Tréninková oblast zlomených kostí

*Hoshi si už jen prohlíží svůj výtvor, když se ozve dusit po větvích stromů. Najednou přes něj přeletí něco červeného. Vzhledné, když je holka zrovna nad ním a musel zase rychle odvrátit hlavu, aby jí nekoukal pod sukni. Jakmile dopadla, opět se na ni zase podíval. Měla trochu problém udržet rovnováhu, než si pomohla druhou nohou a hned začala máchat Bokkenem, jak vládce světa. Hoshi automaticky sáhl za záda a vytáhl svoji Wakizashi a namířil ji zase jejím směrem, přičemž si stoupl bokem k ní, ruku blíž u ní nataženou jejím směrem s Wakizashi a druhou ruku sevřenou v pěst za svými zády. To by si tu musela být dřív jak já, holčičko. Ranní ptáče a tak dál... poví a provrtává ji pohledem. Podíval se na její čelenku, pokud ji tam tedy má. Jeho samotného čelenka slouží jako přezka na opasku se znakem Iwagakure. A očividně je kirigaure nějaký prcek ukradený, protože mě nikdo ani nezastavil, když jsem sem napochodoval středem. dodá ještě a stojí pevně tak, jak se postavil.*

*Preletela svojimi očami po Wakizashi, ktorú proti nej tasil. Jej oči mali neprirodzene svetlú modrú farbu. Nemala u seba ani jednu jedinú zbraň, okrem Bokkenu, takže sa musela uškrnúť.. Tu by zrejme v boji so zbraňou prehrala na plnej čiare. Nicméně Bokken stále držala namierený proti nemu.* Hádam, že ťa nechali prejsť kvôli tomu, že si rovnaký prcek ako ja, chlapčiatko. *Vyplazila mu jazyk. Neunikla jej čelenka, ktorú zbadala až teraz, ako si ho celého premeriavala..* "Iwagakure.." *Nadýchla sa a poľavila vo svojom postoji. Ruka s Bokkenom sa ocitla pozdĺž jej tela. Koncom Bokkenu ťukala do drevenej preliezačky, na ktorej stále stála.. Do doby, než ho zase zastrčila späť, skočila dole, no zachytila sa rukami o drevo, na ktorom sa zhupla a skočila asi meter a pol pred chlapca do drepu s jedným kolenom na zemi.* Môžeš ten svoj mečík zase schovať, prcku.. *Zdvihla k nemu tvár a pomaly sa postavila, sledujúc koniec Wakizashi - nebezpečne blízko nej. Aj keď to bol chlapec približne v jej veku, mala z toho zvláštny pocit. Tuhla jej krv v žilách, nevediac, čo od chlapca očakávať, keď mala čepeľ skoro na krku. Zrazu mala obe ruky ťažké a mraučalo jej v nich, ale.. ten pocit sa jej celkom páčil.*

Lehce naklonil hlavu na stranu, když na něj vyplázla jazyk. Víc ho pak dráždilo, když začala klepat do jeho dřeva. Nechtěl dát nic najevo, ale i tam mu po spánku, na straně dál od ní stekla kapka potu. Když pak seskočila, cukl Wakizashi trochu zpět. Nerad by ji měl jako špíz na svém ostří. Dopadla před něj a pomalu se zvedá. Jeho čepel míří na její krk a zvedá se tak taky. Nakonec jen pokrčí ramenem a povolí. Stáhne Wakizashi zpět a přetočí ho v ruce, aby ho mohl zase zasunout do pouzdra na zádech. Tsuka směřuje k zemi tak tam má malý háček, aby nevypadla z pouzdra samovolně. To jsi nějaká moc důležitá nebo co, že by měla Kirigakure kvůli tobě zavírala tuhle oblast? zeptá se pak. Chvíli si jí ještě přeměřuje pohledem než se vrátí k jejím nezvykle světlým očím.*

*Nikde na sebe nemala čelenku, nedalo sa identifikovať, z ktorej dediny pochádzala. Jasné bolo jedno - aspoň z jej slov - nepochádzala z Kirigakure. Pravú dlaň položila na rukoväť Bokkenu a prstami po nej poklepkávala. Urobila pár krokov ku boku chlapca, ale udržiavala si odstup, ako doteraz.* Zmenil by sa tvoj postoj voči mne, ak by si vedel, že som niekto nesmierne dôležitý.. Dokonca i pre Kirigakure? *Spýtala sa a očami spočinula na puzdre, kde zmizla čepeľ jeho Wakizashi - teda, ak sa neodvrátil a nedržal sa čelom k nej.* Padol by si na kolená a odprosil by si to, ako si na mňa tasil svoj meč? *Až moc dobre si bola vedomá, že to ona tasila ako prvá.. Stále mala oči na puzdre. Pravú ruku stiahla z Bokkenu a vystriedala ju ľavá. Ustúpila od chlapca pár krokov a tasila Bokken, ale nie prudko. Sledovala telo Bokkenu a o chvíľu už bola v postoji, ktorý pred chvíľou predviedol chlapec. Bokken natiahnutý pred sebou, postavila sa bokom a druhá ruka bola za chrbtom. Nemierila na chlapca, ale do prázdna.*

*podíval se na ni lehce s tázavým pohledem. Nedokázal si představit, že by se mělo něco změnit na jeho postoji, pokud by tohle věděl. V podobném znění byla poté i jeho odpověď. Nevidím důvod, proč bych měl. Pořád by si byla kompost přírody, jako zbytek lidstva. poví a lehce pokrčí ramenem. Sleduje ji očima a hlavou, aby na ní stále viděl. Nebyl si jistý, čím by ho mohla zaskočit. Sice má jen Bokken, ale kdo ví, co má kde schované a s čím by mohla zaútočit. Pak najednou udělala ten svůj výpad. Ani se nehnul, ale měl připravenou ruku, aby ji nastavil do cesty jejímu Bokkenu. O co ti jde? zeptá se pak prostě.*

*Prehodila Bokken do druhej ruky a zmenila postoj do druhej strany. Pravú ruku mala slabšiu, než tú ľavú.* Kompost? *Podivila sa. Čakala hocičo, ale toto bolo nad očakávania..* Tak si shinobi, alebo nejaký farmár? *Opýtala sa a váha Bokkenu rozklepala jej pravú ruku. Musela ho stiahnuť, vtedy sa k nemu otočila.* Ak nad tým teraz premýšľam, máš vlastne pravdu.. Ty.. *Ukáže na neho prstom, potom ho stočí na seba.* ..ja.. čokoľvek živé, čo zomrie.. *Natiahne Bokken hore ku korune stromu a dotkne sa špičkou konára a listov, ku ktorým dosiahne. Díva sa pritom hore.* ..sa rozloží. *Uznala.* Ale momentálne sa viac cítim ako ľudská bytosť, než živiny v pôde. *Spustí Bokken a na poslednú chvíľu ho chytí pevne rukou za jeho špičku.* Vyrušila som ťa pri niečom dôležitom, že si taká netykavka? Nejde mi o nič, ak ťa to upokojí. *Trochu sa zamračila. Takto sa s ňou nikto ešte nebavil.*

*zavrtí hlavou. Ne ne. Jsem shinoby se silným poutem k přírodě. Je mi příjemnější přítomnost takhle v lesích, nebo u skupiny stromů, než mezi lidmi. vysvětlí. Poslouchá lak její dedukční pochody. Příroda je věčná. Byla tu před námi a bude tu i po nás. Hlavně je mocná. Lidstvo na ni páchá škody, ale ona se stejně dokáže brzy vzpamatovat. Viděl jsem les z kamenů. Obrovské stromy, co byli vlastně jen kámen. A na těch stromech rostou obří houby. Velké skoro jako dům. Ten les je v zemi Země. vysvětlí a sleduje její pohyby. Vyrušila? Ne. Jsem jsem meditoval s přírodou a povedlo se mi zase dobře napojit na její koloběh. poví a pokrčí rameny. Nebude ji říkat, že tu "prolézačku" vytvořil on.*

*Zamrkala očami. Na chvíľu jej vyrazil dych, a tak sa len oprela chrbtom o tú jeho drevenú preliezačku a Bokken ďalej držala prstom pritlačený rukoväťou k zemi. A točila ním.. Chvíľu si myslela, že si z nej snáď robí srandu.* Nepoznám nikoho, kto by bol radšej v prírode, než v spoločnosti ľudí.. Možno len moja kmotrička. *Zaškerila sa trochu a mysľou zablúdila ku svojej kmotre Tsuki a na výhľad z terasy jej komnaty v Pevnosti. Ani výhľad z Veže konca sa nerovnal tomu, čo vídavala z terás v Pevnosti..* Si šťastný v Iwagakure, keď máš puto ku prírode.. k lesom? *Spýtala sa a pozrela na neho spod svojich řas tými bledými očami..* Dokáže sa taký kamenný les vyrovnať lesu plného stromov? "Prečo ma tam mamka nevzala, keď sme boli v Iwagakure?.. Keby som vedela, že tam rastú také veľké hríby..!" *Rias jej kamenný les spomínala, no predstavovala si ho ako nejaký labyrint plný kameňov. A nič viac.. V jeden moment sa Kaori strhla. Pribehla ku chlapcovi bližšie a uklonila sa ako prvotriedna princezná.* Úplne som pri tebe zabudla na všetku slušnosť. Volám sa Kaori!

Taky neznám moc mě podobných. Dost si ze mě utahovali, ale kašlal jsem na ně. pokrčí rameny. Ano. Bydlet v zemi, která je proslulá tím, že je v ní 98% kamenů a zbylá 2% jsou zbytek, je pro něj trochu složitější. Ale zvykl si na to a má svá místa. Ovšem jak postupně zjišťuje o své zajímavé schopnosti více, doufá, že nezůstane jen u tohohle. Ale otec mě podporuje. Na naší zahradě jsme zasadili pár stromů, abych je měl blízko. Museli jsme trochu upravit i naší půdu, ale jak říkám, příroda je mocná a ty stromy se krásně uchytili. Jeden mi roste přímo k oknu, takže až vyroste, budu po něm moct utíkat z domu. zasměje se. Pak zase trochu zvážní. To určitě ne. Otec mi ale slíbil, že se spolu zajdeme podívat do země Lesů, která je prý celá pokrytá stromy. Možná se tam i jedno přestěhuji, pokud mi nevyjde tohl.. zasekne se v půli věty. Už chtěl poukázat na to dřevo, o které se opírá. Nakonec to zahraje na to seznámení. Ha, vidíš to. usměje se. Hoshi Noriaki. poví a natáhne jejím směrem ruku.*

*Rozosmiala sa nad slovami s útekom.* Si shinobi, k úteku z domu nepotrebuješ stromy.. Ale je to zaujímavé hobby.. a.. štýl života?.. na šesť, sedem.. osem? ročného?.. *Premeriavala si ho pohľadom.. Potom sa jeden druhému predstavili. Boli to prvé okamihy, čo sa chlapec usmieval. A zrazu mala taký dobrý pocit na duši. Prijala jeho ruku, lenže jej sila nebola zrovna dvakrát veľká, čo bolo cítiť aj na jej stisku. Kým držala jeho ruku v stisku, urobila krok dozadu jednou nohou, mierne sa prikrčila a uklonila - teraz to bolo taký úklon princiatka. Zdvihla sa a venovala mu úsmev.* Nie je to trochu smutné?.. Žiť na mieste plnom kamenia a byť terčom posmechu?.. *Až teraz mu pustila ruku, ak ju nestiahol skôr.* Eeeh, pardon, ak som náhodou rypla do niečoho citlivého, Hoshi-kun. *To mala po Rias.. Rozprávala a rozprávala. Ale na rozdiel od mamky nepremýšľala, než zo seba niečo vypustila. Málokedy.* Ja len.. Ja by som bola asi veľmi smutná, keby mám k niečomu mimoriadny vzťah, ale nemám možnosť naplno sa tomu venovať kvôli prostrediu, v ktorom žijem. Nepremýšľal si niekedy nad.. No.. Vieš.. Nad útekom zo Zeme Zeme? *Zamrkala a trochu stíšila hlas, akoby hovorila o nejakom tajnom spyknutí.*

*zasmál se tím dětským úsměvem, kdy se jednou rukou škrábe vzadu na hlavě. To sice jo, ale takhle je to víc zajímavý. A kdybych poškodil stěnu domu, asi bych dostal pořádný... hm... asi by mi hodně vynadal. poví. Výprask nikdy nedostal. Táta se všechno snažil řešit domluvou, což Hoshimu vyhovovalo. Bylo to takové víc na úrovni a víc si táty takto vážil. Pořád se drželi za ruku, když mluvila. Nějak mu to nevadilo. Bylo to divně dlouhé, ale její stisk byl tak hřejivě příjemný, že mu to nevadilo. Já to nějak neřeším. Jestli mají takovou potřebu, je mi to jedno. Já mám svůj cíl a ten mi vzít nemůžou. usměje se a stáhne ruku zpět, když ho Kaori pustí. Proto jsme sázeli ty stromy. A do budoucna jich chci zasadit víc. A ne jen u nás na zahradě, ale pokud možno po celé vesnici. poví s neskrývanou hrdostí v hlase. Pak zase ale zvážní. Utéct? Ne. To bych nemohl otci udělat. Přišel o mojí matku, když jsem se narodil. Nemohl bych prostě odejít a nechat ho úplně samotného. Snaží se být dobrý rodič za oba. Nejsme kompletní, ale jsme dobrý tým. poví a ke konci se už zase usmívá. Je hodně pozitivní v její přítomnosti. To se mu s kdekým nestává. Než utéct odněkud, kde se mi to nelíbí, radši to změním, aby se mi to líbilo. dodá na závěr. Je mi jinak sedm. A odkud jsi ty? Nemáš čelenku, ale jsi Shinoby. Takže jí buďto jen nemáš, nebo jsi ještě na akademii? zeptá se.*

*Hoshi sa vyjadroval tak dospelácky. Celkom..* "Ja mám svoj cieľ a ten mi vziať nemôžu.." *Zopakovala si v hlave..* Tak to je veľký cieľ. Iwagakure som navštívila a nezdalo sa mi, že by tam bolo veľa miest, kde by bolo možné stromy sadiť. Ale asi každý jeden strom sa bude rátať. Aj keby ich malo byť po dedine vysadených len málo. Takto vypadá tá dedina jednotvárne, nezaujímavo a strašne... depresívne. Tak na mňa pôsobila pri mojej návšteve. Všade iba kamene, hlina a skaly. *Povzdychla si, ako sa jej spomienky vracali do Iwagakure. Navštívila len pramáličko miest na svete vďaka svojej mamke a taťkovi, takže ešte nemohla súdiť, že Iwagakure bola tým najhorším miestom.. Podľa slov jej mamky bola Zem Vetra ešte horšia.. Páčilo sa jej, ako sa vyjadroval o svojom otcovi. Bolo vidieť, že sa mali radi. Vlastne nevedela pochopiť deti, ktoré neustále nadávali na svojich rodičov. Ju obaja hýčkali a rozmazlovali, nikdy na ňu neboli moc prísni, tak sa nemohla sťažovať..* Oh, áno. Som shinobi. *Bez rozmyslu siahla ku sukni, ale nemala tam žiadne vačky. Trochu zrudla.* Ajéjé, musela som ju nechať na izbe.. *Chytila Bokken tak, aby mohla medzi nich nakresliť znak Yugakure.* Tady.. *Poklepala jemne po zemi vedľa znaku.* Když uhádneš dedinu, prezradím ti svoju hodnosť.. *Vystrčila na neho špičku jazyka.*

Myslím i, že není nesplnitelný. Když se to vezme za správný konec. usměje se. Asi to tak být i může, že to na cizí tak působí. Když v tom žiješ, zvykneš si. Není to sice pěkné, ale pořád je to domov. pokrčí rameny a kouká se na symbol, který vyrývá do země. Je si až 100% jistý, že už ho viděl, ale taky si je na 100% jistý, že nemá vůbec šajna. Hmm... To bude někde daleko na západě. Možná až na konci kontinentu. Tam jsou horké prameny ne? zeptá se jí po chvíli, co kouká na ten znak. Zvedne k ni hlavu zase s trochu natvrdlým úsměvem. Asi budu za hlupáka, ale netuším. Já jsem moc do školy nechodil a když už jsem tam byl, tak jsem nevnímal. Nebavilo mě to tam. pokrčí rameny. Ví o velké pětce a jejich hlavních vesnicích, ale dál se moc nezajímal. Další zem, kterou zná, je zem Lesů a okolní země země Země. (To je divný ) Jelikož stále ještě nemůže moc opouštět vesnici na mise, tak to vědět nepotřebuje. I v Kirigakure je vlastně jenom proto, že se tu odehrává turnaj a vzal ho sem otec. Asi se tvou hodnost nedozvím, ale protože máš aspoň čelenku tak tipuji, že budeš minimálně Genin, jako já. poví a priloží si prsty k bradě v přemýšlecím gestu.*

*S úsmevom musela prikývnuť. Trafil tú oblasť.* Plno horkých prameňov.. Je to Zem Horkých prameňov. S shinobi dedinou zvanou Yugakure. *Poklepala po znaku a trochu nafúkla svoje líčka..* Ale noták. To nie je vôbec fér. Trafil si oblasť a ešte si dovolíš dedukovať svoju výhru.. Čo s tebou urobíme, Hoshi-kun? *Jemne si klepne ukazovákom do jedného líčka a razom sa jej nafúknuté tváričky stratili.* To si zaslúži trest, takto pokaziť náš malý vedomostný kvíz. Ale čo by mohlo byť tvojim trestom?.. Hmm.. *Otočila hlavu do jednej a do druhej strany, dúfajúc, že ju rozhliadnutím po okolí niečo napadne.* Budem ti znepríjemňovať dnešný deň. Čo na to povieš?.. Kam sa pohneš, tam za tebou pôjdem ako tvoj vlastný tieň. *Zazubila sa na neho. Zaujal ju totiž ten jeho postoj predtým, keď na ňu tasil Wakizashi. Možno by sa jej podarilo z neho ešte niečo vyloudit.*

*zatváří se zmateně a podrbe se na hlavě. Eh, cože? Co že to chceš dělat celý den? zeptá se trochu překvapeně. Podívá se také kolem, co jí k tomu mohlo přivést. No, pokud nemáš nic lepšího na práci a chce se ti, tak ti asi nemůžu bránit. pokrčí rameny. Na druhou stranu se pak ale šibalsky usměje. Dalo by se toho dobře využít. Předci jen, jestli bude chodit jako jeho stín, musí všude kam on. A to se jí možná tak líbit nebude. Tak to abychom vyrazili co? zasměje se. Podvědomí ho ale zavede myšlenkami na tu prolézačku. Nápadného, že by to tu nemělo tak zůstat. Dojde k ní a chytí pečet pro doton. Neví proč, ale položí ruku na tu prolézačku. Ta jakoby ožila a začne se kroutí a ohýbat. Načež to dřevo začne mizet a stahovat se mu zpět do ruky. Jakmile prolézačka zmizí, podívá se na svoji ruku, která se z hnědé barvy dřeva vrátí zpět na svoji normální barvu. To je vážně divný. zamumlá pro sebe a otočí se na Kaori.*

Nečistil si si uši? *Trochu si do neho detsky rýpla. Samozrejme vedela, že ju počul a len sa chcel uistiť, že počul naozaj dobre. Tieto a podobné otázky jej mamka neraz pokladala, keď jej Kaori odvrávala a dávala jej tak priestor k tomu, aby svoje slová veľmi rýchlo zmenila..* Mmm. Vlastne som chcela trénovať. *Uvedomila si, prečo tu vôbec bola. Prešla si prstom po brade a zovrela Bokken v ľavej ruke silnejšie.* Ale už som dala slovo. A to nemienim porušiť. Taaakže. Ktorým smerom sa vydáme, Hoshi-kun? *Zaklipkala očami a rozhliadla sa. Dajú sa cestou, ktorou sem prišla ona, alebo pôjdu úplne opačným smerom?.. Otočila sa a rozišla sa bezmyšlienkovito napokon smerom, ktorým prišla ona. Lenže Hoshi sa vydal opačným smerom..* Kam to.. ideš..? *Obrátila sa najskôr len cez rameno hlavou, no akonáhle uvidela, že tá drevená preliezla sa začala krútiť a ohýbať, zamrkala očami znova, ale teraz neveriacky. Otočila sa, pretrela si svoje nezvyčajné oči rukou. Dobehla k nemu a zastavila sa pri ňom..* Ty si práve.. *Otočí sa k nemu tiež a oči zabodne k neho rukám. Dotkne sa ho a jednu jeho ruku - ak jej nebude brániť - si k sebe potiahne, natočí si ju dlaňou hore a skúmavo sa na ňu pozrie. Na pohľad nič..* Ty si to drevo zjedol rukami? *Opýtala sa a prstami sa snažila po jeho dlani prechádzať tak, akoby tam niečo hľadala a dokonca sa akoby snažila jeho dlaň roztvoriť. Hľadala tam ústa. Áno, ústa, ktoré mala aj jej matka na dlaniach..*

*nejspíš se tomu opravdu nevyhne. Trochu v něm svitla naděje, když začala o tréninku. No nakonec z toho sešlo a bude jí mít celý den za zadkem. Vyrazila na opačnou stranu tak měl možnost se ještě krátce věnovat té "prolézačce". Ale rychle si ho všimla. No, stejně to v podstatě Hoshi nevnímá. Ví, že to musí udělat a tak prostě to dřevo zmizí, což v ní vzbudí nepříjemnou pozornost a celkem dost otázek. Nechal ji, ať se ho dotkne a zkoumá tu jeho ruku. I on to pořád nechápal, proč tomu tak u něj bylo. Nevím přesně, co jsem s tím udělal. Jen mi něco v hlavě řeklo, že bych to tu neměl nechávat a vzít si to zpět. poví a pokrčí rameny. Není si upřímně jistý, co v té jeho dlani hledá a je celkem rád, že u sebe nemá Kaori žádnou zbraň. Mohla by ji chtít použít, aby se mu dostala.pod kůži třeba. Nepůjdeme? zeptá se, snažíc se odvést pozornost od jeho dlaně.*

"Vziať si to späť. To chce povedať, že to i vytvoril?" *Prestane sa v jeho dlani hrabať, ale stále ju drží. Zas nie je taká dilina, aby mu do jeho dlane rezala len tak, ak by mala po ruke niečo ostré!.. Ohliadne sa na to miesto, kde predtým stála preliezla z dreva. Chvíľu tam bezducho pozerala a nemala najmenšieho poňatia, čo sa to tu odohralo. O chvíľu na to ju Hoshi pobídol k tomu, či nepôjdu. Strhla hlavu k nemu a trochu ju naklonila, pozrúc sa na neho.* Mhmm.. *Kývla hlavou, na okamih si vcucnúc spodný ret do úst..* "Tie ústa tam nemá, ako má mama.." *S pohľadom upretým na jeho tvár mu ruku pustila.* Nejaké klanové Ninjutsu? *Zamrmlala, nechávajúc Hoshiho, aby udal smer a ona ho nasledovala ako jeho tieň, ibaže sa držala vedľa neho, nie na mieste, kam jeho telo ten tieň hádzalo..* Ale klanové Ninjutsu nedáva zmysel.. *To by mu jednak otec určite dávno vysvetlil, ako i ju s jej klanovými technikami zoznámila matka. A čo bolo hlavné - Iwa by možno nebola 'celá z kameňu', keby tam existoval klan tvoriaci.. drevo?. Nasmeruje k nemu koniec svojho Bokkenu.* Skúsiš to i s mojim Bokkenom?

*pomalu se tedy vydá po cestě, která vede skrz tréninkovou oblast, aby prostě někam šli a nestáli tam. Kaori je z toho očividně pořád dost mimo. Nás klan používá včely, ne dřevo. Nevím co to je. Prostě se to jedno objevilo. Měl jsem tedy vždycky blíž k přírodě právě. A když jsem.byl právě jednou meditovat a přiblížil jsem se k ní, tak se to stalo poprvé. poví a pokrčí rameny. Dorazili zatím k panakum, kde trénovala, když mu podává svůj Bokken. Jsem si jistý, že s ním to nepůjde. Pokud máš tedy na mysli to, abych ho taky vstřebal. poví. Chýně pečeť jako předtím ale a vezme si ho do ruky. Snaží se s ním spojit, ale marně. Nic se nestane. To dřevo je už dlouho mrtvé. A taky není ze mě. poví a vrátí jí ho. Pak se na ni podívá trochu vážně. Ale neříkej to nikomu, prosím. Už tak z toho mám trochu strach. požádá ji.*

*Vykračovala vedľa neho.* Možno na to ideš úplne špatne. Je dôležité vedieť, čo to je?.. Podľa mňa je podstatnejšie, že to dokážeš. Nech je to čo chce. *Taký mala na to pohľad ona. Nevedela, či to konzultoval so svojim otcom, či s nejakým senseiom, ale to by urobila ona ako prvé. Snáď preto, že jej mamka toho vedela strašne veľa. A vždy jej poskytla odpovede.. Pokývala hlavou na znak súhlasu.* Áno, skús ho vstrebať. *Prisvedčila. Na krátky okamih i zastavila, aby sa mohol dotknúť toho Bokkenu a skúsiť to.. Nicméně to nešlo ako s tou preliezkou.* Klan to není.. *Zopakuje a rozíde sa ďalej.* Tvoríš drevo a mám blízko k prírode. *Zdvihla k nemu pohľad pri jeho požiadavke.* Eehh. Dobre, dobre. Nikomu to nepoviem, sľubujem. Len.. Moja mama toho vie naozaj veľa. Mohla by som sa spýtať.. *Pak trochu zmení spôsob svojho rozprávania.* ..ale, nepovedala by som jej nič konkrétne. Ani by nepadlo tvoje meno. *Nevie, ale chce mu nejak pomôcť, aby tej schopnosti porozumel. A nenapadá ju nič lepšie, len Rias.. Jednoducho sa snažila vymyslieť spôsob, čo by mu pomohol. Lebo úprimne.. Jej mamka je s tými ústami na dlaniach tiež pekne divná!..* Je to na tebe, Hoshi-kun. Ak povieš nie, ostane to len medzi nami. Na to vem jed! *Pri tých slovách to o pár krokov predbehla, stočila sa a teraz kráčala vzad rovno pred ním s úprimným úsmevom na tvári.*

*Hoshi se usměje. Ani na okamžik mě nenapadlo, že by to mělo být něco špatné, nebo že by to byl nějaký trest. Když se mi to stalo poprvé, byl jsem teda hodně v šoku a vyděsilo mě to. Představ si spoustu dřevěných trámů, do kterých se tvoje ruce přemění a táhnou se dalo od tebe. To by praštilo snad s každým. Ale pak jsem přemýšlel. poví, když jí vrací ten Bokken. Ještě jsem se teda tak úplně nerozhodl, jestli to mám proto, že mě to tak táhne k přírodě, nebo mě to táhne tolik k přírodě, protože to ve mě spalo. snaží se jí nějak vysvětlit svoje myšlenkové pochody. Ale rozhodl jsem se, že bych té schopnosti říkal Mokuton. Chápeš? Jako uvolnění dřeva. poví. Líbí se mu hlavně, jak to zní a je zvědaví, co mu na ten název poví ona. Nevím, jestli to chci někomu říkat. Ani taťkovi jsem to ještě neřekl. Je pravda že se mi to poprvé stalo celkem nedávno. Ty to víš vlastně jen proto, že mě to z nějakého důvodu přimělo si to vzít zpět a hlavně mam takový pocit, že ti můžu věřit. poví a pak se zatváří trochu nabručeně, jak to umí jen děti, když to předstírají. I když mě teda zrovna momentálně pro nic za nic trestáš. dodá s tím pohledem. Takže bych to asi zatím nechal jen mezi námi dvěma. poví zase s úsměvem. To že to vlastně ví i Sho je jiná. Ta to nejspíš nikomu už tuplem neřekne, když s nikým vůbec nemluví.*

*Počúvala jeho rozprávanie. A celkom dumala nad tým, ako by sa asi zachovala ona sama, keby sa jej niečo takéto prihodí. Ale nechávala si to len vo svojej mysli. Jej reakcie prednášať by boli zbytočné a nijak by nepomohli. Hoshi si to už zažil. Ale žasla nad tým, lebo to bolo zaujímavé, nevšedné. Trochu sa myšlienkami stratila k tete Tsuki, ale zase sa vrátila k Hoshimu. Vzala si ten Bokken a len ho pridržiavala v dlani.* To by mohol byť dobrý odrazový mostík, keby zistíš, čo je pôvodom tej.. schopnosti. *Bola malá, nevyspelá a ešte stále s detským rozumom, preto si neuvedomovala, že je to dosť logické, že taká vec bude odrazovým mostíkom. Nevyužívala často ten potenciál, ktorý jej 'predala' Rias. Šli jej ústa skôr, než sa nažhavila hlava..* Mo-ku-ton.. *Vyhláskovala pomaličky, opakujúc to slovo po Hoshim, akoby si v duchu predstavovala z akých znakov sa to slovo skladalo. Ale Hoshi to vysvetlil jednou ranou.* Uvoľnenie dreva. *Zase zopakuje zadumane, pritom si drží ukazovák pravej ruky na spodnom rtíku.. Bola chvíľku ticho. Síce rozmýšľala, ale počúvala ho - tak na pol ucha.* "Nech sa snažím, ako chcem, nevie ma napadnúť nič lepšie.." *Než ale mohla reagovať na názov, radšej ho rýchlo ubezpečila, že jeho tajomstvo je u nej v bezpečí. Zložila Bokken rukou za pás kimona.* Neboj sa, Hoshi-kun. *Uvoľnila ruku z Bokkenu a pritiahla ju k ústam. Naznačila ňou pohyb, ktorým si imaginárne zazipsovala ústa. Ani nebolo treba ďalších slov, len stisla pery poriadne k sebe, až vznikla na jej tvári len malá, tenká linka. Potom ich uvoľnila do malého úsmevu..* Tresty bývajú dôsledkom niečoho. Nie ničoho. *Vyplazí mu jazyk, a potom urobí niečo.. neočakávané. Skočí mu po krku. Lenže nie v znamení útoku. Chcela sa mu naň povesiť na veľmi krátku chvíľu a dať mu veeeeľmi rýchlu pusinku na tvár. Okamžite ju zaplaví plno rôznych pocitov. Dokonca sa jej líčka jemne červenajú, ale nenecháva sa vyviesť z miery. Pustí ho, odskočí trochu bokom a dá si obe ruky za chrbát. Nevie prečo, ale zrazu sa cíti, že chodí nejak podivne ladne a ľahko.* To aby ti nebolo ľúto toho trestu!

*trochu přemýšlí nad jejími slovy. Já jsem ale předci neudělal nic, za co bys mě musela... vlastně to ani nedořekne a najednou se mu pověsí kolem krku a dá mu pusu na tvář. To ho natolik vykolejilo, že nebyl chvíli schopný reakce. Když se po pár vteřinách vzpamatoval, otřel si dlaní tvář a trochu se zakřenil. Hej? Co to...? Proč to...? Za co...? vybrebtá ze sebe několik otázek. Klasická reakce malýho kluka, když mu malá holka vtiskne nečekaně pusu. Kdyby měl nějaký kapesní, asi by si začal i otírat obličej, ale nic takového u sebe nemá, tak to zatím nechává na té dlani. To ti jednou vrátím, uvidíš. poví. Ani si vlastně neuvědomuje, jak ta slova zní. V podstatě by si pravý význam těch slov momentálně neměl uvědomovat ani jeden z nich. Přesto toho po chvíli nechá. No, stejně mi nezbývá, než ti věřit, když už to víš. pokrčí rameny a usměje se u toho. Na ten okamžik před chvílí, jakoby už zapomněl. Pravda je, že stejně vůbec nevím, kam bych měl jít o tom něco hledat. Jestli do knihovny. Nejsem si jistý, že by tam vůbec něco takového bylo. pokrčí rameny.*

Ale áno, udělal. Pokazil si moju hádanku. *Tentokrát nafúkla svoje tvářičky ona. Malo to ale veľmi ďaleko od skutočnej urazenosti..* A nedělej! Líbání má byť prý príjemná činnosť. *Vlastne netušila, čo na tom všetci videli. Mamka sa s taťkou bozkávali v jednom kuse.. Na ústa. Kaori s pusami na tvár nemala najmenší problém, aby neprišlo jej to nijak uspokojivé.. že by ju to zahrialo u srdiečka tak veľmi, ako to každý prezentuje. Bozk je prejavom lásky. Tak to hovoria..* Neříkej. Ale to budeš musieť prísť až do Yugakure. A prejsť cez môjho otca, Hoshi-kun. *Zakřenila sa Kaori pri tej predstave. Kaori bola parádnica rovnako, ako Rias. Už v tomto veku jej Suzuya dosť často prízvukoval, aby si držala od tela všetkých chlapcov.. Žeby ho počúvala? Nie.. Práve naopak. Patrila do Middonaitovej bandy, ktorá bola zložená prevažne z chlapcov..* Na to ti odpoveď nedám. Ale jedno je isté. Ak to neskúsiš, neodpovieš si na to ani sám.. *Na chvíľu sa odmlčí, ale potom prehovorí.* Prečo sa tak veľmi brániš tomu, aby ti s tým niekto pomohol?.. Prečo odmietaš pomoc?.. *Mrkla jeho smerom.* Obaja sme shinobi nejakej shinobi dediny. Neboli by tvoje schopnosti veľkým prínosom?..

Jenom přes tvého otce? Tak to bude v pohodě. poví a zakření se. Už jen a představa, že by vůbec cestoval přes celý svět až na druhou stranu. Mohlo by to být zábavné. Lítá mu hlavou. Určitě po tom budu pátrat. Je to něco neobvyklého a chci na to přijít. Ale zatím asi nemám úplně mnoho možností na to. poví a pokrčí rameny. Proč? No, předci jen jsme každý z jiný vesnice. Kdyby někdo od nás věděl, že tohle umí a že to prozrazuji jiným, asi by se to nikomu moc nelíbilo. A nechci to říkat dalším lidem, že něco takového umím, abych pak skončil jako nějaký pokusný králík u nějakého blázna na stole, který mě bude pitvat. Být Shinoby je úžasné samo o sobě. Oheň, blesky... Dejme tomu, ale nechat prostě jen tak růst dřevo. DOvedeš si představit, jak se ty lidi budou tvářit, jestli to někdy uvidí? Za exota jsem byl dlouho, nepotřebuju, aby to trvalo dál. vysvětlí Hoshi. Nakopne u toho malý kamínek který odletí kousek stranou.*

Haaa..? *Skoro jej spadla sánka, ale ako správna princezná si ju udržala pomerne zatvorenú.* Keby si poznal môjho otca, toto by si nikdy nepovedal.. Ale vieš čo, Hoshi-kun..? Ja ti verím. Verím, že by si to dokázal. *A potom celé to svoje princeznovské vychovanie pokazila tým, ako mu vyplazila jazyk..* To mi vôbec neprišlo na rozum, že by z nás mohli urobiť pokusné experimenty. *Zamyslela sa. Až jej ušlo, že to vyslovila v množnom čísle. O svojom Tenseigane vedela, pretože jeho vonkajším znakom bola tá zvláštna farba očí, ktoré mala len ona a Rias. Vďaka tomu mamka vedela, že ním disponuje aj jej dcérka. Ešte ho teda neprebudila, snáď čoskoro.* Kaori! *Zahulákal pre ňu známy hlas. Nejak automaticky zachytila Hoshiho zápästie. Jemný, detský dotyk. Podvedome ho chcela zastaviť, keď sa obrátila za hlasom.* Middonaito.. *Húkla mu naspäť s úsmevom na tvári a druhou rukou na neho zamávala. On mávol zase na ňu, ale v geste, ktoré ukazovalo, že má ísť za ním.* Hľadá ťa teta Akane. "Čo to je za chlapca?.." *Zamračil sa trochu Middo, lebo vedel, aké city prechovával ku Kaori ich spoločný kamarát Hajime. No neplietol sa do toho. Stále boli ešte detičkami.* Ajéje. Mama.. S dovolením, Hoshi-kun, budem musieť ísť. *Chytila si okraje sukne, trošičku ich podvihla a uklonila sa ako princezná.* Budem sa tešiť na tvoj príchod do Yugakure. A na prechod mojim otcom. *Zakřenila sa teraz ona a ešte jedenkrát sa pokúsila na Hoshiho tvár zaútočiť svojimi perami - aby mu mohla vtisnúť ďalšiu pusu na líčko. Ak sa jej to podarilo, so smiechom sa rozbehla ku svojmu bratrancovi. Ak nie, tak sa naoko zamračila a rozbehla za bratrancom.*

Z nás? podivý se. Jakoby taky měla něco mít. Hm, zajímá se o mojí divnost a o své nic nepoví. proletí mu myšlenka v hlavě, nestihne ale na ni reagovat. Někdo se ozve a vše se pak seběhne tak náhle rychle. Tlak na ruce, trochu vravorani, jak se Kaori pohybuje a nakonec další pusa na tváři, než ji stihl zastavit. Kouká se jak dívka utíká pryč. Pak udělá pár rychlých kroku vpřed, zvedne ruku a vykřikne. Počítej, že to bude brzy. zamává s úsměvem a když dívka zmizí, sám se vydá domu.*

Yua Homma
*Právě se vrátil z akademie domů, kde se naučili druhé jutsu. Ještě ho však plně neovládla. Proto se rozhodla jít dneska odpoledne procvičit. Ale nejdříve musela domů, aby se mohla převléct. Její Klanová čtvrt byla od akademie docela daleko, takže ji cesta nějaký čas zabrala. Doma, přesně jak očekávala, nikoho nenašla. Jen lísteček, na kterém stalo, že jídlo má v mikrovlnce. To se ji od nástupu na Akademii stávalo dost často. Proto ji nezbývalo nic jiného, než aby se osamostatnila. Její rodiče byly buď v práci a nebo někde venku. Tašku položila vedle botníku a sundala si boty. Věděli proč ji lísteček s informacemi ohledně jídla dát na botník. Věděli, že by jinak šla rovnou do pokoje. Ale z tohoto důvodu musela jít do kuchyně, se alespoň najíst. Ohřála si jídlo, které během deseti minut snědla. Nádobí dala do dřezu, odešla do chodby, kde si vzala svoji tašku do akademie a vyrazila do svého pokoje. Tašku odložila vedle stolu na zem a cestou ke skříni se začala svlékat, aby si oblékla něco jiného. Neměla moc věci, ale věděla co si vezme. Že skříně si vytáhla bílé tílko a bílé tričko. Tílko si hned oblékla, aby tam nechodila s odhalenou hrudí a tričko hned na to. Podívala se ještě z okna, aby se podívala jak bude venku. Zkusila to alespoň odhadnout. Bylo docela hezky a tak si vzala bílé třičtvrťáky. Taktéž si je oblékla a své oblečení do akademie si složila na židli u stolu. Vyšla z pokoje ven a zavřela za sebou dveře. Cestou ke vchodových dveřím přemýšlela, kam půjde trénovat. Na Klanové cvičiště se ji nechtělo, neboť tam bylo deno denně plno. Proto se rozhodla jít na vesnické cvičiště, kde byla jednou s akademií. Takže tam cestu znala. Došlé ke dveřím, vzala si botasky na ven a mikinu z věšáku, kdyby se náhodou ochladilo. Vyšla ven, zamkla a rozešla se na ono cvičiště, ulicemi Kirigakure.*

Noctis Clive: *Dneska měl v Kirigakure nějaké společné vojenské cvičení s vojenskými generály Kirigakure, nebyl tu dnes jediný ale společně i s dalšími generály Iwagakure.. takže se dnes podnikalo společné vojenské cvičení šesti generálů (3 z Kiri a 3 z Iwagakure). Po tu dobu cvičení byla celá tréninková oblast uzavřená ale nyní je už konečně otevřená, protože cvičení skončilo. Nikdo ta zatím není ale Noctis ten zůstal a v klidu si prostě sedí na zemi, zády opřený o větší balvan. Přitom popíjí nějakou průzračnou vodu z plastové láhve, oblečený je v (odkaz) a u boku má pověšenou Ninja čelenku se znakem Iwagakure a dvě písečné nádoby, které jsou celkem malé.. dále má na jednom boku pouzdro uvnitř kterého má dýku Moeru Kōtei. Kapucu nemá na hlavě, neprší a tak není důvod zahalovat se.*

Yua Homma
*Šla ulicemi Kirigakure na cvičiště. Věděla že to cvičiště bylo zabrané na nějaké vojenské cvičení, ale dnes by už mělo být volné. Sama se byla na něj podívat, aby věděla jak takový silní ninjové trénují. Tehdy chtěla dosáhnout kvalit a síly jako oni. Ale na to musela trénovat a sílit. Proto byla odhodlána chodit každý den po akademii na cvičiště, aby mohla trénovat. Ať už by mělo pršet nebo sněžit, bude tam chodit. Postupně se blížila ke cvičišti a stále ještě nevěděla, co by mohla trénovat. Stále ještě nevěděla, co by mohla trénovat. Nakonec se ocitla na cvičišti a rozhlížela se, jestli tam někdo není. Ihned uviděla jednu osobu, sedící na zemi a opírající se o balvan. Toho může zde viděla a byla si skoro jistá, kdo to je.* (Yua) 'To je Noctis?' *pomyslí si a stuhne. Věděla co je zač a jak moc je silný. Byl jednou z osob, u kterých měla respekt a rozhodně se nechtěla stát jejich nepřátely. Stála tam a zírala na něj s otevřenou pusou na Noctise. Avšak jakmile si to uvědomila, ihned zavřela pusu a podívala se jinam. Věděla že na něj civěla tak, jak neměla. Rozešla se směrem k němu, chtěla ho alespoň pozdravit. Ale byla si skoro jistá, že si ji ani nevšimne. Přeci jen byla drobné postavy. Zastavila se pár stop od něj a chvějícím hlasem na něj promluvila.* (Yua) V-v-vy jst-te p-p-pan Noctis Clive? *zakoktá slabším hlasem u toho a zrudne v obličeji. Takhle se ztrapnit před tak významnou osobou si nedokáže odpustit.*

Noctis Clive: *Věděl že tam někdo je, cítí chakru.. sice velice slabou a nevýraznou ale i tak ji cítí a je si vědom její přítomnosti, na tu chakru ovšem nereaguje a nevšímá si ji. Kdyby měl reagovat na každou chakru co kdy ucítí tak by se z toho asi zbláznil. Nevšiml by si ji kdyby na něj nepromluvila, zvedne tedy zrak k ní a prohlédne si ji. Ihned si uvědomí že musí jít o studentku Akademie, kterou v brzké době nejspíš bude čekat její krvavá zkouška.. takže tu je znatelná šance že se nedožije dalších narozenin.* Jsem Noctis no.. co takhle pro příště jako první slovíčko jako dobrý den? *Osobně mu nevadí že ho ani nepozdravila, nesejde mu na tom ale trochu ji takto může poškádlit a zkrátit si dlouho chvíli.*

Yua Homma
*Zrůdné ještě víc, když ji vytkne, že ho nepozdravila.* O-omlouvám se. *řekne a ukloní se. Jak mohla na něco takového zapomenout? Však rodiče ji vychovávali, aby se chovala slušně.* Dobrý den, Noctis-sama. *pozdraví ho a zvedne oči, aby se na něj podívala.* Já jsem Yua Homma. Ráda vás poznávám osobně. *představí se, aby nevypadala ještě víc jako nevychovaná. Přeci jen tohle nebyl úplně nejlepší začátek konverzace s někým takto důležitým. Nakonec se narovná, ale je úplně nervózní, což je na ni velice vidět.*

Noctis Clive: *Nechá ji aby se představila i když tuší že brzy to jméno zapomene, není důležité si zapamatovat jméno někoho kdo podle jeho názoru s aktuální osobností nemá šanci zabít svého vlastního spolužáka. Když ji tak sleduje nemůže uvěřit že jde o možnou budoucí Kunoichi krvavé mlžné vesnice, která je poměrně dost drsná.. buď během Geninské Zkoušky zemře což si myslí že stane nebo se bude muset změnit a to rychle.. nebude do toho ale zasahovat.* Těší mě Yuo. *Odpoví s klidem (pokud to blbě skloňuju tak sorry ale tohle jméno se skloňuje docela blbě).* Nenech se rušit mou přítomností, nejspíš jsi přišla trénovat a tak tě nebudu rušit od toho cos přišla dělat, nebo se mě chceš na něco zeptat?

Yua Homma
*Když ji odpověděl, její nervozita z něj trochu opadla a byla schopna dávat do kupy smyslu plně věty bez koktání. Což byl docela úspěch z její strany. Čekala že bude mnohem více nervóznější, než je teď.* (Yua) 'On si moje jméno rovnou zapamatoval?' *byla překvapena. Nečekala to, i když je to asi samozřejmost. Když to teď zmínil, oklepala se.* (Yua) Ano, máte pravdu. Přišla jsem sem trénovat, když bylo cvičiště nějakou dobu uzavřené, pro váš trénink Generálů. *odpoví mu a chtěla by jít trénovat. Jenže to bude pro ni takový divný, aby ji zde někdo pozoroval. Bude nervózní, ale bude muset potrénovat ono Jutsu, které se dnes učili na akademii. Proto si byla jistá, že se jí vysměje, když neumí ani tak základní Jutsu. V její třídě byly tací, které tohle ovládli během chvíle, ale ona byla jednou z mála, které to moc nešlo.* (Yua) Jestli mě omluvíte, Noctis-sama. Půjdu trénovat. *nerada by ho něčím naštvala.* (Yua) Zatím nashledanou. *rozloučí se a ukloní. Sice byla zde, ale i tak se rozloučila. Poodešla kousek bokem, aby měla místo. Když byla nějakých 20 metrů od něj, zastavila se a začala se soustředit. Jenže to nedokázala tak, jako kdyby zde byla sama. Přítomnost Noctise ji rozrušovala. Složila pečetě na Bunshin no Jutsu.* (Yua) Bunshin no Jutsu. *řekne a za ní se objeví jeden úplný klon a druhý takový vybledlý. Dopadlo to tak, jak čekala. Ztrapnila se před Noctis-sama. Stalo se jí to, co nechtěla.*

Noctis Clive: *Pozorně sleduje co dělá, nic neříká.. aspoň v první moment ale ten klon ho donutí něco říct, prostě neumí držet hubu a musí mít nějaké komentáře nebo rady.* Musíš se naučit lépe koncentrovat, nevím zda máš problém s koncentrací nebo jsi nervózní ze mě ale musíš se naučit zvládnout udržet chladnou hlavu a zvládnout koncentrovat chakru za každé situace. Pokud se staneš Kunoichi a přežiješ dost dlouho, můžeš se dostat do děsivých situací.. kolem hlavy ti budou létat šípy, kunaie, ničivé techniky.. umírat ti spojenci, přátelé, nepřátelé všude kolem ale i přes to všechno musíš zvládnout Jutsu udělat ve stejné kvalitě jako kdybys ho prováděla doma v soukromí. *Snaží se ji vštípit tu myšlenku že její koncentraci nesmí jen tak něco rozhodit a dát ji najevo že se dostane do opravdu hrozných situací během kterých si nesmí dovolit panikařit.*

Yua Homma
*Vyslechla si rady od Noctise a jen sklopila hlavu. Vyslechla si všechno a než něco řekla, musela si to v hlavě srovnat. V tomhle měl pravdu, učila jí to i matka. Ale ona se prostě v přítomnosti někoho takto důležitého prostě nemohla udržet v klidu. Navíc se koncentrovat. To prostě nezvládla. Ale je to přesně jak řekl on. Musí se naučit koncentrovat, jinak dlouho nepřežije.* (Yua) Rozumím. *konečně mu odpoví. N cha ty dva klony za sebou zmizet, aby to mohla zkusit znova. Zavře oči a zkusí si úplně vyčistit hlavu. Musí být v klidu a nemyslet na nic jiného. Chvíli na to začne pomalu skládat pečetě.* (Yua) Bunshin no Jutsu. *řekne a za ní se objeví dva kloní. Jeden je stejný jako předtím, že není vidět rozdíl mezi klonem a originálem. Jenže ten druhý klon ještě není úplně ono. Ale je lepší než předtím. Otevře oči a podívá se za sebe, aby to sama viděla.* (Yua) Asi to bude chtít více času, abych to zvládla. Přeci jen jsme se to dneska učili. *poví jen tak do větru. Ovšem Timo se nechtěla nijak vymlouvat na svoji neschopnost.*

Noctis Clive: *Sice ji to vyšlo ale bude to chtít ještě hodně praxe než se to naučí ovládnout úplně, Noctis na tu dívku má ale jednu otázku na kterou by rád dostal odpověď.* Pověz mi, proč se někdo jako ty chce stát Kunoichi? Proč se chceš stát zabijákem ve jménu říše Kou, jejich poslušným pěšákem.. Když se na tebe podívám tak sám vidím že na Kunoichi Kirigakure se prostě nehodíš ale přesto se o to snažíš, proč ses vydala tímto směrem? *Víc by mu sedělo kdyby se ta holka chtěla stát nějakou cukrářkou nebo čímkoliv podobným v zaměstnání civilistů než aby se z ní stala Kunoichi.* Ninjové umírají mladí.. je vysoká šance že se nedožiješ ani 30ti let.. tak mě zajímá co ti stojí za to riskování.

Yua Homma
*Technika se jí stále nepovedla provést perfektně, z čehož jí bylo na nic. Proto zruší své klony a chystá se provést ji znova. Jenže na ni Noctis promluví a tak se k němu otočí čelem. Důvod proč chce být Kunoichi j přes ty všechny rizika? Otázka na kterou si nikdy neodpověděla a nyní na ni někdo chtěl odpověď.* (Yua) Odpověď nebude taková, jakou chceš slyšet . *poví a podívá se do nebe.* (Yua) Nikdy sem nad tím úplně nepřemýšlela, ale nejspíš proto, že moji rodiče jsou též shinobi a já jdu v jejich stopách. *odpoví a podívá se na Noctise.* (Yua) Navíc chci sloužit říši Kou a pomoc ji udržet nadvládu. Nechci přijít o domov. A kdybych nic nedělala, bylo by mi na nic *odpoví ji jak to momentálně cítí a nejspíš i tak, jak to Noctis nechtěl slyšet.* (Yua) Vím že moje šance dožít se více jak 30 let bude obtížné, ale mě to za ten risk stojí. Věřím že se dožijí vysokého věku života a pomůžu říši Kou nějakým způsobem zesílit. *odpoví odhodlaně a též se tak podívá i Noctisovi do očí. Chvíli do nich jen kouká, ale pak uhne pohledem a podívá se do země a začne špičkou pravé nohy rýpat do země.* (Yua) Vím že nevypadám na mladou Kunoichi, ale těším se, až všem kdo o mě pochybují dokážu pravý opak. Momentálně mě všichni podceňují a to se mi nelíbí. Jenže momentálně nemám sílu a to, jim ukázat opak. *dodá, zatímco se na něj ještě nepodívá.*

Noctis Clive: *Když mu poví „Odpověď nebude taková, jakou chceš slyšet.“ Trochu se u toho na okamžik zamračí když mu najednou tak drze začne tykat jako kdyby to byl její kamarád. Nic ji k tomu neříká ale začíná si o Yua myslet své, její odpověď ho taky moc nepotěšila a to z různých důvodů.* Takže nehodláš být Kunoichi kvůli sobě ale kvůli tomu že tvoji rodiče jimi jsou.. až dospěješ a budeš moudřejší uvidíme zda ta slova zopakuješ.. tedy pokud se vůbec dožiješ tak vysokého věku maličká. *To o Zesílení říše Kou mu starosti nedělá, pokud by měla zesílit ještě víc asi to v rukou budou mít daleko vlivnější lidé ale o to nejde, spíš pokud by tahle říše snad měla zesílit ještě víc mohl by to pro ní být problém.. ostatní vesnice už mohou její způsoby a její hrozbu přestat ignorovat a začít jednat.* Aspoň máš něco čím si svou cestu umíš bránit.. odůvodnit, to je aspoň něco.. ale budeš muset být časem daleko drsnější.. to přijde samo až setřeseš tu dětskost a ty růžové brýle, skrze které se díváš na svět.. jakmile poznáš jeho skutečnou náturu budeš mít i jiné názory a jiný pohled na vše.