Tréninková oblast zlomených kostí

*Když se na ně usměje, Dante se přestane bránit, protože se to zdálo zbytečné.* "No jo, dělám tu komedianta Misaki a Mai si myslí, že spolu jsme. Nemohli se ty chunninské zkoušky více pokazit," *pomyslí si a při těchto myšlenkách se usměje. Bere to jako novou zkušenost a hlavně více s lidmi interaguje. Když smutně poví, že i přes zkoušky v Suně to jde do kytek, Mai vyhrkne:* Ale Misaki, to si takhle nesmíš brát. Dante je přece chytrý, ten se v boji jen tak neztratí. *Dante se trochu začervená a pohlédne směr Misaki.* No, víš, Misaki, ten ze Suny byl právě loutkař. Jeho loutku jsem mu zničil a pak jsem v plné rychlosti jej udeřil pěstí do krku a on letěl do hořícího lesa, *dodal, aby se Misaki necítila tak špatně, jen protože porazil někoho ze Suny. Její povzbudivá slova jej překvapí a než stačí něco říci, Mai ze sebe vybrekotá:* No jasně, za chvíli bude chunnin, potom postoupí na tokubetsu jounina a my spolu utvoříme tým a budeme se moci vyplížit z vesnice, jako v těch románech.. *Dante jí zacpe pusu a ohlédne se na Misaki, celý rudý na líčkách.* Misaki.. ehm.. *dostal ze sebe jen Dante, protože mu došla slova. Celý rudý, v rozpacích a hlavně nervózní z nové situace.. Takového jej ještě Misaki neviděla.*

No jo, ale Dante zatím nic zvláštního nemá. Jen asi více trénoval, protože je skoro rychlý, jako moje ségra, *pověděla Mai a tím Misaki mohlo dojít, že Mai nemá o Hachimonu ani ponětí.* Mai, až složíš geninské, slibuji ti, že se za tebou přijdu podívat. Pokud se nemýlím, budeš je dělat za rok, což je dostatek času, *poví Dante a, opět, mohlo Misaki dojít jeho úmysl. Chce jí trénovat on sám, i když není zas tak moc zkušený. Když Misaki dodá, že si ten loutkař bude muset zkoušky zopakovat, Dante se na ní smutně podívá.* Víš, Misaki.. ten už si zkoušky nezopakuje.. Byl mrtvý již při tom úderu, ten oheň jen zahladil stopy.. *řekne a jde slyšet, že je dost v háji z toho, že někoho zabil. A dle pohledu v jeho očích to nebyl jen on, bylo jich rozhodně více. Když se však Misaki pustí do Mai, ta jen poví:* To možná ano, ale tak se mnou na ty mise chodit může. Přeci jen, Kumo a říše Kou spolu staví týmy už od nepaměti. *Dante jí sesadí ze svých ramenou a silně jí obejme. Udělal to jen proto, aby se mu ty dvě nepohádaly.*

*Když Misaki poví, že možná půjde na zkoušky dříve, Mai poví:* To asi moc nehrozí, protože na ninjutsu nemám moc talent a já opravdu nechci zemřít. Ale tady Dantemu ninjutsu také nejde, takže si raději ten rok počkám. Třeba ještě něco pochytím. *Dante jen souhlasně kývne, protože o ní nechtěl přijít. Měla potencionál dokázat spoustu věcí a hlavně se naučit i umění Hachimonu. Na její zamyšlená slova Dante poví:* Nestalo by se to, kdyby mě a mojí kamarádku nechtěli zabít. *Když Misaki poví, že jej nechce jako nepřítele a ani se mu dostat do rány, Dante se jen pousměje.* Neboj, to bych si nedovolil. A navíc, pokud bychom někdy trénovali my dva, tak ti mohu ukázat pár mých triků, *poví s mrknutím Dante. Když mluví o svých zkušenostech s misemi, Dante se na Misaki podívá a dodá:* Tak to doufám, že budu mít podobně. Opravdu by se mi nechtělo se před každou misí toho druhého ptát, v čem vyniká a vymýšlet strategii.

*Dante poslouchá slova Misaki a už se nadechl, že by něco řekl, avšak Mai je předběhla.* Já vím, no, Dante mi tohle už říkal. Avšak ninjutsu by měl být alespoň základ, takže se jej pokusím alespoň trochu naučit. A poté mě Dante-kun bude učit taijutsu a vše bude úžasné, *dodá nadějně a nadšeně Mai. Poté se Misaki snaží obhájit jejich chování, avšak Dante jen chladně odpoví:* Byl to poslední den.. Šli jsme do Kiri a oni jen chtěli, abychom zdechli. Už nic nepotřebovali, ani jídlo či vodu, prostě jen potřebovali bojovat a něco si dokázat. I když mě to hodně štve, jsem rád, že oni už ten hořící les neopustili. *Poté se Dante odmlčí a Mai mu chytne tváře, aby se usmál.* No vidíš, s úsměvem ti to sluší více, *dodá Mai a poté se oba zaposlouchají do slov Misaki. Mai se začne červenat, protože nechce, aby Dante chodil s Misaki na mise, avšak Dantemu se rozzáří oči.* No jo, bylo by to super, alespoň bych tě viděl v opravdové akci. A nejspíše bych se zapotil, abych ti jej nalákal do rány a ty si je mohla oddělat, *odpoví Dante a když se zmíní o Kaede, jen si smutně oddechne.* No, po tom všem, co se stalo, se nebudeme ani potkávat, natož plnit mise.. *dostane ze sebe, v jeho slovech jde cítit lítost.*

*Když si Misaki trochu rýpne do Mai, Dante se usměje, avšak Mai to vezme celkem nechápavě. Dante jí to nemohl dávat za zlé, ona Misaki tak dobře neznala.* Neboj se, on na mě určitě čas mít bude. A kdyby ne, tak se sem přestěhuje. Takový výměnný pobyt na dobu neurčito, *mluví celkem rychle Mai a Danteho ruku obejme tak silně, že se konečky prstů na chvíli začaly odkrvovat. Když začne mluvit o těchto lidech, co chtějí dělat ostatním ze života peklo, Dante se usměje a poví:* Neboj se, Misaki, nebylo to mířeno špatně na Sunagakure. Naprosto souhlasím, co jsem slyšel, tak většina přeživších takové potkávala celé čtyři dny. Já měl jen to štěstí, že jich nebylo tolik. *Když si do něj Misaki rýpne, že by jí Dante nestíhal a ještě se zasměje, Dante se zaculí, avšak stále mlčí, protože očividně má co dodat. Zmíní se o Kaede, ale to jej tentokráte nevyvede z míry.* No jo, možná se bavit budeme, *zmíní se Dante s úsměvem, avšak pak jedním škubnutí se dostane ze sevření Mai.* Ale jak jsi zmínila, že bych ti neměl moc stíhat, co takhle si dát přátelský souboj? Jako minule, já Taijutsu a ty Kenjutsu, *pověděl Dante hravě, protože se od minule hodně zlepšil a doufal, že by Misaki mohl ohromit.*

Raikage-sama by to určitě povolil. Vždyť přeci drží dobré vztahy s říší Kou a tohle by jen prospělo, *řekne Mai na menší rýpnutí Misaki.* No tak, Mai, zase se uklidni. Nemusíš být tak horlivá, *napomene jí trochu Dante. Rozhodně nechtěl, aby se Mai hádala s Misaki, protože by ještě Misaki mohla odejít.* "Mai, nepodělej mi to. S Misaki se sice vídám často, ale každá chvíle s ní je vždy něčím obohacující," *pomyslí si Dante a řekla, že lidé takový jsou, Dante se jen usměje a kývne.* No jo, jsou takový lidi, *souhlasně Dante zopakuje, protože to cítil velmi podobně. Když se Misaki zmínila o tom, že by bylo dobré, kdyby měl Dante nějaké přátelé ve svém věku, Mai jen poví:* A nebo i něco více, než jen přátelé.. Že, Dante. *Dante však toto ignoroval, protože se mu to vážně nechtělo řešit. Na Kaede stále myslel, hlavně po večerech, ale zatím se o tom nechtěl nikomu zmiňovat. Jeho slova o přátelském duelu Misaki zaskočily a Dante se bál, zda mu to projde. Její zamyšlená odpověď jej trochu znejistí, přeci jen, proč by s ním měla trénovat, že jo? Když mluví o tom, že má další triky v rukávu a že ta pečeť není jen na okrasu, Dante se usměje.* Neboj se, jednou jsem tě podcenil a další tuto chybu nebudu dělat. A mimochodem, jsem zvědav, jak to dopadne tentokráte. Řekněme, že se nyní budu snažit jít do konce svých sil, *poví odhodlaně a sleduje, jak Misaki vytahuje katanu. Když mu řekne, že se jedná o legendární zbraň, Dante sebou trochu trhne, protože si do teď myslel, že jsou to jen příběhy.* "No, legendární zbraň či nikoliv, nebudu se držet zpět," *povzbudí se Dante a sleduje, jak Misaki odskakuje.* "Fajn, očividně mi dáváš prostor. Tak zkusím být stejně rychlý, jako jsem byl minule. Brána otevření: Kaimon!. Brána uzdravení, Kyuumon!" *Pomyslí si Dante, avšak následky brány se zatím nedostavily. Vždy se dostaví až po nějaké chvíli využívání, dokonce to nemělo ani žádné vizuální efekty. Odrazí se od země poměrně vysoko, aby se dostal na čtyři metry od Misaki. Poté se kolem ní začal běhat a po chvíli se k ní rozeběhl, avšak se chtěl vyhnout kataně, protože věděl, že se jej pokusí seknout.* "Tak uvidím, zda mi stíháš, nebo bude tahle brána bude stačit," *přešlo Dantemu v mysli.*

*Při tom, že Misaki katanu zastrčí, se Dante zarazí, protože nemůže provést ten svůj manévr.* "A do háje, takže si rychlost neotestuji. Nevadí, musím jí sledovat," *pomyslí si Dante a sleduje, že Misaki skáče. Když si všimne, že hází kunaie, udělá několik skoků dozadu, aby se vyhnul většině projektilů. Když nějaké kunaie letěly jeho směrem, Dante se pokrčil, avšak byl zraněn. Dva kunaie mu sjeli po hřbetu ruky.* "Do hajzlu, s tímto jsem nepočítal. Tak fajn, Misaki, Brána života: Seimon!" *Při této myšlence se kolem něj objevila zelená aura chakry a kůže mu zrudla. Tlak začal cítit až moc dobře, ale věděl, že jej to bude sakra bolet. Misaki byla teprve v polovině pádu a Dante se díky své rychlosti dostal za ní, než dopadla. Dalo by se říci, že na chvíli zmizel (rychlost 36). Ihned vyskočil a pokusil se Misaki dát ránu do loktu.*

*Dante jí trefil do ruky, přičemž se ihned odrazil od země a tím se vyhnul jejímu útoku.* "Hm, nejspíš by to hodně bolelo, kdybych tu ránu dostal. Naštěstí není tak rychlá, jako jsem já, takže mám alespoň v tomto výhodu," *probleskne mu hlavou, když pěst míjela kolem jeho obličeje a on cítil vítr, jenž pěst prorážela. Právě podle toho mohl usoudit, že ta síla bude obrovská, protože i toto byl jev, který jim byl znám. Zira jej v tom překvapil, když ohodil tak rychle, že to ani neviděl, avšak ten vítr jej málem odhodil.* "Takže co teď? Jsem sice extrémně rychlý, ale jednou mě trefí a já jsem v loji." Do toho, Dante! To zvládneš, *zakřičela Mai a přerušila tím jeho myšlení. Znovu se rozeběhl k Misaki a pokusil se jí v plné rychlosti i síle (36/36) uhodit do spodní čelisti, aby jí dostal do vzduchu a mohl Misaki předvést to, co udělal té holce při druhé zkoušce chunninských zkoušek.*

*Danteho útok tentokráte minul, avšak nemohl zabránit tomu, aby skončil ve vzduchu. Alespoň se roztočí a všimne si, že Misaki po něm něco hází.* "Takže ty jdeš na mě takhle, jo? Svítivé bomby, jak hnusné. No, tak já ti to předvedu, jak se to dělá," *pomyslí si Dante a tu bombu chytil do ruky a vší silou to hodil zpátky k Misaki a zakryl si druhou rukou oči. Bomba však vybouchla uprostřed nich, avšak on oslepený nebyl. To, zda byla oslepená Misaki, Dante nevěděl, avšak dopadl deset metrů od ní. V tu cítil na spodní části míchy další bod chakry, kde se kupila chakra.* "Zajímalo by mě, zda je to ono. Musí to být ono," *pomyslil si a hluboce se zamyslel:* "Brána bolesti: Shoumon!" *V té chvíli energie proudí jeho tělem. Rozeběhne se proti Misaki a pokusí se jí podebrat (jako při americkém fotbale) vší silou a rychlostí (51/51) a pokud se mu to povede, hodí jí co nejdál od sebe.*

*Když Misaki bouchne tou silou do země, Dante se trochu vychýlí ze své původní dráhy.* "Sakra, taková síla. Tu zvládne napodobit sensei a to musí být ve čtvrté bráně. Jak se jí to vůbec povedlo," *problesklo mu hlavou a rychle Misaki sebral a hodil s ní o stěnu. Bohužel si všiml až pozdě, že Misaki stála v jeho periferním vidění a že to, co hodil o stěnu, byl překvapivě kámen. Kámen udělá ve zdi poměrně hlubokou díru a sám se ve vzduchu začne rozpadat. Při tom cuknutí ruky se však ozvalo trhnutí a tak okamžitě bránu zavřel a padl na kolena. Celý se klepal a byl ještě bledší než normálně.*

*Když k němu dojde a zeptá se na ty svaly, Dante se na ní jen s bolestí v očích podívá:* Kdyby jen bolely, minimálně jeden sval se zpřetrhnul. *Misaki jistě dojde, že toto léčení maximálně zvrátí zranění, co mu způsobily letící kunaie. Jeho třesavka se ještě zhorší a spustí se mu úzké proudy krve z obou nosních dírek. V tom k nim přiběhne Mai.*  Dante, co se to stalo? Jsi v pořádku? Vypadáš, jakoby jsi měl každým momentem vypustit duši z těla, *poví ustaraně Mai, avšak Dante neodpoví. Bál se, že kdyby se o to pokusil, spíše by z jeho úst vyšel křik plný agónie.*

*Sleduje, jak se jej pokouší Misaki léčit, avšak ani to nepomáhá. Na jeho slova, že je pako, se Dante jen pousměje.* Díky Misaki. Díky za ten duel, *odpoví jí s úsměvem, který ze sebe vytlačí přes bolest. Když jej vezme do náruče, začne sebou chvíli ze začátku cukat, protože jej bolel celý člověk. Mai k nim chtěla jít, avšak pohled Danteho, který jí říkal, ať vypadne domů, jí přesvědčil. Nechtěl, aby jej v takovém stavu viděla a hlavně ani nevěděl, zda se nepodělalo něco na více frontách. Když se jej zeptá, proč bojoval takhle, Dante se na ní podívá, avšak neodpoví. Nakonec jej Misaki doopravdy dovedla do nemocnice a tam si jej lékaři vzali do parády. Tuto noc tam strávil, avšak druhý den byl již jako rybička

*Malá dievčina kráčala smer tréningová oblasť, aby trochu pocvičila a pripravila sa na geninské skúšky. Ktoré mala ešte veľmi ďaleko pred sebou, cez to musela na sebe zapracovať. Hoc už teraz bola rýchlejšia,  stále mala na čom pracovať rovnako ako jej spolužiaci. Cítila pach niektorých z nich na tréningovom priestranstve. Všade bola tma, svietili len lampy. Bolo aj pod mrakom, hmla bola hustejšia než obvykle- ale to bolo počasím. Zhlboka sa nadýchla a vydýchla, sústredila trochu chakry do nosíka, aby sa dopátrala k väčšiemu množstvu. K viac sa zoznámila s vlhkým ovzduším nasiaknutý potom a krvou. Boli tu rôzne pachy, tak ako každý človek mal svoju rôznu, tak ako toto okolie voňalo a smrdelo inak. Pomaly sa pustila do menšej rozcvičky na mieste, než by sa pustila do cviku na beh. Vedela, že toto nebude jej maximum, vedela, že môže zrýchliť ešte viac a chcela toho dosiahnuť čo najrýchlejšie. Predsa len, jej ciele boli jasné - pomstiť sa matke a stať sa legendárnou šermiarkou Kirigakure. Dedina bola pre ňu všetkým, rovnako ako jej rodina. Oblečená bola v jednoduchom, biele tričko a krátke čierne šortky, nemala čelenku kiri a ani žiadne vybavenie, bola len študentom, no vedela, že bude musieť poprosiť tetu, aby jej pomohla s nakúpením vybavenia ku geninským skúškam.*

Trénink na sílu

*po tolika letech vyšlo slunce. Už to teda chvíli je co vyšlo slunce, ale Nokotta si stále někde vzadu v hlavě pamatuje, že byla jen noc. A to se mu líbilo více, než je to teď. Všude hodně světla, všude je všechno vidět. Jako malý se mohl ve tmách a stínech schovat před krutou nadvládou jeho sester. Možná tak kruté ani nejsou, ale Nokotta si to tak představoval. Oni byli dvě a on sám, samozřejmě, že musejí být kruté. Jinak to nejde. A protože už ví a má nastaveno, kdy začíná svítat, tak se vyplíží z domu ještě za tmy. Ono, asi to není tak snadné jen tak vypadnout z domu Mizukageho a pravděpodobně každý ví, že odchází z domu takhle brzy, ale to je něco, co malému Nokottaovi nedochází. Probůh, vždyť je mu 6 (nebo kolik, když se toto píše. Není postava ta webu ještě tak nevím ) a neví toho ještě zatraceně hodně o světě kolem sebe. Sotva začal nechodit na akademii. Navíc celá oblast kde bydlí, je obsažena velkým množstvím psů. Co taky koneckonců jiného čekat v klanu Inuzuka. Z domu odchází takhle za tmy tak často, že už ví kde čekat jakého psa a vždy ma u sebe nějaké pamlsky, aby ho neprozradili. Překoná tedy všechny první nástrahy jejich domu a pozemku a už se škrábe na zeď. Tohle je vždy ta těžší část, protože ještě nemá takovou sílu a schopnosti, aby to přehopsl jak nic. Potřebu tak tři pokusy, aby se mi povedlo vyskočit tak dostatečně a chytil se horního okraje. Teď tam visí a zkouší se přitáhnout. Ale ani to není tak snadné. Pomohla si nohama o stěnu, jenže nic moc podpora. No tak. Rychle. Než se někdo objeví. Hm, někdo tu už ale je. ozve se hlas v křoví vedle. Nokotta se pustí úlekem a dopadne na zadek. Ze křoví se vystrčí psí hlava. No ták. Buro. Nemůžeš mě takhle lekat.poví Nokotta a rozhlíží se. No, pleteš se. Právě že můžu. Zase zdrháš? zeptá se ho pes a lehne si před něj. Jde o jednoho ze starších klanových psů, u kterého ani Nokotta neví, komu patří. Měl by si být doma. Ne se pohybovat venku takhle po tmě. odvětí Nokotta a opět se postaví a kouká na tu zeď. To samé bych mohl říct tobě i já. pokračuje klidně pes. No ták. Nech toho a pomoz mi. koukne na něj Nokotta. A jak chceš zesílit, když ti bude pořád někdo pomáhat. poví Buro. Ale vstane nakonec a stoupne si vedle zdi. Nokotta se opět odráží a vyskočí, aby se chytil za okraj. Buro stojí tak, aby si na jeho záda mohl zapřít nohu, ale nijak jinak mu nepomáhá. No tak zaber. Je to udělám jen oporu. Na své ruce musíš pak už sám. snaží se ho povzbudit. Už takhle je to dost namáhavé a Nokotta se snaží co mu síly stačí. Zapře se nohou a přitahuje se rukama na vrcholek. Už tam může hodit loket a zapřít se o něj. No ták. Jo, ještě kousek. Takhle sem a.. aaa vyjekne, když se mu smíkne noha, ale jen tak tak to ustojí na loktech na vrcholu. Nebylo to snadné, ale nakonec se tam vyškrábal. Sedne si na okraj a kouká se za sebe, zda ho nikdo nesleduje. Kouká, že už zmizel i Buro. Tak co teď? Nokotta se zase lekne. Buro se objevil na druhé straně zničeho nic. Sakra, jak to děláš? Kudy si šel. Buro pokrčí rameny. To je obchodní tajemství. Tak šup. Dolu a jde se. Nokotta přehoupne nohy přes okraj a seskočí dolu. Lehce zavrávorá, ale nakonec to ustojí. Pak vyběhne a míří do tréninkové oblasti. Buro se vydává za ním. Už je to vysloužilí pes klanu, ale stále má své smysly a ví, že je sleduje jednotka, která má na starost ochranu rodiny Mizukageho. V podstatě spíš dohled nad tímhle neposlušným parchantem, který furt někam utíká. Buro je ale také dost zákeřný a vede Nokotta těmi nejtěžšími možnými cestami, aby to měl jako trénink. Nokotta se tak musí poprat s několika dalšími ploty, zdmi a dokonce i jedním stromem, protože zeď je tam poměrně vysoká. Než vůbec dorazí do tréninkové oblasti tak je tak vyřízený, že má sotva chuť vůbec ještě něco dělat. Přesto si ale po odpočinku prohlédne skálu, která tam je. Tak, dneska to určitě zvládnu. poví a dojde ke skále, kde je nejsnazší výstup a není to tak vysoko. Celý výstup ale záleží na jeho síle. Mine něco, co kdysi býval pomníček pro někoho, kdo tam umřel a na skále se už sotva viditelně rýsuje nápis Rival. Postaví se před výstup, nadechne se a začne šplhat. Už od začátku to není sranda. Vysílený z cesty sem se pomalu šourá vzhůru. Ruka, noha, ruka, noha, ruka, no.. sakra.. noha. Ruka, noha, rukaaa..sakra.. Ruka, noha. ztěžka oddechu a podívá se pod sebe. Coo? Sotva dva metry. hudruje, zatím co se mu dole Buro směje. Tak kde to vázne "Princi"? Říkal jsi, že to dneska zvládneš. Neštvi nebo půjdeš do guláše. odfuni Nokotta. Ale ať se snaží sebevíc, zvládne se už jen držet. Když povolí nějakou končetinu, aby se vyšoupl výš, začnou povolovat ostatní. No...tááák. skoro zakřičí, jak napíná všechny svaly, aby se posunul ještě kousek, ale v tom mu podjednou ruce a on padá dolu. Co Nokotta nevidí je zvednutá páčka Bura, aby zastavil případné snahy jeho ochránců v tom, mu pomoct. Nokotta dopadne na zadek a natáhne se jak dlouhý tak široký do měkké hlíny a trávy pod ním. Ztěžka oddechuje, pot z něj lije a něco si hudruje. No tak. Můj zadek.. mne si prdel po tom, co se posadí. No můj princi, tak asi ani dnes to nedopadlo co? Buro si sedne vedle něj. V sedu je pomalu vyšší jak Nokota. Co se na to dnes vykašlat a valit dom. Už svítá. Nokotta se koukne na oblohu. No jo no. postaví se a zatím co rukávem jedné ruky si otírá slzy, tak druhou rukou si mne bolavý zadek. Během chůze pryč se otočí na skalku a pohrozí ji pěstí. Počkej příště. zamumlá a pohodlnými cestami a brankou na jejich pozemek se vrátí domů, aby se připravil na odchod do akademie. Kde možná stejně nevydrží celý den. Tak jako vždy.*

KONEC

Trénink rychlosti

*Buro byl občas opravdu zákeřný pes. Jednou ho takhle během odpoledne vytáhl ven, že mu chce něco ukázat. Nokotta šel ze zvědavosti se podívat. Pořád je to zvídavé dítě, i když občas dost uzavřené. Buro ho vedl uličkami Kirigakure bůhví kam. Koukal jsem posledně, že si měl co dělat, když si zdrhal před těmi dětmi. poví Buro během cesty. A co má být? zeptá se ho Nokotta. No, možná by si měl na tom zamakat, tak jsem se rozhodl, že ti pomůžu. poví a na jeho výrazu je dost jasně vidět, že se pošklebuje. Co to vlastně znamená zjistil Nokotta o chvíli později. Vejde do uličky a vidí proti sobě stát další 3 psy z klanu Izunuka. Taky nejspíš staří pánové, ale dost odhodlaní a na něco připravení. Dojdou až k nim a Buro se s nimi pozdraví. Bude to celkem jednoduché. Pamatuješ si cestu domů odsuď? zeptá se ho a pokračuje, když Nokotta odpoví. Výborně. Budeš mít náskok pět minut. Musíš být doma dřív, než my. Můžeš. vysvětlí Buro. Počkej. Cože? Jak dřív než vy? Proč bych se měl honit? protestuje Nokotta. Proč? Protože jinak předám sestrám něco, co nechceš. ušklíbne se Buro. To Nokottu zarazilo. Aby něco z jeho věcí připadlo jeho krutým sestrám, to nepřipadá v úvahu. Už jenom čtyři a půl minuty. poznamená Buro. Nokotta se neohrabaně otočí a vyběhne. Proběhne ulicí a hned zahne za roh, kudy přišli. Jak je ve zmatku a nervózní, tak někde blbě zahne. A pak znova a znova a zničeho nic se objeví na náměstí. Ještě dál než původně byli. Sakra. otočí se na patě a po hlavní ulici tedy běží zpátky k domovu. Nemá ponětí, jak dlouho to trvalo nakonec, ale když doběhl u nich na dvorku se váleli všichni čtyři psi. Ani jeden z nich nevypadá uřícený. Všichni spokojeně odpočívají. Kde se touláš? zeptá se Buro. Jak? Kdy? Kolik? vydechuje z těžka Nokotta. No, bude to půl hodina, co jsme dorazili. To není možný. Nokotta se otočí a odchází. Vrací se zpátky do té uličky, ale i teď zase zabloudí a skončí na náměstí. Tak pojď. Ozve se vedle něj náhle Buro. No ták. zamumlá, když se lekne. Nechá se odvést, protáhne se a hned vyběhne. Oukej, to půjde. Tady. Ne tudyhle. zahne za roh a pokračuje. Vyběhne na ulici a ví přesně kde je. Úplně v prdeli. Ještě dál než napoprvé. Ví, že nemá cenu běžet ani domů. Vrací se zpátky do uličky, kde už na něj čekají. Hrůza. zakroutí hlavou Buro. No ták. Neremcej. odsekne a zase vyrazí. Už u toho víc přemýšlí a dělá si značky na rohy. Sice to zdržuje, ale už bude vědět, jak běžet příště. Když doběhl k domovu, tak už tam zase čekali. Nokotta napochoduje do domu, aby se napil a vzal si něco k jídlu na cestu. Jen něco malého, ale docela mu vyhládlo. Když přijde do uličky, tak už tam zase jsou. S každým dalším pokusem se  cesta kudy má běžet upřesňuje stále víc. Ale trvalo. Až další den se mu podařilo po několika pokusech doběhnout už jen pár minut po nich. A tak to pokračovalo další a další den. Sice zatím doběhl skoro zároveň s nimi, ale ještě nikdy tam nebyl dřív jak oni. Ještě bude muset hodně trénovat.*

KONEC

Tiya trénink

*V trénikové oblasti vesnice dnes bylo dnes docela mrtvo. Nikdo tu moc nebyl a tak měla Tiya spoustu prostoru jen pro sebe. Co víc si přát. Na chvíli utéct od létajících papučí matky, přepadení od Nami a od svého šíleně nadaného brášky. Musela ho dohnat. Co když se na příštích zkouškách spolu střetnou. Nemůže mu to dát zadarmo. Musí trénovat. Hlavně svou chakru. Uvědomovala si že chakry moc nemá a musí s tím něco dělat. Rozhodla se pro dost drastické řešení a to dosáhnou samotného limitu své chakry. Nahromadila ve svých nohách chakru a rozběhla se proti stěně po které běžela nahoru. Hrála si se svou chakrou, chvíli rychlá chvíli pomalá aby ani chvíli nebyla její chakra klidná. Jeden krok byl těžký, druhý jakoby snad chodila jen po vzduchu. V tom víru hraní si se svou chakrou jí podklouzla noha a její koncentrace byla pryč. Její nohy se odlepily od stěny a ona letěla dolů. Snažila se své nohy dostat zpět ke stěně. Na poslední chvíli se jí to konečně povedlo a její nohy se opět přilepily na stěnu.* ”Uf, málem ze mě byla placka. Musím být opatrnější. Ale když ona je to taková zábava.” *Chvíli zůstala v poloze ve které se přichytila a přemýšlela. Jak si zlepšit svou chakru. Jak jen na to. Možná v budoucnu zkusí i nějakou meditaci ale s její divokou krví v těle to nebude tak lehké. Teď bude pokračovat v této metodě a snad se jí povede najít ty pravé limity své chakry. Běhala dost dlouho ale tentokrát se na svou chakru vyloženě soustředila aby skutečně nedošlo k tomu že si natluče svou hlavu. Vyškrábala se na vrcholek skály na kterou před nějakým časem přešla ze stěny a koukala se na vesnici.* ”Jednou tohle všechno bude moje. Budu stejně dobrý mizukage jako můj táta. Jsem nejstarší. Musím se snažit aby na mě byl tatínek i maminka pyšní. Určitě jednou zvládnu spoustu věcí. Ale teď, teď musím zlepšit své schopnosti abych byla dost silná. Už je ta geninská zkouška byla dost šílená. Když nad tím tak přemýšlím....” *Tiya se posadila na malou římsu na skále a přemýšlela co se to tam vlastně na těch zkouškách stalo. Viděla chakru a najednou jakoby se vše maličko zpomalilo a ona měla víc času na reakci. Muselo to mít něco společného se jejíma očima. Soustředila chakru tedy do svých očí a za chvíli viděla pár modrých oparů dole pod ní. To je ono. Tohle je to co viděla. Vytáhla z pouzdra zrcátko a podívala se do něj. Její oči byly červené a bylo v nich jakési zvláštní znaménko.* ”Měla bych o tom říct tátovi? Tohle jsem nikdy u nikoho neviděla. Ne. Zatím si to nechám pro sebe. Mohlo by se to hodit. Zajímalo by mě jestli i Nami a Noko tohle umí nebo je to jen moje vlastní schopnost.” *Zavřela oči a ukončila soustředění chakry do očí. Jakmile je zase otevřela tak byly zpět její klasické oči. Usmála se, tahle schopnost se bude velice hodit. Její styl tréninku fungoval, její chakra byla pryč ale taky tu teď byla jedna velká komplikace. Podívala se pod sebe a trochu nervózně si řekla.* ”Sakra, jak se teď já dostanu dolů.”

KONEC RPG

*Rychlé proklouznutí z domu, vyhnutí se matce, která zase řádí a rychle na další trénink. Co si v tom našel už nějaký rituál, tak se snaží každý den chodit tvrdě trénovat. Buro mu u toho dost chybí, protože to prostě není ono, když ho u toho nikdo nebuzeruje, nebo je na to sám. Ale rozhodl se, že dneska tu skálu celou vyleze. Začalo to už s Burem, ale musí to dát. Stojí proto pod skálou a protahuje se, aby si nenatáhl nějaký sval. Byl zcela soustředěný, když ho z toho vytrhl hlas. Ahoj. Neruším? Nokotta se otočí a zarazí se. Stojí před ním dívka. Moc lidí v jeho věku s ním moc nemluví. Ani on s nikým moc nepotřebuje mluvit. Každý se mu vyhýbá kvůli tomu, kdo je jeho otec, ale tak to je něco, co neřeší. Ještě se mu ale nestalo, aby za ním přišel někdo sám takhle. Hm, čau. Co je? zeptá se jí. Ahoj, ještě jednou. zahihňá se. Červený oděv, který by netypoval k mladé holce, jí přiléhá na tělo. Zřejmě nějaká bojová verze pro holky. Přestěhovali jsme se sem s rodiči a tak trochu tu nikoho neznám. Jsi první, koho jsem tu dnes potkala, tak jsem chtěla zkusit zjistit, jestli by sis nechtěl potrénovat? Nokotta si jí teď prohlédne pořádně a všimne si, že má uhledně zapasovanou čelenku Iwagakure do toho svého obleku. Takže někdo, kdo vlastně neví, kdo jsem. proletí Nokottovi hlavou. Má tak trochu obavu z toho, že je to holka a může to být stejná čarodějnice, jako jeho sestry, ale tak zkusit to může. No, původně jsem to chtěl dneska celé vyšplhat, ale asi můžeme. zamumlá trochu Vážně? To je super. Jsem Auriel. zaraduje se dívka a natáhne k němu ruku. Nokotta. poví jí také své jméno a ruku přijme. Co bys chtěla potrénovat? zeptá se. Připravuji se na Chunninské zkoušky, tak bychom si mohli dát třeba souboj. poví s prstíkem u brady a pak se na něj zase zazubí. No ták, proč ne. pokrčí rameny a přesunou se tedy od skály. Najdou si místo, kde se dá v klidu bojovat a postaví s proti sobě. Nokotta má tak nějak drobný přehled nad klany Kirigakure, ale o tom, jaké klany a schopnosti jsou v Iwagakure, nemá vůbec ponětí. Postaví se tedy proti sobě do vzdálenosti pěti metrů a Nokotta sebere kamínek, který hodí někam do vzduchu. Padá bokem od nich, takže ho nevidí. Dívají se navzájem do očí a připravují se na začátek. Jakmile se ozve dopad kamínku, Nokotta hrábne do vaku pro několik kunaiu a hodí je proti Auriel. Ta na místo toho se sehne a natáhne ruku do strany. Ze zvláštní růžové chakry se jí v ruce objeví chakrový bič dlouhý dva metry. Vyběhne proti Nokottovi a švihne proti němu. Nokotta, který si prohlížel techniku, ale byl v pohybu zareagoval pomaleji a dostal zásah přes hruď, až ho to odhodilo zpět. Za letu tedy poskládá pečetě a jakmile dopadne, dá si ruku k ústům a vystřelí proti ní deset menších ohnivých koulí. Katon: Housenka no jutsu. Střílí je do jejího pohybu. Druhou rukou šátrá v pouzdru a bere si 4 shurikeny, které hodí, jakmile vystřelí poslední kouli. Hned se začne přesouvat do levého boku a sledovat její proti akci. Auriel jeho ohni vystavila svůj Fuuton: Daitopa.  Oheň by měl mít v tomhle výhodu a nabrat na síle, ale protože klan Saino (+20 ninjutsu) tak to jeho oheň rozmetá a pokračuje v cestě. Ještě že Nokotta šel do strany a vyhnul se tak tomu větru. Z oblouku se přesunul Nokotta přes Shunshin k dívce a jeho ruce se obalili modrou chakrou. Chakra Kyuujin no jutsu, aby jí mohl zasáhnout a případně jí převzít nějakou chakru. Dívka se ale zase vrátila ke svému biči a držela si Nokottu pěkně od těla. Nokotta nebyl moc dobrý na taijutsu. Základní pohyby mu proti ní vůbec nestačili a skoro každá třetí rána jejím bičem ho zasáhla. To se mu moc nelíbilo. Docela to v něm vařilo, že ho poráží holka. Jak se tak moc emočně vytáčel, přišla zase už ta známá bolest v očích. Náhle se objevila zase aura kolem té dívky, ale byla jiná, než si pamatuje. Každý měl doposud modrou barvu, ta její je ale růžová, stejně jako její bič z chakry. Aniž by to tušil, v očích se mu aktivoval sharingan a měl zase ten stejný pocit. Setiny před tím, než ho bič zasáhl tak věděl přesně, jak poletí a kde by ho měl zasáhnout a tak se stačilo jen poposunout, skrčit, nebo nahnout. Co se mu v očich aktivoval Sharingan, tak neměl problém a mohl se dostávat až k ní.Auriel si všimla jeho zvláštních očí a taky toho, že se zvládá dobře vyhýbat, i když bičem máchá neurčitě a ne v logických postupech. Blížil se k ní a tak musela uhýbat, aby se jí nedotkl. Stále je v taijutsu lepší, ale Nokotta díky svému zraku získával navrch. Bylo to ale jednotvárné. Proto se rozhodl k tomu, že přes Chakura Shotto odskočil zpět a dopadl na všechny čtyři. Začala se z něj uvolňovat a odpařovat chakra i pot. Protáhli se mu drápy a špičáky a tak vyrazil proti svému cíli. Se zvýšenou rychlostí (+4) už neměl problém překonat její pohyby a dostat se až k ní. Stále to byl souboj, ale Nokotta jí nechtěl ublížit. Proto místo drápů používal pěsti, nebo hranu dlaně. Ani se jí nesnažil pokousat. Oba byli ale stále genini a tak jim to dlouho stejně nevydrželo. Nokotta si zase procvičil udržení sharinganu i Shikyaku no jutsu, aby to udržel o něco déle, ačkoliv cítí sám na sobě, jak mu to ubírá chakru rychleji. Je to dobrá kombinace, ačkoliv pořád neví, co to má s očima, ale když se tomu bude věnovat, mohl by to dobře natrénovat a využívat jako dobrý krok proti soupeři, třeba při Chunninských zkouškách. Oba nakonec vyčerpaně dopadli na zem a zrušili svoje techniky. V první polovině boje měla navrch Auriel. V té druhé zase Nokotta, tak se shodli na tom, že to byla remíza. Dívka se mu zamlouvala. Ona se nevyptávala na jeho oči, on zase na její podivnou růžovou chakru a tak jim to vyhovovalo a rodilo se tu pomalu něco jako přátelství.*

1030 slov

KONEC

*Dnešní den vypadal spíše jako na den v Amegakure. Byla velká bouřka už od rána a pořád jen silně pršelo. Nokotta nechtěl jen tak sedět doma, protože to ho nebavilo. Moc rodiny najednou hlavně. Proto se rozhodl, že dnešek stráví tréninkem v oblasti zlomených kostí a tím, že bude posilovat svojí fyzickou sílu. Vzal si na sebe nepromokavé oblečení a vyrazil na cestu. V Doju se pak převlékl do pohodlných tepláků a sundal si tričko. Na to vyšel ven. Nejdříve se trochu rozcvičil. Protáhl si ruce, potom i nohy a dal se do lehkých cviků. Nejdříve začal s klikami. Dělal je celkem pomalu, přece jen nemusel nikam spěchat. No ták. Jedem. Jedna. Dva. Tři. Čtyři. Pět. Šest. Sedm. Osm. Devět a deset. Nahlas si počítal, kolik jich vlastně udělal, nechtěl se zase moc přemáhat hned na začátku, přece jen měl skoro celý den na to cvičit. Vstal a hned začal dělat dřepy. Rozhodl se že bude dělat 5 sérii po 10 vždy. Jedna. Dva. Tři….. A tak dále pokračoval znova ve svém počítaní, kolik jich udělal. Dodělal svých 10 dřepů a přitáhl si dva špalky k sobě. Nechal mezi nimi mezeru a poté na ně položil svoje ruce a nohy zvedl ze země. Byl ve vzduchu a držel se chvíli než začal dělat kliky jen na rukách. Tím to by měl dost používat svoje ruce a měli by se dost posílit, jelikož zvedá celou svojí váhu na rukou. Měl problém ale, udělal jich sotva pět a nohy mu začali klesat zpět k zemi. Nebylo to tak snadné, jak si myslel. Dal si krátkou pauzu, aby si protáhl ruce a znova si vlezl na špalky. Udělal zbylých pět, aby měl svých 10 a slezl ze špalků. Vrátil se opět k normálním klikům. Lehl si na zem, zvedl se na rukou a zase šel k zemi. Jako předtím si začal znova počítat nahlas. Jakmile měl hotovo, vstal ze země a šel do dřepu. Začal dělat dřepy jeden za druhým. Rozhodl se že si dá pauzu až bude u třetí série. Znova počítání kolik jich udělal. Došel k deseti a znova si vlezl mezi dva špalky a začal kliky jen na rukou. Zase je dal jen napůl. Všech deset najednou se mu takhle udělat nedaří. Alespoň zatím. Dává si to jako cíl do budoucna. Slezl ze špalků a znova padl na zem. Už to nebylo tak rychlé, protože ho už celkem dost začínaly bolet ruce, přeci jen když někdo dělá 30 kliků a během toho zvedá sám sebe do vzduchu, tak je to přece jen o něčem jiném. Zvedl se a znova se pouštěl k zemi. Všechno mu klouzalo pod rukama, déšť chladil jeho tělo, takže byl stále svěží. Kromě toho, že musel držet ve vzduchu své tělo, musel se ještě sanžit udržet se, když mu to pod rukama pěkně prokluzovalo. Zase se postavil a šel na dřepy. Znova si počítal nahlas kolik jich má. Jakmile byl zase u desíti, dá si drobnou pauzu. Nakonec se dostal za půlku svých cviků a nejen že byl dost utahaný, ještě na něj pořád padal ten déšť. Zaklonil hlavu a otevřel ústa, aby se nějaká voda dostala i do jeho pusy a mohl se tak trochu napít. Opět pak padl k zemi a začal s kliky i s nohama. Po nich následovali zase dřepy, načež po nich zase kliky na špalkách bez nohou. Stále se mu nedařilo udělat všech 10 najednou, ale už jich udělal šest, místo pěti. Ačkoliv to bylo jen tak tak. Počítal si to jako doposud. Došel nakonec znova k deseti a rovnou přešel do dělání kliků. Už to byl záhul, ale byl odhodlaný to dotáhnout do konce. Dodělal posledních 10 kliků, teď už zbývali jen dřepy a kliky bez nohou. Hned při prvním dřepu cítil, jak ho táhnou svaly v jeho nohách. Snažil se nevnímat bolest a pokračovat dál. Když jich dodělal 10, tak přistoupil ke špalkům a dal na ně ruce. Zvedl se, nohy dal do vzduchu a spustil se směrem k zemi. Hned při první cítil podobnou bolest jako cítil při dřepech, ale pořád se to snažil vydržet. Jen už to nebylo tak snadné. Tyhle kliky šli hrozně pomalu a už jich neudělal ani deset. Skončil na osmi a padl na zem, když mu podjeli ruce. Chvíli tam ležel na dešti, než si oddychl a vydal se zase do Doja. Dal si teplou sprchu, převlékl se zase do nepromokavého a vyrazil domů. Musím dát svým svalům dost odpočinout.*

738 slov

KONEC

*Nokotta měl po několika misích a tak si dal na pár dní pauzu. Místo toho se bude věnovat zase tréninku na přicházející ChZ. Vyrazil tedy zase na cvičiště, aby zapracoval na své chakře. Stále potřebuje dostatek chakry, aby mohl déle a lépe držet Sharingan. Odloží si věci a jde si sundat košili. Pečlivě jí složil na jeden z větších kamenů. Pak přejde doprostřed cvičiště. Nevnímá kousek dál trénující děti. Chvíli se protahoval a pak se rozeběhl a zaútočil na cvičného panáka. Chvíli do něj bušil a nakonec od něj odskočil, pomocí Shunshin no Jutsu se přesunul o kus dál a aktivoval Sharingan. Začal tahat shurikeny a kunaie a vrhat je na cílové panáky, které jsou na cvičišti. Odskočil pak kus stranou v hraní obrany proti případnému útoku. Pár kotouly se dostal mimo dosah imaginárního soupeře a začal skládat pečetě. Vypustí proti panákům Katon: Housenka no jutsu. Udržuje chakru a zaměřuje se na jednotlivé panáky, na které vrhá menší ohnivé koule. Možná jich několik zlikviduj, no ale proto tady vlastně jsou. Složil pečetě ještě jednou, aby si vžil ten zvláštní pocit a naučil se koncentrovat chakru na okamžik vypuštění ohně. Děcka už suverénně nechala tréninku a koukali co dělá. Nokotta si jich ale nevšímá a místo toho složí jiné pečetě a vypustí Katon: Goukakyuu no jutsu. To mu vykouzlí úsměv na rtech, když většina těch panáků lehne popelem. Zlehka oddechuje a dívá se na své dílo. Těší se, až se naučí další a další techniky. Zatím jich moc neovládá, ale přijde mu, že tyto jsou dostatečné zatím pro jeho úroveň. Bude to chtít cvik, než je i pořádně ovládne, ale těšil se. Nokotta se rozeběhl kus stranou, ujistil se, že tam nikdo kolem není a začal skládat pečetě a vypustil další ohnivou kouli po skupině dalších dřevěných panácích, kteří stáli kousek vedle od těch prvních. Ani je neminul krutý osud, jako jejich tiché společníky. Tohle ho vážně bavilo. Rozběhne se proti skále, která se tam tyčí a vystřelí své ruce proti ní. Natahuje je pomocí Nan Kaizo, aby se chytil v nějaké výšce a přitáhl se. Jakmile byl na základní délce. Zase je natáhl a pokračoval takhle ve šplhu, dokud se nedostal až nahoru. Měl pocit jako by ho ze spodu sledoval Buro a pobízel ho k překonání svých limitů. A Nokotta chtěl ty limity překonat. Chtěl aby to bylo jako dřív. Soustředil chakru do nohou a seběhl ze skály dolů. Jak byl dole všiml si děcek, která na něj hleděla. Musel se usmát. Ta jejich pozornost ho začíná pomalu štvát tak složí pečetě a aktivuje Kasumi Jūsha no Jutsu. Vytvoří tak 8 svých klonů, kteří se pohybují kolem těch dětí. Ti se zaleknou a začnou zdrhat. Dost ho to pobaví tek techniku zase zruší. Vrátí se pomalu ke svým věcem. Techniky, které se už naučil, byly skutečně zajímavé, ale také cítil, že to stojí dost chakry a Nokotta jí nemá zrovna tolik. Pro delší boj se bude muset naučit je správně používat. Ale tohle byl trénink, takže mu to tolik nevadilo. Byl tu proto aby zjistil, jaké má limity a jak náročné bude používat techniky co umí, i ty nové, které se případně časem naučí. Přivře oči a soustředí se na chakru. Cítil to burácení, na které byl zvyklý. I přes to, že netrénoval nějak dlouho tak už byl unavený. Chvíli se na chakru soustředí, než opět otevře oči s aktivním Sharinganem a vrhne se na boj s pohyblivými panáky. Deaktivuje Sharingan a přejde stranou, aby se usadil na kámen a mohl začít meditovat. Nevadilo mu, že o kus dál se zase vrátila ta děcka pokračovali ve svých aktivitách. Dokázal opustit okolní prostor a soustředit se pouze na sebe, na chakru a na její tok. Jakmile s tím vším skončí, zase se oblékne a odejde domů. Pro dnešek má dost. Přemýšlel, že by ještě nějak zkusil potrápit ty děti, ale uvědomuje si, že po tom tréninku na ovládání chakry je z ní tak vyšťavený, že by toho moc dohromady už nedal. Dostali toho od něj dost na to, že si tam vlastně jen hrají a nic nedělají. Odejde tedy domů, kde si dá horkou sprchu, aby se uvolnil a zajde si na oběd, co mamka připravila. Za nedlouho se chystá odejít na Chuninské zkoušky a vůbec netuší, jestli se vůbec jeho sestry chystají taky. A je mu to vlastně jedno. Pokud to zvládne dřív než ony, bude rozhodně nadšený. Určitě to bude výhra. *

733 slov

KONEC