem, potřese hlavou, jestli se mu to nezdá, když zjistí, že ne. Tak dodá:* Asi jsme došli na hřbitov, to nebyl úplně náš cíl ne?