Věž Konce

*Konečne sa skončilo vyučovanie na Akadémii pre nadaných. Všetci sa náhlili z triedy - bol piatok a nikto tu nechcel stráviť viac času, ako bolo potrebné. Učiteľ ešte počas zvonenia kričal, aby si nezabudli vypracovať cez voľno domáce úlohy. Ale už ho každý ignoroval. Decká sa hrnuli von z triedy veľmi rýchlo. Len Tsuki sa loudala. Dávala si načas, bez zbytočného hnania si balila všetky knihy a pomôcky, ktoré mala ešte vybalené na stole. Dokonca triedu opustil už aj učiteľ, s ktorým sa rozlúčila prostým pozdravom 'dovidenia'. Zo stola vzala skoro prázdnu fľašu s vodou a napila sa z nej. Vodu dopila úplne a pomaly sa postavila zo stoličky. Stoličku zasunula k stolu a načiahla sa po svoj batoh, ktorý si jediným švihol hodila na svoje rameno. Chytila fľašku a hodila ju od svojho stola smerom do koša. Samozrejme, že sa netrafila,* Tssshh.. *zasyčala a vydala sa ku dverám, kde bol aj kôš. Zohla sa pre fľašu a hodila ju do koša. Tentokrát sa trafila. Bodaj by nie, keď stála rovno nad ním. Pre Akadémiou bolo vzduchoprázdno. Nikde už ani živej nohy. Trochu si vydýchla, že nebude musieť zase čeliť všelijakým tým tupcom, ktorí si z nej robili srandu, pretože pri prvej návšteve Akadémie si so sebou priniesla plyšové zvieratko. No a čo! Tak to bol jej kamarát. A odvtedy jej nedali pokoj. Teraz však premýšľala nad domácou úlohou, ktorú im zadal učiteľ. Okrem vypracovania nejakých vecí sa mali posnažiť cez víkend naučiť sa Henge no Jutsu, ktoré im učiteľ v triede na vyučovaní aj názorne predviedol. Išlo o techniku, vďaka ktorej sa mohol ninja premeniť na hocikoho. Išlo len o fyzickú premenu. A aj to len navonok. Ako tak kráčala domov, tak si cestou zopákla tie tri pečate, ktoré boli na techniku Henge no Jutsu potrebné. Nič zložité. Cesta jej utiekla pomerne rýchlo, keď sa nikde nezajebávala (oops, sry za výraz, ale pýtalo si to tam ). Doma sa len privítala s mamkou, ako obvykle. Potom jej služobníctvo nachystalo nejaké to jedlo, a aby sa vyhla otcovi, tak všetkým povedala, že ide trénovať - čo aj bola pravda. Tak dúfala, že keď sa dopočuje, že išla trénovať, tak ju nechá na pokoji. A tento tréning si, našťastie, nevyžadoval nejaké miesto určené výhradne na tréning. Mohla ho pokojne robiť aj v 'posteli'. Keď v pokoji dojedla, vyškriabala sa schodiskom hore na poschodie do svojej izby. Tam šmarila tašku pri stôl a prstami prešla po stránkach knihy, ktorú mala na stole roztvorenú. Tak veľmi by si ju chcela teraz prečítať, ale žiaľ.. Najprv práca, potom pláca. Knižku zatvorila a posunula ju po stole na jeho okraj. Porozhliadla sa potichu po izbe, ale vytrhlo ju zo zahĺbeného premýšľania klopanie na dvere,* Mám prácu, *ozvala sa Tsuki, ale spoza dverí sa ozval Sebastianov hlas,* Len som sa chcel uistiť, že nič nepotrebujete milady.. *Tsuki si povzdychla. Odtiahla sa od stola a prešla ku veľkému zrkadlu, ktoré mala v izbe. Videla v ňom celú svoju postavu..* Nie, ďakujem. Nepotrebujem nič. Môžeš odísť.. *zapozerala sa na seba do odrazu v zrkadle. Zatvorila na okamih oči a predstavila si v mysli Sebastiana. Nebolo to zase nič také zložité, pretože mala fotografickú pamäť a dokázala si ho vybaviť dosť presne. Myslela si, že to nebude tak náročné. A tak poskladala tri pečate, ktoré boli potrebné, nechala vytrysknúť chakru zo svojho vnútra, aby sa rozliala celou jej sústavou a premenila ňou svoje telo na telo svojho komorníka. Farbu vlasov nemusela meniť a ani farbu očí. Mali ich rovnaké. Po urobení pečatí a koncentrácii chakry sa zjavil okolo nej obláčik dymu, a keď sa rozplynul, roztvorila aj svoje oči, aby sa mohla pozrieť na svoje dielo. Bola to totálna katastrofa! Jediné, čo mala spoločné so svojou predlohou Sebastiana, tak bola len farba vlasov a očí. Ani ich dĺžka nezodpovedala tej Sebastianovej. O výške ani nehovorila. Rysy v tvári celkom trafila, ale potrebuje doladiť detaily. Nu, technika nebola sama o seba náročná, ale muselo sa dbať na detaily. A to každý jeden detail, aby nebola osoba odlišná od tej reálnej predlohy. A tak mohla len dokola túto techniku skúšať. Rysy v tvári boli stále lepšie a lepšie, ale keď sa začala sústreďovať aj na dĺžku vlasov, výšku a ostatné detaily, tak sa aj rysy v tvári dosť zhoršili. Musela sa totiž sústrediť na niekoľko vecí naraz a to bolo to najťažšie zo všetkého. Bolo to toľko malých detailov, na ktoré sa nesmelo zabudnúť!.. Zrušila svoju poslednú premenu. Mala už pomenej zásob chakry, takže to chce nejaký ten oddych. Rozhodla sa ísť dole, aby sa aspoň napila a niečo málo zjedla. A pritom si chcela Sebastiana prezrieť ešte raz zblízka. Ten, samozrejme, stál za jej dverami, aj keď ho poslala preč..* Donesieš mi zákusok a niečo na pitie? *Sebastian prikývol a ona sa na neho uprene pozerala. Niekoho by mohol tento pohľad znervózniť, ale nie jeho. Tsuki sa vrátila do svojej izby a Sebastian jej šiel pre vodu a jedlo. Po pár minútach sa vrátil do jej izby aj s tanierikom, kde bol čokoládový zákusok. Položil jej ho na pracovný stôl, ale najskôr odpratal plno papierov, kde mala poznámky. Uložil jej ich na jeden stoh. Potom vedľa jedla položil aj osviežujúcu citronádu. Tú mala najradšej..* Ďakujem, *poďakovala sa, keď vyšla z kúpeľne. Zamierila si to ku stolu a pritom stále zírala na Sebastiana. Sondovala po ňom, aby sa jej do pamäte ešte hlbšie vyryl jeho obraz.. Potom zrak odtrhla a začala jesť. Keď dojedla, Sebastian vzal riad a odišiel ho odniesť do kuchyne. Tsuki sa vrátila ku zrkadlu a začala trénovať. Najskôr sa zamerala na to, aby dokázala naoodobniť jeho výšku, postoj tela, formu tela. Niekoľkokrát to nevyšlo podľa očakávanie, ale asi na ôsmykrát bola forma tela celkom podobná. Techniku zrušila, a potom znova aktivovala - formu tela už udržiavala tak, ako sa ju naučila a teraz do toho pridávala rysy tváre, ktoré sa naučila pomerne rýchlo ,keďže tie jej šli už predtým dobre. A ako posledné sa snažila doladiť detaily, dĺžku vlasov, detaily na oblečení a podobne. Skončila až niekedy pred večerom, keď bola konečne ako-tak spokojná. Určite by sa našlo ešte veľa vecí, čo by bolo potrebné vylepšiť, ale na to sa vrhne zajtra. Chcela pred triedou zahviezdiť, keď im ukáže dokonalú premenu. Mohla by si natrénovať aj premenu na učiteľa. Ale to všetko až zajtra, keď si oddýchne a vyspí sa.*

*Niektorí žiaci asi celú noc nespali. Dnes sa mali uskutočniť totiž geninské skúšky, na ktoré bola zapísaná aj samotná Tsuki. Mala hroznú hrôzu z toho, či sa vôbec na Akadémiu pre nadaných dostane. Ale teraz... Teraz, keď vedela, že je najlepšia z celého ročníka, nemala vôbec obavu o to, či skúškami vôbec prejde. Teraz jej počas času, čo chodila na Akadémiu, stúplo sebavedomie. Nuž, ešte aby nie, keď na Akadémiu nastúpila ako šesť ročná a aj v nej 'maturuje' ako šesť ročná. Úprimne - to, že ju triedny učiteľ doporučil na skúšky už teraz a riaditeľ to schválil, jej zdvihlo sebavedomie ešte viac. Od otca sa však milého slova nedočkala. A pochvaly už vôbec nie. On to od nej očakával a to aj splnila. Bola to jej úloha, prečo by za to mala dostávať pochvaly, že? Práve dojedala svoje raňajky. O hodinu sa to celé začína, mala by tam prísť aspoň trochu v predstihu,* Dnes máš tie.. ako sa tomu hovorí?.. *objavila sa Mizuki, Tsukina matka, v jedálni,* Skúšky. Geninské skúšky. Postúpim tak na ďalšiu hodnoť a budem môcť konečne robiť misie.. *pokúsila sa vysvetliť Tsuki. Matka si potiahla z fajky,* Moje dieťa drahé, veď ty nepotrebuješ robiť misie.. Peňazí máme neúrekom, *Tsuki sa na matku obrátila,* Sú to tvoje peniaze, mama. A okrem peňazí budem mať z misií hlavne skúsenosti, ktoré potrebujem.. *matka nad tým pokrčila ramenami,* Musím ísť, inak prídem neskoro. Uvidíme sa, *Tsuki prešla okolo matky, nechala na stole nedojedené raňajky. Matka sa na ňu pousmia a potiahla si znova z fajky,* Len bež, dieťa.. *Tsuki vyšla von z jedálne do predsiene, kde sa obula, vzala si tenkú vetrovku a vyšla takto von z domu. Opäť mal Sebastian prikázané, že s ňou nesmie ísť. Pravdepodobne tam bude zase ako jediná bez rodičov. Matku to moc nezaujímalo a otec.. Škoda rečí. Uličkami nahodila rezké tempo, aby sa do Akadémie dostala čo najskôr. Dorazila práve včas. Decká sa tu už začínali zbiehať. A s niektorými tu boli, samozrejme, aj rodičia. Niektoré deti boli samé. Ale to určite len preto, že ich rodičia mali nejaké veľmi dôležité povinnosti, či misie. Tsuki sa posadila na lavičku pred jednou z tried, kde sa skúšky vykonávali pred trojčlennou porotou. Nemala trému, ale necítila sa príliš príjemne.. Celý čas ubiehal až dramaticky pomaly. Zdalo sa, že tam všetkých zdierajú z kože, alebo čo. Možno to len jej tak pomalé pripadalo. Povzdychla si a trochu si popreťahovala trup tým, že vytiahla svoje ruky nad hlavu.. Len na okamih sa stratila vo svojich myšlienkach, keď ju z nich zrazu vytrhol hlas nejakej učiteľky,* Slečna Yagami, vnímate? *učiteľka jej zamávala nejakými papiermi pred očami. Tsuki sa ospravedlnila a už plne vnímala,* Tak poďte, ste na rade. Komisia vás už očakáva, *Tsuki vstala a zamierila po boku učiteľky ku dverám. Obe cez ne prešli a učiteľka ich za nimi zatvorila,* Nemusíš mať trému, zatiaľ každý prešiel, *povzbudila ju učiteľka, aj keď to Tsuki nepotrebovala. Žena ostala stáť pri nich, ak by náhodou niekto nedopatrením vbehol dovnútra, mohla ho okamžite vyšmariť von. Tsu sa už neobhliadla za seba a sebavedomo prešla rovno pred porotu, ktorú tvoril jej učiteľ, riaditeľ Akadémie pre nadaných a Tsuchikage. To bolo snáď prvýkrát, čo videla Tsuchikageho naživo, na vlastné oči. Hoci týmto veciam ešte nerozumela, ale v ten moment, keď jej Tsuchikage venoval krátky pohľad, tak sa platonicky zamilovala. Ooops.. Zhlboka sa nadýchla, ucítila miernu trému. Ale len kvôli tomu mužovi!* Yagami.. Tsuki *predstavila sa a znova sa nadýchla. Odvrátila svoj pohľad od Tsuchikageho, aby na neho nezírala až priveľmi dlho. Jeden z nich si niečo odškrtol. Riaditeľ jej vysvetlil priebeh - bude musieť ukázať trie ľubovoľné techniky. Výber je na nej. Potom sa slova zhostil triedny učiteľ,* Tak, vysvetlené to máš. Môžeš začať, Yagami. *učiteľ ešte urobil gesto rukou, ktorým naznačoval, aby začala. A tak začala niečím, čo jej išlo. A to bolo ovládanie chakry. Prešla ku jednej stene, bez rozbehu, lebo ho už nepotrebovala a za pomoci chakry sa cez ňu vyškriabala až na plafón. Tam visela dole hlavou až dovtedy, kým učiteľ nepokynul, že môže pokračovať. Medzitým si komisia zapisovala nejaké veci. Tsu sa pustila a pri dopadaní urobila salto, aby sa obrátila tak, že dopadla na nohy. Ihneď zložila niekoľko pečatí a použila Henge no Jutsu, aby sa zmenila na Tsuchikageho. Jeho mala zosondovaného najviac, pretože na neho zírala najdlhšie. Takže mala v hlave plno detailov, ktoré si pamätala. Objavil sa obláčik dymu, a keď sa rozplynul, stála tam Tsuki takmer v dokonalej podobe Tsuchikageho. Takmer dokonalá - nevedela predsa, či pod oblečením neskrýva nejaké jazvy atď. Ale to bolo jedno. Znova niečo zapisovali. Keď učiteľ pokynul hlavou, aby predviedla poslednú techniku, zrušila Henge no Jutsu a zároveň urobila pečate na Bunshin no Jutsu, keby pri seba vytvorila z každej svojej strany 2 klony. Nevrhali tieň, ani na okolie nijak nevplývali, boli len ilúziou. No robili rovnaké pohyby, ako Tsuki..* Dobre, to stačí.. *prehovoril riaditeľ a celá komisia sa začala spoločne šeptom radiť. Netrvalo ale dlho, aby predniesli svoj rozsudok...* Tsuki Yagami. Vítam ťa medzi geninmi *natiahol sa pre čelenku Iwagakure a podal jej ju. Tsuki sa priblížila, vzala čelenku do ruky a venovala komisii len malý úsmev a tiché 'ďakujem'.. Bolo to tak jednoduché! S touto myšlienkou vyšla z triedy už ako genin.*

------------- KONIEC RPG -------------

*Natsu se prochází nejakoud obuv už po ulicích Iwagakure, aby nějak zabil čas, který je mezi přítomností a zkouškami. Když Natsu pak jde směrem po kraji vesnice, je tam z jednoho prostého důvodu a to je ten že tam není tolik lidí jako uprostřed vesnice. Když Natsu jde líným krokem, kterým se snaží zabít čas tak po chvíli dojde k jedné věži, která je obklopena pár ninji, nejspíš jí hlídají, byla vážně vysoká a jednou z vyprávění od otce slyšel že je to jedna z nejvyšších věží světa né-li nejvyšší ze všech. Když pak Natsu dorazil blíž k věži tak uviděl jednu dívku, která byla přibližně ve stejným věku jako Natsu. Natsu jde stále líným krokem a navíc teď už s rukami v kapsách a je mu jedno zda někoho tím srazí nebo ne. Když pak dojde blíž k dívce tak uvidí její čelenku na pasu (beru podle fotky) tak vidí znak Sunagakure.* Ty jsi tu na zkouškách? *Zeptal se jí amtsu když už byl dostatečně blízko, chtěl vědět zda je tu na zkouškách jako účastník nebo jen jako přihlížející s dospělým doprovodem.*

*Když se dívka pak na něj otočila a zeptala se ho nejspíš řečnickou otázkou tak Natsu na to nezareaguje, jen se na ní podívá a před ní zastaví.* Ptát se můžu i kdybych na zkoušky nešel. *Odpoví ji na její větu, Natsuovi je dost jasné že si mohla všimnout jeho čelenky, kterou má logikcy na čele. Natsu má stále ruce v kapsách a prohlíží si ji od zhora až dolů, když pak jí má Natsu už prohlídlou, tak upře pohled se svými červenýma očima do jejích očích. Když pak dívka mluví tak poslouchá co mu říká, Natsu nad tím přemýšlí a mezitím si formuluje odpověď na její otázku, doba na formulování odpovědi není zas tak dlouhá a kvůli tomu Natsuovi dává celkem zabrat co jí říct.* Zabijím čas. *Řekne jí Natsu, tímto jí v podstatě říká že zabíjí čas mezi jednotlivými zkouškami.*

Se nemůžu koukat? *Odpoví Natsu na její otázku, ve kterém slyšel takovou spíš nervozitu, Natsu by čekal že spíš bude naštvaná díky tomu že by si jí prohlížel.* Těší mě. *Natsu to řekl hned po tom co se dívka představila jako Kami.* Celkem hezké jméno. *Odpoví jen tak od cesty, vypadá to že tu skoro nikoho nezná, nejspíš tu je sama na zkouškách ze své vesnice.* Ty tu nikobo neznáš? *Zeptal se jí znova ještě předtím než se Kami zeptala zda je nervózní.* Je zkouška jako každá jiná, mají třeba mít strach. *Odpoví ji následně, Natsu si dál prohlíží reakce Kami i když vypadá že nedělá skoro žádné reakce.* Jsem Natsu. *Odpověděl jí Natsu po delší době co se na to Kami zeptala, Natsu jí to nejdříve nechtěl říct ale bylo na ní celkem vidět že tu nikoho nemá, protože tu chodí sama a i z jejích slov. Je pravda že i Natsu se tu prochází sám ale ve skutečnosti je tady společně s temari a Michim, kteří nejspíš tráví čas spolu, Natsu si všiml jejich reakcí co dělají a vypadá to zatím tak že chtějí mít hodně času pro sebe.*

*Když Kami dále mluví tam Natsu už tak moc bistře neposlouchá, ale nad jejími slovy se celkem i zamyslí ale není to na něm jej tak vidět, snaží se to skrýt před zvědavými lidmi a navíc se snaží nedávat takto najevo svoje slabiny. Když pak řekne že se bojí že neuspěje tak na to Natsu ani nijak moc nereaguje.* Jsem myslel že tu jsi aby jsi to udělala a ne aby jsi se bála. *Tímto jí Natsu chtěl.aspon trošku povzbudit, i když Natsu moc nemluvil a ani se nestaral o věci, které jdou mimo něj tak se Natsu trošku i zajímal jelikož vypadala zajímavě.* Mám tu dva kamarády. Na pokoji je nuda. *Řekne jen tak od cesty, Natsu pak se pak rozešel směrem k věži doufajíc že Kami půjde za ním, když se lam zeptal zda může dovnitř, aby se mohl porozhlédnout po širokém okolí tak mu to povolily a pokud půjde Kami za ním tak jí pustí před sebe a nechá ji jít nahoru jako první.*

Když víš že dáš zkoušku tak se bát nemusíš, jediné co musíš udělat je úspěšně splnit první a druhou část, není to nic těžkého a u třetí části musíš jenom předvést nějaký výkon, aby se rozhodlo o tom že jsi schopná se stát Chuuninemy, nezáleží na tom zda vyhraješ nebo ne. *Řekne Natsu na Kami, Natsu si je jistý svými schopnostmi, když pak řekne že může být rád že tu je sám tak se nad tím Natsu jej pousměje.* Připadám si že tu jsem.stejne sám. *Odpoví ji potichu ačkoliv v té vězi díky ozvěně to mohla Kami slyšet.* Stejně jako všude v jiných vesnicích, ale nejsme tam tak zaostalé že nemáme každý dům z kamene. *Odpověděl jí Natsu, kryž šli dále cestou nahoru ve věži tak šel Natsu celou dobu za ní a když došli nohou tak už viděl že jsou co nejvíš můžou být tak se Natsu jen opřel o zábradlí, byl tam krásný výhled.* Co říkáš na ten výhled? *Zeptal se Natsu Kami, dle vyprávění z toho tu má být velice krásný výhled do okolí, ti co to vyprávěli tak měli pravdu, přece jenom byl výhled opravdu do dalekého okolí.*

Neřekl jsem že jsem že jsem odhodlaný někoho porazit, je mi to celkem i jedno. *je pravda že Natsu neví jakého soupeře dostane a jak bude silný, navíc jestli ho dokáže porazit, moc toho ani neumí a jediné v čem je dobrý tak je genjutsu.* Promiň. *Odpoví jen Natsu na to jak říkala že nemá moc ráda, Natsu jí viděl a tudíž i viděl jak protočila očima, Natsu se mezitím dále opírá o zábradlí. Následně začal foukat silnější vítr a začal prudce narážet do Natsua, Natsu se držel zábradlí, nahoře je celkem dost silný vítr a kdyby se nedržel tak by se mohlo stát že by i spadnul. Po chvíli vítr ustál a Kami se ho zeptala na další otázku, na kterou již odpovídal.* Říkal jsem že je to tam jako v každé vesnici, všude domy a skály, máme tam i jezero a je to celkem i normální.

*Natsu poslouchá co jí chce Kami říct, následně se Natsu na ní podívá a vidí jak se kouká kolem dokola jako by něco hledala, ale nezeptá se jí, moc se mu nechce, spíš pak dál sleduje její reakce a jde směrem ke schodům se kterými přišli.* Já už asi půjdu, jestli chceš pojď taky. *Natsu už je připravený sejít schody když jí to řekne.* Mám jedno dvojče. *Natsu jí to řekne pouze pokud půjde za ním, což celkem i čeká protože tam nahoře není už moc co dělat a navíc tam foukal vítr, který byl studený, Natsu by nerad nastydl v průběhu zkoušek, bylo by to nemilé kdyby musel odstoupit kvůli nastydnutí i když Natsu by jen tak neodstoupil. Pokud i Kami dojde s ním dolů tak se jí Natsu zeptá zda nechce někam zajít na jídlo nebo tak nějak, zeptá se jí normálním hlasem, ve kterém nedá znát své emoce a ani pocity.*

"Kdybys ho znala tak změníš názor." *Pomyslel si Natsu sám pro sebe, pak už vyšel z té veliké věže, cesta dolů byla dlouhá i dost tichá, kromě jedné věty spolu vůbec nemluvily. Ono to není ani moc divné u Natsua jelikož on je kolikrát tichý, ale dneska už byl dost vymluvený, nemluvil moc a tohle bylo víc slov za tu dobu co sní je, než když má obyčejný den. Když pak se Kami ozve že má jednu otázku tak Natsu nastraží uši a čekal co řekne, když pak se zeptá jestli někoho už zabil tak se zarazí, ale pokud se Kami neotočí tak to v podstatě ani nepozná.* K čemu to potřebuješ vědět? *Zeptal se Natsu najednou jiným tónem, byl ten tón celkem poznat, do teď se snažil být milým i když mu to moc nešlo ale než se nesnažil být milý, naopak, nechce o tom vlastně vůbec mluvit, tohle totiž nedokáže skoro nikdo pochopit.*

*Dívka se na něj jen podívala a dále odpovídala.* Aha, jasné že jsem někoho zabil. *Odpoví Natsu možná až sebevědomým dojmem, když pak Natsu jde směrem za Kami tak po chvíli dojdou až k nějaké restauraci.* Ty to tady znáš? *Zeptá se jí Natsu, vypadala že celkem ví kam jde. Natsu stále nenápadně sledoval její pohyby a reakce.* Jak moc jsi silná? *Zeptá se jí, když jde na zkoušky tak očekává že by mohla být dost silná a zkušená, chtěl by vidět její sílu, ovšem pokud by sama chtěla a souhlasila by s tím.* Jinak, co si dáš k jídlu? *Zeptá se když dojdou k jedné restauraci. Natsu to tady nezná a tak čeká co Kami bude dělat dál a Natsu pak bude podle toho reagovat.*

Tak to tady pořád znáš pořád lépe jak já. *Odpoví jí Natsu, ten to tady nezná absolutně vůbec a sám je rád když se dostane na pokoj po zpáteční cestě. Když poté Kami odpoví na Natsuovu otázku tak ten si další reakci nechává až budou uvnitř restaurace. Když pak Kami vešla dovnitř restaurace tak vypadala, že neváhá a jde rovnou k jednomu stolu. Natsu pak přijde za ní ke stejnému stolu, ke kterému se následně posadí, opře si jednu ruku loktem o stůl, ani se nedívá do jídelního lístku a jen se kouká na Kami, ale nedává na sobě nic znát.* Treba ano, ještě se uvidí. *Řekl jí Natsu ohledně té síly, je možné že by to Kami nemusela pochopit, ale to nějak moc nevadí.* Dám si asi to co ty. *Odpoví jí Natsu, dále sedí v té samé poloze jak předtím a čeká na jídlo.*

*Natsu na její větu pak už neodpovídal, nevěděl jak na to ani odpovědět, když pak po chvíli přinesou jídlo, tak Natsu sundá ruku ze stolu aby to měl číšník kam položit, přeci jen jeho loktem zabíral dost velké místo, hlavně ten loket neměl ani na kraji ale blíž do středu. Když mu přinesli to či samé jak Kami, tak se na to chvíli díval, koukal se co v tom všechno je, moc Kami v tomhle neposlouchal a ani si nečetl v jídelním lístku co tam vše je. Natsu se pak dal do jídla, ale už nepopřál dobrou chuť, nechtěl a spíš raději začal jíst. Natsu po chvíli dojedl a čekal až dojí Kami. Celkem ho to nasytilo a Natsu už pak hlad ani neměl. Natsu pak chvíli čeká než k nim přijde číšník aby mohl zaplatit. Když pak přišel číšník ke stolu tak mu řekl cenu. Natsu zaplatil a pokud Kami, se rozhodne zaplatit taky tak jí řekne že je to lepší zaplatit najednou, Natsu měl i dost peněz a tak nemusel ani chtít po ní peníze.* Jak ti to chutnalo? *Zeptal se Natsu Kami hned jak číšník odešel a Natsu už byl u připravený odejít směrem ven.*

Není zač. *Řekne Natsu, Natsu sám o sobě není 2x tak dobrý komunikativní typ a on sám to moc dobře ví, jemu dělá spíš líp když mluvit nemusí. Když pak tedy vyšli ven tak Natsu už byl celkem i překvapený jak se najednou ochladilo, diví se že to Kami nevadí, nebo to možná nedávala na sobě znát, což je taky druhá možnost.* Teď nemám nic v plánu. *Řekne Natsu, přeci jenom už ani neví co by měl dneska dělat, spíš by se chtěl jít osprchovat a zůstat na pokoji i když to tam není kdoví jak útulné.* Ty asi půjdeš taky někam kde jste mezitím ubytovány asi že? *Zeptá se jí zdvořile Natsu a přitom se na ní snaží usmát i když celkově se ještě zatím pořádně na neusmál, aspoň ne na toho koho zná jediný den, ale ani teď ten úsměv nebyl kdoví jak okouzlující.* Asi už půjdu domů. *Řekne si Natsu pod vousy.

*Když už byli venku tak pak Kami řekla že už též půjde na ubytovnu a Natsu už věděl co bude dělat on, půjde taky na ubytovnu, Natsu pak poslouchal její slova a pak se zmínila že by měli proti sobě bojovat, pokud nejspíš budou mít štěstí. Natsu by jí rád viděl proti ní, chtěl by vědět jakou má sílu což doufá že uvidí.* Chci vidět z očí sílu. *Odpoví Natsu, ale Kami už ho nejspíš neslyší jak se na cestě na pokoj, Natsu už také pomalu vyráží a těší se až uvidí zajímavé lidi co budou na zkouškách, Natsu si během dne všímal okolních ninjů. Viděl spoustu ninjů, kteří by mohli být na zkouškách, ale problém je ten že to nevěděl přesně, jediné na co teď ale myslí nejsou zkoušky, ale má teplou sprchu.*

*Tara se pohybovala po domě tak že schovávala zkrvavené oblečení z poslední mise. Nechtěla to moc šířit. Ano líbilo se jí zabíjet ale nechtěla aby se to někdo dozvěděl.* "Sakra. Jak to mám udělat. Potřebuju to vyprat ale nemůžu to dát matce k tomu aby to vyprala. Sakra." *Tara na sobě měla jen celotělové šaty fialové barvy držící na ramínkách. U pasu měla připlou jen kapsičku s vybavením. V rukách držela ono oblečení z mise. Schovávala se za každým rohem a hlídala jestli někdo nejde. Když už nedokázala najít žádné místo tak si je schovala pod svou postel.* "Pak to vymyslím jinak. Pro teď je nechám tady." *Následně se přesunula do tréninkové místnosti kde vzala kunai a na cvičebním panákovi zkoušela údery s kombinací boje s kunaiem z blízka. Kunai je sice skvělá zbraň na dálku ale chce s ní umět i na blízku.*

Noctis Clive: *Mezitím co byla Tara na své misi tak Noctis ten byl na cestě do Země Větru a zase zpátky, tuto cestu podnikl společně s Tsuchikagem a jeho týme, který osobně vybral. Noctis se z té mise vrátil jako Jinchuriki Ichibiho, kterého nyní nosí v sobě. Otec už o tom ví, po návratu mu to Tsuchikage osobně svědil ale jedna z povinností jejich otce je to nikomu neříkat. Takže v této rodině o tom ví jen Noctis a jeho otec. Jedna z výhod/nevýhod Noctise je že nemá potřebu spát, už přes 32 hodin nespal a stále není ani trochu unavený a cítí se stále svěží. Zaslechne však nějaký hluk, ten kdo by spal by to nezaregistroval ale Noctis ano. Zvedne se z postele ve které seděl a něco si tam čmáral do notesu a jde za tím zvukem když v tom načape Taru s tím zakrváceným oblečením. * Koho pak to tu máme? *Noctis na sobě má jen obyčejné věci na doma jako jsou nějaké tepláky a volné tričko. *

*Taru dost vyděsilo když uslyšela Noctisův hlas. Nadskočila a oblečení pustila.* No... eh.... já..... *Tara se nedokázala vymáčknout.* Jen nesu špinavé prádlo do koupelny. *Usmála se i když moc dobře věděla že koupelna je na druhou stranu než šla.* Co tu děláš? Myslela jsem že nejsi doma a že jsem tu sama. Vylekal jsi mě. *Tara se pomalu pohybovala směrem ke svému pokoji. Inu opravdu byla trochu nervózní. Každý má svá tajemství jak teď ona tak teď Noctis.* Chceš si něco zahrát, nebo něco probrat nebo já nevím.

Noctis Clive: Doma už jsem a spíš co ty tu děláš? Ty jsi ta co se tu plíží jako zloděj. *Je mu jasné že Tara není upřímná. * Takže jak teda? Povíš mi pravdu nebo si ji mám zjistit sám? *Pozorně si ji během toho prohlíží ale hlavně její výraz na tváři. * Proč bych hrál něco uprostřed noci? *Nedovolí ji dokonce jít ani do pokoje, postaví se tak aby ji stál v cestě. * Takže jak? Povíš mi pravdu sestřičko?

*Tara si povzdechne.* No co. Chci se zbavit špinavého oblečení. To je všechno. Přišla jsem z mise a máš špinavé oblečení. *Tara sice neřekla úplně všechno ale i tak řekla pravdu. Neměla v plánu říkat co se na misi stalo. Kdo ví co by si o ní pak Noctis pomyslel.* Takže mi uhneš bratříčku? Ráda bych se toho oblečení konečně zbavila. *Tara se pokoušela obejít jakkoliv Noctise no bohužel se moc nedařilo.*

Noctis Clive: *Nechá Tsuki projít kolem něj ale během toho nenápadně ale přitom rychle hmátne po těch věcech, které u sebe nosí aby ji je sebral. Samozřejmě že jakmile to udělá tak si to v mžiku prohlédne a bum krev a ne zrovna málo ale Tara mu moc zraněná nepřijde a tak se na ní podívá jako kdyby byl v šoku. * Tys někoho zabila!

*Tara se pokusila ještě ono oblečení získat zpět no bylo pozdě.* Jo zabila. Bylo to buď já nebo on. *Jasný že si Tara vymýšlí. Mohla je jednoduše dostat i bez toho aby je zabila ale přece nebude říkat někomu že zabíjela za důvodem toho že jí to baví. Tu lež si nacvičovala dost dlouho a tak působila věrohodně.* Neměla jsem na výběr. Byla jsem na misi a dostala jsem se do situace kdy jsem musela bojovat. Inu jak můžeš vidět tak jsem vyhrála ale nepotřebuju aby každý věděl že jsem někoho zabila. Zvlášť ne máma a táta. Chápeš? Když už to víš tak to může aspoň zůstat naším tajemstvím. "Nevím co by na to Táta řek kdyby to zjistil. A ani to vědět nechci."

Noctis Clive: Vím jak vypadá když někoho zabiješ když je nutné a vím jak to vypadá když si to zabití užiješ a já si myslím že ty jsi ho zabila zuřivě a užila si to. *Pak se zasměje. * To oblečení spal pokud to chceš udržet jako tajemství ale tak jsi Ninja, zabíjení se od nás očekává. Já si svoji první vraždu užil a to neskutečně.

*Taře došlo že už nemá smysl si na něco hrát.* Vidím že jelikož s tím máš zkušenosti tak nemá smysl už dál zatloukat. Jo užila jsem si to taky. Ten krásný pocit když prosili o slitování ale nedočkali se ho. Bylo to tak osvobozující. *Tara oblečení vytrhla Noctisovi z rukou a hodila ho do pokoje.* Taky ses nepochlubil. Ale víš co. Říkala jsem si že by to mohlo udělat tátovi špatné jméno. Nevím o tom že by někdy řešil problémy vesnice násilím. Spíš mi jde o to že odmítám aby se na nás dívali skrze prsty. Ale opravdu nemůžu nijak popřít to že jsem si to užila. *Tara ukázala do pokoje.* Půjdeš dál? Nebo budeš stát na chodbě?

Noctis Clive: Otec je jeden ze tří generálů vesnice (hodnost povolání voják). Myslím že je zcela jasné že jako Ninja se do této pozice musel propracovat. Kdo ví kolik lidí na svých misích zabil a ještě více lidí mohlo zemřít na jeho rozkazy uvnitř vesnice, nikdy se nemluví o těch co musejí zemřít pro blaho vesnice. *Pak vstoupí do pokoje Tary a posadí se na kraj její postele. * Mimochodem už sis zvolila své zaměření/povolání?

*Tara si sedla do kancelářské židle co měla u stolu a 2x se na ni otočila tak že skončila čelem k Noctisovi.* Asi máš pravdu. Každá moc a síla něco stojí. Kdo ví čím prošel. *Rozhovor byl stočen k povolání a zaměření.* Inu. Ještě jsem si nic nevybrala. Přemýšlela jsem o povolání stopaře a nebo lékaře. Nemohu se rozhodnout na co bych se lépe hodila. *Tara si promýšlela tuto otázku v hlavě.* "Je pravda že sama ještě nevím jaké povolání si zvolit." A co ty bráško. Ty už sis něco vybral? Nějaké povolání které budeš vykonávat?