Tréninková oblast zlomených kostí

Yua Homma
*Bylo jí jasné, že je moc malá na to, aby chápala svět shinobi. Sice už je na akademii a shinobi svět by mohla chápat, ale stále vidí svět růžově.* (Yua) Vím že sem stále moc malá, abych chápala tento svět. *potvrdí mu jeho slova. Byla si toho až moc vědoma. Musí si nějak sundat ty růžové brýle a brát svět tak jak je.* (Yua) Nemáte nějaký tip, jak se stát drsnější? Nebo na to musím přijít sama? *zeptá se, ačkoliv odpověď na tuto otázku už zná sama. Musí na to přijít sama. Ale to zatím vůbec nevěděla jak to má udělat. Nechtěla se ptát na řadu zrovna jeho, ale on byl hodně zkušený a možná ji trochu poradí.*

Noctis Clive: Myslím že po své krvavé Geninské zkoušce na to přijdeš sama.. tohle ti nikdo neporadí. Je to proces dospívání, musíš to mít v sobě.. tomu se nenaučíš. *Jak by si mohla zachovat ten idealistický pohled na svět když bude během Geninské zkoušky nucena zabít spolužáka ze své třídy se kterým roky sdílela sny, budoucnost a znala se s ním po dlouhou dobu. Navíc když je vysoce pravděpodobné že učitelé Mizukagemu doporučí boj s někým s kým má nějaký přátelský vztah aby to pro ní i pro jejího oponenta bylo ještě horší. Není možné aby si po takovém traumatizujícím zážitku ponechala takový pohled.* Uvidíš.. dej tomu čas a vše pochopíš.

Yua Homma
*Věděla že za chvíli bude mít před sebou ony geninske zkoušky. Smutně se podívá k zemi. Byla si vědoma že takto neprojde onou zkouškou a umře tam.* (Yua) Jsem si toho vědoma. Že zkouškami neprojdu. *je si až moc dobře vědoma své vlastní slabosti. Ale sama od sebe se nedokáže změnit. Musí k tomu mít nějaký podmět. Jenže jaký? Jak se může změnit? Na tyhle otázky bohužel nezná odpověď. Jen doufám, že je najde dřív než půjde na zkoušky. Přinejhorším bude muset odpovědi najít během zkoušky. jenže to už může být pozdě.* (Yua) Dobře, Noctis-sama. *odpoví mu. Podívá se bokem a uvidí pár stromů, ale na těch to zkoušet nechtěla. A trénovat ve městě se jí moc nechtělo. Podívá se na Noctise.* (Yua) Mohla bych na vás mít malou prosbu, Noctis-sama? *zeptá se ho. Jestli odpoví že může, dá se zase do řeči.* (Yua) Mohl by jste udělat nějakou zeď? Chtěla bych si vyzkoušet ještě jedno Jutsu, které jsme se učili. *jestli však zamítne, nezbývá jí nic jiného než to zkusit u stromu.*

Noctis Clive: Zeď? To nebude problém. *Poskládá ruční pečetě aniž by se zvedal a pak položí dlaně na zem a o kus dál se ze země vynoří kamenná stěna o délce 3 metrů a na výšku má až 6 metrů (Doton: Doro Gaeshi).* Taková stěna by ti měla stačit, nemyslíš? *Tuší že bude zkoušet ten úplný základ co by se Ninja měl naučit jako úplně první pokud se chce naučit ovládat chakru a tím je Kinobori no Waza, které by mělo následovat Suimen Hokou no Waza a teprve pak by se měla vrhnout na Bunshin no Jutsu apod. Jde o to že zmíněné Kinobori no Waza/Suimen Hokou no Waza ji naučí lépe vést, kontrolovat a udržovat chakru a díky tomu se ji budou techniky učit o něco lépe.* Neměla by ses Kinobori no Waza a Suimen Hokou no Waza učit jako první? Neřešit techniky jako Bunshin no Jutsu, Henge no Jutsu ale jako úplně první se naučit to co jsem řekl?

Yua Homma
(Yua) Děkuji, Noctis-sama. *poděkuje mu a počká, než se zformuje zeď. Následně se jen chvíli soustředí, aby načerpala chakru do chodidel. Chvilku ho neposlouchala, aby se mohla soustředit. Nakonec ji přišlo, že tam má chakry dost a rozeběhla se proti tě zdi, co udělal Noctis. Proběhla ke zdi, přiložila pravou nohu na zeď. To se držela a proto pokračovala ve šplhání vzhůru jen za pomoci nohou. Přiložila levou a opět pravou a levou. Když přiložila opět pravou nohu, ta ji uklouzla a ona spadla na zem. Jenže když ji ona noha uklouzla, dala si hlavou ještě o zeď, takže spadla na záda. Chvíli tam jen ležela a poslouchala Noctise.* (Yua) Chápu, že tohle je těžší než nějaký Bunshin. *odpoví mu a chvíli leží na zemi. Po pár vteřinách ležení se zvedla a podívala se na stěnu. Chtěla to zkusit znovu. Nehleděla na to, že ji po čele teče trochu a krve. Na tohle už jako malá nebrala ohled.*

Noctis Clive: *Pozorně sleduje její pokus o to dostat se na tu jeho stěnu ale moc ji to nevyjde, neujde mu ani ten moment kdy se udeří do hlavy.. někdo jiný by ji asi řekl že by se měla nechat ošetřit a neriskovat ale Noctis nic takového nepoví. Sama si musí říct zda v tom stavu pokračovat nebo ne, navíc je to stále členka říše Kou a tak by neměla být nějaké ořezávátko.* Nezbývá ti nic jiného než to zkoušet stále dokola, jiné možnosti ani nemáš. Musíš sama poznat ten pocit kolik chakry je to správné množství.. takže i kdybych ti chtěl poradit tak nemohu.

Yua Homma
*Vyslechla si Noctise, než se vydala ke zdi. Ze začátku měla Dobré množství chakry. Jenže pak ho přidávala stále míň a míň. To musela změnit a neustále se soustředit na udržení stejného množství chakry. Začala se stejnou dávkou a lehce ji i zvýšila. Rozeběhne se ke zdi a a začne pomoci nohou šplhat vzhůru. Předtím se jí při pátém kroku nepovedlo udržet chakru a spadla. Jenže teď kvůli většímu množství chakry ze začátku neudělala ano dva. Chakry bylo mnoho a zeď se začala bořit. Naštěstí to bylo nízko, takže seskočila na nohy. Udělala si odstup od stěny a zase soustředila chakru do svých chodidel. Po chvíli soustředění se opět rozeběhla a šlo jí to zatím nejlépe. Zvládla udělat devět kroků, než přidávala málo chakry. Měla jeden problém a to soustředit chakru do nohou a soustředit se na výšlap na stěnu najednou. Prostě to nezvládala. Soustředí-li se na chakru, dělá mnohem menší kroky. Soustředí-li se na výšlap, přidává méně a méně chakry. Byla v začarovaném kruhu a nevěděla jak z něj ven. Nyní tento pád zvládla dobře a přistála na nohách. Stále si ve tváři udržovala svůj neutrální pohled a tak bylo těžké vyčíst z její tváře na co myslí.*

Noctis Clive: *Už ho to tu moc nebaví a tak se zvedne a zamíří pryč.. není důvod se tu dále zdržovat ale sotva co udělá takových 7 kroků tak využije Hiraishin no Jutsu a teleportuje se za Tsuki a svými dětmi aby strávil taky nějaký čas s rodinou, kterého s nimi moc nemá vinou Mizukageho.*

*I když tu bylo spoustu práce tak se Batsu musel furt zlepšovat, hlavně po tom co mu dokonce Tatsuya řekl že i on bude muset chodit na mise. Nemohl zakrnět a spokojit se se současnou silou. Proto si vymyslel koncept techniky který potřeboval převést do praxe. Když procházel vesnicí tak jako vždy rozdal práci a zkontroloval každou část oblasti klanu Kansetsu. Musel zkontrolovat zásoby, postup prací a oprav budov. Vše šlo dle plánu a práce krásně pokračovala.* (Batsu) Jen tak dál. Pokračujte v práci tak jako do teď. (Předák) Děkujeme za vaše vřelá slova Kansetsu-sama. *Jeho další kroky zamířily do tréninkové oblasti kde chtěl zkoušet svou novou techniku. Mělo se jednat o techniku čistě tvořenou chakrou jako výboj. Dle toho co si dal dohromady se mělo jednat jak o obranou tak útočnou techniku jelikož záleželo jen čistě na tom jak ji uživatel použije. Tréninková oblast byla prázdná a Batsu tak musel hledat někoho s kým by mohl tuto techniku trénovat. Základ však byl přijít na princip jak vůbec tu techniku začít. Batsu si našel malý plácek, odložil své Haori se znakem Kansetsu a Satsujin Hane vytáhl ze sayi a položil o kus vedle. Chtěl být připravený kdyby se něco přece jen posralo a někdo by chtěl udělat něco co by se Batsuovi moc nelíbilo. Jelikož technika byla založena čistě na chakře tak Batsu nemusel aspoň nijak manipulovat s elementární podstatou a o to jednodušší by to mohlo být. Batsu už sám pár technik vytvořil a tak nebyl problém si to představit a pochopit jak taková samotná tvorba techniky probíhá a jak ji přivést k dokonalosti. Batsu zaujal klidný postoj a natáhl ruku před sebe do které se snažil nahromadit odpovídající množství chakry. Bohužel si to představoval spíš jako tvorbu orbu pomocí svého Meitonu a tak to samozřejmě dopadlo tak že si Batsu vytvořil v ruce temný orb.* „Sakra. Tuhle techniku jsem použít nechtěl.“ *Batsu vystřelil orb do prázdna. Pokračoval v koncentraci chakry do ruky ale pořád se mu nedařilo to správné zformování chakry v ruce. Vždy to přešlo spíše do temného orbu nebo do rasenganu. To ale nebyl jeho cíl. Batsu bojoval s časovým presem jelikož měl i jiné povinnosti ale doma toto trénovat nemohl.* „Sakra pro dnešek konec.“ *S touto myšlenkou se Batsu vydal zpět do oblasti svého klanu. Sledoval jak se situace vyvíjí se stavbou a rekonstrukcí všeho co tu bylo. Byla už tma a všude svítila světla.* „V noci nejde ta katastrofa tak moc vidět. Vypadá to jinak ale ráno to bude zase něco jiného. Musím se vyspat.“ *Jakmile Batsu došel domů tak ihned přešel do svého křídla kde během chvíle ulehl a usnul. Další ráno se probudil a i když měl povinnosti tak spíš chtěl jít trénovat onu techniku. Vytvořil si tedy jednoho klona pomocí Kage Bunshin no Jutsu a toho poslal vyřešit jeho klanové a politické záležitosti. Sám Batsu se opět vydal do tréninkové oblasti aby trénoval svou techniku. Dnes už tu bylo více lidí ale pořád to nebylo jako za jeho dětství. Postup se opakoval. Sundal své Haori, Satsujin položil vedle a pustil se opět do své nové techniky. Chakru soustředil do své dlaně ale snažil se si to představovat spíš jako výboj než jako orb na který byl on zvyklý. Cítil jak se chakra koncentruje v jeho ruce a tvoří se tam lehký výboj který ale během chvilky zmizel. Další pokusy které byly taky neúspěšné však posouvaly Batsuovu tvorbu dál a dál. Už se mu dařilo v dlani onu chakru udržet. Teď bylo na čase aby Batsu dokázal onu chakru z dlaně vystřelit tak jak si to představoval. Se západem slunce opět jeho trénink skončil a opakovala se klasická noční rutina. S dalším ránem byly jeho povinnosti mimo hru jelikož jeho klon vyřešil včera tolik věcí že dnes neměl moc co dělat a tak mohl celou svou mysl a píli věnovat tomu aby pokročil dále se svou technikou. Jeho představa byla nyní kompletní a měl tušení jak to celé udělat. Když jeho noha vkročila na půdu tréninkové oblasti tak neváhal ani chvilku. Nahromadil do dlaně chakru a namířil ji na jednu ze skalek nedaleko od něj a myšlenkou zrychlil svou chakru tak že vystřelil vlnu chakry která doletěla docela pěkný kus od něj. Někdo si tohoto pulsu všiml jelikož se jednalo o opravdu velký puls. Přilákalo to potížistu z klanu Hozuki.* (Muž) Takže zmetek z klanu Kansetsu co. (Batsu) Ano jsem z klanu Kansetsu, máš s tím problém? (Muž) To si piš že mám problém. Ty a ti tví pitomci jste poslali celou Kirigakure do prdele. (Batsu) Nemám tušení o čem to mluvíš. (Muž) Dcera Mizukageho je ta která má nárok na tento post ne ten Tatsuya. (Batsu) Takže takhle. Jsi zahořklý že jste prohrály. (Muž) Já ti dám zahořklý. Já tě zničím. *Muž složil hned několik ručních pečetí a vystřelil po Batsuovi ohnivou střelu Katon: Karyuu Endan. Batsu se rozhodl že toto je skvělá příležitost k tomu ozkoušet jeho novou techniku. Nahromadil ve své ruce chakru a vypustil proti technice chakrovou vlnu. Jakmile se vlna střetla s katonovou technikou tak se techniky navzájem vyrušily. Batsu aspoň pochopil jak jeho technika krom útočného parametru funguje. Muž proti němu vyběhl s kunaiem v ruce ale Batsu opět použil svou novou techniku a vypustil na nepřítele vlnu chakry která odhodila nepřítele pryč silou 30 takže se pěkně proeltěl.* (Muž) Takovou techniku jsem ještě neviděl. Já ti ukážu ty parchante. *Muž opět vyběhl po Batsuovi. Ten se pokusil opět použít svou techniku ale tentokrát i když nechtěl tak v té rychlosti nahromadil chakru jen do prstu a vsřelil tak chakrový paprsek po onom muži. Ten prošel jeho ramenem jak papírem. Muž se zastavil a díval se na díru ve svém těle.* (Batsu) Měl bych ti poděkovat. Díky tobě jsem zdokonalil svou novou techniku. TeĎ to můžeme vzít na pravou míru. (Muž) Co? Ty ses ani nesnažil nebo co? *Batsu vytáhl Satsujin Hane která se rozletěla na tisíc malých čepelek. Mužovi se hned vybavil výjev z války kdy Batsu používal onu techniku v předních liniích klanu Kansetsu.* (Muž) Ty jsi hlava klanu Kansetsu? Že ano. Stál jsi v jejich přední linii. (Batsu) Přesně tak. Batsu Kansetsu, hlava klanu Kansetsu. Ocenil bych kdybychom nemuseli bojovat. Už tak je naše vesnice oslabená a nechci ublížit dalšímu obyvateli této vesnice. Prosím seber se a vrať se do svého klanu. *Muž byl zaražený ale i tak se nakonec radši sebral a odešel pryč.* „Uf. Tak to máme z krku. Nevím jestli bych chtěl tohle Tatsuyovi vysvětlovat.“ *Batsu ještě zkusil nahromadit opět do prstu svou chakru.* „Musím tomu vymyslet jméno.“ Byakurai. *S těmi slovy vyletěl opět velice průrazný paprsek z Batsuova prstu a provrtal bez problému do kamene před ním díru.* „Byakurai. Takhle technika bude ještě užitečná.“

KONEC RPG

*Nacházela se zde v černých šatičkách a botičkách. Vlasy měla bez culíků volné. Seděla zrovna na břehu řeky a koukala, jak přes řeku trénují dva shinobi. Nevěděla na sto procent zda se jedná o shinobi, ale bojovali spolu. Sice bez technik, ale bojovali. Sledovala je takovým zvědavým pohledem, protože ona sama chodila do akademie a chtěla se stát kunoichi/shinobi, aby mohla chránit svou milovanou vesnici a hlavně proto, aby mohla chránit svou rodinu. Ruce měla na stehnech a vlasy ji trochu vlály ve větru, protože foukalo. Nefoukalo sice moc, ale jen trochu. Nebála se toho, že by onemocněla, protože ani nebyla zima a sluníčko na ní taktéž svítilo. Přemýšlela různě o tom, jak by ten jejich souboj vylepšila, ale věděla to, že se jim nemůže rovnat. Byli rychlí a i vytrvalí. No silou možná byli na stejné vlně, protože dávali stejné rány.*

*Stále pozorovala chlapce do té doby, než to zabalili. Kluci si vzali své věci a vyrazili směrem do vesnice. Sledovala je pohledem, protože ji přišli zajímaví vzhledově. Chtěla vědět o čem se baví a další věci, ale neslyšela to, protože byli moc daleko. Proto si jenom smutně povzdechla a koukla se do řeky. Vzpomínala na to, co se zde událo. Válka, násilí a smrt. Bylo to nepříjemné období a ona na to trochu nerada vzpomíná, ale zrovna ji to zůstalo v hlavě. Ruce stiskla silněji v pěst, jak se ji na tváři udělal smutný výraz. Vzpomínala na svou maminku a tatínka, kteří bojovali, ale nevyhráli. Pamatuje si i na poslední slova, co ji řekli, než odešli. pravým rukávem si utřela slzy, které se ji začaly dělat v očích. Potom se postavila, ale stále byla na místě. Koukala pořád do řeky a přemýšlela. Přemýšlela nad vším možným.*

*Jak tak koukala do té vody, tak si všimne odrazu nějaké ženy ve vodě. Nejdřív to nechápala, ale potom zvedla hlavu kousek nahoru a uviděla ženu, která se k ní blíží. Vypadalo to komicky, ale taktéž tak trochu děsivě. Tedy pokud by to někdo sledoval z dálky. Jen tu ženu sledovala. Když se žena dostala blíže k ní, tak ji Yita jenom projela pohledem od shora dolů. Pohled pak vrátila na její tvář a jenom koukala.* Jste bílá. *Pronesla tiše, jak tak na ni koukala.* Tu čelenku skryté Písečné jste ukradla a nebo dostala? *Zeptala by se ji zvědavě, kdy by si dala ruce do kříže. Jaksi ji to ani nevěřila, že je ze Sunagakure. Už jenom kvůli tomu, že žena byla hodně světlá na to, aby žila někde v pouštní vesnici. Už ani neměla takové chmurné myšlenky, protože by se soustředila na ženu. POzorovala ji takovým podezřelým výrazem.*

*Pozorovala ji a taktéž poslouchala. Nejdřív jen stála, ale až potom začala i kývat hlavou, jak ženu poslouchala. Věřila ji, i když neměla důvod. Žena se nezdála nějaká nepřátelská a ani jako nějaký špeh. Navíc stejně by to nebyl její problém kdyby žena něco udělala, ne? Kdo ví.* Chápu, chápu. Nemáte ráda horko, i když jste ze Sunagakure.. *Zopakovala si to pro sebe, protože ji to přišlo takové divné. Ona měla ráda pouště a písek, ale zatím to znala jen z knížek. Líbila se ji ta představa, že stojí někde v poušti a pozoruje písek, jak se pohybuje pomocí větru. Ty fantazie.* Jsem tady sama, protože kamarádi jsou pryč. Někteří něco asi dělají a ti další asi taky něco dělají. *Zvedla rameny jednoduše a stále koukala na ženu.* Tatínek má moc důležitou práci. Je to totiž sám Mizukage! Ale nesmíte to nikomu říct... jinak budu mít zase problém a tatínek se bude zlobit. *Začala větu veselým tónem, ale ukončila takovým smutnějším.*

Zima je ale zlá! Vždycky onemocním, když je venku zima.. *Pronese veselým tónem a vyplázne na ženu svůj jazyk, který opět schová do svých úst.* Každý je nějaký no. Někdo je rád prostě sám a někdo mezi lidi, ale člověk nemůže být furt sám. Pokud by byl furt sám, tak by se zřejmě zbláznil. Nebo.. *Rozhlídne se kolem, ale její pohled následně opět skončí na ženě.* Nebo si pořídit mazlíčka, který bude tomu člověku dělat kamaráda! Já jsem měla pejska, ale umřel. Byla ho škoda, ale já jsem mu říkala nelez do té zničené budovy, ale on tam vlezl. *Oznámila to ženě a jen si povzdechla, ale úsměv měla stále na tváři. Při zmínce, že není Mizukageho dcera se jenom zazubila a dala si ruce za záda, kde si je chytla.* Proč bych Vám lhala, když Vás ani neznám a ani nevím, co skrýváte. *Zeptala se překvapivým hlasem, jak kdyby dělala zmatenou trošičku.* To, že jsem dcera Mizukageho neznamená, že jsem slabá! Můžu si chodit kam chci, kdy chci a dělat si co chci. Nebo se bavit s divnými lidmi, kteří chodí k dětem přes vodu a pak jim nevěří. *Pronesla opět veselým tónem a užívala si hezky společnost ženy.*

"Zimu, zimu, zimu.. Bože, umí mluvit vůbec o něčem jiném?" *Pomyslela si trochu napjatě, ale stále držela ten svůj hezký úsměv na tváři. Dalo by se říci, že to téma o té zimě a jejím básněním ji už trochu nebavilo, ale co už.* Když už chodíte do té vesnice, tak snad si vezmete aspoň nějaké suvenýry. Divím se, že nemáte parťáka během Vašeho cestování.. *Odpověděla ji stále vesele a jenom se usmála o něco víc. Poznámka o tom, že ji nevěří ji nedělala nic. Neměla s ní co dělat a ona to dokazovat nemusela, i když mohla, ale nechtěla. Nechtěla ji brát její názor, protože každý má svůj názor, ale i tak si trošku musela rýpnout.* Kdybyste mě chtěla unést, tak by jste si to zřejmě zjistila a nešla po hlavě k dítěti a jen tak na něho mluvila. Jako zloděj nevypadáte. Působíte.. až moc mile? Slyšela jsem, že lidé ze Sunagakure mají být tvrdí, silní a taktéž působit jinak, než ostatní z jiných vesnic, ale vy jste nejspíš nějaká chyba no. *Pronesla zamyšleným tónem a zamyšlený výraz se ji objevil i na tváři, jak tak dělala, že přemýšlela.* Co bych chtěla dělat? No to je jednoduché. Převzít trůn mého tatínka a stát se Mizukage. Co je to za otázku.. *Překroutila očima a jenom se zhoupla na špičky, kdy pak zase spadla na celé chodilo. Úsměv se ji vrátil na tvář, když koukala na Misaki.* Mazhigigika Miludin do Din Nolurun Dou. Zkráceně Magi Sairen. *Odpověděla vesele bez jakýkoliv problémů.*

Jasný, jasný. *Kývla jenom na její odpověď ohledně samoty a dál už to nějak nechtěla rozebírat. Následně jenom spadla na zadek, ale dřív než spadla, tak si ruce dala před sebe, aby si nespadla na ně. Ruce následně dala na své stehna a nohy do polohy tureckého sedu. Pohledem koukala nahoru směrem na Misaki.* Už jenom kvůli tomu, jak mluvíte, Misaki-sama, tak by jste byla hrozný únosce a dokonce i zvěd. *Odpověděla ji vesele a jenom si nad tím zívnula.* P-pardon! *Omluvila se za své zívnutí a pak jenom zatřepala svou malinkou hlavičkou.* Teda ne. Nemám se přece za co omlouvat. Hihi~ *Zazubila se směrem na Misaki, ale hned na to se její veselý pohled změnil na zvědavý.* Říkala jste, že jste lovec odměn, že ano? Co to obnáší? *Zeptala by se ji na ujištění, protože ji trochu zajímalo, co takový čajíček loví.*

Nukeninů? To jsou ti zlí lidi, kteří ubližují ostatním? Nebo ti, co jsou prostě nepochopeni a ublížili někomu omylem? Nebo ti, kterým se nelíbí jejich vesnice, tak radši z ní utečou kvůli jejímu počasí? *Zeptala se hnedka několika otázkami, protože ji zvědavost nedala. No byla malinká a hodně zvědavá, ale taky i hodně hravá. "S mise? To musí být hodně silná.." Prohlídne si ji opět pohledem. "Nebo se spíš sveze po vlně a vezme si odměnu za to, že se aspoň snažila pomoc." Pomyslela si trošku zamyšleně, protože ji Misaki vůbec nepřišla jako silný člověk. Spíš působila slabě až submisivně. Což ji ještě více překvapovalo kvůli tomu, že v Sunagakure měli být lidé spíše dominantní. Jenom stála a koukala i kolem, když Misaki prostě mlčela a něco dělala. Upřímně ji bylo jedno, co se děje, ale přišlo ji to takoví trapné, když Misaki prostě mlčela. Po chvíli tomu, jak trapně obě stály začala Yintanero cítit zimu. No díky bohu, že měla šatičky, ve kterých byl kožíšek zevnitř. Sice cítila zimu, ale nebylo to nic extra díky jejímu teplému oblečení.* Celkeeeem zima.. *Oznámila ji, aby mohla být opět nějaká komunikace.*

Rozumím, rozumím. *Odpoví ji jednoduše na to její povolání a pak normálně stojí, ale zima jaksi neustupovala. Dokonce už šel vidět i dým, když Yitanero se snažila dýchat. No tahle zima byla trochu jiná, než ta která tu bývá. Proto už jak se třepala, tak pozorovala Misaki, které jaksi ta zima nevadí a už jenom díky tomu, že je prostě tak na lehko oblečená. Zamračila se, když tak nad tím přemýšlela, ale nemusela moc dlouho přemýšlet. Každý, kdo by si dal jednu a jednu dohromady by na to přišel. Chladný vzduch musela tvořit Misaki. Už jenom kvůli tomu, že šlo na ni vidět, jak moc ji to trápí ta zima. Když však Misaki předvede svého draka, který následně zmrzne, tak se tváří tak nějak překvapeně, i když ji bylo do smíchu. Nemohla jaksi na to nic říct a místo toho spadla na kolena a rukami se snažila zahřívat u hrudě. Byla ji extrémní zima a nechápala ani proč ji chce Misaki zmrazit, ale měla už jaksi svou představu. "Že já říkala, že jsem dcera Mizukageho.." Pomyslí si jenom směšně a zasmála se potichu pro sebe, ale hned na to měla na tváři takový napjatý výraz už jenom kvůli té zimy, která tady byla.* Z-zmrznu.. kvůli tobě, zmrzlino.. *Pronesla směrem k Misaki, když se snažila stále sama sebe zahřát rukama.*

*Byla stále na kolenech a třepala se zimou. Odpověď od Misaki úplně ignorovala, protože přednější bylo to, aby se zahřála. No i když to Misaki nějak zrušila, tak to nemělo žádný účinek na Yitanero. Byla ji taková zima, že i spadla před sebe a otočila se na záda. Necítila moc nohy, tak se nemohla ani moc postavit. Zima byla řádná. Následně se přetočila na bok a skončila v poloze na klubíčko, jen aby se zahřála. Pohledem se koukala na Misaki, která šla jaksi pryč. Absolutně to nechápala. "Proč říká, že mě nechce zabít, když mě tu teď takhle nechá? Ona si myslí, že když zmrznu a ona mě u toho neuvidí, tak to nebude její zabití? Bože." Pomyslela si. Chtěla na ní i zakřičet, ale nemohla. Zima byla tak moc velká, že jediné, co dokázala bylo klepat zuby o sebe. Dokonce ji i slzy začaly téct, ale ihned zmrznuly na její tváři. Byla si vědoma, že tohle bude nejspíš její konec, tak jenom zavřela oči a modlila se, aby ji někdo zachránil.*

*Možná si Misaki myslí, že to nepřehnala, ale pravda byla jiná. Yitanero byla prostě malá osmiletá holka, která jaksi není zvyklá na to, aby se během pár minut změnila teplota až do mínusu, kdy z toho voda mrzne do pár sekund. "Prosím, prosím.." Prosila v mysli, kdy měla strach. Ucítila, jak ji někdo vzal. Nevěnovala pozornost tomu, kdo ji vzal, protože měla zavřené oči. Sice neviděla, ale slyšela. "Chce mě uklidit, aby z toho neměla problém.. Snad v tom lovení není taková hloupá, jak při pomoci druhým.." Pomyslela si jenom. Pokud by byla možnost, tak by se jí Yitanero chytila rukami za její oblečení. Chtěla tím dosáhnout, co nejblíž k Misaki, aby se o ní zahřála. Jedna z věcí, co se naučila v akademii byla to, že lidské tělo produkuje teplo, tak mohla si aspoň díky tomu pomoci.* Pokoj.. dvanáct. *Vydala ze sebe z posledních sil a už byla mimo. Absolutně ztratila přehled o všem, protože usnula.*

*Zdál se ji krásný sen, ve kterém žila v malém domečku s maminkou a tatínkem. Měli i pár zvířátek, takovou menší farmu. Proto se mohla i usmívat, když spala. Měla z toho snu dobrý pocit, který byl uvnitř nit, ale realita byla krutá. Rodiče ji umřeli před skoro před chvílí a přímo před ní během války klanů. Podepsalo se to trochu na ní. Když však otevřela oči, tak jenom párkrát za mrkala, protože byla trochu zmatená. Otočila se směrem na Misaki, kterou ale však taktéž viděla rozmazání.* Maminko.. Ty si neumřela? *Zeptala by se překvapeně.* Jsem ráda, že jsi tady. Já nechci být sama. *Odpověděla ihned za tou otázkou a jenom zavřela oči, jak tak ležela. Sice měla oči zavřené, ale i tak byla při vědomí.*

*Leží a má stále zavřené oči. Věděla, že s ní je daná osoba v místnosti, protože ji slyšela dýchat, ale potom, co řekla mlčela. Pak jenom otevřela oči a opět párkrát mrkla. Už zaostřila a viděla jasně. Očima koukla na Misaki, kdy pak se jenom pomocí zad zvedla, aby si mohla sednout. Ruce měla na nožkách a obličejem směřovala na Misaki s takovým neutrálním výrazem, který se změnil na zvědavý.* Ty asi nebudeš mít moc kamarádů, že? *Zeptala se ji zvědavě a zcela jistě ignorovala tu situaci, kde ji řekla mami. No bylo ji jasné, že to Misaki slyšela, ale když si z toho Misaki nic nedělá, tak proč by si ona z toho měla něco dělat? Misaki neznala tak dlouho, aby se neměla za to měla stydět.* Pokusíš se mě zmrazit, pak mě chceš opustit, následně mě vezmeš, odneseš do bytu a teď tu sedíš.. Je si takhle lovíš lidi, co lovíš, tak- *Nedořekla ani větu, protože začala kašlat a ruce si dala před ústa. Byla vychovaná no. Pak si jenom ruce dala opět na nohy.* Je mi z tebe špatně. *Řekla směrem na Misaki s neutrálním tónem.*

Pff. Soudím, protože jsem člověk! *Křikla po ní okamžitě, co to Misaki řekla.* Já lžu? Já? Jediné, co jsem řekla, že jsem dcera Mizukageho! A to že žiju tady sama něco znamená? Nikdy jsem neřekla, že mě bere jako vlastní dceru a ani to, že s ním bydlim. Myslíš si, že si bůh ví jak chytrá, ale opak je pravdou ty ledová princezničko z pouště. *Informaci o jejich kamarádů si vyslechla a taktéž i tom, že má přítele.* Snad nebudeš mít nikdy dítě, protože bys ho radši zmrazila, než aby ses o něho starala! *Křikla ještě hlasitěji, protože byla naštvaná docela dost, jak nějaké dítě, kterému vzal někdo lízátko. Když však zmínila informaci o sune, že se tam musí zabíjet jako student akadamie, tak zavřela pusu a měla takový překvapený výraz, který se však změnil na nechápavý.* Wau, prostě.. Wau, kdy jsem se ptala?

*Dala si jenom ruce křížem a otočila se směrem k oknu, které bylo na opačné straně, jak byla Misaki. Koukala z něho a poslouchala Misaki. "Já se mám zamyslet, než něco řeknu? To ona se mě pokusila zmrazit a ani se nemluvila. Takovéto chování.." Pomyslela si, kdy se pak otočila uraženým výrazem na Misaki.* Na misi.. Vybrala si život shinobi, i když věděla, co to obnáší. Shinobi chrání vesnici, že které je. Je si vědom, ze přitom může umřít. Tohle nás učí na akademii. TAK MI TU NEBREČ!!! *Poslední větu křikla nahlas, ale vážně nahlas, jak nějaký šílenec. Nebylo by ani od věci, že to někdo určitě zaslechl.*