Hřbitov

Azazel: *Azazel si ji nadále prohlížel, když řekla, že je míchaná s chobotnicí a docela ho zarazilo, že takhle malá holka používá takovouhle mluvu. Je úsměv však nezmizel. * Hmm má to vůbec nějaký výhody ? *Zeptal se s úsměvem na tváři. Azazel chtěl vědět o Sairenech přeci jen o něco více, rád si zjišťoval o ostatních takovéhle věci. Poté když holčina mluví o svých kamarádech tak se jen arogatně ušklíbne.* Nechat za sebe dělat něco....jak zbabělé. * Na té holce Azazelovi prostě něco nesedělo, možná chování ? Kdo ví, ale dívka se mu nijak extra nezamlouvala přeci jen, nesnášel lidi co využívali druhé a nedokázali udělat práci sami.* Vypadám snad jako někdo, kdo by dělal špinavou práci za druhé ? Mám svůj kodex a své pravidla. Nejsem něčí d*vka se, kterou by sis mohla pohrát jako s panenkou. *Znělo to vcelku agresivně a ono to i tak znít mělo, bylo to z toho důvodu, že Azazel nesnášel být využíván k něčemu a z té holky cítil, že ho využít chce.*

Ale jo, má. Nemusím si zašpinit ruce a zničit nehet, hehe. *Zasmála se nad tím, ale tenhle způsob nazval zbabělým, tak se jenom více začala smát.* S panenkou? Panenky jsou na rozdíl od tebe.. *Prohlídla si ho zespodu nahoru.* čisté. A.. *Koukla na jeho otce a pak na něho.* Mě spíš přišlo zbabělé to, jak si dobil svého milovaného tatínka. Už jen kvůli tomu, že je dle tebe odpad. Copak ses styděl za něho, že tě ztrapní? Že si byl jenom jeho stínem, který se schovával za něho a pak se o něho jednoduše postaral, místo toho, aby to s ním vyřešil jak chlap? Podle mě tohle bylo zbabělé, kdy ses bál to řešit,  protože si jenom malý chlapeček, který vše řeší násilím. Kdybys byl opravdu nějaký lepší, tak by sis to s ním vyříkal. Nebo možná kdyby ses aspoň postaral o jeho tělo a nějak ho schoval ať ostatní nemusí vidět, jak jeho syn byl tak zbabělý, že ho musel kvůli tomu zabít, aby se za něho nestydl. Co už. Děti se nikdy neponaučí, že jo? *Následně jenom vyplázla na něho jazyk a zavřela pravé očíčko. Dalo by se říci, že ho tak nějak provokovala. Bavilo jí to, líbilo se jí to a chtěla vidět chlapce víc. Chtěla vidět, co ještě dokáže. Sice jí bylo osm, ale byla to taková malá, zákeřná, manipulační sociopatka, která prostě vždy chtěla dosáhnout svého. A to, že jeho hlas začal znít agresivně? To jí absolutně netrápilo, spíš se jí to více líbilo a bavila se nad tím.*

Azazel: *Azazel se na ní už usmívat přestal čímž začala docílovat toho, co přesně chtěla, aby Azazel pomalu, ale jistě vybuchl. Když začala mluvit a nazvala ho zbabělcem tak k ní přišel a chytil ji za oblečení, aby si ji ještě přitáhl.* To, že máš v sobě krev nějakého podělaného chobotničáka neznamená nic. Myslíš si, že jsi drsná, že ? Nejsi...jsi nula stejně jako já a stejně jako všichni ostatní. Nebyl jsem jeho stínem ! Ten hajzl si zasloužil chcípnout. *Zařval na ní a díval se jí přímo do očí.* Umíš jen manipulovat lidi, ale měla by sis dávat pozor koho zkoušíl manipulovat holčičko. *Poté ji pustil a kousek od sebe odstrčil. A otočil se k ní zády, kdy začal pomalu odcházet pryč, nakonec, ale stejně hlavu pootočil a usmál se..* Žraloci se chobtnicemi krmí to by jsi měla vědět. Konkrétně kladivouni, zamysli se nad tím. *Azazel byl vcelku vytočený, tak pokračoval dál pryč.*

*Schovala svůj jazýček a očičko otevřela, když k ní přišel a chytil jí za oblečení, tak se jenom usmívala. Poslouchala každé jeho slovo a dokonce šlo na ní poznat, že se červená. Líbilo se jí to, jak si na ní dovoluje a nadává jí do nul. No nebylo to něco z čeho by si lámala hlavu, protože tohle to chtěla a dostala to. Vyprovokovala ho a on se jí ukázal přesně to, co ona chtěla. "Nula.. Jsi nula i já jsem nula. Dvě nuly spolu.. tady na hřbitově. Jaké má hezké oči." Následně jí jenom její oči sjely na jeho ruku a došlo jí, že on má ruce stále od krve, čímž jí ušpinil šaty. "Zničil mi mé krásné šaty, tak ten se toho nebojí. Nebo mi snad chce dát najevo, že smrt jeho otce je i má vina? Jaký romantik. Určitě chce, abych byla toho součástí." Pomyslela si tak nějak trochu i zamilovaně, kdy si to všechno užívala. Když jí pustil a odstrčil, tak jenom zády spadla na hrob své matky a pozorovala ho v takovém "údivu". Když jí oznámil, že se kladivouni krmí chobotnicemi, tak prostě na to nereagovala. Okamžitě to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven.* Moje láska pro tebe bude růst, když ukážeš, kdo opravdu si a vypustíš vše, Azazelane Morningstare... *Pronesla jenom takovým zamilovaným tónem, jak ho pozorovala. No, ona byla trochu jiná, než ostatní děti.*

Azazel: *Ve chvíli co ještě řekla, že její láska pro něj bude růst jen se naposledy otočil.* Nenechám se od tebe manipulovat. *Řekl tentokrát už uklidněný a s úsměvem opět na tváři, ale svým pohledem koukal na tu holku jako by byla vzduch. Azazel byl totiž přesně ten typ člověka, který nesnáší když je manipulován a to si přesně myslel, že Nozomi dělá. A jak je u Azazela i známo, on nikdy nedává druhé šance.* Jsi moc malá na to, aby jsi takhle mluvila a ještě k tomu s někým jako jsem já. *Řekl velice arogantně což také byla jeho řekněme silná stránka. Jeho Ego však bylo tak vysoké, že ho málo co mohlo shodit.* Nozomi jako jméno mi k tobě moc nejde, spíš něco jako Minikui (Zkráceně ošklivé káčátko.) A pěkně drzé káčátko. *Řekl opět vcelku arogantně a opět se otočil směrem pryč.*

*Koukala na něho a stále ho s údivem, milým úsměvem a zčervenajícíma líčky sledovala. No, mohl se snažit jak chtěl, ale s ní to stále nic nedělalo a spíš si to užívala.* Moc mladá abych s někým takovým mluvila.. *Řekla si jenom pro sebe. Spíš jí připadalo vtipné, jak si o sobě myslel bůh ví co, když se ještě před chvíli nazval nulou a jí taktéž. Ona aspoň měla otce, že. Arogantní tón mu určitě nepřidával na nějakém respektu, aby z něho měla, spíš jí připadal vtipný. Chtěla ho. Chtěla ho mít po svém boku. Chtěla by si s ním hrát a využívat ho, ale na to bohužel slovíčka jenom nestačila. "Minikui?" Pomyslela si a to jméno jí přišlo celkem vtipné. Ona sama si jaksi jako ošklivé káčátko nepřipadala, protože byla poměrně čistá a nesmrděla. Tedy krom krvavé skvrny, které jí tam zanechal. Zřejmě se spletl se sebou, ale co se dalo dělat. Následně jenom pozorovala, jak odchází a až pak se postavila celá v úžasu.* Azazel.. *Pak se koukla na mrtvolu jeho otce, ke které došla a zkontrolovala zda ještě žije.* Chudák. Nemohl za to, že jeho syn je zbabělec a styděl se za něho. Příště zřejmě stříknout do vedle, než do díry. Co už. *Na tváři měla takový starostlivý výraz. Koukla se na mužovi boty, které byly celkem pěkné a hned se její výraz změnil na úsměv. "Tyhle se budou tátovi líbit!" Následně se přesunula k jeho botám, které mu sundala a zkontrolovala je zda na nich není nikde krev. Krev na nich nebyla a díky tomu byla ještě více ráda. Pak se jenom vydala směrem domů s botami muže v rukách, které chtěla dát tátovi jako dárek. To, že měla na šatech krev jaksi neřešila, protože šaty vyhodí a nechá tatínka jí koupit jiné, přinejhorším rudě červené až se příště nezamaže během toho, co provokuje nuly.*

*Přišel do Kirigakure, aby zašel za kagem domluvil s ním peníze, které mu dlužil. Při té příležitosti se zašel podívat na hřbitov, aby si přečel nějaká z mnoha jmen pohřbených ninjů. Zajímalo ho, zda tu nebudou nějaké povědomé tváře a popřípadě si rozšířil nějaké vědomosti. Zrovna stál u jednoho z větších hrobů, měl ruce spojené za zády, už tak nějak ze zvyku, a četlou dlouhý rodokmen. Podle toho co pochopil, by mělo jít o hlavní rodinu jednoho z místních klanů. Podle čerstvých kytiček bylo vidět, že šlo zároveň i o oblíbenou rodinu. No chystal se pokračovat k dalšímu mramorovému pomníčku.*

*Hopsala si hezky v Kirigakure po cestě na hřbitov. V ruce měla květinky a moc si nevšímala, co se děje kolem. Na tváři měla úsměv a na sobě černé šatičky i s boty. Vlasy měla rozpuštěné, tak jen vesele poskakovaly, když skočila vždy ona. Netrvalo dlouho a dostala se na hřbitov, kde už to znala. Úsměv stále měla na tváři i na takovém místě. Viděla i nějaké nové hroby, tak ji bylo jasné, že další lidé umřeli na následky války. Povzdechla si, jak začala procházet kolem hrobů. Po pár minutách se dostala ke dvěma hrobům. Koukala se na ně, jak stála před nimi. Jména byla jasná. Ayato Kamisato a Liri Kamisato. Yita si kleknula a položila kytici na matčin hrob a pak se jenom postavila. Ruce si měla podél bokům.* Dneska byl fajn den. Dneska to šlo. Chybíte, ale.. to přejde. *Dělala, co mohla, aby se nerozbrečela, ale vzpomněla si na jeden moment, co se stalo v akademii. To ji zlepšilo náladu do takového bodu, že se i zasmála trochu více nahlas.*

*Když stál, tak kolem něho prohopsala nějaká holčička. Svojí chůzí na tomto místě obzvlášť vyčnívala a tak jí Itami se zájmem sledoval. Z dálky se koukl na mramorovou desku, aby si přečetl jména u kterých růžovka stojí.* Hmm, * zapátral v paměti a poté došel až k dívence.* Myslím, že jsem jednoho z nich znal. Jednou jsem ho potkal na misi, * řekl směrem k studentce akademie a pohledem četl japonské znaky pod jmény.* Kdopak to byl? Rodiče? Co se jim stálo? * zeptal se zvědavě a možná lehce neslušně. No s jeho tlumenými city si to ani pořadně neuvědomoval.*

*Stále koukala na ty jména a taktéž na kytici. Dala si následně ruce v kříž, kdy i tak trochu přemýšlela. Bohužel ji od přemýšlení přerušil mužský hlas. Podívala se jenom neutrálním pohledem na muže, která stál kousek u ní.* Vážně jste jednoho z nich potkal? To muselo být úžasné! *Řekla nadšeným hlasem a otočila se zpátky na jména rodičů.* Byli to známí. Občas mě mlátili a týrali, když jsem nebyla hodná. Pan Ayato měl rád křičení, tak často křičel. Slečna Liri zase měla ráda vaření, tak mi ráda připravovala jídla, která našla někde venku. Nejlepší byly ty, co našla v popelnici. *Olízla si rty a pak se podívala na muže veselým pohledem.* Mňam. Určitě by jste si pochutnal taky, protože takovou pochoutku by jste si nesměl nechat ujít! Škoda, že tady nemám boxík s jídlem. Určitě bych Vám dala ochutnat nějakou dobrůtku. *Jen se usmívala, jak sluníčko.*

*Ano ano. Ayato byl takový prudší povahy. Nebylo těžké ho namýchnout. Zároveň to byl ale hodný muž a nikdy to nemyslel s přáteli špatně. A pokud tě někdy uhodil, tak z toho nebuď smutná. Určitě to nemyslel nějak zle, * odvětil na dívenky vzpomínku. Skoro jako kdyby ho teď viděl před sebou. Musel se v duchu pousmát, když si uvědomil kam se za ty roky všichni a všechno posunulo.* V pořádku. Nemám hlad, * pousmál se maličko skepticky, když maličká zmíňila vaření z potravin z popelnice.* A copak děláš maličká? Kde žiješ? * ptal se dál. Po slovech o týrání a popelnici začal maličko pochybovat o životní situaci řůžovlásky. Byl zvědavý a tak se začal zajímat.*

*Tvářila se jenom zmateně, když začal mluvit o jejím tatínkovi. No mluvil pravdu, ale ona byla prostě svá a jela si to svoje. Žila tak nějak jenom proto, aby si z lidí mohla dělat srandu.* No.. zřejmě jste znal špatného člověka, ale to se stává.. *Odpověděla mu trochu nejistě, ale hned na to se její tvář změnila na úsměv.* Co dělám? Teď stojím tady... Tedy pokud mě vidíte, ale dle otázky pochybuji, ale tak nemám Vám to za zlé, že ano. *Řekla veselým tónem a jenom se zhoupla na špičky a pak zase na celé chodilo.* V Kirigakure? Víte, že jsme v Kirigakure doufám, protože to tak nevypadá.. *Řekla opět nejistě a její tvář se opět změnila na nejistou, jak kdyby ji ten muž připadal tak trochu zmatený a nebo dokonce trochu nemocný na hlavu.*

*Aha, * odvětil na její odpovědi maličko skepticky. Trochu byl z té maličké dívenky v koncích. Stále se usmívala a působila, že má svůj krasný svět, ze kterého jí nikdo nevytrhne. Itami to samozřejmě neměl v plánu měnit a možná trochu ošklivě tím ani nechtěl ztrácet čas.* Samozřejme, že to vím, kde jsem. Koneckonců jsem tu přimárně za panem Kagem, * pousmál se a naposled koukl na hrob před sebou.* Snad abych vyrazil, že? Za pár hodin bude tma a pokud bude v kanceláři pretlak, nemusel bych to stihnout, * otočil se na patě, až pod sebou vytvořil drobný důlek a zamířil k východu ze hřbitova.*

No vidíííííš! Jaký jste šikovný, pane! *Řekla veselým hláskem, jak ho pozorovala s úsměvem. Ovšem překvapila se, když oznámil, že musí za Kagem. No úsměv stále měla na tváři, protože ji zajímalo, co u něho hledá.* Já.. Já půjdu s Vámi! *Řekla opět vesele a poskočila si vedle k němu, kdy kdyby byla možnost, tak by ho chytila svou levou rukou za jeho pravou rukou, aby mohla jít s ním k východu a pak s ním až za Kagem.*

*Jen co ho chytla, tak jí vysmekl ruku ze sevření. Nevadilo mu to, protože jí vlastně ani necítil, kdy na ní nezavěsila část své váhy. No neměl zájem se tu producírovat za ruku s dítětem, které by mohlo vysolit otázky typu:"Proč nehřejete?"* Dobře, kousek se mnou jít můžeš. Ale nepujdeš se mnou až za Kagem a nebudeš se mě chytat. Jasný? * odpověděl záhy a při tom napojil na dívenku svá chakrová vlákna a prostě si vytvořil náležitý rozestup.* Tak a teď mi pověz, jaké máš do budoucna plány, * pokračoval s otázkami.* Pak ale okamžitě dodal.* Chci normální odpověď. Pokud budeš pokračovat v tom co doteď, tak za každý komunikační prohřešek dostaneš výchovný pohlavek. Ono se ti to bude do budoucna hodit.* koukl na ní s neutrálním úsměvem a pokračoval pomalým krokem v budově, jenž svou velikostí jasně vyčnívala nad ostatní. Jeho výchovné metody sice nebyly zrovna rodičovské a tolerantní. No od chodicího stromu toho pochopení člověk ani očekávat  moc nemohl.*

*Když svou rukou cuknul od ní, tak se jenom trochu zarazila a poslechla si ho.* Pravda. Ještě by jste mě ušpinil. *Pronesla klidným až milým tónem a pak si svou levou ruku utřela do svých šatů, jak kdyby se nic nestalo. Pak jen vyrazila za ním, ale musela si držet jakýsi rozestup, kdy ji to ani moc nevadilo, protože ráda experimentovala se vším možným.* Do budoucna? *Pronesla tiše, když tu už slyšela nějakou výhružku od muže. Jenom se usmála, protože ji to přišlo vtipné, ale hodně.* To Vás jako zajímá, co budu dělat zítra a další dny? A když Vám na to neodpovím, tak mě jako potrestáte? Vy musíte být řádný zoufalec... Nebo úchyl? *Poslední dvě řekla potichu, ale ne tak potichu, aby to muž neslyšel. Dělalo to schválně. Chtěla vědět, co tento úchylný zoufalec dokáže.*

* No vlastně máš pravdu, * odpověděl klidně, jelikož mu z ruky mohl klidně samovolně vytékat olej. Nad dalšími slovy se ovšem zarazil i on.* Je to tak, zajímalo by mě, co budeš dělat. I když myslím, že ti program možná i vymyslím já, * koukl na ní s úsměvem, opět se na ní napojil chakrovým vláknem a přinutil jí, aby si dala onen pohlavek.* Naštěstí už je kancelář kageho blízko. On mi s vymýšlením třeba pomůže, * pokračoval klidně dál, zatímco šel směrem k onomu cíli. Ať se to dívence libilo nebo ne a ať spolupracovala nebo ne, on si jí případně chakrovými vlákny nasměroval tam, kam bylo potřeba. Než se nadáli, byli před dveřmi této kanceláře. Itami slušně zaklepal a počkal na vyzvání. Když přišlo. Vstoupil i s dívenkou dovnitř.* Dobrý den pane. Přišel jsem ohledně naší minulé schůzky. No objevil se Vám tu takový nešvar. Takže bych Vás chtěl požádat nejdříve o to, * posunul vlákny dívenku před sebe, aby na ní bylo vidět. Mohla bez problémů mluvit, no pohyby měl v režii on.* Můžeš teď panu Kagemu říct, jak jsi se chovala k náštěvníkům vaší drahé vesnice. Nedoporučuji moc pohádkařit. Ono přes genjutsu nebo čtení mysli se nedá moc mlžit, * dál jí ještě takovou charismatickou radu na závěr, jelikož znal klan Yamanaka. Bylo mu jasné, že Kirigakure bude mít své metody, jak pracovat s lidmi, aby je donutili mluvit pravdu.*

*Když dostala sama od sebe pohlavek, tak ji úsměv přešel na takový naštvaný výraz. "Potkan jeden." Pomyslela si naštvaně, kdy nechápala, proč se nemůže hýbat. Neovládala svůj pohyb a bylo to pro ni, jak kdyby byla nějaká panenka. Nebylo to těžké si dát k jednu k jedné, aby ji došlo, že ji zřejmě ovládá ten úchyl, který do ní furt mluví nějaké věci. "Kancelář Mizukageho? On vážně jde za ním?" Naštvaný výraz ji přešel spíš do takového neutrálního, protože nevěděla, co od toho čekat. Nečekala, že by se dostala do kanceláře Mizukageho v tak mladém věku a navíc s takovým úchylem. Měla z toho trochu smíšené pocity. Chtěla nejdřív něčeho dosáhnout a pak se ukázat před Mizukagem, jak někdo, kdo něco dokázal, ale ne teď, když je maličká a nic neumí. Její fyzička taky byla k ničemu, protože už byla celkem unavená z té chůze a díky tomu, že byla ovládaná, tak zvládla dojít s mužem až do kanceláře. Když se však dostala do kanceláře a muž ji donutil stát před ním a přímo naproti Mizukagemu, tak jenom polkla. V tom se však zarazila nad tím, co ten muž řekl.* Jak jsem se chovala ke komu?*Zopakovala si to překvapeným hlasem a její výraz se změnil na takový uražený.* Poklonila bych se Vám, pane, ale bohužel to nejde kvůli tomuto... *Ztichla a jenom se nadechla.* Vy si ke mě přijdete. Začnete se ptát na nesmysly o tom, kde žiju, i když jsme v Kirigakure, pak mě nějak donutíte k tomu, abych chodila za Vámi a teď říkáte toto? Na co si to sakra hrajete, vy zoufalče? *Křikla směrem na muže, i když se na něho nemohla otočit.*

Tatsuya: *Itamiho Tatsuya zná už s ním měl tu čest a názor na něj je celkem pozitivní, docela mu kdysi i pomohl při boji s jednou Nukeninkou a když se k němu od sekretářky donese že za ním Itami přišel, přikývne ji aby ho pustil.. dokonce se zmínila že sebou nese nějakou dívku.. očividně studentku akademie této vesnice. Tatsuya moc nechápe proč sebou musí tahat nějaké děcko ale tak to zjistí až přijde. Sekretářka seběhne dolů kde Itamimu poví že může jít a poví mu kudy a do jakého patra má jít. Tatsuya mezitím čeká za svým stolem oblečený v (odkaz). Své Gudōdamy má pověšené za svými zády na stěně v podobě 8 zbraní v podobě katan. Když ucítí Itamiho chakru a chakru té dívky za dveřmi tak se ozve.* Nemusíš ani klepat! Můžeš rovnou vstoupit! *Zavolá a upírá své pravé oko (černé -> jako Sasuke cca) a své levé oko (Shari-Rinnegan) na dveře, kterými by měl Itami brzy projít.* Ahoj Itami, vítám tě maličká. *Poví jim když se ocitnou v jeho kanceláři. Díky schopnosti cítit chakru není těžké odhalit že ji ovládá přes chakrová vlákna, když se na to zaměří zrakem tak tam i náznaky na něco takového uvidí. Než se ale stihne dotázat odpovědi na to proč to dělá už na něj promluví jak Itami tak i Yitanero. Se zájmem v očích se opře o desku svého stolu a ruce, které spojí do sebe si dá pod braku a dívá se upřeně na malou Yitanero v očekávání co mu poví. Zajímá ho co mu poví.* Ty by sis nedovolila lhát svému Mizukagemu že? Nemusíš se bát, mluv.. ať jsi udělala cokoliv nebude ti ublíženo. *To je to poslední co chce, aby se Tatsuyi bála.. nechce aby byla vyděšená, musí budit strach ale zase není nutné budit strach ve svých lidech, kteří by se mohly bát že by jim mohl něco udělat.. což může jako každý vládce ale proč by to dělal že?* Pozor na jazyk mladá dámo! *Zvýší trochu svůj hlas (ale nekřičí).* Itami je možná plno věcí ale zoufalec je to poslední čím bys ho měla nazývat.. je to celkem důležitý člověk z Konohy a budeš k němu mít respekt. *Pak se podívá na Itamiho.* Víš co? Bude lepší když mi prvně povíš co se stalo.. přednes svoje obvinění vůči.. *Pak se podívá na dívku.* Jak se jmenuješ? Potřeboval bych tvé jméno a přijmení. *Pak se podívá opět na Itamiho.* Až mi povíš ta obvinění tak dostane šanci na obhajobu a na ty vlákna se vyser.. nikam neuteče.

*Svá chakrová vlákna rozpojil okamžitě po tom, co pozdravil. Nebyl důvod si nadále plýtvat chakru na děti. Tudíž pro dívenku poklonení nebude problém.* Tady mladá dáma je pěkně drzá. Nevím, kde se to v ní bere, ale zřejmě by se základy slušného chování měly probírat na akademii. Samozřejmě do celé situace nevidím a tak nebudu soudit místní senseie. Stejně tak nemám potřebu udávat a za normálních okolností bych s ní naložil po svém. To, že by si to pamatovala do konce života nebudu rozvádět, ovšem máme spolu nějaké kladné vztahy a v rámci spolupráce nechám řešení na Vás. No abych přešel k věci a neztrácel náš drahocenný čas... Jak vidíte, slečna má trochu prořízlou pusinku, ze které vychází věci, které by úplně neměly a pokud je tento problém podobný i u zbytku mládeže v Kirigakure, asi by nebylo od věci tomu kouknout na zoubek. Přece jen předpokládám, že úplně nechcete, aby mladistvý napadali nejen slovně starší generace, ale třeba příchozí řemeslníky, delegace z jiných vesnic, vysoko postavené lidi. Ne každý by nad tím mohl mávnout rukou a byla by škoda, aby studenti kazili jméno celé vesnice, * dlouze nastínil důvod, proč jsou vlastně tu. No kdyby Tatsuyu neznal osobně a nebyl mu v minulosti nápomocný, zřejmě už by dívenka ležela na dně řeky, protékající Kirigakure... mrtvá.*

*Poslechla si Mizukageho a taktéž i Itami. Jen tam stále a úsměv z tváře ji zmizel po těch řečech. "Sakra, sakra, sakra. Nějaký Itami z Konohagakure, co je úchyl má větší privilegia, než já.. Co jsem si mohla myslet. Jsem nic. Jsem nic. Jsem nic. JSEM NIC!" Pomyslela si trochu naštvaně a jenom koukla směrem k podlaze. No věděla, že má po srandě. Nevěděla, co říci dál. Už ji bylo i jasné, že lhaní nikam nepovede. Ale štvalo ji to. Štvalo ji to, že nějaké hovno, které nebylo ani z této vesnice si hraje na něco důležitého. Neměla ho ráda. Neměla ho moc ráda. Hnusil se ji. Litovala i toho, že šla na ten hřbitov za rodiči. Měla zůstat na pokoji a nic by se nestalo. Neměla se vybavovat s cizími lidmi, co jsou úchyláci. Věděla, že tohle je ultimátum. Proto jenom nasadila takový neutrální výraz, kdy se podívala na Mizukageho a polkla.* Já.. *Otočila celým svým tělem na Itamiho a podívala se na něho.* Omlouvám se z celého svého srdce, že jsem na Vás byla hrubá. Je to má hloupost, že jsem nevěděla, že jste důležitý. *Při těch slovech ji bylo špatně. Měla chuť zvracet, ale místo toho se jenom mile usmála. Pak by se následně jenom otočila na Mizukageho a svůj úsměv by si dále držela.* Yitanero Kamisato. Členka klanu Kansetsu. *Odpověděla Mizukagemu slušným tónem, jak nejvíc to šlo.*

Tatsuya: *Když zmíní jméno zvedne se od stolu a začne se přehrabovat v nějaké skřínce kde má plno složek, nakonec vytáhne tu správnou a opět se s ní posadí.* Ah rozumím.. Yitanero.. sirotek od Války Klanů. *Prochází si její záznamy, vážně přemýšlí nad tím jak by tuhle dívku mohl potrestat.. nechce to přehánět ale zároveň to musí být spravedlivé a nejdůležitější je aby se poučila a naučila se chovat.. prozatím ji vnímá jako nevychovaného spratka, který vrhá špatné světlo na Kirigakure.* Fajn rozhodl jsem sem.. nadcházející Geninská Zkouška, která se bude konec.. nebudeš se ji účastnit. Nejdřív kdy tě k závěrečné zkoušce pustím určuji na rok 51 ale pokud se to nezlepší prodloužím to.. dále po dobu 2 měsíců budeš v klanu Inuzuka vypomáhat s úklidem míst kde se chovají štěňata jejich Ninja psů jako poslední.. nemůžeš žít sama.. je nutné aby tě někdo vychoval.. do dětského domova tě posílat nebudu o tom kdo se tě ujme rozhodnu společně s vůdkyní tvého klanu se kterou se znám. *Zamyslí se nad tím zda to stačí a tak se podívá na Itamiho.* Hmm Itami napadá tě něco ještě?

*Za mě to je velice rozumné a adekvátní řešení. Předpokládám, že to je tedy pouze problém jedince a né celku, * dodal na závěr. Připadalo mu z Tatsuyovi pozice jakožto kageho jako naprosto rozumně a adekvátní řešení ze kterého musely vyjít spokojeně obě strany. Tedy Itamimu to bylo jedno. On by to s ní vyřešil fyzicky rychle a bez servítek a jelikož jí táhl až sem, tak by odkýval jakýkoliv trest, co by majitel KG vymyslel.* Doufám, že se náprava podaří. No každopádně bych teď rád přešel k tomu, proč jsem dorazil do vesnice. Myslím tím Ayare, * pokynul na dívenku hlavou a pak koukl zpět na muže za stolem. Toto pro něho byla uzavřená věc.*

*Jenom poslouchala Mizukageho a snažila se držet na tváři svůj úsměv. Když ji bylo oznámeno, že nepůjde na tuhle tu geninskou zkoušku, tak se více usmála, ale ve skutečnosti chtěla křičet a dokonce si i trhat vlasy od vzteku. Měla pocit, jak kdyby mohla bouchnout, ale věděla, že pokud to udělá, tak zřejmě trest bude horší. Už tak se bude muset starat o nějaké psy v klanu Inuzuka a navíc teď dostala někoho, kdo se ji ujme. Vůbec nevěděla, co si o tom posledním myslet. Jenom se modlila v hloubi duše ať to není žádný úchyl, jak muž, co stál za ní.* Dobře. Rozumím, Mizukage. Ještě jednou se omlouvám za své chování. *Kývnula na jeho slova, kdy se pohledem otočila na Itamiho, který zrovna oznámil, že problém je v jedinci.* Nebojte se. Už to bude lepší. *Řekla veselým tónem. "Chci tě slyšet kvičet jako prase až tě červy budou žrát v odpadkách." Následně se otočila na Mizukageho.* To už bude zřejmě vše, ne? Tak mám se zastavit za vůdkyni klanu Kansetsu? *Zeptala se pro jistotu Mizukageho a ruce by si dále jenom za záda, kde by si je chytla navzájem. Pokud by ji Mizukage řekl, že by měla vyrazit za tou vůdkyní, tak by se s nimi mile jenom rozloučila, i když v myšlenkách by proklínala Itamiho a nějakou tu Ayare s ním, jak jen by to šlo.*

Tatsuya: Pro tento okamžik to bude všechno ale nikam nechoď, jdi zatím dolů a počkej na mě před budovou Mizukage.. já tě tam odvedu, chci si o tom s vůdkyní klanu promluvit osobně. *Pak nechá Yitanero odejít, nyní se může plně věnovat Itamimu a záležitosti ohledně Ayare.. mrtvé Nukeninky, kterou společně s ním ulovil a za kterou mu Itami nejspíš přinesl část odměny na kterou má Tatsuya nárok. Ne že by tu odměnu nějak řešil, asi by se bez ní obešel ale peníze navíc se budou hodit.* Jsem rád že jsi kvůli tomu přišel osobně ale mohl jsi to klidně vyřešit i tím že bys mi to poslal v dopise.. když jsi tu ale takto.. fyzicky.. je to osobnější a důvěryhodnější to je zas pravda.

*To by byl asi nejdražší dopis na světě, * odpověděl mu Itami s klidem, přičemž poukázal na to, že to je až moc peněz na to, aby to nechal bez dozoru. Pro člověka, jenž má v určité míře na starosti kapitál vesnice to možná tolik nebylo. No pro jedince to nebylo k zahozeni. Ono i samotná Kirigakure z toho mohla zaplatit něco menšího, ale rozhodně i pěkného pro své obyvatele. V ten okamžik Itami zahrabal ve svém pouzdru na zadku a vytáhl obálku s penězi. Ty pak položil před Kageho na stůl (kolik tam bude se ještě domluvíme).* A to je ode mě asi vše. Mělo to být jen na skok, ale kvůli těm událostem se to protáhlo pro nás oba. Bohužel, * dodal a pokrčil ze zvyku rameny.* Dřív jsem potkal v Konoze podobně nevychované děcko. Nechal jsem to být a pak když nad tím přemýšlel. Uvědomil jsem si, že to bylo to nejhorší, co jsem mohl udělat. I kdybych tomu parchantovi tenkrát vyřízl jazyk, když ho neuměl používat, bylo by to aspoň něco, co mu do budoucna pomůže. Tuším, že už je teď mrtvej. Snad něco na chuuninských zkouškách, * rozpovídal se na závěr před odchodem.* Snad jsem se poučil a tentokrát udělal dobré rozhodnutí. Třeba z ní někdy vyroste silný shinoby a nebude to stejný odpad jako ten první případ. No zbytek je na Vás, * pousmál se na závěr a zamířil ke dveřím.* Tak snad zase někdy naviděnou.*

*Nelíbilo se ji to, že musí počkat na Mizukageho, ale nemohla s tím nic dělat. Jo, přemýšlela v tu chvíli, že by utekla hned, jak by vyšla z budovy, ale na co. Neměla kam jít, neměla se kde schovat a neměla taktéž nikoho, kdo by ji pomohl. Tedy pokud by se náhodou před budovou Mizukageho nenacházel žádný S nukenin, který by byl zrovna na lovu dětí, aby z nich udělal nukeniny, že. Vyšla jenom z kanceláře a zamířila si to směrem pryč, ale nešla ihned ven. Nejdřív se porozhlédla a taktéž pokusila najít záchody, protože se ji chtělo na malou. Netrvalo to dlouho a pomocí jakési paní, kterou potkala v budově záchody našla. Udělala, co udělat musela, pak si umyla ruce a vyrazila ven, kde by chvíli jenom stála na místě, ale to by ji nudilo. Proto by začala chodit z jednoho směru do druhého a tak dokola, aby aspoň nějak zabila čas. No myšlenkami byla jaksi mimo, protože stále byla naštvaná na Itamiho, Mizukageho a taktéž tu Ayare, i když vůbec nevěděla, kdo to je, ale proč nebýt naštvaný na někoho koho nezná, že? Na tváři měla jenom zamyšlený výraz, jak prostě nad tím vším přemýšlela.*

Tatsuya: Tomu rozumím, asi to fakt bude lepší osobně. *Převezme si pak peníze od Itamiho (500 Ryo, připsat pak na profil do Ryo). Ani si to nepřepočítává.. nepotřebuje to a Itamimu v tomto věří.* Podobně nevychované děcka budou asi všude, děkuju že jsi mi ji sem přivedl a nejednal na vlastní pěst. *Bylo by nepříjemné řešit nějaké vzniklé potíže kdyby ji něco provedl nebo dokonce zabil a jako že by to dokázal hodně rychle že by ani netušila co by ji zabilo ale je rád že to neudělal.* Tak to bude asi všechno, klidně se tady můžeš zdržet pokud chceš a teď pokud dovolíš.. já s ní půjdu vyřešit tu jistou nepříjemnost. *Itami s Tatsuyou tak nejspíš vyjdou ven ze sídla Mizukageho ale tam se rozloučí a každý půjde svým směrem, Tatsuya ten přijde k malé Yitanero.* Pojď, jdeme. *Poví ji a vyrazí směrem ke klanové části Kansetsu kam ji dovede, zamíří k sídlu vůdce klanu, které je celkem honosné ale zase ne nějak moc a tak pak po zaklepání a vyzvání vkročí dovnitř.* Doufám že neruším Nanty-San ale je tu něco co musíme vyřešit.. jistá nepříjemnost.

*Prostě čekala venku a chodila sem tam dokud nevyšel ven Itami a Mizukage. To se jenom zastavila a podívala se na něho. Nasadila milý úsměv a zamávala Itamimu.* Sbohem, pane Itami! *Křikla na něho vesele, jak odcházel pryč. V tom však došel Mizukage, který ji oznámil, že má jít s ním. Vyrazila. Nechtělo, ale musela. Byla i stále naštvaná za to, co udělal. Nechápala. Celou dobu bylo ticho, kdy to pro Yitanero bylo trapné. Sama nic neříkala. Jo, chtěla se ho zeptat na pár věcí, ale když Mizukage neměl, co říct, tak proč by ona mluvila? "Zřejmě se nezajímá a chce mě mít, co nejvíce z krku, ale jde aspoň vidět, jak věří dětem." Pomyslela si naštvaně, ale na tváři měla stále svůj milý úsměv. Netrvalo dlouho a došli do klanu Kansetsu, kde Mizukage zaklepal a vlezl dovnitř sídla. Pro Yitanero to nebylo poprvé, co zde byla. Párkrát tu byla s mámou, když ještě žila, ale od její smrti tady nebyla. Yitanero vlezla jenom za ním, kdy se postavila vedle něho. Ruce si dala za záda, kde si je chytla a jenom se koukla kolem. "Nanty.." Pomyslela si, protože paní už znala. Viděla ji párkrát naživo, ale že by s ní mluvila, tak to nehrozilo. Většinou máma mluvila s dospělými zatím co ona si hrála. Věděla taktéž, že je to hlava klanu, ale jaksi to moc neřešila. Stále však přemýšlela, kdo se ji nakonec ujme. V hloubi, ale hloubi duše doufala, že to bude někdo normální a ne nějaký divný člověk, jak Itami.* Dobrý den! *Řekla veselým tónem Yitanero.*

Batsu/Nanty

*Batsu měl konečně nějaký ten klid ale nebylo těžké poznat že se blíží Tatsuya, přece jen byl stopař.* (Batsu) Mami. Nejspíš budeme mít návštěvu. Blíží se Tatsuya. *Zavolal ze svého pokoje a oblékl si svoje klasické černé oblečení. Co se Nanty týče ta zrovna byla uprostřed svého posilování.* (Nanty) Co to meleš za blbosti. Co by tu Mizukage chtěl? *Batsu sešel dolů k matce, složil si ruce na prsou a sledoval ji.* (Batsu) Jak to mám asi tak vědět. (Nanty) Je to tvůj kamarád. Bych čekal že když jde na návštěvu že ti dá vědět. (Batsu) Je dost možné že tentokrát nemíří za mnou ale za tebou. Tohle bude politická návštěva. (Nanty) Jdi do háje Batsu. Fakt mě sereš. Tohle už měla dávno být tvoje práce. (Batsu) Měla ale není. Tohle není životní styl který bych si já vybral. (Nanty) No co se dá dělat. Hold budem mít hosta. *Nanty položila těžkou činku na zem a pomalu se přesunula ke dveřím. Sice byla hlava klanu ale neřeší oblečení. Je prostě jen v černých kraťasech a sportovní podprsence. Přece jen, byla uprostřed tréninku. Díky tomu oblečení je na ní vidět že na sobě kurva maká. Jakmile Tatsuya zaklepal a vešel tak Batsu a Nanty už stály u dveří. Spíš ale oba překvapilo to dítě. Nanty složila mírnou úklonu a Batsu? Ten se jen na Tatsuyu usmál a lehce hodil hlavou na pozdrav.* (Nanty) Co vás k nám přivádí Mizukage-sama? Pokud Batsu zase udělal nějakej průser tak já ho srovnám. (Batsu) Uklidni se. Mám pocit že tohle nebude kvůli mě. Že Tatsuyo. (Nanty) Nerušíte. A kdopak je toto malé dítě? No tak se u nás posaďte a povídejte. *Nanty ukázala na salonek po pravé straně kam ukázala že se mají posadit. Pokud tak učiní tak si sedne taky.* (Nanty) Tak povídejte. Jakápak nepříjemnost?

Tatsuya: Na vše odpovím.. posadíme se a hned se vše dozvíte. *Posadí se na místo kam byl doveden, s tím že Yitanero naznačí aby ho následovala a posadila se také.* Tak začnu tím že tahle malá se vlivem Války Klanů, která se odehrála stala sirotkem, což není tak nezvyklé ale.. jak to říct. Absence výchovy na ní má špatný vliv.. přivedl mi ji Itami že na něj byla drzá.. což bych možná bral i s rezervou a neřešil to.. kdyby mu přede mnou neřekla ubožáku.. Itamimu. *Zamračí se když to tam tak vypráví.* To by nebyl Itami kdyby se toho nechytl a začal s obavou že pokud jsou takové všechny naše děti a chovají se takto ke každé návštěvě tak.. no prostě v jeho očích pošpinila Kirigakure. Vyřešil jsem to tak že se rok.. možná déle nebude moci účastnit Geninské Zkoušky a pak že nemůže vyrůstat sama bez rodiny.. takže.. Batsu? Jak se cítíš na to stát se otcem? *Pak se podívá na jeho matku.* Ale pokud máte někoho lepšího.. nebo pokud se toho ujmete osobně.. domluvte se jak to bude. *Přesně tak, nehodlá ji svěřit jen tak nějakému Ninjovi z Kansetsu klanu ale někomu u koho ví že bude mít přísnou, tvrdou ale férovou výchovu a kde z ní tyhle její výstřelky dostanou.. ví jaká Nanty umí být ale věří že i Batsu by to zvládl. Yitanero tak nezbývá než sedět a poslouchat kdo z těchto dvou před ní budou mít v rukou její výchovu a tím pádem i další budoucnost.*

*Jenom stála a všechny kolem pozorovala, jak spolu mluví a jak se k sobě chovají. "Takové agresivní chování jaké matka dělá je v pořádku, ale já jsem trošku zla na nějakého úchyla na hřbitově, který na mě začal bezdůvodně mluvit dostala trest. Život." Pomyslela si a jenom protočila očima nad tou myšlenkou, ale úsměv si stále držela na tváři. Když se šel Mizukage posadit, tak šla za ním. Pak se jenom usadila a upravila si šatičky, které měla na sobě a hned na to poslouchala Mizukage. "Itami.." Pomyslela si, když Mizukage opět řekl jeho jméno. Bylo jí z toho jména špatně. Chtěla aby přestalo existovat, vypařilo se či zničilo a s ním všichni s tím jménem, ale hlavně ten hlavní Itami, co jí to udělal. Koukala na Mizukage, když o tom mluví a všimne si, že se u toho zamračí. Pak však opět řekne jeho jméno, kdy stiskne ruce v pěst, ale stále se usmívá, jak kdyby se nic nedělo. No potom však uslyší návrh, který Mizukage přenese a tím se její pohled okamžitě zaměří na Batsua. Nevěděla, co si o tom myslet. Chtěla křičet, ale neudělala to. Místo toho jenom začala trochu rychleji dýchat, kdy prostě začala oremyslet o všem možném. Bála se jaksi toho, že Batsu bude taky jaksi ovlivněny Itamim, jak tady pan Mizukage.*

*Batsu se posadil vedle Nanty a poslouchal co má Tatsuya za lubem. Nanty taky chápala.* (Nanty) Jelikož jste přišel za námi tak nejspíš se jedná o dívku z klanu Kansetsu že? *Tvář Nanty zrudla. Nenáviděla když někdo dělal ostudu Kirigakure a už vůbec když se jedná o někoho z jejího klanu. Pak přišel onen návrh kvůli kterému Tatsuya vlastně přišel. Nanty doslova vyprskla smíchy a podívala se na Batsua.* (Nanty) Slyšel jsi to? Ty a otec. Ty a starat se o dítě. Hned mám lepší náladu. *Batsu držel stále neutrální tón a kamenný výraz, tak byl taky znám ze prostě emoce neukazuje a vždy zachová chladnou hlavu.* (Batsu) Kdybych chtěl tak bych to zvládl. Tatsuyo jsem rád že sis na tenhle úkol vybral mě ale nemyslím si že jsem ta správná osoba abych vychovával dítě. (Nanty) Batsu má pravdu. *Její tvář zvážněla a i hlas.* (Nanty) Batsu má své úkoly a myslím že i vy Mizukage uznáte že bude užitečnější když Batsu bude v pohotovosti aby mohl bojovat nebo jít plnit mise. Hlavou klanu Kansetsu jsem já a tak toto chování vrhá špatné světlo na mne. Tím pádem se tady o tuto malou dívku postarám já. Pokud teda nemáte nic proti. Vidíte jak jsem vychovala Batsua, jsem si jistá že tohle bez problémů zvládnu. *Batsu byl překvapen ale nebylo to na něm znát. Jeho matka se chtěla tohoto úkolu zhostit. Vzpomněl si na svou výchovu a až ho z toho rozbolela každá část těla. Její přístup byl tvrdý ale fungoval.* (Batsu) Tatsuyo. Myslím si že Nanty je nejlepší adept. Jestli má někdo učit člověka jak se správně chovat a dělat cest Kirigakure tak je to právě Nanty. (Nanty) Ale ale. Tak přece jen jsi můj syn. Ale máš pravdu. Toto je interní věc klanu Kansetsu a tak bych za to měla nést já zodpovědnost. *Oba sjeli pohledem na dívku a pak na Tatsuyu.* (Batsu) Co myslíš Tatsuyo. Moje místo je spíš tam venku. Budu ti tak víc užitečný než tady ve vesnici. (Nanty) Přesně tak. Rozhodnutí je na vás.

Tatsuya: Ehm.. ano dle složky pochází z tohoto klanu a sama to potvrdila, jmenuje se Yitanero Kamisato. *Na Nanty už pozná když začíná být nasraná, během války s ní jako se svým prvním spojencem strávil dost času, nemluvě o tom že s ní byl i na jednom bojišti a tak to pozná, Yitanero to ale naštěstí nepozná že se na Nanty mohla trochu naštvat ale Tatsuya tu je aby ji zajistil buducnost.. i kdyby se ji ze začátku nemusela líbit. Nehodlá připustit aby měl neposlušného Ninju, který není schopen držet jazyk za zuby i když se mu něco nelíbí.. jsou prostě situace kdy někdo musí mlčet a Yitanero se to musí naučit, stejně jako se ovládat.. protože dle toho jak zde reaguje na různé podněty jejich konverzace tak i tohle by mohl být problém. Ovšem ten její výbuch, Tatsuyu.. překvapí a aby řekl pravdu dost ho i pobaví, což je vidět na jeho upřímném tichém úsměvu. Aby řekl pravdu tak Nanty mu dost nahrála, on Yitanero vlastně nikdy nechtěl Batsuovi svěřit ale nechtěl ji na plnou hubu hodit na starosti Nanty ale takto je to úplně jiné.* Upřímně? Taky si myslím že bys to nezvládl ale nechtěl jsem ji drze hodit na krk tvé matce a tak jsem doufal že se ozve, jako jste to teď udělala. *Poté zvážní i Tatsuya.* Takto mi to bude vyhovovat.. původně jsem to před samotným Itamim na oko udělal jako trest.. nicméně ji spíš tímto chci dát příležitost na normální život.. vyrůstat bez rodiny není nikdy lehké. Sice se musí rok obejít bez Geninské Zkoušky ale to uteče jako voda a na vás Nanty budu spoléhat že z ní vyroste silná ale také inteligentní Kunoichi, která bude vědět co se patří a co ne.. *Dá jasně najevo že souhlasí s tím že to bude takto.* Je něco co potřebujete ještě vědět Nanty-San?

*Stále se snažila pečlivě poslouchat jejich rozhovor, aby věděla, co se vše stane. Strach měla stále, ale snažila se to ovládnout a být v pohodě, i když ji srdce trochu začalo být. Cítila se i trochu na nic, ale nebylo to něco, co by nezvládla přežít. Všechno se však změní, když Mizukage řekl, že ji chce dát šanci na normální život. Okamžitě se podívala na Mizukageho, protože předtím koukala tak po všech. Nechápala. Nechápala, proč ji chtěl pomoc. Urazila přece jeho dobrého známého a on ji chce dát normální život a rodinu, o kterou přišla? Byl to pro ní trochu šok, kdy i přestala ruce držet v pěst. Její takový zvláštní výraz se změnil spíš do menšího úsměvu, kdy i trochu začala slzet z očí, ale rychle to utřela rukávem své pravé ruky. Následně si ruku položila jenom na stehno i s levou ručkou.* Mizukage-sama.. *Vypadala ze sebe na Mizukageho a jaksi dále nekomentovala. Chtěla mu děkovat za to, že se ji snaží pomoc i potom všem a taktéž se mu omluvit, ale tentokrát upřímně, ale jaksi se styděla před Nanty i Batsuem.*

*Batsu už zůstával z obliga a spíš sledoval jak se bude dál vyvíjet situace. I když ho trochu urazilo že si Tatsuya myslel že by to nezvládl. Na druhou stranu, on byl spíš po otci. Zalézt do své laborky a tam zůstat. Nanty teda učinila ono rozhodnutí a dokonce dostala požehnání od Mizukageho.* (Nanty) Inu Yitanero vítej do rodiny Kansetsu. Rovnou ti ale říkám že tady se budeš chovat slušně a s etiketou. Nesnesu nikoho kdo bude hanobit jméno Kirigakure a hlavně jméno našeho klanu. Rozumíme si? *Nanty se zvedla ze židle. Na ženskou byla dost vysoká a jizvy na tváři které získala v době války ji jen přidávali na děsivosti. Teď na její tváři byl však úsměv jelikož teď už Yitanero byla její chráněnka.* (Nanty) Za mne to bude vše Mizukage. O tu holčičku se postarám. A když bude i Batsu chtít tak může taky trochu pomoct. (Batsu) To se ještě uvidí. Myslím že ve tvých rukou je to správné místo. *Batsu se taky zvedl a přešel pomalým krokem směrem k Tatsuyovi. Položil mu ruku na rameno a tiše mi řekl.* Za tohle mám u tebe pivo. A víš co jdeme rovnou hned teď. Ať si Nanty dělá co chce. Potřebuju vypustit a ty jsi nejlepší s kým můžu. *Batsu ležel celý den v papírech a hlášeních k ANBU misím a už toho měl dost. Chtěl upustit páru a zajít se svým kámošem prostě na pivo.*

Tatsuya: *Položí Yitanero ruku na hlavu a pohladí ji po ní, slova co nyní vypustí z úst budou věnované právě té.* Možná jsi udělala chybu ale nemyslím si že je to úplně jen tvá vina, dostaneš šanci ale musíš se snažit a snažit se aby se to neopakovalo.. jsi dívka, ty nejsou drzé ale elegantně dají člověku na vědomí že se s ním nechtějí bavit ale slušně.. nikoliv urážkami. Nesmíš lidi nazývat ubožáky i když si to neuvědomuješ tak jsi budou Kunoichi téhle vesnice a když něco uděláš tak to půjde i za Kirigakure a tím pádem za mnou.. budu věřit že se polepšíš. *Pak se hodlá věnovat opět Batsuovi a Nanty a tak sundá ruku z hlavy mladé dívky.* Věřím že ji zvládnete naučit co se sluší a patří.. kdo ví, třeba z ní vyroste silná a vlivná Kunoichi.. nic není nemožné že? *Pak se postaví a ještě jednou se podívá na Yitanero.* Já už půjdu ale neboj.. určitě se nevidíme naposledy a buď na ně hodná jo? Batsu je můj dobrý přítel a jeho matka je sice přísná žena ale umí být i milá a dokáže i odměnit.. když si to člověk zaslouží.. tak se měj já budu muset jít. *Pak se otočí na Nanty a mírně se dle slušnosti ukloní ale jen trochu.* Děkuji vám a tu dívku vám nechávám na starosti.. věřím vám v tomto. *Sice ji potrestal tou absencí na Geninské Zkoušce ale tohle pro ní udělat musel, zamezí tím že by mohla provést něco dalšího.. věří že Nanty ji vychová dobře a hlavně pokud by i tak něco udělala.. tak si to s ní už vyřídí ona.* Mějte se.. veškeré dokumenty ohledně opatrovnictví vyřešíme jindy. *Zda Yitanero ponechají její rodné příjmení nebo zda ji Nanty přijme přímo do rodiny a dá ji příjmení Kansetsu je už jejich věc.. Tatsuya ten odejde společně s Batsuem.*

Nebojte se! *Křikla hrdě po Nanty a jenom nasadila vážný pohled, když se na ni i Koukala.* Nezklamu... Já vás nezklamu.  *Odpověděla směrem na Nanty a poslouchá, co se dále říká. V tom však ucítila Mizukageho ruku na svých vlasech. Jenom zčervenala a koukla na něho takovým sladkým výrazem, když poslouchala, co říká. Když Mizukage dokončil proslov, tak jí to nedalo. Opět měla slzy na krajíčku.* Budu hodná.. Slibuji. *Pronesla tiše směrem k Mizukagemu. Pak se jenom kouká stále na Mizukageho, když se postavil. Kývla na něho ohledně toho, že se nemá bát a jenom se usmála. Když se však Mizukage rozloučil a vydal s Batsuem pryč, tak se jenom postavila a zamávala oběma.* Vy se taky mějte Mizukage-sama a Batsu-sama! *Pronesla milým tónem a sledovala, jak jdou pryč. I když odešli, tak jenom stála a přestala mávat. Ovšem stále se koukala tím směrem.*

*Jakmile byla oficiálně předána Yitanero do rukou Nanty tak ji odvedla do jejího nového pokoje. Byl to starý Batsuuv pokoj což šlo velice dobře vidět. Všude nějaké vědecké nádobí, poznámky a tabule s výpočty. Tím dnešek ukončila a nechala Yitanero odpočívat. Batsu mezitím zmizel mezi ulice s Tatsuyou.* Nečekal jsem že nám sem provedeš nějaké děcko. To to bylo fakt až tak zlý? *Batsu nechtěl věřit že někdo kdo vyrůstal v klanu Kansetsu by mohl být takový. Na disciplínu se dost dbalo ale taky byla pravda že ztráta rodiny udělá své.* Trochu mě štve že si myslíš že bych tu holku nedokázal vychovat. Ale tak je to tvůj úsudek a upřímně v rukou Nanty to bude asi lepší. Tak co, kam zajdeme? *Batsu si dával bacha aby tady ani věrnosti Tatsuyovi prostě jen tak neřekl Tatsuyo, mohlo by to mít blbý vliv na morálku ale i tak pro jednou opět zmizel ten kamenný výraz a mohl se bavit.* Slyšel jsem že nedaleko otevřeli nový bar. Je pěkné že zároveň s tím jak se opravovala Kirigakure tak jsou lidi schopni se ani bavit. Myslím že nevraživost mezi klany už není až tak velká věc jako před pár lety. Je to doufám jasný že tenhle večer skončí jen jedinou možností a to tak že jeden z nás bude totálně na šrot. S ničím menším se nespokojím když teď díky tobě budu sdílet domov s malou holkou.