Věž Konce

*Jej zmysel pre humor bol rovnaký aký ho mal Batsu v jej veku - takmer žiadny a hlavne s cudzími ľuďmi i keď chlapec so zlatými očami bol v jej veku pokiaľ nie mladší.* Je môj. To bolo jediné čo povedala, vyzeraltu ako niekto iný, kto by klobúk chcel? Kto by stál teraz pred chlapcom a pýtal si jej naspäť? Nie! Len ona. S radosťou si vzala svoj klobúk do ruky, chytila ho i tou druhou a sledovala počínanie chlapca. I ona sa uklonila ako kázalo jej vychovanie.* Mám ho naspäť, tak je to v poriadku. Zamrmlala a i ona sa narovnala, hoc jej úklon nebol rozhodne tak hlboký ako jej a až potom si jej nasadila znovu na hlavu. Zrakom sa pozrela vedľa, keď pristál z jeho strany kompliment. Nevedela ich prijímať i cez to, že jej ic Mitsuo hovoril dosť často keď ešte žil.* ďakujem. *Bolo jediné čo z nej vypadlo, než opäť naňho presunula zrak.* Ja Ayako z Kirigakure no sato. *Vedela kde je Zem Železa a kto tam žije.* Takže si samurai, keď si z tadiaľ, že? Prišiel si sem kvôli chuuninským skúškam? *Spýtala sa, zvedavosť jej nakoniec predsa len nedala, keď sa s ňou podelil z kadiaľ je. Niečo málo počula o tom, že niektorí samuraiovia sa začali učiť ninjutsu, ale veľa nie.*

Suzuya: *Tiše souhlasně přikývne.* Ano jsem samuraj ale i nejsem samuraj, jsem Bushinin (Ninja-Samuraj), k druhé otázce.. ano plním zde Chuuninské zkoušky. *Dá ji odpověď na obě její otázky, pokud by dostal další nemá nejmenší problém dát ji odpověď i na ně. Problém je v tom že kdyby se ptala na něco.. citlivé (citlivé informace), měl by docela problém. Nemohl by ji lhát, kodex to sice přímo nevyžaduje ale je to jeho osobní postoj a svobodné rozhodnutí. Suzuya nikdy nelže a tak by ji nemohl lhát i kdyby se ptala na něco co by ji nebylo úplně správné říkat ale naštěstí se pomalu učí neříkat úplnou pravdu nebo tu je vždy možnost.. odmítnout odpovědět.* Ty jsi zde taky kvůli zkouškám? Když už jsi z Kirigakure.

*Tam sa prestala pýtať. Chcela vedieť len toto a nič viac. Počula, že majú samuraiovia akýsi kodex, nepoznala jeho obsah, ale vraj bol veľmi prísny.* Bushinin? *Nakoniec sa predsa len niečo opýtala, no nič súkromného. Každý mal svoj život a ona to akceptovala a nepotrebovala vedieť všetko. Pýtala sa na obecné veci, ktoré jej neboli známe a ona bola dieťa, čo musela vedieť kde čo, ako budúca správna hlava klanu!* Nie, ja som skúšky splnila už dávno. Som tu kvôli bratovi, ktorý ich plní tento rok. Chcem mu byť podporou v treťom kole. *Na Sugurovi jej záležalo a hoc on prísť nemohol, ona prišla, aby jej podporila ako len mohla, hoc len v tichosti bude sedieť na tribúne a sledovať jeho počínanie. Potom sa pozrela na vežu, pred ktorou stáli, respektíve, pod ňou.* Premýšľaš, či sa ti to oplatí vyšlapať hore? *Ona sama sem išla pre to, aby tie schodzy zvládla a pozrela sa na výhľad, ktorý veža ponúkala. Vlastne ani veľmi na odpoveď nečakala, schmatla jej za ruku a už viedla ku vchodu, aby mohli spoločne ísť. Sama nevedela čo robí. Možno jej trochu jeho správaním pripomínal Mitsukiho.*

Suzuya: *Souhlasně přikývne.* Ano Bushinin.. vyložil bych to jako Ninja-Samuraj. Jde o samuraje s rozvinutou chakrovou soustavou, kteří se učí kromě cesty meče i Ninjutsu. Spojení toho nejlepšího od samurajů a od Ninjů a v ideálním případě by mělo vzniknout něco.. lepší než oboje. *Upřímně neví jak lépe by to měl vysvětlit, rád by řekl že to je pouze samuraj se schopností používat chakru ale tak to úplně není. Má to trochu hlubší smysl, aspoň takový je na to názor Suzuyi, nakonec Nyoko taky ovládá chakru a současně je samuraj ale jako Bushinin se nikdy neoznačovala. Ayako pak vysvětlí svůj důvod proč sem přišla.* Rozumím, doufám tedy že tvůj bratr nebude můj soupeř. *Nerad by si šel po krku s někým, kdo je důležitý pro někoho koho právě potkal. Možná se ta logika vylučuje ale Suzuya moc dívek nezná a rád by Ayako trochu poznal a jednou ji snad i označil za svou kamarádku.* Ano přesně tak, už se nad tím rozhoduji delší dobu. *Nakonec ho Ayako ale chytne a začne ho tahat ke vchodu a tak se nakonec poddá a společně s ní vyrazí do věže a pak taky po schodech směrem nahoru.*

*Počúvala pozorne jeho vysvetlenie, znelo zaujímavo, tak zvláštne. Ju kenjutsu nikdy nezaujímalo. Vedela, že ako ďalšie by chcela fuinjutsu, kvôli klanovým technikám. Síce mohla používať stále svoje staru, ktoré na zápästí, ale vždy jej mohlo spadnúť, alebo jej ho mohol niekto strhnúť, chcela byť pre prípad poistená, navyše stále chcela ísť v šľapajách svojho otca vo veľkom.* Musí to byť náročné štúdium. *Povedala k tomu. Nevedela si predstaviť čo by z toho mohlo vzniknúť... ale hádala, že ak po svete behá viac takých, tak na to svet shinobi jednoducho časom príde. Ono as to uvidí i na treťom kole, rozhodne sa bude dívať na všetky, nie len na bratove.* To dúfam i ja. *Suzuya... jeho zlaté oči, opatrný prístup, jemné slová. No ak by boli, nič by sa s tým robiť nedalo. Bolo by to jednoducho dané a museli by proti sebe bojovať. Tak sa pôjdeš pozrieť so mnou. *Sama seba prekvapovala, prisahala by, že sa jej averzia voči ľuďom len postupom veku zhoršuje, i cez to ako veľmi milovala, keď ju niekto objímal alebo držal za ruku. No dotyk s týmto chlapcom jej nebol nepríjemný. Cítila každý jeden pľuzgier na jeho ruke od ťažkej práce, tréningov, ktoré vykonával.* Doma si musel veľmi veľa cvičiť, cítim to na tvojej ruke. *Povedala a lepšie si jej i prechytila, zatiaľ čo jej ťahala hore. Dívala sa pred seba, na schody smerujúce k vrcholu.*

Suzuya: *Tiše a souhlasně přikývne.* Ano je to náročné, učit se kromě věcí z Ninja světa i o tom ze světa samurajů.. je toho hodně. *Odpoví ji a pak se s ní vydá směrem do té věže, nechat se držt za ruku mu nevadí, naopak je to příjemné. Navíc její ruka mu přijde tak hladká a hebká, že se s tím ještě vlastně nesetkal.* Samurajé cvičí tvrdě, obyčejný samurajský výcvik se rovná tomu nejtvrdšímu tréninku Ninjů a i na samurajské hodnoty cvičím dost tvrdě. *Vysvětlí Ayako zatímco kráčí po nekonečných schodech, které vedou na vrchol věže ale Suzuya s tím výšlapem nemá žádný problém. Už jsou někde v polovině ale Suzuya je ještě v pohodě, ví jak správně dýchat a postupovat aby to zvládl s minimem vyložené námahy ale určitě nebude moct říct že to až nahoru zvládne levou zadní. Stejně jako Ayako i jeho to nakonec celkem vyčerpá a jeho nohoum to dá nakonec i celkem zabrat.* Proč ses rozhodla stát  Ninjou?

*Ona sama od mala cvičila, snažila sa dostať svojmu menu i očakávaniu, ktoré do nej vkladalo jej okolie. Od kedy začala chodiť na akadémiu... od kedy jej tato povedal, že by jubrád videl v budúcnosti v čele klanu sa podstate ani na sekundu nezastavila. Nevedela narábať s katanou a inými nástrojmi tak, ako vedel Suzuya, za to vedela na svoj vek dobre ninjutsu a genjutsu, no bolo to stále málo. Aspoň v jej očiach. Sama o sebe však bola rada, že mala veci len zo sveta shinobi a nie i z ďalších.* Tak to, aby som s cvičením ešte viac pridala. *Dodala k tomu. Cvičiť, cvičiť a cvičiť, to jej neskôr bude určite behať po rozume. Ona sama sa snažila rozložiť si energiu čo najlepšie, nemohla odpadnúť skôr než genin ktorého viedla, no cesta na vrchol k výhladu bola ešte dlhá, no zdalo sa jej, že polovičku už majú za sebou.* Keď som bola malá, išla som na akadémiu, pretože sa to očakávalo odo mňa a brata, ako od detí klanového vodcu. A neskôr, keď sme nastúpili... otec mi povedal, že by ma chcel vidieť v budúcnosti v čele klanu a tak nejako sa to odo mňa aj očakávalo, ako od prvého prirodzene narodeného dieťaťa. A čím som staršia, tým viac to chcem i sama. Chcem sa stať silnou a dobrou kunoichi, ktorá bude môcť viesť klan, radiť ľuďom ak budú čeliť nejakým problémom a chrániť ich, tak ako oni chránia teraz mňa. *Odpovedala mu.* Prečo si sa rozhodol stať ty Bushininom, Suzuya-kun? *Spýtala sa jej naspäť.*

Suzuya: *Trochu se zamračí.* To bylo od tvého otce sobecké.. nenápadně tě postrčil směrem, který on sám chtěl. *Nemyslí to zle, to ně ale on umí věci vidět takové jaké jsou.. skryté mezi řádky a občas i poznat jak to je ve sktuečnosti i když se to tváří úplně jinak. Ayako se ho pak zeptá proč se on stal Bushininem.* Narodil jsem se v pevnosti a tam je úplně každý muž či žena co se narodí samurajem. Tam nejsme tak moc rozděleni na populaci Ninjů a bezbranných civilistů. Jsou tam ale ti žijí mimo pevnost. Když se ukázalo že mám po matce rozvinutou chakrovou soustavu tak mi dávalo jen smysl stát se Bushininem.. bylo by plýtvání ignorovat svou část chakry. *Ano samurajem se stal z povinnosti, tam pokud někdo chce žít dál v pevnosti nic jinému mu nezbývá ale stát se Bushininem bylo jeho osobní rozhodnutí. Tuí že tu je šance že Ayako zase napadne tu část o povinnosti stát se Samuraj ale to ho trápit nebude, Ninja nemůže pochopit jak to v pevnosti chodí. Tu dlouhou historii, která sahá až do dob před založením pevních Ninja vesnic.*

Možno bolo, možno nie. Každopádne to bolo očakávanie aj od iných. Klan Quincy je na svete len zopár rokov, najmladší zo všetkých klanov a popravde by som s tým prišla i sama, je to miesto, ktoré mi právoplatne náleží a nikto, komu v žilách nekoluje krv klanu alebo si iný člen nepríde preňho násilím, tak mi ho zobrať nemôže. Dokonca ani len môj brat. *Bolo to jej miesto, ktoré jej nemohol zobrať nikto, aspoň nie bez hrubej sily. No kým príde jej čas, hádala, že do vtedy bude dostatočne silná, aby ustála nápor takých, čo si priveľmi verili a uzemní ich. V tomto sa líšila od brata, ten jej toto miesto zobrať nemohol. Svojim spôsobom bola neskutočne rada, že je taký aký je. Ak by pracoval na sebe a neflákal sa toľko... bol by určite silnejší než ona. Teraz sa priblíži len k rovnakej rovnosti, avšak nedoženie ju v ninjutsu alebo v genjutsu - hoc on sa zobral na cestu taijutsu.* Tak ako je u vás povinnosťou chopiť sa katany a stať sa samuraiom, u mňa bolo povinnosťou a očakávaním stať sa kunoichi. Hoc sa život v pevnosti a v Kiri líši, očakávanie a povinnosť zo strany ostatných je rovnaká. Ty si ju mal, pretože si sa narodil do pevnosti a ja zase, pretože môj otec je generálom a vodcom klanu. *Náhle zastavila a otočila sa k nemu, natiahla ruku kúsok pred seba, tak, aby na ňu videl a Suzuya tak mohol vidieť, ako sa nad jej rukou tvorí shuriken v zlatých farbách zo shoutonu.* Navyše i ja mám talent, ktorý by bolo na škodu nevyužiť. *Dopadol jej na ruku. Netrvalo jej to dlho, shuriken bolo vytvoriť jednoduché a stálo ju to minimum chakry.*

Suzuya: Tak o tom jak to funguje v Kirigakure už nějak vím, tam funguje právo silnějšího, takže rozumím že pokud si chceš obhájit post vůdce klanu musíš být silná abys byla případně schopná si to místo udržet když by tě někdo vyzval na boj o ten post. *Tomuto rozumí, chápe to.. Ayako má něco po čem touží její vlastní ambice ale potřenuje sílu aby si to pak mohla obhájit (ubránit). To že její povinností stát se Kunoichi je ale něco čemu moc nevěří, co nějak četl je stejně většinou doprovolná volba dětí ale pokud ji v tom rodina nakonec nedala na výběr.. je to spíše smutné ale nebude to odsuzovat. Má to výhody v tom že bude mít sílu se ubránit v případě nějakého nebezpečí, které by ji mohlo hrozit, takže jak se říká.. vše špatné je i pro něco dobré a toto je také jeden z těch případů. Když mu pak Ayako ukáže i tu techniku Shoutonu Suzuya zůstává stát v úžasu, počítá že tohle musí být to Kekkei Genkai o kterém mu matka vyprávěla.. že existují.* Úžasné.. když už jsme u toho i já mám něco speciálního.. mám v sobě chakru.. která není původně moje. Moje maka ji do mě zapečetila když jsem byl ještě mimino a tak prý moje zásoba chakry překoná součet i všech pěti Kagů vesnic.. tak to vypadá že oba dva jsme předurčeni k velkým věcem. *Podá ji zpět ten Shuriken ale pokud by mu ho nechala klidně si ho ponechá.*

Presne tak. Kirigakure, ríša Kou tak funguje. *A človek sa s tým musel naučiť žiť, prijať skutočnosť a snažiť sa dostať na vrchol pyramídy skôr, než to urobí niekto iný. Bolo toho veľa, čo sa naučiť, kde sa zlepšiť. Mala pred sebou veľkú konkurenciu a to na tom nikdy nič nezmení. Aspoň, že Suguro bol von z hry a vlastne, pri jeho povahe i tak pochybovala, že by mal o toto miesto záujem... Aj keď, človek nikdy nevie. Boli to jej ambície, veci, čo chcela dosiahnuť.
Musela sa však v duchu usmiať nad výrazom Suzuyi, ktorý po prvýkrát videl shouton. Milovala svoje kryštály plné zlatej farby, rovnako ako svoje kimono v týchto farbách a keď sa lepšie zadívala, shouton mu lepšie sedel i s jeho zlatými očami. Vypočula si jeho slová, nikdy o ničom takom nepočula, ale bola rada, že sa o to s ňou podelil. Určite to stopári z neho cítili, no ona ním nebola.* Musí byť úžasné mať toľko chakry. Ja som obmedzená na svoje množstvo. *Trochu sa i na neho usmiala, taký nepatrný, až takmer neviditeľný úsmev. Cez to tam ale bol na chvíľu. Nad jej dlaňou sa vytvorilo ďalších 9. Bolo to nepatrné množstvo, ktoré jej jeden po druhom padli do dlane.* Schovaj si ich, možno sa ti raz v budúcnosti zídu. *Nemala s tým problém. Vlastne by to bol i prvý človek pod slnkom i mesiacom, čo behá s jej zlatým shoutonom po svete. Aj keď mala čo robiť, aby jej nepopadali z ruky. Musela si ju oprieť o seba a tým i shurikeny, nechcela jej pustiť, v kútiku duše sa bála, že už ju nebude chcieť potom držať za ruku.*

Suzuya: *Suzuya nad tím jen pozvedne ramena.* Abych řekl pravdu z mého pohledu to není zase nějak úžasné, ne že bych si toho nevážil ale tahle chakra je uvnitř mého těla odjakživa, takže od doby kdy jsem se s ní naučil pracovat je to pro mě sie vleká výhoda ale díky tomu že jsem se to naučil dřív než jsem se naučil využívat chakru k boji mi to tak nějak nepřijde no, spíš si neumím představit scénář kdy bych měl tu chakru takto omezenou. *Vezme si i těch dalších 9 Shurikenů, určitě by byl vděčný i za katanu ale když se nad tím zpětně zamyslí tak jeho katana, co vlastní je pro něj výjimečná takže ji nahradit nechce.* Děkuju. *Je za ty Shurikeny rád, jednou doufá že je i využije a pokud ne, aspoň to bude pěkná památka na jejich seznámení. Pomůže ji tedy aby se s nimi nemusela tak neopatrně tahat, kdyby nějaký z nich spadl tak by se mohl odkutálet až dolů a dokonce třeba i zasáhnout někoho kdo jde nahoru někde pod nimi. Společně tak mohou opět klidně stoupat po schodech aniž by Ayako byla zatížená shurikeny. Nakonec se ocitnou u dveří, stačí je otevřít a budou u toho výhledu na vrcholu té věže ale Suzuya jejich otevření nechá na Ayako.*

Je len dobre, že si to nevieš predstaviť. Vieš, keď ti chakra klesne na úplné maximim, tak zomrieš. Chakra je pre nás shinobi všetko. Takže čím viac chakry, tým viac lepšie pre teba. *Oznámila mu nebezpečenstvo, každého shinobi, ktorého smrť príde s odčerpaním poslednou kvapkou chakry.* Možno ak sa stretneme nabudúce a ja budem v ninjutsu lepšia a pôjde mi lepšie ovládať moje kryštály ti vytvorím aj niečo užitočnejšie k boji. Tanto, wakizaki, alebo niečo iné. Zatiaľ si netrúfala robiť väčšie zbrane alebo viac také na používanie pre iných. Čo ak je jej kryštál slabý a v boji zlyhá skôr, než obyčajná zbraň? Každopárne, konečne sa dostali hore a pred úplným vstupom im bránili dvere. Upravila si lepšie klobúk na hlave, schody boli dosť široké, aby sa tam zmestili obaja.* Otvoríme ich spoločne, čo ty na to? *Predsa len to spolu i vyšľapali, tak by i dvere mali otvoriť spolu!*

Suzuya: *Tohle mu Ayako říkat nemusela, je si toho dobře vědom ale nebude ji to kazit nebo ji připomínat že tohle už dávno zná, nechá to nějak být.. na druhou stranu je rád že mu něco takového říká, vyzařuje z ní tak taková touha sdělovat a učit ho něčemu novému.* Uvidíme, bys byla určitě hodná a já bych takový dar s pokorou přijal, naneštěstí ti nemohu dát nic na oplátku. *Její následný návrh otevřít dveře společně se mu líbí a tak se volnou rukou natáhne ke dveřím, zatímco tou druhou ji drží za její hebkou ručku.* Tak na tři, co ty na to? *Následně to odpočítá a společně ty dveře otevřou. Když stál na tomto ohromném vrcholu, rozhlédl se kolem sebe a jeho srdce snad od radosti i vynechalo pár úderů, nebo jich naopak udělalo více. Výhled, který mu tato věž nabízela, byl nádherný. Mohl vidět široko daleko, až na konec území samotné Země Země. Hory, lesy a údolí se mu naskytly jako malebný obraz. Slunce zářilo na obzoru, ozářilo krajinu zlatými paprsky a vytvořilo dojem neskutečného klidu a krásy. Suzuya si uvědomil, jak moc je tato chvíle vzácná. Byl to okamžik naplněný pokorou před přírodou a úctou k tomu, co dokáže lidská odvaha a odhodlání dosáhnout. Suzuya se posadí na okraj (na nějakou tu kamenou zábranu) a nechá nohy volně viset ve vzduchu. Pokud by se tam Ayako posadit nechtěla, tak ji pustí (její ruku). Nechá se tak unášet tímto krásným výhledem.* Stálo to za to. Měl jsem vůči nepraktičnosti téhle věže své výsady ale když tohle vidím.. jsem rád že tu ta věž stojí.

*Bola rada za jeho slová. No predtým chcela zosilnieť, chcela si byť istá, že zbraň, ktorú niekomu dá ho nezradí. K tomu však mala dlhú cestu a tak sa najskôr musel spokojiť so shurikenmi.* Dal si mi viac, než si myslíš. *Prestala sa každého z rodiny i tomu, komu verila držať za ruky, neprestala, pretože vekom, ale preto, lebo mala Mitsuovu krv na nich, on bol ten posledný koho za ne držala... a to bolo jednoducho niečo, čo ju v tomto zastavilo. No Suzuya sa už od začiatku správal podobne, cez to rozlične od neho a ona jej za ruku vzala bez väčších problémov.* Na tri. *Bola rada, že s tým súhlasil a spoločne potom otvorili dvere. Do ich tvári sa ihneď nahrnulo svetlo dňa, pocítili čerstvý vzduch. Zhlboka sa nadýchla a obzrela sa. Tak nádherný výhľad, nikdy žiadny taký pohľad nevidela až ľutovala, že so sebou nemala svoje kresliace potreby. Mala z toho jednoducho vyrazený dych. Jej bystré oči umelkyne ohodnotili výhľad ešte viac než tie Suzuyové. Mohla by tu sedieť hodiny a neomrzelo by ju to. Na okraj sa posadila s ním, nohy prehodila cez okraj. Bola rada, že jej zobrala so sebou, že to vyšľapali spolu. Kdesi v sebe cítila, že ju táto chvíľa posunula dopredu a za to bola chlapcovi vďačná. Naďalej ho držala za ruku, dokonca ju ešte viac stisla, ako by jej už nechcela pustiť.* To stálo. *Ju sem dotiahla čistá zvedavosť, ktorá jej dovolila sa stretnúť s ním. Razom zafúkal vietor a znovu jej odfúkol slamák z hlavy, jej dlhé čierne vlásky sa rozutekali tak isto tým smerom, ktorým viac (na druhú stranu od Suzuyi) a ona sa začala smiať. Snáď po prvýkrát pred úplne cudzím človekom. Úprimný detský smiech plný radosti.* Je tu skutočne krásne! *Určite by sa na ňu všetci razom pozerali so zvláštnym pohľadom, ako by ich princeznú niekto vymenil za niekoho iného.*

Suzuya: *Moc nechápe co myslí tím že ji dal víc než si myslí ale intuice mu říká že by se na to neměl vyptávat, proto se rozhodne to nechat být. Jak ucítí že jeho ruku stiskne trochu pevněji, během toho co si mohou vychutnávat ten výhled, vrátí ji to a taky trochu zesílí ten stisk. Je mu to příjemné, takové to pohodlné dětské držení za ruce.. aspoň tak to vnímá Suzuya. Ani mu nevadí že tu je s trochu starší dívkou, už dokázal usoudit že bude o něco starší. Napovídá tomu její vzhled.. stále vypadá jako dítě (stejně jako on) ale zároveň je trochu vyšší než on, navíc už sama dala najevo že Chuuninské zkoušky splnila už dříve a tak odhaduje že bude o něco starší než on ale to mu nevadí, proč by mu to taky mělo vadit že? Tento moment by mohl být i tak krásně romatntickým okamžikem ale Suzuya ten zatím tyhle věci takto vnímat neumí, určitě by už uměl poznat takovou tu první dětskou lásku ale to není to co mu nyní přišlo na mysl. On nad takovými věcmi vlastně nepřemýšlel... nikdy. Jeho život se prozatím skládat pouze z jeho povinností jakožto Bushinina (Ninja-Samuraje).* Myslím že je lepší když tu jsem s tebou.. sám byc si to určitě nevnímal tak, jak to vnímám teď. *Když ji pak uletí klobouček, rychle se po něm volnou rukou natáhne ale je potřeba aby si pomohl chakrou a jako kdyby byla jeho ruka z gumy ji natáhne na délku několika metrů než ten klobouček chytne (Nan Kaizou). Ruku přitáhne zpět a podívá se Ayako, která se zrovna směje a tak ji klobouček podá do klína aby si ho mohla volnou rukou vzít.* Proč vůbec nosíš ten klobouk? Takové horko není aby byl potřeba, máš pěkné vlasy.. je škoda je takto skrývat před světem nemyslíš?

*Po dlhej dobe to bola jedna z chvíľok, kedy sa cítila skutočne dobre. Nevadila jej prítomnosť niekoho iného. Už to bola doba. Uzatrvorila sa do ulity, svojho vlastného sveta a stretnutie s týmto chlapcom ju z nej konečne vytiahlo, opustila jej svet dobrovoľne. Cítila sa plná života a slobody, šťastia. Toľko zmohli milé slová Suzuyi, ktorého spoznala len pred chvíľou. K jeho veku nič nepripisovala, bolo jej jasné, že je od nej mladší, vypadal tak a plnil skúšky teraz, aj keď tu zbadala po očku Kousukeho, ktorý bol rozhodne starší než ona o dosť. Dôležité pre ňu bolo v akom bola rozpoložení. Bol to nádherný moment, plný romantiky, ktorý by si rada vychutnala s Mitsuom, no ten bol preč. Avšak necítila voči tomu ľútosť, skôr dlho hladaný vnútorný pokoj.* Takéto chvíle je najlepšie vždy s niekym zdieľať. Som rada, že túto chvíľu zdieľame spoločne. Isto to bol vnútorný pokoj, ktorý hľadala dlho. Ona sama sa nestarala o to, či klobúk tentokrát odletí úplne alebo nie, sledovala ako Suzuya natiahol ruku a chytil jej ho, no zatiaľ čo ona sa radosťou smiala, voľnou rukou jej chytila, aby jej neuletel znovu.* Si láskavý Suzuya-kun. *Nahla s ak nemu a dala mu pusu na líce.* Dúfam, že ti táto vlastnosť vydrží čo najdlhšie. *Odtiahne sa a znovu sa pozrie pred seba, zatiaľ čo jej stále držala.* Kedysi tu bol niekto pre mňa veľmi dôležitý a potom, čo som jej stratila, utiahla som sa do seba. Nie len, že som stratila večnú noc, ale i jeho. Preto som sa rozhodla, že sa stanem večnou nocou sama. Všetko bolo jednoduchšie, keď som sa vonku na ulici mohla skrývať pod klobúk, nevidieť do tváre ostatným, tak ako oni nevideli do tej mojej. Vlasy si nechala rásť od mala, ani raz ich nestrihala, dnes ich preto mala dlhé, niečo málo pod zadok. Pousmiala sa keď o tom rozprávala.* Teraz sa však cítim, ako by som už viac nepotrebovala byť večnou nocou. To je dar od teba, Suzya-kun. *Dar, ktorý jej dal a ani o tom nevedel.*

Suzuya: *Když mu Ayako dala tu pusu na tvář, tak Suzuya se zarazil a celý zrudl, jeho srdce bilo rychleji než kdy jindy. Suzuya se na ni podíval s vděčností a štěstím v očích. Byl to pro něj důležitý okamžik, ačkoliv to byla pouze nevinná dětská pusa, symbolizovala mnohem více. Sám měl jen minimální zkušenosti s interakcemi s jinými dívkami, pokud šlo o dívky v jeho věku nebo podobném.. tak tam to bylo prakticky nulové.* Uhm.. budu se snažit nezměnit. *Poví v rozpacích, je to na něm dost vidět.. však tváře mu zrudnou jako rajče. Radši se zrakem zase otočí na ten výhled, nerad by jí dával najevo své pocity. Ayako mu pak poví jak to je s tím kloboukem a celkově mu poví o té věčné noci a o tom jak to za té doby bylo jednodušší. Pokud jde o tu noc, Suzuya si ji matně vybavuje ale ne nějak moc výrazně. Postupně úplně zapomínal na to že něco takového tu kdysi vůbec bylo.* Dar ode mě? Já.. netuším zda si zasloužím abys něco takového říkala, neudělal jsem nic neobvyklého.

*Keď sa stretli ich oči, videla v tých jeho zlatých odraz šťastia a vďačnosti, ako odraz jej samej. Bolo vzácne vidieť niečo také v očiach iných, podstate cudzích. Cez to cítila, že si sú svojim vlastným spôsobom teraz bližší než boli predtým. Bol to vzácny okamžik, chvíľa, ktorý prežili dvaja ľudia spoločne v ten istý moment. Spojenie, ktoré medzi nimi vzniklo bolo výnimočné, vzácne a ostatným nevyslovené. Nad tým, že sa bude snažiť nezmeniť sa usmiala. Ak sa nezmení, bude z neho dobrý chlapec, viac než dobrý chlapec. Dá si ruku pred pusu, ako sa zasmiala, jej tváre naďalej zostávajú normálne. Bol rozkošný ako bol v rozpakoch, červený ako rajčina až za ušami, aj keď sa radšej otočil, aby to nevidela. Aj by mu povedala, že ich má červené a podľa toho jeho pocity pozná raz dva. Rozhodla sa však mlčať, nechať ho. Prekvapila sama seba, keď sa mu len tak zverila, povedala čo ju ťaží, ako doteraz videla svet a ako ju posunul vpred. Postrčil ju z tieňa na slnko, z toho ako stala na mieste jej pomohol urobiť krok v pred.* Možno si to teraz neuvedomuješ, ale urobil si toho veľa. Ďakujem ti. Stisla jeho ruku, zatiaľ čo sa dívala na koniec Zeme Zeme, na ten výhľad, na tú ich spoločnú chvíľu, ktorú si vytvorili.*